Epizoda 8/13

Miloš Lenoch a Michal Dobíšek přišli do doupěte s nabídkou investice na server, který by umožňoval třídit řemeslníky kvalitativně. Klientům by umožňoval zde nejen najít potřebné služby, ale také si přečíst reference, hodnocení klientů, kteří již daného řemeslníka využili, a po ukončení zakázky jeho práci ohodnotit. Projekt byl v pokročilé fázi, kdy už fungoval, ale ještě nevydělával. A to bylo dle očekávání to, co se investorům nelíbilo. Ivan Pilný navíc vážně pochyboval o tom, zda takový projekt může někdy vydělávat, protože dobří řemeslníci mají práce dost díky své pověsti a těch, kteří začínají, jsou dobří a zatím o nich neví, je možná jen úzká skupina. Michael Rostock sice ocenil práci obou podnikatelů, ale stejně jejich projekt nakonec přirovnal k Titanicu. K investici tak nakonec nedošlo.

Robert Kučera začal svoji prezentaci velkoryse. Vše měl připraveno, investory obdaroval dárkovými balíčky, a pak začal předvádět svůj louskáček na ořechy, který je podle něj výjimečný designově i funkčně. První symbolické zaskřípání v prezentaci se ale objevilo záhy, když Tomio narazil při louskání ořechů na plesnivý kus. Když se investoři dověděli, že louskáček by měl stát víc než 800 Kč, byli hodně překvapení a obočí se jim zvedlo ještě výš, když Michael Rostock zjistil, že jeho louskáček nefunguje a nepodařilo se ho zprovoznit ani oběma podnikatelům. V doupěti po celou dobu rostlo napětí, které se stupňovalo především mezi Michaelem Rostockem a Robertem Kučerou, ani ostatní investoři ale nebyli spokojení. Produkt podle nich nebyl jasně nadefinovaný, neměl jasnou cílovou skupinu a přemrštěné byly i odhadované počty prodaných kusů. Robert Kučera a Miloslav Pileček tak odešli domů s prázdnou.

Radek Topinka je fanoušek létání a leteckých simulátorů. Letecké simulátory už dokonce provozuje, chtěl by ale vybudovat velké centrum leteckých simulátorů, kde by byl i simulátor vojenské stíhačky a civilního vrtulníku, a proto přišel žádat o investici. Své služby měl v úmyslu prodávat především formou poukázek na zážitky. Pohyboval se tudíž v zážitkovém byznysu, jehož příjmy šly díky krizi dolů. Návratnost investice byla navíc za 4 roky, a to bylo pro Michaela Rostocka, jehož podle jeho slov zajímají jen tři věci: ,,profit, profit, profit“, málo. Podobně to viděli i další investoři, přestože například Marta Nováková váhala. Nabídku ale udělal Tomio Okamura, vzápětí ale zjistil, že se k němu nemá kdo přidat, protože už všichni ostatní investoři byli mimo vyjednávání. Radek Topinka tak v doupěti neuspěl.

Pavel Schwarz přišel představit do doupěte svůj platební systém, který umožňuje především dětem a mladším klientům hradit pomocí jednoduché elektronické peněženky drobné služby na internetu a současně je výhodný pro majitele eshopů, protože jim umožňuje pracovat s různými platebními internetovými systémy současně. Pavel a jeho systém Go Pay sice není jediný na internetu a má proti sobě velké hráče, přesto jeho systém investory zaujal. Jde na jedné straně o lukrativní byznys, který je ovšem také komplikovaný a má řadu rizik. Investoři se tudíž projektu v doupěti věnovali mimořádně dlouho a nakonec se rozhodli – neinvestovat. Projekt by měl být totiž pro ně ziskový až v roce 2015, což je v oblasti internetu, kde je vývoj mimořádně rychlý, příliš vzdálený termín a situace na trhu tou dobou může být už naprosto jiná. K dohodě tedy nakonec nedošlo.