Epizoda 4/13

Jako první tentokrát předstoupil před investory Jaroslav Kučera se svým nazouvákem a vyzouvákem ponožek a pohlednou asistentkou. Požadoval 500 000 korun. Investoři se zpočátku dobře bavili, ale to, co vypadalo původně jako kuriozita, se brzy ukázalo jako praktický nápad, který by mohl mít perspektivu. Problém byl v tom, že Jaroslav Kučera není rozený obchodník a neví, jak svůj produkt dostat ve větší míře na trh. Proto nakonec odešel z doupěte investorů bez peněz, rozhodně však ne jako další z řady Cimrmanových následovníků. A pokud si najde schopného obchodního partnera, možná o jeho produktu ještě uslyšíme.

Jiří Paluda přišel žádat o 1 200 000 korun, které by chtěl použít na vývoj svého vynálezu nazvaného c-breaker. C-breaker je pouzdro na cigarety s časovým zámkem, které umožní kuřákovi vzít si další cigaretu až po určité době dle nastavení časového zámku. „Víte o tom, že se dají cigarety vyžádat?“ byla jedna z prvních otázek jediného kuřáka mezi investory Ondřeje Bartoše. A i další postřehy investorů ukázaly, že nápad nepovažují za smysluplný a nehodlají do něj investovat. „Já si naopak dovedu představit, že když má někdo zamčenou tu cigaretu, tak se jeho vášeň ke kouření ještě prohlubuje, protože myslí tu hodinu na to, až si zapálí,“ konstatovala Dana Bérová.

Bronislav Zajonc přišel vyjednávat o investici 500 000 korun do své firmy Zvysoka. Zvysoka je teleskopické zařízení, kterým je schopen do výšky zvednout nejrůznější snímací zařízení. Pan Zajonc sice nebyl autorem vynálezu, ale pouze jeho distributorem, šlo však o produkt, který má tak široké uplatnění na trhu, že investoři okamžitě zbystřili. Nakonec se proti sobě sešly dvě nabídky. Ivan Pilný nabídl 500 000 korun sám, Ondřej Bartoš spojil síly s Martou Novákovou. Pan Zajonc si nakonec vybral jako společníka Ivana Pilného, který tak v jeho firmě získal podíl 25%. Zajímavostí ze zákulisí přitom je, že pan Zajonc chtěl původně žádat 1 milion korun, na rozdíl od manželů Březných ze třetího dílu ale nakonec částku přehodnotil – a investici nejen získal, ale Ivan Pilný mu přislíbil, že pokud bude časem potřeba investovat další peníze, udělá to. Dobře zvolená požadovaná částka tak sehrála zřejmě v celé prezentaci jednu z hlavních rolí.

Hravé boty s fantazií – tak nazvali svůj projekt Petra Součková a Štěpán Svoboda, kteří chtěli 1 milion korun. Jejich boty by si zákazníci skládali sami podle toho, jaké součásti by si koupili. Zajímavý nápad, ale kromě nedostatečně připraveného podnikatelského plánu potopily hlavně prototypy hravých bot. „Ta realizace se mi zdá, jako by to dělal můj syn v pracovním vyučování. A podotýkám, že můj syn není příliš šikovný,“ zhodnotila vzorky Dana Bérová. Marta Nováková rovnou řekla, že nemá zájem a Ivan Pilný byl podobně nekompromisní: „Je to hrozný. Děkuju, nemám zájem.“ Petra Součková a Štěpán Svoboda nakonec odešli bez investice.

Stick and Shade pojmenoval své plážové stínítko David Seidl, který pracuje v reklamě. Na uvedení svého reklamního předmětu na americký trh chtěl 1,5 milionu korun. Na první pohled měl profesionálně připravenou prezentaci a měl výsledky průzkumu mezi americkými reklamními agenturami, reakce investorů ho ale šokovala. „Já bych chtěl pouze stručně vyhlásit, že tento produkt je nejvíce překreativnělý, produkt řešící zcela banální problém a tento produkt se nebude prodávat,“ oznámil Ondřej Bartoš těsně před tím, než vyhlásil, že nemá zájem o investici. Ostatní investoři ho záhy následovali, a tak David Seidl odešel ke svému vlastnímu překvapení s prázdnou. „Kdybych to věděl, tak bych sem nechodil,“ povzdechl si pouze.