| ČT1 | úterý 8. 1. 14:00 | Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programu |
00:00:30Děkuji vám, dobrý večer,
00:00:33dobrý večer přeju vám, milí diváci,
00:00:35tady v hledišti pražského divadla Semafor, v Praze 6 v Dejvicích,
00:00:40vítám samozřejmě i vás, milí diváci, v celé naší vlasti.
00:00:44Takto standardně na úvod vítám diváky. Jenomže.
00:00:48Já jsem vám, před několika dny dostal dopis,
00:00:51který mi poslali manželé Lačňákovi z Miami na Floridě.
00:00:56A oni v tom dopise píšou,
00:00:58že jsou také pravidelnými diváky našeho pořadu
00:01:01a že je trošku mrzí,
00:01:02že vítám jen diváky v celé naší vlasti.
00:01:05A že jich se to netýká, protože v naší vlasti nežijí.
00:01:09Je to pravda, Lačňákovi mají pravdu,
00:01:12já si tak furt ještě neuvědomuju,
00:01:14že takovej signál jde napříč, přes všechny hranice.
00:01:18Čili upravuji uvítací řeč.
00:01:20Vítám vás, milí diváci, na celé naší zeměkouli.
00:01:26Dneska konkrétně manžele Lačňákovy. Pojďme ale k věci.
00:01:31Já, protože dost pamatuju, tak pamatuju,
00:01:35že existuje taková disciplína humoristická, satira.
00:01:39A v minulých časech, když byla ještě cenzura,
00:01:41to bylo zajímavý, tak v tý satiře se povolovalo,
00:01:46dělat si legraci z instalatérů.
00:01:48Tam hlavně terčem satiry byli instalatéři.
00:01:51Já teda nevím sice proč, ale vím, že v kdejakým vtipu,
00:01:54v Dikobrazu, když někdo, tak instalatéři.
00:01:56Jak blbě dělají svoji práci, jak choděj na melouchy atd.
00:02:00Dneska už se instalatér v nějakém filmu,
00:02:05nebo v nějaké televizní inscenaci příliš neobjevuje,
00:02:09taky těch satirických šlehů
00:02:10směrem k instalatérům poměrně ubylo.
00:02:14Existujou, ne, že ne.
00:02:15Já jsem sám jeden takovej satirickej šleh zaregistroval.
00:02:19Ten vám pro ilustraci řeknu. Prej jeden lékař, chirurg,
00:02:24měl nějakou havárii vody, tak si zavolal instalatéra.
00:02:27Ale ten perfektně za hodinu to všechno uved do pořádku,
00:02:30takže to všecko fungovalo.
00:02:31Zákazníkovi předložil účet, ten na to koukal a říkal,
00:02:35to vám řeknu teda, to koukám!
00:02:38To jsem dost překvapenej. Za hodinu práce 1845 korun.
00:02:43To já si, jako lékař, např. nevydělám.
00:02:46A on mu říkal, no to já jsem si jako lékař taky nikdy nevydělal.
00:02:58O instalatérech jsem se rozpovídal jen proto,
00:03:00že naším dnešním prvním hostem je autor a zároveň režisér filmu,
00:03:06který se jmenuje Instalatér z Tuchlovic.
00:03:08Tomáš Vorel.
00:03:25Proč tak nesměle?
00:03:27Já mám vždycky takovou trému před publikem.
00:03:30Je tady tolik lidí.
00:03:31To jste mi neřek, že tady bude tolik lidí!
00:03:32Jo? To my považujeme za automatický.
00:03:36Tomáši, tak Instalatér z Tuchlovic. To je váš poslední film. Že jo?
00:03:39Ano.
00:03:40Řekněte mi, konkrétní instalatér byl původním nápadem?
00:03:45Nějakýho znáte a že natočíte o instalatérovi film?
00:03:48Ve zkratce. Abysme nezdržovali diváky.
00:03:51Oni mají času dost.
00:03:53Já točím filmy vždycky ze života
00:03:55a vždycky musím najít nějakej předobraz,
00:03:58nebo nějakou historku, abych moh o tom psát scénář.
00:04:02Takovýho řemeslníčka šikovnýho, kterej dovede všechno opravit
00:04:06a ani si neřekne o peníze, neumí to s ženskejma,
00:04:11žije sám s maminkou, nemá nikde žádnou přítelkyni, manželku,
00:04:16tak takovejch starejch mládenců jsem potkal v životě hodně.
00:04:20-Jo?
-Jo. Tak potkáváte je!
00:04:22Vidíte, stárnoucí pán a jde s paní a není to jeho manželka,
00:04:26je to jeho maminka.
00:04:28Jdou spolu, povídají si. To mě vždycky fascinovalo.
00:04:33Jak asi spolu žijou, nebo... Já tyhle lidi sleduju celej život.
00:04:40Teď to dospělo tak daleko, že mi kamarádka doporučila,
00:04:46porouchalo se mi umyvadlo v mém studiu v Braníku.
00:04:49A ona mi doporučila,
00:04:50že má šikovnýho instalatéra, kterej všecko opraví.
00:04:54-Má smůlu na ženský.
-To neříkala.
00:04:57-Má starou maminku.
-To taky neříkala.
00:04:59Ale říkala, že prostě nemá auto, že si ho musím přivízt.
00:05:02Takže jsem vzal svoje fáro a jel jsem do Tuchlovic,
00:05:06tam jsem ho naložil, odvez jsem si ho...
00:05:08-On je z Tuchlovic?
-On je z Tuchlovic.
00:05:10Odvez jsem si ho do Braníka.
00:05:12On měl takovou brašničku, tam měl pár věcí jenom.
00:05:15A to umyvadlo mi tam, furt něco říkal,
00:05:17já mu nerozuměl, tak jsem mu dal panáka,
00:05:19on si dal panáka, zas něco říkal, jsem začínal jako,
00:05:23nějaký historky říkal, jak opravuje, co zažívá.
00:05:28No a tak jsem ho opil, on to opravil.
00:05:31-Během práce jste ho opil.
-Opil jsem ho. Opravil to.
00:05:34Perfektně to umyvadlo dodnes funguje.
00:05:36A odvezl jsem ho zpět do Tuchlovic.
00:05:38A tam on mi ukázal svoji dílničku, ukázal mi svůj domeček.
00:05:42Ale ta dílnička byla tak úžasná! Tam bylo tolik věcí!
00:05:46Starejch umyvadel, záchodů, všech možnejch koudelí, trubek!
00:05:50Ze starejch dob, který on nasbíral!
00:05:53-Výtvarně, že to je hezký.
-Výtvarně to bylo krásný.
00:05:55Já jsem říkal, to je úžasná dílna! Tak tady natočíme film.
00:05:58Tady uděláme film Instalatér z Tuchlovic
00:06:00a psali jsme scénář a napsali jsme to vlastně o něm,
00:06:03točilo se to u něj všechno na zahradě,
00:06:05dokonce pan ministr kultury tam přijel a klapnul!
00:06:08-Tam u něj v instalatérský dílně?
-U něj v tý dílně.
00:06:12-Já jsem mu říkal...
-Komu?
00:06:14-Panu Hermanovi.
-Jo, panu ministrovi.
00:06:15Panu ministrovi jsem říkal, představte si, takovejhle člověk,
00:06:19takovej osud, nemá ženu, pracuje, nemá štěstí v lásce, žije sám.
00:06:26A pan ministr Herman říkal, to znám.
00:06:33Takže jsem moh vlastně obsadit pana ministra do tý role!
00:06:43A ještě poslední věc k tomu.
00:06:45A tenhle z Tuchlovic je podobnej Kohákovi?
00:06:49Není podobnej Kohákovi, je úplně jinej.
00:06:51Je starší, než Kohák, je menší, než Kohák,
00:06:54je mu asi do půli, Kohák je vysokej.
00:06:58A já to psal na Koháka,
00:06:59protože mně už hrál ve filmu Vejška malou roli,
00:07:02líbílo se mi, jak Kohák hraje, vlastně nehraje, on je neherec.
00:07:05Je takovej přirozenej, jednoduchej, trošku, nechci říct,
00:07:10že je přitroublej, ale tak lehce se zadrhává a vypadá, že je to...
00:07:18Takže jste se rozhod pro toho...
00:07:19Takže jsem mu dal scénář, on říkal, Tomáši, to jsem celej já!
00:07:24Já to zahraju!
00:07:26Tak jsem udělal kamerový zkoušky s ním, samozřejmě.
00:07:29A všem se nám líbil, jak to hraje
00:07:31a to byla jediná možnost, kdo to může hrát, tuhle postavu.
00:07:35Vy jste natočil kolik? Já mám pocit, + - 10 filmů.
00:07:3911 se může říct.
00:07:40Ale dá se ve vašich materiálech snadno dohledat,
00:07:44že asi jste nebyl hned rozhodnutej bejt filmař.
00:07:49Že vy jste dělal nějakou stavařinu, nebo co? Já tomu moc nerozumím.
00:07:52Vy jste študoval vysokou stavařskou?
00:07:56Vy jste chtěl být stavař?
00:07:57Já jsem nechtěl bejt stavař.
00:07:59Ale maminka, s kterou bydlím v domě taky a...
00:08:13Ji pozdravuju, jestli se kouká. Mám v domě taky dílničku svoji.
00:08:19A od 15 let dělám různý ze dřeva, z plastů,
00:08:24takže já v tý dílničce taky hodně trávím život.
00:08:27A s ženskejma jsem to neuměl asi do svejch 25.
00:08:32Já jsem se ptal na stavařinu!
00:08:34Abysme to vzali oklikou přes ty dílničky všechny,
00:08:37to zase...
00:08:39Já jsem chtěl naznačit jen oklikou...
00:08:41Že jste technicky nadanej.
00:08:42Ne, že to je taky můj příběh, ten Instalatér.
00:08:45Že to je trošku...
00:08:47Ježíš, jsem se praštil do hrudi a zadunělo to.
00:08:49Že ten příběh je taky trošku můj.
00:08:51To je mikrofon, pane režisére, tady.
00:08:54Ono to splývá s vaší košilí, ale už tam nebouchejte.
00:08:59Nebo to bude vypadat, že na vás jde infarkt, nebo něco.
00:09:03To by se taky mohlo stát.
00:09:04Já jsem si říkal, co kdyby to tady se mnou šlehlo.
00:09:06-Co byste dělal?
-Zavolali bysme doktora.
00:09:10A takhle jen byste zavolal doktora?
00:09:12Jasně.
00:09:12To byste neudělal nějakej vtip mezi tím?
00:09:14Né! Vystřihli bysme to a pustili bysme to na Silvestra!
00:09:18-Tyhle věci my si schováváme!
-Tak dobře.
00:09:25-Já vás nechci rušit.
-Snad to se mnou nešlehne.
00:09:27Ale vy jste se ptal na něco úplně jinýho.
00:09:29-Tak já vám na to teď odpovím.
-Že jste studoval stavařinu.
00:09:33Ano. Studoval jsem asi 30 let. Základní škola, pak gymnázium,
00:09:38pak vysoká stavební škola, kde mám diplom ing., pak FAMU.
00:09:43-Vy jste to dodělal?
-Jsem to dodělal, jsem ing., no.
00:09:46-Proč to nepíšete na titulky?
-Protože se moc, nechlubím se tím.
00:09:50Protože mě to moc nebavilo a všecko jsem opisoval.
00:09:53Já jsem i diplomku opsal. Takovým podvodem strašným.
00:09:56-To kdybych vám tady říkal...
-Ne, to ne!
00:10:00Já vůbec nechápu, jak jsem to udělal,
00:10:01tu vysokou školu.
00:10:02Ale už na tý vysoký jsem se skamarádil s Vávrou,
00:10:06kterej studoval taky stavební školu.
00:10:08Tam jsem se s ním skamarádil. S Davidem Vávrou.
00:10:10Ne s Otakarem. Ne s Otakarem.
00:10:14-Vávrů je vůbec víc.
-Já znám 2. Vávru Otakara a Davida.
00:10:19-S Davidem jsem se seznámil.
-Na tý stavařině.
00:10:23Na tý stavařině. Tam jsme spolu studovali.
00:10:25Tam jsme napsali takovou tu první velkou hru pro Sklep,
00:10:29tím se oživil Sklep.
00:10:30-Pro divadlo Sklep.
-Divadlo Sklep.
00:10:32-Samozřejmě všichni znaj.
-Já bych řek, že všichni ne.
00:10:35Proto jsem to radši řek.
00:10:36Se Šteindlerem a s Vávrou jsem se stal ten Sklepák.
00:10:43To ještě o filmu nebyla řeč?
00:10:45Ale už jsem tehdá měl takový to pnutí.
00:10:48-Pnutí.
-Takový to kameramanský.
00:10:52Maminka měla kameru. Zase maminka.
00:10:54Tenkrát byla Admira na klíček, ta se takhle natáhla.
00:10:57To si pamatuju.
00:10:58-Pamatujete.
-No samozřejmě.
00:11:00Vy taky pamatujete něco. Pamatujete Lídu Baarovou?
00:11:09To mě jen tak napadlo. Abych byl taky vtipnej trošku.
00:11:15Tak jsem natáh to pero tý kamery a teď jsem takhle točil,
00:11:19dělal jsem ty rodinný snímky.
00:11:21Bratr, jak se koupe, maminka, jak se koupe.
00:11:26U vás všichni byli najednou ve vaně?
00:11:29To bylo na dovolený, když jsme byli!
00:11:31Jo takhle!
00:11:34A pak jsem natočil první vtipnej snímek,
00:11:37s kterým bych se moh chlubit na veřejnosti.
00:11:40Když mi bylo asi 13, nebo 12, nevím, mýmu bratrovi bylo asi 6.
00:11:45Nebo tak nějak. Je to dávno!
00:11:47A byli jsme v plaveckém stadionu v Podolí.
00:11:49A bratr tam plaval a maminka tam plavala.
00:11:52Měla takovu zelenou čepici, hráškově zelenou.
00:11:56Takovou, jako barva támhleta. Strašná barva. Zelená.
00:12:00-Gumovou.
-Gumovou.
00:12:01Plavala ty prsa a bratřík říkal, maminko, já nechci plavat,
00:12:04mně se chce na velkou.
00:12:06A já to tak točím. A ona, vydrž to, vydrž ještě!
00:12:11Zaplatili jsme si hodinu, tak plav. Tak on plaval.
00:12:14Maminko, já už to nevydržím! Tak pojď! Vytáhla ho z vody.
00:12:16A teď běželi po tom molu na ten záchod.
00:12:20Já to točil. A když doběhli
00:12:22tak bratr říkal, maminko, mně už se nechce.
00:12:25A maminka se podívala takhle a to celý molo bylo posraný.
00:12:39-A vy to celý máte.
-Teprve pointa.
00:12:41Kterou jsem si nevymyslel, která nastala.
00:12:43Maminka řekla, ježíšmarjá! Teď sundala tu zelenou čepici...
00:12:57To byl můj první film.
00:13:00A s tímhle jste se přihlásil na FAMU?
00:13:03To muselo mít úspěch!
00:13:08To byla, to byl 8 mm film, to bylo moc tenký na FAMU.
00:13:11Na FAMU jsem se přihlásil s filmem Kašpárek,
00:13:14kde mi hrál Milan Šteindler hlavní roli.
00:13:16Taková groteska to byla desetiminutová.
00:13:19To už někde bylo k vidění. Čili na základě toho vás vzali.
00:13:23-Na základě toho mě nevzali.
-Napoprvé tedy.
00:13:28Řekli, že to je moc hezký, že mi to někdo udělal.
00:13:31Že mi to někdo sestříhal, že mi to někdo zpracoval.
00:13:34Že to bylo moc dokonalý
00:13:36a že vlastně nevěřej, že bych to já natočil.
00:13:39Tak jsem rok nato natočil další film,
00:13:41ten se jmenoval To můj Láďa.
00:13:43Tam hrála zase Eva Holubová hlavní roli.
00:13:45Chodí s nákupní taškou po Praze, stojí fronty,
00:13:49taková taky groteska trošku.
00:13:52A to jsem schválně blbě sestříhal, blbě ozvučil,
00:13:55udělal jsem to trapný, aby to nefungovalo.
00:13:57A oni řekli, krásnej film, máte talent.
00:14:02Chce to trošku dodělat. Ale vzali mě. Tak mě vzali.
00:14:07-Díky Holubový a díky tomu...
-Správná strategie.
00:14:10Udělat to blbě, aby měli pocit, že vás mají co učit.
00:14:13Ne tam dát dokonalou věc. Ano. To bylo chytrý.
00:14:16Já nejsem žádnej filmař, vy jste filmař.
00:14:19Já už jsem vám to říkal před začátkem.
00:14:20Osobně, to vám musím říct. To je zajímavý.
00:14:23Osobně jsme se s Tomášem potkali jen jednou,
00:14:25ale on o tom vůbec neví.
00:14:27-No to nevím.
-No, neví o tom. Já vám řeknu proč.
00:14:29Protože já jsem jednou šel po Kavčích horách,
00:14:34po takový dlouhý chodbě, kde je velmi hustej provoz
00:14:37a tam na tý chodbě je křesílko a já jsem tam šel kolem
00:14:41a vy jste hlubokým spánkem
00:14:44v tom křesílku, kde choděj lidi, spal.
00:14:47To jsem byl já. Přesně.
00:14:48Když někdo někde spí, tak to jsem já.
00:14:50Ale jak je to možný?
00:14:51Já bych tam neusnul ani pod práškama!
00:14:53Na takový chodbě! Vy usnete.
00:14:56Čekal jste na nějaký slyšení u nějakýho ředitele, nebo co?
00:14:59Ne. Já totiž strašně rád spím.
00:15:01A prostě zdá se mi to spaní daleko prospěšnější činnost,
00:15:05než když něco dělám.
00:15:09Kdybych měl dát přednost činnostem ve svém životě,
00:15:13tak na prvním místě je spaní, pak milování teda,
00:15:19jak to mám říct jemně, jako to...
00:15:24-A noc je v hajzlu. To je jasný.
-Pak dlouho nic a pak práce.
00:15:29Kolik tak naspíte? Nemyslím tejdně.
00:15:32-V noci 9 hodin, přes den třeba 2.
-Ještě třeba někde.
00:15:38Já, kdybyste do mě takhle furt nedělal,
00:15:39já bych tady usnul.
00:15:44To mě teď mrzí, že jdete první! Protože...
00:15:48Ne, pak bude to a já tady můžu...
00:15:51Ne, to všecko bude zajímavý, to vás bude zajímat.
00:15:55Vy jste natočil, myslím, 3 filmy, který mají v názvu slovo cesta.
00:16:01Cesta. A teď přesně nevím kam. Cesta domů, Cesta z lesa.
00:16:06-A třetí Cesta?
-Ta teprv bude.
00:16:08-Ta teprv bude.
-Cesta domů bude příští rok.
00:16:10Cesta domů bude, aha! Cesta z lesa a ještě Cesta...
00:16:13-Cesta z města, Cesta do lesa.
-Z města.
00:16:15Ale vy jste to skutečně, to je o vás,
00:16:17vy jste to realizoval.
00:16:18Vy říkáte, že někde tady v Braníku, ale vy jste opustil město.
00:16:23-Jestli se nepletu.
-V Braníku mám studio.
00:16:26-Jo studio!
-Tam jsem si postavil studio.
00:16:28-Bydlíte v lese někde.
-Žiju v lese, v Praze pracuju.
00:16:32Takže na rabštejnských, v rabštejnských lesích,
00:16:35kde jsem našel takovej azyl, místo, kde jsem šťastnej.
00:16:39-To vás nabíjí. Příroda.
-Mě to všecko nabíjí.
00:16:42Řeka, vzduch, všecko. To člověk musí zažít.
00:16:45O tom se nedá mluvit. A když přijedu do Prahy,
00:16:48tak tady sháním peníze na film,
00:16:52sháním štáb, herce, točím filmy.
00:16:55-A město vás vybíjí?
-Úplně.
00:16:58Úplně? Fakt, jo?
00:17:00Jak přijedu z Rabštejna, to je čistý absolutně prostředí.
00:17:03To je chráněná krajinná oblast.
00:17:05Přijedu sem, vystoupím z auta,
00:17:07nadechnu se a cejtím, že prostě dejchám,
00:17:09že jsem v plynový komoře.
00:17:11Fakt, jo? Takhle to máte? Co tam celej čas děláte?
00:17:15-Běháte po lese? Nebo co?
-Co vás napadne. Všecko možný.
00:17:19Běhám po lese, koupu se ve Střele, koupu se v rybníce.
00:17:21-V čem se koupete?
-Střela, to je řeka.
00:17:24Střela, řeka ledová...
00:17:28A to vy takhle vyběhnete v říjnu, v listopadu
00:17:31a ošplouchnete se?
00:17:32Já mezi krama plavu.
00:17:34To jste asi tady v Praze nikdy neviděli.
00:17:37To zmrzne ta voda, voda zmrzne na takhle tlustou masu.
00:17:45A ty kry pak pukaj. A to je rachot.
00:17:48-A v tom vy plavete?
-No mezi nima.
00:17:50Musíte tam skočit a rychle,
00:17:52protože ona když letí, tak vás srazí.
00:17:55Ta Střela je divoká. Mě tam málem zabila jednou.
00:17:58To jsem... No, o tom nebudu mluvit.
00:18:01To jsem ji chtěl přejet autem a málem jsem se tam utopil.
00:18:05-V tý Střele.
-Chápu. Jenom čumím. Čumím.
00:18:10Je to takovej divokej kraj a je to takový hodně...
00:18:13-A tam spím v lese...
-Spíte v lese?
00:18:16No.
00:18:17Jako, že sednete na pařez, zdřímnete si? Mimoděk usnete?
00:18:23Já mám s sebou matraci a peřinu.
00:18:26A když je špatný počasí, tak vlezu do auta,
00:18:28takže jsem v tom autě.
00:18:30Ohýnek si tam dělám, vařím si na tom ohýnku.
00:18:32Vy tam nemáte žádnej srub, domeček, nic?
00:18:35-Ne.
-Vy žijete v lese.
00:18:37Mhm.
00:18:40A už jste s tím byl u doktora? Mně se to nezdá úplně...
00:18:45Chápete to?
00:18:46Já jsem městskej člověk, mně se nezdá tak úplně normální!
00:18:48Kdybyste tam měl aspoň něco! Ale vy vlezete do auta!
00:18:51Právě proto, že tam jsem, že tam jezdím pravidelně,
00:18:54tak proto nechodím k doktorovi.
00:18:56Jo takhle. Že jste zdravej.
00:18:59-Mně se to nezdálo normální.
-Zdravej jsem takhle.
00:19:02Tady nevím, jestli se dá říkat, že to je zdravý úplně.
00:19:05Ale takhle odsaď dolů to je zdravý. To všechno funguje.
00:19:09Jo?
00:19:12To všechno funguje.
00:19:24No jo, ale co s tím zase v pustým lese? Chápete to, jo?
00:19:29Laňka, srnka! To víte, no.
00:19:34Taky jste se, teď čerpám z toho,
00:19:36co jste do toho veřejnýho prostoru kdy řek, a já to celkem chápu,
00:19:41že těžce nesete jakejkoliv neúspěch.
00:19:44Je to tak? Vy jste se z tohohle
00:19:47tak trošku vypovídal ve filmu Kamenný most.
00:19:50Ten je prakticky o tom.
00:19:53Vy jste to někde říkal, že máte z toho deprese.
00:19:55Já to přirovnávám k dítěti.
00:19:57Když se ženě narodí dítě, vypiplá ho,
00:20:02všecko to těhotenství a ten porod, teď to dítě přivede na svět,
00:20:08teď jsou mu rok nebo 2,
00:20:11což je asi doba toho filmu,
00:20:13jak vzniká, od scénáře, až to jde do kin.
00:20:17A teď vám někdo vidí to vaše dítě a řekne, to je teda hnusný dítě.
00:20:21To je vaše? Nějaký tlustý, viďte? A ono bude asi taky blbý.
00:20:29Já bych mu dal 50 %.
00:20:32A teď to všicky zhodnotěj, jak to je.
00:20:34Ten samej pocit mám po tom filmu.
00:20:37Když se do toho ti kritici pustěj,
00:20:39ty diváci, je to nezajímá, takže...
00:20:44-Je to stresující.
-Je to strašný.
00:20:46Je to fakt, jak když vám pohaněj dítě.
00:20:49Takže já vlastně od určitý doby ty kritiky nečtu,
00:20:52nezajímám se o ty procents a ty diváky taky už nehoním,
00:21:00protože vždycky jsem si myslel, jé, to bude kasák!
00:21:03A nikdo na to nepřišel.
00:21:05A pak jsem si myslel, na tenhle film nikdo nepůjde.
00:21:08A půl miliónu diváků měl. Třeba Gympl. To jsem vůbec nečekal!
00:21:13Dobře. Tomáši, ať se vám povede Cesta domů! Tomáš Vorel!
00:21:16Děkuji!
00:21:27Přátelé, naším dalším hostem je herec David Prachař!
00:21:41Musím říct, že není možná vůbec v současný době,
00:21:47početnější, nebo rozvětvenější hereckej rod, než je rod Prachařů.
00:21:51Když kouknu od vás směrem dozadu, tak já nevím, dědek,
00:21:56tatínek Ilja Prachař, dědeček, pradědeček...
00:22:01Strejda, z maminčiný strany prapradědeček.
00:22:03Samí herci!
00:22:05A rodinný divadelní společnosti, který různě krachovaly.
00:22:09To snad ani nešlo, jiná volba, než bejt hercem.
00:22:12Šlo, šlo bejt jiná volba! Já jsem chtěl bejt fotbalista.
00:22:16Nejdřív. Když mně bylo 13 let,
00:22:17tak jsem hrál za TJ Montáže Praha na Praze 4, dole.
00:22:21To tatínek vás k tomu ved?
00:22:24Táta nejdřív mně nebránil
00:22:26a pak se přišel podívat na jeden zápas
00:22:28a řek mi, že by bylo dobrý, kdybych se věnoval něčemu jinýmu.
00:22:34Já jsem chtěl útočit, tam jsem byl v obraně,
00:22:36to mi vůbec nešlo,
00:22:37byl jsem levý obránce za TJ Montáže Praha.
00:22:41Dál jsem se nedostal, ale hrál jsem tam asi do 15 let
00:22:44a furt jsem chtěl hrát za Slávii.
00:22:47To se mi nepodařilo nikdy.
00:22:49-Samozřejmě, protože tatínek...
-Táta byl Slávista.
00:22:52Táta byl předseda odboru Přátel Slávie.
00:22:563 herci. Martin Růžek, váš tatínek a...
00:22:59-Josef Vinklář.
-Vinklář. Kovaný Slávisti.
00:23:02Takže tatínek vás moc netlačil do toho, abyste byl hercem?
00:23:06Táta vůbec. Táta věděl o co jde, tak vůbec.
00:23:09To právě kdo ví co,
00:23:10třeba sportovní gymnasta, taky asi nechce,
00:23:13aby dítě bylo sportovní gymnasta.
00:23:15Hodně třeba tanečníků nechce, aby děti dělaly balet.
00:23:19Zpěváci nevím, jak jsou na tom. Nebo textaři? Nechcete?
00:23:25Já se jen ptám. Já jsem tím nic nemyslel.
00:23:28-Jenže, Davide, tady se ptám já.
-Dobře. Sorry.
00:23:34Ale mimochodem, když už jsem zmínil vašeho tatínka,
00:23:37tatínek samozřejmě si pamatujeme mnoho rolí.
00:23:40Ale řekněte mi jednu věc, je to asi trošku nespravedlivý,
00:23:43nevím, jestli to tak tatínek bral.
00:23:45Že takových krásných rolí sehrál a nakonec v první řadě
00:23:48lidem vždycky naskočil ten Trautenberk.
00:23:51-Jestli mu to nevadilo.
-Já myslím, že mu to vadilo.
00:23:55Mně to pak taky vadilo.
00:23:56Když táta umřel,
00:23:57vždycky se vzpomínalo jen na Trautenberka.
00:24:00Nebo na tyhle věci. Myslím, že dělal docela i jiný věci.
00:24:04To se vždycky tak stane, že někdo je populární tím,
00:24:11ne, že by si toho nevážil,
00:24:13ale co nepovažuje za nějak zásadní, nebo za důležitý ve svým životě.
00:24:18Ono se to samozřejmě furt opakuje, děti dorůstaj,
00:24:21tak se jim pustí Trautenberk.
00:24:23Dokonce v Krkonoších je někde chalupa U Trautenberka,
00:24:26jsem slyšel, že tam je namalovanej táta na zdi.
00:24:31Vycpanej, myslím dokonce, že je i vyřezanej ze dřeva.
00:24:34Můj táta. To jsem nechtěl vidět. Ale někdo mi to vyfotil.
00:24:39Že to existuje. Lidi to maj rádi. A přitom ten Trautenberk je Němec.
00:24:43Tady je vidět, že máme hodně společnýho s Němcema.
00:24:45-Ale negativní postava.
-No negativní.
00:24:48Ale Kuba, když byl malej, vždycky řval a říkal,
00:24:52že ten nespravedlivej Krakonoš ošidil dědu.
00:25:05A stalo se třeba i, myslím za života pana Prachaře,
00:25:09že mu někdo toho Trautenberka, to si nikdo nedovolil asi,
00:25:13že by na něj někdo ukazoval, hele, Trautenberk.
00:25:15To ne, ale jednou nám nechtěli dát večeři v Novým Boru, v restauraci.
00:25:20Táta hrál nějakýho vraha a přišla tam ta servírka,
00:25:24strašně se klepala, táta furt nechápal proč.
00:25:27A ona pak řekla, já vám to teda řeknu.
00:25:29Vrahovi jsem ještě jídlo nepřinesla. Takže jako nic.
00:25:32Já to taky nechápal, o co jde. Vy jste byl tak odpornej, hnusnej!
00:25:36A jste i ve skutečnosti! Hned vás oznámkujou.
00:25:43-To jste byl dítě asi.
-No. To jsem byl.
00:25:45To mně bylo asi 9 let.
00:25:47Nebo někdo potkal tátu na ulici a říkal mu:
00:25:50Ježíšmarjá, vy takhle naživo vypadáte ještě hůř, než v televizi.
00:25:54Takhle hned lidi.
00:25:57Maj výhodu režiséři, že tohle je, se jich netýká.
00:26:00Jsou takoví anonymnější.
00:26:03Já myslím, že Tomáš si taky zahrál v nějakým svým filmu.
00:26:05-Že jste hrál nějakýho trpaslíka?
-Ano, jistě. Skřítka jsem hrál.
00:26:12Významná role, charakterní.
00:26:15To bylo tak na probrání, Tomáši, jenom.
00:26:18Aby nám neusnul.
00:26:21Musím říct, a to je zajímavý,
00:26:24vy jste mnoho let už v Národním divadle.
00:26:29V pražským Národním divadle.
00:26:31Tatínek celej svůj produktivní život
00:26:33byl na Vinohradech.
00:26:34Na Vinohradech.
00:26:35Je někdo z vašich divadelních předků,
00:26:38je tam nějaká stopa Prachařů v Národním divadle?
00:26:41Je, je. Můj pradědeček byl ředitel Národního divadla
00:26:48a prapradědeček byl tam herec.
00:26:50Jako Karel Želenský. Karel Želenský.
00:26:53A Drahoš Želenský byl jeho syn a ten byl pak ředitel.
00:26:56Takže to je moje ředitelna vlastně. Moje divadlo!
00:27:01A hrozně vyčítám Národnímu divadlu, že můj prapraděček Karel Želenský
00:27:06měl bustu úplně na tom nejvyším patře, tam to
00:27:11a jak lidi furt různě umíraj,
00:27:14tak je tam velkej nával na ty busty,
00:27:17ty mladý je už vytlačili.
00:27:19Pan Hrušínský a tyhle,
00:27:21paní Medřická už vytlačila ty starý,
00:27:23tak ty už tam nejsou, odvezli je.
00:27:25Čili ono, ty busty, ono to jde odspoda nahoru.
00:27:28Od přízemí, 1. balkon...
00:27:30A když se dostanete do 2. balkonu nahoru, tak to už vás pak vyloučej
00:27:34a odvezou, odvezou na Karlov, myslím, tam na Karlově,
00:27:40ne do nemocnice, to už je zbytečný.
00:27:43-Tam je sklad bust?
-Tam je sklad bust.
00:27:45Tam je sklad a myslím, že tam je ten můj prapradědeček.
00:27:49Já bych to neměl veřejně říkat, ale jsem rozhodnutej,
00:27:52že tam vtrhnu v noci a ukradnu ho.
00:27:56Teďka, abyste, jestli tam je hodně bust...
00:27:58Bude hodně. Já ho poznám po hmatu.
00:28:02Měl takovej nos, jako já. Výraznější.
00:28:05Čili vy půjdete jednou v noci ohmatávat busty.
00:28:07Ano. A přinesu si pana Vydru.
00:28:21Když to máte takhle zmáknutý, rodově tu historii,
00:28:25stalo se třeba, že jste si zahrál roli,
00:28:27kterou třeba hrál váš prapradědeček, nebo pradědeček?
00:28:31Jo, myslím, že se to potkalo,
00:28:35že jsme hráli Buckinghama v Richardovi III.,
00:28:39což hrál i můj prapradědeček Karel Želenský.
00:28:43A dalo by se tam možná vystopovat nějaký jiný.
00:28:45Ale já tomu vlastně moc nevěnuju pozornost,
00:28:48protože to je spíš zajímavý pro historiky,
00:28:51nebo pro někoho, koho tohle zajímá.
00:28:53-Kolik vy jste v ND teď?
-10, 11 let.
00:28:56-10, 11 let.
-To je hrozně dlouho už.
00:28:59Já jsem zaregistroval poslední dobou,
00:29:01že v ND se najíždí na takovej avantgardnější styl,
00:29:07než byla taková ta klasika, Furianti a to.
00:29:11Ale to už delší dobu. To už za Michala Dočekala.
00:29:14To ND, nebo přece jenom ta činohra se snažila bejt modernější.
00:29:20Jaký to je pro herce, kterej má klasický vzdělání,
00:29:23hrát jinak, než vás to asi učili na škole?
00:29:25To ne, to je furt stejný.
00:29:26Já si jakoby z ND, protože to je hrozně velký,
00:29:30Stavovský divadlo je taky velká budova,
00:29:32tak vyhledávám i menší, třeba tady se mi to taky líbí.
00:29:35-Menší prostředí, intimnější.
-Jako na hraní?
00:29:38Že je vidět na lidi. Na hraní určitě.
00:29:40To velký je takový, hrozně vyčerpává.
00:29:42To menší, to já ještě hraju v Nodu třeba, nebo ve Viole,
00:29:46vyhledávám i jiný prostory,
00:29:48jako je třeba Divadlo Hrdinů, tak mě to baví trošku střídat.
00:29:53Když jsem zmínil ten váš rod, dědeček, pradědeček,
00:29:58tak když se od vás kouknu směrem dopředu, tak jak to tam?
00:30:03To taky se nějak nereguluje.
00:30:06Kuba, váš syn, to už je herec velmi zavedenej.
00:30:10-No, ano, ano.
-Takže vy jste mu to nerozmlouval.
00:30:14Já jsem mu to nerozmlouval, ale s ním se nedá moc mluvit.
00:30:19-Jak to?
-Protože vůbec nekomunikuje.
00:30:23Nebere telefony.
00:30:25Když mám něco na srdci a chci mu zavolat,
00:30:27tak se nikdy nedovolám.
00:30:29On mně pak píše ve 4 hod. 55 ráno, že na něco přišel,
00:30:35takže vždycky napíše, to se vyděsím.
00:30:38A tak jsem to vymyslel jinak, že budeme spolu hrát divadlo.
00:30:43Že díky tomu zkoušení se uvidíme. Že vlastně musí přijít na zkoušku.
00:30:48Já to režíruju zároveň.
00:30:50Takže tím pádem v La Fabrice budeme mít takovou radost,
00:30:54že 5. prosince budeme mít premiéru
00:30:56a doufám, že bude chodit na zkoušky.
00:30:59Tak jste vymyslel nějakej projekt, kde budete hrát.
00:31:02A jako herci, potkali jste se na něčem?
00:31:04V Národním není, jestli se nepletu.
00:31:06V Národním v něčem hostoval, v jednom představení,
00:31:09ale jinak jsme se, jo, potkali jsme se jednou.
00:31:10V Rubínu jsme hráli v jednom představení.
00:31:14Já už ani nevím, jak se jmenuje. Díra se jmenovalo to představení.
00:31:16Díra. A tam jsme spolu hráli.
00:31:20-A kdo hrál titulní roli?
-Ondra Pavelka.
00:31:23-Hrál díru?
-Ne, ne. Díra.
00:31:26V díře jsme se setkali.
00:31:28Ale vy nemáte jen Kubu,
00:31:31máte těch dětí víc, to jste už říkal.
00:31:34Jsem říkal, jednou jsem je vyjmenoval.
00:31:38Jakub, Mariana, Róza, Josefína a Franta.
00:31:42Já to říkám ze srandy.
00:31:43Protože já jsem měl takovýho ukrajinskýho Vasila, miláčka.
00:31:48A já jsem říkal, Vasile, kolik máte dětí?
00:31:51A on říkal, pane Davide, ja májem 6 detí.
00:31:57Já říkám, jak se jmenujou?
00:31:59Irina, Voloďa, Vasil, Vladimir, Irma i Jelena.
00:32:12A já říkám a kolik je jim let? A tak to už nevím.
00:32:26Kromě toho Jakuba, vaše další děti pošilhávají po herecký profesi?
00:32:33Vaše manželka, vlastně všechny vaše manželky jsou herečky.
00:32:37-Všechny dvě.
-Všecky dvě herečky.
00:32:40Vy to tam máte zakódovaný, to herectví.
00:32:44-Jak je to s těma menšíma?
-S těma menšíma?
00:32:47Franta vypadá dost nebezpečně. Takovej, dost výrazně se projevuje.
00:32:53Říká vtipy různě. Ale holčičky asi...
00:32:56-Kolik je Frantovi?
-8.
00:32:58-Já myslel, že řeknete, ani nevím.
-Ne! To vím.
00:33:02-Frantovi je 8.
-Frantovi je 8.
00:33:03A co říká za nebezpečný vtipy? Že exhibuje?
00:33:06Sprostý vtipy. Nebo co slyší doma pak říká jinde.
00:33:09To jsem dělal taky právě.
00:33:11Že děti v určitým věku začnou vyprávět, co se děje doma.
00:33:15-A někdy to vtipný není teda.
-Se vám to donese zase odněkad.
00:33:21Byla tady poměrně nedávno vaše současná manželka.
00:33:26Já mám pocit, že tady byly všecky vaše manželky. Postupně.
00:33:29To je možný, no. Linda přišla úplně vyčerpaná z vás.
00:33:32Vyčerpaná? Ze mě?
00:33:33Říkala, že vás zklamala určitě, že nebyla vtipná ani minutu.
00:33:38To není pravda.
00:33:39Že vůbec nechápe, co z toho prej vystříháte.
00:33:41-Říkala to!
-Jsem vzhůru! Vzhůru!
00:33:48V klidu, v klidu. Bdím.
00:33:50Manželka, že tady byla, manželka. Linda Rybová.
00:33:54Linda, znám Lindu, s tou jsem taky chodil!
00:34:07Tak jsme povídali mj., ona jede ty kuchařky a takový.
00:34:13Takže vaří vám doma z těch bylinek?
00:34:16Vaří. Z bylinek taky. Děti jedí 3 jídla.
00:34:20Tam se to právě... Kuře na paprice, svíčková a řízek.
00:34:24Vaše děti?
00:34:25My nic jinýho doma nejíme. My se musíme orientovat na děti.
00:34:30Co maj rádi děti. A děti jsou hrozně konzervativní bytosti,
00:34:34všechny děti, doufám, takže jedí jen vybraná jídla.
00:34:38Jsou 3 nebo 4. Pátý už nedaj.
00:34:41A když usnou, tak my si třeba v noci uděláme něco z těch bylinek.
00:34:45Tajně to jíme, aby neviděly, co jíme za prasárnu.
00:34:50-Když oni spěj.
-Oni prostě nechtěj?
00:34:52Nebo jste jim nenabídli nic jinýho?
00:34:55Nabízíme, ale oni nechtěj! Čočka, to vůbec! Hrášek!
00:35:02-Špenát je žába!
-Špenát je pro děti žába?
00:35:07Nebo rybník takovej, ten zarostlej rybník.
00:35:10Hned řeknou, že jim to připomíná ten zarostlej rybník
00:35:12a vůbec to nejedí.
00:35:13-Ani neochutnaj?
-Vůbec neochutnaj.
00:35:15Autorita nějaká! Řeknu jez! Je to zdravý! Je tam železo!
00:35:20To vůbec nepomáhá.
00:35:21Nebo někdy mluvíme o tom, že někde děti mají hlad.
00:35:24-To taky vůbec nepomáhá.
-Jako na světě!
00:35:27No, jako na světě. Pak choděj do školní jídelny,
00:35:31říkají nám ty zážitky ze školní jídelny.
00:35:35To tady nebudu říkat. Jsou strašně vybíravý.
00:35:38Co se děje tak mimořádnýho ve školních jídelnách?
00:35:40Já nechápu! Já to měl tak rád vždycky.
00:35:43-Buchtičky se šodó!
-Remo plátek! Nádhera.
00:35:46Nebo hovězí maso, který jsme žvejkali,
00:35:49ještě když jsem byl doma, tak jsem ho furt nemoh rozkousat.
00:35:53Mrkvička dušená, že jo. Taková ta sedlina.
00:35:56Šípkový čaj se to jmenovalo.
00:35:59Nebo hladká Anka, ta polívka příšerná.
00:36:03A taky jsme vyrostli. A pak byly buchtičky se šodó.
00:36:06A to se chodilo furt pro přídavky.
00:36:08No jasně! Dyť je to před víkendem.
00:36:10No, před víkendem. To bylo jediný, co se snědlo.
00:36:14Davide, co teď chystáte?
00:36:16Myslím, nějaký scénáře máte na nočním stolku?
00:36:20V čem vás diváci v nejbližší době uviděj? Myslím televizní diváky.
00:36:23Filmový diváky.
00:36:24Já se hodně těším na to, co budeme dělat s Kubou.
00:36:26Na Život s krajtou, to bude v La Fabrice, 5. 12.
00:36:29-To je divadlo.
-To je divadlo.
00:36:31To je taková pozoruhodná věc
00:36:33o muži, kterej se rozhodne, že bude žít jen s hadem doma.
00:36:37Takovej vlastně hezkej příběh. Ani s maminkou, ani sám.
00:36:42Ale že s hadem.
00:36:44-S hadem, jako s partnerem?
-Jako s partnerem.
00:36:46-A toho bude dělat Kuba.
-No! To právě nechci prozradit.
00:36:51Ale že mě to zaujalo, když jsem čet tu knížku,
00:36:55tak mně to nějak strašně bylo blízký,
00:36:58ten samotnej muž v tom bytě.
00:37:01A tak jsem se do toho zamiloval, že jsem se to začal učit,
00:37:06napsal jsem si to, jako scénář
00:37:08a teď se budu sám režírovat, což bude strašná určitě zábava.
00:37:14No a teď jsme dokonce přemejšleli,
00:37:17že bych měl živou krajtu při tom představení.
00:37:20Tak jsem se spojil s nějakým pánem a on mi řek, že to je blbost,
00:37:23že jak tam bude teplo, tak začne třeba bejt, že koušou,
00:37:28oni jsou teda škrtiči, ta krajta.
00:37:30Teď si představuju, jak hraju to představení,
00:37:32tam třeba čtyřmetrová krajta.
00:37:34Teď se různě sune na ty diváky. To by bylo zajímavý.
00:37:40-Tak vám to rozmluvil.
-Při premiéře uškrtil 3 diváky.
00:37:48Kdyby byli jediný, byla by to škoda.
00:37:50No, to by bylo blbý.
00:37:52Jediný 3 diváci, to by bylo blbý. Čili živý zvíře tam nebude.
00:37:56Nebude, nebude.
00:37:58-A říkal jste premiéra kdy?
-5. prosince, na Mikuláše.
00:38:015. prosince. Tak ať vám to vyjde! David Prachař!
00:38:19Přátelé, naším dalším dnešním hostem je mladá
00:38:22a velice talentovaná zpěvačka Monika Bagárová!
00:38:35-Posaďte se.
-Já se probudil.
00:38:41Procitnul Tomáš!
00:38:51Tak do ní, Karle! Do ní!
00:38:55Moniko!
00:39:00Nelezte mi do záběru, pane režisére.
00:39:03Já musím zpátky na značky.
00:39:06Jste nám to úplně celý rozhodila tady.
00:39:08No, Moniko, rád vás vidím.
00:39:11Naposled jste si tady poseděla u nás, je to už 4 roky.
00:39:15A já, abych plynule navázal
00:39:18na to, o čem jsme si povídali před 4 lety, tak se rovnou zeptám.
00:39:22-Už máte tu vysněnou školku?
-Eště ne.
00:39:26Ale já už jsem teda konečně odmaturovala.
00:39:29-Já se ptám ne...
-No protože takhle.
00:39:32Vy jste tady řekla, že chcete bejt majitelkou školky!
00:39:35Ano, ale ještě se mi prodloužilo celý to studium,
00:39:38tím, že jsem letěla ještě do Ameriky,
00:39:40tak se to nějak všechno natáhlo.
00:39:43A ony se trošku ty plány změnily.
00:39:45Já bych asi zůstala u toho zpěvu ještě.
00:39:48Čili už nemáte ten sen mít vlastní školku?
00:39:51To jste mi tady vyprávěla.
00:39:52To jsou takový ty zadní vrátka, kdyby náhodou...
00:39:55Tenkrát jste to mluvila, jako přední vrátka. Školku.
00:39:58Že byste tam ty děti učila zpívat a já nevím, co všecko.
00:40:01-To padlo, za ty 4 roky.
-Úplně ne.
00:40:03Spíš tak, kdyby odešly ty hlasivky a nějak to přestalo fungovat.
00:40:07-Tak si postavíte školku?
-Tak jo.
00:40:10Ale zatím to neplánuju, protože to zpívání funguje,
00:40:13koncertuju a točím, takže díky bohu.
00:40:16Samozřejmě v těch médiích občas proběhne o vás zmínka,
00:40:21takže i já, takovej zpovzdálí pozorovatel vím,
00:40:26že vy jaksi pendlujete
00:40:28anebo už jste víceméně v tom New Yorku natrvalo?
00:40:31-Jak to máte teďka?
-Furt tam a zpátky.
00:40:34-Pendlujete.
-Ano.
00:40:35A teď už jsem strašně dlouho tady,
00:40:37hlavně kvůli práci a rodině atd., povinnosti.
00:40:41A tam vlastně to celý fungovalo hlavně kvůli hudbu.
00:40:46-Kvůli čemu?
-Hudba.
00:40:47Ne kvůli hudbu. Kvůli hudbě. Já vás nechci opravovat.
00:40:52Takže, jak slyším, jste tam už dlouho v tom New Yorku.
00:40:55-Ne, ne, to ne.
-Ne? Jak dlouho?
00:40:59Vlastně jo. 4 roky, ano.
00:41:01Vy jste odsaď rovnou odletěla do New Yorku?
00:41:03Já už si totiž nepamatuju, v jaké to bylo fázi,
00:41:06jestli jsem o tom už tenkrát mluvila.
00:41:08-Tak asi pravděpodobně ano.
-Myslím, že jste o tom mluvila.
00:41:11Že si chcete zdokonalit jazyk atd.
00:41:13Čili trávíte hodně času v New Yorku, no.
00:41:16Taky se neutajilo, že jste si tam našla, že jo?
00:41:23Lásku. Nevím, jestli osudovou, ale někoho jste si tam našla.
00:41:29Co je to za chlápka?
00:41:33-Je to chlápek z Ameriky.
-Američan?
00:41:36-Američan.
-To se to zdokonaluje jazyk!
00:41:39Ano, jsme se seznámili,
00:41:41já jsem tam právě letěla s mojí manažerkou,
00:41:44ještě s jednou naší skvělou kamarádkou PR manažerkou.
00:41:46Tak jako osmnáctiny tam oslavit.
00:41:49A my jsme nebyly přímo v New Yorku, ale v New Jersey.
00:41:53A já jsem tam strašně nechtěla být!
00:41:55Protože to bylo fakt strašně daleko a furt jsme musely cestovat vlakem.
00:41:59A tam jsem právě poznala tady toho Američana.
00:42:02-Kde?
-V New Jersey.
00:42:03-V New Jersey.
-Město Linden.
00:42:06-A tam žije strašně moc Čechů.
-Při té oslavě?
00:42:08No úplně ne. Náhodně. V restauraci.
00:42:11Šly jsme se napapat a on tam prostě,
00:42:15on tam prostě seděl.
00:42:17On tam seděl a co vy teda? Vy jste něco jedla?
00:42:22Kuře na paprice, guláš?
00:42:25Ne, právě, že to byly těstoviny se sýrem.
00:42:28On pořád nechápal, jak těstoviny se sýrem.
00:42:30-A co? On jako houknul na vás?
-Ne. On přišel...
00:42:35-Přišel ke stolu
-Přišel ke stolu.
00:42:37-Zpomalte to, Moniko.
-Dobře.
00:42:40Vy jste seděla, jedla jste jednu těstovinku za druhou,
00:42:43teď přišel Američan.
00:42:46-Takhle. To byla jeho restaurace.
-Jo tak!
00:42:50To byla jeho restaurace.
00:42:51Já myslel, že štamgast od vedlejšího stolu!
00:42:54Vidí hezkou holku! Ne!
00:42:55Vy jste šla jíst do jeho restaurace
00:42:57a nevědla jste čí to je restaurace.
00:42:59Důležitej okamžik! To je na film! Na film je to!
00:43:02Uvidíme. Uvidíme. Jak se to bude vyvíjet!
00:43:06A jestli tam budou nějaký postelový scény. Ať pokračuje.
00:43:11Já to vidím, jako Cestu do New Yorku. Povídejte.
00:43:15-Přišel ke stolu.
-Majitel.
00:43:17Ano. Zeptal se, co si dáme. Já jsem vůbec nemluvila anglicky.
00:43:20-Tak nějak to řídily holky.
-Kdo to řídil?
00:43:24Manažerka, prostě holky moje. Zeptal se, co si dáme.
00:43:30Na konci, když jsme odcházely, chtěly jsme zaplatit,
00:43:32tak řekl, že to je na něj.
00:43:34Děkuju, děkujeme, pak mi vlastně dal číslo a v podstatě,
00:43:38tím, že jsem neuměla anglicky, tak mě nenapadlo,
00:43:40že bych se mu ozvala.
00:43:42Tak jako líbil se mi. Jsem si říkala, jo, sympaťák.
00:43:44Ale vůbec mě nenapadlo.
00:43:46Takže jsem lísteček samozřejmě dala do riflí.
00:43:49Číslíčko jste si schovala
00:43:51a neuměla jste anglicky, takže jste si řekla...
00:43:53Tak jsem se neozvala.
00:43:54Potom tak po týdnu jsem si vzpomněla,
00:43:57nebo možná po třech, nevím.
00:43:59Už je to doba. Ozvala jsem se, ale ne já,
00:44:02vlastně ta naše kamarádka Irenka,
00:44:04takže to všechno komunikovala za mě.
00:44:06Zase jsme se potkali,
00:44:07začli jsme spolu trávit víc a víc času,
00:44:11až jsem jeden den zavolala tátovi, jestli můžu zůstat o týden dýl.
00:44:14Tak to byl špatnej nápad. Nemohla jsem.
00:44:16Tatínek nechtěl. Nenechal vás tam?
00:44:19-Řekla jste mu, že tam máte...
-Vynadal mi samozřejmě.
00:44:21Jestli jsem se zbláznila, že ty ho neznáš, že neexistuje.
00:44:26Tak teda potom přiletěl on sem.
00:44:31Ještě než bude přistávat na letišti tady,
00:44:35v jaký on je tak věkový kategorii?
00:44:36-29.
-29 přesně. No, tak to je..
00:44:41To je docela dobrý.
00:44:42-Co proti tomu táta moh mít?
-Tak, bál se, že.
00:44:46Nevěděl o koho jde. Jak je možný, že já si...
00:44:48Teď už ho vidí v letadle, on přistává na Ruzyni. Přistál.
00:44:52Já jsem ho ani nevyzvedla. On jel autobusem do Brna.
00:44:56Cože? Jel autobusem?
00:44:58On přistál v Praze a jel autobusem do Brna?
00:45:00-No.
-Jo, za váma!
00:45:02Nechala jsem ho v tom. Přijel autobusem, ale do Brna.
00:45:05Já jsem z Brna. Takže první cesta byla k nám domů.
00:45:08-A co tatínek?
-Taťka dobrý.
00:45:10Musela jsem překládat. Ale tak nějak jako...
00:45:13On totiž nepřiletěl...
00:45:14Jak se jmenuje křestním jménem? Že jsem tak zvědavej?
00:45:17-On?
-Ne, tatínek! On!
00:45:20Američan? Ewik. Já mu říkám Evičko.
00:45:29Vy říkáte svému boyfriend Evičko.
00:45:32To když jdete po Brně, to lidi koukaj.
00:45:35-My moc po Brně nechodíme.
-Nechodíte po Brně.
00:45:37Pak to celý se přesunulo, se mu tam nelíbilo, nuda.
00:45:42-Nuda v Brně!
-Nuda v Brně.
00:45:45Takže to tak směřoval, že já bych měla lítat častěji.
00:45:49Tak jsem lítala častěji, ale jinak táta v pohodě,
00:45:53pokecal si s ním, hele, buď hodnej a tak nějak to začlo fungovat.
00:45:58Začal se s tím srovnávat. No dobře.
00:46:01A teď konečně to vaše hlavní, zpívání!
00:46:04Zkoušela jste v tý Americe, když tam trávíte tolik času,
00:46:08se tam prosadit, jako zpěvačka?
00:46:11Jak to jde?
00:46:12No, tak já si myslím, že takových, jak jsem já,
00:46:15je tam x na každým rohu.
00:46:17Takže velice těžce. Ale já jsem to ani nezkoušela.
00:46:20Já jsem neměla nikdy v plánu,
00:46:22ale stala se mi tam právě taková věc,
00:46:26že můj přítel šel do restaurace.
00:46:28-Ewik.
-Ewik.
00:46:30Shodou oikolností seděl vedle paní,
00:46:33která je manažerka např. zpěváka Ne-Yoa,
00:46:40což je skvělej R and B zpěvák. A on jí právě řekl o mně.
00:46:43Že teda má přítelkyni, která zpívá.
00:46:46Ona, oh, really? Má nějakou hudbu, můžu se podívat?
00:46:51Tím, že se zajímá o hudbu, věnuje se tomu, festivaly atd.
00:46:55No a už to tam bylo. Takže já jsem se s ní potkala.
00:46:58Ona mě dala do kupy s japonským vydavatelstvím.
00:47:02Jim jsem v Americe živě zazpívala ve studiu,
00:47:06podepsali jsme smlouvu a točím!
00:47:09Jsem tam!
00:47:11Takhle, že váš chlapec nakonec se postaral.
00:47:14-A proč zrovna japonskou firmu?
-Asi jsem se jim zalíbila.
00:47:18Já do nich nemám moc daleko, když se usměju.
00:47:24Takže z Ameriky do Rumunska,
00:47:28tam jsme natočili se skvělou produkcí písničky.
00:47:32Vy jste s japonskou firmou jela točit do Rumunska.
00:47:36No, vlastně Amerika, Japonsko, Rumunsko.
00:47:39V Rumunsku se vytvořil, vytvořila hudba.
00:47:43Klip jsme točili ve Španělsku.
00:47:46A já su z Brna a ještě k tomu cigánka!
00:47:49To je úplnej konec!
00:47:53-To je velká míchanice teda.
-To je úplně konec.
00:47:56Takhle to mají propojený s Rumunskem,
00:47:59americká nahrávací firma.
00:48:01Tzn., aby ten výsledek! Je to k mání u nás?
00:48:06-Bude.
-Bude i u nás?
00:48:08Teď v létě, takže teď vlastně čekám na nějakej pokyn,
00:48:13co kdy pošlou a jak se to dá všechno dohromady.
00:48:16A teď záleží, jestli se já tam budu líbit.
00:48:18Ale vyjde to i tady, takže já se na to těším.
00:48:21Čili vy jste tady, jako zpěvačka, pauzírovala.
00:48:24Já si osobně nevybavuju, že by tady jste natočila něco,
00:48:27nebo že by hráli vaše písničky v rádiu.
00:48:29Nic takovýho tady asi neproběhlo. Že ne?
00:48:32Takovej úspěch jste měla v tý soutěži!
00:48:34Já jako nevím. Takhle, já dělám R and B hudbu.
00:48:38R and B, Rhythm and Blues, že jo?
00:48:44Nevím jestli to funguje,
00:48:46ale každopádně vůbec mě to neodradilo,
00:48:48protože to dělám, protože to miluju,
00:48:50cítím tu hudbu, takže asi bych nedělal nic na popud toho,
00:48:54že musíš, protože se to bude hrát.
00:48:57Takže já mám svou vytříbenou skupinu lidí,
00:49:01kteří mě mají rádi, protože dělám tuhle hudbu.
00:49:04Já jsem nikdy netoužila po tom, aby mě musely hrát rádia,
00:49:08abych dělala hudbu, která je typická.
00:49:12Ale i tak si myslím,
00:49:13že jsem spokojená s tím, jak se všechno vyvíjí,
00:49:16jak se mi daří.
00:49:17Koncertuju, mám jazzový kvarteto, mám R and B.
00:49:20-Koncertujete tady, nebo tam?
-Tady. Tam ne.
00:49:22Musíte to rozlišovat.
00:49:24Já si, mimochodem, velmi dobře pamatuju,
00:49:26když jste byla v tý soutěži,
00:49:28jak jste tím svým zpěvem dojmula Karla Gotta.
00:49:30Člověk by si řek, že spolu děláte nějakej duet.
00:49:34-Už máme. Už ho máme.
-Už máte ten duet.
00:49:38Místa, která znáš.
00:49:40Vy už jste to tady říkala,
00:49:41že částečně vám v žilách koluje romská krev.
00:49:45Tahleta muzika, tady jste zpívala, to si pamatuju,
00:49:48tady jste zpívala romskou hymnu.
00:49:49-Jsem tancovala i čardáš.
-Romskou hymnu!
00:49:52Já jsem nevěděl, že...
00:49:57-Že Romové maj...
-Máte pravdu.
00:50:07Jsem do tý chvíle nevěděl, že Romové mají hymnu.
00:50:09A tady, Monika, ji tady zpívala posledně.
00:50:14Já si myslím, že tahleta hudba by mohla mít v Americe úspěch.
00:50:18Já když tam řeknu, že jsem Češka, je to nic zvláštního.
00:50:24Jakmile řeknu, že gipsy, ahá, co to jako je?
00:50:27-Oni nevědí úplně.
-Oni nevědí, co to je gipsy?
00:50:30Ne, ne. Ne všichni. Je to takový zvláštní pro ně.
00:50:34To vás nenapadlo udělat něco v tomhle romským...
00:50:37Já už jednu mám, jsem si říkala, že je potřeba udělat jednu píseň.
00:50:42Protože jsem se za to nikdy nestyděla a myslím si,
00:50:44že to je krásný jazyk.
00:50:47A celkově je to prostě krásný a nestydím se za to, že jsem gipsy.
00:50:54Ale tak nějak jsem v tom nepokračovala.
00:50:58To není úplně hudba, ke které jsem otevřená,
00:51:02kterou bych si představovala, že půjdu tímhle směrem.
00:51:05Ale určitě je krásný si to poslechnout.
00:51:08Třeba můj děda hraje cimbálovou hudbu.
00:51:11A má to něco do sebe. Je to krásný.
00:51:13Takže doporučuju si zajít na nějaký takový vystoupení.
00:51:18-Ale vás tam nejspíš neuvidíme.
-Mě ne.
00:51:22Monika Bagárová!
00:51:36Přátelé, pro dnešek je to všechno, já vám děkuju za vaši pozornost.
00:51:39Nejenom vám, děkuji za pozornost i na Floridu,
00:51:43ale i do Banské Bystrice a do Žiliny.
00:51:45Abych tu cizinu tak nějak rozšířil.
00:51:49Specielně děkuji i dnešním hostům, kterými byli: Tomáš Vorel,
00:51:58David Prachař, Monika Bagárová!
00:52:03Na shledanou!
00:52:04Skryté titulky Eva Svobodová
Herec David Prachař, který v těchto dnech oslaví 60. narozeniny, v zábavné talkshow Karla Šípa (2016). Další hosté T. Vorel a M. Bagárová. Režie V. Polesný
Dnešními hosty budou herec David Prachař, režisér Tomáš Vorel a zpěvačka Monika Bagárová.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 8
