Bublinky a mladé hvězdy
4. 3. 2011
Nový obrázek pořízený Hubblovým dalekohledem představuje jednu z největších oblastí, kde se rodí hvězdy. N 11 je součástí složité sítě plynných oblaků a shluků hvězd ležících ve Velkém Magellanově mračnu. Tato galaxie obsahuje mnoho jasných bublinek zářícího plynu. Jedna z největších a nejnápadnějších bublinek je označována jako LHA 120-N 11. Po přiblížení dmoucích se růžových oblaků vidíme, že připomínají víření cukrové vary známé z poutí.
Hubblův dalekohled už více než dvacet let poskytuje z drsných podmínek vesmíru úžasné snímky vzdálených hvězd a galaxií. Díky své kameře vidí v ultrafialové, viditelné i infračervené oblasti spektra, a tak podstatně rozšiřuje schopnost zobrazovat kosmické objekty. Tento velkolepý nový obrázek představuje jednu z největších oblastí, kde se rodí hvězdy. N 11 je složitá síť plynných oblaků a shluků hvězd nacházejících se v sousední galaxii, Velkém Magellanově mračnu. Tato oblast tvorby hvězd je jednou z nejaktivnějších v blízkém vesmíru.
Velké Magellanovo mračno obsahuje mnoho jasných bublinek zářícího plynu. Jedna z největších a nejnápadnějších je v seznamu označována jako LHA 120-N 11. Katalog vytvořil americký astronom a astronaut Karl Henize v roce 1956. Rozvlněné růžové oblaky připomínají víření cukrové vaty, jak je známe z poutí. Výrazný celkový tvar, jak jej visíme z větší vzdálenosti, vedl některé pozorovatele k tomu, že útvar přejmenovali na Mlhovinu Fazole. Dramatické a barvité rysy prozrazují tvorbu hvězd.
N 11 je dobře prozkoumanou oblastí, která se rozpíná na vzdálenost tisíců světelných let. V této druhé největší oblasti tvorby hvězd uvnitř mračna vznikly dosud nejhmotnější známé hvězdy. Právě tvorba hvězd poskytuje N 11 její výrazný vzhled. Tři za sebou jdoucí generace hvězd, přičemž každá z nich vždy vznikala dále od centra mlhoviny než ta předchozí, vytvořily obaly plynu a prachu. Tyto skořepiny – odfouknuté od nově zrozených hvězd ve vřavě jejich energetického raného života – zformovaly prstencové tvary, dobře zřetelné na tomto obrázku.
Mlhovina Fazole není jediným útvarem, který tu můžeme díky vysokému rozlišení kamer Hubblova dalekohledu najít. Vlevo nahoře se nachází rudý květ Mlhoviny růže. Její okvětní lístky z plynu a prachu osvětlují zevnitř masivní horké hvězdy nacházející se v jejím středu. Tato mlhovina je poměrně stlačená, jednolitá a hustá a je místem, kde se hvězdy vyvíjejí nejbouřlivěji. Další hvězdokupy uvnitř N 11, včetně NGC 1761 na spodním okraji obrázku, pilně vyzařují intenzivní ultrafialové světlo do vesmíru.
I když je Velké Magellanovo mračno mnohem menší než naše galaxie, představuje mohutnou oblast vzniku hvězd. Výzkum těchto hvězdných jeslí pomáhá astronomům poznat, jak hvězdy vznikají a jaký je jejich životní cyklus. Velké Magellanovo mračno a jeho menší společník Malé Magellanovo mračno je možné snadno spatřit i neozbrojeným okem. Lidé na jižní polokouli ho znali vždy.
Uznání za jeho uvedení ve známost se v Evropě obvykle přisuzuje portugalskému mořeplavci Fernandu Magellanovi a jeho posádce, kteří je pozorovali při plavbě v roce 1519. Avšak perský astronom Abd Al-Rahman Al Sufi a italský cestovatel Amerigo Vespucci zaznamenali tuto jasnou galaxii již mnohem dříve.
Hubblův dalekohled ale nyní umožňuje vidět neviditelné, pohlédnout zpět v čase a zaznamenat objekty vzdálenější, než kdy předtím.
Autor: Šárka Speváková