Příběh dívky Drahomíry, která po chmurném dětství odchází z Čech, aby se po letech vrátila jako věhlasná sochařka Lea.

V roce 1968 zamávala studentka Drahomíra svému bratrovi na výpadovce směrem na západ, za sebou krušné dětství „neřestného"dítěte, problematické vztahy v rodině, drsnou výchovu u cizích lidí i pokus o sebevraždu. Zpočátku spala na lavičkách a ještě nevěděla, že její sochy s motivem laviček budou jednou v New Yorku, Acapulcu, na Floridě, v Torontu, v Hong Kongu, ve Francii i jinde. I z toho nejhoršího se člověk musí pokusit vytěžit to nejkrásnější, říká. Po letech se do Čech nevrací Drahomíra, ale Lea. Je stejná a přece jiná, doma je všude a nikde. Podívejte se na tento pozoruhodný lidský příběh, který není o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla, ale spíš o tom, že silou své vůle a osobnosti se můžeme odrazit i ode dna.

Napište nám