Byla jednou jedna malá holčička Terezka, která měla ráda maminku, tatínka a pohádku O Červené Karkulce a byla šťastná. Ale jednoho dne se něco změnilo… Koprodukční film České televize pro děti a dospělé (2008). Hrají: D. Dědková, J. Čvančarová, P. Řezníček, J. Krausová, M. Kratina, M. Hofmann, M. Taclík, M. Boková a další. Kamera M. Štěpánek. Scénář a režie Maria Procházková
00:00:34 To byl jenom sen.
00:00:37 Jen se ti něco ošklivého zdálo, Terezko.
00:00:41 -Už je to pryč, jo?
-Taky máte tak opravdický sny?
00:00:45 Já už se vůbec nebojím. Já vím, že to byl jenom sen.
00:00:49 Tak dobře. Tak už spi.
00:00:56 Někdy, když na něco hodně myslím, tak se to pak objeví.
00:01:02 Možná bys mi mohla nechat rozsvíceno.
00:01:07 Já nechám otevřené dveře a světlo v předsíni, jo?
00:01:12 A kdyby se ten sen vrátil, tak nezapomeň - víš co?
00:01:16 Mrkat. Dobrou noc.
00:01:26 Někdy je to strašidelný a někdy mě to vymýšlení dost baví.
00:01:43 Co píšou?
00:01:46 -Co píšou?
-Našli nějakou holčičku.
00:01:50 Jak jako našli? Ona byla ztracená?
00:01:55 Asi byla, jenom o tom nikdo nevěděl.
00:01:59 -Terko!
-Aha. Tomu nerozumím.
00:02:03 -Já taky ne.
-Terezo!
00:02:09 -A kde ji našli?
-Ahoj.
00:02:17 U popelnic.
00:02:22 Můj táta je chemik.
00:02:25 Moje máma je paní učitelka dospělejch. A co tvůj táta dělá?
00:02:29 Můj táta pracuje na letišti, vždyť to víš.
00:02:34 Šimon je můj nejlepší kamarád.
00:02:37 Tady je letadlo, tady je věž, ve který sedí pánové.
00:02:43 Dívají se, jestli nějaký letadla přilítají nebo odlítají.
00:02:48 -To je mikrofon, viď?-Ne, mrkev. Maminka má ráda zdravý jídla.
00:02:53 -Maminka je zpěvačka.
-Byla zpěvačka. Operní.
00:02:58 -A copak teď už není?
-Teď to je máma přece.
00:03:03 - Tak děti, uklízíme!
-Tohle je přece jasná mrkev.
00:03:07 Seberte obrázky, posbírejte pastelky. Honem, honem!
00:03:12 Musím ti vyprávět novou pohádku. Znám ji od včerejška.
00:03:17 Maminka mi ji četla. Je děsně napínavá.
00:03:22 Byla jednou jedna malá holčička a ta se jmenovala Červená karkulka.
00:03:28 Jednou jí maminka dala košíček, do něj jablka,
00:03:34 -bábovku a zavařeniny.
-Bábovku mám rád.
00:03:37 Pak jí oblékla červenou pelerínku, protože má všechno červený.
00:03:42 -Co je to perelína?
-Takovej kabátek.
00:03:46 Něco mezi kabátkem a šálou. Ale to není důležitý.
00:03:50 Důležitý je, že je červená. Pak jí dala košíček do ruky
00:03:54 a Karkulka šla do lesa. Šla a šla. Karkulka se nebojí.
00:03:59 Už šla za babičkou několikrát, ale ještě ne nikdy sama.
00:04:05 Ale neví, že v tom lese bydlí vlk a že ten vlk má zrovna hlad.
00:04:12 Baf! A ten vlk ji sežral a byla mrtvá.
00:04:18 Vstáváme, děti. Už na vás čeká kakao a bábovka.
00:04:22 -Bábovka, bábovka, bábovka.
-Co máš pořád s tou bábovkou?
00:04:27 Mě napadlo, že bysme jí mohli dát košíček plný dobrot,
00:04:31 -jako tý Karkulčiný babičce.
-Jo takhle.
00:04:36 -Ahoj, holky!
-Ahoj!
00:04:40 A jé, jé, dáreček.
00:04:44 Myslíš, že by vadilo, kdybych nešel?
00:04:48 Už zase? Ty jsi hroznej. Vždyť má svátek.
00:04:53 Já vím, ale my přece svátky prakticky neslavíme.
00:04:57 -Ale ona jo.
-No právě.
00:05:00 Co tím chceš říct?
00:05:02 Nic. Prostě mě nemá ráda. Sama to víš.
00:05:06 Ale tak to není. Ona jenom je...
00:05:08 Jenom pro její holčičky nejsem dost dobrej.
00:05:12 Tak jo, tak já řeknu, že máš moc práce s tím školením, jo?
00:05:17 Jo. Děkuju.
00:05:20 A co myslíš? Nemohla by tam Terezka zůstat přes noc, co?
00:05:25 -Hele, už to mám hotový.
-To je krásný.
00:05:37 Já tam dosáhnu! Já tam dosáhnu!
00:05:40 ZVONÍ ZVONEK
00:05:41 -Ahoj, tak už jste tady.
-Ahoj.
00:05:45 Ahoj, babi. Koukej, co jsme ti přinesly.
00:05:49 -To jsem já zabalila.
-To je krása.
00:05:52 -Tak co, zase dámská jízda?
-Má moc práce.
00:05:55 To víš, jak je teď na letišti zpřísněnej bezpečnostní režim.
00:06:02 -Nepřibrala jsi?
-Mami!
00:06:07 Ach jo.
00:06:09 -Jak pokračuje ta tvoje charita?
-Pomalu.
00:06:26 Zpěvačka v domácnosti, která plýtvá své konexe
00:06:30 na shánění peněz pro cizí představení.
00:06:34 Mami, proboha, kolikrát to ještě budeme probírat?
00:06:38 -Třeba máš ještě nějaké možnosti.
-Mami, na co zase narážíš?
00:06:43 Ozval se tvůj starý známý. Přijel z Japonska.
00:06:48 Má tady sérii koncertů. Ptal se na tebe.
00:06:51 -Doufám, žes ho poslala do háje?
-Pozvala jsem ho na kávu.
00:06:56 Ty ses zbláznila.
00:07:00 Terezko, pojď, jdeme domů. Rozluč se s babičkou. Pojď.
00:07:04 Ale mami, já jsem myslela, že tady budu spát.
00:07:08 -Tak prostě nebudeš, no.
-Tak ji tady nech.
00:07:11 Slíbila jsi to.
00:07:13 Nech ji tady. Já ji zítra odvedu do školky.
00:07:17 Tak pa. Mami, čau.
00:07:57 Napustím ti vanu, už je dost pozdě.
00:08:02 Prošvihly jsme i večerníček.
00:08:05 Ty si taky myslíš, že jsem po mámě šikovnost nezdědila?
00:08:09 Já myslím, že ti to docela jde.
00:08:12 Akorát ty stehy musíš mít stejně daleko. Takhle, víš?
00:08:16 Od sebe, aby ses vyhýbala pěkně těm srdíčkům.
00:08:20 Babi, teď já.
00:08:27 Babi, nemohla bych si to vzít domů? Potřebuju to dodělat do soboty.
00:08:32 Ale musíš bejt opatrná, víš?
00:08:36 Babičko? Babičko, jsi to ty? Nebo vlk?
00:08:42 Proč máš tak...
00:08:45 A proč máš tak veliký zuby? Pozor, Karkulko, bude tam vlk.
00:08:52 A je tu vlk.
00:08:55 Že tě to baví. Pořád dokola.
00:09:02 Ukaž. Už to musíš umět nazpaměť.
00:09:06 -Umím.
-Ty jsi úplně posedlá.
00:09:09 -Posedlá nejsem, nejsem.
-Tak se neurážej ty, posedlino.
00:09:39 ZVONÍ TELEFON
00:09:42 Prosím? Odkud máš číslo? To je jí podobný.
00:09:48 Proč máš tak velké zuby? Já s tebou nemám už o čem mluvit.
00:09:53 -Ty zuby.
-Pozor na vlky.
00:09:57 -Ne, nechci se s tebou vidět.
-Jsou nebezpečný.
00:10:00 Ano, já jsem šťastná. Pohádky končí šťastně.
00:10:07 -Baf!
-Ty jsi hroznej!
00:10:10 -Budeme hrát na schovku?
-Tak jo.
00:10:13 -Ale pikáš.
-Jo.
00:10:15 Deset, dvacet, třicet...
00:10:18 -Můžu s váma hrát?
-Můžeš, ale až v dalším kole.
00:10:23 -Jo.
-Už jdu!
00:10:38 -Já tě vidím. Já tě vidím.
-Nechytíš! Nechytíš!
00:10:41 Šímo! Co jsme si říkali o tom běhání?
00:10:45 Nech si to na odpoledne, až půjdeme ven.
00:10:48 -Deset, dvacet Šimon!
-Měla jsi štěstí.
00:10:51 -Měla.
-Já budu hrát s váma, jo?
00:10:55 Gábinka si o sobě myslí, že je děsně roztomilá. Není.
00:10:59 -Jo, ale musíš pykat.
-Tak jo.
00:11:02 -Jedna...
-Rychle.
00:11:05 Dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset!
00:11:13 Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu!
00:11:23 Dobrodrůžo.
00:11:28 Šimone!
00:11:32 Já se bojím!
00:11:35 Pomoc!
00:11:37 Co tady blbnete?
00:11:45 -Já už toho mám dost.
-Já toho mám dost.
00:11:49 Snad si nemyslíš, že tě budu živit i s harantama?
00:11:54 -Jsou to snad naše děti.
-Naše?! To jistě.
00:12:06 -Čau, Gábinko! Jak ses měla?
-Dobře, hráli jsme na schovku.
00:12:11 Fakt? Tak si utíkej vzít botičky, jo?
00:12:30 Terezko, pojď.
00:12:32 Jéé, hele! Oni už dávají ten novej film o robotech.
00:12:37 -Říkal mi o tom Šimon.
-Aha.
00:12:40 Tenhle díl je dvojka. Oni mají jedničku na videu.
00:12:43 Půjdeme teda do kina?
00:12:48 Víš co? Nechtěla bys jít sama jako velká holka?
00:12:51 Já bych si zatím něco zařídila a pak bych tě vyzvedla.
00:12:54 -Sama? -No.
-Tak jo!
00:13:26 Tentokrát jsem se sama probudila. Mrkala jsem, jak jsi mě to učila.
00:13:30 -Ty jsi moje holčička, viď?
-Tady někdo je?!
00:13:34 Ale ne, není. Jsi jenom rozespalá.
00:13:39 Nejdůležitější je, na co myslíš při usínání.
00:13:44 Ve snu se to pak vždycky projeví.
00:14:12 -Od včerejška mám novou sestřičku.
-To já bych radši bratříčka.
00:14:17 -A proč jako?
-Já nevím.
00:14:21 Asi že je s nima větší zábava. Jako s tátou.
00:14:25 To je Popelka? To mě nebaví.
00:14:28 Lízu bych jí teda nepůjčila. Oslintala by ji.
00:14:30 -A jak víš, že je vaše?
-Jak to myslíš?
00:14:35 -Jestli není třeba sousedů.
-Máma říkala, že je naše.
00:14:39 Třeba byste ji mohli vrátit, kdyby nebyla vaše.
00:14:43 Je naše. Jmenuje se Julie Křepelková.
00:14:47 -Takže se schovali do tý skříně.
-Ahoj, tati. Představ si,
00:14:50 že jsem včera byla v kině na filmu s robotama.
00:14:53 -Vážně?
-Úplně sama. To se může.
00:14:56 Šla jsem i sama na záchod. Musela jsem. Nevydržela bych to.
00:15:00 Bylo to docela dobrodrůžo. To říká Šimon, dobrodrůžo.
00:15:05 -Co děláte?
-Střiháme karkulkovský pexeso.
00:15:10 -Jo.
-Že ji v tom ještě podporuješ.
00:15:13 Jako by nestačilo, že se jí o tom zdá.
00:15:16 Terezko, ty jsi nešika. Co?
00:15:25 Tak co, jak jsi dopadla s tou další ovečkou?
00:15:29 Prej už sponzoruje nějakej golfovej turnaj.
00:15:34 Jména kolem vážný muziky pro něj nejsou dostatečně sexy.
00:15:37 -Já už jsem toho nastřihal teda.
-Teda, teda tati!
00:15:50 -Těsně vedle.
-Mně se dneska nedaří.
00:15:54 Na druhou stranu.
00:15:56 -Ty jo! -No jo. Tak jsem slyšel,
00:16:00 že už máme doma velkou slečnu, co chodí sama do kina.
00:16:05 Domeček, hm.
00:16:07 -To byla jenom výjimečná situace.
-Jo?
00:16:11 Vlastně jsem o tom s tebou chtěla mluvit. Později.
00:16:17 -Vy se domlouváte. To neplatí.
-Nedomlouváme.
00:16:22 Ne, vždyť vyhráváš, podívej. Hraj!
00:16:25 -Ještě táhneš.
-Květiny.
00:16:34 Pozor.
00:16:38 Vlk!
00:16:42 -Když mně je toho vlka líto.
-A proč, prosím tě?
00:16:46 On za to úplně nemůže.
00:16:49 Je přece dravá šelma. A navíc má asi děsnej hlad.
00:16:53 -Dobrý den!
-Dobrý den. Ahoj. Šup.
00:17:04 Na shledanou.
00:17:06 -Tady máš kudrnatý vlasy.
-Měla jsem.
00:17:12 -Nejsem ti podobná.
-Ale jsi, nech toho.
00:17:16 Fakt jsem vaše? Jseš si jistá?
00:17:20 Vždyť se mě na to ptáš pořád dokola. Čí bys byla?
00:17:23 To právě nevím.
00:17:30 Myslím, že jí nejsem moc podobná.
00:17:35 Líza se ztratila. Neviděla jsi ji?
00:17:42 Víš, co umím? Záchranu před strašidelnejma snama.
00:17:47 Chceš to naučit?
00:17:50 Stačí, když začneš mrkat hrozně rychle. Takhle.
00:17:55 -A fakt to funguje?
-Já už to mám trochu ozkoušený.
00:18:11 Ale mně se nechce teďka zrovna spát.
00:18:15 A stejně se mi většinou nic strašidelnýho nezdá.
00:18:20 Ale včera jsem viděl v televizi film a to byla hrůza.
00:18:24 TELEVIZE
00:18:26 -Kde je Jack, co jsi s ním udělal?
-Já jsem Jack. Přece se mě nebojíš.
00:18:31 -Nevím, kdo jsi a co tu chceš.
-Jsem tvůj manžel.
00:18:36 -Nejsi! -Jsem tu, abych na tebe dával pozor.
00:18:40 -Kde je Jack? Co jsi s ním udělal?
-Já jsem Jack.
00:18:44 Já jsem Jack. Jsem tu proto, abych na tebe dával pozor.
00:18:52 Bylo to o mimozemšťanech, který se vyměnili za lidi.
00:18:57 Chápeš? Vypadali úplně stejně, ale chovali se jinak.
00:19:03 Nepotřebovali vůbec spát. Jako roboti.
00:19:08 Ale nebyli to roboti, byli to mimozemšťani.
00:19:16 Ahoj!
00:19:18 A nemohli mě třeba vyměnit? Třeba v porodnici?
00:19:23 -Tebe to ještě nepustilo?
-Nesměj se tomu, to není k smíchu.
00:19:28 Tak dobře, já se nesměju.
00:19:29 -Tak co? Vyměnili?
-To víš, že ne. Nevyměnili.
00:19:35 -Třeba to neudělali schválně.
-Jsem si jistá. Naprosto.
00:19:40 Ale oni si třeba nejsou jistý.
00:19:43 Třeba se jim tam ty děti nějak pomíchaly.
00:19:47 Terezko, prosím, už dost. Já to myslím vážně.
00:19:52 -Já to taky myslím vážně.
-Tak čí bys teda byla?
00:19:58 Třeba z děcáku.
00:20:01 A jak to teda řeší v porodnici?
00:20:06 Přece si tolik dětí nemůžou pamatovat.
00:20:10 A furt se rodí další. Gábinka má od úterka sestřičku.
00:20:15 Číslujou je. Každý miminko, který se narodí, dostane číslo.
00:20:19 Aha. A jaký já mám číslo?
00:20:23 Terezko, já nevím. Já už si to nepamatuju.
00:20:28 A to ti mám věřit, že jsi moje maminka?
00:20:32 Víš co? Ne, nejsem. Našli jsme tě totiž u popelnic.
00:20:36 Počkej na mě!
00:20:42 Čípak jsi, čí? Fakt myslíš, že tě našli?
00:20:55 Našli jsme tě u popelnic, u popelnic, u popelnic...
00:21:06 Tady máš, Terko.
00:21:08 Počkej, to už je tolik hodin, že už jste oblečený?
00:21:11 Mají se školkou výlet, tak tam musíme být před osmou.
00:21:14 Já už jim tu exkurzi na letiště slibuju taky docela dlouho.
00:21:19 Ale teď to prostě nejde, teď je to tam šílený.
00:21:23 Ty jsi nešla spát celou noc?
00:21:26 -Dostala jsem nabídku zpívat jeden koncert. -To je skvělý!
00:21:30 Chtěla jsem si to v klidu přečíst. Ve dne se tolik nesoustředím.
00:21:33 To já bych rozhodně celou noc vzhůru nevydržel.
00:21:38 Mimozemšťani. Vypadali stejně, ale nepotřebovali vůbec spát.
00:21:53 Maminka je totiž z jiný planety, víš, Terezko?
00:21:56 Nejspíš z Venuše, proto je taková speciální. Omlouvám se.
00:21:59 -Tak běž ty, pozemšťane.
-Jo.
00:22:28 -Hele, co to je?
-Přistávací základna pro ufony.
00:22:33 Asi.
00:22:34 Oni nejsou vyloženě zlí, spíš divní. Tak strašidelně divní.
00:22:44 Naše maminka je totiž z jiný planety, víš, Terezko?
00:22:49 Tiše, děti! Tamhle už vidíte Karlštejn.
00:22:54 Každý se drží zábradlí. Dívejte se, kam šlapete.
00:22:58 Pozor na hlavu a držte se pohromadě!
00:23:02 -Dobrodrůžo!
-Můžu se tě chytit za ruku?
00:23:06 -Víš, že jsou tady strašidla?
-Ty kecáš.
00:23:10 Ne, nekecám. Terezka jedno viděla, viď?
00:23:14 -To ti teda... Strašidlo!
-Co se to tady děje?
00:23:18 Tak proč nedáváte pozor? Vás to nezajímá?
00:23:21 -Já jsem viděla strašidlo.
-Gábi, strašidla přece neexistujou.
00:23:26 Tys to fakt neviděla? Tam bylo strašidlo.
00:23:30 Pozor!
00:23:32 PLÁČ
00:23:48 -Taky nepotřebovali jíst.
-Kdo?
00:23:53 -Přece ti mimozemšťani z filmu.
-Vůbec?
00:23:59 Lidé potřebujou jídlo jako svůj pohon.
00:24:03 -Myslíš jako auto benzin?
-Jo, benzin nebo naftu.
00:24:07 Všimla sis, že některý lidé nejedí? Není to podezřelý?
00:24:13 -Neblázni, to je blbost.
-Jo, a co teda dělá?
00:24:20 Opaluje se. Je hezký počasí. Na tom není nic mimozemšťanskýho.
00:24:27 -Myslím, že čerpá energii.
-Jako místo toho benzinu?
00:24:32 Z vesmíru.
00:24:34 Čerpá energii? Takže máma taky čerpá?
00:24:42 Dívej, dívej, jak mi to jde!
00:24:45 Hele, hele.
00:25:01 Tati! Mami! Tatínku! Tútútú, už jsme tu z výletu.
00:25:07 -Praštila se v jeskyních!
-Jak ses mohla praštit?
00:25:17 Pojď si sednout dovnitř. Maminka se někde zdržela.
00:25:22 Nechceš si sundat ten batoh?
00:25:28 Nestojí to za to, stejně už půjdu.
00:25:32 Ani jsi mi ještě neříkala, za co půjdeš na karneval.
00:25:36 Nezapomněla jsi, že přijde pan fotograf
00:25:40 a že nejlepší masku vyfotí do časopisu?
00:25:44 -Nezapomněla.
-A za co teda půjdeš?
00:25:49 -To je překvapení.
-To jsem teda zvědavá.
00:26:05 Dobrý den, já se hrozně omlouvám. Ahoj, Terezko.
00:26:09 Promiňte, ale byla děsná zácpa. Nečekáš dlouho?
00:26:12 -Ale ty nejezdíš autem.
-Já jsem jela taxíkem, víš?
00:26:16 Měla jsem schůzku a úplně jsem zapomněla na čas. Promiňte.
00:26:20 -To se nic nestalo.
-Tak pojď.
00:26:29 Máš nový náušnice?
00:26:32 -Dostala jsem je. Líbí se ti?
-Ne.
00:26:39 Terezko, už je moc hodin. Dnes jen sprchování, mám ještě moc práce.
00:26:45 Možná by mi bylo líp v tom děcáku, nemusela by sis hrát na maminku.
00:26:55 Cože?
00:26:57 Já tě přece nemusím poslouchat, když nejsi moje maminka.
00:27:01 Tak a dost! Tady máš pyžamo. Převleč se a jdi spát.
00:27:06 Dneska už tě nechci vidět.
00:27:17 -Ahoj. Máš hlad?
-Ahoj.
00:27:20 Ty máš nový náušnice?
00:27:23 Že si najednou všímáš, co mám novýho.
00:27:27 Co Terezka? Už spí? Zase jsem jí nestihl dát ani pusu.
00:27:31 Poslala jsem ji spát bez mytí. Děsně mě vytočila.
00:27:35 Co se stalo? Pozor, pozor, pozor! Dobrý.
00:27:39 Ale... Copak?
00:27:42 Terezka chtěla vidět nějaký moje fotky.
00:27:47 -Starý. S vlnitejma vlasama.
-Krásný. Co se tady dělo?
00:27:55 Je toho na mě hrozně moc. Běhání kolem toho jejich představení.
00:28:00 Asi si myslí, že nemám nic jinýho na práci.
00:28:04 Terezka, máminý věčný řeči...
00:28:07 Jako by nestačilo, že se objevil Patrik.
00:28:12 Po těch letech. Ještě si myslí, že s ním budu zpívat.
00:28:17 To ti nabídl on?
00:28:20 Sedni si k tomu jídlu, ať to nejíš zase o půlnoci.
00:28:24 Pojď sem. To zvládneme. Neboj.
00:28:28 Ach jo. Víš, jak jsem jí nedávno řekla
00:28:31 jen tak ve zlosti, že není naše, že jsme ji našli.
00:28:34 Tak dneska mi řekla, že mě nemusí poslouchat,
00:28:38 že přece nejsem její maminka. Ty se směješ?
00:28:42 No tak... Protože je chytrá.
00:28:45 Ruply mi nervy. Dala jsem jí facku a poslala jsem ji spát.
00:28:49 -Ani jsem jí neřekla dobrou noc.
-Neboj. Ona ví, že ji máme rádi.
00:28:54 -Jenom se prostě ujišťuje.
-Já vím, ale co když něco tuší?
00:28:59 Stejně jí to budeme muset jednou říct. Měla by znát pravdu.
00:29:03 Proč? Měla mámu, tátu.
00:29:05 Nic jí nechybělo, tak proč to kazit?
00:29:09 Vždyť se nic nezmění.
00:29:25 -Nemám ráda, když se hádáme.
-Já taky ne.
00:29:30 -Líbí se ti takovýhle filmy?
-Myslíš takovýhle naučný?
00:29:36 -Myslím takovýhle z vesmíru.
-Některý jo.
00:29:40 Ty planety jsou zajímavý.
00:29:43 Jsem zvědavá, co se na nich děje a kdo na nich bydlí.
00:29:48 A myslíš, že jsou mimozemšťani nebezpeční?
00:29:54 Jak kteří. To bude asi stejný jako s lidma, víš.
00:29:59 Myslíš, že jsou lidi taky nebezpeční?
00:30:04 Myslím, že některý jsou hlavně hodně unavený.
00:30:12 To je snad pochopitelný, ne? Já nevím, jestli je to dobrý nápad.
00:30:27 Já nevím. Ještě jsem se nerozhodla.
00:30:31 No dob... Já, já nevím. Dobře, ale nic neslibuju.
00:30:37 Promiň, já to teď vážně nemůžu s tebou probírat.
00:30:41 Mami.
00:30:44 Dobře, tak se ještě jednou sejdeme, ale ne na večeři, na kafe. Ahoj.
00:30:50 -Kdo to byl?
-Jeden kamarád z dávný doby, víš?
00:30:54 Tak co ses chtěla zeptat?
00:30:57 Která planeta je nejblíž naší planetě Zemi? Ta tvoje Venuše?
00:31:02 Terezko, ty s tím nepřestaneš?
00:31:08 Ze-mě.
00:31:12 Ve-nu-še.
00:31:15 Ahoj, všechno vím, všechno vím! Jdeme vedle.
00:31:20 Brácha říkal, že je stačí jenom bodnout nebo říznout.
00:31:23 -A proč?
-Všechno se jim rychle zahojí.
00:31:27 Oni totiž v sobě nemají žádnou krev.
00:31:33 Vlk leží v babiččině posteli, zavrtaný hluboko do peřin.
00:31:37 Jen brýle na nose a noční čepec mu koukají.
00:31:41 Karkulka stojí zaraženě u dveří.
00:31:44 Cos mi to přinesla? Napovídá jí vlčí babička.
00:31:48 Bábovku, zvedne Karkulka košíček. Kytici jsem ti natrhala, přivoň si!
00:31:53 Karkulka dojde až k posteli a strká kytky vlkovi přímo pod nos.
00:32:01 Nebolí je to a hned se jim to zahojí.
00:32:06 Hned si to uvědomí, ale už je pozdě.
00:32:11 Karkulka si toho všimla a začíná být podezíravá.
00:32:16 A zbytek příště.
00:32:30 Dokonce mají i krycí jména jako Bob, René, Patrik.
00:32:35 Proč zrovna Patrik?
00:32:38 To je přece jasný. Čáry, máry, abraka, dabra.
00:32:43 Jo Patrik! Jako kouzelnickej trik.
00:32:48 Už chápeš? Máš babu!
00:33:04 Terezko, pojď.
00:33:09 Tak ahoj zejtra.
00:33:12 Ahoj, Šimone. Terezko, tohle je Patrik.
00:33:16 -Patrik?
-To je Terezka.
00:33:18 -Patrik.
-No...
00:33:20 -Ahoj.
-Mimozemšťan.
00:33:28 Umíš pískat? Když zvládneš zapískat jakoukoliv písničku, je tvůj.
00:33:40 Co je?
00:33:58 -Stoleček pro tři, prosím.
-Díky.
00:34:21 Mimozemšťanský. Ale pěkný.
00:34:23 Nechceš se jít podívat, jaký mají tamhle dorty?
00:34:31 Je moc hezká. Má tvoje oči.
00:34:38 -Proč jsi mi to neřekla tehdy?
-Nechtěl bys to slyšet.
00:34:50 Co mohu nabídnout?
00:34:54 Presso s mlékem, kapkou pěny a také tu ovocnou věc, jako má slečna.
00:35:00 A ještě jablečný a pomerančový fresh, prosím.
00:35:05 -Tak co se vlastně stalo?
-Odjel jsi.
00:35:08 -Nabídli mi skvělé podmínky.
-Chtěl jsi cestovat, být nezávislý.
00:35:12 Tady už klasika nikoho nebere. Navíc... Japonsko.
00:35:17 -Myslíš, že tam mají i brčka?
-To víš, že jo.
00:35:21 Běž se zeptat tam k pultu, ano? A popros, Terezko.
00:35:25 Tys měla svý spolužáky, známý, divadlo...
00:35:29 Kecy! Odjela bych s tebou kamkoli. Nerozhodovala bych se.
00:35:33 Ale ty jsi o to nestál. Rozptylovalo tě to.
00:35:37 Na večeři jsi byla o poznání příjemnější.
00:35:41 Večeře byla... Mluvil jsi o tom, jak ti to jde, o koncertech...
00:35:47 Mám červený, pruhovaný.
00:35:51 A co děláte? Táta pracuje na letišti.
00:35:56 Ano? Já jsem hudebník. Virtuos. Hraju na violoncello, víš?
00:36:01 -Co to je?
-Co myslíš? Zkus hádat.
00:36:06 Cello? To je podobný jako křídlo. Malej klavír?
00:36:12 -Takže hrajete na klavír.
-Ne, není to podobné klavíru.
00:36:17 Je to něco jako housle, jenže daleko větší, víš?
00:36:21 Proč nehrajete na housle? Aspoň by to někdo poznal.
00:36:26 -Terezko, co bylo ve školce?
-Budeme mít ve školce karneval.
00:36:32 -Šimon mi říkal, že půjde za upíra.
-A za co půjde Gábinka?
00:36:37 -Za princeznu. -Ty bys taky chtěla jít za princeznu?
00:36:41 Za Červenou karkulku, ne?
00:36:44 Terezka je závislá na pohádce o Červené karkulce.
00:36:49 Možná bych mohl zapůjčit kostým Karkulky v divadle.
00:36:52 Právě jdu pozdravit bývalého spolužáka, který je tam ředitelem.
00:36:56 A od babičky si půjčíme košíček, hm?
00:37:03 -Ahoj, holky!
-Ahoj.
00:37:08 Tak co, jaký to bylo? Byly jste tam dlouho.
00:37:12 Dobrý.
00:37:23 Doprčic!
00:37:30 Au!
00:37:32 -Ukaž.
-To je dobrý.
00:37:38 Terezko pojď, napouštím ti vanu.
00:37:48 Všechno se jim hned zahojí a nemají krev.
00:37:54 Mami, ty jsi teď vyměněná, viď?
00:38:05 Maminka teďka není ve svý kůži, víš? Má takový složitý období.
00:38:11 -Já vím.
-Zítra bude mít narozeninovou
00:38:16 oslavu, tak to bude príma. Musíš se na to pořádně vyspat. Šup.
00:38:22 Tak. Třeba se ti bude něco hezkýho zdát.
00:38:27 Dobrou noc.
00:38:36 -Na tvoje zdraví!
-Děkuju.
00:38:39 Na zdraví.
00:38:42 No...
00:38:46 Co to je? No teda... To je chňapka! To se mi bude vařit.
00:38:53 Takže dámy, pozor. Terezko! Dobrý.
00:39:18 -A co říkal? Líbila se mu?
-Bylo to takový divný.
00:39:22 A už to ví?
00:39:24 Přece jí to nemůžu říct jen tak, mami.
00:39:28 Vůbec by to nepochopila. Ještě je moc brzo.
00:39:32 A co chceš dělat?
00:39:35 Jak to mám vědět? To snad nezáleží jenom na mně.
00:39:40 Teď je tady, ale jak mám vědět, jak dlouho ho to ještě bude bavit?
00:39:45 Lidi se přece nemění. Zvlášť on ne.
00:39:49 -Ale vypadá pořád dobře, viď?
-Mami, prosím tě, nech toho.
00:39:58 Ty jsi ale šikovná holčička.
00:41:13 Mami. Mami!
00:41:15 Ty už jsi vzhůru? Dobré ráno. Dáš si džusík?
00:41:21 Teda!
00:41:23 Mňam. Ty jsou od tatínka k narozeninám?
00:41:27 Jo. Vlastně ne, ty jsou...
00:41:31 Od tatínka jsem dostala k narozeninám čtyřlístek.
00:41:35 -Pro štěstí, podívej.
-Je, ten je pěknej.
00:41:43 Máma říkala, že jste se viděli s Patrikem.
00:41:48 Ty ho taky znáš?
00:41:51 Párkrát jsem ho viděla, když se kamarádil s tvou mámou.
00:41:56 Vždycky byl tak elegantní. Taky tak elegantně zmizel.
00:42:02 Co si o něm myslíš ty? Líbí se ti?
00:42:08 Nic zvláštního, normální mimozemšťan.
00:42:12 Tak to je teda přesný.
00:42:14 -Ale radši to mámě neříkej.
-Neboj, bude to naše tajemství.
00:42:37 -Nejdeme moc brzo?
-Jak to myslíš?
00:42:42 Ahoj, mami.
00:42:43 Já jen, že klasiku už pár let neposloucháš.
00:42:48 Ach jo.
00:42:49 -Prosím tě, co se to s tebou děje?
-Máma říkala, že...
00:42:54 Mámu do toho nepleť, ta už nám pomohla až dost.
00:42:57 Teď jde o nás, o naši rodinu.
00:43:00 Hlavně že ty jsi tady pořád k dispozici, že jo?
00:43:03 To je snad trochu nefér. Jednou je to moje práce,
00:43:06 a když jde o bezpečnost, budu těžko někomu něco vysvětlovat.
00:43:10 -A je to jenom přechodný období.
-Já vím, já vím. Tak promiň.
00:43:14 Víš co? Měla bys jí to už říct. To napětí mezi váma je strašný.
00:43:18 Když já nevím, jestli chci. Bojím se, co to s ní udělá.
00:43:21 Chci se probudit, chci se probudit.
00:43:24 Bát bych se měl spíš já, nemyslíš?
00:43:30 Mysli na něco hezkýho, bude se ti o tom zdát.
00:43:33 Nejdůležitější je, na co myslíš při usínání.
00:43:36 Ve snu se to pak vždycky projeví.
00:43:55 Víš, proč Gábinka brečela? Její rodiče se rozvádějí.
00:44:01 Prý se doma hrozně hádají. Slyšel jsem to, když to
00:44:07 paní učitelce říkala její máma. Aby Gábinku nedávala tátovi,
00:44:12 kdyby si pro ni přišel, aby ji neunesl.
00:44:20 Terezko, prosím, nech toho.
00:44:23 Nech toho, Terezko, mě hrozně bolí hlava.
00:44:28 Tak jak to pokračuje?
00:44:35 Terezko, nechceš si jít ještě pro džus?
00:44:39 Můžeš se podívat, jak ho vyrábějí, jo?
00:44:41 Vem si skleničku a hezky popros.
00:44:46 Prosím džus.
00:44:52 Děkuju.
00:44:54 Kterej z nich? Virtuos?
00:44:56 -Mluvíte o Patrikovi? Mami!
-Ano?
00:45:01 Až ho zase někdy uvidíš, nezapomeň mu připomenout
00:45:05 ten karkulkovskej převlek na karneval z divadla.
00:45:09 -Neboj, to mu připomenu.
-Tak to máš po mamince.
00:45:13 Tu na zpívání v divadle taky nejvíc bavilo to převlíkání.
00:45:17 Terezko, hele, tady mám něco na prohlížení.
00:45:23 Proč to je tak načmáraný? To je chyba?
00:45:27 -Ne, to je japonština.
-Japonština? Ty uvažuješ o tom...
00:45:32 Mami, prosím tě, nech toho.
00:45:56 Nemůže nikam, chudáček.
00:45:59 Terezko, pojď, podíváme se i na jiný zvířátka.
00:46:03 -Už jdu. Chceš si líznout?
-Ne, nechci.
00:46:08 Já si líznu.
00:46:10 -Co?
-Jéé, sloni!
00:46:44 Ty se jako nemůžeš realizovat, jo? A co tím chceš říct?
00:46:49 Jako že ti snad v něčem bráním? Nebo co?
00:46:53 Ne, takhle jsem to přece nemyslela.
00:46:56 Ale vždyť já... Já mám pocit, že se snažím.
00:46:59 -Celou dobu se snažím.
-Já vím, já si toho hrozně vážím.
00:47:04 -Ty jsi hrozně hodnej.
-Prosím tě, to jsou takový řeči.
00:47:08 To opravdu nechci poslouchat. Tohle ne.
00:47:11 Promiň.
00:47:14 Takže ono je to všechno zpátky, jo?
00:47:18 Jemu se stačí objevit a všechno je pryč.
00:47:30 -Takhle jsem to nechtěla.
-A co jsi chtěla?
00:47:33 Co si myslíš, že se sbalíš, vezmeš Terezku
00:47:36 a odjedeš si s tím fidlalem někam do Japonska?
00:47:39 -To nikdy nedovolím!
-Nekřič na mě.
00:47:41 Já do žádnýho Japonska nepojedu!
00:47:46 To ještě není vůbec jistý, víš? Jenom jsem myslela,
00:47:50 že by to mohlo bejt zajímavý, že bys víc poznala Patrika...
00:48:20 Terezko!
00:48:58 -Máma nevstává?
-Musela odejít brzo, víš?
00:49:02 Má nějaký jednání kvůli tomu koncertu, ale říkala,
00:49:06 že oblečky máš nachystaný na židli.
00:49:17 Babička už je tady.
00:49:20 Tak si běž sednout k ní a já za tebou přijdu za chvilku, jo?
00:50:15 Tati, ty to nestihneš.
00:51:54 Mami! Mami?
00:52:00 Potřebovala jsem tě tam...
00:52:09 Ale já si s tebou nemůžu povídat. Dneska ne.
00:52:31 To se mi zdálo?
00:52:41 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
00:52:46 To se mi zdálo. Určitě.
00:53:00 Neboj, mamince se nic nestane, když je vyměněná.
00:53:05 Mimozemšťané jsou nesmrtelní a Japonci možná taky.
00:53:20 Tak děti, převlíkat, ať můžeme zahájit karneval.
00:53:45 Tak půjdeme, ne? Už na ten karneval, co?
00:53:50 -Hurá, jó!
-Tak honem, utíkáme.
00:54:09 -Ty se nepřevlíkneš?
-Já nemám do čeho.
00:54:14 Maminka na to zapomněla. Slíbila mi skvělej kostým.
00:54:20 -Myslíš, že je fakt mimozemšťan?
-Jo, ufoun, to je skvělej nápad.
00:54:27 Ufoun... ufoun...
00:54:37 Jak vypadám?
00:54:40 Chtělo by to ještě pusu. Dojdu pro fixu.
00:54:43 Tady někdo křičel... Proboha! Vy jste se snad úplně zbláznili!
00:54:48 Víš, co se ti mohlo stát? Mohla ses udusit!
00:54:53 To je to tvoje překvápko?
00:55:42 Tohle už můžeš babičce vrátit. Já už to opravdu nebudu potřebovat.
00:55:47 O co jde?
00:55:50 Ahoj, jsi doma nějak brzo.
00:55:54 -Ahoj. Co se stalo?
-Zapomněla jsem na ten karneval.
00:56:01 Karkulka míří k lesu a ještě se cestou ohlíží.
00:56:06 Maminka stojí u branky jejich bílé chaloupky a mává jí šátkem.
00:56:11 Tak já nevím. Dneska nemám číst?
00:56:15 Terezko, přece jsem to neudělala schválně.
00:56:19 Ale slibovala jsi mi ty šaty od toho tvýho Patrika.
00:56:24 To přece není žádnej můj Patrik. Tobě se nelíbí?
00:56:29 Nelíbí. A když ti to odpustím, prozradíš mi, z jaký jsi planety?
00:56:35 Tak dost! Mě už ty tvoje humory nebaví.
00:57:43 -Ty už jsi vzhůru?
-Hm.
00:57:47 Promiň. Trochu jsem se tady zamyslel, víš?
00:57:54 -Tys celou noc nespal?
-To bych přece nevydržel.
00:57:58 Ale mám pro tebe překvapení. Vzal jsem si v práci
00:58:02 od čtvrtka volno a pojedeme spolu na chalupu.
00:58:05 -Ty sis vzal volno? Fakticky?
-Jo.
00:58:08 To je žůžo! To bude mít máma radost.
00:58:11 Jo. A co bys řekla tomu, Terezko,
00:58:14 kdybychom jeli na chalupu jenom sami dva, co?
00:58:18 A nebude to mámě líto?
00:58:21 Vždyť pořád říká, že na nás nemáš čas.
00:58:24 Já jsem se jí ptal, víš. Jí se to teď moc nehodí.
00:58:29 Tak prostě pojedeme spolu, aspoň si sebe pořádně užijeme, co?
00:58:34 -Tak jo.
-Jo!
00:58:50 -Tati, tati, nemůžeme jet hned?
-Nemůžeme Terezko,
00:58:56 protože já mám dneska dvojitou službu, víš?
00:59:00 I přes noc, tak proto budeš spát u babičky,
00:59:04 ale ráno tě vyzvednu hned po snídani a jedeme!
00:59:08 -Jo? Domluveno?
-Domluveno.
00:59:13 -A zavoláš mi večer?
-Jasně, jsme přece domluvený.
00:59:18 -Dobrý ráno!
-Ahoj, Šimone.
00:59:24 Pospěš si. Potřebuju s tebou mluvit.
00:59:27 Už jdu.
00:59:35 Představ si, jedeme s tátou na chalupu.
00:59:40 Ale až zítra, táta má ještě moc práce.
00:59:44 -Tak vidíš, bude to dobrý.
-Nebude, máma odlítá.
00:59:49 -A kam odlítá?
-Na tu svoji planetu.
00:59:54 Říká jí Japonsko a myslím, že se tam jen přesedává.
00:59:59 Tys jí dělala ten mimozemšťanskej test?
01:00:03 Nedělala. Není doma.
01:00:05 Nemá tam ani kufr, ani kartáček na zuby.
01:00:09 Myslím, že tam ani nespala. Asi tuší, že je prozrazená.
01:00:14 -To je dobrodrůžo.
-Dobrodrůžo. Já vím.
01:00:22 -Prosím. A dobrou chuť!
-Dobrou chuť. Děkujeme.
01:00:29 -Pojedeš teda do Japonska?
-Možná budu muset.
01:00:32 A nemohl by tě táta schovat? Někam odletět letadlem?
01:00:36 Ale on přece není pilot, on jenom řídí bezpečnost letiště.
01:00:40 Jenom mě to napadlo jako řešení. Nebo zůstaňte na chalupě.
01:00:46 -Terezko, babička je tady!
-Už musím jít.
01:00:53 Terezko, pojď sem na chvíli.
01:00:56 Chtěla jsem ti na cestu půjčit Lízu,
01:01:01 aby se ti nestejskalo a nebyla jsi sama.
01:01:05 Ale já nevím, jestli ti ji budu moct někdy vrátit.
01:01:08 Ty ji teď potřebuješ mnohem víc. Já mám ještě sestřičku.
01:01:12 Terezko, babička čeká. Tys mě neslyšela?
01:01:16 Tak ahoj, já už musím jít. A moc dík.
01:01:24 -Prý pojedete na výlet.
-Hm, na chalupu.
01:01:28 Ale já myslím ten velkej výlet. Do ciziny. S maminkou. Těšíš se?
01:01:35 Já nikam nepojedu, zůstanu tady s tatínkem.
01:01:42 Asi bych ti měla něco říct, když se k tomu rodiče nemají.
01:01:51 -O tobě, o mamince a o Patrikovi.
-Toho nesnáším.
01:01:56 Ale je to tvůj tatínek.
01:02:02 To jako že on mě porodil?
01:02:07 Ale samozřejmě že tě porodila maminka.
01:02:10 -Ale on je tvůj pravý tatínek.
-Já už svýho pravýho tatínka mám.
01:02:18 ZVONÍ TELEFON Jé, to je určitě táta.
01:02:23 Tati? Kde jsi?
01:02:28 Ahoj, Terezko, já jsem v práci. Na letišti.
01:02:32 Jak to, že zvedáš sama telefon? Stalo se něco?
01:02:36 Dej mi ho, Terezko. Chci s ním mluvit.
01:02:39 -Babička...
-Co babička? Stalo se něco?
01:02:42 Babička říká, že nejsi můj tatínek.
01:02:49 -Za chvilku jsem tam.
-Tati?
01:02:54 Haló?
01:02:58 Kráva jedna blbá!
01:03:05 ZVONEK U DVEŘÍ
01:03:07 Terezko, měla bys zůstat tady.
01:03:14 -Proč jste to udělala?
-Uklidněte se.
01:03:18 Já jsem úplně klidnej, ale můžete mi to vysvětlit?
01:03:21 -Já jsem jí to musela říct.
-A proč jste jí to musela říct?
01:03:25 Tati!
01:03:27 Terezko, vem si tašku a odcházíme. Au.
01:03:33 Pospěš si!
01:03:40 Pojď, jdeme. Za tu vázu se omlouvám.
01:05:08 -Ahoj.
-Čau.
01:05:24 Hele, fakt sorry, že to za tebe nemůžu vzít.
01:05:28 -Máme dneska to výročí.
-Klidně běž, my to zvládneme.
01:05:32 -Já jsem to Renatě slíbil, chápeš?
-Chápu.
01:05:36 -Dneska by měl bejt stejně klid.
-To snad jo.
01:05:40 Pomůžeš mi, Terezko? Jo? Podej ještě ten polštář, jo?
01:05:50 Tady budeš dneska spinkat, co? Krásnej polštářek, co?
01:05:57 Au.
01:05:58 Z MIKROFONU
01:06:01 Nula pětka dorazila, pépéčka jsou na šestce.
01:06:05 Díky, rozumím.
01:06:24 -Tuhle panenku vůbec neznám.
-To je Líza.
01:06:29 -Ahoj, Lízo.
-Mám ji půjčenou od Gábinky.
01:06:32 Od Gábinky? A já myslel, že s Gábinkou se nemáte moc rády.
01:06:36 Vlastně není tak špatná. Jsme kamarádky. Docela.
01:06:47 Není tam, zapomněla jsem si ji u babičky. Co budeme dělat?
01:06:53 Zkusíme třeba tu o třech tlustých prasátkách, co?
01:06:57 -Tu ne.
-Tu ne? Tak jakou? Co?
01:07:02 -To nepůjde.
-Ale třeba to půjde. Zkusme to.
01:07:07 -Tu o Červený karkulce.
-Tu zrovna moc neumím.
01:07:13 Ale když mi budeš napovídat, třeba to zvládnu. Jo?
01:07:19 Bylo nebylo. Za devatero horama a devatero řekama žila holčička,
01:07:25 která měla tuze ráda červenou barvu.
01:07:30 Měla červenou halenku, sukýnku, podkolenky, bačkůrky...
01:07:36 Dokonce myslím měla i červený spodní kalhotky.
01:07:44 A protože se jmenovala Karkulka a byla pořád v červeným,
01:07:48 tak se jí říkalo Červená karkulka. A bydlela tam se svojí maminkou.
01:07:54 Tati, všiml sis, že Karkulka nemá tatínka?
01:07:58 Ale třeba ho má, ale je někde v práci, víš?
01:08:04 Pořád? Tak proto nemohl zachránit svoji Karkulku.
01:08:15 ZVONÍ TELEFON
01:08:20 Ano? Ne, ne, v pořádku. Děkuju.
01:08:38 -Budu teď jenom na frekvenci.
-Rozumím.
01:08:43 Já se bojím.
01:08:51 -Terezko, čeho se bojíš?
-Vy se budete rozvádět?
01:08:59 To nevím. Ale i kdyby jo, tak se toho nemusíš bát.
01:09:15 Ale vždyť ty jsi můj tatínek.
01:09:20 Já jsem se s váma seznámil, když už jsi byla miminko, víš?
01:09:30 Ale já neumím hrát na violoncello.
01:09:44 Promiň, můžu za to já. Kdybych neprokoukla její přestrojení,
01:09:50 že je z jiný planety, mohla by tu zůstat na furt.
01:09:54 Ty přece za nic nemůžeš. Tyhle zmatky dělají jenom dospělí.
01:10:02 A teď i naše maminka.
01:10:06 Teď musíme čekat, až nám maminku vymění zpátky.
01:10:15 Aspoň že ty nikam neodletíš. Ty jsi pravej.
01:11:09 Dobré ránko. Tak jak ses vyspala?
01:11:13 Výborně.
01:11:18 -Dneska to poprvý dobře dopadlo.
-A co dobře dopadlo?
01:11:38 -Co si dáme ke snídani?
-Palačinky.
01:11:43 Palačinky? Tak to nevím, jestli ti budu umět splnit tohle přání.
01:11:47 Palačinky jsou moje nejoblíbenější jídlo na světě.
01:11:54 Máš mě rád?
01:11:57 To víš, že tě mám rád. Jako kdybys byla moje vlastní.
01:12:05 Ty tvoje humory.
01:12:09 A nevadí ti, že jsem asi napůl mimozemšťan?
01:12:14 Vůbec mi to nevadí. Mimozemšťany mám obzvlášť rád.
01:12:19 Hlavně takový upatlaný.
01:12:23 -Ahoj.
-Ahoj.
01:12:25 Tak co vy dva? Vy se tady snad schováváte, ne?
01:12:28 Jak tě to napadlo?
01:12:31 -Jdu si umejt pusu.
-Běž, běž.
01:12:50 Vlastně máš asi trochu pravdu.
01:12:54 -Je tam maminka i s Patrikem!
-Volala mi, že tě nemůže sehnat.
01:13:03 To bude dobrý, uvidíš. Rozvody, to není nic strašnýho.
01:13:08 Tatínkové si potom můžou děti půjčovat.
01:13:15 -Většinou tak jednou měsíčně...
-Už to nechci poslouchat.
01:13:29 -To nemyslíš vážně!
-Prosím tě, uklidni se.
01:13:32 -Kde je Terezka? Kde je?
-Terezka je u mě.
01:13:37 Já jsem myslela, že ji chceš unést.
01:13:40 Cože? To snad nemyslíš vážně, ne?
01:13:44 Tohle asi nebyl tvůj nápad, že ne? Co tady dělá tenhle...
01:13:49 -Patrik.
-Nechtěl jsem,
01:13:52 aby na rozhovor s vámi byla sama. Je dost rozrušená.
01:13:54 -Máš svoji vlastní ochranku.
-Tak to vůbec není.
01:13:58 Patrikovi přesunuli nahrávání, takže musí do Japonska už dneska.
01:14:02 Mě vaše osobní ani pracovní problémy vůbec nezajímají.
01:14:07 Ale my poletíme s ním.
01:14:10 Tak není důvod, proč to odkládat.
01:14:14 -Sakra!
-A proč už teď?
01:14:17 Tohle to vypadá na dost rodinnej rozhovor.
01:14:20 Vždyť jsme se domluvili, že spolu pojedeme na chalupu.
01:14:24 Prosím tě, můžeme si promluvit někde v klidu?
01:14:27 Máš pravdu, nebudeme tady dělat divadlo. Tak jdeš?
01:14:34 Počkám.
01:14:44 Jde si pro mě, chce mě odvézt.
01:15:09 Neboj se, neboj. To bude dobrý.
01:15:50 Já jsem přišla domů, tam nikde nikdo, žádnej vzkaz.
01:15:54 Telefon jsi mi nebral. Tohle už jsi přehnal.
01:15:57 Máma mi říkala, že jsi Terezku odvedl v noční košili.
01:16:02 -Pochlubila se ti, co jí řekla?
-Ona to asi nemyslela špatně.
01:16:06 Já mám pocit, že ona nemyslí vůbec.
01:16:09 -Víš, jak to nese Terezka?
-Celou dobu myslím na Terezku!
01:16:13 Aha, takže vy mi ji odvezete a já ji už možná nikdy neuvidím.
01:16:17 Tati, ty mě dáš? Slíbil jsi přece...
01:16:21 Nerad vás přerušuji, ale musíme už k odbavení.
01:16:25 Když už nebereš ohledy na mě, tak nemůžeš aspoň počkat,
01:16:29 aby si zvykla na tu novinu?
01:16:32 Jdeme? Měli byste se rozloučit.
01:16:38 Za chvíli nám to letí. Už bychom vážně měli jít.
01:16:50 Tak dobře, tak já ji přivedu.
01:17:29 A kdopak nám to tady loupe perníček, co?
01:17:33 To jenom větříček, máš říct. To neznáš tu pohádku?
01:17:36 To je čert.
01:17:38 Ne, ale já znám pohádku o čertovi a Káče.
01:17:40 -A ty jsi Káča? Ty jsi Kateřina?
-Ne, já jsem Terezka.
01:17:45 -Tak to se nemusíš bát.
-Já už musím jít.
01:17:49 Počkej, počkej! Zapomněla jsi tašku!
01:17:53 Tašku sis tu nechala. Tašku! Hele dvojko, slyšíš mě?
01:18:01 Terezko!
01:18:03 Terezko!
01:18:06 Terezko!
01:18:08 Terezko!
01:18:18 Terezko!
01:18:24 Terezko!
01:18:49 Cítím se jak ten vlk, když mu do břicha zašili kamení.
01:18:56 Co tady vyvádíš, prosím tě?
01:19:00 Maminka je kvůli tobě vytočená. Zvedej se, už nám to letí.
01:19:05 To je přece blbost.
01:19:07 Slyšíš? To je naše letadlo. Už na tebe čeká.
01:19:12 Tokio?
01:19:14 To je hlavní město Japonska. Tak pojď!
01:19:17 Ale já nemůžu letět.
01:19:20 Bože můj. To je tvoje panenka? Ta se určitě nebojí letět, viď?
01:19:28 A ty se taky nebudeš bát, protože jsi co?
01:19:33 Protože už jsi velká. Dáš mi ruku?
01:19:36 Ale já potřebuju čurat.
01:19:40 Na to teď není čas. Dojdeš si v letadle. Pojď.
01:19:44 Já už to nevydržím, já bych se počurala.
01:20:00 Já nechci do Japonska, mami.
01:20:07 A nezapomeňte si pořádně umýt ruce.
01:20:10 Pojďte, jdeme, jdeme, jdeme. Pojď taky, šup.
01:20:17 Zařaď se. A teď půjdeme k autobusu a nikdo ať už se nikam nevzdaluje.
01:20:23 Tak pojďte. Tak jdeme.
01:20:27 Ahoj, ty jsi tu nová? Máš hezkou panenku.
01:20:31 Ahoj, já jsem Terezka.
01:20:36 -Ty už musíš?
-Musím. -Tak ahoj.
01:21:07 HLÁŠENÍ
01:21:09 Ztratila se šestiletá holčička. Jmenuje se Terezka.
01:21:13 Má velkou panenku.
01:21:15 Když ji uvidíte, doveďte ji, prosím, ke stanovišti informací.
01:21:21 Na nějaký přiblblý Japonsko teď fakt nemám ani pomyšlení.
01:21:24 Přiblblý? Ještě včera ti bylo dost dobrý.
01:21:28 Co si myslíš, že tady dokážeš? Koho tady asi zajímá
01:21:31 bývalá nadějná zpěvačka, ještě ke všemu s dítětem.
01:21:34 -Tak je to snad i tvoje dítě, ne?
-Vím teprve pár dní,
01:21:37 že vůbec existuje, a na tatínka si rozhodně hrát nehodlám.
01:21:41 Vůbec nechápu, kde jsi najednou získala tu potřebu mi to říct.
01:21:45 -To se taky divím.
-Čas, čas, čas, čas.
01:21:49 Ty se o ni vážně nebojíš? Vždyť se jí mohlo cokoliv stát.
01:21:53 Jsme na letišti. Mohl ji někdo ukrást.
01:21:55 -Pořád o tom píšou v novinách.
-Nepřeháněj, někam se schovala.
01:22:00 Provokuje. Taková rozmazlená mi přijde.
01:22:03 Je to dítě. Víš, jak musí bejt vyděšená?
01:22:07 -Musíme ji najít.
-Jak chceš. Já půjdu.
01:22:16 Tohle s sebou zjevně nepotřebuju.
01:22:41 -Tak co?
-Zatím nic.
01:22:48 Neboj, neboj, uklidni se.
01:22:51 Určitě ji najdeme, neboj se. Neboj se, neboj.
01:22:56 Promiň, promiň, promiň.
01:23:09 Co se děje?
01:23:16 Co tady zase děláš?
01:23:19 Ty jsi neslyšela, že se do lesa nesmí?
01:23:24 Je to fakt nebezpečný.
01:23:27 Toulá se tady vzteklej divokej pes.
01:24:02 -Terezko!
-Terezko! Terezko!
01:24:11 -Terezko!
-Mami?
01:24:14 Terezko!
01:24:16 Mami, já myslela, že už jsme v Japonsku.
01:24:19 Tys nám teda dala. Ty ses musela hrozně bát, viď?
01:24:24 Ne, já ne, ale Líza trochu. Byl tady vlk.
01:24:28 Vlk? Prosím tě, podívej, to je ten vlk.
01:24:32 -A co to letadlo?
-Už odletělo.
01:24:35 -A Patrik?
-Ten taky.
01:24:38 Au.
01:24:40 -Ty už nejsi vyměněná?
-Už jsem pravá.
01:24:47 Jé, karkulkovskej převlek, ten je hezkej, ale k čemu mi bude?
01:24:58 -Tak pojďte, vy moje Karkulky.
-Já jsem Terezka.
01:25:02 Naše Terezka!
01:25:04 -Co kdybychom zašli třeba na palačinky, co? -Jo.
01:25:08 A zavoláme Šimonovi, jaký to bylo dobrodrůžo.
01:25:11 Tohle všechno se mi nezdálo, to se mi fakt stalo.
01:25:17 Táta si ještě někdy dělá legraci, že je máma z Venuše,
01:25:21 ale má na nás víc času. A máma je zas trochu zpěvačka.
01:26:25 Ale stejně je mi toho vlka trochu líto.
01:26:28 -A proč, prosím tě?
-Má asi děsnej hlad.
01:26:31 -Jak to poznáš?
-Když Karkulku s babičkou
01:26:35 zachrání myslivec, tak nejsou vůbec rozkousaný,
01:26:38 jenom oslintaný... Spolknul je totiž děsně rychle.
01:26:42 A ty jsi zase děsně unavená, Tak už spinkej. Dobrou noc.
01:27:18 Proč máš tak veliké zuby?
01:27:22 Vlk odhodí brýle i čepičku, a tím nejstrašidelnějším hlasem
01:27:27 řekne Karkulce rovnou do ucha: abych tě mohl lépe sežrat.
01:27:32 A chramst! Bez žvýkání ji spolkne.
01:29:00 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2008
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marie Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice.
Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené karkulce, má starostlivé rodiče a ve školce nejlepšího kamaráda Šimona. Takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed tohoto trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi.
Snímek Kdopak by se vlka bál se stal vítězem 22. ročníku festivalu českých filmů Finále, získal Zlatého ledňáčka za nejlepší film. Byl jedním z deseti filmů zařazených do prestižního výběru časopisu Variety, uváděném na festivalu v Karlových Varech v sekci nazvané Variety Critic‘s Choice. A na 49. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně získal Zlatý střevíček pro nejlepší hraný film pro děti. Snímek soutěžil i na prestižním mezinárodním filmovém festivalu Berlinale 09 v sekci Generation.
Z natáčení:
