Bulharsko: příběhy z nejchudší země EU
Pravoslavné Bulharsko rozšířilo počátkem roku řady Evropské unie. Vysněné uznání snahy Bulharů o překonání postkomunismu zároveň přineslo nové rozčarování. V 27členné rodině Evropské unie se Bulhaři stali nejchudšími příbuznými. A to vyvolalo otázky, co vlastně Bulhaři v Unii získají a co ztratí. Náš štáb projel Bulharsko několik dní před vstupem a mluvil s normálními lidmi, s novináři i experty. Budou se Bulhaři snažit žít podle standardů západní Evropy anebo zůstanou zmítaní černou ekonomikou a korupcí prorůstající do vysoké politiky? Co může přinést Evropa Bulharsku a co Bulharsko Evropě, na to se lidí ve městech, na venkově, na černomořském pobřeží i v médiích ptali redaktor Petr Kopecký a režisér Jan Reinisch.
Být chudý v Evropě
Když člověk vstoupí do společnosti bohatších, provází tento krok zpravidla smíšené pocity. Není nic příjemného vědět, že ostatní vědí, že ve srovnání s nimi máte co dohánět. Je tu samozřejmě také naděje, že mezi úspěšnějšími se bude dařit lépe, protože v první lize hrávají lépe i průměrní. Co zažilo mnoho lidí z vlastní zkušenosti, zažívají právě nyní Bulhaři a Rumuni.
Bulharsko to má o to těžší, že z dvojice, která s Novým rokem vstoupila do Evropské unie, je menší i chudší. Většinou ale na přelomu loňského a letošního roku převládal optimismus. Zkušenosti zemí, které se staly členy unie před nimi, napovídají, že tento optimismus bude časem vystavován zkoušce.
Je to jako při chůzi krajinou. Zdálky se zdají místa na obzoru obestřena příjemným oparem a jak se vzdálenost zkracuje, vystupují do popředí dříve neviděné podrobnosti. A samozřejmě také naopak, když vynikají detaily, vytrácí se vnímání souvislostí, zmenšuje se odstup.
Bulhaři vědí, že cesta nebude snadná. Nakonec sice spolu s Rumuny dostali zelenou už k letošnímu 1. lednu, ale ještě než výpravčí zvedl plácačku, museli se cestující smířit s velice tvrdými dodatečnými podmínkami, které ve svém souhrnu znamenají, že ve společném vlaku si budou muset dávat velký pozor, aby obrazně řečeno neskončili v oddělení pro zavazadla.
Nač taková přísnost? Důvody jsou dva: Pokud by se připravenost Bulharska a Rumunska měřila skutečně do všech důsledků, asi by obě země zůstaly ve výchozí stanici. Převážila ale vůle dokončit velké rozšíření Evropské unie z roku 2004, kam se nynější dvojice nedostala právě kvůli svým nedostatkům. Ten zub na mapě odporoval logice. S tím souvisí i druhý důvod. Po přijetí předchozí desítky zemí nálada především ve starých členských zemích, tedy v někdejší patnáctce, nebyla vůči dalšímu rozšiřování vůbec vstřícná. Bylo třeba využít ještě pootevřené okno příležitosti a přísné podmínky mají povzbudit Bulhary a Rumuny k dalšímu reformnímu výkonu a zaplašit obavy unijních mazáků.
Jaké jsou vyhlídky, že si dva nováčci v unii polepší? Relativně slušné. Hospodářský růst je už nyní vyšší, než je průměr bohatší patnáctky, a se vstupem do unie se dá čekat, že přijdou další zahraniční investice. Je tu samozřejmě riziko, že po přijetí reformní elán poleví, tomu by měly zabránit zmíněné tvrdé podmínky.
S druhým a možná větším rizikem se Bulhaři a Rumuni musejí vypořádat sami. V obou zemích jsou strany, které zavánějí extremismem na sto honů. První potíže budou pro tyto strany vítanou příležitostí. Jejich poslanci se v Evropském parlamentu právě sdružili do společného klubu například s francouzskou krajně pravicovou Národní frontou, a to navzdory tomu, že právě tyto spolky se ostře stavěly proti přijímání dalších zemí ze střední a východní Evropy.
Nakonec rozhodne osvědčená zkušenost, že být chudší jistě není nic příjemného, ale že záleží na tom, zda budoucnost vnímáme ne jako něco daného, ale jako příležitost. Podobně ani vstup do Evropské unie není jistotou, ale pouze příležitostí. V případě Bulharů a Rumunů nepůjde jen o ně. Ostatní je budou sledovat a na výsledku záleží, zda a kdy dostanou šanci další.
* 1966
* 1964