00:00:01FANFÁRA Ó,ó,...
00:00:07TROUBÍ AUTO Ááá ...
00:00:09TŘÍŠTÍ SE SKLO
00:00:11Hůů... PUSINKOVÁNÍ
00:00:14DĚTSKÝ PLÁČ Ááá, au, au.
00:00:20KRÁKÁNÍ VRAN Ach, ach...
00:00:27Vážení diváci, vítám vás
00:00:30při sledování nového cyklu Lidské osudy.
00:00:33V každém díle se budeme zabývat jedním člověkem a jeho nelehkým,
00:00:37komplikovaným a mnohdy těžkým životem.
00:00:41Dnes to bude zlínský malíř, výtvarník Josef Ruzselák.
00:00:49Než se posadíme a dáme do povídání,
00:00:53tak musím přiznat 1 věc, mám rád,
00:00:58když hoří svíčka v den, kdy na někoho doma vzpomínáme.
00:01:06Dnes by měl Michal 40 let a pro mě je to symbol,
00:01:11když svíčka plápolá, vím pro koho.
00:01:17Nás zajímá váš osud a osud vaší rodiny.
00:01:21Jak vás to poznamenalo, jak jste se s tím vyrovnávali,
00:01:25jak jste to prožívali a co se dělo po celou tu dobu.
00:01:34To, co se stalo, byl především šok a přišel velmi rychle.
00:01:42Byl jsem si velmi jistý, že mě to nikdy nemůže potkat.
00:01:51Hodně jsem se ze syna radoval. Stalo se to tak,
00:01:56že chlapec měl nějakou dobu angíny, chřipky,
00:02:02tak se šlo do nemocnice na vyšetření.
00:02:07To mu bylo kolik let? 10 a půl.
00:02:11Musím se přiznat, že jsem měl takové zvláštní cukání.
00:02:17Ženu jsem odvezl do práce a já jsem se do nemocnice vrátil.
00:02:23Já jsem to tušil už celý týden a četl jsem si o chorobách,
00:02:30které by s tím mohly souviset. Všechno jsem zatracoval,
00:02:36říkal jsem si, že tohle se snad nestane, no a...
00:02:41Jsme v lese, o který se staral a chodil čistit tuhle studánku.
00:02:46Dnes už tu skoro není, vytéká z ní jen pramínek vody,
00:02:51tak by zase potřebovala nějakým takovým človíčkem vyčistit,
00:02:56aby to znovu teklo.
00:03:02Vyšetření bylo za hodinu hotové. Byla tam
00:03:07nějaká mladá paní doktorka a její 1. věta byla taková,
00:03:16jako když vás kladivem uhodí do hlavy.
00:03:20Řekla: "Pane Ruszelák, váš chlapec Michal zemře.
00:03:27Přijďte se s ním rozloučit.? Nevěděl jsem, jak to říct ženě.
00:03:36Asi hodinu jsem po městě sbíral odvahu...
00:03:40Co jste dělal? Jezdil jsem po městě a přemýšlel,
00:03:46co dělat dál. My jsme nevěděli, jestli zemře dnes, zítra, za týden.
00:03:54Nikdo se s námi dál moc nebavil. Všichni jsme šli za Michalem.
00:04:02Museli jsme trošku sehrát divadlo,
00:04:05ne že se s ním jdeme loučit, ale že další den jede do Brna
00:04:11do nemocnice U Svaté Anny, tak proto se s ním jdeme rozloučit,
00:04:21že se to v Brně všecko spraví. Tímhle to skončilo.
00:04:29Já jsem si s sebou vzal magnetofon a chtěl jsem z něj dostat pár vět,
00:04:42aby ještě něco řekl...
00:04:52Toto byl 1. obrázek, který vznikl docela spontánně.
00:04:57Další už takový nebyl. Je to jediný obraz, kde mám figuru.
00:05:00Jsme to v podstatě my a já dodnes nedovedu odpovědět
00:05:04na otázku, kam ti lidé jdou,
00:05:07jestli jdou do tmy nebo přicházejí do světla.
00:05:14Ráno jsme se přemísťovali sanitkou do Brna.
00:05:20Po cestě jsme se snažili Michala nějak rozptýlit. Kluk to vzal.
00:05:26Zajímavé bylo, že se ani nijak nerozplakal.
00:05:32Vzal to, že mu není dobře a že mu někdo musí pomoct.
00:05:37V tomto smyslu byl po celou dobu ukázněný. Já bych asi takový nebyl
00:05:43V pavilonu i na pokojích viděl děti,
00:05:47jak na tom jsou
00:05:50a už byl natolik velký, že si různé věci dal dohromady.
00:05:54Hlavně chtěl vědět všechno.
00:05:57Chtěl, abychom mu nelhali a řekli mu to hned.
00:06:06V Brně jsme dostali poněkud rozumnější informaci.
00:06:13Tu naději nám dali v procentech, bylo to okolo 70%.
00:06:22Najednou to znělo úplně přívětivě. Změnila se vaše nálada?
00:06:30Nálada se změnila v tom, že se chopíme téhle šance
00:06:33a že pro něj musíme udělat všechno, abychom ho povzbudili, rozptýlili.
00:06:39Nešlo ani tak o náš šok. Museli jsme držet pohromadě
00:06:46a udělat pro kluka všecko, aby na to co nejméně myslel.
00:06:55Pan primář nám řekl, že budeme žít
00:07:00s odjištěným granátem v kapse, že to může trvat rok, 2, navždy...
00:07:17Michal se u této dvojice téměř vždy zastavil
00:07:28a potřeboval si tady vydechnout, odpočinout si,
00:07:34když na tom nebyl nejlépe. Když do tohohle kopce kráčím,
00:07:41tak se tu zastavím taky a vzpomínám. Mám pocit,
00:07:47že ty stromy jsou mými kamarády. Mezi mými přáteli byla řada lidí
00:07:58velice vážně nemocná a jsem se pokládal
00:08:03za takového přítele, že jsem si myslel,
00:08:07že mi to řeknou, že si mi postěžují.
00:08:12Já jsem to udělal obráceně, řekl jsem to všem
00:08:16a čekal nějakou dobrou radu, že někdo něco spásného řekne
00:08:22a tím mě nejen potěší, ale že dá také nějaký příklad,
00:08:27že to někdo přežil, vydržel a že to bude dobré.
00:08:36Obrázek za mnou byl pro mne takovým svátečním dnem,
00:08:42když jsem na něho přišel. Byl pro mne takovým vysvobozením,
00:08:47protože jsem v něm našel světlo, které mne od té chvíle
00:08:51začalo zajímat, světlo do té temné doby,
00:08:55kdy jsem nevěděl, o čem mám malovat.
00:09:02Pokud byl Michal v Brně, a někdy tam byl i celé měsíce,
00:09:08jezdili jsme za ním 2-3x týdně, na víkend jsme si tam zajistili
00:09:14nějaký podnájem a pokud mohl, tak jsme šli ven.
00:09:19Projezdili a prochodili jsme toho moc.
00:09:26Bral to velice statečně, vždycky jsme probrali,
00:09:31co ho ten týden čeká. Nejhorší bývaly transfúze
00:09:38a odběry krve. Bylo jich mnoho.
00:09:46Tenkrát se o těchto nemocech tolik nemluvilo.
00:09:50My jsme si to všechno zjišťovali sami.
00:09:54Zatím jsem nevyslovil, že Michal měl leukémii.
00:10:01Forem leukémie je mnoho, Michal měl tzv. lymfoblastickou,
00:10:06což je ta méně zlá.
00:10:16Stalo se to na jaře a tak jsem si říkal,
00:10:21co Michalovi přivezu. Nařezal jsem vrbového proutí
00:10:26a na místě jsem s ním udělal 1,2 píšťaličky. On byl docela tvořivý,
00:10:33takže když jsme za týden přijeli, už to byly takové malé ozdůbky.
00:10:39To dělal v nemocnici? Ano, rozdával to kamarádům.
00:10:44Začal z toho dělat nožíky. Potom začal vyrábět pro sestřičky.
00:10:51Tohle udělal pro nás. Vozili jsme mu další pruty,
00:10:57výrobků přibývalo. Jsou nádherně vyřezávané.
00:11:03Michala to velmi bavilo a říkal, že se mu v nemocnici
00:11:07dobře pracuje. Měli jsme z toho radost.
00:11:11Tohle je rok 1979. To byl v nemocnici
00:11:16a když se vrátil domů, tak chystal pro sestřičky dárek k MDŽ.
00:11:23Spolu jsme to vytiskli a rozdal to všem.
00:11:29Tohle je cyklus, ilustrace ze života.
00:11:42To je z nemocnice, kdy Michal čeká na lumbálku.
00:11:50Že si vybral zrovna tohle téma. Vybral si to nejhorší téma.
00:11:55Bál se toho, tak to chtěl vyjádřit, aby to taky mohl povykládat
00:11:59a aby to mohl dát v nemocnici paní doktorce.
00:12:04Tohle je poslední list, který jsme spolu tiskli tady
00:12:10na velkém lisu. Měla to být původně novoročenka,
00:12:15ale stala se potom symbolem jeho konce.
00:12:22Bylo to 1.11., týden před tím, než odešel natrvalo
00:12:28do nemocnice a 14.11. zemřel. Tohle jsme tiskli 14 dní před tím.
00:12:36On měl dost velké bolesti, takže jsem to tiskl vlastně jen já.
00:12:43On tady chodil, byly 2 hodiny v noci
00:12:47a já jsem mu říkal, ať si jde lehnout, aby si odpočinul.
00:12:52A on mi řekl: " Tati, proč mi to říkáš,
00:12:56když víš, že já musím. Nemám čas.?
00:13:04Tomuhle říkám Kříže, křižovatky. Je to o tom,
00:13:14že na křižovatkách dochází ke střetu.
00:13:19Já jsem si ten život docela pěkně nalajnoval
00:13:23a ono vám něco přeběhne přes tu cestu.
00:13:31Asi týden na to jsem jel trolejbusem
00:13:35a zapomněl jsem si cvaknout jízdenku.
00:13:41Přišel revizor, tak jsem se mu omlouval,
00:13:47že mi zemřel syn a byl jsem myšlenkami úplně jinde.
00:13:53On mi řekl, že to by mohl říct každý,
00:13:56že má taky problém, že před 14 dny pochoval ženu
00:14:00a nemůže se na to vymlouvat. Nakonec jsme si vyprávěli o tom,
00:14:06co je horší, jestli když umře partner nebo dítě.
00:14:12Každý jsme hájili svoji pravdu.
00:14:15Věříte, že bych to na ty vážky nechtěl dávat dodnes?
00:14:19Tady ve Zlínské škole udělali vzpomínkovou výstavu prací
00:14:24Michala Ruszeláka... Stálou.
00:14:27Stálou výstavu. Jak to vzniklo? K ročnímu výročí úmrtí Michala
00:14:36uspořádala Lidová škola umění, kam Michal chodil,
00:14:41výstavu jeho prací. Výstava měla docela dobrý ohlas,
00:14:46lidé obdivovali hocha, co všechno stihl vytvořit za dobu nemoci
00:14:51a jak s nemocí bojoval. Potom se výstava přestěhovala
00:14:55do šuplíku. Jednou za mnou přišla paní učitelka,
00:15:01která Michala učila na Lidové škole umění,
00:15:06jestli nechci zapůjčit Michalovy práce,
00:15:10že by je vystavili na této škole.
00:15:15Tak jsem jim je zapůjčil téměř na věky.
00:15:23Co dělo, když Michal odešel? Bylo jasné,
00:15:31že žena nemůže zůstat doma. Já jsem měl svoje malování,
00:15:36svoji práci v divadle, plno práce i mimo.
00:15:41Byl jsem v takovém kolotoči. Věděl jsem, že žena,
00:15:47která byla s chlapcem doma, musí někam do práce.
00:15:55Zavolal jsem do Kroměříže do léčebny, kde jsem věděl,
00:15:59že žena obdivuje profesora Kratochvíla, psychologa.
00:16:05Zavolal jsem mu a vysvětlil jsem mu situaci.
00:16:12Bylo moc fajn, že hned druhým telefonem
00:16:17vyjednal ženě práci a ta mohla hned 2. den nastoupit.
00:16:22Odvedlo to vaše myšlenky od těch starostí?
00:16:29Jistě, byla jsem naplněná něčím jiným,
00:16:32něčím, co mě velice zajímalo.
00:16:35Věnujete se tomu dodnes? Dodnes poradnu mám.
00:16:46Když začaly rostlinky růst, tak aby mamka nemusela zalévat,
00:16:50vymyslel Michal zavlažovací zařízení.
00:16:54Udělal ho z kapaček. Z toho začal v nemocnici vyrábět dárečky.
00:16:58On to dal ke každé rostlince a po kapkách to neustále dávalo
00:17:03rostlince vodu. Tohle byl 1 z nejhezčích dárků
00:17:07mamce, která tenkrát kouřila. Tady se dala cigareta
00:17:12a tady byly zápalky. Škrtlo se a mohlo se kouřit.
00:17:20U nás už se nekouří.
00:17:28Já jsem ukecaný a ona mlčí. Vím, že je tam někdy něco
00:17:37trošku bolavější. Dcera byla tehdy ve věku od 15 do 19 let,
00:17:45studovala po gymnáziu vysokou školu v Brně.
00:17:51Tím, že jsme napnuli síly na Michala,
00:17:55tak nám těch sil asi moc nezbývalo.
00:17:59Měli jsme pocit, že už je velká a moc nás nepotřebuje.
00:18:03Ono to možná bylo trochu jinak.
00:18:09Michalova ulice. Proč Michalova? To vlastně ani nebyl náš nápad.
00:18:18Tyhle ulice nebyly pojmenovány a před několika léty po nás město
00:18:22chtělo, aby se to pojmenovalo. Vymýšleli jsme názvy.
00:18:26Do Kopečku, Z Vršku, Pod Lesíčkem,...
00:18:30Sousedi přišli s nápadem, že Michal se staral o les,
00:18:36ke kterému vede tato cesta, že by se jmenovala po něm.
00:18:44Ono se to kupodivu schválilo. Je to docela příjemný odkaz.
00:19:03Když jsme se s tím později smiřovali,...
00:19:12byli jsme zvyklí, že nás tu bylo víc.
00:19:16Dcera v Brně, my sami doma, tak jsme přemýšleli o dalším dítěti
00:19:30Přes koleno jsme to nelámali a když se to chvíli nedařilo,
00:19:36tak jsme začali uvažovat o adopci chlapce.
00:19:44Vzali jsme si hocha, který nám padl do oka.
00:19:51Jaká byla vaše 1. reakce? Všechno zapomenout
00:19:56nebo naopak uchovat vzpomínku? Zapomenout nešlo.
00:20:06Denně jsme nacházeli věci, které mu patřily.
00:20:12Nesnažili jsme se je likvidovat, mělo to všechno čas.
00:20:20Adoptovaný chlapec věděl o tom, co se nám stalo,
00:20:24visely tu všude Michalovy fotky, věděl, že tohle byl jeho pokoj.
00:20:31Jeho věci jsem shromáždil do svých šuplíků.
00:20:36V duchu jsem si říkal, že Michal ty naše kroky schvaluje.
00:20:41Tak jsem to cítil. Já jsem měl svůj vlastní pocit jeho přítomnosti.
00:20:48Jak dlouho? To trvá někdy až dodnes.
00:20:53Nerad o tom mluvím. Uvědomuji si to
00:20:58a docela si toho cením, ať je to jakkoliv,
00:21:02jestli jsem trochu zblbnul nebo něco se mi přihodilo.
00:21:06Cítil jsem to taky v lese, když jsem tam přišel
00:21:09a byl jsem tam sám. Docela jsem měl chuť ho zavolat,
00:21:15protože jsem měl pocit, že tam byl. I jsem si to zkusil.
00:21:20To byla určitá úleva. Jak zkusil?
00:21:27Zavolal jsem ho a čekal jsem ozvěnu.
00:21:35Co vám pomohlo to nejtěžší období překlenout?
00:21:44Práce. Dá se říct,
00:21:48že jste teď svobodnější? Určitě.
00:21:53V tomto domě jste uplatnil asi 40 svých věcí.
00:21:59Například v této kanceláři jste vytvořil okna do přírody.
00:22:07To byl takový nápad, že když je místo oken
00:22:12jen horní světlo, tak jsem si říkal,
00:22:16co by této místnosti prospělo. A když jsem ta okna nemohl
00:22:20vybourat, tak jsem je namaloval. A když mi řekli,
00:22:25že se tady dá sedět celé dopoledne
00:22:29a je na co koukat, tak to je dobré.
00:22:38Říkala mi paní, že jste s rakví objížděl bydliště.
00:22:44Na to už jsem skoro zapomněl. To byl zážitek. Jen mě mrzelo,
00:22:50že to nebyl kočár s koňmi, protože bych do nich
00:22:53s chutí prásknul a jel s ním někam na výlet.
00:23:02Jet rovnou do krematoria mi připadalo naprosto nesmyslné.
00:23:07Tak jsme objížděli prostředí, kde jsme spolu prožili
00:23:13náročné, ale pěkné léta. A kremace samotná?
00:23:20Přemýšlel jsem nad tím, jak to udělat,
00:23:26abych si prodloužil tu chvíli, jak s ním pobýt.
00:23:30Tak jsem si vymyslel motiv a byl jsem tam s ním celý den
00:23:36a celou rakev jsem pomaloval. A jaký motiv jste namaloval?
00:23:40Ovinul jsem to takovým motivem z kapradí.
00:23:44Díval jste se na to? Díval a říkal jsem si,
00:23:48že to musí být asi pěkná odvaha jít do toho tepla, žáru
00:23:54a že když to zvládne on, že to musím zvládnou i já.
00:23:59Byl velice nablízku.
00:24:04Ten cyklus ohňů je o tom, ale myslím si,
00:24:11že v tom ohni, i za ním je nějaký další svět.
00:24:25Mezi temnou alejí, kde kráčí 2 smutní lidé
00:24:33a tímto obrazem uplynulo 20 let. Našel jsem v těch stromech
00:24:41jednak svoji symboliku a jednak jsem se s těmi stromy
00:24:46doslova spřátelil. Trochu jsem taky myslel na to,
00:24:51že ty stromy mají podobné osudy jako lidi,
00:24:56že musí odolávat vichřicím, větru, dešti a že žijí v symbióze,
00:25:03že se dovedou navzájem ponořit, že mají nějaké vztahy mezi sebou.
00:25:08O tom jsem začal malovat. A ti ptáci v korunách,
00:25:13to jsem si představoval, že takhle bych se rád vznášel
00:25:17nad lesy, aspoň aby si tak kroužily moje myšlenky
00:25:23a zažily trošku opojného štěstí.
00:25:34Tak to byl Josef Ruszelák a jeho nelehký život.
00:25:37Příště se sejdeme nad osudem někoho jiného.
00:25:41Nashledanou.
00:25:43Skryté titulky: Dušková
Těžký život malíře Josefa Ruzseláka (2007). Pořadem provází Arnošt Goldflam
V novém komorním cyklu Lidské osudy představí Arnošt Goldflam lidi známé, méně známé i neznámé, které na jejich cestě potkaly velké životní komplikace. V případě zlínského scénografa a malíře Josefa Ruzseláka jeho osud také výrazně ovlivnil jeho tvorbu. Hovoří i o věcech, o kterých se většinou mlčí…
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 9
