Předchozí díl | Následující díl

Stará domovní znamení

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 1  
Sdílet
| Poslat odkaz

Znamení z nebe snesená – slunce, luna, hvězdy a andělé – to jsou nejčastější symboly, které zdobí dodnes pražské domy. Režie A. Kopřiva

Dům U Dvou slunců

Klikněte pro větší obrázekTady míval trafiku jistý vysloužilec z napoleonských válek, patentální invalida, jak se tenkrát říkávalo, jménem Antonín Neruda. Ano, otec Jana Nerudy, který tady jistě prožil rajské dětství. Než se stal Jan Neruda slavným a ulice získala jeho jméno, říkalo se jí Ostruhová. Právě sem na základě mladistvých prožitků situoval Neruda příběhy i osudy postaviček ze svých Malostranských povídek.

Dneska je Dům U Dvou slunců hodně znám. Možná ne kvůli Nerudovi, ale spíš proto, že je tady jedna z nejoblíbenějších pražských hospůdek. A víte, proč U slunců dvou? Spekulací by se jistě našlo víc, pravdou však je, že ten, kdo žádal na radnici menšího Města Pražského o povolení značit dům slunečním symbolem, měl smůlu. Zlaté slunce už na jednom malostranském domě zářilo. Musel tedy na příkaz úřadu změnit barvu nebo počet symbolů. Vůbec prvním doloženým vlastníkem domu byla manželka rytíře Bohuslava Hrobnického z Hrobnic. Užila si jej však pouhých sedm let, protože jí byl za aktivní účast rodiny ve stavovském povstání roku 1621 odňat. Což je jen o málo lepší, než být sat.

V první polovině 18. století připadl barokní Dům U Dvou slunců bohatým pražským zlatníkům. Až po více než sto letech se do již klasicistně upraveného pavlačového domu s trafikou v průčelí, přistěhoval zmíněný Antonín Neruda.

K poslední větší rekonstrukci došlo v 90. letech minulého století, ale ta se týkala především restaurace, která se proslavila především jako útočiště chartistů a undergroundu. Můžeme si o tom přečíst v knížkách Ivana Martina Jirouse nebo Egona Bondyho. Hospoda několikrát změnila svůj název. Svého času se jí dokonce říkalo U Nerudy. Ale vždycky se vrátila k původnímu názvu U Dvou slunců.

Dům U Zlatého slunce

Ve Valdštejnské ulici, vedle nepřehlédnutelného Ledenburského paláce, stojí úzký dům, který přehlédnout by byla škoda. Už proto, že se z něj na nás usmívá po čtyři staletí další zlaté sluníčko. Ale nejen proto.

První zmínka o tom, že tady stál dům, je z konce 14. století, kdy ještě patřil pod soudní pravomoc kláštera svatého Tomáše. Teprve později šel z ruky do ruky mezi zdejšími řemeslníky. Roku 1541 zachvátil Malou Stranu obrovský požár, který zpustošil i domy ve Valdštejnské ulici. Dlouhých 13 let trvalo, než na rozvalinách vznikl nový renesanční dům a stal se sídlem i državou řady císařských služebníků. K těm nejpozoruhodnějším patřil například opatrovník císařského stříbrného nádobí na dvoře Rudolfa II. Havel Oberšverder, který dům koupil tři roky po Bílé hoře i se sousedním Domem U Zlatého šífu.

K domu U Zlatého slunce se váže pověst o sluníčku, příteli vorařů. „Kdo hledá přítele, tak ho najde všude. A přátelská pomoc vyléčí i tu nejhorší bolest.“ Natož pak zranění, které vorař Vítek utrpěl v boji u Svatojánských proudů s tajemným sumcem, co tu na voraře číhával a vodu vířil. Díky statečnému Vítkovi je však řeka znovu splavná. „Tak sluníčko pomohlo Vítka uzdravit. Voraři nechali z vděčnost vytesat sluníčko do kamene a vsadili ho nad vchod Vítkova domu. A tak je tam podnes.“

Ještě v 18. století to byl dvoupatrovný obytný dům. Dnes je zde Pedagogické muzeum Jana Amose Komenského. Kdybych byl badatel školských nauk, tak bych se kochal pohledem na Ledeburskou zahradu a majestátní siluetu Pražského hradu.

Dům U Černého slunce

Klikněte pro větší obrázekČerné slunce bývá někdy považováno za temně mysteriózní, mystický symbol smrti. Ale naopak, přátelé! Černé slunce nepředstavuje nic tak strašného nebo zlého. Podobně jako zatmění. Některé prameny uvádějí, že symbol černého slunce znázorňuje prapůvodní mystickou proměnu. Přechod z jednoho stavu bytí do druhého. Znovuzrození. Symbol černého slunce s 12 paprsky byl ale přece jenom zneužit za II. světové války nacisty.

Poprvé je znamení slunce na domě v Celetné zmiňováno roku 1514, kdy si jeho osazení objednal písař Petr Drdák z m욝anského rodu Drdáků. Ve starých zápisech se objevují zmínky o domě U Slunců. Dokonce i U Zlatého slunce, což naznačuje, že původní sluneční znamení zářilo nejspíš jasněji. Prý jeho tvář zčernala až za časů císaře Rudolfa II., když si právě v něm údajně dávali dostaveníčko vyznavači esoterických nauk.

Nejslavnější obyvatelkou Domu U Černého slunce byla bezesporu operní pěvkyně Josefína Hampachová, provdaná za korepetitora a hudebního skladatele Františka Xavera Duška. Obývala ho v letech 1754 až 1824. Proslula důvěrným přátelstvím s Wolfgangem Amadeem Mozartem, který pro ni složil několik operních árií. Díky péči rodiny Duškových dokončil Mozart v Praze operu Don Giovani. Ovšem tu sepsal v jejich rodinné vile na Bertramce.

Kdoví, co ví potutelně se tulící barokní Černé slunce shlížející na nás z rokokové kartuše.

Dům U Slunce a Luny

Klikněte pro větší obrázekVe 13. století tady všude byly lesy, vinice, zahrady a barokně přestavěn byl tento dům teprve tenkrát, když se sem nastěhoval malíř Kristián Luna. Byl to on, kdo nechal instalovat na průčelí znamení kamenného sloupu, zdrobnělou kopii Mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí. A na něm osadit vlastnoručně vyřezanou dřevěnou sošku Panny Marie Neposkvrněné.

Současně umístil na fasádu dvě štuková alegorická poprsí muže a ženy. Slunce a Luny, která jsou dílem Michala Jana Josefa Brokoffa. Při rekonstrukci sloupu v 60. letech minulého století se zjistilo, že sloup není kamenný, ale štukový vyztužený dřevěným trámem. A dole pod soškou madony byla nalezena kovová schránka s pamětními listy z roku 1728 a 1824. Ten první napsal sám Kristian Luna.

Věkem následovaly další stavební úpravy. Až roku 1906 zakoupily dům sestry Zdena a Marie Kalašovy, z nichž jedna se zabývala malbou a grafikou, druhá literaturou a překládáním. Často k nim přijížděla i třetí sestra. Světoznámá pěvkyně Klementina Kalašová. V inspirativním prostředí domu se scházela tehdejší literární smetánka. Například dva Karlové. Básník Karel Mašek zvaný Fa Presto. A Karel Hašler.

Dneska je tady galerie. V roce 1959 sem přestěhoval část své domácnosti z malého ateliéru na Újezdě fotograf Josef Sudek. V přízemním dvoupokojovém bytě bydlel až do své smrti v roce 1976. Rád pouštěl svým přátelům gramofonové desky ze své bohaté sbírky.

Dům U Tří zlatých hvězd

Klikněte pro větší obrázekV letech 1835 až 1845 zde v pětipokojovém bytě zcela zaplněném hlavonožci a trilobity bydlel Joachim Barrande. Chudák jeho hospodyně, paní Barbora, matka neméně proslulého Jana Nerudy. Že uměla dobře francouzsky, pomáhala francouzskému vědci s češtinou. A prý může i za mnohé názvy jeho nálezů z barrandovských skal jako Panenka, Maminka, Tetinka, Pantáta či dokonce Nevěsta vendita, nebo-li Prodaná nevěsta. Mezi klevetníky se často proslýchalo, že vztah pětatřicetiletého Barranda a devětatřicetileté vnadné „bábinky“, jak jí s něhou říkával, byl prý více než vřelý.

V polovině 17. století dům vlastnil nákladník, tedy m욝an s právem várečným, Jiřík Ratycha. Právo várečné zůstalo při domu až do roku 1812, kdy jej koupil zámožný pražský obchodník. A dům nechal od základů přestavět. Dnes je tady Restaurace U Tří zlatých hvězd, nesoucí dál dávnou mystiku. Ona dobrá kuchyně je taky pěkná alchymie.

Dům U Zlaté hvězdy

Klikněte pro větší obrázekVypadá spíš jako pohádková dekorace. Představte si, že uvnitř je dokonce zasypaná tajná chodba. Dům líbezný, romantický, tajemný – co víc si přát? Řadu let patří rodině Mariany Formanové. Proč je ve znaku zlatá sedmicípá hvězda, dnes nikdo neví. Možná tu bydlel astrolog, jenž věštil na ony lepší zlaté časy.

Dům U Černé hvězdy

Klikněte pro větší obrázekJakoby byl ozářen magicky tajemným příslibem. Nebo že by za to vděčil esenci svého temného znamení – Černé hvězdy? Domu U Černé hvězdy se přezdívá také Malý Nosticův palác. Pověst má nelichotivou, zatíženou mnoha soudními spory o vybírání daní. Mezi dochovanými vlastníky najdeme zlatníky, nožíře, ale také potomka theologa a dramatika Johanna Agricoly. Ale hlavně šel dům s Černou hvězdou staletími jako předmět lichvy z ruky do ruky, až skončil v majetku Nosticů. V tehdejších Čechách patřily rodu Nosticů rozsáhlé majetky. Například výstavný palác na Malé Straně nebo panství Žernoseky, které zásobovaly dobrým vínem i zdejší šenk. Copak asi nalévají dnes?

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.

Diskuse diváků
  • Áďa 4. 3. 2016 18:12

    VysĂ­lĂĄni

    ProsĂ­m, moc bych chtěla pořad vidět. Budete ho vysĂ­lat? Ĺ koda, Ĺže nejde přehrĂĄ…

  • Petra 12. 12. 2012 16:17

    otĂĄzka

    od kdy domovní znamení na průčelých sloužila k rozlišování domů????

  • Marek 29. 1. 2012 18:42

    Děkuji za pořad

    MilĂ­, krĂĄsnĂ˝ pořad, s povedenou hudebnĂ­ kulisou. CenĂ­m si toho, Ĺže informace j…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obrate se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2011 – P  ST  HD
Žánr: Zábava | Publicistika
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Související pořady