Velmi otevřené svědectví o horečnaté politické atmosféře pražského jara a volbě generála Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR vzniklo v krátkém období zrušené cenzury, která definitivně padla až s listopadovými událostmi roku 1989 (1968). Režie K. Vachek

Mladý filmový režisér Karel Vachek učinil na jaře roku 1968 v socialistickém Československu bezprecedentní čin. S 16mm ruční kamerou Eclair propojenou s magnetofonem pronikl přímo do politických kuloárů a bezprostředně (a někdy dokonce bez vědomí zúčastněných) zachytil bouřlivou atmosféru „Pražského jara“ v době čtrnácti dnů mezi abdikací Antonína Novotného a volbou nového československého prezidenta. Z natáčení vzešlo více než 6 hodin hrubého záznamu, z něhož režisér bez prosazování vlastního stanoviska či komentáře sestavil jedinečný obraz politického uvolnění.

Vrcholní představitelé reformované komunistické strany jsou ve filmu často zachycováni při soukromých hovorech či v běžných situacích, což posiluje mnohotvárné působení sondy do vrcholné politiky v době jejího horečnatého přerodu. Před filmaři se rozvíjelo komplikované drama, do něhož nezasahovali a ani se nesnažili vkládat zachycované situace do faktických souvislostí. Film Spřízněni volbou tak poskytuje otevřený prostor pro vnímání stěžejního období naší novodobé historie, jenž z historického odstupu rovněž umožňuje vnést do autentického svědectví nové perspektivy. Tak bezprostřední a otevřené dílo mohlo vzniknout bez dohledu cenzurních orgánů, které skutečně byly během několika měsíců v roce 1968 vyřazeny z provozu. Po srpnových událostech se však centrálně řízená cenzura v plné síle vrátila a vytratila se až s pádem socialistického režimu. Konec cenzury je spjat s 27. listopadem roku 1989 a v těchto dnech si tedy připomínáme 30 let znovuzískané svobody slova.

Stopáž83 minut
Rok výroby 1968
 ST čb 4:3
ŽánrDokument