Epizoda 3/13

Prvním podnikatelem, který se před pětici investorů postavil ve třetím dílu, byl Zdeněk Morávek. Žádal o 300 000 Kč a nabízel podíl 10 % ve své firmě, která vyrábí ortopedické kalhotky pro děti a jejich zdravé kyčle. Pan Morávek tvrdil, že na kalhotky má průmyslový vzor a i když řadu věcí nechtěl říct před kamerami a z otázek investorů se vykrucoval, nakonec je přesvědčil. Nevadilo jim ani, že má společníka, který nebyl ve studiu, ani že poskytl licenci jiné firmě, která díky tomu ovládá hlavní část trhu. Každý z trojice investorů Dana Bérová, Ivan Pilný a Tomio Okamura mu nabídl 150 000 Kč výměnou za 10 %. Na pana Morávka tak zbylo nejdůležitější rozhodnutí. Vybrat si dva ze tří investorů, od kterých získá požadovaných 300 000 Kč za celkový podíl 20 %. Z boje investorů nakonec vzešli úspěšně Dana Bérová a Tomio Okamura.

Pavel Trčala si přišel zkusit svůj Den D s projektem Hypotékárna, na který požadoval 1 200 000 Kč. Hypotékárna by podle jeho plánu měla lidem poradit při výběru hypotéky a byla by zcela nezávislá na provizích bank. Za tuto nezávislost by ovšem zákazníci zaplatili. Ani sebejisté vystupování ale nestačilo a Pavlova profesionální prezentace se rychle začala otřásat pod palbou otázek investorů. „Čtete noviny? Zaznamenal jste drobné problémy s trhem nemovitostí?“ ptal se ho Ivan Pilný, podle něhož Pavel přišel se svým produktem v naprosto špatnou dobu. Podobný názor měli i další investoři. A když Tomio Okamura ani na několik pokusů nedostal odpověď na svoji otázku, jak by Pavel Trčala bojoval s mnohem silnější konkurencí, která se na hypotéky specializuje, bylo rozhodnuto. Pětkrát za sebou zazněla věta, kterou chtějí podnikatelé v Den D slyšet ze všech nejméně. „Nemám zájem.“

Jako poslední předstoupil před investory Martin Březný, který se svojí ženou v Ostravě vyrábí modely formulí F1. Žádal o 1,5 milionu korun a nabízel třetinový podíl ve své firmě. Ta by se svými vysoce detailními modely téměř neměla po světě konkurenci – podobná firma je totiž pouze jedna a ta zájemce nestíhá uspokojit. Brzy se ukázaly dvě věci. Oblast, ve které se pan Březný pohybuje, je natolik specifická, že pro investory bylo těžké rozlišit, na kolik je jeho projekt životaschopný. A že odbyt ve světě by mohl být značný, alespoň podle slov Tomia Okamury a jeho zkušeností z Japonska. Dana Bérová a Tomio Okamura také nakonec udělali nabídku, každý byl ochoten investovat 500 000 Kč. Třetí investor se ale nenašel a protože Martin Březný požadoval 1,5 milionu korun, nakonec odešel s prázdnou. Znovu se ukázalo, že při prezentaci není důležitý jen nápad a jeho rozpracování, ale také úvodní nabídka. 1,5 milionu bylo zkrátka příliš. Poučí se někdo příště?