Režisér Ivan Vojnár zkoumá, kde je u člověka ta hranice, kdy je ještě ochoten a schopen mluvit sám o sobě před kamerou a obnažit tak své nitro před senzacechtivým světem.

Cinematerapie režiséra Ivana Vojnára vychází z principu reality show, ale v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí z televizních obrazovek. Na začátku Vojnárova filmu stojí inzerát, který zveřejnila Česká televize a který zval obyčejné lidi se zajímavým osudem, aby o něm prostě přišli povyprávět na casting. 11 z nich pak režisér nějakou dobu sleduje a pomáhá jim, tváří v tvář kameře a štábu, získat nadhled nad svým dosavadním životem, vypovídat se, „zrekapitulovat se“ a tím se především uvolnit. Cinematerapie je tedy vskutku terapeutickým filmem, který ovšem před sebou nesune tezi, že s kamerou se člověku uleví, ale pouze nechává svým hrdinům prostor pro ně samotné. Ukazuje je komplexně, nic nevynechává, do jejich osudů nevstupuje, nekomentuje je, nesnaží se pomoci v krizových situacích, i když občas se tomu samozřejmě nedá vyhnout. Dává prostor různým typům lidí, z nichž někteří už zkušenost s kamerou mají, a jejich výpověď tak můžeme vnímat jako exhibici, ale i ta je v tomto případě autentická a dokazuje jen to, jakou sílu má dnes televize jako médium. Film se snaží posunout hranice otevřenosti a intimity osobních zpovědí. Kombinuje dokument s hranými scénami a snaží se vyhnout „hře na celebrity“ běžné při reality show. Je osobitým autorským pohledem na naši současnost, kterou snímá skrze příběhy obyčejných lidí. Ukazuje, jak je důležité naslouchat a jak moc jsou dnešní média, a nejen ona, odcizená.

Napište nám