Hlídači nemocných
20. 10. 2010
V Evropě trpí demencí nebo Parkinsonovou nemocí téměř šest milionů lidí ve věku 40 až 80 let. Tři čtvrtiny z nich se nacházejí v péči specializovaných center. Naše společnost stárne a předpokládá se, že v příštích čtyřiceti letech přibude deset milionů dalších pacientů. Proto je nezbytně nutné vyvinout nové technologie, které by jim usnadnily život.
Parkinsonova nemoc a demence jsou neurologické nemoci, jejichž symptomy se časem zhoršují. U demence mají lidé problém s pamětí, nevzpomínají si třeba, co dělali, ani co mají ještě vykonat během dne. Sedmdesát procent pacientů s pokročilou demencí skončí v institucionální péči. Přes veškerý pokrok dosud léčba neexistuje. V příštích čtyřiceti letech v Evropě přibude deset miliónů osob s Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Proto je důležité vyvinout nové technologie, které by těmto lidem pomohly žít.
Irek Karkowski, koordinátor projektu Rosetta: Projekt Rosetta má odpovědět na otázku: Jak využít moderní technologie, aby si lidé s demencí udrželi samostatnost a kvalitu života, na kterou jsou zvyklí? Jak jim umožnit zůstat doma, a přitom se nevystavovat nebezpečí?
Projekt Rosetta se zaměřuje na vývoj pomocných a inteligentních prostředí, která spustí poplach, pokud se chování obyvatele bytu nečekaně změní. Tyto laboratoře ve Frankfurtu nad Mohanem shromažďují údaje o tom, jak senzory při monitorování fungují. Časný detekční systém se může využít také v sanatoriích. Nenarušuje soukromí lidí, protože nezaznamenává ani obraz, ani zvuk, ale prostě sleduje a analyzuje polohu člověka v domě. Při odchylce chování od normálu systém vyhlásí poplach.
Tato učitelka v důchodu stále žije doma, i když je jí 85 let a trpí demencí. Zůstává v každodenním kontaktu se svými vnoučaty pomocí webu. Senzory v bytě okolo ní sledují její chování a posílají údaje do vzdáleného centra. Nyní je mnohem méně zranitelná.
Elizabeth Atmer-Aghina, pacientka s Alzheimerovou chorobou: Jednou jsem bezmocná ležela na zemi u postele tři hodiny, ale teď se cítím bezpečněji. Nebojím se a netrápím se tím, jak dlouho budu ležet, kdybych zase spadla. Ihned by se spustil alarm a někdo by přijel. Už nejsem sama.
Jiná pomůcka, zvaná „jednorázové monitorování“, byla vyvinutá v Holandsku a nyní se zkouší v sanatoriu v Soestu. Díky tomuto systému si lidé trpící demencí mohou pomoci navzájem. Mohou žít ve skupinách a postarat se o některé ze svých každodenních potřeb. To má velmi příznivý dopad na obecnou náladu.
Ad Witlox, ředitel sanatoria, Zorgpalet Baarn-Soest: To není věc léčby nemoci, ta se ani nezlepší, ani nezhorší, ale je to ten pocit, který mají u sebe doma a který je vždy lepší, než když jsou v institucionální péči.
Třetí technologie má pomoci lidem, kteří o nemocné pečují. Pomocí dotykového displeje pomůže osobám s demencí si trénovat paměť, vykonávat některé jednoduché úkoly a komunikovat s ostatními.
Albert Pagnier, manžel pacientky s Alzheimerovu chorobou: Když systém usoudí, že by se manželka měla nasnídat nebo naobědvat, zazní signál a ona uvidí piktogram jídla. Takže ví, že by se měla najíst.
Nemocná ví, že má doma systém, se kterým nebude sama. Pomocí něj se vyzná v domě, nebo jednoduše zavolá své nejbližší.
Výzkum stále pokračuje. Zkušební období potrvá do roku 2012 a pak bude testování pokračovat ve třech různých evropských zemích. Třicet domácností bude vybaveno senzorovými systémy s asistenčními technologiemi, které bude řídit unikátní vzdálený server.
Ardjan De Jong, počítačový vědec, TNO: Tento senzor, který předvedu, poskytuje údaje o známkách života. Toto čidlo je umístěno na stropě nad postelí.
Přístroj vysílá radiové vlny, které se od člověka odrážejí, čímž se měří jeho vzdálenost, dech, činnost srdce a pohyby končetin. Kdo si to však bude moci dovolit? Předpokládá se, že systémy nejdříve nakoupí instituce, které poskytují péči, protože tím sníží náklady na pracovní síly, které na klienty dohlížejí. V budoucnu by přístroje mohly být integrovány do inteligentních domů, což znamená, že lidé s demencí budou moci žít nezávislý život mnohem déle.
Autor: Šárka Speváková