Závislosti

Záznam chatu z úterý 13. prosince 2011

Lenka: „Pamatujete si okamžik, kdy jste si uvědomil, že jste závislý na jidle? Víte, co bylo spouštěcím impulsem?“

Lumír Kajnar: „Přeji hezký večer všem, kteří dali přednost počítači před ledničkou. Závislost přišla do mého života jako pojmenování stavu, ve kterém jsem se nacházel. Nespoutaná nutkavost, která se objevovala stále častěji a směřovala k tomu jedinému – jídlu. Označení, že jsem "závislý na jídle" je mým osobním vykřičníkem, který nade mnou neustále visí. Objevil se po sérii článků, které jsem si psal na svém blogu. Moje terapeutka mi poradila, ať se vypisuji ze svých pocitů. Období bezprostředně po infarktu bylo hodně těžké a psaní mi hodně pomáhalo. Pustil jsem se do něj naplno a otevřeně. Pocítil jsem, že je důležité se o tom začít bavit vážně.“

Oman: „Jak jste měl silný infarkt a jak jste se z něj dostával?“

Lumír Kajnar: „Nevím, jestli existuje nějaká stupnice, ale infarkt a celý operační zákrok jsem absolvoval v plném vědomí. Zákrok proběhl nesmírně rychle a hladce. Tedy po fyzické stránce se vše povedlo a těším se zdravému skoku zpět do života. Horší to bylo s psychickým dopadem. Když mi řekli, že mám infarkt, absolutně jsem netušil, co ta informace ve skutečnosti znamená. Myšlenkově jedete na hraně a 4 dny jsem nic nechápal. Až rodina a přátelé mě vrátili zpátky. Dostat se z toho kruhu zpytování svědomí, hledání odpovědí a nakopnout život – to bylo věru nesnadné. Z lékařských zpráv toho moc nepochytíte, okolí je přesyceno předsudky, mýty, archetypy a rychlými soudy. Hodně mi pomohla fyzioterapeutka, která mi řekla, že srdce je sval jako každý jiný a musí se posilovat. Hurá do toho.“

Andrea: „Dobrý večer, myslíte si, že každý obézní člověk je závislý na jídle ? děkuji Andrea“

Lumír Kajnar: „Ne, nemyslím. Může v tom být genetika, poruchy metabolismu atd. Většina lidí takto striktní pojmenování odmítne. Jakápak závislost, když jíst se prostě musí. Ať si každý sáhne na svědomí, jestli si jídlem nekompenzuje jiné věci – nudu, stres, osamělost apod.“

S.: „Dobrý den, škoda, že nemáme televizi, abych si tento pořad přehrála.. Můj muž má zhruba 125-130kg a já mám zhruba kolem 100kg. Já si svou závislost na jídle pojmenovala už kdysi (a také vím, že se jídlem utěšuji), můj muž to jako problém nevidí...těším se na Váš blog, že by nás to mohlo motivovat něco se sebou udělat.. Díky, že vystupujete veřejně!“

Lumír Kajnar: „Vzájemná motivace pomáhá nejvíc! Jedna věc je ale nutná – maximální upřímnost k sobě, i druhým. Je to hodně těžké, ale jinak to asi nejde. Mimochodem, pokud máte připojení k internetu, dá se to přehrát i na stránkách ČT.“

slain: „Co jste všechno dělal proti závislosti na jídle?“

Lumír Kajnar: „Nejvíce fungovala kombinace nekompromisní dietoložky a pečlivé psaní deníčku se vším, co jsem snědl. Pomohlo mi radikální zúžení výběru potravin. Už přes 2 roky nejím hranolky, kolu, pizzu; alkohol extra výjimečně atd. Výborným nástrojem je sport. Když sportuji, nejím. Ale dokopat se k němu...“

Rudy: „Pěkný večer, každá závislost je podle mého náhražka něčeho, co v životě chybí. Útěk před něčím. Snad nebudu příliš osobní, když se zeptám : pojmenoval jste si někdy před čím utíkáte ? děkuji a držím palce R.T.“

Lumír Kajnar: „Děkuji za podporu. Útěk jste vystihl naprosto přesně. Je v tom ale i oddalování dávných rozhodnutí a snaha najít nějakou rychlou zkratku, jak to všechno vyřešit. Jídlo je pro mě takovým útěkem k sobě samému v krajních situacích. A skoro vždycky se v tom objeví nějaké nevyjádřené emoce.“

Helena: „Zdravím, jak vaši závislost přijala vaše rodina, partnerky, přátelé ? nebyli překvapeni vaším "přiznáním" ? díky moc za odpověď“

Lumír Kajnar: „Překvapení jistě byli. Ale bylo to moje osobní rozhodnutí. Napadlo mě, že když to zveřejním bude pro mě těžší do toho spadnout naplno znovu. Funguje to, držím se a nelítám s váhou tolik, co dříve.“

zdenda: „zdravím...myslíte že vnitřně stále bojujete s novým životním stylem co jídla se týče takový ten závod s časem...nebo je to pro vás už hotová věc a tzv.špatná strava je pro Vás uplné tabu...“

Lumír Kajnar: „Je to doživotní boj. Nemám pocit, že by bylo vyhráno. Ale některé, ty nejhříšnější, potraviny tabu prostě jsou a raději je nepokouším. Odvykl jsem si, ale hlídání je pořád na místě.“

KFC: „Co je to tlusté myšlení ? díky“

Lumír Kajnar: „Když jsem tlustý, nemůžu nebo nedělám vše, co dělají hubení. Když jsem zhubl, tento pocit ve mě přetrval. Tlusté myšlení bych shrnul jako utkvěle nízké seběvědomí, i když k němu není žádný objektivní důvod.“

Lucie: „Když jste vícekrát zhubnul na těch cca 85kg, tak jste i cvičil? Myslíte, že je zdravé hubnout pouze změnou stravování? Bez cvičení a sportu?“

Lumír Kajnar: „Když jsem měl na kontě 120 kilo, moc se mi do sportování nechtělo. I když ten infarkt jsem poprvé pocítil na ledě při bruslení. Asi nejlepší cesta je: odhodlat se, změnit stravovací režim, začít hodně chodit, a pak přidat sport. Chůze byla pro mě vůbec velký objev.“

Jan: „Dobrý večer, jsem moc rád, že jste pomohl vytvořit tak užitečný pořad. Dotaz: Pokud si myslíme, že někdo z našich známých je závislých na jídle, můžeme mu nějak pomoci s uvědoměním si problému? Mám totiž pocit, že toho téma prostě nebere vážně. Děkuji moc.“

Lumír Kajnar: „Kdyby to byl člověk, na kterém mi záleží, tak je to o tom si sednout a popovídat si. Upřímně z očí do očí. A na důkaz, že mou starost myslím vážně, je třeba udělat nějakou akci, kde ukážete sebepřekonání se. Moje kamarádka mě vzala například na squash. Dnes vím, že to není úplně nejvhodnější sport pro obézní kvůli kloubům a zátěži. Ale co jsem nejvíce ocenil, že do toho šla přesto, že sama vůbec nesportuje. Není to tak, že vytáhnete svého tlustého kamaráda na hory, protože tam jste pořád a milujete je.“

Jiří S.: „Jak budete slavit Vánoce pokud se jídla týká? Hezký večer.“

Lumír Kajnar: „To je pěkná otázka a těšil jsem se na ni. Vánoce jsem úplně přetočil a ze svátků si vždy odvážím o kilo nebo dvě míň. Jednak jsem se s rodiči domluvil na nesmaženém jídelníčku bez salátu, jednak cukroví jen ochutnám, nejím. A na návštěvě třeba jen jeden, dva kousky max. Co je ale už pravidlem, snažím se sportovat a chodit po horách. Mám pár dní dovolené bez počítače, tak je využívám aktivně.“

Lenka Burešová: „Pane Kajnare,obdivuji Vaší otevřenost.Asi jsem i já závislá na jídle. Podle Vaší zkušenosti- pomohou v tom psychologové? Někdy mám pocit,že jen z jídla mám radost,přitom ale i z jednoho rohlíku výčitky..Jsem nešťastná..“

Lumír Kajnar: „Psychologové rozhodně mohou pomoci. Je to o nasměrování myšlení a hledání smysluplnosti mimo jídlo. A taky doporučuji fyzioterapeuty. Když jsem zjistil, v jakém stavu mám své tělo, bylo mi do breku. Skoro žádné svalstvo na zádech. Výkonnost plic byla tak mizerná, že jsem se učil dýchat. Jednoduchá domácí cvičení člověka dost nakopnou. A mají na to perfektní, levné pomůcky. Žádné fitness. Jediné, co se vyžaduje je trpělivost, výdrž a poctivost. Docela opomíjené ctnosti.“

Dana: „Dobrý večer. Obdivuji vaše odhodlání a odvahu. Mysllíte, že tedy nefunguje takové to jíst všechno ale málo? Je nutné opravdu některé potraviny z jídelníčku vyřadit a to navždy?“

Lumír Kajnar: „Je to ryze osobní věc postavená na vlastní zkušenoti. Já nemůžu jíst všechno už jen proto, že bych porušil některá pravidla, která jsem si dal. Omezení mají jednu nespornou výhodu, pokud ho držíte dostatečně dlouho: zvyknete si a nechybí vám. Ale opět platí nepřehánět. Po 9 měsících počítání kalorií, když jsem jel přesně podle tabulek mi začaly chybět některé vitamíny, které se vážou na tuk. Ovšem když tuk skoro nejíte... Nebezpečí prostě číhá v extrémech. A mě když někdo řekne "všechno", tak to se prostě může protrhnout hráz.“

Janina: „Jak dlouho trvala cesta nejen ke snizeni vahy,ale i ke zmene mysleni“

Lumír Kajnar: „Pod dohledem dietoložky, při dodržování všech pravidel, se mi podařilo zhubnout ze 127 kg na 82 kg během 10 měsíců. Šlo to jako po másle. Klíčem je motivace, zdraví a několik lékařů-hlídačů. Jenže to není ten pravý úspěch. Změna myšlení, jak píšete, tu si stále přeji. Možná souvisí se stabilitou váhy. Ani nahoru, ani dolů.“

jarda: „zdravím. jaký máte názor na "zázračné" pilulky, kokteily, různá zmražování, nebo ohřívání atd. zkusil jste i něco na sobě?“

Lumír Kajnar: „Protože dělám v reklamě a znám marketingové finesy, všechny tyto prostředky jsou jen navázané na potřebu lidí snižovat váhu. Mohou fungovat, ale jejich primární funkcí je prodávat se. Zdravý životní styl by vlastně neměl stát ani korunu, protože je to otázka postoje.“

Vláďa: „...Vážim si nesmierne Váš prínos tým, že hovoríte o skúsenosiach , ktoré ste prežívali. Keby ste mohli nejako niekdy "preísť" tomu aby to zašlo až tak ďaleko...infarkt pri športe. Po tom ako ste "jo-jo" efektne nedokázali prekonať prblémy so stravou. ČO Vás napadne aké "veci" , slová.... čo je dôležité v PREVENCII? ďakujem.“

Lumír Kajnar: „Zavést povinnost sportovat. Zdražit jídlo, ale aby bylo i kvalitnější. Chodit pěšky do schodů. Jezdit autem co nejméně. Zkrotit individualismus (všechno musím zvládnout sám). Najít kolem sebe lidi, se kterými mohu sdílet pocity, prožitky a výsledky. Dělat smysluplnou práci.“

Andrea: „Dobrý večer. Moc Vám gratuluji k rozhodnutí. Taky už dlouhou dobu vím, že utíkám, když přijde stres, zkoušky, místo učení sedím u jídla, což mě ještě více stresuje, prostě začarovaný kruh. Nikdy jsem se neuměla vybít sportem, když jsem v klidu, dokážu jíst zdravě a mám pocit, že problém zvládnu, pak ale opět přijde stres... Jak se donutit vyhledat pomoc? Vím, jaké problémy mi hrozí, ale asi mě to dostatečně nestraší...Děkuji za krásný pořad, alespoň mě donutil o tom přemýšlet a odnést čokoládovou pochoutku zpátky do špajzu. Přeji Vám úspěch a výdrž!“

Lumír Kajnar: „Často čekáme, až nás něco vystraší. Jestli nejsme obecně nastaveni jen na řešení problémů a důsledky si nepřipouštíme, dokud nejsou prokazatelné. Já si se svou obezitou taky připadám, že jsem vyřešil nějaký problém, strašáka, kterého všichni vidí. Ale ono je to možná hlubší a pomoc může přijít už jen tím, že se člověk svěří.“

Ella: „Jaké sporty provozujete? Dík.“

Lumír Kajnar: „Jezdím na kole, na veslařském trenažeru, plavu, bruslím. A chodím. To sice není sport, ale s krokoměrem v kapse vím, že dělám pro své tělo dost.“

Jirka: „Dobrý večer, googloval jsem si Vás a zdá se, že jste velmi úspěšný muž. Vaše práce se mi líbí. Chce to velký kus odvahy přiznat se veřejně k takové "slabosti"! Máte můj obdiv !!! Nemáte strach, že to negativně ovlivní vaší práci ? díky Jirka Fandím Vám.“

Lumír Kajnar: „Naopak. Otevřenost je hodnotou, za kterou si stojím. Závislost na jídle je součástí mého příběhu stejně jako moje kariéra. Zatím jsem hodnocený za odvedenou práci, nikoliv za život, který vedu.“

Radek: „V kolik hodin večer naposledy jíte? A v kolik tak chodíte spát? Děkuji.“

Lumír Kajnar: „Držím se pravidla jíst nejpozději 4 hodiny před spaním. Dneska jsem večeřel o půl deváté, tak teď už můžu jít do postele. Děkuji vám za čas strávený povídáním, za vyjádřenou podporu, a za příběhy, se kterými jste se mnou podělili. Přeji vám dobrou noc.“