Evropan

Antonín Rejcha, významná osobnost evropské hudby přelomu 18.a 19.století, hudební skladatel, teoretik a pedagog.

Co víme o člověku, jemuž se dostalo těch největších poct, kterými Francie vzdává hold svým umělcům (řád Čestné legie a členství v Akademii krásných umění na francouzském královském Institutu ve sboru tzv."Nesmrtelných") a k jehož hrobu na hřbitově Pére-Lachaise chodili dlouhá léta pařížané "vysedávat" , aby tak zahájili tradici hřbitovních laviček?

Co víme o muzikantovi, který se přátelil se slavnými současníky Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem, s nímž ho navíc spojovaly zážitky ze společných studií a společného muzicírování v zámeckém orchestru?

Víme a známe toho, kupodivu dost...víme, že byl ctěn, obdivován a milován (C.Frankem, Gounodem, Berliozem, Lisztem a mnoha dalšími), stejně jako odmítán a pomlouván (především mladším současníkem a kolegou z pařížské konzervatoře F.J.Fétisem, který věnoval Rejchovi ve své hudební Encyklopedii nezvykle obsáhlý kritický prostor). Víme též, že řada pozdějších evropských hudebních dějepisců , teoretiků a kritiků věnovala a věnuje Antonínu Rejchovi stále větší a zasvěcenější pozornost...

Známe nejenon Rejchovo dílo hudební a teoretické , známe naštěstí i jeho " ZÁPISKY o Antonínu Rejchovi", ve kterých líčí své životní osudy, vyznává se ze svých názorů i vztahů k lidem své doby, formuluje své myšlenky, svá poznání... nejen o hudbě, ale i o společnosti, ve které žil.

To všechno je bohatým inspiračním materiálem, ze kterého vznikl televizní film, jehož hlavním posláním je přiblížit divákovi dramatickou formou životní osudy a tvůrčí usilování člověka - EVROPANA - který, ačkoliv svými kořeny pražák , Čech, vzdělává se v Německu, tvoří v Bonnu, Hamburgu, ve Vídni a posléze v Paříži, kde přijímá dokonce francouzské státní občanství. Umírá v květnu 1836.

A o tom všem zasvěceně a poutavě hovoří dokument režiséra Petra Ruttnera.