Předčasně zemřelý americký režisér Hal Ashby (1929-1988) je u nás dobře známý svými snímky Cesta ke slávě (1976), Návrat domů (1978) a Byl jsem při tom (1979). Neprávem opomíjený v jeho filmografii je tragikomický příběh Poslední eskorta (1973), natočený podle stejnojmenného románu Darryla Ponicsana (vydaného v roce 1971). Líčí cestu dvou ostřílených námořníků ze základny ve Virginii do vězení v Portsmouthu v New Hampshire, kam mají dopravit naivního, sotva dospělého kolegu odsouzeného na osm let za pokus vykrást pokladničku dobročinné akce se čtyřiceti dolary. Samotný paradox nesmyslného trestu a drobného přestupku (způsobený tím, že zmíněná dobročinná akce byla "dítětem" manželky velitele základny) hraje podstatnou roli ve vývoji vztahů všech tří protagonistů. Oba mazáci, kteří ve svém úkolu vidí především možnost, jak se dostat alespoň na chvíli ze šedivého vojenského života, se postupně s mladým delikventem spřátelí a snaží se mu poslední chvíle na svobodě co nejvíc zpříjemnit. Několikadenní cesta podél amerického východního pobřeží s "oddechovými" zastávkami ve Washingtonu, New Yorku a nakonec v Bostonu se mění v zasvěcování životem nezasaženého mladíka do námořnických radovánek, jakými jsou pití piva, rvačka s nenáviděnými mariňáky (námořní pěchotou) a nakonec návštěva třetiřadého nevěstince. Scenárista Robert Towne (pozdější držitel Oscara za Čínskou čtvrť) zachoval v adaptaci Ponicsanovy předlohy drsnou námořnickou mluvu, což natolik zneklidnilo společnost Columbia, že plánovanou premiéru filmu odložila a snímek uvedla do kin až poté, kdy byl nadšeně přijat na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Poslední eskorta kromě svého příběhu zaujme vynikajícími hereckými kreacemi hlavních představitelů Jacka Nicholsona, prakticky neznámého černého herce Otise Younga a především tehdy začínajícího Randyho Quaida v úloze eskortovaného provinilce (zajímavé v této souvislosti je, že dalším kandidátem na tuto roli byl stejně neznámý John Travolta). Nicholson a Quaid byli stejně jako autor scénáře nominováni na Oscary, Nicholson navíc dostal hereckou cenu v Cannes 1973 a v příštím roce (kdy se snímek dostal do široké distribuce) ještě herecká ocenění Národní společnosti filmových kritiků a Kruhu newyorských filmových kritiků, obě společně i za svůj stejně dobrý výkon v Polanského Čínské čtvrti. Ashby obsadil vynikající herce i do epizodních úloh, za zmínku stojí především Carol Kaneová (prostitutka) a Michael Moriarty (důstojník ve vězení). Roličku bostonského taxikáře si zahrál kameraman Michael Chapman, který má výrazný podíl na realistickém výtvarném ladění snímku, v němž náladotvornou funkci často přebírají záběry pochmurné zimní krajiny. Ve filmu, který je také pozoruhodný úsporným použitím hudby, cítíme doznívající atmosféru šedesátých let, především ve scéně večírku v newyorské East Village a ve všudypřítomném odporu vůči (vojenské) autoritě, jenž je nevysloveným komentářem k tehdy vrcholící vietnamské válce.

Těch několik dnů svobody je potřeba si pořádně užít. Jack Nicholson v hlavní roli amerického dramatu.

Poslední eskorta očima Michaela Málka

Ostatní také sledují

Zorka Ságlová

Návrat ztraceného ráje

Absolutní důvěra

Sinatrology

Napište nám