Epizoda 9/13

Jako první si zkusili Den D Martin Škoda a Josef Navrátil. Požadovali po investorech 1 500 000 Kč na ozkoušení nové technologie, jež by levněji vyráběla biopalivo. Na technologii pánové pracovali pánové společně, vysvětlování, jak by se úspory dosáhlo, se ujal pan Škoda, což se však ukázalo jako chyba – obšírné a pro nezasvěceného těžce pochopitelné popisování principu investory rychle uspávalo. Jednání se neposunulo vpřed ani v další fázi, kdy pánové přiznali, že celá investice by lehce mohla skončit v nenávratnu. Jelikož metodu pokus-omyl nemá nikdo z investorů rád, všech pět rychle ztratilo zájem. Martin Škoda a Josef Navrátil peníze nezískali, a to i z důvodu, že nebyli schopni jasně vysvětlit, v čem spočívá unikátnost jejich nápadu.

Lukrativní byznys v úspoře energie viděli i Jan Taliga st. a Jana Taliga ml. Před investory předstoupili se slámovými briketami – ekopalivem z biomasy, jež má dlouhou výhřevnost a je cenově velmi levné. Syn a otec Taligovi navíc tvrdili, že v oblasti zpracování biomasy propukla právě zlatá horečka. Když však ani po čtvrt hodině nebyli konkrétní v tom, jak by brikety a lisy na jejich zpracování prodávali, zájem investorů začal ochabovat, až opadl úplně. Jan Taliga st. a Jana Taliga ml. peníze investorů nezískali – podaří se jim je získat jinde?

Naďa Pražáková s manželem investorům představili Kornetku – ochrannou krytku na zmrzlinu. Kornetka by zachycovala stékání zmrzliny po obvodu kornoutku, popř. upadnutí čokolády na oděv atd. Do Doupěte sice paní Pražáková přinesla jen prototyp, do budoucna však plánovala, že by se Kornetka vyráběla z potravinářského papíru a šlo by na ni umístit reklamu. Na rozjetí byznysu požadovala jeden milion korun a za to nabídla 30% podíl. Naďa Pražáková působila na investory sebejistě, na základní dotazy rychle a pohotově odpovídala. V další fázi prezentace to jí už tak dobře nešlo – s manželem se někdy v odpovědích rozcházela, sama jednání stáčela spíše k otázce výroby, investory však zajímaly spíše věci ohledně odbytu, na což však nedostávali jasné odpovědi. „Mám rád věci, které řeší nějakou potřebu. A tohle je věc, která řeší potřebu,“ chválí produkt Nadě Ondřej Bartoš, jedním dechem však s obavami dodává, že se manželská dvojice pouští do byznysu ze špatného směru. Dvojice je podle něj navíc ve studiu trochu nepřipravená a jako první z investorů přestává mít zájem. Tomio Okamurovi se nápad také velmi líbil, z důvodu nedohodnutých distributorů a odběratelů však i on nakonec neinvestoval. Podobně na tom byli i Marta Nováková a Michael Rostock, a tak i když Dana Bérová byla rozhodnuta dát polovinu částky, díky odmítnutí zbytku investorů Naďa Pražáková ani ji nezískala a odešla s prázdnou. Prorazí na trh jinak?

Projekt mobilního virtuálního autodromu udělal radost hlavně panské části investorů. Tomio Okamura si jako vždy hned produkt vyzkoušel a minimálně jeho a Ondřeje Bartoše a Michaela Rostocka měli pánové Jaroslav Ševčík a Robert Kotlaba od začátku na své straně. Po investorech žádali 1 400 000 Kč na nákup dalších simulátorů. Vyjednávání však hned zkraje dostalo trhlinu – trenažér ve studiu byl do doby prezentace extrémně málo využíván, v roce 2008 byl např. využíván jen po 25 dnů. Nadšení pro tento nápad tak investory rychle přešlo a zpočátku velice zajímavému byznysu dali červenou. Uvidíme tuto atrakci někdy masově rozšířenou?

Poslední podnikatelkou v devátém díle byla Eva Velechovská, která si do studia přivedla pomoc v osobě kamaráda Mirka Hofmana. Investorům odhalila projekt stolní společenské hry Tajemství srdce a mysli, která je postavená na komunikaci a velké sociální interakci mezi hrajícími. Na tento byznys požadovala 900 000 korun a nabízela 15 procent ve společnosti. Paní Velechovská pravidla hry pětici investorů dokázala zkraje srozumitelně vysvětlit, čímž si ji hned od počátku naklonila na svou stranu. V otázkách ohledně podnikání ale tak jistá nebyla a na otázky začal odpovídat Mirek Hofman. Ten je úspěšným podnikatelem, což však investory přivedlo na otázku, proč své kamarádce paní Velechovské sám finančně nepomůže. Na to pan Hofman odvětil, že podle něj byznys ničí přátelství a to on nechce. Vyjednávání se mezitím posunulo k Daně Bérové, která o investici měla evidentní zájem a nabídla 300 000 za 10 %. Tomio Okamura, Marta Nováková a Ondřej Bartoš však přes všechna pozitiva stolní hry zájem neměli, Dana Bérová tak musela nabídku upravit – v tuto chvíli nabídku navýšila na 450 000 korun za 15% podíl. Vše tak nyní záviselo na Michaelu Rostockovi. Ten uvažoval o investici, měl však ještě několik „hrotících“ otázek. To se nelíbilo hlavně Ondřeji Bartošovi, kterému se zdálo, že se vyjednávání jen zdržuje a Michaela Rostocka popoháněl k vyjádření. Ten si tuto ofenzívu nenechal líbit a jednání ukončil – ke smůle paní Velechovské však nakonec neprojevil o investici zájem. I u investorů nervy někdy zapracují na doraz a emoce zastíní racionální argumenty…