Klub osamělých srdcí
Přehoupl se rok 1968 a svět se - alespoň pro nás, žijící v Čechách a na Moravě - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, který nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, který nemá potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirále, která se nevyhýbala nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy a lidskosti.
Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z raných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští občané teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režisér Petr Nikolaev.
Hudební část filmu nazpíval protagonista filmu Roman Říčař a byla vybrána z repertoáru Vladimíra Mišíka a Luboše Pospíšila z osmdesátých let.