Změnil tvář Šanghaje

Ladislav Eduard Hudec (1893-1958) projektoval v Šanhaji v letech 1918-1947 více než šedesát budov, téměř třetina patří mezi chráněné památky. Hudcova architektura spoluvytváří ducha kosmopolitní Šanghaje a stala se součástí kulturní historie Číny. Rodák z Banské Bystrice v roce 1936 vyprojektoval Park Hotel, první mrakodrap Dálného východu.

Když pětadvacetiletý důstojník c. k. armády, banskobystrický rodák Ladislav Hudec v roce 1918 v sibiřské tajze prchal ze zajetí a zamířil do Číny, netušil, že v nejlidnatější zemi světa zanechá nesmrtelný otisk.

Šanghaji, ve 20. letech pátému největšímu velkoměstu světa, se přezdívalo Paříž Východu. Kosmopolitní ráz, v němž dědictví čínských tradic a supermoderní vlivy Západu táhly zajedno, si vysloveně žádal nezaostávat ani za New Yorkem. Několik bank tudíž dalo už v roce 1923 dohromady nemalé peníze, aby si Šanghaj dopřála honosný a velice vysoký dům, podobný těm, které jako houby po dešti vyrůstaly právě v USA a jimž se začalo říkat mrakodrapy. A tehdy přišla hvězdná hodina Ladislava Hudce.

Už předtím se v Šanghaji jako architekt znamenitě uchytil. Protože se zajímal o všechno nejnovější, v letech 1927 až 1928 okukoval v Americe, jak na to. Čas na zvídavého učedníka si dokonce udělal i Raymond Hood, jenž v roce 1924 stvořil první mrakodrap - budovu novin Chicago Tribune.

Prvního prosincového dne roku 1934 se Šanghaj dmula pýchou - otevírala nejvyšší budovu mimo Severní Ameriku. Hudcův Park Hotel na ulici Nanjing Road se vytáhl se svými 24 patry do výšky 83,6 metru. Nabízel jednolůžkový pokoj v secesním stylu od 12 dolarů, dvoulůžkový od 22. Každý, kdo něco v Šanghaji znamenal, se tu prostě musel nechat vidět. Králové, bankéři, sportovci, politici, zkrátka celebrity - ti všichni si nedovolili ho opomenout. Ve všech bouřlivých období, jimiž bývalá Říše nebeského středu prošla, Park Hotel zůstával oázou noblesního a elegantního světa.