Dnešními hosty K. Šípa jsou bývalý fotbalista Vladimír Šmicer, hudebník Jan Homola a herec Miroslav Donutil který zítra oslaví významné životní jubileum (2018). Režie M. Čech
00:00:33 Děkuju vám, přátelé, dobrý večer, dobrý večer, vážení diváci,
00:00:36 dobrý večer, vážení diváci televizní.
00:00:39 Velice často všichni slýcháme, v takovým tom mediálním prostoru,
00:00:43 že náš národ je rozdělen.
00:00:46 A teď se řeší, kdo ho rozděluje a kdo by ho měl stmelovat atd.
00:00:50 Troufám si říct, že náš národ je rozdělen odjakživa.
00:00:55 Nejstarší rozdělení našeho národa je dělení na sparťany a slávisty.
00:01:01 Zdánlivě nesmiřitelný tábory,
00:01:02 ale kdyby všecky tábory rozdělený fungovaly tak,
00:01:05 jako sparťani a slávisti, to by byla pohoda!
00:01:08 Oni se tak pošťuchujou
00:01:10 a vymýšlej na sebe nejrůznější vtípky,
00:01:12 při těch zápasech vzájemných je to trošku vyhecovaný,
00:01:15 ale jinak pohoda.
00:01:16 Legrace. Sparťan a slávista mezi sebou je zdrojem legrace.
00:01:20 Dokonce od nepaměti se vymýšlej vtipy,
00:01:23 Sparťani na slávisty a slávisti na sparťany.
00:01:25 A zajímavý je, že některý, třeba 20 let starý vtipy,
00:01:30 to jsem já zaregistroval,
00:01:31 se vracej podle toho, jak jsou aktuální.
00:01:34 Některej ten vtip najednou nabyde na aktuálnosti,
00:01:38 tak s ním někdo přijde.
00:01:40 Řeknu vám jeden, kterej se vrátil, protože je nejspíš aktuální.
00:01:44 Přišel chlap na veterinu se svým psem a říkal,
00:01:47 pane doktore, já mám problém, ten můj pes je asi sparťan.
00:01:51 On říkal, jak se to projevuje, že je sparťan?
00:01:53 Říká, když Sparta prohrává, on kňučí, on zvrací, on má průjem!
00:02:00 Nežere, on je skoro na umření! On říkal, no to je zajímavý.
00:02:04 A co dělá, když Sparta vyhrává?
00:02:06 Ten říká, to já nevím. Já ho mám teprve půl roku.
00:02:19 Vrátil se prostě! No! Přátelé, naším dnešním prvním hostem
00:02:25 je bývalý fotbalista,
00:02:28 troufám si říct legendární fotbalista,
00:02:31 protože má za sebou velice úspěšnou fotbalovou kariéru.
00:02:36 Zajímavé je na něm mj. to, že celý život,
00:02:39 pokud jde o tuzemsko, nosil jediný dres na sobě
00:02:43 a sice ten sešívaný.
00:02:45 Kovaný slávista. Vladimír Šmicer!
00:02:58 Já vím, že tady se nedobereme žádnýho velkýho výsledku,
00:03:02 máš ty nějaký vysvětlení, že ta vaše generace,
00:03:06 ty sis jako fotbalista sáhnul na asi nejcennější klubovej pohár
00:03:12 a to je Champions league,
00:03:14 kdy jsi v dresu Liverpoolu, ještě s Barošem,
00:03:16 jste to vyhráli ve finále.
00:03:18 Ale tím úspěchy českýho fotbalu skončily.
00:03:21 Pak už si nikdo na nic nešáh.
00:03:23 Ale šáhnul. Ještě Marek Jankulovski s AC Milán v r. 2007.
00:03:28 A Petr Čech taky ještě vyhrál.
00:03:31 Jsme 4. Ale ještě to nikdo nevyhrál s českým týmem.
00:03:34 To by bylo lepší možná. Kdyby se to třeba povedlo tý Slávii.
00:03:37 Já jsem rád, že ten první fór nebyl o Slávii, ale o Spartě.
00:03:40 -Byl docela dobrej.
-To bych si nedovolil!
00:03:46 Takovej úvod mi připravit by nebylo úplně nejlepší.
00:03:49 Ne, o Slávii jsem říkal, když tady byl Lafata.
00:03:51 Čili buď v klidu.
00:03:53 Jak si ty vysvětluješ ten sešup?
00:03:55 Obecně se dá říct, že ta vaše generace, čím to bylo?
00:04:00 Že jste víc trénovali, nebo míň jste pili? Čím to je?
00:04:05 Mně se zdá, že jsme byli víc z ulice.
00:04:07 Že jsme víc hráli na tý ulici.
00:04:09 Po škole jsme přišli domů a šli jsme ven s dětma.
00:04:12 My jsme měli party dětí venku a chodili jsme si hrát.
00:04:15 Nehráli jsme jen fotbal. V zimě jsme hráli hokej,
00:04:18 hráli jsme na schovávanou, na bábu, vybíjenou.
00:04:21 Ta ulice, podle tebe, chybí.
00:04:24 To maj dneska kluci vyběhnout na D1?
00:04:28 Maj to těžší! My jsme přišli po tý škole a šli jsme se bavit!
00:04:32 Šli jsme si hrát.
00:04:33 Zatímco ti kluci přijdou z tý školy a jdou na tréninky,
00:04:35 kde jim dávaj rozkazy, příkazy a už netvořej!
00:04:39 Už jen poslouchaj, už dělaj, co po nich někdo chce.
00:04:42 A my jsme si hráli, možná je to v tom.
00:04:45 Ale je to dobou. To, co jsme měli my, už asi nejde.
00:04:49 Vememe konkrétně tebe. Ty jseš kluk z vesnice.
00:04:52 Už nevím jaký.
00:04:55 Je to v Severočeským kraji u Děčína. Verneřice se jmenuje.
00:04:58 -Jak?
-Verneřice. Je to takový slovní...
00:05:02 Existuje ještě tahle obec? Existuje.
00:05:04 Existuje. Jsme větší.
00:05:06 Já, když jsem tam bydlel, nás bylo 800.
00:05:08 Teď už jsme, tak 1200 nás tam je.
00:05:10 -Na 1200 jsou Verneřice?
-Ano, ano.
00:05:13 Ale tak jseš kluk z vesnice, tak co?
00:05:16 Asi jste měli nějaký slepice, měli jste králíky.
00:05:19 Měli jsme králíky a králičí maso, jako Slunce, seno, jahody,
00:05:24 každejch 14 dní jsem měl králíka a v sobotu taky.
00:05:27 Počkej. Já se neptám, co jste měli v sobotu.
00:05:32 Měli jsme králíky, měli jsme psa, pěstovali jsme si brambory,
00:05:36 zahradu jsme měli, okopával jsem.
00:05:38 -No já ne, to jsem nedělal.
-To ještě nebyla otázka.
00:05:41 To bylo konstatování, že jseš z vesnice.
00:05:43 Otázka přijde. Chápeš to! Ty celej jídelníček vychrlíš!
00:05:48 Jak se tenkrát dostal takovej kluk,
00:05:50 to tě někdo viděl kopat vesnickou ligu a řek,
00:05:52 ten je dobrej, pojďte ho vzít do Slávie?
00:05:55 -Přeci to byl rychlej vzestup tvůj.
-Ze začátku to nevypadalo úplně.
00:05:59 Já jsem byl dobrej, ale to bylo na tý vesnici,
00:06:02 kde bylo 800 lidí, nás bylo 20.
00:06:05 -20 vás kopalo v tý vesnici.
-Tam jsem byl jakoby dobrej.
00:06:08 Ale naši se potom rozhodli, protože ségra byla dobrá ve škole,
00:06:13 že bysme měli jít do nějakýho většího města,
00:06:15 kde bysme měli větší šanci se uplatnit.
00:06:17 Tak jsme se z těch Verneřic přestěhovali ve 14,
00:06:19 když mi bylo 14, tak jsme šli do Prahy.
00:06:21 Vy jste si řekli, pojďte do nějakýho města
00:06:23 a šli jste do Prahy.
00:06:24 Šli jsme do Prahy.
00:06:25 Ono to bylo díky tomu, že babička měla na Vinohradech byt.
00:06:28 -Tak jste šli k ní.
-Tak jsme šli k ní.
00:06:29 Jsme šli bydlet na Vinohrady k babičce.
00:06:32 -Jak velkej byt měla babička?
-3+1, krásnej.
00:06:35 A přišlo z Verneřic, kolik vás přišlo? 5?
00:06:37 -4. 4 jsme přišli.
-Babka do tý doby sama, jo?
00:06:41 Babička sama, naši měli jeden pokoj,
00:06:44 já se ségrou a babička měla jeden pokoj.
00:06:45 -A to jste šli i s králíkama?
-Bez nich. Ty jsme nechali tetě.
00:06:49 Čili jsi přišel do Prahy. A co ten fotbal?
00:06:52 Nejblíž jsem to měl na Slavii. Z Vinohrad nejblíž byla Slavie.
00:06:56 -Tak jsi se sebral a šel jsi...
-No, jeli jsme s tátou tramvají.
00:07:00 Přijeli jsme tam, to jsem jel poprvý tramvají.
00:07:03 Jsem koukal!
00:07:09 -Kolik ti tak bylo?
-14, no.
00:07:12 -Ve 14 prvně tramvají?
-I metrem potom následně.
00:07:17 To už jezdily i trolejbusy v Praze. To jsi koukal, co?
00:07:20 To už snad nejezdily. To jsem nejezdil.
00:07:23 Ne? Tak promiň.
00:07:28 To zase pamatuju jen já. 51 jezdila kolem Orionky.
00:07:34 To si pamatuju.
00:07:35 Byl jsem hrozně nervózní, když jsme tam jeli s tátou.
00:07:37 -Ve 14.
-Ve 14.
00:07:39 -Byl tam Ivo Lubas, sekretář.
-V tý době už nehrál.
00:07:42 V tý době už nehrál. Řek, že si mě zkusej.
00:07:44 Kdo mě posílá, jsem řekl, že nikdo, že jdu sám.
00:07:49 -Nějaký doporučení čekali!
-Od koho jdete? Od nikoho!
00:07:57 Co tady chcete? Chci hrát za Slavii.
00:08:00 Říkal, tak si tě tejden zkusíme.
00:08:02 Po tom tejdnu mi řekli, že si mě nechaj.
00:08:05 Šel jsem na hostování. Nedali mě hned na...
00:08:08 -Do dorostu.
-Do dorostu, ano.
00:08:10 Takže s dorostem tě vyzkoušeli.
00:08:12 Tam jsem potom prošel těma věkovejma kategoriema všema.
00:08:15 Od těch 15 let, 16, 17, 18, až.
00:08:18 Čili ne, že bys od dětských let byl slavista.
00:08:21 Prostě jste to měli nejblíž z domova.
00:08:23 Pak už nám to je jasný. Z dorostu jsi se dostal do A atd.
00:08:29 Já, když mluvím o tom, že ta vaše generace a ty specielně,
00:08:33 že opravdu jsi šel strašně rychle nahoru,
00:08:35 je to určitě i tím,
00:08:36 že sis velmi rychle uspořádal svoje osobní věci,
00:08:39 poměrně v mladém věku ses oženil.
00:08:42 V tý době to tak chodívávalo. Teď už je jiná doba.
00:08:46 -Dokonce 2 x ses oženil.
-2x jsem se oženil.
00:08:49 S tou samou ženou. Jestli si to pamatuju dobře.
00:08:56 Jak jsi mě oženil tehdy.
00:08:59 Já jsem v životě, přátelé, oddával jen jednoho člověka
00:09:02 a to je Vladimír Šmicer.
00:09:09 Jsem se v podstatě oženil 2 x v jednom roce.
00:09:13 Nemusí každý náš divák vědět,
00:09:15 že ty sis vyhlédl a posléze vzal dceru fotbalisty Ladislava Vízka,
00:09:22 kterej byl možná ve svý době
00:09:23 ještě slavnější, než ty, ve svý době.
00:09:26 Řekni mi, tutlali jste to před Láďou, že ona má fotbalistu?
00:09:33 -Pavlína se jmenuje tvoje žena.
-Pavlína.
00:09:35 -Tutlali jste to nějakou dobu?
-Moc dlouho ne.
00:09:38 Protože Láďa je takovej, že ten se dozví úplně všechno.
00:09:42 A to, co neví, to si přimyslí.
00:09:45 Ale je pravda, že to bylo jiný. Tenkrát ještě nebyly mobily.
00:09:51 Ono se to provalilo celkem rychle,
00:09:52 že jsem volal na pevnou linku a vzal to on.
00:09:55 Tě poznal podle hlasu? To není možný!
00:09:57 Já jsem se představil.
00:10:01 Ale on už mě měl obešlápnutýho, protože mě trénoval Pepa Pešice,
00:10:07 nebo byl náš trenér a Láďa Vízek se ho jednou zeptal, říká,
00:10:11 hele, ta moje dcera tam,
00:10:12 chodí za ní ten Šmicer od vás ze Slavie.
00:10:15 Jakej je prej? Láďo, toho ať se drží prej.
00:10:21 Fakt, jo?
00:10:23 Toho ať se drží, je mladej, šikovnej!
00:10:27 Ono je samozřejmě známý o tvým tchánovi,
00:10:31 on je strašně soutěživej.
00:10:33 Já bych chtěl říct, že v tý době, když mně bylo 20,
00:10:35 já jsem v podstatě,
00:10:37 on měl těch úspěchů, už byl slavnej,
00:10:39 už měl tu kariéru za sebou.
00:10:41 Já jsem cejtil takovej strašnej respekt vůči němu.
00:10:44 Teď už je to jinak, no.
00:10:47 Vysvětli mi jednu věc. A přísahám, že ji nevím.
00:10:50 Je to takový pro mě klubíčko, budu rád, když ho rozmotáš.
00:10:54 Říkáme, že Láďa je soutěživej. Ty máš 2 děti?
00:10:58 -Kolik jim je?
-18 a 14.
00:11:02 18 a 14. Tvýmu tchánovi, čili dědovi tvejch dětí,
00:11:09 se narodilo taky dítě.
00:11:12 -Tomu je teďka kolik?
-5.
00:11:15 -Čili tvejm dětem, to je holčička!
-Ano.
00:11:18 -Tvejm dětem se narodila teta!
-Správně. Správně. Mají tetu.
00:11:24 Na rovinu! Byla to nějaká sázka od toho Ládi?
00:11:27 -Nebo se jen utrh dědek ze řetězu?
-Abych řek pravdu, spíš se utrh.
00:11:37 On je v týhle věci takovej náruživej.
00:11:41 -V jakejch věcech? Povídej!
-V těch sexuálních.
00:11:45 Na tyhle věci je času dost. Jsi ho zažil?
00:11:48 Ne, ale on to o sobě říká! Že prostě jako, že on...
00:11:53 Že on prostě jako... Že ho to baví. Tohle až si pustí!
00:12:04 -Jestli chceš, něco vygumujeme.
-Ne, ne.
00:12:07 -Lidi to nerozkecaj, tyhlety tady.
-Já to tady říkám schválně.
00:12:12 Protože on vždycky, když si s ním povídám
00:12:13 a on potom potřebuje něco říct do televize, nebo novinářům,
00:12:18 tak on řekne, no jasně,
00:12:19 a Šmíca říkal, že to je takhle a takhle.
00:12:23 A já mu vždycky říkám, proč říkáš, že Šmíca říkal? Řekni to za sebe.
00:12:27 A on říká, dyť jsi to říkal, je to pravda, tak proč ne?
00:12:29 Tak až mi bude říkat, tak já řeknu,
00:12:30 jsi to říkal, je to pravda.
00:12:33 Tak trošku opatrnej. Ty výroky o těch rozhodčích...
00:12:38 Přesně tak. On se potom soudí s nima.
00:12:41 On se soudí s těma rozhodčíma? To já nevím.
00:12:43 S těma rozhodčíma ne. Ale s panem Berbrem se soudí.
00:12:46 -Kvůli výrokům v novinách.
-Jo takhle! Takže to háže na tebe.
00:12:50 Háže to na mě! Abych se soudil já.
00:12:54 Láďo, tak pojďme zpátky k fotbalu. A děti spolu vycházejí?
00:12:59 Tvoje děti už vědí, že ona je teta?
00:13:01 Jasně, nejlepší bylo, když třeba ze začátku Láďa říkal,
00:13:05 Naty, běž přebalit tetu!
00:13:17 To bylo takový jako...
00:13:18 O Vánocích, když se sejdete, to musí bejt sranda u vás.
00:13:21 To ještě chlapi ho hecujou, aby měl ještě kluka.
00:13:25 -Chlapi v hospodě ho hecujou?
-Jasně, jasně.
00:13:27 Aby měl ještě kluka! A co on na to?
00:13:31 -Jestli ho to furt ještě baví?
-On říká, že to není jen na ňom.
00:13:35 -Že taky musí i ta...
-Že protějšek!
00:13:39 By taky musel chtít!
00:13:42 Ale, když jsi pověsil kopačky na hřebík.
00:13:45 Tu děláš nějakýho poradce nějakýmu trenérovi,
00:13:48 tu děláš nějakýho asistenta.
00:13:50 Tak se mně zdá že do toho jen tak nezávazně kecáš.
00:13:55 Protože poradit, na tom není nic špatnýho.
00:13:57 Když to nevyjde, tak jako, konečný rozhodnutí na tobě nebylo!
00:13:59 Ty jsi nikdy nechtěl dělat trenéra? Licenci sis nikdy nechtěl udělat?
00:14:03 -Nebo ji máš?
-Licenci mám, nemám tu nejvyšší.
00:14:06 Tu nemám, to bych musel 2 roky jít studovat.
00:14:09 Ale mně se zdá, že jsme moc hodnej na to, abych moh dělat trenéra.
00:14:12 Že prostě není to pro mě.
00:14:14 Zkusil jsem dělat, byl jsem manažer u nároďáku
00:14:17 a už tam jsem cejtil na sobě, že abych tu funkci dělal,
00:14:22 že bych měl bejt v určitejch věcech tvrdší, já jsem to nedokázal.
00:14:25 -Jseš měkota?
-Jsem moc hodnej. Jsem, no.
00:14:28 Jsou věci, kde jsem měl bejt tvrdší a neuměl jsem to.
00:14:34 Tak jsem se rozhod, nebo rozhod!
00:14:35 Tak jsem si řek, že nějaký peníze jsem si vydělal,
00:14:38 že si je zkusím užít.
00:14:39 Od tý doby do toho jen kecám a chodím do televizí různých.
00:14:48 Užíváš si, co sis našušnil za fotbalovou kariéru, jo?
00:14:52 Tak nějak bych to viděl.
00:14:54 Takže ty neděláš vůbec nic? Víš co bych, podnikat bych začal!
00:14:59 -Podnikám, jo, ano, ano.
-To jsem chtěl slyšet.
00:15:01 V čem podnikáš?
00:15:03 Určitě znáte Tančící dům, mám tam hotel s kamarádama.
00:15:08 Jsme udělali, v Tančícím domě, tam je hotel.
00:15:10 -Ty jsi koupil Tančící dům?
-Nekoupil jsem Tančící dům.
00:15:13 Ale máme tam udělaný, ve 3 patrech tam máme hotel.
00:15:17 -Prosím tě! Takže jseš hoteliér?
-Takže jsem hoteliér.
00:15:20 V Mariánskejch Lázních mám 2 hotely, takže jsem hoteliér.
00:15:23 -Ty máš dohromady 3 hotely?
-3 hotely, no ano! No 3.
00:15:30 A Vízek má furt jen tu jednu hospodu.
00:15:32 Jednu hospodu!
00:15:40 Je pravda, že jsem spíš hoteliér.
00:15:44 A objíždíš to? Jezdíš to kontrolovat?
00:15:47 -Jestli je uklizeno?
-No samozřejmě.
00:15:50 -Fakt jo?
-Ano.
00:15:51 Rozumíš tomu vůbec?
00:15:53 Tak tím časem, já už jsem to začal v r. 2001, nebo 2002,
00:15:57 takže já už to dělám nějakých 16, 17 let.
00:15:59 Takže uděláš přepadovku v Mariánkách ve svým hotelu, jo?
00:16:03 No tak, není to přepadovka, ale musím chodit kontrolovat,
00:16:08 nebo je chodit kontrolovat, to není o tom,
00:16:10 ale aby se mi ty hotely líbily.
00:16:12 Když vidím, že je potřeba něco zlepšit, zrenovovat,
00:16:15 aby to vypadalo líp, aby ty hosti, když tam jezděj rok od roku,
00:16:19 tak přece oni viděj tu změnu.
00:16:22 Prostě to člověk musí jít s dobou.
00:16:24 Předpokládám, když jseš tak měkkej,
00:16:26 že jsi ještě z žádnýho hotelu nikoho nevyhodil.
00:16:29 -Že ne?
-Na to mám lidi.
00:16:32 -Na vyhazování mám lidi.
-Tam bys to moh trénovat.
00:16:34 Přijet do Mariánek, seřvat všecky a už bys měl k tomu fotbalu blíž.
00:16:39 -Bejt tvrdší.
-To se asi nenaučím nikdy.
00:16:43 -Trénuj to.
-Právě říkám, to udělaj jiný za mě.
00:16:47 Láďo, když tak vidíš ten fotbal, tak jsme o tom trošičku mluvili.
00:16:52 Co podle tebe, stručně bys řek,
00:16:55 co by se mělo stát u nás, aby ten fotbal šel nahoru?
00:17:00 Kde to začíná, co by se...
00:17:03 Co by se mělo stát, zní moje otázka. Tak! To je!
00:17:07 -Klidně přemejšlej!
-To je nadlouho.
00:17:09 Ne, zestručni to.
00:17:14 Já si myslím, že nejen co se týče fotbalu, ale myslím si,
00:17:17 že by se měla zlepšit podpora státu sportu celkově.
00:17:21 Že do toho sportu, vytvářet lepší podmínky pro děti,
00:17:24 aby sportovaly.
00:17:25 Myslím si, že to je důležitý, tam potom by byl i ten fotbal.
00:17:29 Já si myslím, že ten stát by měl
00:17:32 opravdu větším způsobem podporovat ten sport.
00:17:35 Já bych byl rád, aby tato tvoje slova
00:17:37 padla na úrodnou půdu,
00:17:39 aby to dolítlo až na to patřičný ministerstvo.
00:17:41 A třeba se zrovna po tvejch slovech něco změní. Budeme doufat!
00:17:46 Vladimír Šmicer!
00:17:55 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je vám všem
00:17:59 velmi dobře známý, já jsem rád, že si sem opět udělal cestu.
00:18:04 Miroslav Donutil!
00:18:19 -Mirku, dlouho jsme se neviděli.
-Dlouho.
00:18:22 Před tejdnem někdy, viď?
00:18:24 Já nevím, kdy se to vysílá, ale zhruba tak.
00:18:27 Zhruba tak.
00:18:29 Já jsem se tam zakecal. On přišel Láďa Vízek, víš?
00:18:34 Nevím co se tady stalo, ale...
00:18:37 Já nevím vlastně, já třeba jsem amatérsky ten fotbal hrál
00:18:41 a ještě to občas zkouším.
00:18:44 Ty jseš spíš pasivní sledovatel sportu nebo fotbalu?
00:18:47 Já vím, že jsi jezdil i na nějaký MS fotbalový a tak.
00:18:51 Jo, s klukama jsem byl v Anglii v 96.
00:18:54 Kdo myslíš, že jim k tomu pomohl tam tenkrát?
00:18:57 Ale já jsem dělal aktivně ten sport.
00:18:59 Já jsem dělal fotbal, basketbal, házenou, volejbal,
00:19:03 všechny letní míčový kolektivní hry.
00:19:06 -Tohle jsi opravdu dělal?
-Všecko!
00:19:07 V zimě to byla tragédie. To ne! To jsem mockrát zmínil.
00:19:11 Lyžovat jsem se nenaučil, bruslit taky ne.
00:19:13 Ale v létě to byla paráda.
00:19:15 No, chtěl jsem ti říct, že vypadáš výborně.
00:19:19 -Děkuji ti.
-Na svůj věk.
00:19:27 Tak jsem se ptal, jestli sportem se neudržuješ. Ne.
00:19:30 Takhle, když sport, tak rybaření a golf.
00:19:34 Ten golf to není ani tak sport pro mě, taková procházka,
00:19:37 občas někam majzneš ten míček, když se podaří, tak to letí,
00:19:41 doletí, dopadne to, ty to sleduješ, jdeš k tomu a míček tam není.
00:19:46 A já s kamarádama jsme viděli, že tam dopadl a kamarádi říkali,
00:19:49 založ si novej, byl tady, tak hrajeme dál a o 5 jamek dál
00:19:53 mi opálenej spoluobčan ten můj míček za 50 Kč prodává.
00:19:57 Poněvadž byl rychlejší.
00:20:00 A jako u ryb, ty tomu říkáš sport, rybaření?
00:20:03 Když jdeš divokou vodou a muškuješ, to je velkej sport, kamaráde!
00:20:07 Tam si pěkně nabiješ...
00:20:09 No jdeš tou vodou proti proudu, děláš pořád takhle, mrskáš tu vodu.
00:20:15 To je velikej sport, kamaráde.
00:20:16 V tom jsou mistrovství světa dokonce.
00:20:18 -Co to je, muškování?
-Muškování?
00:20:20 To máš mušku uvázanou na tý šňůře, která je...
00:20:24 Živou?
00:20:28 Jak dlouho ti ta muška asi ve vodě vydrží?
00:20:33 Prostě tam napíchneš umělou mušku.
00:20:36 Musíš mít odborníka, kterej ty mušky vyrobí.
00:20:38 To já mám, kamaráda v jižních Čechách, Františka.
00:20:41 A tam tu mušku takhle prskneš do tý vody...
00:20:44 -To jsou umělý mušky teda.
-To jsou umělý mušky.
00:20:48 Že napřed někde pochytáš.
00:20:51 On prostě ten pstruh
00:20:54 na tu umělou mušku se nechá, blbec, zlákat.
00:20:57 -On nepozná, že je...
-On to nepozná.
00:21:00 -A vyskočí z tý vody.
-Vyskočí.
00:21:01 -No vidíš! A ty jdeš.
-To je princip toho rybaření.
00:21:06 -A ty furt jdeš.
-Já furt jdu.
00:21:08 A on tě dohání. Jeden pstruh tě furt dohání.
00:21:11 Tam je milion pstruhů! Tam je milion pstruhů!
00:21:15 Ty si musíš jen vybrat, kde oni kroužkují, víš?
00:21:18 Dělají kroužky na té vodě. A podle toho to tam zamíříš.
00:21:21 A když to umíš, tak to trefíš,
00:21:23 ten František to umí, já se to učím.
00:21:25 A ten pstruh, co tam kroužkoval, kroužkoval proto,
00:21:28 že chtěl tu mušku, ale nevěděl, blbec, že je umělá.
00:21:31 No vidíš! Zase jsem chytřejší! V rybaření!
00:21:34 -Takže ty sportuješ rybařením.
-Taky, mj.
00:21:38 Ale Mirku, pojďme k herectví.
00:21:42 Ty jseš, tak se to o tobě říká, že jseš perfekcionista.
00:21:46 Že dejme tomu, když filmuješ,
00:21:48 že na ten plac přijdeš perfektně připravenej,
00:21:50 že umíš text.
00:21:53 Vyžaduješ to, logicky od svých kolegů,
00:21:56 s kterýma točíš nějakou scénu.
00:21:59 Irituje tě, když třeba ten text někdo tak úplně neumí?
00:22:02 Je to nepříjemný, samozřejmě. Já jsem zvyklej být připravenej.
00:22:05 -Stává se to?
-Stává se to.
00:22:07 Někdy se to samozřejmě stane. A když se to stane, já to zažil,
00:22:09 když jsem byl mladý herec, začínající, tak ti velcí mistři,
00:22:13 kteří viděli, že mladý herec není připraven,
00:22:16 mně se to naštěstí nestalo,
00:22:17 ale tam třeba nějaký mladý kolega nebyl připraven,
00:22:20 on si oblékl kabát ten pán, odešel
00:22:24 a vrátil se, až se to naučil ten mladý kolega.
00:22:27 To se dneska neděje a je to škoda.
00:22:29 Ale stane se ti to i teď, že nějaký mladší kolega?
00:22:33 Stane. No, stane se to.
00:22:36 -A jseš přísnej? Jako byli ti...
-Ale ne.
00:22:38 To už musí režisér. Když to vidí, tak on si s tím musí poradit.
00:22:43 Já většinou nejsem z těch, kterej by mentoroval a říkal,
00:22:46 nauč se text, blbečku, když to neumíš, je to špatný.
00:22:50 To dělaj ti režiséři. Oni sis s tím poradí.
00:22:53 -Takže kecal.
-No jasně.
00:22:55 Já jsem přesně cítil kam míříš,
00:22:57 protože vím, že jsou určité známky toho, že vyprávím nějakým lidem,
00:23:02 že je poučuju atd.
00:23:04 -Kecal, no. A jak se jmenoval?
-To ti můžu říct.
00:23:10 Minule, před tejdnem, tady byl tvůj kolega Tomáš Jeřábek.
00:23:14 A ten se tady k tomu přiznal, že jste točili dr. Martina,
00:23:17 že tys byl perfektně připraven.
00:23:18 Ten hodně neuměl, to je pravda.
00:23:23 -Můžu ti říct, co tady říkal?
-No říkej.
00:23:25 A on říkal, že trošičku tě to, protože tam šlo o nějakou scénu,
00:23:29 on neuměl moc dobře text
00:23:30 a tys musel přeskákat nějakej potok.
00:23:33 A prej jsi byl po operaci kolene zrovna.
00:23:36 Ne, nemám operaci kolena. To jsou zase...
00:23:38 -To říkal on!
-Tak je blbej. To s tím souvisí.
00:23:42 -Tak tě bolelo koleno.
-Bolelo mě koleno.
00:23:44 Bolelo tě koleno.
00:23:45 A 12 x se to točilo a to už prej ti došla trpělivost.
00:23:48 To už taky kecal, 12 x bych to nikdy nedělal,
00:23:50 ale určitě mě to štvalo.
00:23:52 Protože neuměl text. Tak se musí na to připravit.
00:23:55 Ale jeho omlouvá jedna věc. On byl náhradník.
00:23:57 On to neměl původně dělat.
00:23:59 On nastoupil za jiného herce, který to měl dělat
00:24:01 a na poslední chvilku odřekl.
00:24:03 Čili ten Tomina tam přijel jako náhradník,
00:24:06 a to, že to tak nějak neuměl, ale já jsem mu to nevyčítal.
00:24:09 Já jsem mu jen řekl, připrav si to, běž támhle bokem, v klidu, pěkně,
00:24:13 tak, hezky jsem mu to řekl.
00:24:16 To víš, když skáčeš 5 x přes potok.
00:24:20 A tys teď, myslím, byl na nějaký operaci.
00:24:22 Já nechci šířit drby, ale, zase jsem to někde slyšel.
00:24:25 Co ti to dělali?
00:24:26 Já jsem nebyl na zásadní operaci, ale vím, kam míříš.
00:24:30 -Nos ti dělali?
-Ne, to souvisí s chrápáním.
00:24:34 -Já se přiznám.
-Jak, s chrápáním?
00:24:36 -No tak, někteří chlapi chrápou.
-V noci.
00:24:38 Ty ne, určitě. Ty nechrápeš. Žena si nestěžuje. Neříká nic.
00:24:42 -To si netroufla ještě.
-Patrně máte oddělené ložnice.
00:24:48 Ale já jsem chrápal.
00:24:51 Chlapi chrápou, když leží na zádech.
00:24:53 Byl to trochu problém, tak jsem si říkal,
00:24:54 půjdu na operaci, ptal jsme se toho pana prof.,
00:24:57 za jak dlouho budu v pořádku, on říkal za týden, to mě uklidnilo,
00:25:00 tak mně dali narkózu, já jsem tam vjel
00:25:03 a oni laserem fiknou ti tady takový zvoneček,
00:25:06 co máte v tom krku.
00:25:08 -To má každej?
-To má každej.
00:25:10 Ty nemáš v krku zvoneček?
00:25:14 Karle, tak já si tě vážím o to víc!
00:25:18 Láďa taky ne! Zacinkej! Nebo udělej něco!
00:25:23 Každej z nás má tady ten,
00:25:24 já nevím, jak se to jmenuje lékařsky!
00:25:26 -Tady má ten zvoneček takovej.
-Myslíš vole?
00:25:28 Ne vole! Vole, co to jako... To je zvoneček v krku!
00:25:35 A když je moc velkej a já ho měl moc velkej, tak on přilehne
00:25:39 a pak dostaneš tzv. apnoe.
00:25:41 -Apnoe už vím, co je. Chrápání.
-No, no...
00:25:46 Je to složitější, ale to je jedno.
00:25:49 Takže já, abych neměl tu apnoe, tak mně to fikli v tom krku.
00:25:53 A teď já jsem se probral z tý narkózy
00:25:56 a teď jsem byl připoutanej k lůžku a měl jsem takový šlauchy.
00:26:00 Najednou za mnou něco zachrastilo,
00:26:01 nějaká baba tam přijela, říká, budete jíst?
00:26:04 Já říkám aaa. Co si dáte? Mám tady roštěnku, nebo řízek.
00:26:09 Aoeeo. Chcete tu roštěnku? Říkám, aieeuo.
00:26:17 Tak mně dali roštěnku, já jsem to sežral
00:26:20 a zas to za mnou chrastilo.
00:26:22 Tak se otočím a tam celá klinika, v čele s profesorem
00:26:24 a kroutili hlavama.
00:26:26 On říká, jste první pacient, kterej s touhle operací žere.
00:26:31 Říkám, já ám ad. Áno el na ačno. Ale bolí vás to, ne? Stašně.
00:26:40 Tak proč žerete? Otože ám hlad.
00:26:52 On mně říká, já přijdu za hodinu, tak buďte připravenej, jo?
00:26:54 Tak to víš, když mně řekne, abych byl připravenej,
00:26:57 přišel za hodinu, já tam stál vyštaficírovanej, šlauchy napojený,
00:27:01 ale byl jsem oblečenej v civilu.
00:27:03 On říká, co děláte? Já říkám, ak ám ýt řiavenej, ak...
00:27:08 Co chcete dělat? Omů. Jste se zbláznil? Jak můžete domů?
00:27:13 Není vám blbě? Říkám, ne, e to v oádku, omě oho eo v oádku.
00:27:18 Ae a ýen ue i to. To jsem se mýlil!
00:27:22 Já jsem tam přišel za týden a já jsemmluviltakhle.
00:27:27 Mnětobublalo, říkám, pane profesore,
00:27:31 vy jste říkal, že to za týden bude v pořádku a já zatím
00:27:33 mluvímtímzpůsobem.
00:27:35 JávečerhrajuSluhudvoupánů!
00:27:38 On říká, tak to bude komický. Já říkám, toužjekomický!
00:27:41 Takhletammluvitnemůžu! DyťjsemnaNárodnímavyhodímě.
00:27:44 Oni mě teda potom vyhodili! Jsem říkal, aletakhlenemůžuhrát!
00:27:51 On říká, pojďte, teď jste mě teda fakt už dožral. Pojďte se mnou!
00:27:54 A zaved mě do pokoje, tam leželo mladý děvče,
00:27:57 on říká, to je moje dcera.
00:27:58 Ta byla před týdnem operovaná na mandle a furt tady leží.
00:28:03 Vy jste byl operovaný tak složitým zákrokem
00:28:05 a vy jste mně po hodině odjel domů!
00:28:08 Takže teď po mně nic nechtějte!
00:28:10 14 dní to trvalo, než jsem mluvil normálně
00:28:12 a ještě dodneška mám někdy pocit, že je těžký udělat třeba rrrrr.
00:28:17 Teď se to daří, ale předtím jsem vůbec nemoh.
00:28:21 Čili, oni ti ten zvoneček vzali?
00:28:24 Nevzali, oni si půjčili kousek tím laserem, jen tu špičku ufikli,
00:28:28 aby mi nelehal na ten jazyk a nevytvářel to apnoe,
00:28:32 což by se člověk mohl zadusit.
00:28:33 Rozumíš. To je to apnoe. To není, že chrápeš.
00:28:35 Počkej a není to v krku ten, takový to slepý střevo, jak je...
00:28:41 Ty jsi věděl, že se tomu říká zvonek? Ne!
00:28:45 Já taky nevím, jestli se tomu říká zvoneček.
00:28:47 To víš, že máme všichni zvoneček!
00:28:48 Nevíte někdo, jak se tomu zvonečku říká?
00:28:52 Tady máš teda diváky!
00:28:56 Jo, tak já vím co! Jak to tam tak jako plandá!
00:29:01 Když ti to plandá, je to dobrý. Teda v krku!
00:29:04 Ale když se ti to položí, tak je to zlý.
00:29:14 -Ono to musí stát, nebo co?
-No stát! Ono to visí. Svrchu dolů.
00:29:21 Kdyby to stálo, to by bylo blbý.
00:29:26 Já, až si to budu kontrolovat doma.
00:29:28 Abys věděl.
00:29:30 Abych řek doma, že mám zvoneček v pořádku.
00:29:33 Stačí, když přijdeš domů a řekneš,
00:29:34 podívej se mi do krku, jestli to stojí.
00:29:37 A ona řekne, ne, visí to. Horší, když řekne leží.
00:29:40 -Dobře. To jsme zabředli teda!
-To bylo o zvonečku.
00:29:46 Ty jsi zmínil, to nemůžeme pominout,
00:29:51 Sluha dvou pánů.
00:29:52 -Kolikrát jsi to hrál? 600 x?
-Jo, 600 x.
00:29:54 Nějak 600 x, že to bylo slavnostní představení.
00:29:56 Přesně 600 x.
00:29:58 To je kolik let! Já si pamatuju, když jsme se prvně potkali,
00:30:00 to je já nevím kolik let zpátky a to jsi říkal začínám...
00:30:03 -94 byla premiéra.
-94.
00:30:05 Říkal jsi začínáme zkoušet Sluhu dvou pánů.
00:30:08 A pak jste to hráli tolik let.
00:30:10 Řekni mi, za těch 600 představení,
00:30:12 přihodilo se třeba něco při tom představení mimořádnýho?
00:30:15 Tys tam oslovoval i diváky.
00:30:16 Víš, jako že baba omdlela, na balkonu se narodilo dítě.
00:30:19 -Nebo něco! Nějaká mimořádka.
-Všechno. Cos jmenoval všechno!
00:30:24 Narodilo se mnoho dětí, omdlelo hodně lidí.
00:30:27 To je bohužel vždycky nepříjemný.
00:30:28 Ale samozřejmě, největší zážitky byly s těma chlebama.
00:30:31 protože já jsem si vymyslel, že chci od publika chléb.
00:30:35 Tak oni, jak se to časem naučili, tak házeli. Ty chleby.
00:30:39 Tak to tam přibejvalo. A pak už se stávaly takový věci,
00:30:42 že z třetí galerie tam dopadl pětikilovej bochník.
00:30:46 Teď to dopadlo vedle tebe, já jsem ty diváky oslovoval, Bože,
00:30:50 já to měl jako divadelní Pán Bůh, tak jsem říkal, Pane Bože,
00:30:54 to už není dárek, to je atentát.
00:30:57 A potom nejvíc těch chlebů nám naházeli na přímluvu
00:31:01 naší velvyslankyně paní Fuchsové, která byla v New Yorku u OSN.
00:31:05 Přišli velvyslanci na naše představení,
00:31:09 ona jim to řekla a jak jsem řek o chleba, 3 q chleba na scéně.
00:31:14 Oni zas nebyli lakomí!
00:31:16 Pákistán, Libye, všechno to tam naházeli ty chleby.
00:31:19 A my jsme to tam měli takhle zavalený to jeviště
00:31:23 a půl hodiny jsme to odklízeli.
00:31:26 Byl Jarda Jágr tenkrát na představení a náš režisér
00:31:28 si vymyslel takovou skopičinu,
00:31:30 že já jako budu přicházet z města, z New Yorku, jako z nákupu.
00:31:36 Já jsem toho Jardu pozval, on tam seděl,
00:31:38 teď mě vidí jak jdu kolem něho, říká, ty nehraješ?
00:31:44 Já jsem si sed vedle něho, říkám, ty taky někdy nehraješ.
00:31:52 A kdo to bude hrát? Říkám, nevím. To hraje kde kdo. Já jdu domů.
00:31:57 Říkám, počkej, vydrž.
00:31:58 Tak jsem shodil ten mantl, šel jsem na jeviště a on...
00:32:02 -Pochopil.
-Že to byla taková finta.
00:32:06 Že to byla finta.
00:32:08 Bylo to, Mirku, těžký loučení? Třeba s tím představením.
00:32:11 Nemyslím s celým Národním. To je zase jiná kapitola.
00:32:15 Ono to bylo loučení souběžné. Protože já jsem tam strávil 25 let
00:32:20 a z Národního jsem odcházel dobrovolně.
00:32:22 Já jsem chtěl odejít. Protože jsem potřeboval už změnu.
00:32:25 Já jsem tam, dyť si to vem, když jsme se tenkrát potkali
00:32:28 a tys mi říkal, co začínáš zkoušet, tak tam byl pan Hrušínský,
00:32:31 pan Kemr, pan Lukavský, pan Adamíra,
00:32:34 pan Vinklář, paní Janžurová atd.
00:32:38 Mohl bych všechny jmenovat.
00:32:40 Takže to byla taková trošku jiná parta.
00:32:43 Když si můžu dovolit říct
00:32:46 o těchto velkých umělcích slovo parta.
00:32:50 Bylo to prostě krásný období,
00:32:52 já jsem tam za těch 25 let si zahrál spoustu nádhernejch rolí
00:32:54 a bylo to supr.
00:32:56 A pak přišla ta 600. repríza a ten nový šéf činohry řekl,
00:33:00 že tam potřebuje prostor pro své vlastní věci
00:33:03 a že už toto ne.
00:33:05 Tak jsme se dohodli, že to stáhneme z repertoáru,
00:33:10 já jsem řek, dobrá, tak to udělejme tou šestistou reprízou.
00:33:14 A to bylo krásný, musím říct.
00:33:16 Protože to divadlo bylo až po strop plný,
00:33:18 tak jako ostatně vždycky, ale tohle bylo krásný o to víc,
00:33:21 že přišli na to rozloučení, za drahý peníze,
00:33:24 protože jim prodali za drahý peníze lístky.
00:33:26 A teď 3/4 hod. trvala děkovačka. Bylo to nádherný.
00:33:30 Pak se zatáhla opona a dali nám 2 láhve sektu a kelímky 4 plastový
00:33:35 a připili jsme si na rozloučenou.
00:33:38 Takže bylo to takový dvojí.
00:33:41 A my jsme pak šli s kolegama na Národní třídu do takový hospůdky
00:33:45 a tam jsme si to užili.
00:33:46 Mirku, teď nejseš po dlouhý době ve stálým angažmá,
00:33:50 což určitě žralo čas.
00:33:53 Teď máš toho času určitě víc, můžeš s ním nakládat volně.
00:33:59 Hraješ co chceš, vybíráš si. Vím, že jezdíš hrát do Brna.
00:34:04 -Je to pro tebe lepší?
-Je to krásný.
00:34:08 Já jsem to měl udělat už dávno. V Brně Na provázku,
00:34:11 kam jsem se po letech, jako host vrátil,
00:34:13 hrajeme krásnou inscenaci Amadeus,
00:34:15 hrajeme tam krásnou inscenaci Král Ubu, což je nadčasová hra
00:34:18 Alfreda Jarryho o tom, že i blbec může velet státu.
00:34:22 Je to opravdu krásná věc.
00:34:31 Já teď nevím, proč to vzbudilo takovej ohlas.
00:34:35 -Tvůj syn je taky herec, Martin.
-Vidíš, to já jsem mu dal úkol.
00:34:39 -Martinovi?
-Martinovi.
00:34:41 Já jsem mu řek, Martínku, ty musíš být strašně pilnej,
00:34:44 on je hrozně talentovanej, všechno to zvládá dokonale,
00:34:46 ty musíš být tak pilnej, teď mimochodem zkouší v Německu
00:34:49 s jedním slavným režisérem Arminem Petrasem.
00:34:52 Ty musíš být tak pilnej, že jednou se bude říkat,
00:34:56 tatínek Martina Donutila byl taky herec!
00:35:00 A on za tím jde. Tvrdě.
00:35:02 -V Brně hrajete spolu taky něco?
-V Brně hrajeme spolu.
00:35:04 On hraje toho Wolfganga Amadea, já hraju Salieriho
00:35:07 a jdeme po sobě jak po uzeným v tý inscenaci.
00:35:11 Ono, to víš, v tom životě to bylo jinak,
00:35:13 poněvadž ten Salieri byl kamarád toho Mozarta,
00:35:15 ale tady se hraje jako hlavní padouch.
00:35:18 Takhle to napsal ten Shaffer.
00:35:20 A pak tam hrajeme toho krále Ubu. Tam taky hrajeme spolu.
00:35:23 -Taky hrajete spolu.
-Už v tom Sluhovi hrál se mnou.
00:35:25 No dobře, jde o to,
00:35:27 jestli se chováš jako otec, nebo jako kolega.
00:35:30 Víš, jestli mu do toho kecáš, opravuješ ho. Ne. Nejseš takovej.
00:35:33 Nekecám, protože on,
00:35:35 já jsem si toho všiml při tom zkoušení na tom Amadeovi,
00:35:38 on je poctivej, talentovanej,
00:35:40 přistupuje k tomu se vší pokorou, s odvahou a krásně.
00:35:46 Já nemám důvod mu vůbec nic říkat.
00:35:48 Když přijde a řekne, tati, co myslíš, já řeknu, jo tak...
00:35:51 Ale jako vůbec mu do toho nemám potřebu kecat.
00:35:56 -To je rozumný.
-Nevím, jestli je to rozumný.
00:36:02 Já vím, že aby sis našel volnej termín, abys přišel,
00:36:06 což samozřejmě já jsem velice rád,
00:36:09 tak vím, že nejseš v angažmá v Národním, ale točíš,
00:36:15 toho volna máš málo.
00:36:16 Jenom tak pasivně vím,
00:36:18 že jsi dotočil nějakej film s Ondrou Vetchým.
00:36:21 -Dva.
-Dokonce dva.
00:36:23 No. S Vetchým dva. Chápeš to? No výborný to bylo.
00:36:28 -Chodil připravenej Ondra?
-Ondra, ježíšmarjá!
00:36:31 Ondra je profík a umí to. On je srdcař!
00:36:35 Dyť ho znáš z fotbalu. Nedá nic zadarmo.
00:36:40 Já jsem většinou hrál spoluhráče jeho.
00:36:42 -No já vím.
-Mně dával zadarmo.
00:36:44 Mně dával zadarmo.
00:36:45 Tobě, poněvadž musel. Říkal si, dědek běží po lajně,
00:36:49 nahraju mu, dokud ještě běží.
00:36:54 Ale jinak on je perfektní herec, to nemusíme zdůrazňovat.
00:36:59 Hráli jsme spolu v tom filmu Můj strýček Archimedes,
00:37:02 což bylo o těch Řecích, kteří sem v 50. letech přišli.
00:37:06 Točili jsme i v Řecku, bylo to báječný.
00:37:08 A hráli jsme spolu, nedávno jsme dotočili
00:37:10 Alois Rašín, kde on hraje Rašína, já hraju předsedu vlády Kramáře.
00:37:14 To bude uvedený na to výročí v tom říjnu.
00:37:18 Tak tyhle 2 kousky jsme spolu natočili.
00:37:22 Já vím, že vždycky jsi měl takový svoje one man show,
00:37:26 kdy sám vyprávíš historky.
00:37:28 To ještě pokračuje?
00:37:29 Jsou vůbec nové, který tak jako pochytneš?
00:37:35 Jsou. To mám pořád, to one man show
00:37:38 a jedno to představení se jmenuje
00:37:40 Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím.
00:37:42 Což je postavený na otázkách diváků a já na ně odpovídám.
00:37:45 A tam je to nový všechno.
00:37:46 Protože nikdy nevíš, co přijde od toho publika.
00:37:49 Když tady řekneme někomu, zeptejte se,
00:37:51 tak budeš vidět, co přijde.
00:37:52 Jsem zvědav, jestli to někdy zkusíš.
00:37:54 Ono je to náročný! Máte někdo nějakou otázku?
00:37:58 Jenom tak, z ničeho nic. Chtěl by se někdo něco zeptat?
00:38:02 Ne, oni všecko vědí!
00:38:06 -Takže jsou nové?
-Jsou. A to druhý představení,
00:38:09 který se jmenuje Cestou, necestou, tak tam je ten scénář fixní.
00:38:13 Ten jde od bodu A do bodu Z. Tam je to napsaný.
00:38:17 Ten jsem si dovolil napsat, ten scénář.
00:38:20 Už víš, že budeš pracovat,
00:38:21 třeba o prázdninách v létě budeš něco točit?
00:38:24 Anebo jen budeš chodit muškovat, Chytat ryby?
00:38:28 A tím pádem se tě ptám,
00:38:29 jestli je něco, mluvili jsme o tom, co už je natočeno,
00:38:32 co se chystáš točit?
00:38:35 Dotočili jsme teď pro jinou televizi
00:38:37 jeden detektivní seriál,
00:38:39 dotáčíme pro ČT 3. řadu Labyrintu s Jirkou Strachem.
00:38:48 Těch věcí je tam hodně, je to i na celej rok 2019,
00:38:52 ale radši bych spíš to, co ty říkáš,
00:38:55 že bych vzal ten prut a šel bych muškovat.
00:38:58 Nebudu se zlobit, když z toho něco nebude a naopak budu rád,
00:39:01 když to bude kvalitní a bude to.
00:39:03 Takže uvidíme. Něco z toho se splní prostě.
00:39:06 Každopádně se těším na tento i příští rok.
00:39:09 Mirek Donutil!
00:39:28 Přátelé, naším dalším, tedy třetím dnešním hostem je,
00:39:32 řekl bych, že je to přímo multifunkční umělec,
00:39:35 protože je to muzikant, je to malíř a je to i skvělý fotograf.
00:39:40 Jan Homola!
00:39:53 -Ono ještě venku sněží?
-Sněží. Spíš prší. Ale je to sníh.
00:39:59 To je image možná nějaká. Já to nechci to...
00:40:02 To, co mám na hlavě,
00:40:04 já jsem kdysi dostal zvířecí čepici takovouhle,
00:40:07 z Nepálu, byla to nějaká žába a od tý doby se to nějak rozmohlo
00:40:11 a já dostávám takovýhle zvířecí čepice.
00:40:14 -To je zvířecí?
-Tohle, tuším, je nějakej vlk.
00:40:20 Tady to je, to jsou oči, nebo nozdry?
00:40:22 To jsou asi oči. Já tam nevidím teď.
00:40:24 To se nedivím, že tam nevidíte.
00:40:26 Dokonce jsem dostal jednou i takovýho soba, nebo jelena,
00:40:29 ale to jsem zas, že budu lízt z obrazu tady.
00:40:31 Takže mám radši něco takovýho..
00:40:34 Honzo, možná zasvěcení diváci, který se zajímají o muziku vědí,
00:40:37 že jste členem kapely, kterou jste založil
00:40:41 se svým bratrem Matějem, kapela se jmenuje Wohnout.
00:40:45 Kolik vám tak bylo,
00:40:45 když jste s bráchou si řekli, uděláme kapelu?
00:40:48 Vlastně ono to mělo 2 fáze,
00:40:49 já jsem byl ještě na základní škole,
00:40:50 to bylo někdy v 7., 8. třídě,
00:40:52 kdy jsme s bráchou začali poslouchat punk.
00:40:55 Brácha je starší. A my jsme vlastně začali hrát ze srandy
00:40:58 na elektrický kytary a dali jsme si tenhle pitomej název.
00:41:02 A potom vlastně každej jsme šli po svejch záležitostech.
00:41:05 A pak jsme jednou říkali, pojďme tu kapelu zase znova oživit.
00:41:09 Zhruba kolik vám bylo?
00:41:10 Ta druhá fáze, mně bylo něco přes 20 už.
00:41:15 Já jsem např. se díval,
00:41:16 poslech jsem si i nějaký vaše písničky.
00:41:18 Vy to nemáte, jak bych to řek, rádiový hity, ale...
00:41:22 Já jsem se přesně bál, že si poslechnete naše písničky.
00:41:25 Ale tak já jsem si neposlech všechny!
00:41:28 Proč jste se toho bál?
00:41:29 Že jste si poslech třeba ty starý, kde jsme zpívali hodně sprostě.
00:41:34 My jsme za to byli popotahovaný.
00:41:36 Dokonce jako nás nechtěly hrát rádia,
00:41:38 protože by to celý bylo propípaný, ta naše písnička.
00:41:41 Myslím, že jsem si poslech písničku,
00:41:43 protože se mi líbil název Polib mi dědu.
00:41:49 Moc jsem tomu nerozuměl teda.
00:41:51 Ale řekněte lidem, Polib mi dědu. O čem to je?
00:41:55 -Tak se jmenuje celý naše CD.
-Celý CD se jmenuje Polib mi dědu!
00:41:59 Když jsme byli na základce, tak tam byl takovej fór,
00:42:02 že se vzal smeták, kterým se normálně zametalo
00:42:04 a to se někomu takhle přiložilo k nosu s řeklo se,
00:42:07 polib dědu, polib dědu!
00:42:09 Takovej fór. Já vlastně ani nevím, proč se to dělalo.
00:42:12 -Nebylo to vtipný ani moc.
-To byl blbej fór, samozřejmě!
00:42:16 A vy po tom pojmenujete celý album!
00:42:19 Nejhorší je, že my jsme tehdy nevěděli, že budem fungovat dlouho.
00:42:24 My jsme mysleli, že kapela Wohnout,
00:42:26 sranda, sranda, zasmějeme se a tím to skončí.
00:42:28 A najednou jsme zjistili, že se nám z toho stalo povolání.
00:42:31 A že už my z tý pozice těch blbců s těma blbejma názvama,
00:42:36 že s tím musíme pracovat dál.
00:42:39 -Že s tím musíte žít.
-Musíme s tím žít.
00:42:41 Dobře, ale já jsem říkal, že vy těch,
00:42:45 nevím, jestli zájmů, nebo profesí, máte víc.
00:42:47 Měl jste nedávno, to se každýmu nepoštěstí,
00:42:50 v Mánesu výstavu svejch obrazů.
00:42:53 -Je to tak?
-Je to tak.
00:42:55 -To byla vaše první výstava.
-Byla to moje první výstava.
00:42:58 A rovnou v Mánesu, protože proč to dělat někde jinde,
00:43:01 než rovnou v Mánesu.
00:43:02 -Tam každýho snad nevemou. Nebo jo?
-Asi jo.
00:43:08 Mně se stala před půl rokem, já před půl rokem ještě nevěděl,
00:43:10 že budu mít nějaký obrazy a že budou viset v Mánesu.
00:43:14 Stalo se mi to, že jsem potkal kurátorku umění a mě napadlo
00:43:17 jí ze srandy poslat obrázek.
00:43:19 Ona na to koukala a říkala, hele, nechtěl bys malovat velký obrazy?
00:43:23 Já říkám, chtěl. A ona říká, tak já zařídím nějaký výstavy.
00:43:30 Já nevěděl, že jednáme o Mánesu.
00:43:33 Vlastně to byla zvláštní situace v tom, že jsme měli dohodlej Mánes
00:43:36 a jiný galerie a já neměl ani jeden obraz.
00:43:42 Fakt, jo? Tak jste máknul, jo?
00:43:47 Já nevím, jestli někde nějakej malíř slavnej
00:43:49 maloval s tím, že Mánes je volnej.
00:43:53 Nevím, jestli někdo přede mnou se ocitl v podobný situaci.
00:43:56 Já jsem si říkal, Ježíš, ale co teď?
00:43:59 Já nemám ani jeden obraz a mám výstavu. Tak co teď?
00:44:03 Koupit barvy napřed.
00:44:04 Tak jsem si říkal, tak by bylo asi dobrý namalovat nějaký obrazy.
00:44:06 -Koupit barvy napřed.
-To jsem vyřešil jinak.
00:44:08 Já jsem si říkal, já nemám barvy žádný.
00:44:10 A nemám to ani kde dělat, nemám na to prostor.
00:44:13 Tak jsem to všechno udělal v počítači.
00:44:15 A maloval jsem v počítači.
00:44:17 Normálně jsem si pořídil takovej grafickej tablet.
00:44:19 A všechno jsem namaloval v počítači, ale nikdo to nepoznal.
00:44:22 To se tam potom vystavuje jako co? To vytisknete, nebo co?
00:44:25 Právě, já jsem nechtěl skončit u toho,
00:44:27 že bych to jen tisknul.
00:44:29 Je to specielní druh tisku.
00:44:30 Je to v krásnejch březovejch rámech.
00:44:33 Čili z toho počítače zase nějakej specielní program, ne?
00:44:37 To je specielní program
00:44:38 a já jsem si vymyslel takovou cestu,
00:44:39 že to vytisknu na takový desky, vsadím to do rámu
00:44:42 a to ještě celý překreslím.
00:44:45 Takže já jsem vzal akrylový barvy, překreslil jsem to
00:44:47 a ještě se mi to nelíbilo, takže jsem vymyslel metodu
00:44:50 takovýho průhlednýho akrylovýho gelu
00:44:53 a ty obrazy jsem vytvaroval.
00:44:55 A ten dojem z toho obrazu je takovej,
00:44:57 že ten obraz vypadá, že zasychá.
00:45:00 Takováhle metoda malování je dneska?
00:45:02 No dneska...
00:45:04 -Kolik obrazů viselo, Honzo?
-12. Jsou to velký formáty docela.
00:45:10 -To byla prodejní výstava?
-To byla prodejní.
00:45:12 -A teď máme další rozjednaný...
-Moment, moment.
00:45:18 A všech 12 jste si zas odvez domů, nebo ne?
00:45:20 Některý jsou zamluvený, některý jsou v prodeji,
00:45:23 jsou tam normálně, člověk tam může přijít, vidět je
00:45:25 a může si obraz koupit.
00:45:27 A vy taky fotografujete.
00:45:28 Abych uzavřel vaše výtvarný schopnosti.
00:45:30 A taky už jste vystavoval fotky. Co fotíte?
00:45:33 Já fotím, protože od 90. let aktivně cestujem po světě
00:45:38 a vlastně já neříkám, že jsem fotograf,
00:45:41 protože od tý doby, co je mobilní telefon,
00:45:44 chytrej mobilní telefon, tak vlastně fotí každej.
00:45:46 A já fotím stejným způsobem.
00:45:48 Já nikdy jsem neměl velký foťáky, nikdy jsem neměl dlouhý objektivy.
00:45:52 A fotil jsem tím způsobem,
00:45:54 že jsem na všech cestách fotil všechno, co mě potkávalo.
00:45:58 Až jsem najednou koukal,
00:45:59 že mám nějakej archiv a že to je zajímavý.
00:46:01 -Tak jsem udělal webový stránky.
-Hned jste vystavoval.
00:46:05 -No hned ne vlastně.
-Zas bylo někde volno?
00:46:08 Zas bylo někde volno. Nejlepší je koukat na prostory, kde nic nevisí,
00:46:12 takže se tam dá něco pověsit.
00:46:14 Já jsem se živil 10 let,
00:46:17 přes 10 let, digitální úpravou fotek.
00:46:19 Proto taky tvořím svoje obrazy v počítači.
00:46:21 A my jsme byli honěný v tý firmě k velkýmu perfekcionismu.
00:46:24 Tzn. vysoký rozlišení fotek, detail, obrovský data,
00:46:28 všechno precizní.
00:46:30 A mě to vlastně štvalo, jak všichni choděj kolem těch fotek s lupou
00:46:33 a nekouknou se na ně z dálky.
00:46:35 Mně vadilo, že někdo řeší nějaký rozlišení,
00:46:37 ne, co na tý fotce je.
00:46:39 Tak jsem ty svoje fotky vzal, teda vzal.
00:46:42 Stáhnul jsem je z internetu v nejnižší kvalitě.
00:46:45 Ty jsem zvětšil a vytisk jsme je. Takže vlastně svoje vlastní fotky,
00:46:49 od kterých já mám ty velký data pravý,
00:46:51 jsem vystavil v tý nejnižší kvalitě.
00:46:54 -A to je můj způsob.
-Stejně tomu nerozumím.
00:46:58 Možná, že máte našlápnuto,
00:47:01 bejt opravdu za 20 let už jen malířem.
00:47:05 To ne zase. Muzika je pro mě důležitá.
00:47:07 No teďka!
00:47:09 Kterej svůj obraz si ceníte nejvíc? Máte jich zatím jen 12.
00:47:13 -Já jsem dneska dodělal...
-Dneska jste dodělal?
00:47:16 Dnes jsem dodělal jeden. Pro novou výstavu.
00:47:20 Ještě jsem ho nenazval, ale je to o tom,
00:47:23 že se tam 2 lidi perou o zubní kartáček velkej.
00:47:28 Já si myslím, že ho mám domalovanej, ale vlastně já nevím,
00:47:31 kdy je ten obraz hotovej.
00:47:32 Takže je možný, že přijdu domů
00:47:34 a já mám ještě ve zvyku všechno změnit.
00:47:38 -Že ho přemalujete ještě.
-Jo, úplně.
00:47:39 -Pod dojmem zážitku z dneška.
-Mám to i tak s muzikou.
00:47:42 Že třeba udělám nějakou písničku, říkám si, perfektní, takhle to je.
00:47:46 A druhej den se změní akordy, text, název a dýlka.
00:47:53 No tak není to jako, začínám mít o vás strach,
00:47:56 abyste si neuříz ucho někdy, rozumíte.
00:47:58 Protože jste velmi takovej rozpolcenej.
00:48:04 Tam to bylo jinak...
00:48:11 Možná už vás to párkrát napadlo, proto nosíte tuhle čepici!
00:48:16 Tak si uřízněte bambuli napřed. Když máte takový ty...
00:48:20 Já jsem někde čet, že ten van Gogh, že chtěl něco vygumovat
00:48:24 a neměl gumu rychle, tak si uříz ucho,
00:48:26 aby moh vygumovat něco v tom obraze.
00:48:28 -To jste někde čet.
-Myslím, že to říkal Mládek někde.
00:48:34 Takže to beru, že to je pravda.
00:48:39 Čili, myslíte si, že k tomu jednou dojde?
00:48:42 Nemyslím, abyste nechal muziky, tý se nikdy nedá nechat,
00:48:46 ale že se vydáte, nebo focení?
00:48:50 Jste teď, 3 Homoly vidím.
00:48:54 Já nevím, jestli jste, ptal jsem se tady kolegů,
00:48:58 vy máte to rodinný zázemí, vy jste svobodnej?
00:49:03 Mám doma i rodinu, mám děti, ty zatím ještě nepřebíraj ty věci.
00:49:09 Jsou teda chaotický v tom, že chvíli dělaj to, chvíli to.
00:49:12 Možná vám teď doma dodělávaj obraz zrovna.
00:49:16 -Jak máte starý děti?
-Já mám jedno skoro desetiletý.
00:49:19 A pak mám takovýho malýho bambulu, kluka.
00:49:23 Váš bratr taky má. Aby nedošlo k záměně. Váš bratr...
00:49:28 -Můžeme to říct?
-Můžete to říct.
00:49:30 -Že jste strejda...
-Já jsem strejda.
00:49:36 Tam je teta, vy jste strejda.
00:49:41 No tak řekněte, čí jste strejda. Váš bratr má dítě...
00:49:45 Nerad šířím drby, ale aby lidi věděli!
00:49:48 Bráchova Laura je hodně dobrá kamarádka mojí Rozárky,
00:49:54 oni se hodně kamaráděj.
00:49:57 A ta Laura má z tý Darinky, z Dary Rolins,
00:50:01 maminka je Dara Rolins...
00:50:04 -Oni jsou na drby.
-Má ty její rysy.
00:50:08 -On chodil brácha s Darinkou?
-Jo.
00:50:14 No jo, asi jo. Já se ho na to schválně zeptám, jak to teda bylo.
00:50:23 Nevím vlastně co k tomu moc dodat.
00:50:26 Nemusíte nic dodávat.
00:50:27 Já jsem jen chtěl, aby lidi neodcházeli odsaď,
00:50:29 nebo doma si řekli, není to on, co on má dítě s Darinkou Rolins?
00:50:32 -Ne. Brácha!
-To se stává občas.
00:50:34 Že si to o vás takhle... A co vy na to říkáte?
00:50:38 No jak kdy a jak co, protože my, jako kapela, strašně rádi lžeme.
00:50:47 Nás si třeba neradi zvali na rozhovory,
00:50:48 protože se nikdy nedozvěděli pravdu.
00:50:51 Já přísahám, že dnes tady říkám pravdu, už jsem moudřejší.
00:50:55 Nikdy jste neřek pravdu, teďka jo.
00:50:58 Ne, že bych neřek pravdu. Jsem třeba lhal trošku.
00:51:04 Ale už si nás do televizí nechtěli moc zvát,
00:51:07 protože věděli, ti Wohnouti neřeknou nic, co by odpovídalo...
00:51:13 Vy máte tu výhodu,
00:51:15 že když se vás někdo na tyhle věci ptá
00:51:17 a vy nechcete odpovídat, vždycky můžete říct,
00:51:20 polib si dědu.
00:51:23 To je takový váš slogan! Honza Homola!
00:51:32 Přátelé, to je pro dnešek všechno, to snad ani nemusím říkat.
00:51:34 Děkuju vám za pozornost
00:51:35 i televizním divákům děkuju za pozornost.
00:51:37 A především dnešním hostům děkuju, kterými byli,
00:51:40 ještě jednou vám to připomenu:
00:51:42 Vladimír Šmicer, Honza Homola, Mirek Donutil!
00:51:58 Děkujeme a na shledanou!
00:52:00 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnešními hosty K. Šípa jsou bývalý fotbalista Vladimír Šmicer, hudebník Jan Homola a herec Miroslav Donutil který zítra oslaví významné životní jubileum (2018). Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 1
