Epizoda 8/13

Jaroslav Jíra a Petr Sklenička přišli před investory s produktem WC-klima – speciálním zařízením odsávajícím nepříjemný zápach přímo ze záchodové mísy. Výrobek již měli plně vyladěný a požadovanou investici 1 500 000 korun za 10% podíl chtěli použít pouze na marketing a reklamu. Investoři se s podobným zařízením setkali již v první řadě, kdy neinvestovali, k projektu tak přistupovali velice obezřetně. Zpočátku se panu Jírovi a Skleničkovi dařilo – všechny důležité informace sdělovali jasně a přímo, prezentaci měli dobře připravenou. Kámen úrazu tak přišel až se způsobem, jakým chtěli podnikatelé prorazit na trh. Podle investorů měli Jaroslav a Petr ze začátku příliš vysoké cíle – svůj produkt již v prvních měsících viděli v deseti tisících domácnostech. Investoři marně podnikatelům vymlouvali, že je to nereálné a takovým způsobem to ve skutečném byznysu nechodí. A tak i když Marta Nováková a Ondřej Bartoš uvažovali minimálně v první polovině prezentace o nabídce na investici, na konci oni i zbylí investoři ztratili zájem. Jaroslav Jíra a Petr Sklenička odešli s prázdnou – podaří se jim WC-klima dostat do povědomí lidi jinak?

S nabídkou na investice do originálních triček Twin Pigs předstoupila před investory Nikoleta Mikulcová. Podle jejích slov je po tričkách velká poptávka, stálí zákazníci jí nechybějí a trička se podle ní od konkurence dostatečně odlišují. Investoři však její optimismus nesdíleli. Podle Tomia Okamury zisk 10 000 korun měsíčně je příliš malý a neprokazuje potenciál pro velký byznys, Michael Rostock trička neviděl ani jako originální a nápaditá. Nikoleta Mikulcová požadovaných 500 000 korun nezískala. Prorazí na trh jiným způsobem?

Jiří Věříš investorům přinesl jídelní příbor pro jednu ruku – speciální pomůcku pro handicapované osoby, které mají k dispozici pouze jednu ruku. Pomůcka v sobě sjednocuje vidličku, nůž i lžíci a její použití je univerzální. Příbor by se tak mohl uplatnit i na různých rautech a slavnostech, kde je málo prostoru. Pan Věříš po investorech žádal 300 000 korun a za to jim nabídl 7 %. Svůj produkt chtěl rozšířit hlavně přes internetové kanály, přiznal ale, že si s tím moc neví rady. Investoři přes všechny nedostatky prezentace od začátku projevovali zájem – Jiří Věříš totiž sám má místo jedné ruky protézu a o nutnosti příboru investory efektivně přesvědčoval, životní zkušenost hrála pro něj. Pětice tak měla problém v něčem úplně jiném – pouhých sedm procent podílu pro většinu investorů neznamenalo investici do byznysu, ale spíše sponzorování charity. Přesto však Marta Nováková a Ondřej Bartoš panu Věříšovi udělali nabídku – Marta Nováková nejdříve nabídla 150 000 korun za 15 %, později vyrovnala Ondřeje Bartoše – každý by tak dal 150 000 korun, ale za 25 %. Ondřej Bartoš si navíc vymínil podmínku, že příbor bude patentovaný i v EU a USA. Jiří Věříš stál před velkým dilematem – nabídku na investici sice získal, místo sedmi procent by se však musel vzdát celé poloviny. Po dlouhém přemítání však na nabídku kývl a požadované peníze získal. Byznys, který může výrazně pomoci handicapovaným, tak dostal zelenou…

Lotyška Tatjana Lukjanová investory trochu překvapila – zahraniční podnikatele v Doupěti denně nevidí. Začátek prezentace se nesl v mírně uvolněném duchu – pětice se předháněla v tom, kdo si pamatuje ze základů ruštiny více. V byznysu to už tak příjemné nebylo – tibetská medicína ze vzácných hub a horských mravenců, kterou se údajně léčili i Mao Ce-tung a Kim Ir-sen, investory sice zaujala, příprava Tatjany Lukjanové již tolik ne. Tatjana totiž nepřinesla ani náznak byznys plánu, stejně tak nebyla s to vysvětlit, jak by medicínu efektivně dostala na trh. Investici ve výši 1 500 000 korun nezískala.

Jako poslední do Doupěte přišli Dominik Gavor a Martin Kolínský představit projekt Myntry.cz – stahování z RapidSharu. Po investorech žádali 400 000 korun za 10% podíl v budoucí firmě. Princip Myntry.cz spočíval v relativně jednoduché věci – Dominik a Martin by na sebe kupovali účty na stránkách pro sdílení souborů, které by pak propůjčovali případným zájemcům. Ti by si službu přes SMS předplatili a v případě občasného stahování by je to vyšlo levněji, než kdyby sami měli účet. Na choulostivou otázku investorů, jak je to s legalitou celého projektu, když se na serverech pro sdílení souborů vyskytují tuny pirátského materiálu, mladí podnikatelé pohotově odvětili, že jsou jen zprostředkovatelé a osobně nic nelegálního nedělají. Dominik a Martin se zkrátka nedali a s investory svedli rovnocenný boj, nakonec je však o investici stejně nepřesvědčili. Ondřej Bartoš by nikdy nemohl investovat do projektu, který s velkou pravděpodobností pracuje s nelegálním obsahem, Michael Rostock zase neviděl unikátnost byznysu jak v celosvětovém, tak v českém měřítku. Dominik Gavor a Martin Kolínský sice neuspěli, v diskuzi s investory však i přes svůj mladý věk předčili leckteré mnohem starší a zkušenější podnikatele. Napodobí je někdo v devátém díle?