Deník babičky Němcové

Babička Němcová si v Praze na Zbraslavi v letech 1974 až 1997, kromě událostí rodinných a společenských, každý den zapisovala předpověď počasí a druhý den potom jeho skutečnou podobu. Jednotlivé zápisy z deníku čtou ti samí lidé, o kterých se v nich píše a kteří tak zpřítomňují fakt, že jsme tím, čím jsme a zároveň i tím, čím jsme byli a také tím, čím chceme být tedy našimi životními předpověďmi. V rámci tohoto rozkročení mezi minulostí, současností a budoucností a mezi pozemským a nadpozemským, si můžeme uvědomit, že jsme stále stejní a stále jiní a že jestliže nebudeme stále stejní a stále jiní, tak nebudeme vědět o tom, že jsme. Při čtení filmového Deníku babičky Němcové bychom si to mohli uvědomit.