John Fogerty: The Long Road Home
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v celosvětovém měřítku singlově nejúspěšnější kapelou po Beatles, byli Creedence Clearwater Revival; jedna ze základních a určujících skupin dějin rocku, všechna základní alba (až na poslední Mardi Gras) nejméně platinová, skupina se zcela vlastním, ojedinělým, jednoznačně svébytným stylem, který je okamžitě identifikovatelný, jeden z hlavních tahounů legendárního festivalu ve Woodstocku, nejvýraznější představitel swamp rocku (či, chcete-li, bayou rocku) - to všechno lze shrnout pod jeden název, totiž Creedence Clearwater Revival. Skupinu, v jejímž středu stál zpívající kytarista John Fogerty. Po rozpadu CCR John přišel s albem převzatých country a gospelových skladeb, The Blue Ridge Rangers, kde sám natočil všechny nástrojové party. Nahrávka neměla ohlas, podobně jako následující deska John Fogerty, i když obsahovala dvě hitové skladby, Rockin' All Over the World (později s úspěchem převzali Status Quo) a Almost Saturday Night (se svou verzí slavil úspěch Dave Edmunds). Fogerty se tedy po těchto neúspěších na deset roků albově odmlčel, a to až do roku 1985, kdy vydal Centerfield, postavené na jeho vlastních skladbách. Deska se povedla, přinesla i velký hit The Old Man Down the Road, ale hned následující LP Eye of the Zombie bylo bohužel propadák. Zatrpklý Fogerty se úplně stáhl do pozadí (na jeho odmlce se výrazně podepsala i smrt jeho bratra Toma v roce 1991) a nic na tom nezměnila ani ta skutečnost, že jeho kapela Creedence Clearwater Revival byla roku 1993 uvedena do rock'n'rollové síně slávy (na gala večeru odmítl vystoupit se svými bývalými kolegy). Po dalších deseti letech se situace zlepšila. Blue Moon Swamp se jednoznačně povedlo, s velkým úspěchem se setkalo i jeho následné turné, z kterého vzniklo live album Premonition. To bylo začátkem roku 1999 dokonce Swamp (bayou) rock má své kořeny v jižní Lousianě, kde vyrostl na základě tamějších dvou stylů, cajunu (součást country hudby, typická svým využitím houslí a foukací i akordeonu) a jejího černošského ekvivalentu, zydeca, což byla hudba, ovlivněná více než cajun rhythm and blues. Swamp rock si z těchto stylů převzal převládající durovou harmonii, syrové rhythm and bluesové cítění a výrazný cit pro vedení melodie. Celkový sound je pak výrazně postaven na rockové rytmice a její naléhavosti, což v provedení Creedence Clearwater Revival dodávalo celkovému pojetí někdy až jižanský nádech.