Za mraky (Par-dela les nuages)

Koprodukční povídkový film z roku 1995 je společným dílem dvou významných evropských režisérů. Wim Wenders je autorem vypravěčského rámce (prologu, meziher a epilogu), Michelangelo Antonioni natočil jednotlivé příběhy. Ty vznikly podle jeho povídkové knihy Kuželník u Tiberu, z níž vyšel výbor i u nás (Odeon, Praha 1989). Tehdy již těžce nemocný režisér řídil natáčení s pomocí své manželky Enricy. Předlohou se stalo pět povídek z knihy, dvě se však prolínají v jedné epizodě. Ve čtyřech epizodách se tedy realizuje zvláštní milostný vztah mezi mužem a ženou, ať už naplněný (Dívka, zločin...), platonický (Kronika lásky, která nikdy neexistovala, Tohle nečisté tělo), či dávno uvadlý (Nehledej mě). S výjimkou jasně vypointovaného příběhu Tohle nečisté tělo je ve hře nevyslovené nutkání či tajemství hrdinů, jež vztah jistým způsobem ozvláštňuje. V první epizodě z italského města Ferrara se zamilovaný mladík dotkne dívky, která jeho lásku zjevně opětuje. V příběhu z italského přímořského městečka Portofino se režisér marně snaží odhalit tajemství své příležitostné milenky, mladé prodavačky, která z neznámých důvodů zavraždila svého otce. Dva manželské páry v Paříži se rozcházejí v bolestech a ve zlém. Mezi Carlem, kterého opustila žena, a Patricií, která odešla od manžela, nastává chvíle porozumění navzdory tomu, že i oni dva tvoří nesourodý pár, předurčený k zániku. V posledním příběhu se světácký mladík dvoří neznámé dívce, která, jak se posléze ukáže, je zaslíbena Bohu. Jednotlivé části jsou spojeny postavou filmového režiséra, v jehož mysli se události odehrávají, ale jenž je někdy také jejich svědkem či přímým účastníkem. V křehkém a meditativním snímku s výtvarně působivými sekvencemi uvidíme řadu slavných hvězd, např. Sophii Marceauovou, Marcella Mastroianniho, Fanny Ardantovou či Johna Malkoviche.