PORT

Záznam chatu ze soboty 27. června 2009

Olga z Prahy: „Zabýváte se také zdravotním stavem letců do vesmíru? Pokud by se uskutečnila cesta na Mars (nebo v bližší době na Měsíc), podíleli bychom se na přípravě kosmonautů?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Dobrý den! Jsem potěšen, že je o naši (letecko lékařskou, příp. přetlakovou a potápěčskou) problematiku tak velký zájem. Budu se snažit stručně vyjádřit ke všem otázkám. Zdravotním stavem stavem letců směrem do vesmíru se v současnosti nezabýváme. Samozřejmě Vladimír Remek prošel i u nás řadou testů (dávno před mým nástupem!), specifické metody výcviku prováděli pak v SSSR. A do budoucna opravdu nevím, snad základní předvýběr posádek?“

Petr K.: „Používají se podobné testy ve všech zemích NATO, nebo nám něco chybí (či přebývá)? Mají se v zahraničí od nás co naučit?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „V zemích NATO existuje na řadu oblastí standardizace, tzn. jednotné postupy a prostředky zemí, které akceptují příslušný souhlas tzv. STANAG, musí odpovídat alespoň minimálním společným požadavkům. Pro letecko lékařský výcvik je touto normou hlavně STANAG 3114, podle kterého se letci školí a prakticky se jim ukazují některé nouzové a havarijní situace v bezpečných podmínkách. V praxi se některé demonstrace vlivů výšky, nebo prostorové dezorientace v řadě zemí příliš neliší. Co nám chybí - centrifuga a simulátor uniku z vrtulníku pod vodou. Částečně můžeme simulovat přetížení podtlakem na dolní polovinu těla. Toto a reálný nácvik dekomprese, trvající 2 s, s bezprostřením přetlakovým dýcháním v podtlakové komoře na výšce 13 km je zahraničními kolegy (i špičkových pracovišť) oceňováno jako unikátní a pozoruhodné. Země, které nemají STANAGem požadované metody, využívají naše možnosti pro své piloty (Slovensko, Maďarsko, Litva).“

Jindra z Brna: „V jednom zahraničním televizním seriálu z lékařského prostředí jsem viděl, že se léčba přetlakovým kyslíkem dá využít i k potlačení jinak neléčitelných bakteriálních onemocnění. Je to pravda?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Léčba přetlakovým kyslíkem je neocenitelná u onemocnění anaerobní infekcí, způsobující plynatou sněť. Původci žijí jen v nevzdušné tkáni a kyslík je pro ně vysloveně toxický. U těžkých šokových stavů z této infekce je tato metoda, zvšující obsah kyslíku v tkáních, život zachraňující. Podobně důležitá je tato metoda i u otrav oxidem uhelnatým a dekompresní nemoci. Samozřejmě může pomoci, jako doplněk, i u jiných onemocnění.“

Jitka, Ostrava: „Můžete výsledky své práce na pilotech a potápěčích aplikovat také na obyčejné lidi?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Aplikovat výsledky na běžnou populaci je možné jen omezeně. Jde o pobyty v prostředí, v kterém se v životě ocitnete jen výjimečně. Pro letce a potápěče je to pracovní prostředí, nebo sport s určitými riziky. Sám na sebe aplikuji některé zkušenosti z pobytů v tlakových komorách při sportovním potápění, kterému se v poslední době velmi rád věnuji.“

Honza z Černošic: „Dobrý den. Proletěl jste se s piloty ve stíhačkách? Pokud ano, jak jste se cítil?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Ne, ve stíhačce jsem neletěl. Několik hodin na simulátorech jsem strávil, ale i to je velmi zajímavé. Alespoň částečně to dá představu o náročné profesi. Samozřejmě, vše co děláme s letci u nás, jsme si nejdříve vyzkoušeli sami na sobě, příp. část zažíváme i několikrát týdně (častěji než letci při létání).“

Katka, Olomouc: „Z vašeho CV vyplývá, že se zabýváte fyziologií letců i potápěčů. Co mají při své činnosti společné a v čem se nejvíce reakce jejich organizmů liší?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Oba obory mají společnou velkou část - fyziologii vlivu změn tlaků na organizmus a vlivy dýchaných plynů. Zakladatel leteckého lékařství z 19. století Paul Bert je současně i otcem hyperbarické medicíny - viz dílo La Pression barometrique (1878). A v září máme první společný 18. kongres České společnosti hyperbarické a letecké medicíny v Plzni. Fyzikální principy a vlivy na organizmus i rizika jsou např. při dekompresi podobné - dekompresní nemoc, vzduchová embólie.“

Marie A., Brno: „Který z testů je pro piloty nejtěžší a nejnepříjemnější?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Pro většinu letců je nejhorší zažívání nedostatku kyslíku (hypoxie) na výšce 7,6 km (podle STANAG - 25000 ft). Od 3.- 4.té minuty je člověku dost nepříjemně, pocit se nedá popsat, musí se zažít (proto se to dělá). Navíc jsou pocity značně subjektivní. Samozřejmě hrozí i rychlé bezvědomí, přes 5 min dnes hypoxie neprovádíme.“

Václav, Kroměříž: „Testujete i civilní piloty, nebo jen vojenské? Může k vám přijít i pilot ultralightu?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Pro vojenské piloty jsou nácviky a demonstrace povinné (minimálně jednou za 5 let). Civilní piloti pravidelné nácviky neprovádějí, jen mimořádně na vyžádání odborných oddělení ÚLZ před uschopněním k létání (např. po nasazení léčiv k srovnání krevního tlaku, po úrazech hlavy, ušních operacích apod.). Některé nácviky si mohou vyzkoušet i sportovní letci a výsadkáři, a to se často děje. Předpokladem je dobrý zdravotní stav odpovídající schopnosti k létání (seskokům).“

Zdeněk, Praha 2: „Procházejí vašima rukama všichni adepti na piloty? Kolik z nich projde?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Našima rukama (myslím část ÚLZ Střešovice) prochází při letecko lékařském výcviku již jen vojenští letci přijatí ke studiu na UO Brno (do 40 ročně), ne adepti. Hlavní kontingent jsou ale již zkušení vojenští letci (nejenom piloti, ale i třeba navigátoři, technici a letušky) - ročně asi 120 osob. Větší část ÚLZ v Dejvicích posuzuje zdravotní způsobilost k létání pro žadatele všech kategorií a opakovaně kontroluje i stávajícící letce. ÚLZ tak fakticky prochází nejen všichni vojenští žadatelé a letci (1x ročně), ale i civilní uchazeči na dopravní a obchodní piloty (a letci). Ostatní kategorie pilotů mohou již posuzovat i tzv. pověření lékaři (po kurzu v ÚLZ). O počtech nemám přesný přehled.“

Marie: „Dobrý den, chtěla bych se rekreačně potápět mohu si u Vás vyzkoušet ponor ?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „V naší přetlakové komoře je možno simulovat ponory (tlaky vzduchu!) až do 80 m hloubky. (To, samozřejmě, začátečník nebude dělat.) Je to dobré pro demonstraci hloubkového opojení. Ale zpět k otázce, ano, před zahájením potápění je dobré ověřit tzv. barofunkci - vyrovnávání tlaků v tělesných dutinách (zejména se středním uchem bývají potíže). Na to bohatě stačí sestup do 10 m. Provádíme i celkové vyšetření způsobilosti k potápění podle evropských doporučení (EDTC).“

Jaroslava Martínková: „Dobrý den, mohou se některé choroby léčit v přetlakové komoře?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „V přetlakové komoře s dýcháním kyslíku při tlaku odpovídajícím 15 m po dobu 90 min se většinou léčí onemocnění spojená se špatným prokrvením. Nejsou to jen např. ischemické chroby dolních končetin, chronické záněty kostí, nehojící se defekty po amputacích apod., ale v naší komoře dnes převažují pacienti s náhlou nedoslýchavostí často nejasného původu. Pak jsou to ojedninělé případy u život ohrožujících stavů (již jsem zmiňoval), kde může být průběh přetlaku jiný. Seznam nemocí je uveden na našich www stránkách. Vždy ale platí, čím dříve léčba začne, tím je nadějnější.“

Petr z Ostravy: „Dobrý den, jaká jsou rizika v komorách?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Rizika samozřejmě jsou, jak v přetlaku, tak v podtlaku. Nevím přesně, který stav míníte? Obecně do podtlaku chodí maximálně zdraví lidé - letci. Takže tam hrozí nejvíce přechodná postižení ušního bubínku z nesrovnání tlaků vně a uvnitř. Jinak jsou letci pod dohledem lékaře. U přetlaku jsou opět nejčastější vlivy na ušní bubínek. Před vstupem do komory je u pacientů pečlivě zvažován aktuální zdravotní stav, neboť jde o značnou zátěž především kardiovaskulárního a dýchacího systému. Narůstá krevní tlak, výkon srdce se snižuje. Toxický vliv kyslíku v přetlaku také existuje, při stávajícím uspořádání léčby (15 m) jsme akutní otravu 2 roky neviděli. Lehké formy dekompresní nemoci při simulacích 80 m jsou ojedinělé. Další rizika jsou dána spíše technický vybavením a užitými materiály především z hlediska hořlavosti. Náš automatický hasicí systém byl ověřen, naštěstí, jen při zkouškách.“

Šárka Novotná: „Už jsou u nás ženy - pilotky stíhaček? Brání jim v tom nějak jejich odlišná fyziologie?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Ano, vím o jedné, již létá. U nás byla na výcviku a žádný větší problém nebyl. Není pilotkou Gripenu (zatím?). Dlaší pilotka létá s voj. vrtulníkem (u nás také bez problémů). Podíl žen na výkoných letounech je obecně malý (zejména odolnost na vysoké dlouhotrvající přetížení je průměrně horší než u můžů).“

Jakub Kolář: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda laserová operace oka znamená pro pilota konec létání či nikoliv.“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „U vojenských pilotů (u nás) zatím tyto stavy nelétají. U civilních letců (dopravních) je možné individuální posouzení a tzv. vyjímka z předpisu. Pokud létáte a chcete jít na operaci, konzultujte předem oční oddělení ÚLZ.“

Jirka, Pohoří: „Jaký je věkový limit pro člověka, který usedne za řídící páku stíhacího letounu?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Dnes v podstatě existuje jakási přirozená výměna. Jestli bylo dříve 50 let hranicí (voj. stíhaček bylo cca 40x více),dnes se razí v zájmu pilota i drahého letadla tendence včas skončit. Vysoká přetížení mají vliv zejména na stárnutí pateře a starší pilot může mít i problémy s ovládáním složitých systémů řízení. Tak přechází na nižší typy (podzvukové), nebo do civilu. Běžné (ve světě) doby služby na výkonných letounech probíhají v 25 až 35 letech života.“

Karel, Kladno: „Může mít pobyt v přetlaku kyslíku vliv na stárnutí, myslím jeho zpomalení a oživení organismu?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Bohužel, ne, ale bylo by to výborné. (Sám bych tam často chodil.) Spíše je to naopak, nárůst kyslíkových radikálů v přetlaku může poškozovat genetickou informaci (prokázáno jen na bunečných kulturách). Takže žádné kosmetické omlazující kůry pobyty v komoře nejsou. Jen u přesně vymezených onemocnění může kombinace řady faktorů vlivu kyslíku přispět k léčbě, a tak převážit ostatní rizika.“

Anežka: „Dobrý den, asi bych se bála vlézt do té komory. Ušní lékař mi tuto možnost zmiňoval, mám totiž trvalé pískání v jednom uchu. Ptám se na hlavní potíže u nemocných při pobytu uvnitř. A pro jistotu, zemřel Vám tam už někdo? Děkuji!“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Dobrý den! Je možné, že trpíte strachem z uzavřených prostor (klaustrofobie). To je opravdu občas (asi 1x za 3 měsíce) překážkou a pacient není schopen léčbu absolvovat. U pískání v uších (tinnitu) se léčba zkouší, bohužel často pobyt v komoře nemá žádný vliv. Důležitý je časový faktor, čím déle od vzniku, tím menší naděje na úspěch. Hlavními potížemi je jednoznačně vyrovnávání tlaků ve středním uchu (pokud máte potíže při přistávání letadla, jsou pravděpodobné i u nás). Soustavně pracuji u komor od roku 1990 a v té době k žádému úmrtí nedošlo, souvisí to možná i s důkladnou selekcí pacientů. Občasné nevolnosti a předčasné ukončení pobytu v komoře jsou zhruba 1 x za 2 měsíce.“

Wojta: „V jednom sci-fi seriálu jsem viděl, že člověk bez skafandru přeskakoval z jedné lodi do druhé skoro jako by to nic nebylo. Jaké jsou důsledky pro člověka, který je vystaven kosmickému vakuu?“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „Určitě to není možné, jako by to nic nebylo (jestli je to možné vůbec). Asi to nikdo hned tak zkoušet nebude. Na organismus působí několik faktorů, které ho postupně, ale velmi rychle vyřadí z provozu. Je otázkou, zda by pak ještě, po rychlé rekompresi mohl člověk žít. Jako první dojde asi k poruše vědomí (nejpozději do 10 s) hypoxií mozku (takže to asi tak bolet nebude). Další aktivity bych viděl jen jako pouhou agónii. Oběhový systém poběží asi déle (srdec je odolné). Cévní oběh se ale bude postupně zaplňovat bublinami rozpuštných plynů (včetně vodní páry) a zastavovat. Totéž se postupně rozběhne ve všech tkáních a dojde k jejich devastaci. Teplotní vlivy by byly asi poslední ranou. Takže možná pár sekund a potom?“

Miloš Sázel: „Děkuji za všechny položené otázky.“

MUDr. Miloš Sázel, CSc.: „K dalšímu využijte naše www stránky, kde také naleznete případná telefonická a emailová spojení. Nashledanou!“