V pět odpoledne (Panj é Asr)

Po pádu Tálibánu bylo dívkám v Afghánistánu oficiálně povoleno vrátit se do škol. Ne všichni rodiče je tam však poslali. Nokrin otec patří k těm konzervativcům, kteří jsou přesvědčeni, že dívky nepotřebují jiné vzdělání než Korán. Nokra má však sen. Jednou by se mohla stát prezidentkou své země, tak jako Benazir Bhuttová v Pákistánu. A tak každé ráno, jen co otec odejde, míří tajně do normální školy, kde se dívky kromě jiného učí také sebeúctě. Afghánistán je však stále země zdevastovaná válkami, nastraženými minami a především konzervativním pojetím islámu zejména ve vztahu k ženám. Regionální bojůvky jsou ozbrojené a ohrožují poutníky na cestách a v zemi je vysoká negramotnost. Zatímco Nokra sní svůj téměř kacířský sen, její bratr už je několik dní nezvěstný a její švagrová nemůže nakojit jejich malé dítě, protože trpí hladem.

Film V pět odpoledne je již třetím celovečerním filmem talentované režisérky Samiry Makhmalbafové, dcery slavného íránského režiséra Mohsena Makhmalbafa. Ve svých třiceti letech patří k nejmladším světově uznávaným režisérům. Již za svůj debut Jablko (Sib) v roce 1997 získala řadu mezinárodních cen a uznání. Film V pět odpoledne ocenily poroty na MFF v Cannes Cenou poroty a Cenou ekumenické poroty.