PORT

Záznam chatu ze středy 22. září 2010

Vláďa, České Budějovice: „Je pro architekta zajímavé navrhovat stavbu elektrárny nebo nějaké továrny? Nebo se raději věnuje zajímavějším objektům, jako jsou divadla či knihovny?“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „Přeji hezký den všem a předem děkuji za Váš zájem o technické památky a zajímavé dotazy. Co je pro architekta, resp. moderního architekta lákavější práce, zda ztvárnění průmyslového objektu či naopak budovy nějaké tradiční instituce jakou představuje divadlo či knihovna, je nesnadné jednoznačně rozhodnout. Zdánlivě asi ta druhá „kulturní“ skupina staveb, ale nejtvořivější čeští architekti 20. století, mezi něž patřil i tvůrce hradecké secesní průtočné elektrárny na Labi František Sander, viděli v projektech industriálních objektů a technických vodních děl velkou výzvu a v kontextech svých děl je nepovažovali za nijak druhořadé realizace. Vodárenské věže v Praze a Třeboni, připomínající gigantické hřiby se zajímavě pojednanou režnou fasádou, navrhoval Jan Kotěra, pro městečko Bohdaneč vyprojektoval ještě před 1. světovou válkou podobný modernistický vodojem Josef Gočár, který si na této drobné zakázce otestoval estetické možnosti využití armovaného betonu. Méně zdobnou, ale stejně silně působivou náladu navozují také četné funkcionalistické průmyslové objekty. Jako příklad uveďme transformační stanici Edison v Jeruzalémské ulici v Praze na Novém Městě, navrženou po polovině dvacátých let arch. Františkem Librou, ve výborném stavu dochovanou malou vodní elektrárnu v Háji u Mohelnice, postavenou v letech 1922-1923 na řece Moravě podle návrhu architektů Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka,- ta patří ke skvělým dílům domácí meziválečné architektury nebo elektrárnu ESSO Kolín, kterou pro Elektrárenský svaz středolabských okresů projektoval v letech 1929-1930 architekt Jaroslav Fragner...v podobném duchu by se dalo dlouho pokračovat (odkazuji na přílohu - Průvodce po vodních elektrárnách, která vyšla v magazínu T 93, roč. XXXVI, č. 9)“

Pavel, Měcholupy: „Dobrý den. Liší se nějak péče o industriální památky od péče o třeba mnohem staší historické objekty, třeba hrady a zámky?“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „Rozdíly v péči o industriální památky a v péči o historicky starší hradní nebo zámecké komplexy samozřejmě existují, ale základní principy péče o historické stavby - tedy snaha o co největší dochování všech autentických materiálů i formy originálu, případně doplnění ztracených prvků a doprovodných detailů přesnými řemeslně zvládnutými replikami - jsou v zásadě totožné. Možná největší rozdíl lze vidět v tom, že zatímco u středověkých nebo raněnovověkých staveb je případné hledání jejich nové „moderní“ funkční náplně velmi složité (a dopředu téměř odsouzené k nezdaru bez toho, že se z hradu nebo šlechtického sídla stane karikatura původního objektu), u technických památek jako jsou velké tovární komplexy je skloubení jejich architektonických hodnot a většinou velkorysých vnitřních prostor se současným využitím pro komerční nebo ryze utilitární využití (kanceláře, byty apod.) o něco jednodušší...Přesto je u nás kvalitních konverzí industriálních areálů z období 19./20. století v porovnání se zeměmi západní Evropy dosud relativně málo...“

Honza z Prahy: „Dobrý den, proč se zrovna malé vodní elektrárny tak skvěle zachovaly, zatímco jiné industriální památky se nechávají zchátrat nebo se rovnou bourají?“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „V souhrnu jde asi o šťastnou souhru historických okolností. V případě řady vodních elektráren šlo o relativně drobné komplexy, jejichž původní vybavení (starší Francisovy turbíny, vyráběné firmou Prokop a syn z Pardubic, nebo modernější Kaplanovy turbíny ad.) nebylo třeba - vzhledem k menšímu výrobnímu výkonu těchto vodních elektráren – výrazněji modernizovat; proto se řada z nich, situovaných navíc mnohdy na odlehlých přírodních místech v ústraní od ruchu civilizace, dochovala až do nedávné doby v téměř původním stavu. Potřeba modernizace a stavebních úprav byla u těchto objektů obecně výrazně menší než u továrních nebo jiných výrobních, zpracovatelských či průmyslových areálů. Ty dnes navíc mnohdy zabírají lukrativní parcely v rozvojových částech měst a všestranně plíživé politické a ekonomické tlaky na jejich demolici:-(( nedokáží zastavit ani bohulibé aktivity rozličných občanských sdružení, usilujících o jejich záchranu a obecně prospěšné využití.“

Petra, Olomouc: „Dobrý den, proč se dnes nestaví technické stavby tak, aby byly krásné, ale jen tak, aby byly účelné?“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „S "kánonem krásy" a jeho prosazováním to bylo v historii vždy spletité. V dokumentu představené vodní elektrárny výmluvně svědčí o vysokém standardu českého stavebního umění v letech před 1. světovou válkou, kdy v široké kulturní veřejnosti panovalo přesvědčení, že jezy, mosty, vodní přehrady a obecně technická díla patří k důležitým atributům moderní technické civilizace a je proto nezbytně nutné je ztvárnit esteticky tak, aby se jejich architektura nekolizně zapojila do svého přírodního nebo městského rámce a stala se jeho trvalou okrasou...tento nadčasový a moudrý princip respektovali i mnozí meziváleční tvůrci (i tehdejší městští architekti a politické reprezentace)...dnes se tato společenská snaha po konsensu užitkovosti a estetiky jakoby vypařila a technická díla na svůj okolní architektonický kontext mnohdy pohrdavě a okázale rezignují..., ale existují i působivé příklady, např. Mariánský most v Ústí nad Labem od týmu arch. Romana Kouckého, mám-li jmenovat z těch nejkontroverznějších (ta mediálně méně propíraná kvalitní díla se ovšem v té lavině utilitární produkce ztrácí)...“

Jitka, Mělník: „Existují i v zahraničí podobně zachovalé malé vodní elektrárny, nebo jsme u nás výjimkou?“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „Přesný početní přehled v rámci aspoň zemí střední Evropy nemám, bohužel, k dispozici, ale z toho co vím, je dochovaná kolekce českých a moravských malých vodních elektráren z období první poloviny 20. století do značné míry originálním fenoménem. Už jen proto, že se na jejich návrzích podíleli přední architekti, vedle těch, které jsem zmínil v odpovědích na předchozí dotazy, bych rád připomenul např. Antonína Engela, autora vodní elektrárny v Poděbradech (1913) nebo dalšího stoupence moderního klasicismu Františka Roitha, projektanta labské elektrárna v Přelouči (1926).“

Michal.V: „Dobrý den rád bych se zeptal co je na obrazu MONALISA tak tajemného nebo proč si vědci a umělci myslí že něco skrýva.Moc děkuji za odpověď“

Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.: „Dobrý den, výživnou odpověď na své tázání najdete např. v knize: Donald Sassoon, "Mona Lisa. Historie nejslavnějšího obrazu na světě", Praha: BB art 2004. Osobně preferuji jiné renesanční mistry než Leonarda, jejichž obrazy skrývají nemenší významová tajemství (např. Pomluvu Apellovu od Sandra Boticelliho)... Ještě jednou děkuji všem zúčastněným za dotazy a přeji hezký zbytek dne. Zdraví Pavel Panoch“