Služby v našich službách

Záznam chatu z úterý 22. září 2009

Hanka K.: „Dobry den pani Luprichova.Vidim,že se vam nadale daři.Takovych lidi je malo jako jste vy.Fandim Vam at Vam to vydrži i nadale“

Ing. Miroslava Luprichová: „Dobrý den, srdečně zdravím všechny návštěvníky dnešního chatu. Milá Hanko, děkuji za pochvalu, ale upřímně řečeno, podle jména Vás neumím zařadit. Nicméně předpokládám, že jste asi jedna z mých bývalých studentek na Střední hotelové škole v Podskalské, kde jsem učila odborné předměty a zakládala pomaturitní nástavbu Cestovní ruch. Dodnes mám velkou radost, když vidím své „děti“ pracovat na nejrůznějších pozicích – v hotelech, cestovních kancelářích, restauracích, potkáváme se na veletrzích apod. Pak mám takový pocit z dobře udělané práce, asi jako když zedník postaví zeď a může se na ni podívat – to totiž v našem oboru nebývá tak časté. Jestliže jsem se ve svém odhadu trefila, držím Vám palce, jestli ne, tak je držím také, ať se Vám daří a ještě jednou děkuji.“

Hynek: „Dobrý den, mám penzion, pro který bych chtěl získat klasifikaci, co mám pro to udělat? Jaké jsou požadavky a jaké mi to přinese výhody? Děkuji. Hynek“

Ing. Miroslava Luprichová: „Všechna ubytovací zařízení (hotely, hotely garni, depandace, pensiony apod) se mohou již od roku 2004 nechat oficiálně certifikovat naší Asociací hotelů a restaurací ČR (www.ahrcr.cz). Na této adrese, popř. v naší kanceláři v Revoluční ulici 13 v Praze 1 dostanou všechny informace, co musí jejich ubytovací zařízení splnit, aby bylo zařazeno do jednotlivých kategorií (výše popsané druhy ubytovacích zařízení) a tříd (počet hvězdiček od jedné do pěti). Oficielně certifikovaná ubytovací zařízení mají podporu od Ministerstva pro místní rozvoj při udělování dotací z EU, sou oficielně prezentována na veletrzích cestovního ruchu agenturou CzechTourism a mají mnoho jiných výhod. Do svých vstupních prostor si umístí nálepku a certifikát, který říká všem návštěvníkům, partnerům a ostatním: „U nás se můžete bez problémů ubytovat, naše ubytovací zařízení splňuje všechny požadavky na danou kategorii a třídu kladené“. Já osobně bych ale (jestliže vydržíte ještě cca 2 – 3 měsíce) počkala na absolutní novinku, kterou je zapojení České republiky do historicky první mezinárodní klasifikace v Evropě. Německo, Maďarsko a Rakousko (o vstupu uvažuje i Švýcarsko, obdobný systém má i Holandsko a Baltské státy) vytvořilo první společnou „Středoevropskou“ klasifikaci, ke které se od ledna 2010 přidá i Česká republika. O významu tohoto kroku z hlediska otevření se trhu těchto dvou významných turistických destinací není třeba hovořit. Otevírá zcela nové možnosti pro propagaci a zviditelnění s všech certifikovaných zařízení a marketingovou spolupráci zúčastněných zemí, které jsou pro náš příjezdový cestovní ruch velmi důležité. Takže synergie vzájemné podpory ve velmi krátkém čase přinese své ovoce, kdy budou zvláště občané těchto zemí přednostně vyhledávat hotely zařazené do nového klasifikačního systému. Jak prokázaly studie v Německu a Rakousku „hotelové hvězdičky“ jsou druhým nejdůležitějším faktorem při rozhodování zákazníka. Členové HOTREC vytvořili 15 harmonizačních kritérií pro klasifikace evropských členských zemí, z čehož výplývá, že proces sjednocování systému bude v budoucnu neodkladný. Stojíme u zrodu první společné klasifikace hned od jejího počátku, máme možnost ji ještě ovlivnit tak, aby prospěla nejenom provozovatelům ubytovacích zařízení, ale i zákazníkům a tím přispět i ke zlepšení kvality služeb v naší zemi.“

Aleš M.: „Chodil jsem hrát volejbal s Jardou Luprichem. Je to váš syn? Co dělá, sportuje ještě, chodí stále do školy? Pozdravujte ho.“

Ing. Miroslava Luprichová: „Ano, Jarda je náš syn, nyní úspěšně zahájil osmý rok studia na Právnické fakultě. Zároveň studuje ekonomii, tak bude inženýr asi dříve než právník, ale nevzdává se. Volejbal hraje stále (nevím, kdy jste spolu hráli, ale nyní měří 207 cm), sice ne již vrcholově, ale spíš pro radost. Já jsem hrála kdysi volejbal na nejvyšší úrovni, teď jsem ráda, když mne občas vezme na smíšený turnaj. Naposledy mne ale v Dřevěnicích (kam jsem jezdila už jako dorostenka) zařadili do skupiny „Superveteránů“ – fuj to jsem se ale naštvala. Razíme heslo, že jeden vrcholový sportovec na rodinu stačí – naše dcera Lucie hraje basketbalovou ligu, dlouhá léta, snad již od žákyň přes kadetky a juniorky, byla v reprezentaci České republiky, pak odešla na 4 roky do USA, kde studovala a hrála na univerzitě, teď se opět vrátila a naskakuje zpět do českého basketu.“

Vladimír: „Mají penziony také nějakou obdobu hotelových hvězdiček? Existuje nějaký průvodce po penzionech i s jejich nezávislým hodnocením, podobně jako pro restaurace Maurerův výběr Grand Restaurant (dříve Gurmán)?“

Ing. Miroslava Luprichová: „O oficiální klasifikaci ubytovacích zařízení jsem se obšírně zmínila v předchozí otázce, žádný průvodce ve formě, jakou si Vy představujete neexistuje, opět je zde (stejně jako v oblasti restaurací, jak jsme Vám již odpovídala) nejlepším barometrem zákazník. Ten si vybírá, kde se ubytuje, služby jakého zařízení bude využívat. Je-li hotel nebo pension oficiálně ocertifikován, nehrozí mu téměř žádné nemilé překvapení, protože ví, co může čekat a co musí ubytovací zařízení splňovat. Naše Asociace hotelů a restaurací na svých stránkách prezentuje tyto klasifikované hotely a pensiony, stejně jako agentura CzechTourism, na různých serverech jsou specielně označena, turisté jsou na tuto skutečnost upozorňováni v informačních propagačních brožurách a průvodcích, děláme vlastní propagační kace, v minulosti jsme měli např. i informační plochy na Václavském náměstí. Naše asociace se účastní i sama různých veletrhů u nás i ve světě, kde propaguje své certifikované členy. Máme vydané moc pěkné CD, kde jsou prezentováni všich certifikovaní členové, je zde i vazba na www.hotelstars.cz. Všechna ubytovací zařízení jsou zde rovnoprávně prezentována ve členění dle jednotlivých krajů, každý hotel nebo pension zde má stejný prostor a jsou poskytnuty stejné informace bez ohledu na jeho velikost, umístění nebo počet hvězdiček. Naše asociace také každoročně oceňuje nejlepší nezávislé či řetězcové hotely, pensiony, mladé manažery, “zelené” manažery, hoteliery, restauratéry apod. a tím prezentuje skutečně nejlepší v dané oblasti. Seznam minulých vítězů je možné najít na našich stránkách, vítězové za rok 2009 budou slavnostně vyhlášeni na Konferenci AHR ČR v listopadu v Ostravě.“

Info@modra-ruze.cz: „Kde - kdy -bude k získání certifikační podmínky na leta 2010 a dále jak otom informuje AHR FORUM“

Ing. Miroslava Luprichová: „Meli jsme pripravenonove zneni klasifikace na rok 2010 - 1012, to ale ted leží v šuplíku. Minulý týden jsme dolaďovali novou středoevropsou klasifikaci, teď zbývá k dojasnění ještě nekolik drobností a pevně věříme, že v říjnu budou požadavky již na světě. Chápu, že se to pro mnohé může zdát pozdě, ale opakuji, že je to významný krok vpřed, který nastal právě v době, kdy nastal a my nechceme stát vedle, chceme se tohoto velkého projektu od začátku aktivně účastnit, proto jsme zvolili variantu sice časové prodlevy ale lepšího výkonu. Pro všechny, kteří již mají naši stávající klasifikaci nejsou požadavky ničím novým, je tam sice pár drobností, ale nová klasifikace umožňuje větší variabilitu, tj. to, po čem mnohé hotely a pensiony volaly - chybí-li něco (s výjimkou tzv. mandatorních, tj. povinných požadavků, které jsou striktně dány pro všechny), lze to nahradit něčím jiným za předpokladu dosažení celkového počtu bodů.“

Vladimír: „Dobrý den. Již mnoho let bojuji proti nešvaru, který je rozšířen po téměř všech českých restauracích, hostincích, hospodách, kavárnách a vinárnách. Je jím obtěžující reprodukovaná hudba. Dosud jsem se nesetkal s žádným návštěvníkem restauračního zařízení, který by tuto hudbu vyžadoval, vítal, chtěl. Naopak. Často je hudba tak hlasitá, že se navzájem u stolu neslyšíme a musíme mluvit hodně nahlas. Stejně jsou na tom u ostatních stolů, takže výsledkem bývá až nesnesitelný hluk. Prakticky nikdy obsluha nepřistoupí na to, aby hudbu linoucí se z reproduktorů vypnula. Maximálně se dá usmlouvat, aby ji ztišili. Což sice udělají, ale postupně přidávají na hlasitosti, až její intenzita dosáhne původní úrovně. Při vyjednávání o snížení hluku z reproduktorů se obsluha tajemně tváří, jako by měla neporušitelný příkaz odněkud shůry, že hudba musí v restauraci burácet děj co děj. Nejsem obecným nepřítelem hudby, naopak. Poslouchám ji rád, kupuju si cédéčka, chodím na koncerty. Avšak zvuková kulisa v hospodě není pro mne potěšením, nýbrž mučením. Takže konečně otázka: musí hudba v restauraci hrát? Pokud ano, proč? A co mohu já a mně podobní dělat pro to, abychom tímto nešvarem nemuseli netrpět?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Zanedlouho to bude již dvacet let kdy nastala „Nová doba, nová doba – host vyhazuje číšníka!!!“ Ano, je to tak, číšník již není pánem, host si určuje, do které restaurace půjde, zda se tam ještě někdy vrátí nebo ne. Neexistují žádná nařízení, restauratér si určuje sám, jak chce danou restauraci řídit, co v ní chce mít či nikoli. Host tuto nabídku buď akceptuje nebo ne. To je totiž nejlepší barometr, obdobné je to např. s kouřením nebo s puštěnými televizemi. Restauratérovi pak chodí do restaurace pouze ti hosté, kteří tam chtějí přijít, kterým toto prostředí vyhovuje, ostatní nic nenutí a mohou jít jinam. Výjimku snad tvoří jen nejrůznější kluby, diskotéky (zde se snad ale ani nedá hovořit o restauracích), bary apod – tam je možné, že hudba může určovat styl a zaměření restaurace. Takže moje rada: Choďte jen do těch restaurací, kde se Vám líbí, nenechte se nutit jít někam, kam nechcete. Utrácíte svoje peníze, jídlo a pití má být pro Vás potěšením a zážitkem. A jste-li již v restauraci, kde hudba začne hrát, můžete se pokusit požádat obsluhu o ztišení – úspěch je ale nejistý, musíte respektovat i provozovatele, je to jeho restaurace a máme demokracii. Nevyhoví-li Vám – dojezte, zaplaťte a už tam nikdy nechoďte!! A zajímá-li Vás můj osobní názor na hudbu v restauracích: Já osobně mám hudbu ráda, ale skutečně velmi tichou, kterou naopak v např. v restauracích považuji za prospěšnou – jednak navodí styl restaurace a pak také neslyšíte, co vypráví soused u vedlejšího stolu, je tedy jakýmsi „rušičem hovorů“. Znovu opakuji – velmi tichou, to o mne ví i má rodina – nastoupím-li např. k synovi do auta, jeho první věta zní: „Ano mami, ztlumuji hudbu na třetinu a rychlost na polovinu, můžeš se mnou jet.“ Pak jsme oba spokojení, já přežiju jízdu bez bolesti hlavy a on neplatí pokuty.“

Nina: „Jste spokojená s touto televizní formou vzdělávání laické i odborné veřejnosti? Co Vám připadá na právě odvysílaném pořadu príma a co byste ještě udělala třeba trochu jinak?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Tento pořad je skutečně první vlaštovkou a jsme za něj rádi. Dosud bylo (a mnohde ještě je) na pracovníky v cestovním ruchu často nahlíženo jako na ty, keří nevědí, co by dělali s penězi. Jsem ráda, že v pořadu bývají zmiňovány i strasti a problémy, protože my všichni tuto práci musíme dělat s láskou, jinak by to ani nešlo. Ne vše se mi v pořadu líbí, mnoho bych samozřejmě udělala jinak, ale jak se říká “po bitvě každý králem”. Pevně věřím, že budou následovat další pořady, obsáhlejsí – rotože stopáž 20 minut včetně titulků je skutečně málo na to, aby se věci daly probrat do hloubky. Případné dotazy ráda zodpovím i po tomto chatu přímo. Jinak - ke vzdělávání veřejnosti - spokojena moc nejsem, u laiků mám někdy pocit, že kdo byl jednou na večeří v restauraci nebo spal v hotelu, osobuje si právo založit si pension, hotel nebo restauraci, u odborníků - naše asociace pořádá skutečně kvalitní kursy, o úrovni některých středních odborných škol a učilišť mám velké pochybnosti, občas tam chodím na inspekce v rámci školského úřadu, někdy se mi ani nechce věřit tomu, co tam vidím.“

Vladimír: „Píšete odpovědi neuvěřitelně rychle, klobouk dolů. :-)“

Ing. Miroslava Luprichová: „Na Střední hotelové škole v Praze jsem na zakončení předmětu technika administrativy skládala státní zkousku - na mechanickém psacím stroji jsem psala 297 úhozů za minutu - to mi zůstalo, i když mám počítač, jde to ještě rychleji - překlepy neopravuji a tímto se za ně omlouvám.“

Tomas N.: „Dobry den, Mam vice otazel 1) Co si myslite o statnim zakazu koureni v hospodach a restauracich? Jde podle Vas o ochranu zdravi obyvatel? 2) Podporuje nejak stat nekuracke hospody (napr. danove)? 3) Proc je malo nekurackych hospod? Majitelum se to nevyplati?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Za doby svého působení jako prezidentka HO.RE.KA. ČR byla otázka kouření v kursu. Casto jsem na toto téma psala v novinách, vystupovala v televizi, mnohokrát jsem byla osočena, že nadržuji kuřákům. Podotýkám, že jsem nikdy v životě nevykouřila jedinou cigaretu, přesto jsem bránila majitele a provozovatele restaurací, aby se u nich smělo kouřit, protože stále je mnoho takových, kteří by do "hospody" nešli, kdyby si tam nemohli zapálit. Chtěli jsme, aby rozhodnutí bylo na majiteli, zda bude mít kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci. Já sama jednoduše do zakouřené hospody nejdu, vadí mi to psychicky, tím, že mám pak všechno oblečení a vlasy načichlé kouřem, ale především zdravotně na hlasivky. O ochranu zdraví obyvatel nejde, šlo-li by o ni, měl by stá kouření úplně zakázat a ne diskriminovat určitou skupinu podnikatelů.“

Miloš: „Píšete o dceři Lucii, Váš pension se jmenuje také Lucie a natáčeno bylo také v Pensionu Lucie. Je to Váš pension? Jak je velký? Kolik máte zaměstnaců? Kde v Praze je? Kolik stojí pokoj?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Ano, máte pravdu, některé sekvence jsme natáčeli u nás. Bylo to tak především pro mne nejpohodlnější. Ve filmu jste tak mohl vidět naši recepci, pokoje, suite s mramorovými koupelnami a rohovými vanami, jídelnu, ale i wellness s whirlpoolem a infrasaunou. Právě ve whirlpoolu se ve filmu koupala dceru Lucie, tímto náš „Big Boss“. Sice ještě studuje, ale v pensionu má, stejně jako náš syn, pravidelné služby. Jsme rodinný podnik, fungujeme již dvacet let, pracujeme zde všichni. Pension Lucie**** je v Praze 8, na Klapkově ulici 53, přímo na stanici metra „C“ Kobylisy, máme celkem 10 pokojů a suite, vlastní wellness. Jsme oficielně certifikováni čtyřmi hvězdičkami a letos navrženi na ocenění „Pension roku 2009“ což je pro nás velmi radostné, ale také zavazující, protože se cítíme být oceněni i za to, že neustále zvyšujeme kvalitu služeb a snažíme se vyjít vstříc všem skupinám hostů. Dvoulůžkový pokoj se snídaní lze u nás mít již od 690 Kč pro obě osoby v rámci Last momentů, jinak stojí v závislosti na druhu sezony od 1.530 do 1.890 Kč. Máme však velký počet „balíčků“, speciálních akcí a slev. Přijďte se sám přesvědčit, rádi Vám vše ukážeme a u dobré kávy vše vysvětlíme. K počtu zaměstnanců - máme jednu pokojskou a dvě zaměstnankyně, které nám pomáhají v pensionu, ale především pracují v naší cestovní agentuře – každoročně s námi jezdí nebo létá na dovolenou asi dva tisíce osob. U výčtu zaměstnanců nemohu zapomenout i na naši „úředně neregistrovanou“ babičku, která téměř každý den peče pro hosty k snídani jiný čerstvý koláč, buchty nebo jiné pečivo, na Vánoce dáváme hostům domácí Vánočky a cukroví, na Velikonoce mazance, v létě ovocné koláče s drobenkou, teď zrovna frčí štrúdly s jablky a ořechy, mňam, mňam.“

Nina: „Dobrý den přeji a těším se, že mi odpovíte na otázku, jak jste přišla (příšli) na jméno penzionu Lucie :-) - A vzpomenete si na jiná jména penzionů, která Vás zaujala svou originalitou, vtipem nebo ještě něčím jiným?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Můj manžel dělá všechno bod po bodu: Nejdříve se nám v roce 1987 narodila dcera, které jsme dali jméno Lucie, pak jsme hned po revoluci v lednu 1990 založili pension a toto jméno bylo první, které nás napadlo, tak jsme jej použili (dívčí jméno je vždy příjemnější než třeba Pension Jarda, ne?). Taková byla tehdy doba, dnes bychom volili třeba něco jiného. Dcera ale sklízela třeba na základní škole úspěch, když probírali ve vlastivědě stolování, měli si přinést nějaké kousky nádobí z domova a ona si přinesla vše s naším logem a paní učitelka se jí ptala, proč má každý hrníček a talířek podepsaný. K jiným jménům – myslím, že název by měl korespondovat buď s lokalitou nebo zaměřením, zažila jsem některé názvy, které vzbuzovaly úsměv a nepřisla jsem na to, proč je majitelé dali. Náš název je takový jaký je, už ho ale měnit nebudeme, když máme přeci ty talířky, hrnky a konvičky, ne?“

Nina: „Jakým způsobem trávíte dovolenou Vy sama? Jedete po vlastní ose nebo se spolehnete na nějaké služby?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Dovolené moc nemám, protože si nemůžu dovolit jezdit na dlouhou dobu mimo v době hlavní sezony – v té době zařizujeme dovolenou a prázdniny pro druhé. Dříve jsme jezdili s manželem a dětmi, nyní, když jsou „děti“ již dospělé, kupují si většinou zájezdy v naší cestovní agentuře a jezdí bez nás. My jsme s manželem letos poprvé po asi dvaceti letech měli 14 dnů dovolené v jednom kuse, jeli jsme jen ve dvou autem do Itálie a Rakouska a strávili krásný týden u jezera Lago di Garda a druhý týden v Tyrolsku chozením po horách – tedy chozením – vyjeli jsme lanovkou do 2.900 metrů a pak došli na nejbližší mírný kopeček, tam si dali oběd a pak zase šli zpátky nebo jeli lanovkou a pozorovali krásné rozkvetlé pláně azalek, vodopády a sviště.“

Nina: „Co všechno pro provozovatele penzionů znamená, když se řekne, že by "měli držet krok"?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Té otázce skutečně moc nerozumím, myslím, že každý podníkatel musí respektovat zákony a vyhlášky této země, i když se mu to třeba nezamlouvá, tedy i provozovatelé pensionů. Znovu opakuji, že si neumím představit provozování této práce bez lásky k oboru, pak se všechny problémy snáze překonávají.“

Emanuel Ratibořice 59 let: „Dobrý den , jaký mate názor na sex ?“

Ing. Miroslava Luprichová: „Sice nevím, co má tato otázka společného s dnešním tématem, ale ráda odpovím na všechny otázky. Kdysi jsem se ve škole učila, že máme různé potřeby, které musíme uspokojovat a vydávat na ně peníze. Zbytné (dýchání, spaní, jídlo, pití) a nezbytné (sem patří kromě jiného třeba potřeba cestovat, tj. kolik peněz na cestovní ruch obětujeme, tak se rozvíjí). Jinými slovy, musíme-li vydávat více peněz na základní nezbytné potřeby (což se děje třeba právě v současné době), nezbývá tolik na ty ostatní – lidé pak méně cestují a my jako hoteliéři pláčeme. Kdybyste mě ale zabil, tak si teď nemůžu vzpomenout, jestli sex patří mezi potřeby zbytné nebo nezbytné. V každém případě je to ale aktivita přirozená a normální, ale především výsostně soukromá. Proto necítím nijakou potřebu prezentovat své názory navenek, jsem téměř 28 let spokojeně vdaná stále se stejným manželem. Vadí mi ale prezentování sexu ve sdělovacích prostředcích jakoukoli formou. Nemám ráda ani líbající se a jiné důvěrnosti si ukazující dvojice v tramvajích nebo metru, v našem pensionu občas zažíváme hosty, kteří při check inu v recepci vypadají tak, že už asi ani nedojdou do pokoje nebo u snídaní se drží za ruce a líbají. Myslím, že každý má možnost užívat si blízkost toho druhého v soukromí, příležitost se vždy najde. Já přeji zažít pocit blízkého člověka opravdu každému samozřejmě i Vám.“

Nina: „Kdybyste učila na nějaké škole cestovního ruchu budoucí provozovatele penzionů, na kterých pět věcí byste kladla důraz především? (Může jich být klidně i více :-)“

Ing. Miroslava Luprichová: „Na škole cestovního ruchu jsem učila, dokonce jsem ji zakládala, občas přednáším na odborných středních školach nebo vysoké škole. Důraz nejen pro provozovatele pensionů, ale pro všechny, kteří to s podnikáním v oblasti ubytování myslí vážně bych kladla na odborné znalosti, poctivost, pečlivost, vytrvalost, ale především na pocit, že pracujete ve službách, což je slovo, pocházející od slova sloužit, tj. být nápomocen a k dispozici hostům. A jak říká jeden můj dobrý kolega: "K hostovi se musíme chovat slušně, uctivě a úslužně - avšak pouze do té doby, pokud platí, do té doby je host a zaslouží si to a není možná zádná výjimka." Děkuji za všechny položené otázky, jsem ráda, jestli jsem alespoň někomu svými odpověďmi pomohla, přeji všem podnikatelům hodně radosti s hosty a všem hostům hodně radosti a spokojenosti v našich ubytovacích zařízeních. Srdečně zdravím všechny návštěvníky chatu a diváky televize a těším se někdy příště na shledanou. S pozdravem Mirka Luprichova“