Úvod » Skříň doktora Edela

Skříň doktora Edela

Odebrat z mého PORTu

3. 10. 2007

Skříň doktora Edela

V Českém Dubu nedaleko Liberce stojí kostel svatého Ducha. Kostel má věž, do které dnes moc lidí nepřijde. Při prolézání starých půd našel v této věži ředitel místního muzea dr. Tomáš Edel prastarou skříň z borového dřeva. Pět set let ji ani nikdo neodtáhl ode zdi při malování, ale přitom nejspíše patří k nejzajímavějším kusům nábytku u nás. Je to skříň s příběhem, který nás dovede až k mistru Theodorikovi.

Věci zjevné mohou být zcela neviditelné.Třeba jeden z kostelů svatého ducha poblíž Liberce. Uvnitř našli vědci prastarou skříň, které se 500 let téměř nikdo nedotkl.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Když jsme ji v tom roce 1993 v kostele našli, tak jsme ustrnuli nad malbou, která ji pokrývá, protože je zjevné, evidentní, ta skříň není malovaná štětcem z volné ruky, ale je pokrytá šablonovou technologií, o které jsme v tom středověkém kontextu v Evropě nevěděli nic. Byl nám úžasným pomocníkem kamarád výtvarník Radek Brož, který pod tou jarmarou ležel dva měsíce, celé prázdniny, a výsledek prostě úžasný. Dneska už ji umíme trochu vydefinovat, tu skříň, má ikonografický obsah jako středověký oltář a říká základní středověkou myšlenku: svět je zápas dobra a zla.

Dobro na skříni vyjadřuje v nižší, a méně významné poloze starozákonní motiv Adama a Evy, v horní poloze je to motiv Assumpty, vyjadřující církev vítěznou. Tedy Starý a Nový zákon. Assumpta, Panna Marie sluncem oděná, na dobové rytině – a na šabloně na boku skříně.Zlo představuje druhá strana skříně s motivem gryfa a draka.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu:Svět je rozpolcený do dobra a zla, ale tahle situace musí mít ve středověku nějaké řešení, a to řešení opět na skříni vyjadřuje jeden motiv, který byl srozumitelný a čitelný těm lidem jako nám značka zákaz vjezdu. Tím motivem je jelínek, který obíhá celou tu skříň a ten rozpolcený svět do těch dvou pólů sjednocuje.

Jelínek totiž pozdně středověkému člověku připomínal slova žalmu: „Pane, má duše touží po tobě jako jelen žízní po pramenech čistých vod.“

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: To vyznání víry a víra vůbec je odpovědí na ten věčný zápas dobra a zla. Ta nová skříň především sloužila na uložení cenností, pan farář tam měl knížky a svícen. Ty dvířka a ten obsah té skříně ochraňuje tehdejší novopečený, neutahaný, neopotřebovaný, v uvozovkách, světec svatý Bernardin Sienský, jehož atribut tady je před námi na těch dvířkách. IHS, Kristovo jméno v tom sluníčku. Nový světec ochraňoval obsah té skříně. Když se podíváme dovnitř, tak uvidíme, že ty krásný pozdně gotický šablony vyplňují i zadní stěnu.

Aby toho nebylo málo, na skříni se dochoval i funkční gotický zámek.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Ten truhlář, který tu skříň dělal, s malířem pokrýval těmi šablonami, ten si říkal: jasně, že je Pánbůh a jasně že Bernardin Sienský ochrání skříň, ale co kdyby měla pravdu ta babička moje, co vždycky říkávala, že lítají ty tajuplný čarodějnice a bosorky. To nějak ten svatý Bernardin možná nezohledňuje. Babička říkala, že proti čarodějnicím jsou nejlepší pentagramy. To je tedy jednou čarou namalovaná ta pěticípá hvězda.

Pan farář totiž nerad slyšel o nějakých pentagramech, ale co oči nevidí, to srdce nebolí, pravil si řemeslník a zespodu na každou z polic namaloval červenou hrudkou pentagramy.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Takže ta skříň pod tím vnějším pláštěm křesťanským má ukrytou ještě starší vrstvu představ, které můžeme sledovat už někde od antiky a ještě od staršího období.

Dr. Edel se ovšem nespokojil s tím, že má v muzeu starou skříň. Rozhodl se, že pořídí repliku, aby bylo názorně vidět, jak skříně v dávných dobách skutečně vypadaly. Zadal analýzu původních barev, nechal vyrobit skříň z borovice, s kolegy vystříhali papírové šablony, vzali barvy a štětce a skříň pomalovali jako papouška. Přesně podle originálu.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Skříň jsme dodělali, dostali jsme strašnou depresi, která trvala asi dva dny. A začali jezdit restaurátoři a kunsthistorici a říkali: "No tak takhle to bylo, člověče, ono snad, ono to tak asi bylo, no, ale to je tak strašně ohavné." A dostávali další a další odborníci na středověk deprese, protože na to nejsme vybavený.

Pokud se současný člověk setká se skutečnou středověkou barevností, tak ho to vyděsí. Chce totiž svět vidět tak, jak si ho představuje, a ne tak, jaký skutečně byl. Z barevného středověku zbyly jen trosky a torza. Tmavá skříň a světlá – půl tisíciletí evropské kultury. Toto je výsledek běhu času.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Šablona je ta tmavá část toho obrázku, ta černá část upatlaná barvou. My jsme ty šablony rekonstruovali a najednou jsme s úžasem zjistili, že některý ty motivy, to se netýká toho dráčka, ale některý ty větší motivy prostě jsou natolik rozsáhlý, že prostě se na tu gotickou jarmaru nevejdou. Ta šablona s motivem piniové šišky je konstruovaná tak, že se velmi obtížně na tu jarmaru aplikuje. A najednou nám došlo, že zřejmě ty šablony byly určeny do měšťanských interiérů. My jsme si řekli, že si to zkusíme vysnít tu místnost. My jsme si tu cimru, s těma pozdně gotickými šablonami, jak mohla vypadat, my jsme si ji prostě vymalovali.
Vůbec jsme si neuměli představit, co to udělá. Zda to ten prostor utáhne. Za tři nebo za čtyři dny jsme najednou viděli, že to začíná fungovat, že ta šablona tím měřítkem, že prostě ten prostor nečiní nečitelným. Že je to prostě krásný. Do muzea vstupovaly babičky z Domažlic a říkaly, božíčku, v životě jsme nic tak krásného neviděly, pane Edel. My jsme si říkali, no tak, zřejmě to tak být mohlo, zřejmě takhle ty interiéry mohly vypadat, těžko je najdeme, žádné ošablonované interiéry ze střední Evropy neznáme.
Za půl roku jsme se dostali do Oberndorfu v Bavorsku za Regensburgem, do pozdně gotické fary. Přijeli jsme tam na základě nečitelné fotky v nějaké publikaci a teď jsme s tím Radkem brali na těch fóliích zdokumentovaný ty šablony těch jelínků a draků a přikládali jsme je na dřevěný malovaný strop v té faře a najednou jsme zjistili, že jsme našli druhou práci od téhož mistra.

Dr. Edel zmapoval asi všechny středověké šablony, které našel v Čechách i na Moravě – většinou na stropech kostelů. Jenže mu nedávala spát otázka, kde se vlastně ta šablona vzala.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu:A došli jsme při hledání kolébky té šablony, dostali jsme se na Karlštejn. Mistr Theodorik. Všechno pořádné v Čechách, říkám s nadsázkou, začíná u mistra Theodorika v tom výtvarným kumštu.

Mistr Theodorik totiž jako první u postav svých světců v kapli svatého Kříže použil šablonu. Šablonou jsou provedeny kytičky na drapériích. Poté, co vědci zdokumentovali jednotlivé motivy kytiček asi na sedmnácti zaručeně pravých Theodoricích, vydali se s poupětem růže k slavnému deskovému obrazu, který byl umístěn o několik metrů dál, k emauzskému ukřižování. Tato desková malba je už asi 150 let občas spojována s Theodorikem. Část odborníků si ale myslí, že není jejím autorem. Doktor Edel došel s kytičkou k římskému vojákovi, který má na štítu růžičku provedenou šablonou.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu: Teď jsme to tam přiložili k tomu. Ono to bylo stejně veliké, byl to stejný motiv, byla to stejná technologie, ale nebylo to úplně totožný. Ten pravý lístek je tady trošičku jiný. A když člověk po těch deseti minutách, v srdci žal, si říkal, no tak je to skoro jisté, ale chybí tam těch deset, pět procent, tak těsně, než to člověk vzdal, jsme tu šablonku otočili naruby a najednou bylo všechno jasné. On to prostě ten Theodorik, on to ošablonoval z druhé strany.

A pointa příběhu? Doktor Edel jednoduše vyřešil hádanku, kterou nevyřešily celé generace historiků umění: Emauzské ukřižování skutečně namaloval Theodorik. Mohlo to napadnout každého pozornějšího návštěvníka galerie. Jenže … nenapadlo. Věci zjevné mohou být často zcela neviditelné.

PhDr. Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu:Koho by kdy napadlo, že se přes skříň dubského kostela, o které jsme nevěděli nic, přes tu starou dámu tady z Dubu, že vlastně doputujeme proti času až k Theodorikovi. Úžasný příběh gotické šablony.

Vstoupit do diskuse

komentářů: 1

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější