30. dubna 2011

Také jste určitě ve svém životě zažili jedinečné chvíle, o nichž jste předem nebyli přesvědčení, že se vám navždy vepíší do paměti. Jejich podmanivé kouzlo, jejich atmosféra zůstanou nezapomenutelné. Člověku z města slunečné ráno, tráva i její hrabání voní nejspíš jinak než těm, kteří na vesnici žijí a tu trávu prostě musíte na zimu nachystat. Událost na pozvánkách nazvaná "Sečeni lúke" (Velký Týnec je čuhácká obec, proto ji neobklopují hanácky "lóke") nese přívlastek výjimečná z několika důvodů: není diváků ani účinkujících, techniků ani honorářů.

S obdobím letního slunovratu byla od pradávna spojena spousta zvyků, magických úkonů a věšteb, které měly poodhalit roušku budoucnosti. Ne jinak tomu bylo u Slovanů. Vlivy staroslovanských obyčejů se projevují až dodnes v některých dochovaných lidových tradicích na území Česka. Na Těšínsku jsou to "wianki", tj. pouštění věnečků s proudem potoka nebo říčky. Věnečky si na svatojánskou noc chystaly mladé dívky, jednalo se vlastně o věštbu: dívky házely věnečky do vody a kousek níž po proudu se je snažili zachytit mládenci. Čí věneček mladík vylovil, ta dívka mu byla osudem určená. Samozřejmě k tomu patřily tance, zpěvy a jiné zvyky, nechybělo ani tradiční skákání přes hořící oheň. Tento zvyk dodržuje a předává dál mj. folklorní soubor Bystrzyca z Bystřice nad Olší.

Dnes již malé závěsné cimbály nejsou až na výjimky součástí lidových muzik, avšak ještě před stoletím zaznívaly na slováckém venkově zcela běžně. Na rozdíl od dnešních umožňovaly muzikantovi pohyb a přesun z místa na místo, případně hudební doprovod za chůze. Posledních deset let lze zcela pravidelně potkat takového cimbalistu v pátečních zahajovacích pořadech o víně ve skanzenu na MFF ve Strážnici. Pavel Petržela z Vracova prochází skanzenem a po vzoru dávných hudců zpívá společně se synem Tomášem lidové písničky. "Jsem vracovský rodák," říká Pavel Petržela, "od školních let jsem se zajímal o národopis, sbíral písně a tance, získával poznatky od pamětníků a studoval odkaz minulých generací.