Kovář Alfred Stawaritch a další v řadě oceněných titulem Nositel lidových tradic v magazínu pro milovníky lidové kultury
Obsah dílu
Pálení čarodějnic
Filipojakubská noc nebo taky Valpuržina noc z 30. dubna na 1. května se každoročně odehrává v malém městečku Stárkov na Náchodsku, a to se vším všudy. Mužská část se čtrnáct dní před samotnými čarodějnicemi odebere do lesa na dřevo, ze kterého staví prý tu největší hranici v celém Královéhradeckém kraji. Ženy pečou perníky a společně se pak sejdou na přípravě masek. Do této tradice se zapojuje téměř celé městečko. V den „D“ před stárkovskou radnicí, lidé místní i z širokého okolí zvědavě očekávají, jak letos bude vypadat starosta, kterého uhranuly dvě čarodějnice. Ty však trestu neuniknou a v kleci na koňském povozu jsou převezeny na kopec na hranici, kde jsou upáleny.
Tento starý a dodnes živý lidový zvyk je zvláštní magický svátek. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Dnes se lidé scházejí u zapálených ohňů a baví se pálením pomyslných čarodějnic a košťat.
Umělci železa a ohně
Alfred Stawaritsch se sice narodil na Jižní Moravě co by potomek Moravských Chorvatů, ovšem většinu života prožil na Hané, v Mladči, Konici a posléze Kostelci na Hané. Kovářské řemeslo začal vnímat poznenáhlu, a to prostřednictvím svého strýce Bohumíra Kratochvíla, kovářského mistra v Hradečné. Zde se seznámil s prostředím venkovské kovárny, kde ještě dožívala výroba zaměřená na produkci a opravy zemědělského nářadí a dřevěných vozů s loukoťovými koly. Díky tomu se seznámil s celou řadou tradičních kovářských postupů využívajících při tvarování a spojování kovu pouze základní nástroje, jako jsou výheň, kovadlina, kladivo a kleště.
Řemeslu se vyučil v podniku Agrostroj Prostějov, kde také několik let pracoval, aby posléze nastoupil jako mistr odborného výcviku do Odborného učiliště Sigmy Lutín. Postupně ale vybudoval vlastní dílnu, kde pracoval zpočátku sám a posléze společně se svými dvěma syny Ivo a Martinem. Dnes zde vyrábí široký sortiment mříží, bran, zábradlí, interiérových doplňků a pro sousedy zajišťují opravy zemědělského nářadí. V poslední době dílna oživila i další tradiční kovářskou činnost a tou je okování loukoťových kol, natahování železných ráfů a opravy kování dřevěných vozů.
