5. března 2011

Čerstvou krev z FAMU uvádí do kin producent Čestmír Kopecký. Dva mladé dokumentaristy uchvátila témata životní bilance na půdorysu každodennosti. Oba usilují o maximální syrovost a autentičnost výpovědi, tady ale podobnost končí.
Krátkometrážní film Tomáše Weinreba je chaotickou exhibicí hrabalovského pábitele Miroslava Davida, který režiséra upoutal coby přítel masové vražedkyně ze 70 – tých let Olgy Hepnarové. Schizoidní osamělý protějšek dávno popravené ženy se v jeho filmu mění v originálního společenského glosátora.
Režisérka Jana Boršková kameru otočila do prostředí nejintimnějšího, vlastní rodiny. Na pozadí ročního cyklu ve višňovém sadu ohledává vztahy mezi rodinnými příslušníky, vyrovnává se se smrtí otce a vykresluje občas dojemný, občas úsměvný a hluboce lidský portrét své matky.

Autor prorežimních agitek, který ohýbal historii tak, aby ladila s vládnoucí ideologií, ale i tvůrce zásadních milníků českých filmových dějin a pedagog, jenž vychoval přední režiséry československé nové vlny. Otakar Vávra oslavil v pražském Mánesu sté narozeniny křtem rozšířeného vydání svých pamětí. Sám v nich přiznává, že jeho život byl s chybami. Nehrdinský, ale často odvážný. Třeba jeden z Vávrových vrcholů, Kladivo na čarodějnice, lze vykládat i jako odkaz na tehdejší politické procesy. Vávra napsal přes osmdesát scénářů a režíroval padesátku filmů. Ceny za ně sbíral navzdory době a režimům po celé století.

Zamilovaný politik, kterého hraje hodný chlapec Matt Damon, stojí před volbou mezi láskou a kariérou. Tedy stál by, pokud by disponoval svobodnou vůli a svět by nebyl místem, kde si s osudy lidí pohrávají tajemní pánové v klobouku. Povídku, mezi filmaři populárního sci – fi autora Filipa K. Dicka, adaptoval režisér George Nolfi ve filmu Správci osudu.
Nicolas Cage s obvyklým výrazem raněné laně prchá ze samotného pekla, aby pomstil dceru a zachránil vnuka. Blond servírka s proporcemi modelky z Plejboje mu k této jeho spanilé jízdě poskytne vlastní vůz i tělo. Ve filmu Drive angry je špatně skoro všechno: scénář, herecké výkony, akční scény i triky. Ovšem zase není natočen tak špatně, aby divák uvěřil, že je to záměrná parodie béčkových akčních trháků. Fanoušky žánru může snad zaujmout dokonalé tělo Amber Heardové v roli hrdinovy průvodkyně a perfekcionistický minimalismus Williama Fichtnera coby vyslance Pekel.

O Johnu Lennonovi byla natočena řada filmů, hned jedenáct jich fandové mohli vidět třeba loni v Uherském Hradišti na semináři britského filmu. Snímek Nowhere Boy si všímá hlavně Johnových vztahů s přísnou tetičkou, která jej vychovávala a nekonvenční matkou, kterou poznal až v pubertě. Režisérka Sam Taylor Woodová je avantgardní výtvarnou umělkyní a tak se od ní čekal spíš formální experiment. Natočila ale dost tradiční vztahové drama kombinované s obvyklým popelkovským příběhem o přerodu mladého sígra v ikonu pop music. Pro pochopení Lennonových textů je toto citové martyrium mezi dvěma ženami zásadní, stejně jako setkání s Paulem pro jeho hudbu.

Wrestler zázračného dítěte nového amerického filmu Darrena Aronofského před třemi lety získal Zlatého lva na festivalu v Benátkách i značnou diváckou odezvu. Realistický příběh zkrachovalého wreslingového zápasníka, který se v ringu utká s vlastními fyzickými limity i zpackaným osudem, geniálně ztělesnil holywoodský ztroskotanec Mickey Rourke.
Režisér příběh vystavěl na životních paralelách filmového hrdiny a jeho představitele. Kamera se za sto patnáct minut od Rourkova oteklého těla téměř neodtrhne. Po velkou část filmu kráčí krok za ním, přilepena na jeho zátylek. Sleduje ho takto nejen při vstupu do ringu sportovního, ale i za pultem s lahůdkami, který ohraničuje jeho ring soukromý. Záběrové klišé sportovních přenosů tak režisér obrací ve smutný vtip. Jde o jednu z mála formálních kudrlinek, které si dovolil.
ProRourka znamenal Wrestler velký návrat na plátno. Na ČT1 si film můžete připomenout 5. března ve 21:55 hodin.

Sto čtyři dokumentů z více než čtyřiceti zemí světa, a to jak v soutěžních, tak v tematických kategoriích uvede festival Jeden svět. 8. března startuje v Praze a souběžně i ve 33 dalších českých městech největší přehlídka filmů s tematikou lidských práv u nás. Letos nově přibudou workshopy otevřené i pro širokou veřejnost, nebo soutěže kampaní a sociálních spotů, které využívají pro šíření závažných témat nová média.
Po třinácti letech má festival pevné místo na scéně a inspiroval vznik řady podobných přehlídek v cizině. Pořadatelé vydali i návodnou publikaci Jak založit festival o lidských právech.

Přestože bývají přehlídkou progresivních postupů, festivaly často zatvrzele ignorují pokrok v technologiích. Průlom znamenalo letošní Berlinale ohledně 3D projekcí. V hlavním programu se objevilo několik trojrozměrných snímků zavedených tvůrců.
Wim Wenders natočil vcelku standardní portrét choreografky Piny Bauschové. Díky ohromující bravuře, s jakou využívá technologie pro práci s tanečníky a prostorem, však tímto snímkem píše nové kapitoly filmové gramatiky.
Nejvíce kritika jásala nad Pohádkami jedné noci Francouze Michela Ocelota. Oblíbil si metodu ploškové animace, kdy na bohatě prokresleném digitálním pozadí pohybuje vystřihovanými postavami. Pečlivě evokuje epochy i prostředí, kam jeho hrdinové putují ve své fantazii a 3D efekty využívá jen spoře.
Werner Herzog vzal diváky na jedinečnou výstavu dvaatřicet tisíc let starých kreseb na zdech jeskyně Chauvet-Pont-d'Arc ve Francii, jinak veřejnosti nepřístupné. Slavná Altamira je o rovnu polovinu mladší.
Trojrozměrný obraz vynikne hlavně při exteriérových jeřábových jízdách, jelikož v nitru hory byli filmaři technicky limitováni. Přesto tyto tři filmy od klasiků povýšily nové technologie nad pouťovou atrakci.