Konečně film o lásce, který můžete vidět s dětmi! Byla jednou jedna malá holčička Terezka, která měla ráda maminku, tatínka a pohádku O Červené Karkulce a byla šťastná. Ale jednoho dne se něco změnilo… (2008). Hrají: D. Dědková, J. Čvančarová, P. Řezníček, J. Krausová, M. Kratina, M. Hofmann, M. Taclík, M. Boková a další. Kamera M. Štěpánek. Scénář a režie Maria Procházková
00:00:34To byl jenom sen.
00:00:37Jen se ti něco ošklivého zdálo, Terezko.
00:00:41-Už je to pryč, jo?
-Taky máte tak opravdický sny?
00:00:45Já už se vůbec nebojím. Já vím, že to byl jenom sen.
00:00:49Tak dobře. Tak už spi.
00:00:56Někdy, když na něco hodně myslím, tak se to pak objeví.
00:01:02Možná bys mi mohla nechat rozsvíceno.
00:01:07Já nechám otevřené dveře a světlo v předsíni, jo?
00:01:12A kdyby se ten sen vrátil, tak nezapomeň - víš co?
00:01:16Mrkat. Dobrou noc.
00:01:26Někdy je to strašidelný a někdy mě to vymýšlení dost baví.
00:01:43Co píšou?
00:01:46-Co píšou?
-Našli nějakou holčičku.
00:01:50Jak jako našli? Ona byla ztracená?
00:01:55Asi byla, jenom o tom nikdo nevěděl.
00:01:59-Terko!
-Aha. Tomu nerozumím.
00:02:03-Já taky ne.
-Terezo!
00:02:09-A kde ji našli?
-Ahoj.
00:02:17U popelnic.
00:02:22Můj táta je chemik.
00:02:25Moje máma je paní učitelka dospělejch. A co tvůj táta dělá?
00:02:29Můj táta pracuje na letišti, vždyť to víš.
00:02:34Šimon je můj nejlepší kamarád.
00:02:37Tady je letadlo, tady je věž, ve který sedí pánové.
00:02:43Dívají se, jestli nějaký letadla přilítají nebo odlítají.
00:02:48-To je mikrofon, viď?-Ne, mrkev. Maminka má ráda zdravý jídla.
00:02:53-Maminka je zpěvačka.
-Byla zpěvačka. Operní.
00:02:58-A copak teď už není?
-Teď to je máma přece.
00:03:03- Tak děti, uklízíme!
-Tohle je přece jasná mrkev.
00:03:07Seberte obrázky, posbírejte pastelky. Honem, honem!
00:03:12Musím ti vyprávět novou pohádku. Znám ji od včerejška.
00:03:17Maminka mi ji četla. Je děsně napínavá.
00:03:22Byla jednou jedna malá holčička a ta se jmenovala Červená karkulka.
00:03:28Jednou jí maminka dala košíček, do něj jablka,
00:03:34-bábovku a zavařeniny.
-Bábovku mám rád.
00:03:37Pak jí oblékla červenou pelerínku, protože má všechno červený.
00:03:42-Co je to perelína?
-Takovej kabátek.
00:03:46Něco mezi kabátkem a šálou. Ale to není důležitý.
00:03:50Důležitý je, že je červená. Pak jí dala košíček do ruky
00:03:54a Karkulka šla do lesa. Šla a šla. Karkulka se nebojí.
00:03:59Už šla za babičkou několikrát, ale ještě ne nikdy sama.
00:04:05Ale neví, že v tom lese bydlí vlk a že ten vlk má zrovna hlad.
00:04:12Baf! A ten vlk ji sežral a byla mrtvá.
00:04:18Vstáváme, děti. Už na vás čeká kakao a bábovka.
00:04:22-Bábovka, bábovka, bábovka.
-Co máš pořád s tou bábovkou?
00:04:27Mě napadlo, že bysme jí mohli dát košíček plný dobrot,
00:04:31-jako tý Karkulčiný babičce.
-Jo takhle.
00:04:36-Ahoj, holky!
-Ahoj!
00:04:40A jé, jé, dáreček.
00:04:44Myslíš, že by vadilo, kdybych nešel?
00:04:48Už zase? Ty jsi hroznej. Vždyť má svátek.
00:04:53Já vím, ale my přece svátky prakticky neslavíme.
00:04:57-Ale ona jo.
-No právě.
00:05:00Co tím chceš říct?
00:05:02Nic. Prostě mě nemá ráda. Sama to víš.
00:05:06Ale tak to není. Ona jenom je...
00:05:08Jenom pro její holčičky nejsem dost dobrej.
00:05:12Tak jo, tak já řeknu, že máš moc práce s tím školením, jo?
00:05:17Jo. Děkuju.
00:05:20A co myslíš? Nemohla by tam Terezka zůstat přes noc, co?
00:05:25-Hele, už to mám hotový.
-To je krásný.
00:05:37Já tam dosáhnu! Já tam dosáhnu!
00:05:40ZVONÍ ZVONEK
00:05:41-Ahoj, tak už jste tady.
-Ahoj.
00:05:45Ahoj, babi. Koukej, co jsme ti přinesly.
00:05:49-To jsem já zabalila.
-To je krása.
00:05:52-Tak co, zase dámská jízda?
-Má moc práce.
00:05:55To víš, jak je teď na letišti zpřísněnej bezpečnostní režim.
00:06:02-Nepřibrala jsi?
-Mami!
00:06:07Ach jo.
00:06:09-Jak pokračuje ta tvoje charita?
-Pomalu.
00:06:26Zpěvačka v domácnosti, která plýtvá své konexe
00:06:30na shánění peněz pro cizí představení.
00:06:34Mami, proboha, kolikrát to ještě budeme probírat?
00:06:38-Třeba máš ještě nějaké možnosti.
-Mami, na co zase narážíš?
00:06:43Ozval se tvůj starý známý. Přijel z Japonska.
00:06:48Má tady sérii koncertů. Ptal se na tebe.
00:06:51-Doufám, žes ho poslala do háje?
-Pozvala jsem ho na kávu.
00:06:56Ty ses zbláznila.
00:07:00Terezko, pojď, jdeme domů. Rozluč se s babičkou. Pojď.
00:07:04Ale mami, já jsem myslela, že tady budu spát.
00:07:08-Tak prostě nebudeš, no.
-Tak ji tady nech.
00:07:11Slíbila jsi to.
00:07:13Nech ji tady. Já ji zítra odvedu do školky.
00:07:17Tak pa. Mami, čau.
00:07:57Napustím ti vanu, už je dost pozdě.
00:08:02Prošvihly jsme i večerníček.
00:08:05Ty si taky myslíš, že jsem po mámě šikovnost nezdědila?
00:08:09Já myslím, že ti to docela jde.
00:08:12Akorát ty stehy musíš mít stejně daleko. Takhle, víš?
00:08:16Od sebe, aby ses vyhýbala pěkně těm srdíčkům.
00:08:20Babi, teď já.
00:08:27Babi, nemohla bych si to vzít domů? Potřebuju to dodělat do soboty.
00:08:32Ale musíš bejt opatrná, víš?
00:08:36Babičko? Babičko, jsi to ty? Nebo vlk?
00:08:42Proč máš tak...
00:08:45A proč máš tak veliký zuby? Pozor, Karkulko, bude tam vlk.
00:08:52A je tu vlk.
00:08:55Že tě to baví. Pořád dokola.
00:09:02Ukaž. Už to musíš umět nazpaměť.
00:09:06-Umím.
-Ty jsi úplně posedlá.
00:09:09-Posedlá nejsem, nejsem.
-Tak se neurážej ty, posedlino.
00:09:39ZVONÍ TELEFON
00:09:42Prosím? Odkud máš číslo? To je jí podobný.
00:09:48Proč máš tak velké zuby? Já s tebou nemám už o čem mluvit.
00:09:53-Ty zuby.
-Pozor na vlky.
00:09:57-Ne, nechci se s tebou vidět.
-Jsou nebezpečný.
00:10:00Ano, já jsem šťastná. Pohádky končí šťastně.
00:10:07-Baf!
-Ty jsi hroznej!
00:10:10-Budeme hrát na schovku?
-Tak jo.
00:10:13-Ale pikáš.
-Jo.
00:10:15Deset, dvacet, třicet...
00:10:18-Můžu s váma hrát?
-Můžeš, ale až v dalším kole.
00:10:23-Jo.
-Už jdu!
00:10:38-Já tě vidím. Já tě vidím.
-Nechytíš! Nechytíš!
00:10:41Šímo! Co jsme si říkali o tom běhání?
00:10:45Nech si to na odpoledne, až půjdeme ven.
00:10:48-Deset, dvacet Šimon!
-Měla jsi štěstí.
00:10:51-Měla.
-Já budu hrát s váma, jo?
00:10:55Gábinka si o sobě myslí, že je děsně roztomilá. Není.
00:10:59-Jo, ale musíš pykat.
-Tak jo.
00:11:02-Jedna...
-Rychle.
00:11:05Dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset!
00:11:13Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu!
00:11:23Dobrodrůžo.
00:11:28Šimone!
00:11:32Já se bojím!
00:11:35Pomoc!
00:11:37Co tady blbnete?
00:11:45-Já už toho mám dost.
-Já toho mám dost.
00:11:49Snad si nemyslíš, že tě budu živit i s harantama?
00:11:54-Jsou to snad naše děti.
-Naše?! To jistě.
00:12:06-Čau, Gábinko! Jak ses měla?
-Dobře, hráli jsme na schovku.
00:12:11Fakt? Tak si utíkej vzít botičky, jo?
00:12:30Terezko, pojď.
00:12:32Jéé, hele! Oni už dávají ten novej film o robotech.
00:12:37-Říkal mi o tom Šimon.
-Aha.
00:12:40Tenhle díl je dvojka. Oni mají jedničku na videu.
00:12:43Půjdeme teda do kina?
00:12:48Víš co? Nechtěla bys jít sama jako velká holka?
00:12:51Já bych si zatím něco zařídila a pak bych tě vyzvedla.
00:12:54-Sama? -No.
-Tak jo!
00:13:26Tentokrát jsem se sama probudila. Mrkala jsem, jak jsi mě to učila.
00:13:30-Ty jsi moje holčička, viď?
-Tady někdo je?!
00:13:34Ale ne, není. Jsi jenom rozespalá.
00:13:39Nejdůležitější je, na co myslíš při usínání.
00:13:44Ve snu se to pak vždycky projeví.
00:14:12-Od včerejška mám novou sestřičku.
-To já bych radši bratříčka.
00:14:17-A proč jako?
-Já nevím.
00:14:21Asi že je s nima větší zábava. Jako s tátou.
00:14:25To je Popelka? To mě nebaví.
00:14:28Lízu bych jí teda nepůjčila. Oslintala by ji.
00:14:30-A jak víš, že je vaše?
-Jak to myslíš?
00:14:35-Jestli není třeba sousedů.
-Máma říkala, že je naše.
00:14:39Třeba byste ji mohli vrátit, kdyby nebyla vaše.
00:14:43Je naše. Jmenuje se Julie Křepelková.
00:14:47-Takže se schovali do tý skříně.
-Ahoj, tati. Představ si,
00:14:50že jsem včera byla v kině na filmu s robotama.
00:14:53-Vážně?
-Úplně sama. To se může.
00:14:56Šla jsem i sama na záchod. Musela jsem. Nevydržela bych to.
00:15:00Bylo to docela dobrodrůžo. To říká Šimon, dobrodrůžo.
00:15:05-Co děláte?
-Střiháme karkulkovský pexeso.
00:15:10-Jo.
-Že ji v tom ještě podporuješ.
00:15:13Jako by nestačilo, že se jí o tom zdá.
00:15:16Terezko, ty jsi nešika. Co?
00:15:25Tak co, jak jsi dopadla s tou další ovečkou?
00:15:29Prej už sponzoruje nějakej golfovej turnaj.
00:15:34Jména kolem vážný muziky pro něj nejsou dostatečně sexy.
00:15:37-Já už jsem toho nastřihal teda.
-Teda, teda tati!
00:15:50-Těsně vedle.
-Mně se dneska nedaří.
00:15:54Na druhou stranu.
00:15:56-Ty jo! -No jo. Tak jsem slyšel,
00:16:00že už máme doma velkou slečnu, co chodí sama do kina.
00:16:05Domeček, hm.
00:16:07-To byla jenom výjimečná situace.
-Jo?
00:16:11Vlastně jsem o tom s tebou chtěla mluvit. Později.
00:16:17-Vy se domlouváte. To neplatí.
-Nedomlouváme.
00:16:22Ne, vždyť vyhráváš, podívej. Hraj!
00:16:25-Ještě táhneš.
-Květiny.
00:16:34Pozor.
00:16:38Vlk!
00:16:42-Když mně je toho vlka líto.
-A proč, prosím tě?
00:16:46On za to úplně nemůže.
00:16:49Je přece dravá šelma. A navíc má asi děsnej hlad.
00:16:53-Dobrý den!
-Dobrý den. Ahoj. Šup.
00:17:04Na shledanou.
00:17:06-Tady máš kudrnatý vlasy.
-Měla jsem.
00:17:12-Nejsem ti podobná.
-Ale jsi, nech toho.
00:17:16Fakt jsem vaše? Jseš si jistá?
00:17:20Vždyť se mě na to ptáš pořád dokola. Čí bys byla?
00:17:23To právě nevím.
00:17:30Myslím, že jí nejsem moc podobná.
00:17:35Líza se ztratila. Neviděla jsi ji?
00:17:42Víš, co umím? Záchranu před strašidelnejma snama.
00:17:47Chceš to naučit?
00:17:50Stačí, když začneš mrkat hrozně rychle. Takhle.
00:17:55-A fakt to funguje?
-Já už to mám trochu ozkoušený.
00:18:11Ale mně se nechce teďka zrovna spát.
00:18:15A stejně se mi většinou nic strašidelnýho nezdá.
00:18:20Ale včera jsem viděl v televizi film a to byla hrůza.
00:18:24TELEVIZE
00:18:26-Kde je Jack, co jsi s ním udělal?
-Já jsem Jack. Přece se mě nebojíš.
00:18:31-Nevím, kdo jsi a co tu chceš.
-Jsem tvůj manžel.
00:18:36-Nejsi! -Jsem tu, abych na tebe dával pozor.
00:18:40-Kde je Jack? Co jsi s ním udělal?
-Já jsem Jack.
00:18:44Já jsem Jack. Jsem tu proto, abych na tebe dával pozor.
00:18:52Bylo to o mimozemšťanech, který se vyměnili za lidi.
00:18:57Chápeš? Vypadali úplně stejně, ale chovali se jinak.
00:19:03Nepotřebovali vůbec spát. Jako roboti.
00:19:08Ale nebyli to roboti, byli to mimozemšťani.
00:19:16Ahoj!
00:19:18A nemohli mě třeba vyměnit? Třeba v porodnici?
00:19:23-Tebe to ještě nepustilo?
-Nesměj se tomu, to není k smíchu.
00:19:28Tak dobře, já se nesměju.
00:19:29-Tak co? Vyměnili?
-To víš, že ne. Nevyměnili.
00:19:35-Třeba to neudělali schválně.
-Jsem si jistá. Naprosto.
00:19:40Ale oni si třeba nejsou jistý.
00:19:43Třeba se jim tam ty děti nějak pomíchaly.
00:19:47Terezko, prosím, už dost. Já to myslím vážně.
00:19:52-Já to taky myslím vážně.
-Tak čí bys teda byla?
00:19:58Třeba z děcáku.
00:20:01A jak to teda řeší v porodnici?
00:20:06Přece si tolik dětí nemůžou pamatovat.
00:20:10A furt se rodí další. Gábinka má od úterka sestřičku.
00:20:15Číslujou je. Každý miminko, který se narodí, dostane číslo.
00:20:19Aha. A jaký já mám číslo?
00:20:23Terezko, já nevím. Já už si to nepamatuju.
00:20:28A to ti mám věřit, že jsi moje maminka?
00:20:32Víš co? Ne, nejsem. Našli jsme tě totiž u popelnic.
00:20:36Počkej na mě!
00:20:42Čípak jsi, čí? Fakt myslíš, že tě našli?
00:20:55Našli jsme tě u popelnic, u popelnic, u popelnic...
00:21:06Tady máš, Terko.
00:21:08Počkej, to už je tolik hodin, že už jste oblečený?
00:21:11Mají se školkou výlet, tak tam musíme být před osmou.
00:21:14Já už jim tu exkurzi na letiště slibuju taky docela dlouho.
00:21:19Ale teď to prostě nejde, teď je to tam šílený.
00:21:23Ty jsi nešla spát celou noc?
00:21:26-Dostala jsem nabídku zpívat jeden koncert. -To je skvělý!
00:21:30Chtěla jsem si to v klidu přečíst. Ve dne se tolik nesoustředím.
00:21:33To já bych rozhodně celou noc vzhůru nevydržel.
00:21:38Mimozemšťani. Vypadali stejně, ale nepotřebovali vůbec spát.
00:21:53Maminka je totiž z jiný planety, víš, Terezko?
00:21:56Nejspíš z Venuše, proto je taková speciální. Omlouvám se.
00:21:59-Tak běž ty, pozemšťane.
-Jo.
00:22:28-Hele, co to je?
-Přistávací základna pro ufony.
00:22:33Asi.
00:22:34Oni nejsou vyloženě zlí, spíš divní. Tak strašidelně divní.
00:22:44Naše maminka je totiž z jiný planety, víš, Terezko?
00:22:49Tiše, děti! Tamhle už vidíte Karlštejn.
00:22:54Každý se drží zábradlí. Dívejte se, kam šlapete.
00:22:58Pozor na hlavu a držte se pohromadě!
00:23:02-Dobrodrůžo!
-Můžu se tě chytit za ruku?
00:23:06-Víš, že jsou tady strašidla?
-Ty kecáš.
00:23:10Ne, nekecám. Terezka jedno viděla, viď?
00:23:14-To ti teda... Strašidlo!
-Co se to tady děje?
00:23:18Tak proč nedáváte pozor? Vás to nezajímá?
00:23:21-Já jsem viděla strašidlo.
-Gábi, strašidla přece neexistujou.
00:23:26Tys to fakt neviděla? Tam bylo strašidlo.
00:23:30Pozor!
00:23:32PLÁČ
00:23:48-Taky nepotřebovali jíst.
-Kdo?
00:23:53-Přece ti mimozemšťani z filmu.
-Vůbec?
00:23:59Lidé potřebujou jídlo jako svůj pohon.
00:24:03-Myslíš jako auto benzin?
-Jo, benzin nebo naftu.
00:24:07Všimla sis, že některý lidé nejedí? Není to podezřelý?
00:24:13-Neblázni, to je blbost.
-Jo, a co teda dělá?
00:24:20Opaluje se. Je hezký počasí. Na tom není nic mimozemšťanskýho.
00:24:27-Myslím, že čerpá energii.
-Jako místo toho benzinu?
00:24:32Z vesmíru.
00:24:34Čerpá energii? Takže máma taky čerpá?
00:24:42Dívej, dívej, jak mi to jde!
00:24:45Hele, hele.
00:25:01Tati! Mami! Tatínku! Tútútú, už jsme tu z výletu.
00:25:07-Praštila se v jeskyních!
-Jak ses mohla praštit?
00:25:17Pojď si sednout dovnitř. Maminka se někde zdržela.
00:25:22Nechceš si sundat ten batoh?
00:25:28Nestojí to za to, stejně už půjdu.
00:25:32Ani jsi mi ještě neříkala, za co půjdeš na karneval.
00:25:36Nezapomněla jsi, že přijde pan fotograf
00:25:40a že nejlepší masku vyfotí do časopisu?
00:25:44-Nezapomněla.
-A za co teda půjdeš?
00:25:49-To je překvapení.
-To jsem teda zvědavá.
00:26:05Dobrý den, já se hrozně omlouvám. Ahoj, Terezko.
00:26:09Promiňte, ale byla děsná zácpa. Nečekáš dlouho?
00:26:12-Ale ty nejezdíš autem.
-Já jsem jela taxíkem, víš?
00:26:16Měla jsem schůzku a úplně jsem zapomněla na čas. Promiňte.
00:26:20-To se nic nestalo.
-Tak pojď.
00:26:29Máš nový náušnice?
00:26:32-Dostala jsem je. Líbí se ti?
-Ne.
00:26:39Terezko, už je moc hodin. Dnes jen sprchování, mám ještě moc práce.
00:26:45Možná by mi bylo líp v tom děcáku, nemusela by sis hrát na maminku.
00:26:55Cože?
00:26:57Já tě přece nemusím poslouchat, když nejsi moje maminka.
00:27:01Tak a dost! Tady máš pyžamo. Převleč se a jdi spát.
00:27:06Dneska už tě nechci vidět.
00:27:17-Ahoj. Máš hlad?
-Ahoj.
00:27:20Ty máš nový náušnice?
00:27:23Že si najednou všímáš, co mám novýho.
00:27:27Co Terezka? Už spí? Zase jsem jí nestihl dát ani pusu.
00:27:31Poslala jsem ji spát bez mytí. Děsně mě vytočila.
00:27:35Co se stalo? Pozor, pozor, pozor! Dobrý.
00:27:39Ale... Copak?
00:27:42Terezka chtěla vidět nějaký moje fotky.
00:27:47-Starý. S vlnitejma vlasama.
-Krásný. Co se tady dělo?
00:27:55Je toho na mě hrozně moc. Běhání kolem toho jejich představení.
00:28:00Asi si myslí, že nemám nic jinýho na práci.
00:28:04Terezka, máminý věčný řeči...
00:28:07Jako by nestačilo, že se objevil Patrik.
00:28:12Po těch letech. Ještě si myslí, že s ním budu zpívat.
00:28:17To ti nabídl on?
00:28:20Sedni si k tomu jídlu, ať to nejíš zase o půlnoci.
00:28:24Pojď sem. To zvládneme. Neboj.
00:28:28Ach jo. Víš, jak jsem jí nedávno řekla
00:28:31jen tak ve zlosti, že není naše, že jsme ji našli.
00:28:34Tak dneska mi řekla, že mě nemusí poslouchat,
00:28:38že přece nejsem její maminka. Ty se směješ?
00:28:42No tak... Protože je chytrá.
00:28:45Ruply mi nervy. Dala jsem jí facku a poslala jsem ji spát.
00:28:49-Ani jsem jí neřekla dobrou noc.
-Neboj. Ona ví, že ji máme rádi.
00:28:54-Jenom se prostě ujišťuje.
-Já vím, ale co když něco tuší?
00:28:59Stejně jí to budeme muset jednou říct. Měla by znát pravdu.
00:29:03Proč? Měla mámu, tátu.
00:29:05Nic jí nechybělo, tak proč to kazit?
00:29:09Vždyť se nic nezmění.
00:29:25-Nemám ráda, když se hádáme.
-Já taky ne.
00:29:30-Líbí se ti takovýhle filmy?
-Myslíš takovýhle naučný?
00:29:36-Myslím takovýhle z vesmíru.
-Některý jo.
00:29:40Ty planety jsou zajímavý.
00:29:43Jsem zvědavá, co se na nich děje a kdo na nich bydlí.
00:29:48A myslíš, že jsou mimozemšťani nebezpeční?
00:29:54Jak kteří. To bude asi stejný jako s lidma, víš.
00:29:59Myslíš, že jsou lidi taky nebezpeční?
00:30:04Myslím, že některý jsou hlavně hodně unavený.
00:30:12To je snad pochopitelný, ne? Já nevím, jestli je to dobrý nápad.
00:30:27Já nevím. Ještě jsem se nerozhodla.
00:30:31No dob... Já, já nevím. Dobře, ale nic neslibuju.
00:30:37Promiň, já to teď vážně nemůžu s tebou probírat.
00:30:41Mami.
00:30:44Dobře, tak se ještě jednou sejdeme, ale ne na večeři, na kafe. Ahoj.
00:30:50-Kdo to byl?
-Jeden kamarád z dávný doby, víš?
00:30:54Tak co ses chtěla zeptat?
00:30:57Která planeta je nejblíž naší planetě Zemi? Ta tvoje Venuše?
00:31:02Terezko, ty s tím nepřestaneš?
00:31:08Ze-mě.
00:31:12Ve-nu-še.
00:31:15Ahoj, všechno vím, všechno vím! Jdeme vedle.
00:31:20Brácha říkal, že je stačí jenom bodnout nebo říznout.
00:31:23-A proč?
-Všechno se jim rychle zahojí.
00:31:27Oni totiž v sobě nemají žádnou krev.
00:31:33Vlk leží v babiččině posteli, zavrtaný hluboko do peřin.
00:31:37Jen brýle na nose a noční čepec mu koukají.
00:31:41Karkulka stojí zaraženě u dveří.
00:31:44Cos mi to přinesla? Napovídá jí vlčí babička.
00:31:48Bábovku, zvedne Karkulka košíček. Kytici jsem ti natrhala, přivoň si!
00:31:53Karkulka dojde až k posteli a strká kytky vlkovi přímo pod nos.
00:32:01Nebolí je to a hned se jim to zahojí.
00:32:06Hned si to uvědomí, ale už je pozdě.
00:32:11Karkulka si toho všimla a začíná být podezíravá.
00:32:16A zbytek příště.
00:32:30Dokonce mají i krycí jména jako Bob, René, Patrik.
00:32:35Proč zrovna Patrik?
00:32:38To je přece jasný. Čáry, máry, abraka, dabra.
00:32:43Jo Patrik! Jako kouzelnickej trik.
00:32:48Už chápeš? Máš babu!
00:33:04Terezko, pojď.
00:33:09Tak ahoj zejtra.
00:33:12Ahoj, Šimone. Terezko, tohle je Patrik.
00:33:16-Patrik?
-To je Terezka.
00:33:18-Patrik.
-No...
00:33:20-Ahoj.
-Mimozemšťan.
00:33:28Umíš pískat? Když zvládneš zapískat jakoukoliv písničku, je tvůj.
00:33:40Co je?
00:33:58-Stoleček pro tři, prosím.
-Díky.
00:34:21Mimozemšťanský. Ale pěkný.
00:34:23Nechceš se jít podívat, jaký mají tamhle dorty?
00:34:31Je moc hezká. Má tvoje oči.
00:34:38-Proč jsi mi to neřekla tehdy?
-Nechtěl bys to slyšet.
00:34:50Co mohu nabídnout?
00:34:54Presso s mlékem, kapkou pěny a také tu ovocnou věc, jako má slečna.
00:35:00A ještě jablečný a pomerančový fresh, prosím.
00:35:05-Tak co se vlastně stalo?
-Odjel jsi.
00:35:08-Nabídli mi skvělé podmínky.
-Chtěl jsi cestovat, být nezávislý.
00:35:12Tady už klasika nikoho nebere. Navíc... Japonsko.
00:35:17-Myslíš, že tam mají i brčka?
-To víš, že jo.
00:35:21Běž se zeptat tam k pultu, ano? A popros, Terezko.
00:35:25Tys měla svý spolužáky, známý, divadlo...
00:35:29Kecy! Odjela bych s tebou kamkoli. Nerozhodovala bych se.
00:35:33Ale ty jsi o to nestál. Rozptylovalo tě to.
00:35:37Na večeři jsi byla o poznání příjemnější.
00:35:41Večeře byla... Mluvil jsi o tom, jak ti to jde, o koncertech...
00:35:47Mám červený, pruhovaný.
00:35:51A co děláte? Táta pracuje na letišti.
00:35:56Ano? Já jsem hudebník. Virtuos. Hraju na violoncello, víš?
00:36:01-Co to je?
-Co myslíš? Zkus hádat.
00:36:06Cello? To je podobný jako křídlo. Malej klavír?
00:36:12-Takže hrajete na klavír.
-Ne, není to podobné klavíru.
00:36:17Je to něco jako housle, jenže daleko větší, víš?
00:36:21Proč nehrajete na housle? Aspoň by to někdo poznal.
00:36:26-Terezko, co bylo ve školce?
-Budeme mít ve školce karneval.
00:36:32-Šimon mi říkal, že půjde za upíra.
-A za co půjde Gábinka?
00:36:37-Za princeznu. -Ty bys taky chtěla jít za princeznu?
00:36:41Za Červenou karkulku, ne?
00:36:44Terezka je závislá na pohádce o Červené karkulce.
00:36:49Možná bych mohl zapůjčit kostým Karkulky v divadle.
00:36:52Právě jdu pozdravit bývalého spolužáka, který je tam ředitelem.
00:36:56A od babičky si půjčíme košíček, hm?
00:37:03-Ahoj, holky!
-Ahoj.
00:37:08Tak co, jaký to bylo? Byly jste tam dlouho.
00:37:12Dobrý.
00:37:23Doprčic!
00:37:30Au!
00:37:32-Ukaž.
-To je dobrý.
00:37:38Terezko pojď, napouštím ti vanu.
00:37:48Všechno se jim hned zahojí a nemají krev.
00:37:54Mami, ty jsi teď vyměněná, viď?
00:38:05Maminka teďka není ve svý kůži, víš? Má takový složitý období.
00:38:11-Já vím.
-Zítra bude mít narozeninovou
00:38:16oslavu, tak to bude príma. Musíš se na to pořádně vyspat. Šup.
00:38:22Tak. Třeba se ti bude něco hezkýho zdát.
00:38:27Dobrou noc.
00:38:36-Na tvoje zdraví!
-Děkuju.
00:38:39Na zdraví.
00:38:42No...
00:38:46Co to je? No teda... To je chňapka! To se mi bude vařit.
00:38:53Takže dámy, pozor. Terezko! Dobrý.
00:39:18-A co říkal? Líbila se mu?
-Bylo to takový divný.
00:39:22A už to ví?
00:39:24Přece jí to nemůžu říct jen tak, mami.
00:39:28Vůbec by to nepochopila. Ještě je moc brzo.
00:39:32A co chceš dělat?
00:39:35Jak to mám vědět? To snad nezáleží jenom na mně.
00:39:40Teď je tady, ale jak mám vědět, jak dlouho ho to ještě bude bavit?
00:39:45Lidi se přece nemění. Zvlášť on ne.
00:39:49-Ale vypadá pořád dobře, viď?
-Mami, prosím tě, nech toho.
00:39:58Ty jsi ale šikovná holčička.
00:41:13Mami. Mami!
00:41:15Ty už jsi vzhůru? Dobré ráno. Dáš si džusík?
00:41:21Teda!
00:41:23Mňam. Ty jsou od tatínka k narozeninám?
00:41:27Jo. Vlastně ne, ty jsou...
00:41:31Od tatínka jsem dostala k narozeninám čtyřlístek.
00:41:35-Pro štěstí, podívej.
-Je, ten je pěknej.
00:41:43Máma říkala, že jste se viděli s Patrikem.
00:41:48Ty ho taky znáš?
00:41:51Párkrát jsem ho viděla, když se kamarádil s tvou mámou.
00:41:56Vždycky byl tak elegantní. Taky tak elegantně zmizel.
00:42:02Co si o něm myslíš ty? Líbí se ti?
00:42:08Nic zvláštního, normální mimozemšťan.
00:42:12Tak to je teda přesný.
00:42:14-Ale radši to mámě neříkej.
-Neboj, bude to naše tajemství.
00:42:37-Nejdeme moc brzo?
-Jak to myslíš?
00:42:42Ahoj, mami.
00:42:43Já jen, že klasiku už pár let neposloucháš.
00:42:48Ach jo.
00:42:49-Prosím tě, co se to s tebou děje?
-Máma říkala, že...
00:42:54Mámu do toho nepleť, ta už nám pomohla až dost.
00:42:57Teď jde o nás, o naši rodinu.
00:43:00Hlavně že ty jsi tady pořád k dispozici, že jo?
00:43:03To je snad trochu nefér. Jednou je to moje práce,
00:43:06a když jde o bezpečnost, budu těžko někomu něco vysvětlovat.
00:43:10-A je to jenom přechodný období.
-Já vím, já vím. Tak promiň.
00:43:14Víš co? Měla bys jí to už říct. To napětí mezi váma je strašný.
00:43:18Když já nevím, jestli chci. Bojím se, co to s ní udělá.
00:43:21Chci se probudit, chci se probudit.
00:43:24Bát bych se měl spíš já, nemyslíš?
00:43:30Mysli na něco hezkýho, bude se ti o tom zdát.
00:43:33Nejdůležitější je, na co myslíš při usínání.
00:43:36Ve snu se to pak vždycky projeví.
00:43:55Víš, proč Gábinka brečela? Její rodiče se rozvádějí.
00:44:01Prý se doma hrozně hádají. Slyšel jsem to, když to
00:44:07paní učitelce říkala její máma. Aby Gábinku nedávala tátovi,
00:44:12kdyby si pro ni přišel, aby ji neunesl.
00:44:20Terezko, prosím, nech toho.
00:44:23Nech toho, Terezko, mě hrozně bolí hlava.
00:44:28Tak jak to pokračuje?
00:44:35Terezko, nechceš si jít ještě pro džus?
00:44:39Můžeš se podívat, jak ho vyrábějí, jo?
00:44:41Vem si skleničku a hezky popros.
00:44:46Prosím džus.
00:44:52Děkuju.
00:44:54Kterej z nich? Virtuos?
00:44:56-Mluvíte o Patrikovi? Mami!
-Ano?
00:45:01Až ho zase někdy uvidíš, nezapomeň mu připomenout
00:45:05ten karkulkovskej převlek na karneval z divadla.
00:45:09-Neboj, to mu připomenu.
-Tak to máš po mamince.
00:45:13Tu na zpívání v divadle taky nejvíc bavilo to převlíkání.
00:45:17Terezko, hele, tady mám něco na prohlížení.
00:45:23Proč to je tak načmáraný? To je chyba?
00:45:27-Ne, to je japonština.
-Japonština? Ty uvažuješ o tom...
00:45:32Mami, prosím tě, nech toho.
00:45:56Nemůže nikam, chudáček.
00:45:59Terezko, pojď, podíváme se i na jiný zvířátka.
00:46:03-Už jdu. Chceš si líznout?
-Ne, nechci.
00:46:08Já si líznu.
00:46:10-Co?
-Jéé, sloni!
00:46:44Ty se jako nemůžeš realizovat, jo? A co tím chceš říct?
00:46:49Jako že ti snad v něčem bráním? Nebo co?
00:46:53Ne, takhle jsem to přece nemyslela.
00:46:56Ale vždyť já... Já mám pocit, že se snažím.
00:46:59-Celou dobu se snažím.
-Já vím, já si toho hrozně vážím.
00:47:04-Ty jsi hrozně hodnej.
-Prosím tě, to jsou takový řeči.
00:47:08To opravdu nechci poslouchat. Tohle ne.
00:47:11Promiň.
00:47:14Takže ono je to všechno zpátky, jo?
00:47:18Jemu se stačí objevit a všechno je pryč.
00:47:30-Takhle jsem to nechtěla.
-A co jsi chtěla?
00:47:33Co si myslíš, že se sbalíš, vezmeš Terezku
00:47:36a odjedeš si s tím fidlalem někam do Japonska?
00:47:39-To nikdy nedovolím!
-Nekřič na mě.
00:47:41Já do žádnýho Japonska nepojedu!
00:47:46To ještě není vůbec jistý, víš? Jenom jsem myslela,
00:47:50že by to mohlo bejt zajímavý, že bys víc poznala Patrika...
00:48:20Terezko!
00:48:58-Máma nevstává?
-Musela odejít brzo, víš?
00:49:02Má nějaký jednání kvůli tomu koncertu, ale říkala,
00:49:06že oblečky máš nachystaný na židli.
00:49:17Babička už je tady.
00:49:20Tak si běž sednout k ní a já za tebou přijdu za chvilku, jo?
00:50:15Tati, ty to nestihneš.
00:51:54Mami! Mami?
00:52:00Potřebovala jsem tě tam...
00:52:09Ale já si s tebou nemůžu povídat. Dneska ne.
00:52:31To se mi zdálo?
00:52:41BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
00:52:46To se mi zdálo. Určitě.
00:53:00Neboj, mamince se nic nestane, když je vyměněná.
00:53:05Mimozemšťané jsou nesmrtelní a Japonci možná taky.
00:53:20Tak děti, převlíkat, ať můžeme zahájit karneval.
00:53:45Tak půjdeme, ne? Už na ten karneval, co?
00:53:50-Hurá, jó!
-Tak honem, utíkáme.
00:54:09-Ty se nepřevlíkneš?
-Já nemám do čeho.
00:54:14Maminka na to zapomněla. Slíbila mi skvělej kostým.
00:54:20-Myslíš, že je fakt mimozemšťan?
-Jo, ufoun, to je skvělej nápad.
00:54:27Ufoun... ufoun...
00:54:37Jak vypadám?
00:54:40Chtělo by to ještě pusu. Dojdu pro fixu.
00:54:43Tady někdo křičel... Proboha! Vy jste se snad úplně zbláznili!
00:54:48Víš, co se ti mohlo stát? Mohla ses udusit!
00:54:53To je to tvoje překvápko?
00:55:42Tohle už můžeš babičce vrátit. Já už to opravdu nebudu potřebovat.
00:55:47O co jde?
00:55:50Ahoj, jsi doma nějak brzo.
00:55:54-Ahoj. Co se stalo?
-Zapomněla jsem na ten karneval.
00:56:01Karkulka míří k lesu a ještě se cestou ohlíží.
00:56:06Maminka stojí u branky jejich bílé chaloupky a mává jí šátkem.
00:56:11Tak já nevím. Dneska nemám číst?
00:56:15Terezko, přece jsem to neudělala schválně.
00:56:19Ale slibovala jsi mi ty šaty od toho tvýho Patrika.
00:56:24To přece není žádnej můj Patrik. Tobě se nelíbí?
00:56:29Nelíbí. A když ti to odpustím, prozradíš mi, z jaký jsi planety?
00:56:35Tak dost! Mě už ty tvoje humory nebaví.
00:57:43-Ty už jsi vzhůru?
-Hm.
00:57:47Promiň. Trochu jsem se tady zamyslel, víš?
00:57:54-Tys celou noc nespal?
-To bych přece nevydržel.
00:57:58Ale mám pro tebe překvapení. Vzal jsem si v práci
00:58:02od čtvrtka volno a pojedeme spolu na chalupu.
00:58:05-Ty sis vzal volno? Fakticky?
-Jo.
00:58:08To je žůžo! To bude mít máma radost.
00:58:11Jo. A co bys řekla tomu, Terezko,
00:58:14kdybychom jeli na chalupu jenom sami dva, co?
00:58:18A nebude to mámě líto?
00:58:21Vždyť pořád říká, že na nás nemáš čas.
00:58:24Já jsem se jí ptal, víš. Jí se to teď moc nehodí.
00:58:29Tak prostě pojedeme spolu, aspoň si sebe pořádně užijeme, co?
00:58:34-Tak jo.
-Jo!
00:58:50-Tati, tati, nemůžeme jet hned?
-Nemůžeme Terezko,
00:58:56protože já mám dneska dvojitou službu, víš?
00:59:00I přes noc, tak proto budeš spát u babičky,
00:59:04ale ráno tě vyzvednu hned po snídani a jedeme!
00:59:08-Jo? Domluveno?
-Domluveno.
00:59:13-A zavoláš mi večer?
-Jasně, jsme přece domluvený.
00:59:18-Dobrý ráno!
-Ahoj, Šimone.
00:59:24Pospěš si. Potřebuju s tebou mluvit.
00:59:27Už jdu.
00:59:35Představ si, jedeme s tátou na chalupu.
00:59:40Ale až zítra, táta má ještě moc práce.
00:59:44-Tak vidíš, bude to dobrý.
-Nebude, máma odlítá.
00:59:49-A kam odlítá?
-Na tu svoji planetu.
00:59:54Říká jí Japonsko a myslím, že se tam jen přesedává.
00:59:59Tys jí dělala ten mimozemšťanskej test?
01:00:03Nedělala. Není doma.
01:00:05Nemá tam ani kufr, ani kartáček na zuby.
01:00:09Myslím, že tam ani nespala. Asi tuší, že je prozrazená.
01:00:14-To je dobrodrůžo.
-Dobrodrůžo. Já vím.
01:00:22-Prosím. A dobrou chuť!
-Dobrou chuť. Děkujeme.
01:00:29-Pojedeš teda do Japonska?
-Možná budu muset.
01:00:32A nemohl by tě táta schovat? Někam odletět letadlem?
01:00:36Ale on přece není pilot, on jenom řídí bezpečnost letiště.
01:00:40Jenom mě to napadlo jako řešení. Nebo zůstaňte na chalupě.
01:00:46-Terezko, babička je tady!
-Už musím jít.
01:00:53Terezko, pojď sem na chvíli.
01:00:56Chtěla jsem ti na cestu půjčit Lízu,
01:01:01aby se ti nestejskalo a nebyla jsi sama.
01:01:05Ale já nevím, jestli ti ji budu moct někdy vrátit.
01:01:08Ty ji teď potřebuješ mnohem víc. Já mám ještě sestřičku.
01:01:12Terezko, babička čeká. Tys mě neslyšela?
01:01:16Tak ahoj, já už musím jít. A moc dík.
01:01:24-Prý pojedete na výlet.
-Hm, na chalupu.
01:01:28Ale já myslím ten velkej výlet. Do ciziny. S maminkou. Těšíš se?
01:01:35Já nikam nepojedu, zůstanu tady s tatínkem.
01:01:42Asi bych ti měla něco říct, když se k tomu rodiče nemají.
01:01:51-O tobě, o mamince a o Patrikovi.
-Toho nesnáším.
01:01:56Ale je to tvůj tatínek.
01:02:02To jako že on mě porodil?
01:02:07Ale samozřejmě že tě porodila maminka.
01:02:10-Ale on je tvůj pravý tatínek.
-Já už svýho pravýho tatínka mám.
01:02:18ZVONÍ TELEFON Jé, to je určitě táta.
01:02:23Tati? Kde jsi?
01:02:28Ahoj, Terezko, já jsem v práci. Na letišti.
01:02:32Jak to, že zvedáš sama telefon? Stalo se něco?
01:02:36Dej mi ho, Terezko. Chci s ním mluvit.
01:02:39-Babička...
-Co babička? Stalo se něco?
01:02:42Babička říká, že nejsi můj tatínek.
01:02:49-Za chvilku jsem tam.
-Tati?
01:02:54Haló?
01:02:58Kráva jedna blbá!
01:03:05ZVONEK U DVEŘÍ
01:03:07Terezko, měla bys zůstat tady.
01:03:14-Proč jste to udělala?
-Uklidněte se.
01:03:18Já jsem úplně klidnej, ale můžete mi to vysvětlit?
01:03:21-Já jsem jí to musela říct.
-A proč jste jí to musela říct?
01:03:25Tati!
01:03:27Terezko, vem si tašku a odcházíme. Au.
01:03:33Pospěš si!
01:03:40Pojď, jdeme. Za tu vázu se omlouvám.
01:05:08-Ahoj.
-Čau.
01:05:24Hele, fakt sorry, že to za tebe nemůžu vzít.
01:05:28-Máme dneska to výročí.
-Klidně běž, my to zvládneme.
01:05:32-Já jsem to Renatě slíbil, chápeš?
-Chápu.
01:05:36-Dneska by měl bejt stejně klid.
-To snad jo.
01:05:40Pomůžeš mi, Terezko? Jo? Podej ještě ten polštář, jo?
01:05:50Tady budeš dneska spinkat, co? Krásnej polštářek, co?
01:05:57Au.
01:05:58Z MIKROFONU
01:06:01Nula pětka dorazila, pépéčka jsou na šestce.
01:06:05Díky, rozumím.
01:06:24-Tuhle panenku vůbec neznám.
-To je Líza.
01:06:29-Ahoj, Lízo.
-Mám ji půjčenou od Gábinky.
01:06:32Od Gábinky? A já myslel, že s Gábinkou se nemáte moc rády.
01:06:36Vlastně není tak špatná. Jsme kamarádky. Docela.
01:06:47Není tam, zapomněla jsem si ji u babičky. Co budeme dělat?
01:06:53Zkusíme třeba tu o třech tlustých prasátkách, co?
01:06:57-Tu ne.
-Tu ne? Tak jakou? Co?
01:07:02-To nepůjde.
-Ale třeba to půjde. Zkusme to.
01:07:07-Tu o Červený karkulce.
-Tu zrovna moc neumím.
01:07:13Ale když mi budeš napovídat, třeba to zvládnu. Jo?
01:07:19Bylo nebylo. Za devatero horama a devatero řekama žila holčička,
01:07:25která měla tuze ráda červenou barvu.
01:07:30Měla červenou halenku, sukýnku, podkolenky, bačkůrky...
01:07:36Dokonce myslím měla i červený spodní kalhotky.
01:07:44A protože se jmenovala Karkulka a byla pořád v červeným,
01:07:48tak se jí říkalo Červená karkulka. A bydlela tam se svojí maminkou.
01:07:54Tati, všiml sis, že Karkulka nemá tatínka?
01:07:58Ale třeba ho má, ale je někde v práci, víš?
01:08:04Pořád? Tak proto nemohl zachránit svoji Karkulku.
01:08:15ZVONÍ TELEFON
01:08:20Ano? Ne, ne, v pořádku. Děkuju.
01:08:38-Budu teď jenom na frekvenci.
-Rozumím.
01:08:43Já se bojím.
01:08:51-Terezko, čeho se bojíš?
-Vy se budete rozvádět?
01:08:59To nevím. Ale i kdyby jo, tak se toho nemusíš bát.
01:09:15Ale vždyť ty jsi můj tatínek.
01:09:20Já jsem se s váma seznámil, když už jsi byla miminko, víš?
01:09:30Ale já neumím hrát na violoncello.
01:09:44Promiň, můžu za to já. Kdybych neprokoukla její přestrojení,
01:09:50že je z jiný planety, mohla by tu zůstat na furt.
01:09:54Ty přece za nic nemůžeš. Tyhle zmatky dělají jenom dospělí.
01:10:02A teď i naše maminka.
01:10:06Teď musíme čekat, až nám maminku vymění zpátky.
01:10:15Aspoň že ty nikam neodletíš. Ty jsi pravej.
01:11:09Dobré ránko. Tak jak ses vyspala?
01:11:13Výborně.
01:11:18-Dneska to poprvý dobře dopadlo.
-A co dobře dopadlo?
01:11:38-Co si dáme ke snídani?
-Palačinky.
01:11:43Palačinky? Tak to nevím, jestli ti budu umět splnit tohle přání.
01:11:47Palačinky jsou moje nejoblíbenější jídlo na světě.
01:11:54Máš mě rád?
01:11:57To víš, že tě mám rád. Jako kdybys byla moje vlastní.
01:12:05Ty tvoje humory.
01:12:09A nevadí ti, že jsem asi napůl mimozemšťan?
01:12:14Vůbec mi to nevadí. Mimozemšťany mám obzvlášť rád.
01:12:19Hlavně takový upatlaný.
01:12:23-Ahoj.
-Ahoj.
01:12:25Tak co vy dva? Vy se tady snad schováváte, ne?
01:12:28Jak tě to napadlo?
01:12:31-Jdu si umejt pusu.
-Běž, běž.
01:12:50Vlastně máš asi trochu pravdu.
01:12:54-Je tam maminka i s Patrikem!
-Volala mi, že tě nemůže sehnat.
01:13:03To bude dobrý, uvidíš. Rozvody, to není nic strašnýho.
01:13:08Tatínkové si potom můžou děti půjčovat.
01:13:15-Většinou tak jednou měsíčně...
-Už to nechci poslouchat.
01:13:29-To nemyslíš vážně!
-Prosím tě, uklidni se.
01:13:32-Kde je Terezka? Kde je?
-Terezka je u mě.
01:13:37Já jsem myslela, že ji chceš unést.
01:13:40Cože? To snad nemyslíš vážně, ne?
01:13:44Tohle asi nebyl tvůj nápad, že ne? Co tady dělá tenhle...
01:13:49-Patrik.
-Nechtěl jsem,
01:13:52aby na rozhovor s vámi byla sama. Je dost rozrušená.
01:13:54-Máš svoji vlastní ochranku.
-Tak to vůbec není.
01:13:58Patrikovi přesunuli nahrávání, takže musí do Japonska už dneska.
01:14:02Mě vaše osobní ani pracovní problémy vůbec nezajímají.
01:14:07Ale my poletíme s ním.
01:14:10Tak není důvod, proč to odkládat.
01:14:14-Sakra!
-A proč už teď?
01:14:17Tohle to vypadá na dost rodinnej rozhovor.
01:14:20Vždyť jsme se domluvili, že spolu pojedeme na chalupu.
01:14:24Prosím tě, můžeme si promluvit někde v klidu?
01:14:27Máš pravdu, nebudeme tady dělat divadlo. Tak jdeš?
01:14:34Počkám.
01:14:44Jde si pro mě, chce mě odvézt.
01:15:09Neboj se, neboj. To bude dobrý.
01:15:50Já jsem přišla domů, tam nikde nikdo, žádnej vzkaz.
01:15:54Telefon jsi mi nebral. Tohle už jsi přehnal.
01:15:57Máma mi říkala, že jsi Terezku odvedl v noční košili.
01:16:02-Pochlubila se ti, co jí řekla?
-Ona to asi nemyslela špatně.
01:16:06Já mám pocit, že ona nemyslí vůbec.
01:16:09-Víš, jak to nese Terezka?
-Celou dobu myslím na Terezku!
01:16:13Aha, takže vy mi ji odvezete a já ji už možná nikdy neuvidím.
01:16:17Tati, ty mě dáš? Slíbil jsi přece...
01:16:21Nerad vás přerušuji, ale musíme už k odbavení.
01:16:25Když už nebereš ohledy na mě, tak nemůžeš aspoň počkat,
01:16:29aby si zvykla na tu novinu?
01:16:32Jdeme? Měli byste se rozloučit.
01:16:38Za chvíli nám to letí. Už bychom vážně měli jít.
01:16:50Tak dobře, tak já ji přivedu.
01:17:29A kdopak nám to tady loupe perníček, co?
01:17:33To jenom větříček, máš říct. To neznáš tu pohádku?
01:17:36To je čert.
01:17:38Ne, ale já znám pohádku o čertovi a Káče.
01:17:40-A ty jsi Káča? Ty jsi Kateřina?
-Ne, já jsem Terezka.
01:17:45-Tak to se nemusíš bát.
-Já už musím jít.
01:17:49Počkej, počkej! Zapomněla jsi tašku!
01:17:53Tašku sis tu nechala. Tašku! Hele dvojko, slyšíš mě?
01:18:01Terezko!
01:18:03Terezko!
01:18:06Terezko!
01:18:08Terezko!
01:18:18Terezko!
01:18:24Terezko!
01:18:49Cítím se jak ten vlk, když mu do břicha zašili kamení.
01:18:56Co tady vyvádíš, prosím tě?
01:19:00Maminka je kvůli tobě vytočená. Zvedej se, už nám to letí.
01:19:05To je přece blbost.
01:19:07Slyšíš? To je naše letadlo. Už na tebe čeká.
01:19:12Tokio?
01:19:14To je hlavní město Japonska. Tak pojď!
01:19:17Ale já nemůžu letět.
01:19:20Bože můj. To je tvoje panenka? Ta se určitě nebojí letět, viď?
01:19:28A ty se taky nebudeš bát, protože jsi co?
01:19:33Protože už jsi velká. Dáš mi ruku?
01:19:36Ale já potřebuju čurat.
01:19:40Na to teď není čas. Dojdeš si v letadle. Pojď.
01:19:44Já už to nevydržím, já bych se počurala.
01:20:00Já nechci do Japonska, mami.
01:20:07A nezapomeňte si pořádně umýt ruce.
01:20:10Pojďte, jdeme, jdeme, jdeme. Pojď taky, šup.
01:20:17Zařaď se. A teď půjdeme k autobusu a nikdo ať už se nikam nevzdaluje.
01:20:23Tak pojďte. Tak jdeme.
01:20:27Ahoj, ty jsi tu nová? Máš hezkou panenku.
01:20:31Ahoj, já jsem Terezka.
01:20:36-Ty už musíš?
-Musím. -Tak ahoj.
01:21:07HLÁŠENÍ
01:21:09Ztratila se šestiletá holčička. Jmenuje se Terezka.
01:21:13Má velkou panenku.
01:21:15Když ji uvidíte, doveďte ji, prosím, ke stanovišti informací.
01:21:21Na nějaký přiblblý Japonsko teď fakt nemám ani pomyšlení.
01:21:24Přiblblý? Ještě včera ti bylo dost dobrý.
01:21:28Co si myslíš, že tady dokážeš? Koho tady asi zajímá
01:21:31bývalá nadějná zpěvačka, ještě ke všemu s dítětem.
01:21:34-Tak je to snad i tvoje dítě, ne?
-Vím teprve pár dní,
01:21:37že vůbec existuje, a na tatínka si rozhodně hrát nehodlám.
01:21:41Vůbec nechápu, kde jsi najednou získala tu potřebu mi to říct.
01:21:45-To se taky divím.
-Čas, čas, čas, čas.
01:21:49Ty se o ni vážně nebojíš? Vždyť se jí mohlo cokoliv stát.
01:21:53Jsme na letišti. Mohl ji někdo ukrást.
01:21:55-Pořád o tom píšou v novinách.
-Nepřeháněj, někam se schovala.
01:22:00Provokuje. Taková rozmazlená mi přijde.
01:22:03Je to dítě. Víš, jak musí bejt vyděšená?
01:22:07-Musíme ji najít.
-Jak chceš. Já půjdu.
01:22:16Tohle s sebou zjevně nepotřebuju.
01:22:41-Tak co?
-Zatím nic.
01:22:48Neboj, neboj, uklidni se.
01:22:51Určitě ji najdeme, neboj se. Neboj se, neboj.
01:22:56Promiň, promiň, promiň.
01:23:09Co se děje?
01:23:16Co tady zase děláš?
01:23:19Ty jsi neslyšela, že se do lesa nesmí?
01:23:24Je to fakt nebezpečný.
01:23:27Toulá se tady vzteklej divokej pes.
01:24:02-Terezko!
-Terezko! Terezko!
01:24:11-Terezko!
-Mami?
01:24:14Terezko!
01:24:16Mami, já myslela, že už jsme v Japonsku.
01:24:19Tys nám teda dala. Ty ses musela hrozně bát, viď?
01:24:24Ne, já ne, ale Líza trochu. Byl tady vlk.
01:24:28Vlk? Prosím tě, podívej, to je ten vlk.
01:24:32-A co to letadlo?
-Už odletělo.
01:24:35-A Patrik?
-Ten taky.
01:24:38Au.
01:24:40-Ty už nejsi vyměněná?
-Už jsem pravá.
01:24:47Jé, karkulkovskej převlek, ten je hezkej, ale k čemu mi bude?
01:24:58-Tak pojďte, vy moje Karkulky.
-Já jsem Terezka.
01:25:02Naše Terezka!
01:25:04-Co kdybychom zašli třeba na palačinky, co? -Jo.
01:25:08A zavoláme Šimonovi, jaký to bylo dobrodrůžo.
01:25:11Tohle všechno se mi nezdálo, to se mi fakt stalo.
01:25:17Táta si ještě někdy dělá legraci, že je máma z Venuše,
01:25:21ale má na nás víc času. A máma je zas trochu zpěvačka.
01:26:25Ale stejně je mi toho vlka trochu líto.
01:26:28-A proč, prosím tě?
-Má asi děsnej hlad.
01:26:31-Jak to poznáš?
-Když Karkulku s babičkou
01:26:35zachrání myslivec, tak nejsou vůbec rozkousaný,
01:26:38jenom oslintaný... Spolknul je totiž děsně rychle.
01:26:42A ty jsi zase děsně unavená, Tak už spinkej. Dobrou noc.
01:27:18Proč máš tak veliké zuby?
01:27:22Vlk odhodí brýle i čepičku, a tím nejstrašidelnějším hlasem
01:27:27řekne Karkulce rovnou do ucha: abych tě mohl lépe sežrat.
01:27:32A chramst! Bez žvýkání ji spolkne.
01:29:00Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2008
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marie Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice.
Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené karkulce, má starostlivé rodiče a ve školce nejlepšího kamaráda Šimona. Takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed tohoto trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi.
Snímek Kdopak by se vlka bál se stal vítězem 22. ročníku festivalu českých filmů Finále, získal Zlatého ledňáčka za nejlepší film. Byl jedním z deseti filmů zařazených do prestižního výběru časopisu Variety, uváděném na festivalu v Karlových Varech v sekci nazvané Variety Critic‘s Choice. A na 49. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně získal Zlatý střevíček pro nejlepší hraný film pro děti. Snímek soutěžil i na prestižním mezinárodním filmovém festivalu Berlinale 09 v sekci Generation.
Z natáčení:
