Úvod » Ve stopách doby » 1996

Parlamentní volby sice vyhrála Občanská demokratická strana, překvapením však byl dobrý výsledek sociální demokracie

(1996)

Parlamentní volby v roce 1996 dokládaly velký posun ve vývoji politického systému od listopadu 1989, respektive od voleb v roce 1990. Stranická struktura se stabilizovala a jasně profiloval základní spor mezi dosud vládnoucí Občanskou demokratickou stranou a stále sílící sociálně demokratickou stranou, která prosazovala sociálně citlivější přístup k některým otázkám spojených s transformací ekonomiky. I když se sílící pozice sociálních demokratů jednoznačně ukazovala již v roce 1995, všeobecně se očekávalo přesvědčivé vítězství občanských demokratů a jejich spojenců. Občanská demokratická strana šla do voleb s hrdým heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme“. V kampani zdůrazňovala především pozici České republiky jako země, kde transformace ze státu sovětského bloku probíhala zatím podle jejich názoru nejúspěšněji. Hodně také sázela na osobnost svého předsedy, premiéra Václava Klause s jeho nepopiratelným charismatem. I sociální demokraté zdůrazňovali osobu svého předsedy, spíše plebejsky působícího Miloše Zemana, který vynikal rétorickým talentem a často kousavými bonmoty. Právě Miloš Zeman několik měsíců před volbami jezdil po České republice s volebním autobusem Zemákem a získával voliče. Volby, které proběhly na přelomu května a června, nakonec přinesly překvapivě těsné výsledky. Zpočátku se podle odhadů zdálo, že vítězství ODS bude velmi jednoznačné a přinese zlepšení její pozice v parlamentě, postupně však jejím představitelům poněkud tuhly úsměvy. Pozici vítěze sice ODS nakonec před sociálními demokraty uhájila, ale náskok činil jen o něco více než tři procenta – občanští demokraté získali 29,62 %, kdežto sociální demokraté 26,44 %. Nijak zvlášť se nedařilo koaličnímu partneru občanských demokratů Občanské demokratické alianci, kterou volilo pouze 6,36 % lidí. Sociální demokraté zřejmě přetáhli i část voličů komunistů, takže KSČM oslabená vnitřními spory vybojovala pouze 10,33 % hlasů. Další hlasy zřejmě ztratila ve prospěch svého dřívějšího koaličního partnera Levého bloku, který se ovšem se ziskem 1,4 % do parlamentu neprobojoval. Zhruba stejný počet hlasů – kolem 8 % získala populistická strana Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa v čele s Miroslavem Sládkem a koaliční lidovci vedení Josefem Luxem. Součet mandátů ukázal pro vládní tábor krajně nepříjemnou pravdu – dosavadní koalice dala dohromady jen 99 hlasů, opozice pak měl nejmenší možnou většinu 101 křesel. Jenže opozice byla vnitřně nesourodá a nebyla schopna nabídnout alternativu. Dosavadní koalice tak mohla pokračovat prakticky v původním složení. Sociální demokraté umožnili vládě získat důvěru výměnou za post předsedy parlamentu pro Miloše Zemana. Vládní tábor navíc později přetáhl některé poslance zvolené za sociální demokraty, například před hlasováním o rozpočtu. Menšinová vláda a čím dál častěji se objevující hospodářské problémy však kabinet destabilizovaly a jeho krize a rozpad na sebe nedaly dlouho čekat. Debata, DB-1996-06-02; ČT