Astronomické skládanky
17. 3. 2010
Astronomové neustále zostřují svůj pohled do vesmíru – chtějí vidět stále větší podrobnosti na povrchu hvězd, nebo zamýšlí prověřit okolí černých děr. To jim umožní interferometrie, díky níž se propojí světlo shromážděné z vesmíru dvěma a více dalekohledy, čímž se vytvoří virtuální dalekohled mnohem větší než ten, kterým se původně dívali.
Představte si, že při pohledu na noční oblohu byste viděli všechny podrobnosti na povrchu hvězdy vzdálené milióny kilometrů. Představte si, že byste měli zrak tak ostrý, že byste si mohli prohlédnout okolí černé díry. Tohle všechno dokáže interferometr Velmi velkého dalekohledu na vrcholku Paranal v Chile.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Metoda zvaná interferometrie v podstatě propojí světlo shromážděné z vesmíru dvěma a více dalekohledy, čímž se vytvoří virtuální dalekohled mnohem větší než ten, kterým jste se původně dívali.
Každý ze čtyř dalekohledů má primární zrcadlo o průměru 8,2 metru. Tak velká zrcadla shromažďují více světla a poskytnou ostřejší obrázky. Za ideálních podmínek a s těmi správnými přístroji může každý ze čtyř dalekohledů vidět takové podrobnosti objektů ve vesmíru, jako bychom ze Země viděli tenisový míček na Mezinárodní vesmírné stanici vzdálené 350 kilometrů.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: To se může zdát jako opravdu velmi působivé, ale astronomové se nezastavili. Jelikož hraniční výzkum vyžaduje studium nebes ve stále větším detailu, hledali nové způsoby, jak zostřit již tak orlí zrak Velmi velkého dalekohledu ještě více.
A tady se začíná uplatňovat interferometrie. Pomocí ní se spojuje světlo, které dopadá na dva nebo více dalekohledů, které současně pozorují tentýž objekt. Tento postup umožňuje zachytit podrobnosti tak ostře, jako by je pozoroval jediný dalekohled, jehož průměr má velikost těch nejvzdálenějších dalekohledů.
Konstruktéři systému Velmi velkého dalekohledu postavili čtyři jednotlivé dalekohledy do zhruba kosočtverečného postavení, které může vytvořit zrcadlo virtuálního dalekohledu o velikosti až 140 metrů!
Navíc se mohou přidat čtyři doplňkové dalekohledy se zrcadly o průměru 1,8 metru do uspořádání, které odpovídá zrcadlu o průměru 200 metrů! To pak poskytuje obrázky až dvacet pět krát ostřejší než z jednoho dalekohledu.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Spojení světla z různých dalekohledů je obrovský technologický problém, který vyžaduje téměř neuvěřitelnou přesnost. Světelné paprsky z každého dalekohledu musí projít složitým systémem zrcadel a zpožďovacích linek, než se soustředí do stejného ohniska.
Zpožďovací linky zajišťují, že paprsky světla dorazí do ohniska současně. Proto několik pohyblivých vozíčků s ultrahladkými zrcadly neustále přizpůsobuje paprsky světla s nevídanou přesností. Dráha světla se na vzdálenost sta metrů nesmí odchýlit o více než tisícinu milimetru. Bez této přesnosti by světlo nemohly řádně analyzovat další přístroje.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Interferometr Velmi velkého dalekohledu je skutečně mistrovským dílem techniky. Jeho početné high-tech součástky musí působit naprosto bezchybně. Jen poté mohou mít astronomové užitek z obrovské pozorovací síly tohoto úžasného přístroje.
Interferometr umožňuje studovat nebeské objekty v dosud nevídaných podrobnostech. Astronomové mohou studovat povrchy vzdálených hvězd, určovat tvar asteroidů nebo dokonce zachytit okolí černých děr. Neuvěřitelná ostrost zobrazení odpovídá spatření hlavičky hřebíku na Mezinárodní vesmírné stanici při pohledu ze Země.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: To jsou skutečně fantastické příklady jedinečné ostrosti interferometru Velmi velkého dalekohledu. I v budoucnu zůstane tento přístroj cenným nástrojem pro astronomy, neboť budou moci studovat náš vesmír v ještě větším záběru.
Další kapitola poznávání vesmíru díky Evropské jižní observatoři začíná.
Autor: Šárka Speváková