Zábavná talk show Karla Šípa. Hosté: P. Nekoranec, P. Vaněk a N. Ogrodníková. Režie M. Čech
00:00:33 Dobrý večer, vážení diváci tady, v hledišti Semaforu,
00:00:35 samozřejmě vítám i vás, milí diváci televizní.
00:00:39 Určitě jste si taky všimli, občas to tak probleskuje,
00:00:42 takový ty nejrůznější průzkumy.
00:00:44 A údajně zájem nejmladší generace
00:00:47 o vážnou hudbu a operu např., velmi klesá.
00:00:51 A odborníci si lámou hlavu a nevědí, jak ten zájem oživit,
00:00:54 jak v těch mladejch lidech to probudit.
00:00:58 Opak je ovšem to, že zájem o tuto hudbu je z druhé strany.
00:01:03 Myslím jako interpretovat.
00:01:05 Máme velmi mnoho nadaných hudebníků,
00:01:08 kteří provozují klasickou hudbu, vážnou, kteří provozují operu atd.
00:01:12 Ale ty informace o případných úspěších,
00:01:14 to u nás jsou takový zasutý zprávičky.
00:01:19 Taky musím říct, že ty operní domy, ty jsou většinou vyprodaný.
00:01:23 Tam asi ty mladý moc nechoděj.
00:01:25 Taky prej snobi choděj na operu, aby se ukázali.
00:01:28 Když jde někdo na operu,
00:01:29 neznamená to, že nutně opeře musí rozumět.
00:01:32 Já jsem dokonce slyšel takovej případ,
00:01:34 nevím, jestli je pravdivej,
00:01:36 ale že byla nějaká velká premiéra v opeře a hlavní roli zpíval
00:01:40 nějakej mladej tenorista
00:01:43 a při tý premiéře v hledišti seděl jeho tatínek,
00:01:46 to víte, pyšnej, byl nadšenej jak kluk zpívá
00:01:50 a v tý euforii se neudržel, otočil se na svýho souseda,
00:01:53 cizí chlápek nějakej, otočil se na něj, říká mu:
00:01:56 To je něco, co? Pane, co tomu říkáte?
00:01:59 Ten kluk! Ten hlas! A to zdědil po mně!
00:02:03 A ten mu říkal: No, já myslím, že jste si ho moh nechat.
00:02:10 Ale tak, cynik nějakej to byl. Přátelé proč to celý říkám.
00:02:14 Říkám to proto, že jsem velice rád, že naším dnešním prvním hostem
00:02:20 je mladý muž, který odborníky je považován v současné době
00:02:25 za jednoho z nejlepších tenoristů na světě!
00:02:28 Petr Nekoranec!
00:02:42 Jste si tady už připravil hodinky.
00:02:44 Ne připravil. Zapomněl.
00:02:47 Vy jste si zase zapomněl vzít ponožky, nebo co?
00:02:51 -Jsem věděl, že si toho všimnete.
-Kdo by si toho nevšim?
00:02:56 Byla děravá ta poslední? Nebo proč? Nebo vy nenosíte?
00:02:59 -To je móda, nenosit ponožky?
-To je takový střih italský.
00:03:02 -Čeho?
-Těch kalhot. Toho obleku.
00:03:07 -Že uplejší. To zkuste někdy.
-Co mám zkusit? Bez ponožek?
00:03:11 -No.
-Petře, vy jste se zbláznil!
00:03:16 Ne, tam jsou ponožky, ale jsou hodně nízké.
00:03:18 K čemu vám jsou, když nejsou...
00:03:21 Víte, kolik by vám to udělalo plyskýřů,
00:03:22 kdybyste si tam dal tu nohu jen tak naboso?
00:03:25 Jo? A to je móda teďka? Hodně jezdíte po světě.
00:03:29 -No, hodně se to nosí.
-Ne, nenosí, jste chtěl říct.
00:03:34 -Hodně se ve světě nenosej ponožky.
-Ano.
00:03:36 Dobře.
00:03:47 Petře, já jsem tady vás vychválil, že opravdu jste hodnocenej
00:03:51 jako jeden z nejlepších tenoristů v současný době.
00:03:56 Vy jste dokonce, to mně když tak řekněte,
00:03:59 vyhrál v Barceloně, což mimochodem,
00:04:02 žádnej českej fotbalista říct nemůže.
00:04:06 Ale vy jste tam vyhrál. Co jste to tam vyhrál?
00:04:09 Vyhrál jsem tam internacionální soutěž
00:04:11 Franceska Viňase, což byl tenor minulého století,
00:04:15 to byl velice věhlasný katalánský tenor
00:04:17 a založil tu soutěž.
00:04:19 -To byla soutěž mladých tenoristů?
-Ne, zpěváků. I dam.
00:04:24 -Bas, soprán, všechno.
-Všechny rozsahy.
00:04:27 Všechny rozsahy najednou.
00:04:29 -Byl to nervák trošku?
-Byl, obrovskej.
00:04:31 Jak to probíhalo, vyhlašování vítězů v Barceloně?
00:04:33 -Kde to bylo? Na stadionu?
-Ne, v divadle. V divadle.
00:04:36 V nějakým divadle barcelonským.
00:04:37 Ale oni nám to předtím vyhlašovali neoficiálně,
00:04:41 v divadle už byl jen ten ceremoniál.
00:04:45 A tam se stala taková věc, že intendantka divadla v Barceloně,
00:04:52 v momentě kdy říká všechny ty čísla,
00:04:54 my jsme jako soutěžící měli čísla,
00:04:56 ona říká 3. místo, 2. místo a speciální místo
00:05:00 a to první si nechá až na konec.
00:05:01 A teď mě nikde ještě neřekli, za celou tu dobu.
00:05:03 Všichni už něco měli skoro
00:05:05 a ona to poslední číslo řekla špatně.
00:05:10 A teď mě úplně polilo,
00:05:11 protože říkám, tak já jsem nic nedostal.
00:05:13 -Vy jste měl, jaký jste měl číslo?
-732.
00:05:16 -732. A ona řekla nějaký jiný.
-Ona řekla 702, nebo něco takového.
00:05:21 -Do prkýnka.
-To jste si řek!
00:05:23 -Do prkýnka jste si řek.
-Něco hošího. To tady nemůžu.
00:05:29 Nicméně pak se hned opravila a řekla 732 ČR Petr Nekoranec.
00:05:35 -Řekla nakonec vaše jméno.
-Řekla.
00:05:37 To jste si asi řek: Do prdele! To je radost!
00:05:46 -Ne, ty emoce k tomu patřej!
-To byly velký emoce.
00:05:50 Udělejte si pohodlí. Já jsem se taky rozepnul.
00:05:54 Jsme oblečený, jak kdybysme se domluvili.
00:05:57 Košilky máme stejný. Akorát vy nejste tak vycpanej.
00:06:02 Já to držím.
00:06:05 No, vy zpíváte v operách. Je to tak, jo?
00:06:08 Řekněte mi jednu věc.
00:06:10 Člověk by si moh myslet, že když se řekne operní tenor,
00:06:14 že to je, asi díky Pavarottimu,
00:06:17 že to musí bejt rozložitý chlapisko,
00:06:20 až takřka obézní, aby ten hlas měl o co opřít.
00:06:24 To se tak jako říká mezi náma laikama, že je třeba.
00:06:28 Vy jste taková souška. O co vy ten hlas opíráte?
00:06:34 Já vám ani nevím.
00:06:36 Ale snažím se na to přijít o co ten hlas opírám.
00:06:40 -Ale snažím se o bránici.
-Tak bych trošku začal jíst!
00:06:44 Když ono to je takový, v dnešní době už,
00:06:48 takový ten stereotyp
00:06:49 toho velkého Luciana nemůže bejt.
00:06:52 -Jak to?
-Nikdo vás neangažuje potom.
00:06:55 Když jste tlustej, tak vás nikdo neangažuje?
00:06:58 -Hlavně v Evropě. Ne, fakt!
-Kde ano?
00:07:02 -V Americe to trošičku ještě jde.
-V Japonsku třeba taky.
00:07:06 Tam je sumo zavedený národní sport.
00:07:09 Opravdu v dnešní době ten trend v tý opeře je,
00:07:13 vzhledem ke všem těm technologiím, 3D a 4D v kinech,
00:07:17 tak ta opera se snaží tomu přibližovat
00:07:19 a víc se propojuje technologie a kamery,
00:07:23 přenosy z Metropolitní opery, z Covent Garden z Londýna,
00:07:25 tam máte kameru, jak kdybyste byli ve filmu.
00:07:28 A to publikum už si vyžaduje, aby ti lidi dobře vypadali.
00:07:33 -Petře, kolik vám je?
-27.
00:07:36 Takže jste relativně mladej člověk.
00:07:39 Tak na začátku.
00:07:40 Já jsem se tady zmiňoval o tom, že ty mladý lidi moc jaksi,
00:07:45 jak vy to vidíte z toho jeviště do hlediště věkově?
00:07:48 -Nevidíte.
-Co?
00:07:49 -Nevidíte moc do toho hlediště.
-Dobře, tak když rozsvítí.
00:07:53 Když rozsvítí, tak jak v kterém městě a jak v které zemi.
00:07:57 Jak je to u nás? Opravdu ten zájem není takovej?
00:08:02 Podle mě u nás to je tak půl na půl.
00:08:04 V Německu je to daleko lepší.
00:08:05 Tam je hodně mladých lidí, kteří chodí do opery.
00:08:07 Čím oni je tak přitáhnou?
00:08:09 Oni je tam tahaj, už když jsou ve školce.
00:08:12 Ale fakt! Edukace. Já jsem,
00:08:15 když jsem byl v Operním studiu v Mnichově,
00:08:17 nebo v Metropolitní opeře,
00:08:19 tak se tam pořádají miniopery, nebo opery, jako Kouzelná flétna,
00:08:23 opery, kde se nevraždí atd., což je skoro většina.
00:08:30 To malé procento, oni opravdu
00:08:33 tam natlačí do toho divadla školy a školky, hrajete pro ně.
00:08:38 -To jsem zažil. Výchovný koncerty.
-Znásilňujete tu generaci.
00:08:43 Ale oni potom si vzpomenou, když je jim 26, 7, 8 a jdou.
00:08:47 -Jo?
-No.
00:08:48 Ale není to dobrý publikum, takhle mladý.
00:08:51 Není. Nezpívá se pro to dobře.
00:08:52 Ale aspoň máte pocit, že vychováváte novou generaci.
00:08:57 Vy si říkáte, jsou to hovada,
00:08:59 ale jednou z nich bude operní publikum.
00:09:03 Jednou. Ono se to musí obměňovat.
00:09:06 To mi řekněte. Vy hrajete v operách
00:09:09 a vy si nemůžete vybrat partnerku, s kterou chcete hrát.
00:09:13 Co když tam vaší protihráčkou je subreta přes 100 kg,
00:09:18 ve věku třeba vaší matky.
00:09:20 -Taky už se stalo.
-Stalo se? A jak to řešíte?
00:09:26 Pak jste herec. Prostě to hrajete.
00:09:32 Tak vy jste taky herec. Tak to znáte.
00:09:35 Todle se mi ještě nestalo teda!
00:09:39 Tak hrajete s ní, jako se svojí partnerkou.
00:09:42 Ona si vás přivine!
00:09:43 To je právě to, že v dnešní době už se snaží ti intendanti,
00:09:48 co obsazují ty role, aby se to nestalo.
00:09:52 Abych tam právě nebyl já, s mým metrem 60
00:09:56 a pak nějaká vyšší třeba...
00:09:58 -Vy máte 160?
-65, 4, 5.
00:10:01 -Vy nevíte kolik měříte?
-Ne.
00:10:04 Kdy jsem se naposledy měřil já ani nevím.
00:10:10 -Vy, my budem tak podobně.
-Já se neměřím. Já už se scvrkávám.
00:10:14 Mě to nezajímá, jak to jde dolů, ta váha. Rozumíte. Dobře.
00:10:18 -Tak stalo se vám to.
-Stalo se.
00:10:21 -Nesmáli se lidi?
-Ne, ale není vám úplně dobře.
00:10:25 Protože víte, že tam je 30 let třeba rozdíl věkovej.
00:10:28 -Vy jí vyznáváte lásku.
-Právě.
00:10:30 Většinou tenoři jsou buď klauni, nebo milovníci.
00:10:35 Já jsem většinou milovník,
00:10:37 když tam máte opravdu 30 let rozdíl...
00:10:40 -Tak jste i za klauna.
-Ano. Tak nějak.
00:10:51 Myslíte si, kromě výchovných koncertů,
00:10:54 jak by bylo možný zájem oživit?
00:10:58 Oni taky jsou nejrůznější experimentální,
00:11:02 avantgardní inscenace.
00:11:05 -To jste musel zažít.
-Určitě, no. Ne vždy fungujou.
00:11:09 Zažil jste něco takovýho? Utkvěla vám nějaká mimořádně?
00:11:13 Že jste si ťukal na čelo, že to je hovadina?
00:11:17 Hodněkrát si ťukám na čelo. Ale jedno si pamatuju v Mnichově.
00:11:22 Mi to odpoustí tomu nebudou rozumět.
00:11:24 -Mnichov na nás nekouká!
-To nepřenášíte.
00:11:29 -Nepřenášíte mimo hranice.
-Ne.
00:11:30 Nicméně, tam dělali Dona Giovanniho, Mozarta.
00:11:33 A opera začala tak, že tam byly 4 kontejnery.
00:11:36 Takové ty velké přepravní kontejnery na lodích.
00:11:40 Asi všichni znáte Dona Giovanniho. Story.
00:11:42 Naprosto všichni.
00:11:46 Premiéra. Bylo to v Praze, ve Stavovským divadle.
00:11:48 -Bylo to napsáno pro Prahu.
-Mozart!
00:11:50 Ano, Mozart. Ty kontejnery, to by bylo fajn,
00:11:54 ale byl tam člověk, který měl pštrosí pera zapíchlý v hlavě,
00:11:59 nahatý a chodil zprava doleva celou dobu.
00:12:02 -Mezi těma kontejnerama?
-Jo.
00:12:04 -Co to mělo znamenat?
-Celou operu.
00:12:05 Ta má asi 3 a půl hodiny.
00:12:08 Já jsem nevěděl až do poslední chvíle,
00:12:10 to měl být duch Dona Giovanniho, který vlastně skončí v pekle
00:12:14 a jakoby trpí.
00:12:16 Nicméně to nebylo to, kvůli čemu jsem si ťukal na čelo.
00:12:20 To, kvůli čemu jsem si ťukal na čelo, byla scéna,
00:12:23 kdy tam je bál, renesanční bál, krásný.
00:12:26 A v Mnichově to pojali tak, že to byl lyžařský zájezd
00:12:28 a všichni byli oblečeni opravdu v lyžařských, no!
00:12:34 Ale pozor, to není všechno!
00:12:35 Tancovali s takhle velkýma plyšovýma tučňákama.
00:12:42 A teď si vemte, že jdete do opery poprvé.
00:12:48 Já už bych tam nikdy nepřišel.
00:12:51 Možná, že jsou lidi,
00:12:52 který právě proto začnou na operu chodit.
00:12:53 Že je tam takováhle prča! Tučňáci a nahatej s pérem takhle!
00:12:59 Myslím, že měl 3.
00:13:01 Petře, říkal jste, že vám je 27. A v opeře zpíváte jak dlouho?
00:13:05 Ale někde asi v zahraničí.
00:13:08 Já jsem vlastně, když mi bylo 21,
00:13:09 tak jsem předzpíval do Operního studia v Mnichově,
00:13:12 ve Státní opeře.
00:13:13 A hned jsem vlastně 21, po škole hned,
00:13:16 vlastně ještě před školou.
00:13:17 Já jsem dokončoval konzervatoř na dálku.
00:13:19 -V 21? Co jste tam moh hrát?
-To byste se divil.
00:13:23 To se budu divit.
00:13:26 Moje první role byl Comte Ory, v Rossiniho opeře Le comte Ory.
00:13:31 -Kontori se to jmenuje?
-Le comte Ory.
00:13:33 -Ve francouzštině to bylo.
-Se to jmenuje, ta opera?
00:13:36 -Českej název to nemá?
-Comte Ory.
00:13:39 Děkuju vám, ano! Děkuju vám za překlad, Petře!
00:13:44 -Comte Ory.
-Zlatý Ory. Teda Zlatý comte.
00:13:49 -Zlatý hrabě. Pardon!
-Nějakej seriál, ne?
00:13:55 Na pokračování. Já teda, upřímně, musím říct, než jsem sem přišel,
00:14:00 můj život se odehrává v cizích jazycích
00:14:02 a já jsem se musel opravdu 2 dny
00:14:04 velice intenzivně rozmlouvat v češtině,
00:14:06 abych tady neřekl nějaké, abych nepřekládal...
00:14:10 Vy jste se učil česky, než jste sem šel?
00:14:12 Rozmlouvat! Já jsem se neučil. Jen rozmlouvat!
00:14:15 -Rozmlouvat? Jako mluvidla?
-Protože já žiju celý,
00:14:19 vlastně už skoro 6 let v angličtině.
00:14:23 -Říkal jste v Mnichově.
-No. Ale hlavně v angličtině.
00:14:27 Vy v Mnichově žijete v angličtině?
00:14:30 Taky. I v němčině samozřejmě.
00:14:31 Ale angličtina je takovej dominantní jazyk teď.
00:14:35 -Rozmluvil jste se hezky.
-Doufám, že dobře.
00:14:38 Akorát s tím názvem, jak jste to říkal? Zlatý hory?
00:14:40 Zlatý hory. Comte Ory.
00:14:47 Já bych na to rád šel, furt nevím na co!
00:14:59 -Le comte Ory.
-Le comte Ory. Takže do Paříže.
00:15:03 -Bych si měl zajet. Tam to hrajou.
-No taky.
00:15:06 -Petře, ale vy děláte jen operu.
-Mhm. Ne.
00:15:09 Vy děláte koncerty? Když třeba zpíváte ten svůj sólovej koncert,
00:15:13 snažíte se to prošpikovat něčím?
00:15:16 Oživit? Víte co myslím? Aby se uvolnila trošku náladička.
00:15:21 -Vždycky.
-Děláte to?
00:15:22 -Určitě.
-Máte nějakej figl na to?
00:15:24 Já se to vždycky snažím odlehčit nějakou trošičku filmovou hudbou.
00:15:28 -Filmovou, jo?
-Takové ty staré filmy americké.
00:15:31 -Snídaně u Tiffanyho a tak.
-Zanotujte jenom.
00:15:35 My jsme ten film viděli všichni. Ale...
00:15:39 (Petr Nekoranec zanotoval melodii)
00:15:43 -To tam zpívá tam černoch, ne?
-Ne.
00:15:46 Nezpívá to tam černoch.
00:15:48 Já myslím, že Snídaně u Tiffanyho je černoch.
00:15:51 Ne.
00:15:52 To si pletu asi Bosé nohy v trávě. Pardon.
00:16:00 Né, aspoň máme co střihat, rozumíte.
00:16:02 Nemyslete si, že nechám vyjít ven, že jsem blbej. To já nenechám!
00:16:08 -Mažeme!
-To byste byl blbej.
00:16:14 A zpíváte taky bez ponožek? Když jdete v Rudolfinu? Opravdu?
00:16:18 Jednou jsem zpíval. Ale teda měl jsem kritiku.
00:16:21 Kritiku jste měl? A co o vás napsali kritici?
00:16:25 -Ne, lidé potom.
-Co se jim nelíbilo?
00:16:28 -Podívejte, já už to nosím.
-Ještě druhou byste si měl...
00:16:32 -Cože?
-Ještě druhou byste si měl...
00:16:34 -Měl bych druhou? Petře, jestli...
-Vidíte?
00:16:40 Ale já nechci celý ty křečovky ukazovat.
00:16:45 Já to nechám na půl žerdi. Nevadí vám to?
00:16:49 -Ne, ale opravdu...
-Je to blbý!
00:16:52 Zima vám je! Táhne na vás!
00:16:54 Zima od nohou mně je mnoho let, Petře. Ale já to vytáhnu.
00:16:58 Vy si to noste jak chcete.
00:17:01 Je pravda, že já jsem si taky na to musel zvykat.
00:17:04 A lidi vám řekli, že máte nosit ponožky?
00:17:07 No, že mám nosit ponožky. Že to není hezký.
00:17:09 Ono, jak jste na tom jevišti v úrovni hlav těch lidí,
00:17:13 tak jediný, co vidí, jsou většinou boty.
00:17:17 A pak až vás. Takže většinou boty. On nemá ponožky!
00:17:21 Ale zase si odnesou nějakej zážitek.
00:17:24 Nezapomenutelnej.
00:17:26 Petře, co teď tak? Bude léto, vy určitě studujete nějakou roli.
00:17:33 Co teďka? Jak myslíte, to já se vždycky ptám.
00:17:36 Jak myslíte na české publikum?
00:17:38 Jste prakticky jen venku, nebo máte tady koncerty?
00:17:43 V opeře v Národním?
00:17:45 Ne, na české publikum vždycky nezapomínám, myslím
00:17:50 a vždycky myslet budu,
00:17:51 protože přece jenom i když jsem odletěl
00:17:53 ve 21 do zahraničí, tak jsem tady začínal.
00:17:57 A bylo by to asi nefér zanevřít na českou kotlinu.
00:18:00 Jasně.
00:18:01 Je pravda, že v českých divadlech...
00:18:02 -Kotlinu?
-Českou kotlinu.
00:18:04 To jste se hodně rozmluvil včera. Sám bych to neřek líp!
00:18:10 Českou kotlinu! Vás čeká Metropolitní?
00:18:14 -Ještě ne. Ještě ne.
-Už jste tam zpíval?
00:18:16 -Zpíval.
-V Metropolitní už jste zpíval?
00:18:19 -Zážitek?
-Velkej. Velkej.
00:18:22 Byla to menší role v Masseneho Popelce. Krásná opera.
00:18:27 Nádherná opera. Doufám, že se mi brzo podaří tady někoho přesvědčit,
00:18:31 aby byla udělaná tady třeba.
00:18:32 V Masného Popelce? Kdo to je Masný?
00:18:35 Massenet je francouzský skladatel. Romantický.
00:18:43 Já už myslel, že to je zase nějaká Babišova firma!
00:18:53 Tak já jsem si po kosteleckých uzeninách...
00:18:59 -Masného Popelka, že by přišla.
-Masného Popelka.
00:19:02 Teď přes léto, hrajete? Nebo máte prázdniny?
00:19:04 Přes léto nehraji, ale vyhradili jsme si,
00:19:08 já budu nahrávat své první CD.
00:19:10 První CD. A vyjde to třeba v Německu, nebo v Evropě někde?
00:19:14 Asi. V cizí řeči to děláte, ne?
00:19:18 Repertoár jsem vybral francouzské árie.
00:19:24 A vyjde to u nás třeba před Vánocema, nebo na podzim?
00:19:26 -Mělo by.
-Před Vánocema!
00:19:29 A jmenuje se to jak? Petr Nekoranec v opeře?
00:19:32 -To ještě nevím. Máte nápad?
-Cože?
00:19:34 To ještě nevím, jak se to bude jmenovat.
00:19:35 -Máte nápad?
-No jó, takhle z fleku?
00:19:41 Co vás první napadne.
00:19:42 Petr Nekoranec, nakonec. Vy už na něco přijdete!
00:19:49 Petr Nekoranec!
00:20:02 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herec
00:20:04 Petr Vaněk!
00:20:16 Vy jste si je sundal v zákulisí, ne?
00:20:20 Ne, tak to se prostě takhle nosí. A proč ne?
00:20:26 -I když máte zimní obuv?
-To není zimní obuv.
00:20:28 To jsou boty a kalhoty,
00:20:30 který jsem si koupil na Bali v Ubudu a...
00:20:33 -V čem?
-Ubud. To je vesnička taková.
00:20:36 Ale je taková evropská, nebo takovej přídech Berlína to má.
00:20:39 A tam je návrhář a prodává tyhlety věci.
00:20:42 A tak jsem si u něho koupil tyhle boty a tyhle kalhoty.
00:20:45 Tady je taková gumička, tu si tady takhle dáte,
00:20:49 oni můžou být na volný, tak venku je teplo,
00:20:51 tak proč to mám tahat.
00:20:53 Já jsem si říkal, že jste přijel odněkud.
00:20:55 Chcete zkusit gumičku? Odkaď?
00:20:58 Zlaté Hory, tady říkal Petr.
00:21:00 Petře, já myslel, že jste umazanej a ono to je tetování?
00:21:09 -Ne, to je obrázek.
-A to není totéž?
00:21:12 Tetování a obrázek? Ukažte to!
00:21:16 -A to je nalepený?
-To není nalepený.
00:21:18 To je vytetovaný.
00:21:19 -Jak to tam je?
-To je barvičkama udělaný.
00:21:21 Vy jste si namaloval nohu, než jste sem šel?
00:21:24 No, ale před 6 lety. Před 6 lety jsem přišel za Peterem Bobkem
00:21:31 a řek jsme mu, že bych tam chtěl
00:21:33 tady ten obrázek, měsíc a slunce, ta jednota.
00:21:36 -A to se dá umejt.
-No dá, ale zůstane to tam furt.
00:21:40 Samozřejmě, že to meju! Tak nejsem čuně!
00:21:44 -Tady mám obrázek, to mejt nebudu!
-Tomu se vyhnu!
00:21:48 To bych pak nemyl víc částí těla.
00:21:51 Petře, vy jste,
00:21:54 co já jsem tak pochopil z těch médií,
00:21:56 že jste velice všestrannej.
00:21:58 -Máte DAMU. Takovou tu loutkovou.
-Takovou tu loutkovou.
00:22:04 Nemyslím, že loutková je o něco níž.
00:22:06 Mám DAMU, jasně, alternativní a loutkové herectví.
00:22:09 -Alternativní a loutkové herectví.
-Se to jmenovalo nějak tak.
00:22:12 -To by ještě nebylo nic divnýho.
-To ne.
00:22:14 Ale víte na co jsem ještě narazil a to mě překvapilo,
00:22:21 že vy to herectví jste dostudoval někde v Holandsku.
00:22:25 V Holandsku jsou nějaký lepší školy, než je DAMU.
00:22:27 No tak já jsem tam odjel na školu do Utrechtu a bylo to v rámci
00:22:30 výměnnýho studijního pobytu, jak se to jmenovalo?
00:22:35 -Erasmus?
-Jo.
00:22:37 -Co?
-Erasmus.
00:22:39 -To je další cizí slovo.
-Jak vy to víte?
00:22:42 Je mladej kluk, tak to ví.
00:22:45 To je možný takhle vycestovat potom,
00:22:47 a můžete třeba půl roku studovat na tý škole.
00:22:50 A já jsem si vybral Utrecht, kde byla kombinace Lecoqa,
00:22:56 směru Lecoqa a pohybovýho divadla,
00:23:00 protože jak jsem vysokej,
00:23:02 já jsem měl velkej problém s tím tělem
00:23:06 a tam mně nějak vlastně ukázali...
00:23:08 -Co dělat s tělem?
-No, no.
00:23:10 Fakt, jo?
00:23:11 Myslím, že mi to pomohlo hodně k tomu herectví.
00:23:14 A jak jste měl dlouho ten Erasmus, nebo jak se to jmenuje?
00:23:16 Půl roku jsem tu nemoc, tu chřipku Erasmus,
00:23:21 holandskou chřipku jsem měl půl roku.
00:23:24 Jak jste se tam domluvil? Holandsky?
00:23:26 To je právě, umím jedno slovo, ale to se ne...
00:23:29 -Holandsky?
-"Chotprdome".
00:23:33 -Jako, jdi domů.
-No, tak trošku je to...
00:23:36 Vidíte, že umím taky holandsky! Chotprdom!
00:23:38 Chotprdome, ale to není moc dobrý prej.
00:23:42 -Co to je?
-To je právě, to nebudeme říkat.
00:23:44 A tam je výhoda, že všichni v tom Holandsku umí anglicky.
00:23:48 Tím jsem se vás taky chtěl zeptat a to tak panuje o vás,
00:23:52 že vy hodně dostáváte role svůdníků.
00:23:57 Svůdníků.
00:23:58 Abych vám pravdu řek, na první pohled bych to neřek.
00:24:05 Děkuju.
00:24:06 Než svůdník, bych řek iráckej terorista.
00:24:09 -Nebo něco takovýho.
-Tenorista, terorista.
00:24:18 Ono je to v těch Čechách tak,
00:24:19 že tady ty teroristi se zatím do toho filmu nedostali,
00:24:22 takže jsou to vlastně ty, jak jste říkal svůdníci.
00:24:26 A nějakým úhlem, z nějakýho úhlu pohledu
00:24:29 nejspíš vypadám jako svůdník, takže...
00:24:31 -Tak jste si jich pár zahrál.
-Už jsem si jich pár zahrál.
00:24:35 -To se hraje hezky asi, ne?
-Jo. Tak, jo.
00:24:41 -Tak už získáte určitou rutinu.
-Tak jako, no, no...
00:24:46 -Tak jo, nebo ne?
-Tak jako, co se ptáte?
00:24:49 -Jestli jsem si to...
-Jak na to jdete se ptám.
00:24:51 -Jak na to jdu? Přijdu a jdu tam.
-Na tu roli.
00:24:57 Na ten úkol.
00:24:58 Na ten úkol. No to je... Určitě na to nejdu jak terorista.
00:25:03 Se na to připravím, přečtu si nějakou...
00:25:07 Hele, normálně si prostě, no jdu na to, jak na to jdu.
00:25:11 Jdu na to, prostě na to jdu.
00:25:13 Já nevím. Tady třeba, kdybych se podíval na paní...
00:25:17 -Dobrý večer.
-To už hrajete teďka, jo?
00:25:22 Nevím.
00:25:25 Nezlobte se, Petře, na mě, ale já bych vám nedala!
00:25:27 S tímhletím jako...
00:25:37 Tak vy jste neříkal na chlapy! To bych to hodil jinak!
00:25:43 To by bylo něco jinýho.
00:25:49 Dokonce jsem někde a to jsem si říkal, že je pěkný,
00:25:52 že snad jste hrál, já taky nestačím všecko sledovat,
00:25:54 ale že v tomto stylu, jako ten svůdník,
00:25:57 že jste snad si dokonce zahrál se siamskýma dvojčatama.
00:26:01 -Je to možný?
-No vidíte. Je to možný.
00:26:04 -Jedno tělo a dva ksichty.
-To není fake news. No.
00:26:08 -To jste si zahrál?
-No.
00:26:09 Přímo jako...
00:26:11 Podařilo a byla u toho Chantal Poullaine...
00:26:13 Počkejte! Přímo jako?
00:26:20 Dokonce to byla jedna,
00:26:21 to byla první role, taková svůdnická.
00:26:26 Vy jste sved rovnou siamský dvojčata?
00:26:29 Jednu vlastně nešlo! Oni vždycky přijdou obě!
00:26:37 Vám to jede teda, opravdu. Jste rozjetej. Jste hodně rozjetej.
00:26:41 Vy jste to nezažil, tady to, jak koukám.
00:26:44 No siamský dvojčata jsem nezažil teda!
00:26:46 -Ani snad na ulici ne!
-Vidíte, já jo! A v posteli.
00:26:52 No, na to jsem se ptal. To opravdu byly dvojčata?
00:26:58 Byly to dvojčata a naštěstí měly kolem sebe gázu omotanou.
00:27:02 Jak to?
00:27:03 Takhle zádama byly přidělaný k sobě.
00:27:05 -A jo, vlastně.
-Gázou.
00:27:09 Ale to jako nevadilo, protože tam prostě byly dvě.
00:27:13 -V podstatě oboustranný byly.
-Pojďme dál. Pojďme dál!
00:27:18 Normálně na to pojďme, nadechněme se...
00:27:20 O mě nejde, ale vím, že lidi tyhle věci zajímaj.
00:27:22 To byl nějakej háklivější film?
00:27:24 Ne, já jsem dostal,
00:27:26 od svý první agentky jsem dostal příkazem:
00:27:31 Don't shoot any porno, Peter! No porno!
00:27:35 A toho se držím doteď. A funguje to.
00:27:38 A tohle, co to bylo za film? To se dá ještě dohledat.
00:27:40 To je Blízko nebe a natočil to Dan Svátek.
00:27:42 -Blízko nebe se to jmenuje.
-Close to Heaven.
00:27:45 A bylo to celý v angličtině a natočil to v Karlovejch Varech,
00:27:49 kde jsme hráli v jednom obrovským domě, což byl hotel,
00:27:54 tak bydlelo různej počet nájemců, nájemníků
00:27:59 a jedním z nich byl Ernesto Madiphen,
00:28:03 což byla moje postava, kouzelník.
00:28:05 Petře, vy prej jste velice, vidíte že základní informace...
00:28:10 To máte, no.
00:28:12 Že jste velmi vyhledávaným hercem těma zahraničníma produkcema.
00:28:19 Že hrajete dost často,
00:28:21 nebo možná nejvíc z českejch herců v těch cizích filmech.
00:28:26 To je asi pravda, ne?
00:28:27 To jsou takový, to už bych nazval fake news, tohle.
00:28:31 Protože si nemyslím, že jsem sám, kdo v Čechách hraje často
00:28:35 v cizích produkcích, nebo v americkejch produkcích.
00:28:38 Je pravda, že po škole jsem měl v tomhletom směru velký štěstí
00:28:43 a mohl jsem s nima pracovat na zajímavejch projektech.
00:28:47 Neustále se mi to vrací
00:28:48 a ta angličtina mě v práci provází, řekl bych každoročně.
00:28:52 Tak ale to se potkáváte
00:28:54 s těma opravdu hollywoodskejma hvězdama.
00:28:56 -Jo. Můžu se s nima potkat.
-Ne, že můžete. Potkal jste se!
00:29:00 -Jo, potkal.
-S kterejma např.?
00:29:03 Ať to nevypadá, že si něco...
00:29:04 S Depardieuem, s Queen Latifah...
00:29:06 S Depardieuem, s tím jste točil v Moskvě, ne?
00:29:08 Ne, to on ještě nevěděl.
00:29:10 To bylo období, kdy on jezdil po Evropě, on nerad lítá,
00:29:14 tak jezdil po Evropě dvouma autama a furt řešil, kde se ukotví.
00:29:18 A zrovna ho nejspíš chytli a řekli mu:
00:29:20 Depardieu, pojď s náma točit!
00:29:22 On říkal: Dobře, ale mám jen 2 tejdny!
00:29:25 Tak řekli dobře, tak přijel do Karlovejch Varů,
00:29:27 tam přijel, on řekl, akce, četl jsi scénář?
00:29:30 Nečet! Co budem dělat? Nevím! Máte 2 tejdny!
00:29:34 Tak to jsme natočili.
00:29:36 Tam byla Queen Latifah, pak Mark Strong,
00:29:40 tam jsme dělali část Forty Four, kde byl,
00:29:43 teď si v rychlosti nevzpomenu na ty jména.
00:29:44 -To nemá český názvy?
-Dítě 44. Většinou maj, ale...
00:29:50 Maj, no maj.
00:29:51 Taky s Tomem Hardym jste myslím točil.
00:29:53 S Tomem Hardym jsem se taky potkal.
00:29:54 -To je můj oblíbenej.
-Skvělej byl.
00:29:57 -To je sekáč!
-Je, je. A je otevřenej
00:29:59 velmi mladejm hercům, když to řeknu takhle.
00:30:03 Nebo novejm hercům.
00:30:04 To je blbě řečeno, otevřenej mladejm hercům.
00:30:06 Není to blbě řečeno.
00:30:07 Protože na tom place někteří z nich jsou takoví,
00:30:09 že vás tak jako odsunou.
00:30:11 -Jo. A Tom Hardy ne.
-Ne, ne.
00:30:13 Tom Hardy je velmi otevřenej v tomhlectom,
00:30:16 že s váma partneří na tý scéně
00:30:18 a je jedno, že jste třeba no name.
00:30:20 To je úplně jedno.
00:30:22 Vás odsunout je asi problém, protože měříte kolik? 2 m, ne?
00:30:25 Necelý 2 metry, ale i tak oni uměj odsouvat.
00:30:29 -On se s váma bavil Hardy?
-Jo, jo.
00:30:31 Víte, kterej je Hardy? S DiCapriem hrál na tý Aljašce.
00:30:36 Jak se to jmenuje? Revenant, Zmrtvýchvstání.
00:30:39 -Taky jste to neřek česky.
-Cože?
00:30:41 -Zmrtvýchvstání. Řek jste to.
-Já jsem řek.
00:30:44 -Vy jste Řek?
-Cože?
00:30:47 To jsem teda, pane Šíp, nevěděl, že jste Řek!
00:30:50 -Řek jsem to správně?
-Řek jste to správně.
00:30:53 Tak to vidíte! A to neumím anglicky.
00:30:55 Zmrtvýchvstání je český slovo.
00:30:57 Ale to před tím jste řekl taky dobře.
00:30:59 -Jo?
-Už bych to nechal.
00:31:02 Klidně vám to můžu říct ještě jednou. Revenant.
00:31:08 Zmrtvýchvstání. A ten Hardy, pokecali jste?
00:31:11 -Jó, pokecali!
-Přiveďte ho někdy.
00:31:13 Dobře, dobře. Když přijede, tak jo.
00:31:16 Když tady bude, tak já se ho zeptám,
00:31:18 jestli nechce jít za Karlem Šípem.
00:31:22 A pak mi předvedete, jak čuměl Tom Hardy.
00:31:24 Jo, jo, jo. To už můžu teďka.
00:31:32 Musíte říct Charlie Arrow. To je anglicky moje...
00:31:40 To bylo dobrý.
00:31:42 No jo, když takhle točíte s těma zahraničníma,
00:31:44 taky musíte mít dobrýho agenta.
00:31:45 To je podle mě základ.
00:31:47 Jo, tak k tomu venku potřebujete jinýho agenta.
00:31:51 Tam musíte mít agenta v Anglii nejlépe a ve Státech.
00:31:55 A to tak vypadá, že se mi podařilo sehnat teďka.
00:31:58 -A tady máte taky agenta.
-Tady mám. Mám českou...
00:32:01 -Dobrýho?
-Mám dobrýho.
00:32:03 -Jo? Dobrýho agenta.
-Myslím, že nejlepšího.
00:32:06 -Nejlepší agent co existuje?
-No. Jinak bych u něho nebyl.
00:32:12 -Nebudeme ho jmenovat.
-Nebudeme.
00:32:14 -Je to chlap?
-Ne.
00:32:19 Vy umíte hodně zkoumat v tom internetu.
00:32:23 -Kdo vám dělá?
-Je to moje žena.
00:32:25 -To jsem chtěl slyšet.
-Moje žena mi dělá agenta.
00:32:30 -Proč to skrejvat!
-Umím celou větu dát do kupy.
00:32:32 -Proč to skrejvat?
-Já to neskrejvám.
00:32:34 Vaše žena je agentka?
00:32:36 Zastupuje herce, je castingová režisérka
00:32:39 a do toho ještě zastupuje herce.
00:32:41 Tak to vidíte. Tak to máte doma vlastně agenturu.
00:32:44 Těžko ji platíte, že jo?
00:32:45 -Platím jí, platím jí.
-Platíte jí?
00:32:47 -Normálně za tu agendáž?
-No.
00:32:49 -Kolik si říká?
-Tak na pohodu, no.
00:32:57 Říká si stejně, jak ke každýmu jinýmu.
00:33:00 Fakt, jo? Nějaký procentíčka chce.
00:33:02 Prostě procento. Má s tím práci. A taky se snaží.
00:33:08 Petře, vy jste ale všestrannej v tom smyslu,
00:33:11 nebudu říkat, že jste sportovec, to byste se asi hodně rozpovídal.
00:33:14 No, to mě baví. Sport mám moc rád.
00:33:16 -Užijete to někdy? Využijou vás?
-Snažím se.
00:33:19 Třeba, když jsme točili Borgii,
00:33:21 nebo já považuju i jízdu na koni za sport.
00:33:24 Když jsme točili Borgii, což bylo 2 roky,
00:33:27 2 a půl roku jsem to točil, tak jsem jezdil hodně na koni.
00:33:32 To použiju. Pak jsem se naučil šermovat.
00:33:36 Různý ty sporty se dají použít.
00:33:38 Když jste sportovně nadán, to není každej herec.
00:33:41 Sportovně nadanej. Co to je Borgia?
00:33:44 Borgia byl seriál, který jsme točili v r. 2003 nebo 4.
00:33:49 -Tuzemskej?
-Ne, ne, ne!
00:33:51 To jsme dělali s Američanama, točili jsme v Čechách a v Itálii.
00:33:56 To byly krásný 2 roky, kdy jsem cestoval do Itálie,
00:34:00 bydleli jsme v Římě
00:34:01 a jezdil jsem tam tak jednou, dvakrát za měsíc.
00:34:05 -To byla hezká práce.
-To bylo moc pěkný, no.
00:34:07 Krásná práce.
00:34:08 Taky jste muzikant.
00:34:09 Abych to shrnul, tu vaši všestrannost.
00:34:10 Víte co, to zas jako oproti tady Petrovi, opeře a všemu...
00:34:13 -Petr není muzikant, jenom zpěvák!
-Ne, ne, ne.
00:34:18 -Tak to já nejsem vůbec muzikant.
-Hrajete prej na ukulele.
00:34:22 Ale kdo nehraje? Kdo tady hraje na ukulele?
00:34:25 Na ukulele každej nehraje.
00:34:27 Fakt nikdo jste nedržel v ruce ukulele?
00:34:29 V ruce ho možná drželi, ale nehráli na ně.
00:34:31 Slečna držela ukulele. A brnkla. Taky jste držel ukulele?
00:34:38 -Kde se dá držet ukulele.
-Normálně na krku a takhle...
00:34:41 -Já vím! Ale myslím...
-Kdekoliv!
00:34:43 Můžete si příště vzít sem a držíte ukulele.
00:34:47 Já myslím, kam se dá zajít podržet ukulele!
00:34:49 -Takhle jsem to myslel!
-Kamkoliv!
00:34:52 Kam přijdete, všude je ukulele.
00:34:53 Já si to vozím s sebou vlastně na cesty.
00:34:56 Protože mě nebaví třeba na natáčení drbat,
00:35:00 tak si, nebo mluvit, když jsou prostoje,
00:35:02 na zkoušení si to beru a hraju si na ukulele.
00:35:07 Taky ještě na něco jinýho hrajete, než na ukulele.
00:35:09 Na akordeon jsem hrál nějakou dobu. Dovedu se naučit na akordeon.
00:35:13 Čili na držky.
00:35:15 A měl jsem psa, kterej se mnou zpíval doma. To bylo skvělý.
00:35:20 -To bylo úžasný.
-Když jste hrál doma.
00:35:22 Když jsem trénoval doma, tak ona začala:
00:35:25 (Petr Vaněk napodobil zvuky, které vydával jeho pes.)
00:35:30 Bylo to skvělý vlastně.
00:35:31 Nechci vás poučovat, ale když takhle vyje pes při hudbě,
00:35:33 to není, že by se mu to líbilo.
00:35:36 Ona u toho vrtěla ocasem a byla spokojená.
00:35:39 Pak si lehla, přišla, oblízala mě a: (vytí)
00:35:46 -Tohle dělala?
-Byla úžasná.
00:35:49 Tak to všecko byste moh využít.
00:35:51 Jo, tak my to používáme třeba ve Zkoleduj se, právě v projektu
00:35:54 takovým pěveckým, co jsme udělali, když jsme předělali vánoční koledy,
00:35:57 tak tam třeba psi můžou zpívat s náma.
00:36:01 -Můžou a nemusej.
-Zpívají?
00:36:04 Když přijdou, tak jo.
00:36:06 Když přijdou psi, tak zpívaj?
00:36:08 Když přijdou psi na koncert, tak zpívaj.
00:36:10 To já musím doporučit v Mnichově. Třeba udělají nějakej psí sbor!
00:36:14 Vy tam máte tučňáky, to je v pohodě.
00:36:17 Ti by je zakousli!
00:36:17 To dopadlo, jak to dopadlo. To já bych....
00:36:20 -Že byste sám tam založil?
-Já jim to předestřu.
00:36:24 -Das Hundband.
-Das Hundband.
00:36:30 Petře, řekněte mně, ptám se každýho.
00:36:33 Teď léto je na krku. Nebo je před náma.
00:36:38 -Opravdu?
-Chystáte se něco točit?
00:36:40 Tuším, že moje prázdniny tenhle rok
00:36:42 se budou odvíjet hodně od času s rodinou.
00:36:45 A na to se moc těším,
00:36:46 protože jsem to minulej rok promeškal.
00:36:49 A zároveň v srpnu budeme natáčet desku.
00:36:53 -Ne s Petrem.
-Se psem.
00:36:55 Ne, ani se psem, ale Zkoleduj se, což jsou upravený vánoční koledy.
00:36:59 Jo Zkoleduj se!
00:37:00 Protože já si myslím, že zpívat a hrát si může každej.
00:37:03 A pomáhat. Tak jsme udělali projekt Zkoleduj se
00:37:06 a předělali jsme český vánoční koledy na takový
00:37:09 zábavnější český vánoční koledy ve stylu Bobby McFerrina.
00:37:14 -Třeba ukážu, že, kdyby...
-Ukažte nám.
00:37:18 Pojďte se mnou do toho a vy se taky, prosím, přidejte.
00:37:22 Čim, čim, čim, čim, čim čim, musíte se přidat.
00:37:27 Čim, čim, čim, čim, čim čim, čim, čim, čim, čim, čim čim,
00:37:33 pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim
00:37:38 pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim...
00:37:41 -To je hluboko.
-Čim, čim, čim.
00:37:44 Čim, čim, čim, čim, čim čim,
00:37:49 pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim
00:37:54 A teď půjdeme nahoru všichní, á...
00:38:02 -To je takovej jako základ.
-To je vánoční?
00:38:04 A my do toho máme vánoční koledu, kterou zpíváme.
00:38:07 Ježíšku, panáčku, do toho zpíváte, jo?
00:38:09 Nebo máme druhou...
00:38:10 A celej barák dělá: čim, čim, čim... To je hezký!
00:38:15 Už vlastně 3. rok to takhle dělaj a jsou spokojený.
00:38:18 Kdo?
00:38:19 No dělaj to, my to děláme každej rok... Lidi!
00:38:24 Dělaj to s náma studenti různejch škol, který oslovíme
00:38:27 a potom veškerej výtěžek z toho jednoho koncertu
00:38:30 jde na organizaci, kterou si vyberou ty děti
00:38:33 a zároveň to s náma zpívaj lidi, který přijdou na koncert.
00:38:37 Třeba v Praze to bude v La Fabrice, tyhle Vánoce a jinak to vypadá,
00:38:41 že to bude v Brně tenhle rok.
00:38:43 Čili, to jsou moje prázdniny.
00:38:44 Ještě ke všemu je to záslužná činnost.
00:38:47 Je to skvělá činnost, protože učíme lidi zpívat
00:38:49 a přestat se bát i.
00:38:51 To je krásný. Petr Vaněk!
00:39:08 Přátelé, s naším dalším, tedy třetím hostem
00:39:11 zabrousíme do světa sportu, protože tím hostem je veleúspěšná
00:39:15 česká atletka, je to oštěpařka
00:39:19 a je to shodou okolností atletka roku, roku minulého, 2018.
00:39:23 Nikola Ogrodníková!
00:39:37 Já myslel, že jste se potkali vzádu.
00:39:39 Potkali, ale ještě jednou.
00:39:42 -Vy se jmenujete Nikola.
-Ano, Nikola.
00:39:45 Ale protože, jak už jsem tady říkal,
00:39:46 jsem takovej sběratel těch fake news,
00:39:48 tak jsem se někde dověděl a to mně musíte vysvětlit.
00:39:52 Vám prej všíchni říkají Boženka. Proč?
00:39:57 To je taková přezdívka, kterou mám ještě z dalekých let.
00:40:04 -Z dalekých, myslíte z mladších?
-Z mladších.
00:40:08 Úplně bych to nerozváděla, ale ani nevím, jak to vzniklo.
00:40:14 Kdybyste se jmenovala Božetěcha,
00:40:16 tak bych to chápal, že vám říkají Boženka.
00:40:18 Ale Nikola, dyť to je krásný jméno. To nemohli odvodit z Nikoly.
00:40:22 Mně se moc nelíbilo, když mi říkali Ogro.
00:40:26 -Tak mi říká hodně atletů.
-Ogro?
00:40:28 Ogro. Jako, že jsem Ogrodníková, tak mi říkali: Hele, Ogro!
00:40:32 -Pojď tady.
-Tak to je lepší Boženka.
00:40:34 Opravdu, než Ogro.
00:40:37 Ale neříkají Boženka, říkají Božka.
00:40:39 Božka? Měla byste to dát do pořádku, tohleto.
00:40:45 A taky, já když jsem vás viděl prvně házet oštěpem,
00:40:50 tak vy jste byla rozpoznatelná tím, že jste měla takový copánky.
00:40:54 To jste rozpletla? Nebo to jste udělala pro dnešek?
00:40:58 Že jste to rozpletla? Víte co myslím?
00:41:00 Vím, co myslíte. To je takový, já to většinou dělám,
00:41:04 abych ten den strávila tím,
00:41:07 že nepřemýšlím nad tím, že mám závod a jsem nervózní,
00:41:09 takže člověk řeší šminky, jak bude u toho vypadat.
00:41:14 Taky jste rozpoznatelná nejen těma copánkama,
00:41:17 jako Petr má na noze obrázek, vy taky jste nějaká...
00:41:24 -Polepená.
-Co?
00:41:25 -Polepená.
-Ne, že polepená.
00:41:27 Pod krkem máte, pod klíčníma kostma máte.
00:41:34 -To bude tetováníčko asi, že jo?
-To je ze žvýkačky.
00:41:40 To je přilepený z nějaký žvejkačky? To si teď ze mě děláte legraci.
00:41:46 Víte, jak mají děti?
00:41:47 Si kupujou žvýkačky a je tam tetovačka,
00:41:50 pak si to přejedete teplou vodou a udělá se vám obrázek.
00:41:55 Ale to je tetovačka.
00:41:56 Já teda nevím přesně, co to je, protože vidím od každýho půlku.
00:42:02 Vypadá to jako motýl, ale nemusí to bejt.
00:42:05 To mi říká hodně lidí, ale motýl to opravdu není.
00:42:09 Motýl to bude možná později, po dětech. Ale motýl to není.
00:42:21 Lidi pak budou říkat, on se jí bál zeptat
00:42:23 co to má vytetovanýho.
00:42:25 -Je to mašle.
-Cože?
00:42:26 -Mašle.
-Mašličky jsou to.
00:42:28 Má to nějakej hlubší význam? Něco vám to připomíná?
00:42:32 -Nějakej dáreček.
-Dáreček?
00:42:33 Vánoční dáreček?
00:42:36 Já se nechávám ráda balit, tak jsem takhle už připravená.
00:42:43 To je slovo! Ano! Rovnou.
00:42:47 Nikolo, já vám nebudu říkat Boženko. Co?
00:42:50 -Tak třeba Božka.
-Ani ne Božka. Nikol.
00:42:53 Ano, dobře.
00:42:55 Chtěl jsem říct, co mě napadlo, že my, Češi, jak je to možný,
00:43:00 že my jsme velmoc oštěpařská?
00:43:03 Když to tak vemete. Chlapi, ženský dohromady.
00:43:05 Když to vemete od Dany Zátopkový, přes všecky ty Železný a já nevím,
00:43:10 Špotáková, teď ty 2 kluci oštěpaři, to všecko jsou rekordmani.
00:43:17 Máme něco takovýho v povaze? Že hážeme za hlavu všecko?
00:43:21 Nebo já nevím.
00:43:23 Napadá vás to, proč my jsme oštěpařská velmoc?
00:43:25 Chtěla bych říct něco vtipnýho,
00:43:27 ale zrovna mě nic vtipnýho nenapadá.
00:43:28 Pravdu! Přemejšlela jste o tom někdy?
00:43:32 Bavila jste se o tom s někým?
00:43:33 Je to otázka, co si pokládá víc lidí.
00:43:37 Nebo ptá se mě na to víc lidí. A já na to nedokážu odpovědět.
00:43:41 Nevím. Možná je to i proto,
00:43:45 že vlastně všichni svěřenci pana Železného,
00:43:48 který je náš světový rekordman, co si budeme povídat, je nejlepší.
00:43:53 A trénoval i Báru, takže všichni navázali na jeho styl tréninku.
00:44:00 Sbírali ty zkušenosti u něj, tak se potom nějak stalo, že...
00:44:06 Někdo musel taky trénovat toho Železnýho.
00:44:08 On trénoval sám. On na to přišel sám.
00:44:11 On na to všecko, jak běžet rovně, on na to přišel sám?
00:44:14 On ten oštěp, to je takový, já vám to musím vysvětlit.
00:44:17 To mně vysvětlete.
00:44:20 To je prostě disciplína, i když vám pan Železný,
00:44:23 teď, kdyby tady přišel, řekl by vám jak házet,
00:44:27 jak držet pravou, levou ruku, jak udělat levou, pravou nohou,
00:44:30 tak stejně si to musíte najít vy sám.
00:44:33 Vnímat ten pocit toho, co on říká musíte procítit v tom těle.
00:44:40 Každý si to hledá nějak sám.
00:44:43 Proto každej oštěpař je jinej, má jinačí techniku,
00:44:46 někomu svědčí, když se rozběhne víc napravo, někdo víc rovně.
00:44:50 Třeba Číňanka, ta vůbec nedrží oštěp tady a má ho tady u těla,
00:44:54 běží s ním takhle a pak si ho tam nějak dá.
00:44:56 -Ona běží...
-Takhle ho má! Tak jak tašku.
00:45:00 -Fakt? A háže daleko?
-Daleko háže.
00:45:03 Číňanka? Prosím vás!
00:45:05 Začínám přemýšlet, jestli nezkusím její taktiku.
00:45:09 Teďka zprudka odbočím. Vy jste z Ostravy, myslím.
00:45:13 -To neslyšíte?
-No samozřejmě! Chci se ujistit.
00:45:17 -Jste z Ostravy?
-Ano. Jsem z Ostravy.
00:45:19 Počkejte, vy jste tam začala sportovat, ne?
00:45:22 Na tom stadionu vítkovickým. Že jo?
00:45:24 Tam jsem začínala. Nebo v podstatě jsem začínala v Ostravě Porubě,
00:45:28 to je, tam je taky oddíl
00:45:30 a z toho oddílu jsem potom přešla do Vítkovic.
00:45:35 Mám pocit, že jste trénovala i nějakou dobu v cizině.
00:45:37 Někde v Itálii? Že jste procestovala dost. Že jo?
00:45:40 Abysme to uzavřeli celý.
00:45:42 -Právě s bývalým přítelem...
-Cože?
00:45:46 Ano, byla jsem v zahraničí,
00:45:48 bydlela jsem v Itálii a pár let ve Francii.
00:45:51 A co s bývalým přítelem?
00:45:53 On tam hrál hokej a já jsem ho doprovázela.
00:45:56 Jako žena jeho. Kuchařka a pečovatelka.
00:46:03 Vy jste chodila s hokejkou? Abysme tomu dobře rozuměli.
00:46:09 Jako, hrál hokej. Nechodila jsem s hokejkou.
00:46:12 Ne, to se říká. My říkáme všichni, ten hokejista, neříkáme...
00:46:15 Ano, chodila jsem s hokejkou. Proč vás to překvapuje?
00:46:18 Cože? Ne, že mě to překvapuje. Jenom se ptám.
00:46:23 -A to je známej hokejista?
-Ne. Nehraje NHL, to ne.
00:46:27 -Ve Vítkovicích hrál?
-Ano.
00:46:29 Já znám z Vítkovic všecky hokejisty.
00:46:33 (Nikola Ogrodníková si významně odkašlala.)
00:46:37 -Svozil, Vůjtek.
-To jsou starší ročníky ale.
00:46:40 To už jsou důchodci, ano!
00:46:51 Vy jste nějakej čas probendila tím,
00:46:54 že jste jezdila jako doprovod hokejisty.
00:46:58 Ne, pro mě byl i ten osobní vztah docela důležitý.
00:47:01 A pak jsem se rozhodla, že mě to docela trápí,
00:47:05 když jsme každej jinde,
00:47:07 tak jsem se rozhodla, že trénovat můžu i tam.
00:47:11 Trošku jsem se toho bála,
00:47:12 protože jsem nevěděla, jestli to zvládnu bez trenéra,
00:47:14 ale nakonec na to vzpomínám,
00:47:16 že to byly ty nejlepší léta, co jsem prožila.
00:47:19 Protože jsem se tam opravdu seznámila se spoustou,
00:47:22 se skvělýma lidma a hlavně
00:47:23 i ty podmínky na trénování jsem měla, když třeba tady u nás,
00:47:27 v Česku byla zima, my jsme měli krásný počasí.
00:47:30 Fakt jako, bylo to hezký.
00:47:32 Ale Nikolo, teď je to jiný. Že jo? Teď už to není hokej.
00:47:39 Pokud nemám nějaký starý informace.
00:47:42 -No, není to hokej.
-Teď je to něco jinýho!
00:47:50 -Oštěp.
-Oštěp je to!
00:47:53 Nevím, proč se na vás obracím! Rozlít jsem se prostě!
00:47:58 -Asi jste čekal nějakou fanfáru.
-Ne, prostě tak.
00:48:01 -Není to žádná tajná informace.
-Není.
00:48:04 -Vaším přítelem je oštěpař.
-Ano.
00:48:06 -To je jiný kafe, že jo?
-No jo, to jo!
00:48:11 Je dobrej. Oni jsou 2 dobrý naši. Jeden tady dokonce byl.
00:48:16 A já teďka nevím, který je ten váš. Jeden se jmenuje Vadlejch.
00:48:20 -To je asi třetí právě.
-Vadlejch, oštěpař dobrej.
00:48:25 -A teďka druhej je?
-Vítězslav Veselý.
00:48:28 Veselý! A to jako je, nechci říct lepší než hokejista!
00:48:34 Ale máte se o čem spolu doma bavit.
00:48:37 No, v podstatě se bavíme jen o oštěpu.
00:48:43 Takže to zas není taková radost!
00:48:46 Já jsem většinou takovej člověk, že bych ráda měla klid,
00:48:50 když přijdu domů a byla tam s tím partnerem, ono je to těžký.
00:48:54 Protože Víťa mě i trénuje a o to je to horší.
00:48:57 V tomhle směru.
00:48:59 On je i můj partner i můj trenér.
00:49:03 -Zároveň v jedný osobě?
-Tam se tomu moc nevyhnete.
00:49:06 Přijdu domů a ještě nějaký věci řešíme z tréninku,
00:49:10 co mu zůstanou v hlavě, nebo mně.
00:49:13 Pořád se to motá o atletice.
00:49:15 Takže vy přijdete domů,
00:49:16 každej dáte svoje oštěpy do jinýho kouta.
00:49:20 Spíš se zavřeme každý do svýho kouta.
00:49:23 Ženský oštěpy jsou myslím kratší, než mužský.
00:49:26 -A lehčí.
-Cože?
00:49:28 Jsou kratší i lehčí.
00:49:29 -A kratší jsou, ne?
-Ano, taky jsou kratší.
00:49:33 Takže si je nemůžete míchat, Nikolo.
00:49:35 -Popadnete chlapskej oštěp a co?
-To bych si nějak poradila.
00:49:42 -Když spěcháte na tramvaj.
-To jsem ještě nezažila,
00:49:45 že bych spěchala na tramvaj s oštěpem.
00:49:51 Jsem jenom vyfabuloval.
00:49:54 Nikolo, sportovců vašeho kalibru se vždycky ptám,
00:49:57 olympiáda už je za rohem, za rok!
00:50:01 Myslíte, nebo bavíte se doma s vaším partnerem,
00:50:06 že byste mohli jet spolu?
00:50:08 Je třeba něco hodit, aby vás vzali do Tokia.
00:50:11 -Já už limit mám.
-Splněnej? To je těch 67?
00:50:16 Ten limit byl 65 m.
00:50:18 Takže já jsem se tam už kvalifikovala.
00:50:19 Takže já už vím, že za rok pojedu.
00:50:22 To už víte. To už s tím počítáte. A Víťa?
00:50:25 Víťa s tím taky počítá, že pojedu.
00:50:37 Nějak ho to asi motivuje, ne? Musím hodit limit!
00:50:40 Přeci tam holku nepustím samotnou.
00:50:42 No právě! Tolik sportovců. První olympiáda.
00:50:47 Vy jste vlastně ještě nebyla nikdy.
00:50:49 -To je moje první.
-Vaše premiéra.
00:50:52 To je lepší jet sama. Abyste se rozkoukala.
00:50:57 A pak doma měla co vyprávět.
00:50:59 Já jsem jen chtěl vědět, jestli ta olympiáda,
00:51:01 to Tokio už vám tam někde...
00:51:03 Já to mám v hlavě a myslím, že Víťa taky.
00:51:05 Musím říct za nás, sportovní fanoušky,
00:51:08 že by bylo krásný, kdyby v tom Tokiu
00:51:11 na oštěpařský bedně stály 2 Češky.
00:51:14 Budeme vám držet palce. Nikola Ogrodníková!
00:51:29 Přátelé, pro dnešek je to všechno, já vám všem děkuju za pozornost
00:51:32 a samozřejmě děkuji dnešním hostům, kterými postupně byli:
00:51:36 Petr Nekoranec, Petr Vaněk, Nikola Ogrodníková!
00:51:49 Děkujeme a na shledanou!
00:51:52 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa. Hosté: P. Nekoranec, P. Vaněk a N. Ogrodníková. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 2
