Žně smutku

Mnoho hudebních znalců a muzikologů opovrhuje hudbou Sergeje Rachmaninova, protože je tak populární. Ale je to správné? Nad touto otázkou se zamýšlí autor a režisér životopisného dokumentu o tomto skladateli britský televizní tvůrce Tony Palmer. Jeho vyprávění začíná na Štědrý den roku 1917. Rachmaninov se svou ženou a dvěma dcerami uprchl z Ruska do Stockholmu, aby unikl chaosu, který zavládl po říjnové revoluci v jeho vlasti. Brzy poté se dozvěděl, že jeho venkovský dům v Ivanovce, kde napsal svou nejznámější hudbu, byl vypleněn a podpálen. Ačkoliv se stal úspěšným dirigentem v Americe i Evropě a legendou klavírní hry, skládal pak už jen zřídka, protože mu scházela idylická Ivanovka. Zbývajících 26 let svého života prahnul po tichu a míru svého domova. Bohužel nikdy se už do Ruska nevrátil a zemřel v exilu tři dny před svými sedmdesátinami v roce 1943. Tony Palmer chápe tuto přesmutnou cestu jako počáteční bod vzpomínek Sergeje Rachmaninova a svůj dokument koncipuje jako psychologický vhled do života nejpopulárnějšího skladatele vážné hudby 20. století. Sir John Gielgud, když vypráví Rachmaninův příběh, využívá pouze skladatelových vlastních slov vzatých z dopisů a memoárů. Film byl natočen za podpory skladatelova vnuka Alexandra, který poskytl archívní záběry Sergeje Rachmaninova, které dosud veřejnost nikdy neviděla. Palmer zavádí Alexandra také do nově restaurovaného Rachmaninovova domu v Ivanovce. Bylo to poprvé, kdy se tam některý člen rodiny vrátil po roce 1917. Hudba pro tento film byla zvlášť nahrána za řízení Valerije Gergieva Kirovovým orchestrem a sborem Mariinského divadla, se kterým byl Rachmaninov vždy úzce svázán. Mezi sólisty se představí Michail Pletněv (s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Claudia Abbada), Dmitrij Hvorostovskij, Peter Jablonski a vynikající nová hvězda Valentina Igošina.

irl

Pozn.-!nepublikovat! - Diapozitiv k dokumentu s dobovým portrétem skladatele v rozhovoru s basistou Fjodorem Šaljapinem lze vyžádat v TS 19. (7146)