Jako producent jste podepsán pod mnohými významnými či zajímavými filmovými projekty. Jako režisér už tak pilný nejste – od vašeho debutu Pějme píseň dohola uběhlo přes deset let, než jste úžasně zabodoval Želary a teprve nyní, po dalších sedmi letech režírujete svůj další film – Občanský průkaz podle Šabachovy novely. Proč jste se zároveň stal producentem filmu El Paso? Vždyť vás musí vlastní režírování zcela pohltit!
Inu, ono nebylo úplně snadné sehnat na El Paso peníze, takže realizace se protáhla o dva roky oproti původnímu plánu. Ale tak to u filmu chodí. Připravujete do realizace několik látek, některé nakonec zůstanou v šuplíku, jiné se realizují hned, na některé je potřeba trpělivost a zarputilost. To, že se projekty všelijak kříží, je dáno právě tou nevyzpytatelnou dobou pro jejich přípravu a financování. Zdeněk Tyc je z těch mých kolegů z FAMU, se kterým jsem toužil se potkat pracovně - a El Paso byla jedna z látek, kterou mi Zdeněk dal přečíst.
Co se vám líbilo na scénáři?
Především jeho autenticita. Předlohou je skutečný příběh matky devíti dětí, kterou Zdeněk osobně zná a mnohokrát se s ní setkal. Příběh filmu není černobílý, ukazuje slabiny neosobního úředního přístupu k sociálně postiženým spoluobčanům, ale také situace, kdy naše bílá většina, s poněkud odlišným žebříčkem hodnot, hodnotí počínání Romů jako nezpůsobilé pro vzájemné soužití – a mnohdy právem. Vzájemné neporozumění si, zbabělost nahlížet problémy úhlem pohledu těch druhých, přináší spoustu osobních tragédií a nevraživostí.
A co hodnotíte na hotovém díle?
Věřím, že se nám podařilo udělat pravdivý a citlivý film, který není beznadějný, který otevírá celou řadu otázek pro soužití kulturně i společensky tak rozdílných etnik – Romů a „gádžů“ - a taky otázek úředního fungování státu. Líbí se mi, že Zdeněk divákovi nevnucuje svůj názor, nementoruje.
Setkal jste se v naší zemi s xenofobním jednáním vůči Romům?
Jistě, ale to není hlavní téma filmu, v El Pasu se nehraje ani tak o toleranci rasovou, jako spíše společenskou.
Koho by mohl příběh romské maminky v nesnázích zaujmout?
Kouzlo filmu spočívá v síle jednání jednotlivých postav, v jejich síle vzepřít se nepřízni osudu a taky v síle dokázat změnit své postoje, změnit své žebříčky hodnot. To může být pro diváka velmi cenné, povzbuzující, inspirativní, emotivní. Koneckonců stejné téma bylo i hlavním motivem Želar. Nedělám si iluze, že v naší konzumní společnosti je snadné se o takovouto látku aktivně zajímat. Mnohem snadnější je nad ní zavřít oči nebo se popást nad osobní tragédií zkratkovitě v televizním zpravodajství a říct si, tak tohle se mě chválabohu netýká. Ale nepodceňujme filmového diváka. Věřím, že jsme udělali kvalitní film a to je pro mne nejdůležitější kritérium. Věřím, že diváci El Paso ocení.
Pro producenta je to asi přece jen riskantní věc. Věříte v návratnost finančních prostředků, které do El pasa vkládáte?
Bez komentáře – tento film jsme dělali z jiných pohnutek…