Epizoda 6/13

Petr Sojka a Radek Žilka předstoupili před investory s nápadem portálu zaměřeného na recepty a vaření – VIPrecepty.cz. Unikátnost serveru měla podle pánů spočívat v pokročilém vyhledávání receptů podle surovin, kalorické hodnoty, ceny či obtížnosti přípravy pokrmů a ve speciální sekci s recepty od slavných osobností. Milion korun, který požadovali po investorech, chtěli dát programátorovi, jenž by portál vytvořil a na propagaci a marketing. Investoři však s unikátností projektu měli od počátku problém. Ondřej Bartoš se cítil při prezentaci jako v roce 1999 a nespatřoval v projektu nic, co by bylo současné a moderní, podle Marty Novákové předvedli Petr Sojka a Radek Žilka „hezkou strategickou hru, která se dá hrát na vysoké škole“. O skutečný byznys však ani jeden z pětice investorů neměl zájem. VIPrecepty.cz tak pánové budou muset prosadit jinak.

Zdeněk Kumsta se rozhodl svůj projekt postavit na něčem, na co jsou investoři alergičtí – čerpání dotací. Zdeňkovy internetové stránky měly usnadnit malým a středním firmám získání dotací přímo z Evropské unie. „Máte schopnost dlouho mluvit a nic neříct. Já jsem tady slyšela spoustu slov jako synergie, intelektuální kapitál, strategie a musím naprosto otevřeně přiznat, že si pod tím nedokážu vůbec nic představit,“ shrnula po chvíli průběh prezentace Dana Bérová a o investici neměla zájem. Ostatní kolegové ji pak rychle následovali a i Zdeněk Kumsta před investory neuspěl.

Jaroslav Kašpárek přišel investorům představit japonské topoly - rychle rostoucí dřeviny, jež mají široké využití a nemají žádné přirozené škůdce. Po investorech požadoval 1 500 000 korun a za to jim nabídl 35 % z nově vzniklé firmy. Podle jeho slov by investice byla již při druhé sklizni zpátky. Pan Kašpárek sice v době prezentace pracoval jako pojišťovací agent a obchodní zástupce mobilního operátora, informace o svém produktu však měl dobře připravené a na otázky investorů odpovídal jasně a srozumitelně. Ti sice byli od počátku mírně nedůvěřiví, Jaroslav Kašpárek však v pozdější fázi prezentace získal k jednání o investici hned tři z nich – Danu Bérovou, Ondřeje Bartoše a Michaela Rostocka. Každý z nich nabídl 500 000 korun za 12 %, Michael Rostock si navíc vymínil přepracovaní byznys plánu, Ondřej Bartoš podmínku, že majiteli pozemků, kde budou růst topoly, budou po první dva roky investoři. Pan Kašpárek o investici evidentně hodně stál a nabídku s radostí přijal. Využil tak svůj Den D na sto procent - stačilo mu k tomu pouhé čtyři fotografie, jeden modrý papír a špalek japonského topolu…

Eliška Marečková měla se svým tanečním souborem vysoké cíle – chtěla svými choreograficky propracovanými představeními, na jejichž realizaci požadovala po investorech 1 100 000 korun, vzbudit v mladých i starých lidech zájem o moderní taneční umění. Do Doupěte s sebou přivedla tanečníky Jihočeského divadla, kteří pětici investorů při názorné ukázce předvedli, kterým směrem by se představení Dance Marma Prague Company ubírala. Eliška Marečková jeden čas pracovala jako finanční poradkyně, číselnou rozvahu tak měla pečlivě připravenou. Investorům se však nelíbilo, že část peněz bude pocházet z grantové pomoci – Dana Bérová a Ondřej Bartoš sice chápali, že v kultuře to bez dotací mnohdy nejde, v projektu ale i tak spatřovali příliš velká rizika a odmítli investovat. Marta Nováková pak viděla projekt spíš než pro investora, tak pro sponzora – přidala se k Tomio Okamurovi a Michaelu Rostockovi, kteří též neměli zájem. Zmýlili se investoři a Eliška Marečková si tak jako tak splní svůj sen?