Štěstí v manželství je věcí náhody. Ale i náhodě lze občas trochu napomoci. Britský film, natočený podle stejnojmenného románu Jane Austenové

Chudá pozemskými statky, ale bohatá duchem. Taková byla Fanny Priceová. Nebylo jí ještě ani jedenáct let, když přijela na Mansfieldské panství. Netušila tehdy, že jí bude souzeno žít v sídle svých příbuzných zpola jako služka, zpola jako trpěná rodinná přítěž. Ale Fanny je silná osobnost, která se dokáže přes tušené i zjevné ústrky přenést. Která dokáže vyrůst v půvabnou, inteligentní a sebevědomou dívku, schopnou vzepřít se dobovým konvencím a jít za hlasem svého srdce.

Na rozdíl od mnoha jiných děl Jane Austenové (Rozum a cit, Pýcha a předsudek, Emma…), které byly většinou pro film či televizi převedeny několikrát, je Mansfieldské sídlo prvním filmovým přepisem. Je to třetí (a nejautobiografičtější) autorčin román, který ovšem nebyl v době svého vydání (1814) příliš příznivě přijat (prodalo se jen 1250 výtisků a nakladatel odmítl dotisky). Scenáristka a režisérka akcentovala autobiografické prvky tím, že z Fanny (na rozdíl od románu) udělala spisovatelku a pro její literární pokusy použila autentické mladické povídky, dopisy a deníky Jane Austenové. Navíc jí to umožnilo změnit Fanny z hrdinky poněkud pasivní ve skutečně sebevědomou, moderní ženu s bohatým vnitřním životem.

Ideální představitelku Fanny našla v australské herečce Frances O’Connorové, kterou jsme i na naší obrazovce viděli (a ještě uvidíme) v řadě filmů (Zaplaťpánbůh potkal Lizzie, Líbej nebo zabij, Láska a jiné katastrofy) či v poslední době v seriálu Pan Selfridge.

Pozoruhodná je účast Harolda Pintera, spisovatele a dramatika, v roli Sira Thomase Bertrama.

Napište nám