00:02:28-Státní policie.

00:02:31Vstaňte s rukama nad hlavou.

00:03:16*Ten případ jsem dostal jako dárek od svých starších kolegů na soudním.

00:03:21Právě mi bylo třicet.

00:03:24Všichni na mě byli pyšní jako na úspěšného syna.*

00:03:50-Petr Kurten?

00:03:53Jsem váš obhájce doktor Wehner.

00:04:03*Od února 1929 do října 1931

00:04:06připravil Petr Kurten o život osm lidí a bezpočet dalších napadl.

00:04:10Zabíjel ženy, muže, děti i zvířata. Zabíjel cokoli mu přišlo do cesty.

00:04:14Na jeho dopadení pracovaly stovky policistů.

00:04:18Byly použity všechny dostupné metody od grafologie až po jasnovidectví.

00:04:23Jednou dokonce oblékli modelku do šatů jedné z obětí

00:04:27a nechali ji na různých plesech tančit valčík.

00:04:30Doufali, že si někdo vzpomene, jak vypadal její poslední tanečník.

00:04:53Düsseldorf ovládla panika srovnatelná s tou,

00:04:57kterou způsobil Jack Rozparovač v Londýně v roce 1888.

00:05:01Celé město se ponořilo do tíživé mlhy.

00:05:05Otevřeným oknem se mohla vplížit k vám domů.*

00:05:22-Petr Kurten?

00:05:25Jsem váš obhájce doktor Wehner.

00:05:30-Chtěl bych vědět...

00:05:32Pověděl byste mi laskavě, nemám rozcuchané vlasy?

00:05:39Nejsou tu zrcadla.

00:05:42-Vlasy máte v pořádku.

00:05:45-Čestné slovo?
-Čestné slovo.

00:06:08-K občerstvení vám toho bohužel moc nabídnout nemůžu. Snad vodu.

00:06:14Dáte si trochu vody?

00:06:16-Ne, děkuji vám.

00:06:32-Nebojte, ten hrnek je docela čistý.

00:06:42Musím se přiznat, že jsem čekal někoho staršího.

00:06:48-Myslím, že zjistíte, že jsem docela schopný.

00:06:52-Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?

00:06:57-A jste?
-Myslím, že ne.

00:07:00Ale to určitě říkají všichni blázni.

00:07:04-Narodil jste se v Mülheimu v roce 1867

00:07:07jako třetí z třinácti dětí.

00:07:10To je velká rodina.
-Rodina?

00:07:13Moje matka byla průměrná, ničím nezajímavá žena.

00:07:17Děda byl zloděj, násilník, alkoholik.

00:07:20-Řekl byste, že váš otec miloval vaši matku?

00:07:23-Mohu vám místo odpovědi položit důvěrný dotaz?

00:07:27Jak byste definoval lásku?

00:07:32-Nezištnost. Důvěra. Pochopení.

00:07:35-A jak jste k této definici dospěl? Z knih? Z umění? Ze slovníku?

00:07:42-Pozorováním.
-Pozorováním koho?-Lidí.

00:07:46-Cizích?
-Ano.

00:07:48Ne. Lidí kolem mne.

00:07:50-Rodičů?
-Samozřejmě.

00:07:53-Milovali se vaši rodiče?
-Ano. Jistěže se milovali.

00:07:56-Jak to víte?

00:08:00-Pane Kurtene, já jsem dobrý v tom, co dělám.

00:08:03Pokud chcete vyjít z této cely živý, prosím, odpovídejte na moje otázky.

00:08:08-Nikdy jsem nebyl neviňátko. Nakonec se mi to vyplatilo.

00:08:13Na tomhle světě není pro nevinnost místo.

00:08:25-Svůj zrak na nás upírá celá země.

00:08:30Zrůdy typu Petra Kurtena nepatří do naší společnosti.

00:08:34Do společnosti založené

00:08:36na poctivé práci, právu, svobodě, rovnosti a blahobytu.

00:08:40Slibuji vám, že do konce roku bude Petr Kurten popraven.

00:08:56Vítám vás.

00:08:59Už jste se s ním setkal?
-Ano.

00:09:02Myslím, že proces fyzicky zvládne.
-To jistě.

00:09:05-Je pan Kurten vyšetřován psychiatrem?

00:09:08-Shledal ho duševně způsobilým a zcela odpovědným za své jednání.

00:09:13-Je to teprve pár dní. To už dospěl k závěru?

00:09:16-Věc je zcela jasná.

00:09:19Prosím, přijměte kompletní vyšetřovací spis

00:09:22k případu Petr Kurten.

00:09:25-Věřím, že pan Kurten je duševně chorý.

00:09:28Budu pro něj požadovat doživotní umístění

00:09:30v psychiatrické léčebně podle paragrafu 51.

00:09:33-Jste ještě mladý chlapec, pane Wehnere.

00:09:36Něžný, tichý a nevinný.

00:09:39Ale lidé chtějí krev. Chtějí rozpárat rozparovače.

00:09:43Chtějí kus masa, který rozcupují.

00:09:46A já jim ho dám.

00:10:06-"Drahá mamá, drahý papá.

00:10:08Dnes jsem se s Kurtenem setkal tváří v tvář.

00:10:11Kupodivu jsem necítil strach.

00:10:14Je to s ním právě tak, jak jste se domnívali.

00:10:17Vyrůstal v nesnesitelných podmínkách.

00:10:20Moje vítězství by bylo jisté,

00:10:23nebýt těch znepokojivých nálad, které kolem případu pozoruji.

00:10:26Spoléhám na to, že budete vyvíjet nátlak na patřičná místa.

00:10:30Věřím, že hodláte vyslat delegaci, aby dohlédla na regulérnost procesu.

00:10:34Předem děkuji za vaši podporu.

00:10:36Udělám vše pro to, abych případ vyhrál.

00:10:39Líbám vás. Justus."

00:11:16-Doktore Wehnere.

00:11:23Poprvé jsem utekl z domova, když mi bylo osm.

00:11:27Připadal jsem si docela dospělý.

00:11:30Tehdy jsem zabil první dva.

00:11:34-O tom jste se nikdy nezmínil.

00:11:37-Ále...

00:11:39Byla to taková poťouchlá pitomost.

00:11:44Hrál jsem si se dvěma chlapci mého věku u řeky.

00:11:48Našli jsme starý vor.

00:11:50A s jedním z těch chlapců jsme na něm vypluli. Ne daleko.

00:11:56Napadlo mě, že by mohlo být zábavné strčit ho do vody.

00:12:00Zachytil se pod vorem a já jsem přišel na to,

00:12:04že přenášením váhy mu můžu zabránit, aby se vynořil.

00:12:09Ten druhý skočil za ním, aby ho zachránil, ale neuměl plavat.

00:12:14Oba se utopili.

00:12:20-Jak jste se cítil potom?

00:12:23-Jako bych našel drahokam vyplavený na břeh.

00:12:29Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?

00:12:33-Vím to.-Stejně jako víte, že tatínek miluje maminku.

00:12:38-Kdybyste byl duševně v pořádku, zmocnila by se vás hrůza.

00:12:42Hrůza z toho, co jste udělal.
-Hrůza.

00:12:47Co vy víte o hrůze?

00:12:51Tam, kde jsem vyrůstal, běhalo po ulicích mnoho opuštěných psů.

00:12:55A v domě, ve kterém jsme bydleli, žil chlap, který je chytal.

00:13:03O zvucích, které vycházely z jeho bytu, nikdo nikdy nemluvil.

00:13:08Byl jsem každou noc vzhůru. Poslouchal to utrápené kňučení.

00:13:13Dveře obklopoval nasládlý puch a zevnitř bylo slyšet kvílení.

00:13:52Ten chlap mě naučil spoustu věcí.

00:13:55Po škole jsem k němu pravidelně chodíval na návštěvu.

00:13:59Stali se z nás dobří přátelé.

00:14:26Učinil jsem tehdy překvapivý objev.

00:14:30Zurčení krve, její mědnatá vůně a temná barva,

00:14:36mi způsobovaly velmi příjemný pocit.

00:14:39Na ten pocit jsem si vytvořil silnou závislost.

00:14:52Nadejde okamžik, kdy je nutné zavřít za starým životem dveře

00:14:57a vstoupit do nového.

00:15:24-Poprvé jste šel do vězení v šestnácti letech za krádež.

00:15:27Jak jste se cítil?

00:15:29-Dohromady jsem strávil ve vězení sedmadvacet let svého života.

00:15:34Vždycky to bylo za nějakou prkotinu. Byl jsem nespravedlivě trestaný.

00:15:38Takže tím, že jsem pak na oplátku trestal já, je přímo vinen stát.

00:15:42-Tak se dá jen stěží vysvětlit, že jste utopil ty dva chlapce.

00:15:46-Jak tedy?!-Opovrhoval jste jejich nevinností, která vám byla odepřena.

00:15:50-Má matka a její dcery se střídaly, aby mi vykouřily ptáka.

00:15:54Neběhá ti z toho mráz po tom tvém spravedlivém hřbetu?

00:15:58-Je mi to odporné. To je vše.

00:16:00-Snažíš se udržet řád v tom svým malým světě.

00:16:03Víš, co jsem dělal v pubertě já?

00:16:06Ve věku, kdy ty jsi zmateně okukoval svý matce kalhotky?

00:16:10Šoustal jsem ty psy! A ovce a prasata!

00:16:14A přitom jsem do nich bodal nožem!

00:16:17A prasata byly nejlepší. Víš proč? Víš proč?!

00:16:21KVIČENÍ

00:16:27-Dozorce!

00:16:34Co se to děje?

00:16:36-Výpadek proudu. To je tady pořád.

00:16:43Ke mně byla tma vždy vlídná.

00:16:47Nejraději jsem měl chvíle na samotce.

00:16:51Doktore, na co myslíte potmě?

00:16:55Na nahé ženské?

00:16:58Vaše kůže se o sebe otírají.

00:17:02Jejich světlé chloupky vás šimrají na břiše.

00:17:08Je to tak?

00:17:13Já ve tmě sním o otevřených ranách a krvavé lázni.

00:17:19O mostech, přehradách vylétajících do povětří.

00:17:25A otrávených sladkostech pro děti.

00:17:31Až tohle jednou budete vyprávět svým dětem, to bude něco.

00:17:35Jak se budou bát, když jim řeknete: "Uvězněn ve tmě s Petrem Kurtenem."

00:17:45A vy jste to přežil. Můžete jim to vyprávět.

00:20:10-Zabijou mého muže?

00:20:14-Nejdřív jsem si myslel, že ne.

00:20:16Ale doba je nejistá, lidé jsou rozzlobení.

00:20:20Chtějí krev politiků a je docela dobře možné,

00:20:23že namísto ní dostanou alespoň krev vašeho muže.

00:20:26-Pomůžete mu?

00:20:29-Potřebuji vaši pomoc. Vaše svědectví by mohlo zvrátit

00:20:33posudek psychiatra a ovlivnit porotu.

00:20:36-Neudělal to.

00:20:39-Mluvila jste s ním?

00:20:42-Myslím, že by raději mluvil s knězem.

00:20:44-Nevěděl jsem, že je věřící.

00:20:50-Není. Ale má strach.

00:20:55A jak se říká: "Všechen strach je strachem z Boha."

00:21:02-Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.

00:21:06Nesnažím se to popřít o nic víc než on sám.

00:21:09Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.

00:21:14Zabíjel muže, ženy, děti i zvířata.

00:21:18Vážená poroto, není sporu o tom,

00:21:21že by měl být Kurten izolován od společnosti.

00:21:24Ale potrestáme vraždu vraždou? Staneme se tím, čím opovrhujeme?

00:21:28Nebo se pokusíme pochopit?

00:21:31Otázka je prostá. Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?

00:21:36Rodí se zrůdy a nebo je vytváříme?

00:22:19-Vždycky jíme vejce natvrdo.

00:22:23Máte rád vejce natvrdo?

00:22:51-Proč jste tady, pane Wehnere?

00:22:55-Jak jistě víte, před několika týdny byl zatčen Petr Kurten.

00:23:10-Už znáte datum popravy?

00:23:13-Musíme ještě doplnit nedostatky ve vyšetřovacím spisu.

00:23:19-Chcete říct, že by ho nemuseli odsoudit?

00:23:23-Pane Kleine, rád bych se dozvěděl víc o tom,

00:23:26co tady před dvaceti léty spáchal.

00:23:29Dokumentace o vašem případu je neúplná.

00:23:32Takové věci proces vždy zpomalují.

00:23:36Já myslím, že všichni chceme, aby byl popraven co nejrychleji.

00:23:46-Vloupal se k nám 25. května.

00:23:51Ty svině policajtský říkaly, že chtěl jen něco ukrást.

00:23:57Vypáčil kasu, ale nakonec nevzal skoro nic.

00:24:04Nepřišel krást.

00:24:07Přišel vraždit.

00:24:12Byl kousek od nás.

00:24:16A my...

00:24:22Spali jsme.

00:26:25PŘIDUŠENÝ VÝKŘIK

00:27:25V to poledne, když Kristýnku odvezli,

00:27:29našel se kapesník.

00:27:34Byly na něm jeho iniciály.

00:27:38PK. Jako Petr Kurten.

00:27:44Taky jako Petr Klein, můj bratr.

00:27:49-Pro nedostatek důkazů ho zprostili obžaloby.

00:27:54-Na malým městě se o důkazy nikdo nezajímá.

00:27:59Několik týdnů po propuštění se oběsil.

00:28:05-To jsem nevěděl.

00:28:13Smím vám položit otázku?

00:28:17Co bylo na Kristýnce zvláštního?

00:28:20Myslím, bylo na ní něco, co mohlo vraha přitahovat?

00:28:24Barva očí?

00:28:26Byla ve svém věku dostatečně vyspělá na to,

00:28:29aby ho mohla přitahovat jako žena?

00:28:34-Byla to moje dcera.

00:28:41-Přijdete do mého domu a ptáte se, co na ní bylo zvláštního?

00:28:48Ten hajzl ji ubodal, znásilnil

00:28:51a nechal ležet v posteli jako kus hadru.

00:28:56Chci už jenom jeho krev.

00:28:58-Omlouvám se za tu otázku.

00:29:01-Vypadněte.

00:29:43-Díval jsem se na Kristýnku.

00:29:46Leží v té bedně a ví, že jsem to udělal já.

00:29:52A jediná také ví, že se usmívám.

00:29:59Byla to první dívka, která mi dala pocit štěstí.

00:30:05Moje první láska.

00:30:12-Vaše žena tvrdí, že jste nevinný.

00:30:16Tvrdí, že to, co o vás píší v novinách, je lež.

00:30:20Že všechny ty úžasné morbidní skutky jsou možná práce někoho jiného.

00:30:25Jak je to, pane Kurtene? Jste lhář? Chvástáte se?

00:30:30Vymýšlíte si zrůdné historky a vzrušujete se jimi po nocích?

00:30:34Nebo jste neměl sílu se své ženě pochlubit?

00:30:37Jste přece pyšný na to, co jste vykonal.

00:30:40Na to, jak jste velkolepý.

00:30:43Chcete to říct celému světu, tak proč ne jí?

00:30:49-Než jsem poznala Petra, živila jsem se jako lehká holka.

00:30:56Někteří muži, tedy ti, co chodili pravidelně, o mě opravdu stáli.

00:31:04Jeden mě přemlouval, abych toho nechala.

00:31:09Scházeli jsme se osm let.

00:31:13Jeho žena na tom nebyla dobře.

00:31:17Jemu připadalo kruté dát se s ní rozvést.

00:31:22Tak jsme čekali, až umře.

00:31:29A když se to pak stalo, tak si mě už vzít nechtěl.

00:31:37Ten muž mi zlomil srdce.

00:31:42Chtěla jsem ho zabít, ale nedokázala jsem to.

00:31:49Odjela jsem z města a slibovala si, že už se nikdy nevrátím.

00:31:57Pak jsem potkala Petra.

00:33:46Zamilovali jsme se. Potřebovali jsme se.

00:33:52On potřeboval mě a já jeho.

00:33:55-A potřebujete ho stále?

00:33:58-Jste ženatý?
-Já? Ne.

00:34:02-Nepotkal jste tu pravou?

00:34:06-Ale ano. Evu.

00:34:08Dívku, která žila na vesnici,

00:34:11kam jsme s rodiči jezdili na letní byt.

00:34:13Ale ze školy jsem šel rovnou na práva.

00:34:16Profesně se mi to velmi vyplatilo.

00:34:18-A chtěl jste to tak vy nebo to tak chtěli vaše rodiče?

00:34:21-Já to tak chtěl.

00:34:25-Máte s rodiči hezký vztah.

00:34:28-Chci, aby byli hrdí na to, co dělám.

00:34:31Chci být nejlepší.

00:34:33-Jistě jsou na vás hrdí.

00:34:36Vaše rozhodnutí obhajovat Petra je odvážné,

00:34:40při všech těch lžích, co o něm píší v novinách.

00:34:46-Paní Kurtenová, jsem povinen vám říct, z čeho je váš muž obviněn.

00:34:53-Chtěla bych ho vidět, pane Wehnere.

00:34:58-Váš manžel je obviněný z osmi vražd

00:35:01spáchaných během posledních dvou let.

00:35:04A prokazatelně z jedné vraždy spáchané před dvaceti lety.

00:35:08-Je to můj muž a je ve vězení.

00:35:13A potřebuje mě.

00:36:39-Venku vás čeká nějaký pán.

00:36:51-Viděl jste někdy mrtvolu, pane Wehnere?

00:36:58Mrtvé dítě nebo aspoň mrtvého psa?

00:37:04Stíral jste někdy otisky ze zlomené dětské ruky?

00:37:09Viděl jste někdy podřezané hrdlo? Hlavu visící jenom na zbytcích kůže?

00:37:15-Ocenil bych, kdybyste za mnou před vynesením rozsudku nechodil.

00:37:24-Kurten přislíbil plné doznání až při procesu.

00:37:28Chce odejít ve velkém stylu.

00:37:31-Můj klient je nemocný člověk, pane Wenge.

00:37:34Jeho jednání je výsledkem teroru, kterému byl nucen čelit jako dítě.

00:37:38Mstí se za to, co musel sám prožít.

00:37:44-Neměli bychom dovolit, aby mluvil veřejně.

00:37:48Je to jen další svinský vrah, který masturbuje nad hroby svých obětí.

00:37:53Kdyby se vám podařilo získat jeho doznání

00:37:56během těch vašich sezení...

00:38:02Myslete na svou pověst.

00:38:06Nechcete přece pošpinit dobré jméno své rodiny, ne?

00:38:58-"Drahá mamá, drahý papá. Musím s vámi mluvit.

00:39:01Možná, že jen cítím potřebu se ujistit o opaku,

00:39:05ale obávám se, že se do případu zaplétám.

00:39:08Špatně spím a pak se mi zakalí myšlenky a nedokážu si vzpomenout,

00:39:12jak jsem se ocitl tam, kde právě jsem.

00:39:15Jakoby mé myšlenky nevycházely ze mě.

00:39:19Nevíte, kde je Eva?

00:39:21Vybavuju si ten letní den, který jsme spolu strávili."

00:40:52-Po několika týdnech jsme se vzali.

00:40:55Cítila jsem v něm oporu.

00:40:58Byli jsme šťastní.

00:41:05-Celé hodiny jsem seděl v nekonečné tmě.

00:41:10Vybavoval si svoje činy a snil o dalších.

00:41:25Stále silněji jsem pociťoval tu nekontrolovatelnou touhu.

00:41:31Snažil jsem se v sobě dusit to nutkání.

00:41:37Nešlo to.

00:42:16Marie jsem si vážil.

00:42:19Ale když jsem jí vniknul mezi stehna,

00:42:22myslel jsem na zabíjení.

00:42:27Myslel jsem na Kristýnčiny vyděšené oči.

00:42:33Tu noc jsem se rozhodl vrátit se konečně do Düsseldorfu.

00:42:41Pak se ozval ten zvuk.

00:42:44KVÍLENÍ BRZD NÁRAZ A TŘÍŠTĚNÍ SKLA

00:43:31Cítil jsem se jako král.

00:43:34Konec zapírání. Konec předstírání.

00:43:38Nejsem jako ti nevinní kolem mě.

00:43:42Pochopil jsem svou pravou podstatu.

00:43:46A Bůh, který mi toto uvítání přichystal,

00:43:52mi dal jasně najevo, že je na mé straně.

00:44:22-Děkuji vám za upřímnost. Vaše svědectví je důležité.

00:44:27-Dobrou noc, pane Wehnere.

00:45:13-Co cítíte ke svému otci, Petře?

00:45:17-Nenáviděl jsem ho, Juste.

00:45:21-Kdy jste ho naposledy viděl?
-Nepamatuju se.

00:45:26-Připomenu vám to.

00:45:29Viděl jste ho před třemi lety na podzim.

00:45:31Vážně onemocněl a poslal pro vás.

00:45:34Šel jste za ním. Pečoval jste o něj.

00:45:37Dával jste mu peníze, oblečení, jídlo.

00:45:40Když ho našli muži z kriminálky,

00:45:42tak nepopíral, že vaše dětství bylo nešťastné.

00:45:45Ale taky vzpomínal na hezké chvíle, které jste spolu prožili.

00:45:49Například na vaše procházky na pláži u Severního moře.

00:45:52Pamatujete si ten příběh, který vám vypravoval?

00:45:56Nemohl jste se ho nabažit.

00:45:59Že se u toho pobřeží před mnoha lety potopila loď.

00:46:02Nikdo nepřežil a náklad se ztratil i s pokladem.

00:46:06Ale taky vám vyprávěl,

00:46:09že v noci za silné bouře je možné mezi běsnícími vlnami

00:46:12zahlédnout polámaný trup a roztříštěný stěžeň té lodi.

00:46:16A když po takové bouři pročešete hřebenem oblázky a škeble, tak...

00:46:20-Najdete drahokam.

00:46:22-Z dávno ztraceného pokladu.

00:46:26-Který byl vyplaven na břeh.

00:47:02-Že by měl být Kurten ze společnosti vyloučen, je mimo diskuzi.

00:47:06Otázkou zde není vina, ale duševní zdraví.

00:47:09A odstavec 51 definuje duševní poruchu jako stav vědomí

00:47:13či chorobnou poruchu duševní aktivity,

00:47:16která brání jednání ze svobodné vůle.

00:47:22Vážená poroto.

00:47:24Věřím, že se jedná o případ,

00:47:27jenž podrobí zkoušce samotné základy našich definic.

00:47:30Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten,

00:47:33ale celá naše společnost.

00:47:35Společnost, která si neuvědomuje, že model soudního sporu,

00:47:39který teď vede proti Petru Kurtenovi,

00:47:41může být kdykoli v budoucnu použit proti každému z nás.

00:47:45Ano, suďme člověka za jeho pochybení.

00:47:47Suďme člověka za to,

00:47:49že nebyl schopen racionálního uvažování v momentě,

00:47:53kdy se utápěl ve vášni, která je nám lidem tolik vlastní.

00:47:57Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,

00:48:01která by ho mohla zbavit zodpovědnosti za své zločiny?

00:48:28-Doktore Wehnere, dobré ráno.

00:48:32-Omlouvám se vám, příteli. Pan Wenge mě prostě přemluvil.

00:48:36Něco za něco, že?

00:48:38Víte, pánové,

00:48:40vyprávěl jsem svému obhájci ten dojímavý příběh o drahokamu.

00:48:45Myslím, že na něj velmi zapůsobil.

00:48:48Zdá se, že každý příběh, v kterém vystupují otcové či matky,

00:48:51pana Wehnera spolehlivě rozněžní.

00:48:54Kávu jste náhodou nepřinesl, že?

00:48:57-Pane Kurtene, jste připraven poskytnout nám plné doznání?

00:49:02-Rád.

00:49:04-V roce 1929 jste se vrátil do Düsseldorfu.

00:49:08Co se dělo pak?
-Díval jsem se. Čekal.

00:49:12Pěstoval jsem obraz milého, krotkého muže.

00:49:16A pak to začalo.

00:49:18-3. února jste napadl služebnou, paní Kuhnovou.

00:49:22Dvacet čtyři bodných ran na těle a na hlavě.

00:49:25-Ano.

00:49:27-Paní Kuhnová se doplazila do nemocnice o dvě ulice dál.

00:49:31Zachránili jí život, ale ztratila paměť.

00:49:34-Na úplně nových nůžkách se mi zlomila špička.

00:49:38Nikdo už nedělá svou práci s hrdostí.

00:49:41-Jen o deset dní později, 13. února, Rudolf Schere.-Ano, zabil jsem ho.

00:49:46-Dvacet bodných ran na těle a hlavě.
-Aspoň zemřel v karnevalovém týdnu.

00:49:53-3. března. Malá Rosa Oligerová.

00:49:56-Čtrnáct let. Oči černé jako noc.

00:50:00-Třináct bodných ran na těle a hlavě. Znásilněná.

00:50:03-Pobavil jsem se s ní, až když byla mrtvá.

00:50:06Nikdy bych nemučil děti.

00:50:08-Tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.

00:50:12-To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.

00:50:18Připomněla mi Kristýnku.

00:50:21Druhý den jsem stál v davu a díval se,

00:50:24jak její tělo odnáší pryč.

00:50:27Bavil jsem se s přítomným policistou,

00:50:30vypadal trochu jako vy,

00:50:32a ptal se ho, zda mají představu, kdo to mohl udělat.

00:50:36Ten muž se dlouze vykecával, ale dohromady neřekl nic. Chudák.

00:50:40-29. dubna jste spáchal další dva neúspěšné útoky.

00:50:44-Ano. To nebyl můj šťastný den.

00:50:47A tuším, že z nich byl usvědčen jeden negramotný imbecil.

00:50:56-30. července byla nalezena uškrcená.

00:51:01BEZE SLOV

00:51:0621. září.

00:51:09BEZE SLOV

00:51:18BEZE SLOV

00:51:25-Držte se prosím faktů, pane Kurtene.

00:51:28-Sobota 23. října.

00:51:31Čtrnáctiletá Christine Goldmanová a její sestra.

00:51:34-Pamatuji si to jako dnes.

00:51:38Jejich rodiče byli natolik zaneprázdnění...

00:51:43Oslovil jsem tu starší a...

00:51:53Bodl jsem ji jen dvakrát.

00:51:58Myslím, že ze všech mých obětí...

00:52:15Když se vrátila Luisa, zabil jsem ji také.

00:52:18Ale až potom, co mi vrátila drobné.

00:52:22RÁNA

00:56:17-Na podzim v roce 1931 vás na ulici oslovila Josephine Budlicková

00:56:21a zeptala se, jestli nevíte o nějaké ubytovně.

00:56:24Navrhl jste jí, aby přespala u vás.

00:56:28-Ano. Vzal jsem ji k sobě.

00:56:31A z legrace se zeptal, zda by se mnou chtěla spát.

00:56:38Odpověděla, že by radši umřela.

00:56:45-Á!

00:57:54-Muselo vám být jasné, že vás zatknou.

00:57:57Chtěl jste s tím přestat?

00:58:00-Víc jak dvacet let po mně bezvýsledně pátrali.

00:58:03Myslíš, že jsem všeho nechal jen tak?

00:58:06Že se ve mně hnulo svědomí?

00:58:08Říkal jsem ti, můj milý příteli, že jsou chvíle,

00:58:12kdy je nutné zabouchnout dveře za starým životem

00:58:15a vstoupit do nového.

00:58:38Díval jsem se na krev ve své dlani.

00:58:41Pochopil jsem, že moje cesta vede mnohem dál.

00:59:00Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašnou hrozbou.

00:59:05Před upírem. Vlkodlakem. Fantomem.

00:59:12Vítězně jsem se vrátil z dlouhé krvavé bitvy a lidé jsou mi vděční.

00:59:19Oslavují mě.

00:59:22Na mou počest uspořádají průvod s pochodněmi.

00:59:26Vezmou útokem úřady a požadují hlavu prezidenta.

00:59:32A na jeho místo dosazují mě, Petra Kurtena.

00:59:38Spasitele.

00:59:41-Ale to bylo jen snění.
-Snění?

00:59:45Podívej se kolem sebe.

00:59:48Lidé trpí hloupou vidinou, že svět může být krásné místo pro nevinné.

00:59:55Ta vidina je sžírá, mučí.

00:59:59Potřebují někoho, kdo je povede světem, kde vina neexistuje.

01:00:04-Žádný takový svět není.
-A kdo jsou teda ti nevinní? Kdo?

01:00:09Můj otec? Moje matka? Nebo moje žena?

01:00:13Marie ví, že ty vraždy, o kterých všichni mluví, jsem spáchal já.

01:00:18A přesto při mně stojí! Potřebuje mě!

01:00:22Potřebuje věřit, že jsem nevinný.

01:00:25Stejně jako ty potřebuješ věřit, že tatínek miluje maminku.

01:00:33Ale to je jen iluze. Marie tě podvedla.

01:00:36Stejně, jako tě podvedli tví drazí rodiče.

01:00:40Na tomhle světě není pro nevinnost místo!

01:00:44Ani ty nejsi nevinný, Juste! Smiř se s tím.

01:00:47Přestaň si už konečně lhát!

01:01:23-Je to můj muž a potřebuje mě.

01:01:40-Neřekl jste nám, že budete toho hajzla obhajovat.

01:01:44My jsme vás pozvali i do jejího pokoje.

01:01:48Ale ona nebyla jen položka v policejním spisu,

01:01:51byla to naše dcera a život.

01:01:54Vy nemáte úctu k životu? Obhajujete zrůdu?

01:01:57Sám jste zrůda.

01:02:24Já vám to nedovolím.

01:02:53-"Drahá mamá, drahý papá. Je to tak snadné, že?

01:02:56Říkáme "právo", říkáme "spravedlivý soud" stejně chladně,

01:03:00jako říkáme "ubodal, zabil, mrtvý".

01:03:03Odloučili jste mě od Evy.

01:03:06Přišel jsem o to jediné, na čem mi záleželo.

01:03:09Tohle jste po mně chtěli?

01:03:12To je ta moje budoucnost, které jsem všechno obětoval?

01:03:15Jste na mě hrdí? Kde jste teď, když vás potřebuju?

01:03:21Proč vůbec nepíšete?"

01:05:00-Vím, že před dvaceti lety zabil tu holčičku.

01:05:06Ale ty ostatní?

01:05:14Ty ostatní?

01:05:25Může to být pravda?

01:06:35-20. května ubodal mladou studentku Doris Hahnovou.

01:06:39Pokusil se ji ukřižovat, ale tělo bylo příliš těžké.

01:06:43Schoval ji v mělkém hrobě,

01:06:46ke kterému se občas vracel, aby se na zem vyprázdnil.

01:06:51V září během jediného dne napadl dvě mladé ženy.

01:06:56Paní Dorrierovou ubil kladivem.

01:07:01S Idou Reutherovou protančil celou noc.

01:07:05Když ji doprovázel domů, rozbil jí tím kladivem lebku.

01:07:093. listopadu se ztratila pětiletá Líza Albermanová.

01:07:13Její rodiče ji viděli naposledy v parku, jak pouští draka.

01:07:18Zatáhl ji do staré cihelny. Pil krev z díry v její lebce.

01:07:25Druhý den poslal do novin dopis. Prozradil, kde těla najít.

01:07:30Ukázal nám, jací jsme hlupáci.

01:07:34Doris Hahnovou její rodiče identifikovali jen podle náušnic,

01:07:38které jí den před vraždou koupili.

01:09:25-Potom, co jsem Josephine věnoval život, jsem jel za Marií.

01:09:31Byl jsem rozhodnutý se jí se vším svěřit.

01:09:35Řekl jsem jí jen o Kristýnce. Víc jsem nedokázal.

01:09:42Nejdřív navrhla, abychom se zabili.

01:09:46Řekl jsem jí, že si zasloužím být potrestán.

01:09:50A také, že na mé dopadení byla vypsána velká odměna.

01:09:54Dotklo se jí to.

01:09:57Ale přesvědčil jsem ji, že když mě udá, nebude to zrada.

01:10:03Nepráskla mě kvůli odměně.

01:10:07Udělala to z lásky.

01:10:10Pochopila, že jsem to chtěl.

01:10:13Pochopila, že jsem to potřeboval.

01:10:17-A co to bylo?

01:10:21-Zkáza, Juste.

01:10:24Zkáza.

01:10:27-Zdraví lidé netouží po zkáze.

01:10:29-Stanu se mučedníkem a lidé mě budou oslavovat.

01:10:35-Jste šílený.

01:10:38-Jistě.

01:10:40A ty to víš, Juste, že?

01:10:46Víš všechno.

01:10:48Jenom ty.

01:10:52A já.

01:10:59Vidíš tu vosu?

01:11:02Chvilku mi bzučela kolem hlavy a pak po spirále směrem k podlaze.

01:11:07Dívám se na ni, jak umírá.

01:11:13-A proč?

01:11:15Ze zlosti nebo ze soucitu?

01:11:23-Já už je neumím odlišit.

01:11:29Mluvila o tobě moc hezky.

01:11:32-Kdo?

01:11:34-Moje žena.

01:11:37Vůbec bych ti to neměl za zlé.

01:11:40Nezdá se ti snad přitažlivá?

01:11:43-Co tím chcete naznačit?
-Špatně jsi mě pochopil.

01:11:47Stejně jako ona si o tobě myslím jenom to nejlepší.

01:11:51-Vy jste můj klient. Ona vaše žena.

01:11:55-Jo. A k čemu jsem jí teď dobrý?

01:12:00Chci, aby byla šťastná.

01:12:04Potřebuje muže,

01:12:06který by do jejího života vnesl trochu slušnosti, trochu čistoty.

01:12:12Všechno to, co jsem jí já nikdy nemohl dát.

01:12:16-Váš život končí, pane Kurtene. Její ne.

01:12:21-Manželka Petra Kurtena.

01:12:25Zrůdy.

01:12:31Přemýšlej, Juste.

01:12:34Když ne ty, tak kdo?

01:12:37Kdo to prohlédne?

01:14:38KŘIK DAVU

01:14:58-Vážená poroto, otázka je prostá. Rodí se zrůdy nebo je vytváříme?

01:15:04-Ještě pořád si myslíte, že jsem duševně nemocný?

01:15:08-Člověk, který dnes před vámi stojí, je zrůda.

01:15:11-Nikdy jsem nebyl neviňátko.

01:15:13-Stojí tu obžalován z devíti dokonaných vražd a sedmi pokusů.

01:15:16-Jako bych našel drahokam.

01:15:18-Jste přece pyšný na to, co jste vykonal. Na to, jak jste velkolepý.

01:15:22-Zdálo se mi, že zachraňuju město před strašlivou hrozbou.

01:15:25Před upírem. Fantomem.

01:15:28Ke svým obětem necítím žádnou lítost.

01:15:30-Jde o případ, který podrobí zkoušce samotné základy našich definic.

01:15:34-Oslavují mě.-Protože dnes před soudem nestojí Petr Kurten.

01:15:37-Spasitele.
-Ale celá naše společnost.

01:15:40-Můj otec? Moje matka? Myslíš, že se ve mně hnulo svědomí?

01:15:43-Toto je naše dilema. Trpí Petr Kurten takovou poruchou,

01:15:46která by ho dokázala zbavit zodpovědnosti za své zločiny?

01:15:49-Na tomhle světě není pro nevinnost místo!

01:15:52-Potrestáme vraždu vraždou?
-Ani ty nejsi nevinný, Juste.

01:15:56-Staneme se tím, čím opovrhujeme?
-Smiř se s tím.

01:15:59-Nebo se pokusíme pochopit?
-Přestaň si už konečně lhát!

01:16:11KŘIK DAVU

01:16:18POLICEJNÍ PÍŠŤALKA

01:16:23UMLKÁNÍ DAVU

01:16:29-Vážená poroto.

01:16:31Víte, co tento muž udělal.

01:16:34Je duševně narušený.

01:16:38Je duševně narušený.

01:16:41A jestli rozhodnete jinak, pak pomáhej nám Bůh.

01:17:06*Porota se vzdálila jen na půl hodiny.

01:17:09Petr byl devítinásobně odsouzen k trestu smrti.

01:17:13Soudce řekl, že své zločiny spáchal chladnokrevně

01:17:17a že během procesu působil chytrým, klidným a vyrovnaným dojmem.

01:17:21Řekl, že Petr Kurten je normální.*

01:17:25JEKOT

01:17:28VÝSTŘEL

01:17:48-"Drahá mamá, drahý papá.

01:17:50Tímto bych vám rád sdělil, že už nečekám, že mi odepíšete.

01:17:54Odjíždím tam, kam odjela Eva. Daleko od vás.

01:18:00Tohle je můj poslední dopis. Zapomeňte, že jsem váš syn.

01:18:05Justus."

01:18:42-Juste, bál jsem se, že nepřijdeš. Chtěl jsem ti poděkovat.

01:18:48-Za co?
-Za trpělivost.

01:18:53-Jedl jste?

01:18:55-Vídeňský řízek, brambory. I víno.

01:19:00Výtečné.

01:19:02-Jak se cítíte?

01:19:07-Sytý.

01:19:10Juste?
-Ano?

01:19:13-Od rozsudku spím velice klidně.

01:19:17Jsou na tom tak i lidé tam venku?
-Někteří ano.

01:19:21-A navzájem se milují? Beze strachu? Bez bolesti?

01:19:27-Přišlo vám hodně pošty.

01:19:30-Nenávistné dopisy?-Většinou.
-A zbytek?

01:19:33-Nějaké žádosti o autogram. Pár nabídek k sňatku.

01:19:40-Juste, já nejsem jediný a nejsem ani poslední.

01:19:45Zatímco se tu my dva bavíme, další se rodí a utvářejí.

01:19:50Doma. Ve vězení.

01:19:53Na dětských hřištích.

01:19:57A všichni jsou normální.

01:20:00-Máte nějaké poslední přání?

01:20:05-Poslední přání.

01:20:08Řekni mi...

01:20:12Jak vypadám?
-Dobře.

01:20:15-Upřímně?
-Upřímně.

01:20:34-Ano, mám poslední přání.

01:20:37Chci žít dost dlouho na to,

01:20:40abych slyšel svou krev, jak mi plíští z hrdla.

01:21:39STŘELBA

01:21:41HUČENÍ BOMBARDÉRŮ

01:21:44HVÍZDOT PUM

01:21:47VÝBUCH

01:21:50*V letech, které následovaly po Kurtenově popravě,

01:21:54miliony dalších normálních lidí dělaly věci,

01:21:57o nichž se předtím domnívaly, že by jich nebyly schopny.

01:22:05Já měl štěstí.

01:22:07Ze země jsem uprchl dřív,

01:22:10než jsem si stačil příliš smočit ruce v krvi.

01:22:36Nevím, jestli je Bůh.

01:22:39Ale jestli je,

01:22:41tak až nastane soudný den, všichni před něj předstoupíme.

01:22:45A mohu jen doufat,

01:22:47že nás nebude soudit jako zrůdy, jimiž jsme se stali,

01:22:51ale jako děti, kterými jsme kdysi byly.*

01:29:48Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2016