PORT

Záznam chatu ze soboty 13. června 2009

Petr: „Mohou si nějaké experiemeny ve štole provádět také zahraniční studenti nebo stavaři ze zahraničí?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „Dobrý den, jsem přesvědčen, že nic nebrání tomu, aby štolu pod naším "dohledem" využívali i studenti ze zahraničí, např. k získání experimentálních výsledků pro diplomové či doktorské práce. Zatím se však jedná o ojedinělé případy (nejpřekvapivější byl zájem studentky z University of Wollongong z Austrálie). V současné době je naše snaha soustředěna na to, aby rozsáhlé podzemí začaly využívat i další české university, a to nejenom z Prahy. V osmi kilometrech štol je místa dost. Využití podzemí pro zahraniční stavební firmy plánujeme až v rámci rozšíření stávajícího pracoviště UEF Josef na Regionální podzemní výzkumné centrum URC Josef, které by mělo zahájit svou činnost koncem roku 2010.“

Věrka: „Čirou náhodou, není možné ve štole narazit na zlatou žílu?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „Nepotěším Vás, není. Zlato je v hornině tak jemně rozptýlené, že pokud byste si odvezla na velkém vleku za osobním autem 500 kg zlaté rudy, doma ji rozemlela na prášek a pomocí kyanidu zlato extrahovala, získáte maximálně 1 gram zlata.“

Jindra z Brna: „Myslíte, že v těch osmi kilometrech chodeb na vás může čekat ještě nějaké geologické překvapení? Nebo jsou už důkladně probádané?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „V rámci průzkumu ložiska zlata nebylo vyraženo pouze 8 km štol, ale z těchto štol bylo do horninového masivu provedeno ještě asi 30 km jádrových vrtů (vzorky jader se vyhodnocovaly na obsah zlata). Oblast ložiska Čelina - Mokrsko, kterou využíváme k výuce a experimentům, je tedy dokonale zmapovaná a geologické překvapení nemůžeme očekávat.“

Michal, Praha 3: „Dobrý den. Bylo by možné, že by se s metodou kyanidového loužení chtěla některá z těžařských společnost do Mokrska vrátit?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „Dobrý den. V dnešní době, kdy u nás neustále vzrůstá pocit zodpovědnosti zachovat přírodu dalším generacím, je použití metody kyanidového loužení vyloučené. Použití této metody by také znamenalo celý kopec, ve kterém se ložiska zlata nachází, odtěžit, rozemlít a pak ze získaného horninového prášku pomocí kyanidu zlato získat. Místo zalesněného kopce by v rekreační oblasti Slap vznikla jáma o ploše několika kilometrů čtverečních. Možná bude v budoucnosti (za 20 nebo 50 let) vyvinuta šetrnější (ekologičtější) technologie získání zlata z místní horniny, ale věřím, že v této době bude potřeba zachování přírody u lidí ještě silnější.“

Jiří Kolář: „Pane profesore, připadá v úvahu někdy v budoucnosti těžba zlata v této lokalitě?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „Již v době, kdy jsme s ministerstvem životního prostředí, které je správcem ložiska, dojednávali "zapůjčení" štoly Josef pro praktickou výuku studentů, byli jsme odborníky ubezpečováni, že za našeho života k těžbě zlata na Mokrsku určitě nedojde. Osobně věřím, že náš stát se bude držet zásady, že největší bohatství je to, co zůstane v zachované v zemi - nevytěží se.“

Zdeněk, Praha 2: „Spolupracujete také na výstavbě tunelů, jako je Blanka, nebo na ražení tunelů pro metro? Co je v takovém případě vždy největší problém?“

prof. Ing. Jaroslav Pacovský, CSc.: „Do výstavby ražených tunelů se zapojujeme v oblasti geomonitoringu - což je sledování chování horninového masivu a tunelového ostění hlavně během výstavby. Podzemí, jako stavební prostředí, je většinou značně nesourodé. Proto stanovení zatížení tunelu (a tím i jeho dimenzování) je mnohem obtížnější než stanovení zatížení ocelového či železobetonového mostu. Chování přírody (chování podzemního horninového prostředí) je často nepředvídatelné, což byl i případ tunelu Blanka. Při výstavbě podzemních staveb je nutné dodržet jak bezpečnost, tak ekonomičnost výstavby. Děkuji za zajímavé dotazy, nashledanou Pacovský.“