Zábavná talk show Karla Šípa. Hosté: P. Nekoranec, P. Vaněk a N. Ogrodníková. Režie M. Čech
00:00:33Dobrý večer, vážení diváci tady, v hledišti Semaforu,
00:00:35samozřejmě vítám i vás, milí diváci televizní.
00:00:39Určitě jste si taky všimli, občas to tak probleskuje,
00:00:42takový ty nejrůznější průzkumy.
00:00:44A údajně zájem nejmladší generace
00:00:47o vážnou hudbu a operu např., velmi klesá.
00:00:51A odborníci si lámou hlavu a nevědí, jak ten zájem oživit,
00:00:54jak v těch mladejch lidech to probudit.
00:00:58Opak je ovšem to, že zájem o tuto hudbu je z druhé strany.
00:01:03Myslím jako interpretovat.
00:01:05Máme velmi mnoho nadaných hudebníků,
00:01:08kteří provozují klasickou hudbu, vážnou, kteří provozují operu atd.
00:01:12Ale ty informace o případných úspěších,
00:01:14to u nás jsou takový zasutý zprávičky.
00:01:19Taky musím říct, že ty operní domy, ty jsou většinou vyprodaný.
00:01:23Tam asi ty mladý moc nechoděj.
00:01:25Taky prej snobi choděj na operu, aby se ukázali.
00:01:28Když jde někdo na operu,
00:01:29neznamená to, že nutně opeře musí rozumět.
00:01:32Já jsem dokonce slyšel takovej případ,
00:01:34nevím, jestli je pravdivej,
00:01:36ale že byla nějaká velká premiéra v opeře a hlavní roli zpíval
00:01:40nějakej mladej tenorista
00:01:43a při tý premiéře v hledišti seděl jeho tatínek,
00:01:46to víte, pyšnej, byl nadšenej jak kluk zpívá
00:01:50a v tý euforii se neudržel, otočil se na svýho souseda,
00:01:53cizí chlápek nějakej, otočil se na něj, říká mu:
00:01:56To je něco, co? Pane, co tomu říkáte?
00:01:59Ten kluk! Ten hlas! A to zdědil po mně!
00:02:03A ten mu říkal: No, já myslím, že jste si ho moh nechat.
00:02:10Ale tak, cynik nějakej to byl. Přátelé proč to celý říkám.
00:02:14Říkám to proto, že jsem velice rád, že naším dnešním prvním hostem
00:02:20je mladý muž, který odborníky je považován v současné době
00:02:25za jednoho z nejlepších tenoristů na světě!
00:02:28Petr Nekoranec!
00:02:42Jste si tady už připravil hodinky.
00:02:44Ne připravil. Zapomněl.
00:02:47Vy jste si zase zapomněl vzít ponožky, nebo co?
00:02:51-Jsem věděl, že si toho všimnete.
-Kdo by si toho nevšim?
00:02:56Byla děravá ta poslední? Nebo proč? Nebo vy nenosíte?
00:02:59-To je móda, nenosit ponožky?
-To je takový střih italský.
00:03:02-Čeho?
-Těch kalhot. Toho obleku.
00:03:07-Že uplejší. To zkuste někdy.
-Co mám zkusit? Bez ponožek?
00:03:11-No.
-Petře, vy jste se zbláznil!
00:03:16Ne, tam jsou ponožky, ale jsou hodně nízké.
00:03:18K čemu vám jsou, když nejsou...
00:03:21Víte, kolik by vám to udělalo plyskýřů,
00:03:22kdybyste si tam dal tu nohu jen tak naboso?
00:03:25Jo? A to je móda teďka? Hodně jezdíte po světě.
00:03:29-No, hodně se to nosí.
-Ne, nenosí, jste chtěl říct.
00:03:34-Hodně se ve světě nenosej ponožky.
-Ano.
00:03:36Dobře.
00:03:47Petře, já jsem tady vás vychválil, že opravdu jste hodnocenej
00:03:51jako jeden z nejlepších tenoristů v současný době.
00:03:56Vy jste dokonce, to mně když tak řekněte,
00:03:59vyhrál v Barceloně, což mimochodem,
00:04:02žádnej českej fotbalista říct nemůže.
00:04:06Ale vy jste tam vyhrál. Co jste to tam vyhrál?
00:04:09Vyhrál jsem tam internacionální soutěž
00:04:11Franceska Viňase, což byl tenor minulého století,
00:04:15to byl velice věhlasný katalánský tenor
00:04:17a založil tu soutěž.
00:04:19-To byla soutěž mladých tenoristů?
-Ne, zpěváků. I dam.
00:04:24-Bas, soprán, všechno.
-Všechny rozsahy.
00:04:27Všechny rozsahy najednou.
00:04:29-Byl to nervák trošku?
-Byl, obrovskej.
00:04:31Jak to probíhalo, vyhlašování vítězů v Barceloně?
00:04:33-Kde to bylo? Na stadionu?
-Ne, v divadle. V divadle.
00:04:36V nějakým divadle barcelonským.
00:04:37Ale oni nám to předtím vyhlašovali neoficiálně,
00:04:41v divadle už byl jen ten ceremoniál.
00:04:45A tam se stala taková věc, že intendantka divadla v Barceloně,
00:04:52v momentě kdy říká všechny ty čísla,
00:04:54my jsme jako soutěžící měli čísla,
00:04:56ona říká 3. místo, 2. místo a speciální místo
00:05:00a to první si nechá až na konec.
00:05:01A teď mě nikde ještě neřekli, za celou tu dobu.
00:05:03Všichni už něco měli skoro
00:05:05a ona to poslední číslo řekla špatně.
00:05:10A teď mě úplně polilo,
00:05:11protože říkám, tak já jsem nic nedostal.
00:05:13-Vy jste měl, jaký jste měl číslo?
-732.
00:05:16-732. A ona řekla nějaký jiný.
-Ona řekla 702, nebo něco takového.
00:05:21-Do prkýnka.
-To jste si řek!
00:05:23-Do prkýnka jste si řek.
-Něco hošího. To tady nemůžu.
00:05:29Nicméně pak se hned opravila a řekla 732 ČR Petr Nekoranec.
00:05:35-Řekla nakonec vaše jméno.
-Řekla.
00:05:37To jste si asi řek: Do prdele! To je radost!
00:05:46-Ne, ty emoce k tomu patřej!
-To byly velký emoce.
00:05:50Udělejte si pohodlí. Já jsem se taky rozepnul.
00:05:54Jsme oblečený, jak kdybysme se domluvili.
00:05:57Košilky máme stejný. Akorát vy nejste tak vycpanej.
00:06:02Já to držím.
00:06:05No, vy zpíváte v operách. Je to tak, jo?
00:06:08Řekněte mi jednu věc.
00:06:10Člověk by si moh myslet, že když se řekne operní tenor,
00:06:14že to je, asi díky Pavarottimu,
00:06:17že to musí bejt rozložitý chlapisko,
00:06:20až takřka obézní, aby ten hlas měl o co opřít.
00:06:24To se tak jako říká mezi náma laikama, že je třeba.
00:06:28Vy jste taková souška. O co vy ten hlas opíráte?
00:06:34Já vám ani nevím.
00:06:36Ale snažím se na to přijít o co ten hlas opírám.
00:06:40-Ale snažím se o bránici.
-Tak bych trošku začal jíst!
00:06:44Když ono to je takový, v dnešní době už,
00:06:48takový ten stereotyp
00:06:49toho velkého Luciana nemůže bejt.
00:06:52-Jak to?
-Nikdo vás neangažuje potom.
00:06:55Když jste tlustej, tak vás nikdo neangažuje?
00:06:58-Hlavně v Evropě. Ne, fakt!
-Kde ano?
00:07:02-V Americe to trošičku ještě jde.
-V Japonsku třeba taky.
00:07:06Tam je sumo zavedený národní sport.
00:07:09Opravdu v dnešní době ten trend v tý opeře je,
00:07:13vzhledem ke všem těm technologiím, 3D a 4D v kinech,
00:07:17tak ta opera se snaží tomu přibližovat
00:07:19a víc se propojuje technologie a kamery,
00:07:23přenosy z Metropolitní opery, z Covent Garden z Londýna,
00:07:25tam máte kameru, jak kdybyste byli ve filmu.
00:07:28A to publikum už si vyžaduje, aby ti lidi dobře vypadali.
00:07:33-Petře, kolik vám je?
-27.
00:07:36Takže jste relativně mladej člověk.
00:07:39Tak na začátku.
00:07:40Já jsem se tady zmiňoval o tom, že ty mladý lidi moc jaksi,
00:07:45jak vy to vidíte z toho jeviště do hlediště věkově?
00:07:48-Nevidíte.
-Co?
00:07:49-Nevidíte moc do toho hlediště.
-Dobře, tak když rozsvítí.
00:07:53Když rozsvítí, tak jak v kterém městě a jak v které zemi.
00:07:57Jak je to u nás? Opravdu ten zájem není takovej?
00:08:02Podle mě u nás to je tak půl na půl.
00:08:04V Německu je to daleko lepší.
00:08:05Tam je hodně mladých lidí, kteří chodí do opery.
00:08:07Čím oni je tak přitáhnou?
00:08:09Oni je tam tahaj, už když jsou ve školce.
00:08:12Ale fakt! Edukace. Já jsem,
00:08:15když jsem byl v Operním studiu v Mnichově,
00:08:17nebo v Metropolitní opeře,
00:08:19tak se tam pořádají miniopery, nebo opery, jako Kouzelná flétna,
00:08:23opery, kde se nevraždí atd., což je skoro většina.
00:08:30To malé procento, oni opravdu
00:08:33tam natlačí do toho divadla školy a školky, hrajete pro ně.
00:08:38-To jsem zažil. Výchovný koncerty.
-Znásilňujete tu generaci.
00:08:43Ale oni potom si vzpomenou, když je jim 26, 7, 8 a jdou.
00:08:47-Jo?
-No.
00:08:48Ale není to dobrý publikum, takhle mladý.
00:08:51Není. Nezpívá se pro to dobře.
00:08:52Ale aspoň máte pocit, že vychováváte novou generaci.
00:08:57Vy si říkáte, jsou to hovada,
00:08:59ale jednou z nich bude operní publikum.
00:09:03Jednou. Ono se to musí obměňovat.
00:09:06To mi řekněte. Vy hrajete v operách
00:09:09a vy si nemůžete vybrat partnerku, s kterou chcete hrát.
00:09:13Co když tam vaší protihráčkou je subreta přes 100 kg,
00:09:18ve věku třeba vaší matky.
00:09:20-Taky už se stalo.
-Stalo se? A jak to řešíte?
00:09:26Pak jste herec. Prostě to hrajete.
00:09:32Tak vy jste taky herec. Tak to znáte.
00:09:35Todle se mi ještě nestalo teda!
00:09:39Tak hrajete s ní, jako se svojí partnerkou.
00:09:42Ona si vás přivine!
00:09:43To je právě to, že v dnešní době už se snaží ti intendanti,
00:09:48co obsazují ty role, aby se to nestalo.
00:09:52Abych tam právě nebyl já, s mým metrem 60
00:09:56a pak nějaká vyšší třeba...
00:09:58-Vy máte 160?
-65, 4, 5.
00:10:01-Vy nevíte kolik měříte?
-Ne.
00:10:04Kdy jsem se naposledy měřil já ani nevím.
00:10:10-Vy, my budem tak podobně.
-Já se neměřím. Já už se scvrkávám.
00:10:14Mě to nezajímá, jak to jde dolů, ta váha. Rozumíte. Dobře.
00:10:18-Tak stalo se vám to.
-Stalo se.
00:10:21-Nesmáli se lidi?
-Ne, ale není vám úplně dobře.
00:10:25Protože víte, že tam je 30 let třeba rozdíl věkovej.
00:10:28-Vy jí vyznáváte lásku.
-Právě.
00:10:30Většinou tenoři jsou buď klauni, nebo milovníci.
00:10:35Já jsem většinou milovník,
00:10:37když tam máte opravdu 30 let rozdíl...
00:10:40-Tak jste i za klauna.
-Ano. Tak nějak.
00:10:51Myslíte si, kromě výchovných koncertů,
00:10:54jak by bylo možný zájem oživit?
00:10:58Oni taky jsou nejrůznější experimentální,
00:11:02avantgardní inscenace.
00:11:05-To jste musel zažít.
-Určitě, no. Ne vždy fungujou.
00:11:09Zažil jste něco takovýho? Utkvěla vám nějaká mimořádně?
00:11:13Že jste si ťukal na čelo, že to je hovadina?
00:11:17Hodněkrát si ťukám na čelo. Ale jedno si pamatuju v Mnichově.
00:11:22Mi to odpoustí tomu nebudou rozumět.
00:11:24-Mnichov na nás nekouká!
-To nepřenášíte.
00:11:29-Nepřenášíte mimo hranice.
-Ne.
00:11:30Nicméně, tam dělali Dona Giovanniho, Mozarta.
00:11:33A opera začala tak, že tam byly 4 kontejnery.
00:11:36Takové ty velké přepravní kontejnery na lodích.
00:11:40Asi všichni znáte Dona Giovanniho. Story.
00:11:42Naprosto všichni.
00:11:46Premiéra. Bylo to v Praze, ve Stavovským divadle.
00:11:48-Bylo to napsáno pro Prahu.
-Mozart!
00:11:50Ano, Mozart. Ty kontejnery, to by bylo fajn,
00:11:54ale byl tam člověk, který měl pštrosí pera zapíchlý v hlavě,
00:11:59nahatý a chodil zprava doleva celou dobu.
00:12:02-Mezi těma kontejnerama?
-Jo.
00:12:04-Co to mělo znamenat?
-Celou operu.
00:12:05Ta má asi 3 a půl hodiny.
00:12:08Já jsem nevěděl až do poslední chvíle,
00:12:10to měl být duch Dona Giovanniho, který vlastně skončí v pekle
00:12:14a jakoby trpí.
00:12:16Nicméně to nebylo to, kvůli čemu jsem si ťukal na čelo.
00:12:20To, kvůli čemu jsem si ťukal na čelo, byla scéna,
00:12:23kdy tam je bál, renesanční bál, krásný.
00:12:26A v Mnichově to pojali tak, že to byl lyžařský zájezd
00:12:28a všichni byli oblečeni opravdu v lyžařských, no!
00:12:34Ale pozor, to není všechno!
00:12:35Tancovali s takhle velkýma plyšovýma tučňákama.
00:12:42A teď si vemte, že jdete do opery poprvé.
00:12:48Já už bych tam nikdy nepřišel.
00:12:51Možná, že jsou lidi,
00:12:52který právě proto začnou na operu chodit.
00:12:53Že je tam takováhle prča! Tučňáci a nahatej s pérem takhle!
00:12:59Myslím, že měl 3.
00:13:01Petře, říkal jste, že vám je 27. A v opeře zpíváte jak dlouho?
00:13:05Ale někde asi v zahraničí.
00:13:08Já jsem vlastně, když mi bylo 21,
00:13:09tak jsem předzpíval do Operního studia v Mnichově,
00:13:12ve Státní opeře.
00:13:13A hned jsem vlastně 21, po škole hned,
00:13:16vlastně ještě před školou.
00:13:17Já jsem dokončoval konzervatoř na dálku.
00:13:19-V 21? Co jste tam moh hrát?
-To byste se divil.
00:13:23To se budu divit.
00:13:26Moje první role byl Comte Ory, v Rossiniho opeře Le comte Ory.
00:13:31-Kontori se to jmenuje?
-Le comte Ory.
00:13:33-Ve francouzštině to bylo.
-Se to jmenuje, ta opera?
00:13:36-Českej název to nemá?
-Comte Ory.
00:13:39Děkuju vám, ano! Děkuju vám za překlad, Petře!
00:13:44-Comte Ory.
-Zlatý Ory. Teda Zlatý comte.
00:13:49-Zlatý hrabě. Pardon!
-Nějakej seriál, ne?
00:13:55Na pokračování. Já teda, upřímně, musím říct, než jsem sem přišel,
00:14:00můj život se odehrává v cizích jazycích
00:14:02a já jsem se musel opravdu 2 dny
00:14:04velice intenzivně rozmlouvat v češtině,
00:14:06abych tady neřekl nějaké, abych nepřekládal...
00:14:10Vy jste se učil česky, než jste sem šel?
00:14:12Rozmlouvat! Já jsem se neučil. Jen rozmlouvat!
00:14:15-Rozmlouvat? Jako mluvidla?
-Protože já žiju celý,
00:14:19vlastně už skoro 6 let v angličtině.
00:14:23-Říkal jste v Mnichově.
-No. Ale hlavně v angličtině.
00:14:27Vy v Mnichově žijete v angličtině?
00:14:30Taky. I v němčině samozřejmě.
00:14:31Ale angličtina je takovej dominantní jazyk teď.
00:14:35-Rozmluvil jste se hezky.
-Doufám, že dobře.
00:14:38Akorát s tím názvem, jak jste to říkal? Zlatý hory?
00:14:40Zlatý hory. Comte Ory.
00:14:47Já bych na to rád šel, furt nevím na co!
00:14:59-Le comte Ory.
-Le comte Ory. Takže do Paříže.
00:15:03-Bych si měl zajet. Tam to hrajou.
-No taky.
00:15:06-Petře, ale vy děláte jen operu.
-Mhm. Ne.
00:15:09Vy děláte koncerty? Když třeba zpíváte ten svůj sólovej koncert,
00:15:13snažíte se to prošpikovat něčím?
00:15:16Oživit? Víte co myslím? Aby se uvolnila trošku náladička.
00:15:21-Vždycky.
-Děláte to?
00:15:22-Určitě.
-Máte nějakej figl na to?
00:15:24Já se to vždycky snažím odlehčit nějakou trošičku filmovou hudbou.
00:15:28-Filmovou, jo?
-Takové ty staré filmy americké.
00:15:31-Snídaně u Tiffanyho a tak.
-Zanotujte jenom.
00:15:35My jsme ten film viděli všichni. Ale...
00:15:39(Petr Nekoranec zanotoval melodii)
00:15:43-To tam zpívá tam černoch, ne?
-Ne.
00:15:46Nezpívá to tam černoch.
00:15:48Já myslím, že Snídaně u Tiffanyho je černoch.
00:15:51Ne.
00:15:52To si pletu asi Bosé nohy v trávě. Pardon.
00:16:00Né, aspoň máme co střihat, rozumíte.
00:16:02Nemyslete si, že nechám vyjít ven, že jsem blbej. To já nenechám!
00:16:08-Mažeme!
-To byste byl blbej.
00:16:14A zpíváte taky bez ponožek? Když jdete v Rudolfinu? Opravdu?
00:16:18Jednou jsem zpíval. Ale teda měl jsem kritiku.
00:16:21Kritiku jste měl? A co o vás napsali kritici?
00:16:25-Ne, lidé potom.
-Co se jim nelíbilo?
00:16:28-Podívejte, já už to nosím.
-Ještě druhou byste si měl...
00:16:32-Cože?
-Ještě druhou byste si měl...
00:16:34-Měl bych druhou? Petře, jestli...
-Vidíte?
00:16:40Ale já nechci celý ty křečovky ukazovat.
00:16:45Já to nechám na půl žerdi. Nevadí vám to?
00:16:49-Ne, ale opravdu...
-Je to blbý!
00:16:52Zima vám je! Táhne na vás!
00:16:54Zima od nohou mně je mnoho let, Petře. Ale já to vytáhnu.
00:16:58Vy si to noste jak chcete.
00:17:01Je pravda, že já jsem si taky na to musel zvykat.
00:17:04A lidi vám řekli, že máte nosit ponožky?
00:17:07No, že mám nosit ponožky. Že to není hezký.
00:17:09Ono, jak jste na tom jevišti v úrovni hlav těch lidí,
00:17:13tak jediný, co vidí, jsou většinou boty.
00:17:17A pak až vás. Takže většinou boty. On nemá ponožky!
00:17:21Ale zase si odnesou nějakej zážitek.
00:17:24Nezapomenutelnej.
00:17:26Petře, co teď tak? Bude léto, vy určitě studujete nějakou roli.
00:17:33Co teďka? Jak myslíte, to já se vždycky ptám.
00:17:36Jak myslíte na české publikum?
00:17:38Jste prakticky jen venku, nebo máte tady koncerty?
00:17:43V opeře v Národním?
00:17:45Ne, na české publikum vždycky nezapomínám, myslím
00:17:50a vždycky myslet budu,
00:17:51protože přece jenom i když jsem odletěl
00:17:53ve 21 do zahraničí, tak jsem tady začínal.
00:17:57A bylo by to asi nefér zanevřít na českou kotlinu.
00:18:00Jasně.
00:18:01Je pravda, že v českých divadlech...
00:18:02-Kotlinu?
-Českou kotlinu.
00:18:04To jste se hodně rozmluvil včera. Sám bych to neřek líp!
00:18:10Českou kotlinu! Vás čeká Metropolitní?
00:18:14-Ještě ne. Ještě ne.
-Už jste tam zpíval?
00:18:16-Zpíval.
-V Metropolitní už jste zpíval?
00:18:19-Zážitek?
-Velkej. Velkej.
00:18:22Byla to menší role v Masseneho Popelce. Krásná opera.
00:18:27Nádherná opera. Doufám, že se mi brzo podaří tady někoho přesvědčit,
00:18:31aby byla udělaná tady třeba.
00:18:32V Masného Popelce? Kdo to je Masný?
00:18:35Massenet je francouzský skladatel. Romantický.
00:18:43Já už myslel, že to je zase nějaká Babišova firma!
00:18:53Tak já jsem si po kosteleckých uzeninách...
00:18:59-Masného Popelka, že by přišla.
-Masného Popelka.
00:19:02Teď přes léto, hrajete? Nebo máte prázdniny?
00:19:04Přes léto nehraji, ale vyhradili jsme si,
00:19:08já budu nahrávat své první CD.
00:19:10První CD. A vyjde to třeba v Německu, nebo v Evropě někde?
00:19:14Asi. V cizí řeči to děláte, ne?
00:19:18Repertoár jsem vybral francouzské árie.
00:19:24A vyjde to u nás třeba před Vánocema, nebo na podzim?
00:19:26-Mělo by.
-Před Vánocema!
00:19:29A jmenuje se to jak? Petr Nekoranec v opeře?
00:19:32-To ještě nevím. Máte nápad?
-Cože?
00:19:34To ještě nevím, jak se to bude jmenovat.
00:19:35-Máte nápad?
-No jó, takhle z fleku?
00:19:41Co vás první napadne.
00:19:42Petr Nekoranec, nakonec. Vy už na něco přijdete!
00:19:49Petr Nekoranec!
00:20:02Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herec
00:20:04Petr Vaněk!
00:20:16Vy jste si je sundal v zákulisí, ne?
00:20:20Ne, tak to se prostě takhle nosí. A proč ne?
00:20:26-I když máte zimní obuv?
-To není zimní obuv.
00:20:28To jsou boty a kalhoty,
00:20:30který jsem si koupil na Bali v Ubudu a...
00:20:33-V čem?
-Ubud. To je vesnička taková.
00:20:36Ale je taková evropská, nebo takovej přídech Berlína to má.
00:20:39A tam je návrhář a prodává tyhlety věci.
00:20:42A tak jsem si u něho koupil tyhle boty a tyhle kalhoty.
00:20:45Tady je taková gumička, tu si tady takhle dáte,
00:20:49oni můžou být na volný, tak venku je teplo,
00:20:51tak proč to mám tahat.
00:20:53Já jsem si říkal, že jste přijel odněkud.
00:20:55Chcete zkusit gumičku? Odkaď?
00:20:58Zlaté Hory, tady říkal Petr.
00:21:00Petře, já myslel, že jste umazanej a ono to je tetování?
00:21:09-Ne, to je obrázek.
-A to není totéž?
00:21:12Tetování a obrázek? Ukažte to!
00:21:16-A to je nalepený?
-To není nalepený.
00:21:18To je vytetovaný.
00:21:19-Jak to tam je?
-To je barvičkama udělaný.
00:21:21Vy jste si namaloval nohu, než jste sem šel?
00:21:24No, ale před 6 lety. Před 6 lety jsem přišel za Peterem Bobkem
00:21:31a řek jsme mu, že bych tam chtěl
00:21:33tady ten obrázek, měsíc a slunce, ta jednota.
00:21:36-A to se dá umejt.
-No dá, ale zůstane to tam furt.
00:21:40Samozřejmě, že to meju! Tak nejsem čuně!
00:21:44-Tady mám obrázek, to mejt nebudu!
-Tomu se vyhnu!
00:21:48To bych pak nemyl víc částí těla.
00:21:51Petře, vy jste,
00:21:54co já jsem tak pochopil z těch médií,
00:21:56že jste velice všestrannej.
00:21:58-Máte DAMU. Takovou tu loutkovou.
-Takovou tu loutkovou.
00:22:04Nemyslím, že loutková je o něco níž.
00:22:06Mám DAMU, jasně, alternativní a loutkové herectví.
00:22:09-Alternativní a loutkové herectví.
-Se to jmenovalo nějak tak.
00:22:12-To by ještě nebylo nic divnýho.
-To ne.
00:22:14Ale víte na co jsem ještě narazil a to mě překvapilo,
00:22:21že vy to herectví jste dostudoval někde v Holandsku.
00:22:25V Holandsku jsou nějaký lepší školy, než je DAMU.
00:22:27No tak já jsem tam odjel na školu do Utrechtu a bylo to v rámci
00:22:30výměnnýho studijního pobytu, jak se to jmenovalo?
00:22:35-Erasmus?
-Jo.
00:22:37-Co?
-Erasmus.
00:22:39-To je další cizí slovo.
-Jak vy to víte?
00:22:42Je mladej kluk, tak to ví.
00:22:45To je možný takhle vycestovat potom,
00:22:47a můžete třeba půl roku studovat na tý škole.
00:22:50A já jsem si vybral Utrecht, kde byla kombinace Lecoqa,
00:22:56směru Lecoqa a pohybovýho divadla,
00:23:00protože jak jsem vysokej,
00:23:02já jsem měl velkej problém s tím tělem
00:23:06a tam mně nějak vlastně ukázali...
00:23:08-Co dělat s tělem?
-No, no.
00:23:10Fakt, jo?
00:23:11Myslím, že mi to pomohlo hodně k tomu herectví.
00:23:14A jak jste měl dlouho ten Erasmus, nebo jak se to jmenuje?
00:23:16Půl roku jsem tu nemoc, tu chřipku Erasmus,
00:23:21holandskou chřipku jsem měl půl roku.
00:23:24Jak jste se tam domluvil? Holandsky?
00:23:26To je právě, umím jedno slovo, ale to se ne...
00:23:29-Holandsky?
-"Chotprdome".
00:23:33-Jako, jdi domů.
-No, tak trošku je to...
00:23:36Vidíte, že umím taky holandsky! Chotprdom!
00:23:38Chotprdome, ale to není moc dobrý prej.
00:23:42-Co to je?
-To je právě, to nebudeme říkat.
00:23:44A tam je výhoda, že všichni v tom Holandsku umí anglicky.
00:23:48Tím jsem se vás taky chtěl zeptat a to tak panuje o vás,
00:23:52že vy hodně dostáváte role svůdníků.
00:23:57Svůdníků.
00:23:58Abych vám pravdu řek, na první pohled bych to neřek.
00:24:05Děkuju.
00:24:06Než svůdník, bych řek iráckej terorista.
00:24:09-Nebo něco takovýho.
-Tenorista, terorista.
00:24:18Ono je to v těch Čechách tak,
00:24:19že tady ty teroristi se zatím do toho filmu nedostali,
00:24:22takže jsou to vlastně ty, jak jste říkal svůdníci.
00:24:26A nějakým úhlem, z nějakýho úhlu pohledu
00:24:29nejspíš vypadám jako svůdník, takže...
00:24:31-Tak jste si jich pár zahrál.
-Už jsem si jich pár zahrál.
00:24:35-To se hraje hezky asi, ne?
-Jo. Tak, jo.
00:24:41-Tak už získáte určitou rutinu.
-Tak jako, no, no...
00:24:46-Tak jo, nebo ne?
-Tak jako, co se ptáte?
00:24:49-Jestli jsem si to...
-Jak na to jdete se ptám.
00:24:51-Jak na to jdu? Přijdu a jdu tam.
-Na tu roli.
00:24:57Na ten úkol.
00:24:58Na ten úkol. No to je... Určitě na to nejdu jak terorista.
00:25:03Se na to připravím, přečtu si nějakou...
00:25:07Hele, normálně si prostě, no jdu na to, jak na to jdu.
00:25:11Jdu na to, prostě na to jdu.
00:25:13Já nevím. Tady třeba, kdybych se podíval na paní...
00:25:17-Dobrý večer.
-To už hrajete teďka, jo?
00:25:22Nevím.
00:25:25Nezlobte se, Petře, na mě, ale já bych vám nedala!
00:25:27S tímhletím jako...
00:25:37Tak vy jste neříkal na chlapy! To bych to hodil jinak!
00:25:43To by bylo něco jinýho.
00:25:49Dokonce jsem někde a to jsem si říkal, že je pěkný,
00:25:52že snad jste hrál, já taky nestačím všecko sledovat,
00:25:54ale že v tomto stylu, jako ten svůdník,
00:25:57že jste snad si dokonce zahrál se siamskýma dvojčatama.
00:26:01-Je to možný?
-No vidíte. Je to možný.
00:26:04-Jedno tělo a dva ksichty.
-To není fake news. No.
00:26:08-To jste si zahrál?
-No.
00:26:09Přímo jako...
00:26:11Podařilo a byla u toho Chantal Poullaine...
00:26:13Počkejte! Přímo jako?
00:26:20Dokonce to byla jedna,
00:26:21to byla první role, taková svůdnická.
00:26:26Vy jste sved rovnou siamský dvojčata?
00:26:29Jednu vlastně nešlo! Oni vždycky přijdou obě!
00:26:37Vám to jede teda, opravdu. Jste rozjetej. Jste hodně rozjetej.
00:26:41Vy jste to nezažil, tady to, jak koukám.
00:26:44No siamský dvojčata jsem nezažil teda!
00:26:46-Ani snad na ulici ne!
-Vidíte, já jo! A v posteli.
00:26:52No, na to jsem se ptal. To opravdu byly dvojčata?
00:26:58Byly to dvojčata a naštěstí měly kolem sebe gázu omotanou.
00:27:02Jak to?
00:27:03Takhle zádama byly přidělaný k sobě.
00:27:05-A jo, vlastně.
-Gázou.
00:27:09Ale to jako nevadilo, protože tam prostě byly dvě.
00:27:13-V podstatě oboustranný byly.
-Pojďme dál. Pojďme dál!
00:27:18Normálně na to pojďme, nadechněme se...
00:27:20O mě nejde, ale vím, že lidi tyhle věci zajímaj.
00:27:22To byl nějakej háklivější film?
00:27:24Ne, já jsem dostal,
00:27:26od svý první agentky jsem dostal příkazem:
00:27:31Don't shoot any porno, Peter! No porno!
00:27:35A toho se držím doteď. A funguje to.
00:27:38A tohle, co to bylo za film? To se dá ještě dohledat.
00:27:40To je Blízko nebe a natočil to Dan Svátek.
00:27:42-Blízko nebe se to jmenuje.
-Close to Heaven.
00:27:45A bylo to celý v angličtině a natočil to v Karlovejch Varech,
00:27:49kde jsme hráli v jednom obrovským domě, což byl hotel,
00:27:54tak bydlelo různej počet nájemců, nájemníků
00:27:59a jedním z nich byl Ernesto Madiphen,
00:28:03což byla moje postava, kouzelník.
00:28:05Petře, vy prej jste velice, vidíte že základní informace...
00:28:10To máte, no.
00:28:12Že jste velmi vyhledávaným hercem těma zahraničníma produkcema.
00:28:19Že hrajete dost často,
00:28:21nebo možná nejvíc z českejch herců v těch cizích filmech.
00:28:26To je asi pravda, ne?
00:28:27To jsou takový, to už bych nazval fake news, tohle.
00:28:31Protože si nemyslím, že jsem sám, kdo v Čechách hraje často
00:28:35v cizích produkcích, nebo v americkejch produkcích.
00:28:38Je pravda, že po škole jsem měl v tomhletom směru velký štěstí
00:28:43a mohl jsem s nima pracovat na zajímavejch projektech.
00:28:47Neustále se mi to vrací
00:28:48a ta angličtina mě v práci provází, řekl bych každoročně.
00:28:52Tak ale to se potkáváte
00:28:54s těma opravdu hollywoodskejma hvězdama.
00:28:56-Jo. Můžu se s nima potkat.
-Ne, že můžete. Potkal jste se!
00:29:00-Jo, potkal.
-S kterejma např.?
00:29:03Ať to nevypadá, že si něco...
00:29:04S Depardieuem, s Queen Latifah...
00:29:06S Depardieuem, s tím jste točil v Moskvě, ne?
00:29:08Ne, to on ještě nevěděl.
00:29:10To bylo období, kdy on jezdil po Evropě, on nerad lítá,
00:29:14tak jezdil po Evropě dvouma autama a furt řešil, kde se ukotví.
00:29:18A zrovna ho nejspíš chytli a řekli mu:
00:29:20Depardieu, pojď s náma točit!
00:29:22On říkal: Dobře, ale mám jen 2 tejdny!
00:29:25Tak řekli dobře, tak přijel do Karlovejch Varů,
00:29:27tam přijel, on řekl, akce, četl jsi scénář?
00:29:30Nečet! Co budem dělat? Nevím! Máte 2 tejdny!
00:29:34Tak to jsme natočili.
00:29:36Tam byla Queen Latifah, pak Mark Strong,
00:29:40tam jsme dělali část Forty Four, kde byl,
00:29:43teď si v rychlosti nevzpomenu na ty jména.
00:29:44-To nemá český názvy?
-Dítě 44. Většinou maj, ale...
00:29:50Maj, no maj.
00:29:51Taky s Tomem Hardym jste myslím točil.
00:29:53S Tomem Hardym jsem se taky potkal.
00:29:54-To je můj oblíbenej.
-Skvělej byl.
00:29:57-To je sekáč!
-Je, je. A je otevřenej
00:29:59velmi mladejm hercům, když to řeknu takhle.
00:30:03Nebo novejm hercům.
00:30:04To je blbě řečeno, otevřenej mladejm hercům.
00:30:06Není to blbě řečeno.
00:30:07Protože na tom place někteří z nich jsou takoví,
00:30:09že vás tak jako odsunou.
00:30:11-Jo. A Tom Hardy ne.
-Ne, ne.
00:30:13Tom Hardy je velmi otevřenej v tomhlectom,
00:30:16že s váma partneří na tý scéně
00:30:18a je jedno, že jste třeba no name.
00:30:20To je úplně jedno.
00:30:22Vás odsunout je asi problém, protože měříte kolik? 2 m, ne?
00:30:25Necelý 2 metry, ale i tak oni uměj odsouvat.
00:30:29-On se s váma bavil Hardy?
-Jo, jo.
00:30:31Víte, kterej je Hardy? S DiCapriem hrál na tý Aljašce.
00:30:36Jak se to jmenuje? Revenant, Zmrtvýchvstání.
00:30:39-Taky jste to neřek česky.
-Cože?
00:30:41-Zmrtvýchvstání. Řek jste to.
-Já jsem řek.
00:30:44-Vy jste Řek?
-Cože?
00:30:47To jsem teda, pane Šíp, nevěděl, že jste Řek!
00:30:50-Řek jsem to správně?
-Řek jste to správně.
00:30:53Tak to vidíte! A to neumím anglicky.
00:30:55Zmrtvýchvstání je český slovo.
00:30:57Ale to před tím jste řekl taky dobře.
00:30:59-Jo?
-Už bych to nechal.
00:31:02Klidně vám to můžu říct ještě jednou. Revenant.
00:31:08Zmrtvýchvstání. A ten Hardy, pokecali jste?
00:31:11-Jó, pokecali!
-Přiveďte ho někdy.
00:31:13Dobře, dobře. Když přijede, tak jo.
00:31:16Když tady bude, tak já se ho zeptám,
00:31:18jestli nechce jít za Karlem Šípem.
00:31:22A pak mi předvedete, jak čuměl Tom Hardy.
00:31:24Jo, jo, jo. To už můžu teďka.
00:31:32Musíte říct Charlie Arrow. To je anglicky moje...
00:31:40To bylo dobrý.
00:31:42No jo, když takhle točíte s těma zahraničníma,
00:31:44taky musíte mít dobrýho agenta.
00:31:45To je podle mě základ.
00:31:47Jo, tak k tomu venku potřebujete jinýho agenta.
00:31:51Tam musíte mít agenta v Anglii nejlépe a ve Státech.
00:31:55A to tak vypadá, že se mi podařilo sehnat teďka.
00:31:58-A tady máte taky agenta.
-Tady mám. Mám českou...
00:32:01-Dobrýho?
-Mám dobrýho.
00:32:03-Jo? Dobrýho agenta.
-Myslím, že nejlepšího.
00:32:06-Nejlepší agent co existuje?
-No. Jinak bych u něho nebyl.
00:32:12-Nebudeme ho jmenovat.
-Nebudeme.
00:32:14-Je to chlap?
-Ne.
00:32:19Vy umíte hodně zkoumat v tom internetu.
00:32:23-Kdo vám dělá?
-Je to moje žena.
00:32:25-To jsem chtěl slyšet.
-Moje žena mi dělá agenta.
00:32:30-Proč to skrejvat!
-Umím celou větu dát do kupy.
00:32:32-Proč to skrejvat?
-Já to neskrejvám.
00:32:34Vaše žena je agentka?
00:32:36Zastupuje herce, je castingová režisérka
00:32:39a do toho ještě zastupuje herce.
00:32:41Tak to vidíte. Tak to máte doma vlastně agenturu.
00:32:44Těžko ji platíte, že jo?
00:32:45-Platím jí, platím jí.
-Platíte jí?
00:32:47-Normálně za tu agendáž?
-No.
00:32:49-Kolik si říká?
-Tak na pohodu, no.
00:32:57Říká si stejně, jak ke každýmu jinýmu.
00:33:00Fakt, jo? Nějaký procentíčka chce.
00:33:02Prostě procento. Má s tím práci. A taky se snaží.
00:33:08Petře, vy jste ale všestrannej v tom smyslu,
00:33:11nebudu říkat, že jste sportovec, to byste se asi hodně rozpovídal.
00:33:14No, to mě baví. Sport mám moc rád.
00:33:16-Užijete to někdy? Využijou vás?
-Snažím se.
00:33:19Třeba, když jsme točili Borgii,
00:33:21nebo já považuju i jízdu na koni za sport.
00:33:24Když jsme točili Borgii, což bylo 2 roky,
00:33:272 a půl roku jsem to točil, tak jsem jezdil hodně na koni.
00:33:32To použiju. Pak jsem se naučil šermovat.
00:33:36Různý ty sporty se dají použít.
00:33:38Když jste sportovně nadán, to není každej herec.
00:33:41Sportovně nadanej. Co to je Borgia?
00:33:44Borgia byl seriál, který jsme točili v r. 2003 nebo 4.
00:33:49-Tuzemskej?
-Ne, ne, ne!
00:33:51To jsme dělali s Američanama, točili jsme v Čechách a v Itálii.
00:33:56To byly krásný 2 roky, kdy jsem cestoval do Itálie,
00:34:00bydleli jsme v Římě
00:34:01a jezdil jsem tam tak jednou, dvakrát za měsíc.
00:34:05-To byla hezká práce.
-To bylo moc pěkný, no.
00:34:07Krásná práce.
00:34:08Taky jste muzikant.
00:34:09Abych to shrnul, tu vaši všestrannost.
00:34:10Víte co, to zas jako oproti tady Petrovi, opeře a všemu...
00:34:13-Petr není muzikant, jenom zpěvák!
-Ne, ne, ne.
00:34:18-Tak to já nejsem vůbec muzikant.
-Hrajete prej na ukulele.
00:34:22Ale kdo nehraje? Kdo tady hraje na ukulele?
00:34:25Na ukulele každej nehraje.
00:34:27Fakt nikdo jste nedržel v ruce ukulele?
00:34:29V ruce ho možná drželi, ale nehráli na ně.
00:34:31Slečna držela ukulele. A brnkla. Taky jste držel ukulele?
00:34:38-Kde se dá držet ukulele.
-Normálně na krku a takhle...
00:34:41-Já vím! Ale myslím...
-Kdekoliv!
00:34:43Můžete si příště vzít sem a držíte ukulele.
00:34:47Já myslím, kam se dá zajít podržet ukulele!
00:34:49-Takhle jsem to myslel!
-Kamkoliv!
00:34:52Kam přijdete, všude je ukulele.
00:34:53Já si to vozím s sebou vlastně na cesty.
00:34:56Protože mě nebaví třeba na natáčení drbat,
00:35:00tak si, nebo mluvit, když jsou prostoje,
00:35:02na zkoušení si to beru a hraju si na ukulele.
00:35:07Taky ještě na něco jinýho hrajete, než na ukulele.
00:35:09Na akordeon jsem hrál nějakou dobu. Dovedu se naučit na akordeon.
00:35:13Čili na držky.
00:35:15A měl jsem psa, kterej se mnou zpíval doma. To bylo skvělý.
00:35:20-To bylo úžasný.
-Když jste hrál doma.
00:35:22Když jsem trénoval doma, tak ona začala:
00:35:25(Petr Vaněk napodobil zvuky, které vydával jeho pes.)
00:35:30Bylo to skvělý vlastně.
00:35:31Nechci vás poučovat, ale když takhle vyje pes při hudbě,
00:35:33to není, že by se mu to líbilo.
00:35:36Ona u toho vrtěla ocasem a byla spokojená.
00:35:39Pak si lehla, přišla, oblízala mě a: (vytí)
00:35:46-Tohle dělala?
-Byla úžasná.
00:35:49Tak to všecko byste moh využít.
00:35:51Jo, tak my to používáme třeba ve Zkoleduj se, právě v projektu
00:35:54takovým pěveckým, co jsme udělali, když jsme předělali vánoční koledy,
00:35:57tak tam třeba psi můžou zpívat s náma.
00:36:01-Můžou a nemusej.
-Zpívají?
00:36:04Když přijdou, tak jo.
00:36:06Když přijdou psi, tak zpívaj?
00:36:08Když přijdou psi na koncert, tak zpívaj.
00:36:10To já musím doporučit v Mnichově. Třeba udělají nějakej psí sbor!
00:36:14Vy tam máte tučňáky, to je v pohodě.
00:36:17Ti by je zakousli!
00:36:17To dopadlo, jak to dopadlo. To já bych....
00:36:20-Že byste sám tam založil?
-Já jim to předestřu.
00:36:24-Das Hundband.
-Das Hundband.
00:36:30Petře, řekněte mně, ptám se každýho.
00:36:33Teď léto je na krku. Nebo je před náma.
00:36:38-Opravdu?
-Chystáte se něco točit?
00:36:40Tuším, že moje prázdniny tenhle rok
00:36:42se budou odvíjet hodně od času s rodinou.
00:36:45A na to se moc těším,
00:36:46protože jsem to minulej rok promeškal.
00:36:49A zároveň v srpnu budeme natáčet desku.
00:36:53-Ne s Petrem.
-Se psem.
00:36:55Ne, ani se psem, ale Zkoleduj se, což jsou upravený vánoční koledy.
00:36:59Jo Zkoleduj se!
00:37:00Protože já si myslím, že zpívat a hrát si může každej.
00:37:03A pomáhat. Tak jsme udělali projekt Zkoleduj se
00:37:06a předělali jsme český vánoční koledy na takový
00:37:09zábavnější český vánoční koledy ve stylu Bobby McFerrina.
00:37:14-Třeba ukážu, že, kdyby...
-Ukažte nám.
00:37:18Pojďte se mnou do toho a vy se taky, prosím, přidejte.
00:37:22Čim, čim, čim, čim, čim čim, musíte se přidat.
00:37:27Čim, čim, čim, čim, čim čim, čim, čim, čim, čim, čim čim,
00:37:33pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim
00:37:38pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim...
00:37:41-To je hluboko.
-Čim, čim, čim.
00:37:44Čim, čim, čim, čim, čim čim,
00:37:49pim, pim, pim, pim, pim, pim pim, pim, pim, pim, pim, pim
00:37:54A teď půjdeme nahoru všichní, á...
00:38:02-To je takovej jako základ.
-To je vánoční?
00:38:04A my do toho máme vánoční koledu, kterou zpíváme.
00:38:07Ježíšku, panáčku, do toho zpíváte, jo?
00:38:09Nebo máme druhou...
00:38:10A celej barák dělá: čim, čim, čim... To je hezký!
00:38:15Už vlastně 3. rok to takhle dělaj a jsou spokojený.
00:38:18Kdo?
00:38:19No dělaj to, my to děláme každej rok... Lidi!
00:38:24Dělaj to s náma studenti různejch škol, který oslovíme
00:38:27a potom veškerej výtěžek z toho jednoho koncertu
00:38:30jde na organizaci, kterou si vyberou ty děti
00:38:33a zároveň to s náma zpívaj lidi, který přijdou na koncert.
00:38:37Třeba v Praze to bude v La Fabrice, tyhle Vánoce a jinak to vypadá,
00:38:41že to bude v Brně tenhle rok.
00:38:43Čili, to jsou moje prázdniny.
00:38:44Ještě ke všemu je to záslužná činnost.
00:38:47Je to skvělá činnost, protože učíme lidi zpívat
00:38:49a přestat se bát i.
00:38:51To je krásný. Petr Vaněk!
00:39:08Přátelé, s naším dalším, tedy třetím hostem
00:39:11zabrousíme do světa sportu, protože tím hostem je veleúspěšná
00:39:15česká atletka, je to oštěpařka
00:39:19a je to shodou okolností atletka roku, roku minulého, 2018.
00:39:23Nikola Ogrodníková!
00:39:37Já myslel, že jste se potkali vzádu.
00:39:39Potkali, ale ještě jednou.
00:39:42-Vy se jmenujete Nikola.
-Ano, Nikola.
00:39:45Ale protože, jak už jsem tady říkal,
00:39:46jsem takovej sběratel těch fake news,
00:39:48tak jsem se někde dověděl a to mně musíte vysvětlit.
00:39:52Vám prej všíchni říkají Boženka. Proč?
00:39:57To je taková přezdívka, kterou mám ještě z dalekých let.
00:40:04-Z dalekých, myslíte z mladších?
-Z mladších.
00:40:08Úplně bych to nerozváděla, ale ani nevím, jak to vzniklo.
00:40:14Kdybyste se jmenovala Božetěcha,
00:40:16tak bych to chápal, že vám říkají Boženka.
00:40:18Ale Nikola, dyť to je krásný jméno. To nemohli odvodit z Nikoly.
00:40:22Mně se moc nelíbilo, když mi říkali Ogro.
00:40:26-Tak mi říká hodně atletů.
-Ogro?
00:40:28Ogro. Jako, že jsem Ogrodníková, tak mi říkali: Hele, Ogro!
00:40:32-Pojď tady.
-Tak to je lepší Boženka.
00:40:34Opravdu, než Ogro.
00:40:37Ale neříkají Boženka, říkají Božka.
00:40:39Božka? Měla byste to dát do pořádku, tohleto.
00:40:45A taky, já když jsem vás viděl prvně házet oštěpem,
00:40:50tak vy jste byla rozpoznatelná tím, že jste měla takový copánky.
00:40:54To jste rozpletla? Nebo to jste udělala pro dnešek?
00:40:58Že jste to rozpletla? Víte co myslím?
00:41:00Vím, co myslíte. To je takový, já to většinou dělám,
00:41:04abych ten den strávila tím,
00:41:07že nepřemýšlím nad tím, že mám závod a jsem nervózní,
00:41:09takže člověk řeší šminky, jak bude u toho vypadat.
00:41:14Taky jste rozpoznatelná nejen těma copánkama,
00:41:17jako Petr má na noze obrázek, vy taky jste nějaká...
00:41:24-Polepená.
-Co?
00:41:25-Polepená.
-Ne, že polepená.
00:41:27Pod krkem máte, pod klíčníma kostma máte.
00:41:34-To bude tetováníčko asi, že jo?
-To je ze žvýkačky.
00:41:40To je přilepený z nějaký žvejkačky? To si teď ze mě děláte legraci.
00:41:46Víte, jak mají děti?
00:41:47Si kupujou žvýkačky a je tam tetovačka,
00:41:50pak si to přejedete teplou vodou a udělá se vám obrázek.
00:41:55Ale to je tetovačka.
00:41:56Já teda nevím přesně, co to je, protože vidím od každýho půlku.
00:42:02Vypadá to jako motýl, ale nemusí to bejt.
00:42:05To mi říká hodně lidí, ale motýl to opravdu není.
00:42:09Motýl to bude možná později, po dětech. Ale motýl to není.
00:42:21Lidi pak budou říkat, on se jí bál zeptat
00:42:23co to má vytetovanýho.
00:42:25-Je to mašle.
-Cože?
00:42:26-Mašle.
-Mašličky jsou to.
00:42:28Má to nějakej hlubší význam? Něco vám to připomíná?
00:42:32-Nějakej dáreček.
-Dáreček?
00:42:33Vánoční dáreček?
00:42:36Já se nechávám ráda balit, tak jsem takhle už připravená.
00:42:43To je slovo! Ano! Rovnou.
00:42:47Nikolo, já vám nebudu říkat Boženko. Co?
00:42:50-Tak třeba Božka.
-Ani ne Božka. Nikol.
00:42:53Ano, dobře.
00:42:55Chtěl jsem říct, co mě napadlo, že my, Češi, jak je to možný,
00:43:00že my jsme velmoc oštěpařská?
00:43:03Když to tak vemete. Chlapi, ženský dohromady.
00:43:05Když to vemete od Dany Zátopkový, přes všecky ty Železný a já nevím,
00:43:10Špotáková, teď ty 2 kluci oštěpaři, to všecko jsou rekordmani.
00:43:17Máme něco takovýho v povaze? Že hážeme za hlavu všecko?
00:43:21Nebo já nevím.
00:43:23Napadá vás to, proč my jsme oštěpařská velmoc?
00:43:25Chtěla bych říct něco vtipnýho,
00:43:27ale zrovna mě nic vtipnýho nenapadá.
00:43:28Pravdu! Přemejšlela jste o tom někdy?
00:43:32Bavila jste se o tom s někým?
00:43:33Je to otázka, co si pokládá víc lidí.
00:43:37Nebo ptá se mě na to víc lidí. A já na to nedokážu odpovědět.
00:43:41Nevím. Možná je to i proto,
00:43:45že vlastně všichni svěřenci pana Železného,
00:43:48který je náš světový rekordman, co si budeme povídat, je nejlepší.
00:43:53A trénoval i Báru, takže všichni navázali na jeho styl tréninku.
00:44:00Sbírali ty zkušenosti u něj, tak se potom nějak stalo, že...
00:44:06Někdo musel taky trénovat toho Železnýho.
00:44:08On trénoval sám. On na to přišel sám.
00:44:11On na to všecko, jak běžet rovně, on na to přišel sám?
00:44:14On ten oštěp, to je takový, já vám to musím vysvětlit.
00:44:17To mně vysvětlete.
00:44:20To je prostě disciplína, i když vám pan Železný,
00:44:23teď, kdyby tady přišel, řekl by vám jak házet,
00:44:27jak držet pravou, levou ruku, jak udělat levou, pravou nohou,
00:44:30tak stejně si to musíte najít vy sám.
00:44:33Vnímat ten pocit toho, co on říká musíte procítit v tom těle.
00:44:40Každý si to hledá nějak sám.
00:44:43Proto každej oštěpař je jinej, má jinačí techniku,
00:44:46někomu svědčí, když se rozběhne víc napravo, někdo víc rovně.
00:44:50Třeba Číňanka, ta vůbec nedrží oštěp tady a má ho tady u těla,
00:44:54běží s ním takhle a pak si ho tam nějak dá.
00:44:56-Ona běží...
-Takhle ho má! Tak jak tašku.
00:45:00-Fakt? A háže daleko?
-Daleko háže.
00:45:03Číňanka? Prosím vás!
00:45:05Začínám přemýšlet, jestli nezkusím její taktiku.
00:45:09Teďka zprudka odbočím. Vy jste z Ostravy, myslím.
00:45:13-To neslyšíte?
-No samozřejmě! Chci se ujistit.
00:45:17-Jste z Ostravy?
-Ano. Jsem z Ostravy.
00:45:19Počkejte, vy jste tam začala sportovat, ne?
00:45:22Na tom stadionu vítkovickým. Že jo?
00:45:24Tam jsem začínala. Nebo v podstatě jsem začínala v Ostravě Porubě,
00:45:28to je, tam je taky oddíl
00:45:30a z toho oddílu jsem potom přešla do Vítkovic.
00:45:35Mám pocit, že jste trénovala i nějakou dobu v cizině.
00:45:37Někde v Itálii? Že jste procestovala dost. Že jo?
00:45:40Abysme to uzavřeli celý.
00:45:42-Právě s bývalým přítelem...
-Cože?
00:45:46Ano, byla jsem v zahraničí,
00:45:48bydlela jsem v Itálii a pár let ve Francii.
00:45:51A co s bývalým přítelem?
00:45:53On tam hrál hokej a já jsem ho doprovázela.
00:45:56Jako žena jeho. Kuchařka a pečovatelka.
00:46:03Vy jste chodila s hokejkou? Abysme tomu dobře rozuměli.
00:46:09Jako, hrál hokej. Nechodila jsem s hokejkou.
00:46:12Ne, to se říká. My říkáme všichni, ten hokejista, neříkáme...
00:46:15Ano, chodila jsem s hokejkou. Proč vás to překvapuje?
00:46:18Cože? Ne, že mě to překvapuje. Jenom se ptám.
00:46:23-A to je známej hokejista?
-Ne. Nehraje NHL, to ne.
00:46:27-Ve Vítkovicích hrál?
-Ano.
00:46:29Já znám z Vítkovic všecky hokejisty.
00:46:33(Nikola Ogrodníková si významně odkašlala.)
00:46:37-Svozil, Vůjtek.
-To jsou starší ročníky ale.
00:46:40To už jsou důchodci, ano!
00:46:51Vy jste nějakej čas probendila tím,
00:46:54že jste jezdila jako doprovod hokejisty.
00:46:58Ne, pro mě byl i ten osobní vztah docela důležitý.
00:47:01A pak jsem se rozhodla, že mě to docela trápí,
00:47:05když jsme každej jinde,
00:47:07tak jsem se rozhodla, že trénovat můžu i tam.
00:47:11Trošku jsem se toho bála,
00:47:12protože jsem nevěděla, jestli to zvládnu bez trenéra,
00:47:14ale nakonec na to vzpomínám,
00:47:16že to byly ty nejlepší léta, co jsem prožila.
00:47:19Protože jsem se tam opravdu seznámila se spoustou,
00:47:22se skvělýma lidma a hlavně
00:47:23i ty podmínky na trénování jsem měla, když třeba tady u nás,
00:47:27v Česku byla zima, my jsme měli krásný počasí.
00:47:30Fakt jako, bylo to hezký.
00:47:32Ale Nikolo, teď je to jiný. Že jo? Teď už to není hokej.
00:47:39Pokud nemám nějaký starý informace.
00:47:42-No, není to hokej.
-Teď je to něco jinýho!
00:47:50-Oštěp.
-Oštěp je to!
00:47:53Nevím, proč se na vás obracím! Rozlít jsem se prostě!
00:47:58-Asi jste čekal nějakou fanfáru.
-Ne, prostě tak.
00:48:01-Není to žádná tajná informace.
-Není.
00:48:04-Vaším přítelem je oštěpař.
-Ano.
00:48:06-To je jiný kafe, že jo?
-No jo, to jo!
00:48:11Je dobrej. Oni jsou 2 dobrý naši. Jeden tady dokonce byl.
00:48:16A já teďka nevím, který je ten váš. Jeden se jmenuje Vadlejch.
00:48:20-To je asi třetí právě.
-Vadlejch, oštěpař dobrej.
00:48:25-A teďka druhej je?
-Vítězslav Veselý.
00:48:28Veselý! A to jako je, nechci říct lepší než hokejista!
00:48:34Ale máte se o čem spolu doma bavit.
00:48:37No, v podstatě se bavíme jen o oštěpu.
00:48:43Takže to zas není taková radost!
00:48:46Já jsem většinou takovej člověk, že bych ráda měla klid,
00:48:50když přijdu domů a byla tam s tím partnerem, ono je to těžký.
00:48:54Protože Víťa mě i trénuje a o to je to horší.
00:48:57V tomhle směru.
00:48:59On je i můj partner i můj trenér.
00:49:03-Zároveň v jedný osobě?
-Tam se tomu moc nevyhnete.
00:49:06Přijdu domů a ještě nějaký věci řešíme z tréninku,
00:49:10co mu zůstanou v hlavě, nebo mně.
00:49:13Pořád se to motá o atletice.
00:49:15Takže vy přijdete domů,
00:49:16každej dáte svoje oštěpy do jinýho kouta.
00:49:20Spíš se zavřeme každý do svýho kouta.
00:49:23Ženský oštěpy jsou myslím kratší, než mužský.
00:49:26-A lehčí.
-Cože?
00:49:28Jsou kratší i lehčí.
00:49:29-A kratší jsou, ne?
-Ano, taky jsou kratší.
00:49:33Takže si je nemůžete míchat, Nikolo.
00:49:35-Popadnete chlapskej oštěp a co?
-To bych si nějak poradila.
00:49:42-Když spěcháte na tramvaj.
-To jsem ještě nezažila,
00:49:45že bych spěchala na tramvaj s oštěpem.
00:49:51Jsem jenom vyfabuloval.
00:49:54Nikolo, sportovců vašeho kalibru se vždycky ptám,
00:49:57olympiáda už je za rohem, za rok!
00:50:01Myslíte, nebo bavíte se doma s vaším partnerem,
00:50:06že byste mohli jet spolu?
00:50:08Je třeba něco hodit, aby vás vzali do Tokia.
00:50:11-Já už limit mám.
-Splněnej? To je těch 67?
00:50:16Ten limit byl 65 m.
00:50:18Takže já jsem se tam už kvalifikovala.
00:50:19Takže já už vím, že za rok pojedu.
00:50:22To už víte. To už s tím počítáte. A Víťa?
00:50:25Víťa s tím taky počítá, že pojedu.
00:50:37Nějak ho to asi motivuje, ne? Musím hodit limit!
00:50:40Přeci tam holku nepustím samotnou.
00:50:42No právě! Tolik sportovců. První olympiáda.
00:50:47Vy jste vlastně ještě nebyla nikdy.
00:50:49-To je moje první.
-Vaše premiéra.
00:50:52To je lepší jet sama. Abyste se rozkoukala.
00:50:57A pak doma měla co vyprávět.
00:50:59Já jsem jen chtěl vědět, jestli ta olympiáda,
00:51:01to Tokio už vám tam někde...
00:51:03Já to mám v hlavě a myslím, že Víťa taky.
00:51:05Musím říct za nás, sportovní fanoušky,
00:51:08že by bylo krásný, kdyby v tom Tokiu
00:51:11na oštěpařský bedně stály 2 Češky.
00:51:14Budeme vám držet palce. Nikola Ogrodníková!
00:51:29Přátelé, pro dnešek je to všechno, já vám všem děkuju za pozornost
00:51:32a samozřejmě děkuji dnešním hostům, kterými postupně byli:
00:51:36Petr Nekoranec, Petr Vaněk, Nikola Ogrodníková!
00:51:49Děkujeme a na shledanou!
00:51:52Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa. Hosté: P. Nekoranec, P. Vaněk a N. Ogrodníková. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2020 | English | 12
