O co přicházejí básnicí…
Čítanková generace básníků s mimořádnými osudy. Začínali jako levicová avantgarda, končili i podpisem Charty 77. Citliví a křehcí milovníci svobody a krásných žen, kteří se vzepřeli měšťákům i komunistům.

Když Jaroslav Seifert v roce 1984 získal jako zatím jediný český literát Nobelovu cenu, okamžitě prohlásil, že to není pocta udělená pouze jemu, ale celé jeho básnické generaci. Šlo o výjimečnou generaci básníků, narozených okolo roku 1900. V samotné poesii vytvořili originální dílo, ale vedle toho prožili i velmi pestré osobní a politické osudy. Nejprve byli představiteli české avantgardy a propagátory sovětského komunismu, následně zakladateli původního literárního směru – poetismu. Za protektorátu souzněli s národem jako snad už později jedině písničkáři za sametové revoluce. Po válce se jedni stali součástí politického establishmentu KSČ, jiní v padesátých letech naopak utekli do samoty nebo k dětské poesii. V okamžicích prvního oteplení roku 1956 byli prvními, kdo statečně napadli dogmatiky. Šedesátá léta jim přinesla tvůrčí vrchol. I za normalizace poslední tři z nich – Holan, Seifert a Závada – byli znovu zkoušeni mocí. Někteří z nich jí i v pokročilém věku dokázali čelit.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2017
 P ST