00:00:30 Děkuji vám, dobrý večer,
00:00:33 dobrý večer přeju vám, milí diváci,
00:00:35 tady v hledišti pražského divadla Semafor, v Praze 6 v Dejvicích,
00:00:40 vítám samozřejmě i vás, milí diváci, v celé naší vlasti.
00:00:44 Takto standardně na úvod vítám diváky. Jenomže.
00:00:48 Já jsem vám, před několika dny dostal dopis,
00:00:51 který mi poslali manželé Lačňákovi z Miami na Floridě.
00:00:56 A oni v tom dopise píšou,
00:00:58 že jsou také pravidelnými diváky našeho pořadu
00:01:01 a že je trošku mrzí,
00:01:02 že vítám jen diváky v celé naší vlasti.
00:01:05 A že jich se to netýká, protože v naší vlasti nežijí.
00:01:09 Je to pravda, Lačňákovi mají pravdu,
00:01:12 já si tak furt ještě neuvědomuju,
00:01:14 že takovej signál jde napříč, přes všechny hranice.
00:01:18 Čili upravuji uvítací řeč.
00:01:20 Vítám vás, milí diváci, na celé naší zeměkouli.
00:01:26 Dneska konkrétně manžele Lačňákovy. Pojďme ale k věci.
00:01:31 Já, protože dost pamatuju, tak pamatuju,
00:01:35 že existuje taková disciplína humoristická, satira.
00:01:39 A v minulých časech, když byla ještě cenzura,
00:01:41 to bylo zajímavý, tak v tý satiře se povolovalo,
00:01:46 dělat si legraci z instalatérů.
00:01:48 Tam hlavně terčem satiry byli instalatéři.
00:01:51 Já teda nevím sice proč, ale vím, že v kdejakým vtipu,
00:01:54 v Dikobrazu, když někdo, tak instalatéři.
00:01:56 Jak blbě dělají svoji práci, jak choděj na melouchy atd.
00:02:00 Dneska už se instalatér v nějakém filmu,
00:02:05 nebo v nějaké televizní inscenaci příliš neobjevuje,
00:02:09 taky těch satirických šlehů
00:02:10 směrem k instalatérům poměrně ubylo.
00:02:14 Existujou, ne, že ne.
00:02:15 Já jsem sám jeden takovej satirickej šleh zaregistroval.
00:02:19 Ten vám pro ilustraci řeknu. Prej jeden lékař, chirurg,
00:02:24 měl nějakou havárii vody, tak si zavolal instalatéra.
00:02:27 Ale ten perfektně za hodinu to všechno uved do pořádku,
00:02:30 takže to všecko fungovalo.
00:02:31 Zákazníkovi předložil účet, ten na to koukal a říkal,
00:02:35 to vám řeknu teda, to koukám!
00:02:38 To jsem dost překvapenej. Za hodinu práce 1845 korun.
00:02:43 To já si, jako lékař, např. nevydělám.
00:02:46 A on mu říkal, no to já jsem si jako lékař taky nikdy nevydělal.
00:02:58 O instalatérech jsem se rozpovídal jen proto,
00:03:00 že naším dnešním prvním hostem je autor a zároveň režisér filmu,
00:03:06 který se jmenuje Instalatér z Tuchlovic.
00:03:08 Tomáš Vorel.
00:03:25 Proč tak nesměle?
00:03:27 Já mám vždycky takovou trému před publikem.
00:03:30 Je tady tolik lidí.
00:03:31 To jste mi neřek, že tady bude tolik lidí!
00:03:32 Jo? To my považujeme za automatický.
00:03:36 Tomáši, tak Instalatér z Tuchlovic. To je váš poslední film. Že jo?
00:03:39 Ano.
00:03:40 Řekněte mi, konkrétní instalatér byl původním nápadem?
00:03:45 Nějakýho znáte a že natočíte o instalatérovi film?
00:03:48 Ve zkratce. Abysme nezdržovali diváky.
00:03:51 Oni mají času dost.
00:03:53 Já točím filmy vždycky ze života
00:03:55 a vždycky musím najít nějakej předobraz,
00:03:58 nebo nějakou historku, abych moh o tom psát scénář.
00:04:02 Takovýho řemeslníčka šikovnýho, kterej dovede všechno opravit
00:04:06 a ani si neřekne o peníze, neumí to s ženskejma,
00:04:11 žije sám s maminkou, nemá nikde žádnou přítelkyni, manželku,
00:04:16 tak takovejch starejch mládenců jsem potkal v životě hodně.
00:04:20 -Jo?
-Jo. Tak potkáváte je!
00:04:22 Vidíte, stárnoucí pán a jde s paní a není to jeho manželka,
00:04:26 je to jeho maminka.
00:04:28 Jdou spolu, povídají si. To mě vždycky fascinovalo.
00:04:33 Jak asi spolu žijou, nebo... Já tyhle lidi sleduju celej život.
00:04:40 Teď to dospělo tak daleko, že mi kamarádka doporučila,
00:04:46 porouchalo se mi umyvadlo v mém studiu v Braníku.
00:04:49 A ona mi doporučila,
00:04:50 že má šikovnýho instalatéra, kterej všecko opraví.
00:04:54 -Má smůlu na ženský.
-To neříkala.
00:04:57 -Má starou maminku.
-To taky neříkala.
00:04:59 Ale říkala, že prostě nemá auto, že si ho musím přivízt.
00:05:02 Takže jsem vzal svoje fáro a jel jsem do Tuchlovic,
00:05:06 tam jsem ho naložil, odvez jsem si ho...
00:05:08 -On je z Tuchlovic?
-On je z Tuchlovic.
00:05:10 Odvez jsem si ho do Braníka.
00:05:12 On měl takovou brašničku, tam měl pár věcí jenom.
00:05:15 A to umyvadlo mi tam, furt něco říkal,
00:05:17 já mu nerozuměl, tak jsem mu dal panáka,
00:05:19 on si dal panáka, zas něco říkal, jsem začínal jako,
00:05:23 nějaký historky říkal, jak opravuje, co zažívá.
00:05:28 No a tak jsem ho opil, on to opravil.
00:05:31 -Během práce jste ho opil.
-Opil jsem ho. Opravil to.
00:05:34 Perfektně to umyvadlo dodnes funguje.
00:05:36 A odvezl jsem ho zpět do Tuchlovic.
00:05:38 A tam on mi ukázal svoji dílničku, ukázal mi svůj domeček.
00:05:42 Ale ta dílnička byla tak úžasná! Tam bylo tolik věcí!
00:05:46 Starejch umyvadel, záchodů, všech možnejch koudelí, trubek!
00:05:50 Ze starejch dob, který on nasbíral!
00:05:53 -Výtvarně, že to je hezký.
-Výtvarně to bylo krásný.
00:05:55 Já jsem říkal, to je úžasná dílna! Tak tady natočíme film.
00:05:58 Tady uděláme film Instalatér z Tuchlovic
00:06:00 a psali jsme scénář a napsali jsme to vlastně o něm,
00:06:03 točilo se to u něj všechno na zahradě,
00:06:05 dokonce pan ministr kultury tam přijel a klapnul!
00:06:08 -Tam u něj v instalatérský dílně?
-U něj v tý dílně.
00:06:12 -Já jsem mu říkal...
-Komu?
00:06:14 -Panu Hermanovi.
-Jo, panu ministrovi.
00:06:15 Panu ministrovi jsem říkal, představte si, takovejhle člověk,
00:06:19 takovej osud, nemá ženu, pracuje, nemá štěstí v lásce, žije sám.
00:06:26 A pan ministr Herman říkal, to znám.
00:06:33 Takže jsem moh vlastně obsadit pana ministra do tý role!
00:06:43 A ještě poslední věc k tomu.
00:06:45 A tenhle z Tuchlovic je podobnej Kohákovi?
00:06:49 Není podobnej Kohákovi, je úplně jinej.
00:06:51 Je starší, než Kohák, je menší, než Kohák,
00:06:54 je mu asi do půli, Kohák je vysokej.
00:06:58 A já to psal na Koháka,
00:06:59 protože mně už hrál ve filmu Vejška malou roli,
00:07:02 líbílo se mi, jak Kohák hraje, vlastně nehraje, on je neherec.
00:07:05 Je takovej přirozenej, jednoduchej, trošku, nechci říct,
00:07:10 že je přitroublej, ale tak lehce se zadrhává a vypadá, že je to...
00:07:18 Takže jste se rozhod pro toho...
00:07:19 Takže jsem mu dal scénář, on říkal, Tomáši, to jsem celej já!
00:07:24 Já to zahraju!
00:07:26 Tak jsem udělal kamerový zkoušky s ním, samozřejmě.
00:07:29 A všem se nám líbil, jak to hraje
00:07:31 a to byla jediná možnost, kdo to může hrát, tuhle postavu.
00:07:35 Vy jste natočil kolik? Já mám pocit, + - 10 filmů.
00:07:39 11 se může říct.
00:07:40 Ale dá se ve vašich materiálech snadno dohledat,
00:07:44 že asi jste nebyl hned rozhodnutej bejt filmař.
00:07:49 Že vy jste dělal nějakou stavařinu, nebo co? Já tomu moc nerozumím.
00:07:52 Vy jste študoval vysokou stavařskou?
00:07:56 Vy jste chtěl být stavař?
00:07:57 Já jsem nechtěl bejt stavař.
00:07:59 Ale maminka, s kterou bydlím v domě taky a...
00:08:13 Ji pozdravuju, jestli se kouká. Mám v domě taky dílničku svoji.
00:08:19 A od 15 let dělám různý ze dřeva, z plastů,
00:08:24 takže já v tý dílničce taky hodně trávím život.
00:08:27 A s ženskejma jsem to neuměl asi do svejch 25.
00:08:32 Já jsem se ptal na stavařinu!
00:08:34 Abysme to vzali oklikou přes ty dílničky všechny,
00:08:37 to zase...
00:08:39 Já jsem chtěl naznačit jen oklikou...
00:08:41 Že jste technicky nadanej.
00:08:42 Ne, že to je taky můj příběh, ten Instalatér.
00:08:45 Že to je trošku...
00:08:47 Ježíš, jsem se praštil do hrudi a zadunělo to.
00:08:49 Že ten příběh je taky trošku můj.
00:08:51 To je mikrofon, pane režisére, tady.
00:08:54 Ono to splývá s vaší košilí, ale už tam nebouchejte.
00:08:59 Nebo to bude vypadat, že na vás jde infarkt, nebo něco.
00:09:03 To by se taky mohlo stát.
00:09:04 Já jsem si říkal, co kdyby to tady se mnou šlehlo.
00:09:06 -Co byste dělal?
-Zavolali bysme doktora.
00:09:10 A takhle jen byste zavolal doktora?
00:09:12 Jasně.
00:09:12 To byste neudělal nějakej vtip mezi tím?
00:09:14 Né! Vystřihli bysme to a pustili bysme to na Silvestra!
00:09:18 -Tyhle věci my si schováváme!
-Tak dobře.
00:09:25 -Já vás nechci rušit.
-Snad to se mnou nešlehne.
00:09:27 Ale vy jste se ptal na něco úplně jinýho.
00:09:29 -Tak já vám na to teď odpovím.
-Že jste studoval stavařinu.
00:09:33 Ano. Studoval jsem asi 30 let. Základní škola, pak gymnázium,
00:09:38 pak vysoká stavební škola, kde mám diplom ing., pak FAMU.
00:09:43 -Vy jste to dodělal?
-Jsem to dodělal, jsem ing., no.
00:09:46 -Proč to nepíšete na titulky?
-Protože se moc, nechlubím se tím.
00:09:50 Protože mě to moc nebavilo a všecko jsem opisoval.
00:09:53 Já jsem i diplomku opsal. Takovým podvodem strašným.
00:09:56 -To kdybych vám tady říkal...
-Ne, to ne!
00:10:00 Já vůbec nechápu, jak jsem to udělal,
00:10:01 tu vysokou školu.
00:10:02 Ale už na tý vysoký jsem se skamarádil s Vávrou,
00:10:06 kterej studoval taky stavební školu.
00:10:08 Tam jsem se s ním skamarádil. S Davidem Vávrou.
00:10:10 Ne s Otakarem. Ne s Otakarem.
00:10:14 -Vávrů je vůbec víc.
-Já znám 2. Vávru Otakara a Davida.
00:10:19 -S Davidem jsem se seznámil.
-Na tý stavařině.
00:10:23 Na tý stavařině. Tam jsme spolu studovali.
00:10:25 Tam jsme napsali takovou tu první velkou hru pro Sklep,
00:10:29 tím se oživil Sklep.
00:10:30 -Pro divadlo Sklep.
-Divadlo Sklep.
00:10:32 -Samozřejmě všichni znaj.
-Já bych řek, že všichni ne.
00:10:35 Proto jsem to radši řek.
00:10:36 Se Šteindlerem a s Vávrou jsem se stal ten Sklepák.
00:10:43 To ještě o filmu nebyla řeč?
00:10:45 Ale už jsem tehdá měl takový to pnutí.
00:10:48 -Pnutí.
-Takový to kameramanský.
00:10:52 Maminka měla kameru. Zase maminka.
00:10:54 Tenkrát byla Admira na klíček, ta se takhle natáhla.
00:10:57 To si pamatuju.
00:10:58 -Pamatujete.
-No samozřejmě.
00:11:00 Vy taky pamatujete něco. Pamatujete Lídu Baarovou?
00:11:09 To mě jen tak napadlo. Abych byl taky vtipnej trošku.
00:11:15 Tak jsem natáh to pero tý kamery a teď jsem takhle točil,
00:11:19 dělal jsem ty rodinný snímky.
00:11:21 Bratr, jak se koupe, maminka, jak se koupe.
00:11:26 U vás všichni byli najednou ve vaně?
00:11:29 To bylo na dovolený, když jsme byli!
00:11:31 Jo takhle!
00:11:34 A pak jsem natočil první vtipnej snímek,
00:11:37 s kterým bych se moh chlubit na veřejnosti.
00:11:40 Když mi bylo asi 13, nebo 12, nevím, mýmu bratrovi bylo asi 6.
00:11:45 Nebo tak nějak. Je to dávno!
00:11:47 A byli jsme v plaveckém stadionu v Podolí.
00:11:49 A bratr tam plaval a maminka tam plavala.
00:11:52 Měla takovu zelenou čepici, hráškově zelenou.
00:11:56 Takovou, jako barva támhleta. Strašná barva. Zelená.
00:12:00 -Gumovou.
-Gumovou.
00:12:01 Plavala ty prsa a bratřík říkal, maminko, já nechci plavat,
00:12:04 mně se chce na velkou.
00:12:06 A já to tak točím. A ona, vydrž to, vydrž ještě!
00:12:11 Zaplatili jsme si hodinu, tak plav. Tak on plaval.
00:12:14 Maminko, já už to nevydržím! Tak pojď! Vytáhla ho z vody.
00:12:16 A teď běželi po tom molu na ten záchod.
00:12:20 Já to točil. A když doběhli
00:12:22 tak bratr říkal, maminko, mně už se nechce.
00:12:25 A maminka se podívala takhle a to celý molo bylo posraný.
00:12:39 -A vy to celý máte.
-Teprve pointa.
00:12:41 Kterou jsem si nevymyslel, která nastala.
00:12:43 Maminka řekla, ježíšmarjá! Teď sundala tu zelenou čepici...
00:12:57 To byl můj první film.
00:13:00 A s tímhle jste se přihlásil na FAMU?
00:13:03 To muselo mít úspěch!
00:13:08 To byla, to byl 8 mm film, to bylo moc tenký na FAMU.
00:13:11 Na FAMU jsem se přihlásil s filmem Kašpárek,
00:13:14 kde mi hrál Milan Šteindler hlavní roli.
00:13:16 Taková groteska to byla desetiminutová.
00:13:19 To už někde bylo k vidění. Čili na základě toho vás vzali.
00:13:23 -Na základě toho mě nevzali.
-Napoprvé tedy.
00:13:28 Řekli, že to je moc hezký, že mi to někdo udělal.
00:13:31 Že mi to někdo sestříhal, že mi to někdo zpracoval.
00:13:34 Že to bylo moc dokonalý
00:13:36 a že vlastně nevěřej, že bych to já natočil.
00:13:39 Tak jsem rok nato natočil další film,
00:13:41 ten se jmenoval To můj Láďa.
00:13:43 Tam hrála zase Eva Holubová hlavní roli.
00:13:45 Chodí s nákupní taškou po Praze, stojí fronty,
00:13:49 taková taky groteska trošku.
00:13:52 A to jsem schválně blbě sestříhal, blbě ozvučil,
00:13:55 udělal jsem to trapný, aby to nefungovalo.
00:13:57 A oni řekli, krásnej film, máte talent.
00:14:02 Chce to trošku dodělat. Ale vzali mě. Tak mě vzali.
00:14:07 -Díky Holubový a díky tomu...
-Správná strategie.
00:14:10 Udělat to blbě, aby měli pocit, že vás mají co učit.
00:14:13 Ne tam dát dokonalou věc. Ano. To bylo chytrý.
00:14:16 Já nejsem žádnej filmař, vy jste filmař.
00:14:19 Já už jsem vám to říkal před začátkem.
00:14:20 Osobně, to vám musím říct. To je zajímavý.
00:14:23 Osobně jsme se s Tomášem potkali jen jednou,
00:14:25 ale on o tom vůbec neví.
00:14:27 -No to nevím.
-No, neví o tom. Já vám řeknu proč.
00:14:29 Protože já jsem jednou šel po Kavčích horách,
00:14:34 po takový dlouhý chodbě, kde je velmi hustej provoz
00:14:37 a tam na tý chodbě je křesílko a já jsem tam šel kolem
00:14:41 a vy jste hlubokým spánkem
00:14:44 v tom křesílku, kde choděj lidi, spal.
00:14:47 To jsem byl já. Přesně.
00:14:48 Když někdo někde spí, tak to jsem já.
00:14:50 Ale jak je to možný?
00:14:51 Já bych tam neusnul ani pod práškama!
00:14:53 Na takový chodbě! Vy usnete.
00:14:56 Čekal jste na nějaký slyšení u nějakýho ředitele, nebo co?
00:14:59 Ne. Já totiž strašně rád spím.
00:15:01 A prostě zdá se mi to spaní daleko prospěšnější činnost,
00:15:05 než když něco dělám.
00:15:09 Kdybych měl dát přednost činnostem ve svém životě,
00:15:13 tak na prvním místě je spaní, pak milování teda,
00:15:19 jak to mám říct jemně, jako to...
00:15:24 -A noc je v hajzlu. To je jasný.
-Pak dlouho nic a pak práce.
00:15:29 Kolik tak naspíte? Nemyslím tejdně.
00:15:32 -V noci 9 hodin, přes den třeba 2.
-Ještě třeba někde.
00:15:38 Já, kdybyste do mě takhle furt nedělal,
00:15:39 já bych tady usnul.
00:15:44 To mě teď mrzí, že jdete první! Protože...
00:15:48 Ne, pak bude to a já tady můžu...
00:15:51 Ne, to všecko bude zajímavý, to vás bude zajímat.
00:15:55 Vy jste natočil, myslím, 3 filmy, který mají v názvu slovo cesta.
00:16:01 Cesta. A teď přesně nevím kam. Cesta domů, Cesta z lesa.
00:16:06 -A třetí Cesta?
-Ta teprv bude.
00:16:08 -Ta teprv bude.
-Cesta domů bude příští rok.
00:16:10 Cesta domů bude, aha! Cesta z lesa a ještě Cesta...
00:16:13 -Cesta z města, Cesta do lesa.
-Z města.
00:16:15 Ale vy jste to skutečně, to je o vás,
00:16:17 vy jste to realizoval.
00:16:18 Vy říkáte, že někde tady v Braníku, ale vy jste opustil město.
00:16:23 -Jestli se nepletu.
-V Braníku mám studio.
00:16:26 -Jo studio!
-Tam jsem si postavil studio.
00:16:28 -Bydlíte v lese někde.
-Žiju v lese, v Praze pracuju.
00:16:32 Takže na rabštejnských, v rabštejnských lesích,
00:16:35 kde jsem našel takovej azyl, místo, kde jsem šťastnej.
00:16:39 -To vás nabíjí. Příroda.
-Mě to všecko nabíjí.
00:16:42 Řeka, vzduch, všecko. To člověk musí zažít.
00:16:45 O tom se nedá mluvit. A když přijedu do Prahy,
00:16:48 tak tady sháním peníze na film,
00:16:52 sháním štáb, herce, točím filmy.
00:16:55 -A město vás vybíjí?
-Úplně.
00:16:58 Úplně? Fakt, jo?
00:17:00 Jak přijedu z Rabštejna, to je čistý absolutně prostředí.
00:17:03 To je chráněná krajinná oblast.
00:17:05 Přijedu sem, vystoupím z auta,
00:17:07 nadechnu se a cejtím, že prostě dejchám,
00:17:09 že jsem v plynový komoře.
00:17:11 Fakt, jo? Takhle to máte? Co tam celej čas děláte?
00:17:15 -Běháte po lese? Nebo co?
-Co vás napadne. Všecko možný.
00:17:19 Běhám po lese, koupu se ve Střele, koupu se v rybníce.
00:17:21 -V čem se koupete?
-Střela, to je řeka.
00:17:24 Střela, řeka ledová...
00:17:28 A to vy takhle vyběhnete v říjnu, v listopadu
00:17:31 a ošplouchnete se?
00:17:32 Já mezi krama plavu.
00:17:34 To jste asi tady v Praze nikdy neviděli.
00:17:37 To zmrzne ta voda, voda zmrzne na takhle tlustou masu.
00:17:45 A ty kry pak pukaj. A to je rachot.
00:17:48 -A v tom vy plavete?
-No mezi nima.
00:17:50 Musíte tam skočit a rychle,
00:17:52 protože ona když letí, tak vás srazí.
00:17:55 Ta Střela je divoká. Mě tam málem zabila jednou.
00:17:58 To jsem... No, o tom nebudu mluvit.
00:18:01 To jsem ji chtěl přejet autem a málem jsem se tam utopil.
00:18:05 -V tý Střele.
-Chápu. Jenom čumím. Čumím.
00:18:10 Je to takovej divokej kraj a je to takový hodně...
00:18:13 -A tam spím v lese...
-Spíte v lese?
00:18:16 No.
00:18:17 Jako, že sednete na pařez, zdřímnete si? Mimoděk usnete?
00:18:23 Já mám s sebou matraci a peřinu.
00:18:26 A když je špatný počasí, tak vlezu do auta,
00:18:28 takže jsem v tom autě.
00:18:30 Ohýnek si tam dělám, vařím si na tom ohýnku.
00:18:32 Vy tam nemáte žádnej srub, domeček, nic?
00:18:35 -Ne.
-Vy žijete v lese.
00:18:37 Mhm.
00:18:40 A už jste s tím byl u doktora? Mně se to nezdá úplně...
00:18:45 Chápete to?
00:18:46 Já jsem městskej člověk, mně se nezdá tak úplně normální!
00:18:48 Kdybyste tam měl aspoň něco! Ale vy vlezete do auta!
00:18:51 Právě proto, že tam jsem, že tam jezdím pravidelně,
00:18:54 tak proto nechodím k doktorovi.
00:18:56 Jo takhle. Že jste zdravej.
00:18:59 -Mně se to nezdálo normální.
-Zdravej jsem takhle.
00:19:02 Tady nevím, jestli se dá říkat, že to je zdravý úplně.
00:19:05 Ale takhle odsaď dolů to je zdravý. To všechno funguje.
00:19:09 Jo?
00:19:12 To všechno funguje.
00:19:24 No jo, ale co s tím zase v pustým lese? Chápete to, jo?
00:19:29 Laňka, srnka! To víte, no.
00:19:34 Taky jste se, teď čerpám z toho,
00:19:36 co jste do toho veřejnýho prostoru kdy řek, a já to celkem chápu,
00:19:41 že těžce nesete jakejkoliv neúspěch.
00:19:44 Je to tak? Vy jste se z tohohle
00:19:47 tak trošku vypovídal ve filmu Kamenný most.
00:19:50 Ten je prakticky o tom.
00:19:53 Vy jste to někde říkal, že máte z toho deprese.
00:19:55 Já to přirovnávám k dítěti.
00:19:57 Když se ženě narodí dítě, vypiplá ho,
00:20:02 všecko to těhotenství a ten porod, teď to dítě přivede na svět,
00:20:08 teď jsou mu rok nebo 2,
00:20:11 což je asi doba toho filmu,
00:20:13 jak vzniká, od scénáře, až to jde do kin.
00:20:17 A teď vám někdo vidí to vaše dítě a řekne, to je teda hnusný dítě.
00:20:21 To je vaše? Nějaký tlustý, viďte? A ono bude asi taky blbý.
00:20:29 Já bych mu dal 50 %.
00:20:32 A teď to všicky zhodnotěj, jak to je.
00:20:34 Ten samej pocit mám po tom filmu.
00:20:37 Když se do toho ti kritici pustěj,
00:20:39 ty diváci, je to nezajímá, takže...
00:20:44 -Je to stresující.
-Je to strašný.
00:20:46 Je to fakt, jak když vám pohaněj dítě.
00:20:49 Takže já vlastně od určitý doby ty kritiky nečtu,
00:20:52 nezajímám se o ty procents a ty diváky taky už nehoním,
00:21:00 protože vždycky jsem si myslel, jé, to bude kasák!
00:21:03 A nikdo na to nepřišel.
00:21:05 A pak jsem si myslel, na tenhle film nikdo nepůjde.
00:21:08 A půl miliónu diváků měl. Třeba Gympl. To jsem vůbec nečekal!
00:21:13 Dobře. Tomáši, ať se vám povede Cesta domů! Tomáš Vorel!
00:21:16 Děkuji!
00:21:27 Přátelé, naším dalším hostem je herec David Prachař!
00:21:41 Musím říct, že není možná vůbec v současný době,
00:21:47 početnější, nebo rozvětvenější hereckej rod, než je rod Prachařů.
00:21:51 Když kouknu od vás směrem dozadu, tak já nevím, dědek,
00:21:56 tatínek Ilja Prachař, dědeček, pradědeček...
00:22:01 Strejda, z maminčiný strany prapradědeček.
00:22:03 Samí herci!
00:22:05 A rodinný divadelní společnosti, který různě krachovaly.
00:22:09 To snad ani nešlo, jiná volba, než bejt hercem.
00:22:12 Šlo, šlo bejt jiná volba! Já jsem chtěl bejt fotbalista.
00:22:16 Nejdřív. Když mně bylo 13 let,
00:22:17 tak jsem hrál za TJ Montáže Praha na Praze 4, dole.
00:22:21 To tatínek vás k tomu ved?
00:22:24 Táta nejdřív mně nebránil
00:22:26 a pak se přišel podívat na jeden zápas
00:22:28 a řek mi, že by bylo dobrý, kdybych se věnoval něčemu jinýmu.
00:22:34 Já jsem chtěl útočit, tam jsem byl v obraně,
00:22:36 to mi vůbec nešlo,
00:22:37 byl jsem levý obránce za TJ Montáže Praha.
00:22:41 Dál jsem se nedostal, ale hrál jsem tam asi do 15 let
00:22:44 a furt jsem chtěl hrát za Slávii.
00:22:47 To se mi nepodařilo nikdy.
00:22:49 -Samozřejmě, protože tatínek...
-Táta byl Slávista.
00:22:52 Táta byl předseda odboru Přátel Slávie.
00:22:56 3 herci. Martin Růžek, váš tatínek a...
00:22:59 -Josef Vinklář.
-Vinklář. Kovaný Slávisti.
00:23:02 Takže tatínek vás moc netlačil do toho, abyste byl hercem?
00:23:06 Táta vůbec. Táta věděl o co jde, tak vůbec.
00:23:09 To právě kdo ví co,
00:23:10 třeba sportovní gymnasta, taky asi nechce,
00:23:13 aby dítě bylo sportovní gymnasta.
00:23:15 Hodně třeba tanečníků nechce, aby děti dělaly balet.
00:23:19 Zpěváci nevím, jak jsou na tom. Nebo textaři? Nechcete?
00:23:25 Já se jen ptám. Já jsem tím nic nemyslel.
00:23:28 -Jenže, Davide, tady se ptám já.
-Dobře. Sorry.
00:23:34 Ale mimochodem, když už jsem zmínil vašeho tatínka,
00:23:37 tatínek samozřejmě si pamatujeme mnoho rolí.
00:23:40 Ale řekněte mi jednu věc, je to asi trošku nespravedlivý,
00:23:43 nevím, jestli to tak tatínek bral.
00:23:45 Že takových krásných rolí sehrál a nakonec v první řadě
00:23:48 lidem vždycky naskočil ten Trautenberk.
00:23:51 -Jestli mu to nevadilo.
-Já myslím, že mu to vadilo.
00:23:55 Mně to pak taky vadilo.
00:23:56 Když táta umřel,
00:23:57 vždycky se vzpomínalo jen na Trautenberka.
00:24:00 Nebo na tyhle věci. Myslím, že dělal docela i jiný věci.
00:24:04 To se vždycky tak stane, že někdo je populární tím,
00:24:11 ne, že by si toho nevážil,
00:24:13 ale co nepovažuje za nějak zásadní, nebo za důležitý ve svým životě.
00:24:18 Ono se to samozřejmě furt opakuje, děti dorůstaj,
00:24:21 tak se jim pustí Trautenberk.
00:24:23 Dokonce v Krkonoších je někde chalupa U Trautenberka,
00:24:26 jsem slyšel, že tam je namalovanej táta na zdi.
00:24:31 Vycpanej, myslím dokonce, že je i vyřezanej ze dřeva.
00:24:34 Můj táta. To jsem nechtěl vidět. Ale někdo mi to vyfotil.
00:24:39 Že to existuje. Lidi to maj rádi. A přitom ten Trautenberk je Němec.
00:24:43 Tady je vidět, že máme hodně společnýho s Němcema.
00:24:45 -Ale negativní postava.
-No negativní.
00:24:48 Ale Kuba, když byl malej, vždycky řval a říkal,
00:24:52 že ten nespravedlivej Krakonoš ošidil dědu.
00:25:05 A stalo se třeba i, myslím za života pana Prachaře,
00:25:09 že mu někdo toho Trautenberka, to si nikdo nedovolil asi,
00:25:13 že by na něj někdo ukazoval, hele, Trautenberk.
00:25:15 To ne, ale jednou nám nechtěli dát večeři v Novým Boru, v restauraci.
00:25:20 Táta hrál nějakýho vraha a přišla tam ta servírka,
00:25:24 strašně se klepala, táta furt nechápal proč.
00:25:27 A ona pak řekla, já vám to teda řeknu.
00:25:29 Vrahovi jsem ještě jídlo nepřinesla. Takže jako nic.
00:25:32 Já to taky nechápal, o co jde. Vy jste byl tak odpornej, hnusnej!
00:25:36 A jste i ve skutečnosti! Hned vás oznámkujou.
00:25:43 -To jste byl dítě asi.
-No. To jsem byl.
00:25:45 To mně bylo asi 9 let.
00:25:47 Nebo někdo potkal tátu na ulici a říkal mu:
00:25:50 Ježíšmarjá, vy takhle naživo vypadáte ještě hůř, než v televizi.
00:25:54 Takhle hned lidi.
00:25:57 Maj výhodu režiséři, že tohle je, se jich netýká.
00:26:00 Jsou takoví anonymnější.
00:26:03 Já myslím, že Tomáš si taky zahrál v nějakým svým filmu.
00:26:05 -Že jste hrál nějakýho trpaslíka?
-Ano, jistě. Skřítka jsem hrál.
00:26:12 Významná role, charakterní.
00:26:15 To bylo tak na probrání, Tomáši, jenom.
00:26:18 Aby nám neusnul.
00:26:21 Musím říct, a to je zajímavý,
00:26:24 vy jste mnoho let už v Národním divadle.
00:26:29 V pražským Národním divadle.
00:26:31 Tatínek celej svůj produktivní život
00:26:33 byl na Vinohradech.
00:26:34 Na Vinohradech.
00:26:35 Je někdo z vašich divadelních předků,
00:26:38 je tam nějaká stopa Prachařů v Národním divadle?
00:26:41 Je, je. Můj pradědeček byl ředitel Národního divadla
00:26:48 a prapradědeček byl tam herec.
00:26:50 Jako Karel Želenský. Karel Želenský.
00:26:53 A Drahoš Želenský byl jeho syn a ten byl pak ředitel.
00:26:56 Takže to je moje ředitelna vlastně. Moje divadlo!
00:27:01 A hrozně vyčítám Národnímu divadlu, že můj prapraděček Karel Želenský
00:27:06 měl bustu úplně na tom nejvyším patře, tam to
00:27:11 a jak lidi furt různě umíraj,
00:27:14 tak je tam velkej nával na ty busty,
00:27:17 ty mladý je už vytlačili.
00:27:19 Pan Hrušínský a tyhle,
00:27:21 paní Medřická už vytlačila ty starý,
00:27:23 tak ty už tam nejsou, odvezli je.
00:27:25 Čili ono, ty busty, ono to jde odspoda nahoru.
00:27:28 Od přízemí, 1. balkon...
00:27:30 A když se dostanete do 2. balkonu nahoru, tak to už vás pak vyloučej
00:27:34 a odvezou, odvezou na Karlov, myslím, tam na Karlově,
00:27:40 ne do nemocnice, to už je zbytečný.
00:27:43 -Tam je sklad bust?
-Tam je sklad bust.
00:27:45 Tam je sklad a myslím, že tam je ten můj prapradědeček.
00:27:49 Já bych to neměl veřejně říkat, ale jsem rozhodnutej,
00:27:52 že tam vtrhnu v noci a ukradnu ho.
00:27:56 Teďka, abyste, jestli tam je hodně bust...
00:27:58 Bude hodně. Já ho poznám po hmatu.
00:28:02 Měl takovej nos, jako já. Výraznější.
00:28:05 Čili vy půjdete jednou v noci ohmatávat busty.
00:28:07 Ano. A přinesu si pana Vydru.
00:28:21 Když to máte takhle zmáknutý, rodově tu historii,
00:28:25 stalo se třeba, že jste si zahrál roli,
00:28:27 kterou třeba hrál váš prapradědeček, nebo pradědeček?
00:28:31 Jo, myslím, že se to potkalo,
00:28:35 že jsme hráli Buckinghama v Richardovi III.,
00:28:39 což hrál i můj prapradědeček Karel Želenský.
00:28:43 A dalo by se tam možná vystopovat nějaký jiný.
00:28:45 Ale já tomu vlastně moc nevěnuju pozornost,
00:28:48 protože to je spíš zajímavý pro historiky,
00:28:51 nebo pro někoho, koho tohle zajímá.
00:28:53 -Kolik vy jste v ND teď?
-10, 11 let.
00:28:56 -10, 11 let.
-To je hrozně dlouho už.
00:28:59 Já jsem zaregistroval poslední dobou,
00:29:01 že v ND se najíždí na takovej avantgardnější styl,
00:29:07 než byla taková ta klasika, Furianti a to.
00:29:11 Ale to už delší dobu. To už za Michala Dočekala.
00:29:14 To ND, nebo přece jenom ta činohra se snažila bejt modernější.
00:29:20 Jaký to je pro herce, kterej má klasický vzdělání,
00:29:23 hrát jinak, než vás to asi učili na škole?
00:29:25 To ne, to je furt stejný.
00:29:26 Já si jakoby z ND, protože to je hrozně velký,
00:29:30 Stavovský divadlo je taky velká budova,
00:29:32 tak vyhledávám i menší, třeba tady se mi to taky líbí.
00:29:35 -Menší prostředí, intimnější.
-Jako na hraní?
00:29:38 Že je vidět na lidi. Na hraní určitě.
00:29:40 To velký je takový, hrozně vyčerpává.
00:29:42 To menší, to já ještě hraju v Nodu třeba, nebo ve Viole,
00:29:46 vyhledávám i jiný prostory,
00:29:48 jako je třeba Divadlo Hrdinů, tak mě to baví trošku střídat.
00:29:53 Když jsem zmínil ten váš rod, dědeček, pradědeček,
00:29:58 tak když se od vás kouknu směrem dopředu, tak jak to tam?
00:30:03 To taky se nějak nereguluje.
00:30:06 Kuba, váš syn, to už je herec velmi zavedenej.
00:30:10 -No, ano, ano.
-Takže vy jste mu to nerozmlouval.
00:30:14 Já jsem mu to nerozmlouval, ale s ním se nedá moc mluvit.
00:30:19 -Jak to?
-Protože vůbec nekomunikuje.
00:30:23 Nebere telefony.
00:30:25 Když mám něco na srdci a chci mu zavolat,
00:30:27 tak se nikdy nedovolám.
00:30:29 On mně pak píše ve 4 hod. 55 ráno, že na něco přišel,
00:30:35 takže vždycky napíše, to se vyděsím.
00:30:38 A tak jsem to vymyslel jinak, že budeme spolu hrát divadlo.
00:30:43 Že díky tomu zkoušení se uvidíme. Že vlastně musí přijít na zkoušku.
00:30:48 Já to režíruju zároveň.
00:30:50 Takže tím pádem v La Fabrice budeme mít takovou radost,
00:30:54 že 5. prosince budeme mít premiéru
00:30:56 a doufám, že bude chodit na zkoušky.
00:30:59 Tak jste vymyslel nějakej projekt, kde budete hrát.
00:31:02 A jako herci, potkali jste se na něčem?
00:31:04 V Národním není, jestli se nepletu.
00:31:06 V Národním v něčem hostoval, v jednom představení,
00:31:09 ale jinak jsme se, jo, potkali jsme se jednou.
00:31:10 V Rubínu jsme hráli v jednom představení.
00:31:14 Já už ani nevím, jak se jmenuje. Díra se jmenovalo to představení.
00:31:16 Díra. A tam jsme spolu hráli.
00:31:20 -A kdo hrál titulní roli?
-Ondra Pavelka.
00:31:23 -Hrál díru?
-Ne, ne. Díra.
00:31:26 V díře jsme se setkali.
00:31:28 Ale vy nemáte jen Kubu,
00:31:31 máte těch dětí víc, to jste už říkal.
00:31:34 Jsem říkal, jednou jsem je vyjmenoval.
00:31:38 Jakub, Mariana, Róza, Josefína a Franta.
00:31:42 Já to říkám ze srandy.
00:31:43 Protože já jsem měl takovýho ukrajinskýho Vasila, miláčka.
00:31:48 A já jsem říkal, Vasile, kolik máte dětí?
00:31:51 A on říkal, pane Davide, ja májem 6 detí.
00:31:57 Já říkám, jak se jmenujou?
00:31:59 Irina, Voloďa, Vasil, Vladimir, Irma i Jelena.
00:32:12 A já říkám a kolik je jim let? A tak to už nevím.
00:32:26 Kromě toho Jakuba, vaše další děti pošilhávají po herecký profesi?
00:32:33 Vaše manželka, vlastně všechny vaše manželky jsou herečky.
00:32:37 -Všechny dvě.
-Všecky dvě herečky.
00:32:40 Vy to tam máte zakódovaný, to herectví.
00:32:44 -Jak je to s těma menšíma?
-S těma menšíma?
00:32:47 Franta vypadá dost nebezpečně. Takovej, dost výrazně se projevuje.
00:32:53 Říká vtipy různě. Ale holčičky asi...
00:32:56 -Kolik je Frantovi?
-8.
00:32:58 -Já myslel, že řeknete, ani nevím.
-Ne! To vím.
00:33:02 -Frantovi je 8.
-Frantovi je 8.
00:33:03 A co říká za nebezpečný vtipy? Že exhibuje?
00:33:06 Sprostý vtipy. Nebo co slyší doma pak říká jinde.
00:33:09 To jsem dělal taky právě.
00:33:11 Že děti v určitým věku začnou vyprávět, co se děje doma.
00:33:15 -A někdy to vtipný není teda.
-Se vám to donese zase odněkad.
00:33:21 Byla tady poměrně nedávno vaše současná manželka.
00:33:26 Já mám pocit, že tady byly všecky vaše manželky. Postupně.
00:33:29 To je možný, no. Linda přišla úplně vyčerpaná z vás.
00:33:32 Vyčerpaná? Ze mě?
00:33:33 Říkala, že vás zklamala určitě, že nebyla vtipná ani minutu.
00:33:38 To není pravda.
00:33:39 Že vůbec nechápe, co z toho prej vystříháte.
00:33:41 -Říkala to!
-Jsem vzhůru! Vzhůru!
00:33:48 V klidu, v klidu. Bdím.
00:33:50 Manželka, že tady byla, manželka. Linda Rybová.
00:33:54 Linda, znám Lindu, s tou jsem taky chodil!
00:34:07 Tak jsme povídali mj., ona jede ty kuchařky a takový.
00:34:13 Takže vaří vám doma z těch bylinek?
00:34:16 Vaří. Z bylinek taky. Děti jedí 3 jídla.
00:34:20 Tam se to právě... Kuře na paprice, svíčková a řízek.
00:34:24 Vaše děti?
00:34:25 My nic jinýho doma nejíme. My se musíme orientovat na děti.
00:34:30 Co maj rádi děti. A děti jsou hrozně konzervativní bytosti,
00:34:34 všechny děti, doufám, takže jedí jen vybraná jídla.
00:34:38 Jsou 3 nebo 4. Pátý už nedaj.
00:34:41 A když usnou, tak my si třeba v noci uděláme něco z těch bylinek.
00:34:45 Tajně to jíme, aby neviděly, co jíme za prasárnu.
00:34:50 -Když oni spěj.
-Oni prostě nechtěj?
00:34:52 Nebo jste jim nenabídli nic jinýho?
00:34:55 Nabízíme, ale oni nechtěj! Čočka, to vůbec! Hrášek!
00:35:02 -Špenát je žába!
-Špenát je pro děti žába?
00:35:07 Nebo rybník takovej, ten zarostlej rybník.
00:35:10 Hned řeknou, že jim to připomíná ten zarostlej rybník
00:35:12 a vůbec to nejedí.
00:35:13 -Ani neochutnaj?
-Vůbec neochutnaj.
00:35:15 Autorita nějaká! Řeknu jez! Je to zdravý! Je tam železo!
00:35:20 To vůbec nepomáhá.
00:35:21 Nebo někdy mluvíme o tom, že někde děti mají hlad.
00:35:24 -To taky vůbec nepomáhá.
-Jako na světě!
00:35:27 No, jako na světě. Pak choděj do školní jídelny,
00:35:31 říkají nám ty zážitky ze školní jídelny.
00:35:35 To tady nebudu říkat. Jsou strašně vybíravý.
00:35:38 Co se děje tak mimořádnýho ve školních jídelnách?
00:35:40 Já nechápu! Já to měl tak rád vždycky.
00:35:43 -Buchtičky se šodó!
-Remo plátek! Nádhera.
00:35:46 Nebo hovězí maso, který jsme žvejkali,
00:35:49 ještě když jsem byl doma, tak jsem ho furt nemoh rozkousat.
00:35:53 Mrkvička dušená, že jo. Taková ta sedlina.
00:35:56 Šípkový čaj se to jmenovalo.
00:35:59 Nebo hladká Anka, ta polívka příšerná.
00:36:03 A taky jsme vyrostli. A pak byly buchtičky se šodó.
00:36:06 A to se chodilo furt pro přídavky.
00:36:08 No jasně! Dyť je to před víkendem.
00:36:10 No, před víkendem. To bylo jediný, co se snědlo.
00:36:14 Davide, co teď chystáte?
00:36:16 Myslím, nějaký scénáře máte na nočním stolku?
00:36:20 V čem vás diváci v nejbližší době uviděj? Myslím televizní diváky.
00:36:23 Filmový diváky.
00:36:24 Já se hodně těším na to, co budeme dělat s Kubou.
00:36:26 Na Život s krajtou, to bude v La Fabrice, 5. 12.
00:36:29 -To je divadlo.
-To je divadlo.
00:36:31 To je taková pozoruhodná věc
00:36:33 o muži, kterej se rozhodne, že bude žít jen s hadem doma.
00:36:37 Takovej vlastně hezkej příběh. Ani s maminkou, ani sám.
00:36:42 Ale že s hadem.
00:36:44 -S hadem, jako s partnerem?
-Jako s partnerem.
00:36:46 -A toho bude dělat Kuba.
-No! To právě nechci prozradit.
00:36:51 Ale že mě to zaujalo, když jsem čet tu knížku,
00:36:55 tak mně to nějak strašně bylo blízký,
00:36:58 ten samotnej muž v tom bytě.
00:37:01 A tak jsem se do toho zamiloval, že jsem se to začal učit,
00:37:06 napsal jsem si to, jako scénář
00:37:08 a teď se budu sám režírovat, což bude strašná určitě zábava.
00:37:14 No a teď jsme dokonce přemejšleli,
00:37:17 že bych měl živou krajtu při tom představení.
00:37:20 Tak jsem se spojil s nějakým pánem a on mi řek, že to je blbost,
00:37:23 že jak tam bude teplo, tak začne třeba bejt, že koušou,
00:37:28 oni jsou teda škrtiči, ta krajta.
00:37:30 Teď si představuju, jak hraju to představení,
00:37:32 tam třeba čtyřmetrová krajta.
00:37:34 Teď se různě sune na ty diváky. To by bylo zajímavý.
00:37:40 -Tak vám to rozmluvil.
-Při premiéře uškrtil 3 diváky.
00:37:48 Kdyby byli jediný, byla by to škoda.
00:37:50 No, to by bylo blbý.
00:37:52 Jediný 3 diváci, to by bylo blbý. Čili živý zvíře tam nebude.
00:37:56 Nebude, nebude.
00:37:58 -A říkal jste premiéra kdy?
-5. prosince, na Mikuláše.
00:38:01 5. prosince. Tak ať vám to vyjde! David Prachař!
00:38:19 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je mladá
00:38:22 a velice talentovaná zpěvačka Monika Bagárová!
00:38:35 -Posaďte se.
-Já se probudil.
00:38:41 Procitnul Tomáš!
00:38:51 Tak do ní, Karle! Do ní!
00:38:55 Moniko!
00:39:00 Nelezte mi do záběru, pane režisére.
00:39:03 Já musím zpátky na značky.
00:39:06 Jste nám to úplně celý rozhodila tady.
00:39:08 No, Moniko, rád vás vidím.
00:39:11 Naposled jste si tady poseděla u nás, je to už 4 roky.
00:39:15 A já, abych plynule navázal
00:39:18 na to, o čem jsme si povídali před 4 lety, tak se rovnou zeptám.
00:39:22 -Už máte tu vysněnou školku?
-Eště ne.
00:39:26 Ale já už jsem teda konečně odmaturovala.
00:39:29 -Já se ptám ne...
-No protože takhle.
00:39:32 Vy jste tady řekla, že chcete bejt majitelkou školky!
00:39:35 Ano, ale ještě se mi prodloužilo celý to studium,
00:39:38 tím, že jsem letěla ještě do Ameriky,
00:39:40 tak se to nějak všechno natáhlo.
00:39:43 A ony se trošku ty plány změnily.
00:39:45 Já bych asi zůstala u toho zpěvu ještě.
00:39:48 Čili už nemáte ten sen mít vlastní školku?
00:39:51 To jste mi tady vyprávěla.
00:39:52 To jsou takový ty zadní vrátka, kdyby náhodou...
00:39:55 Tenkrát jste to mluvila, jako přední vrátka. Školku.
00:39:58 Že byste tam ty děti učila zpívat a já nevím, co všecko.
00:40:01 -To padlo, za ty 4 roky.
-Úplně ne.
00:40:03 Spíš tak, kdyby odešly ty hlasivky a nějak to přestalo fungovat.
00:40:07 -Tak si postavíte školku?
-Tak jo.
00:40:10 Ale zatím to neplánuju, protože to zpívání funguje,
00:40:13 koncertuju a točím, takže díky bohu.
00:40:16 Samozřejmě v těch médiích občas proběhne o vás zmínka,
00:40:21 takže i já, takovej zpovzdálí pozorovatel vím,
00:40:26 že vy jaksi pendlujete
00:40:28 anebo už jste víceméně v tom New Yorku natrvalo?
00:40:31 -Jak to máte teďka?
-Furt tam a zpátky.
00:40:34 -Pendlujete.
-Ano.
00:40:35 A teď už jsem strašně dlouho tady,
00:40:37 hlavně kvůli práci a rodině atd., povinnosti.
00:40:41 A tam vlastně to celý fungovalo hlavně kvůli hudbu.
00:40:46 -Kvůli čemu?
-Hudba.
00:40:47 Ne kvůli hudbu. Kvůli hudbě. Já vás nechci opravovat.
00:40:52 Takže, jak slyším, jste tam už dlouho v tom New Yorku.
00:40:55 -Ne, ne, to ne.
-Ne? Jak dlouho?
00:40:59 Vlastně jo. 4 roky, ano.
00:41:01 Vy jste odsaď rovnou odletěla do New Yorku?
00:41:03 Já už si totiž nepamatuju, v jaké to bylo fázi,
00:41:06 jestli jsem o tom už tenkrát mluvila.
00:41:08 -Tak asi pravděpodobně ano.
-Myslím, že jste o tom mluvila.
00:41:11 Že si chcete zdokonalit jazyk atd.
00:41:13 Čili trávíte hodně času v New Yorku, no.
00:41:16 Taky se neutajilo, že jste si tam našla, že jo?
00:41:23 Lásku. Nevím, jestli osudovou, ale někoho jste si tam našla.
00:41:29 Co je to za chlápka?
00:41:33 -Je to chlápek z Ameriky.
-Američan?
00:41:36 -Američan.
-To se to zdokonaluje jazyk!
00:41:39 Ano, jsme se seznámili,
00:41:41 já jsem tam právě letěla s mojí manažerkou,
00:41:44 ještě s jednou naší skvělou kamarádkou PR manažerkou.
00:41:46 Tak jako osmnáctiny tam oslavit.
00:41:49 A my jsme nebyly přímo v New Yorku, ale v New Jersey.
00:41:53 A já jsem tam strašně nechtěla být!
00:41:55 Protože to bylo fakt strašně daleko a furt jsme musely cestovat vlakem.
00:41:59 A tam jsem právě poznala tady toho Američana.
00:42:02 -Kde?
-V New Jersey.
00:42:03 -V New Jersey.
-Město Linden.
00:42:06 -A tam žije strašně moc Čechů.
-Při té oslavě?
00:42:08 No úplně ne. Náhodně. V restauraci.
00:42:11 Šly jsme se napapat a on tam prostě,
00:42:15 on tam prostě seděl.
00:42:17 On tam seděl a co vy teda? Vy jste něco jedla?
00:42:22 Kuře na paprice, guláš?
00:42:25 Ne, právě, že to byly těstoviny se sýrem.
00:42:28 On pořád nechápal, jak těstoviny se sýrem.
00:42:30 -A co? On jako houknul na vás?
-Ne. On přišel...
00:42:35 -Přišel ke stolu
-Přišel ke stolu.
00:42:37 -Zpomalte to, Moniko.
-Dobře.
00:42:40 Vy jste seděla, jedla jste jednu těstovinku za druhou,
00:42:43 teď přišel Američan.
00:42:46 -Takhle. To byla jeho restaurace.
-Jo tak!
00:42:50 To byla jeho restaurace.
00:42:51 Já myslel, že štamgast od vedlejšího stolu!
00:42:54 Vidí hezkou holku! Ne!
00:42:55 Vy jste šla jíst do jeho restaurace
00:42:57 a nevědla jste čí to je restaurace.
00:42:59 Důležitej okamžik! To je na film! Na film je to!
00:43:02 Uvidíme. Uvidíme. Jak se to bude vyvíjet!
00:43:06 A jestli tam budou nějaký postelový scény. Ať pokračuje.
00:43:11 Já to vidím, jako Cestu do New Yorku. Povídejte.
00:43:15 -Přišel ke stolu.
-Majitel.
00:43:17 Ano. Zeptal se, co si dáme. Já jsem vůbec nemluvila anglicky.
00:43:20 -Tak nějak to řídily holky.
-Kdo to řídil?
00:43:24 Manažerka, prostě holky moje. Zeptal se, co si dáme.
00:43:30 Na konci, když jsme odcházely, chtěly jsme zaplatit,
00:43:32 tak řekl, že to je na něj.
00:43:34 Děkuju, děkujeme, pak mi vlastně dal číslo a v podstatě,
00:43:38 tím, že jsem neuměla anglicky, tak mě nenapadlo,
00:43:40 že bych se mu ozvala.
00:43:42 Tak jako líbil se mi. Jsem si říkala, jo, sympaťák.
00:43:44 Ale vůbec mě nenapadlo.
00:43:46 Takže jsem lísteček samozřejmě dala do riflí.
00:43:49 Číslíčko jste si schovala
00:43:51 a neuměla jste anglicky, takže jste si řekla...
00:43:53 Tak jsem se neozvala.
00:43:54 Potom tak po týdnu jsem si vzpomněla,
00:43:57 nebo možná po třech, nevím.
00:43:59 Už je to doba. Ozvala jsem se, ale ne já,
00:44:02 vlastně ta naše kamarádka Irenka,
00:44:04 takže to všechno komunikovala za mě.
00:44:06 Zase jsme se potkali,
00:44:07 začli jsme spolu trávit víc a víc času,
00:44:11 až jsem jeden den zavolala tátovi, jestli můžu zůstat o týden dýl.
00:44:14 Tak to byl špatnej nápad. Nemohla jsem.
00:44:16 Tatínek nechtěl. Nenechal vás tam?
00:44:19 -Řekla jste mu, že tam máte...
-Vynadal mi samozřejmě.
00:44:21 Jestli jsem se zbláznila, že ty ho neznáš, že neexistuje.
00:44:26 Tak teda potom přiletěl on sem.
00:44:31 Ještě než bude přistávat na letišti tady,
00:44:35 v jaký on je tak věkový kategorii?
00:44:36 -29.
-29 přesně. No, tak to je..
00:44:41 To je docela dobrý.
00:44:42 -Co proti tomu táta moh mít?
-Tak, bál se, že.
00:44:46 Nevěděl o koho jde. Jak je možný, že já si...
00:44:48 Teď už ho vidí v letadle, on přistává na Ruzyni. Přistál.
00:44:52 Já jsem ho ani nevyzvedla. On jel autobusem do Brna.
00:44:56 Cože? Jel autobusem?
00:44:58 On přistál v Praze a jel autobusem do Brna?
00:45:00 -No.
-Jo, za váma!
00:45:02 Nechala jsem ho v tom. Přijel autobusem, ale do Brna.
00:45:05 Já jsem z Brna. Takže první cesta byla k nám domů.
00:45:08 -A co tatínek?
-Taťka dobrý.
00:45:10 Musela jsem překládat. Ale tak nějak jako...
00:45:13 On totiž nepřiletěl...
00:45:14 Jak se jmenuje křestním jménem? Že jsem tak zvědavej?
00:45:17 -On?
-Ne, tatínek! On!
00:45:20 Američan? Ewik. Já mu říkám Evičko.
00:45:29 Vy říkáte svému boyfriend Evičko.
00:45:32 To když jdete po Brně, to lidi koukaj.
00:45:35 -My moc po Brně nechodíme.
-Nechodíte po Brně.
00:45:37 Pak to celý se přesunulo, se mu tam nelíbilo, nuda.
00:45:42 -Nuda v Brně!
-Nuda v Brně.
00:45:45 Takže to tak směřoval, že já bych měla lítat častěji.
00:45:49 Tak jsem lítala častěji, ale jinak táta v pohodě,
00:45:53 pokecal si s ním, hele, buď hodnej a tak nějak to začlo fungovat.
00:45:58 Začal se s tím srovnávat. No dobře.
00:46:01 A teď konečně to vaše hlavní, zpívání!
00:46:04 Zkoušela jste v tý Americe, když tam trávíte tolik času,
00:46:08 se tam prosadit, jako zpěvačka?
00:46:11 Jak to jde?
00:46:12 No, tak já si myslím, že takových, jak jsem já,
00:46:15 je tam x na každým rohu.
00:46:17 Takže velice těžce. Ale já jsem to ani nezkoušela.
00:46:20 Já jsem neměla nikdy v plánu,
00:46:22 ale stala se mi tam právě taková věc,
00:46:26 že můj přítel šel do restaurace.
00:46:28 -Ewik.
-Ewik.
00:46:30 Shodou oikolností seděl vedle paní,
00:46:33 která je manažerka např. zpěváka Ne-Yoa,
00:46:40 což je skvělej R and B zpěvák. A on jí právě řekl o mně.
00:46:43 Že teda má přítelkyni, která zpívá.
00:46:46 Ona, oh, really? Má nějakou hudbu, můžu se podívat?
00:46:51 Tím, že se zajímá o hudbu, věnuje se tomu, festivaly atd.
00:46:55 No a už to tam bylo. Takže já jsem se s ní potkala.
00:46:58 Ona mě dala do kupy s japonským vydavatelstvím.
00:47:02 Jim jsem v Americe živě zazpívala ve studiu,
00:47:06 podepsali jsme smlouvu a točím!
00:47:09 Jsem tam!
00:47:11 Takhle, že váš chlapec nakonec se postaral.
00:47:14 -A proč zrovna japonskou firmu?
-Asi jsem se jim zalíbila.
00:47:18 Já do nich nemám moc daleko, když se usměju.
00:47:24 Takže z Ameriky do Rumunska,
00:47:28 tam jsme natočili se skvělou produkcí písničky.
00:47:32 Vy jste s japonskou firmou jela točit do Rumunska.
00:47:36 No, vlastně Amerika, Japonsko, Rumunsko.
00:47:39 V Rumunsku se vytvořil, vytvořila hudba.
00:47:43 Klip jsme točili ve Španělsku.
00:47:46 A já su z Brna a ještě k tomu cigánka!
00:47:49 To je úplnej konec!
00:47:53 -To je velká míchanice teda.
-To je úplně konec.
00:47:56 Takhle to mají propojený s Rumunskem,
00:47:59 americká nahrávací firma.
00:48:01 Tzn., aby ten výsledek! Je to k mání u nás?
00:48:06 -Bude.
-Bude i u nás?
00:48:08 Teď v létě, takže teď vlastně čekám na nějakej pokyn,
00:48:13 co kdy pošlou a jak se to dá všechno dohromady.
00:48:16 A teď záleží, jestli se já tam budu líbit.
00:48:18 Ale vyjde to i tady, takže já se na to těším.
00:48:21 Čili vy jste tady, jako zpěvačka, pauzírovala.
00:48:24 Já si osobně nevybavuju, že by tady jste natočila něco,
00:48:27 nebo že by hráli vaše písničky v rádiu.
00:48:29 Nic takovýho tady asi neproběhlo. Že ne?
00:48:32 Takovej úspěch jste měla v tý soutěži!
00:48:34 Já jako nevím. Takhle, já dělám R and B hudbu.
00:48:38 R and B, Rhythm and Blues, že jo?
00:48:44 Nevím jestli to funguje,
00:48:46 ale každopádně vůbec mě to neodradilo,
00:48:48 protože to dělám, protože to miluju,
00:48:50 cítím tu hudbu, takže asi bych nedělal nic na popud toho,
00:48:54 že musíš, protože se to bude hrát.
00:48:57 Takže já mám svou vytříbenou skupinu lidí,
00:49:01 kteří mě mají rádi, protože dělám tuhle hudbu.
00:49:04 Já jsem nikdy netoužila po tom, aby mě musely hrát rádia,
00:49:08 abych dělala hudbu, která je typická.
00:49:12 Ale i tak si myslím,
00:49:13 že jsem spokojená s tím, jak se všechno vyvíjí,
00:49:16 jak se mi daří.
00:49:17 Koncertuju, mám jazzový kvarteto, mám R and B.
00:49:20 -Koncertujete tady, nebo tam?
-Tady. Tam ne.
00:49:22 Musíte to rozlišovat.
00:49:24 Já si, mimochodem, velmi dobře pamatuju,
00:49:26 když jste byla v tý soutěži,
00:49:28 jak jste tím svým zpěvem dojmula Karla Gotta.
00:49:30 Člověk by si řek, že spolu děláte nějakej duet.
00:49:34 -Už máme. Už ho máme.
-Už máte ten duet.
00:49:38 Místa, která znáš.
00:49:40 Vy už jste to tady říkala,
00:49:41 že částečně vám v žilách koluje romská krev.
00:49:45 Tahleta muzika, tady jste zpívala, to si pamatuju,
00:49:48 tady jste zpívala romskou hymnu.
00:49:49 -Jsem tancovala i čardáš.
-Romskou hymnu!
00:49:52 Já jsem nevěděl, že...
00:49:57 -Že Romové maj...
-Máte pravdu.
00:50:07 Jsem do tý chvíle nevěděl, že Romové mají hymnu.
00:50:09 A tady, Monika, ji tady zpívala posledně.
00:50:14 Já si myslím, že tahleta hudba by mohla mít v Americe úspěch.
00:50:18 Já když tam řeknu, že jsem Češka, je to nic zvláštního.
00:50:24 Jakmile řeknu, že gipsy, ahá, co to jako je?
00:50:27 -Oni nevědí úplně.
-Oni nevědí, co to je gipsy?
00:50:30 Ne, ne. Ne všichni. Je to takový zvláštní pro ně.
00:50:34 To vás nenapadlo udělat něco v tomhle romským...
00:50:37 Já už jednu mám, jsem si říkala, že je potřeba udělat jednu píseň.
00:50:42 Protože jsem se za to nikdy nestyděla a myslím si,
00:50:44 že to je krásný jazyk.
00:50:47 A celkově je to prostě krásný a nestydím se za to, že jsem gipsy.
00:50:54 Ale tak nějak jsem v tom nepokračovala.
00:50:58 To není úplně hudba, ke které jsem otevřená,
00:51:02 kterou bych si představovala, že půjdu tímhle směrem.
00:51:05 Ale určitě je krásný si to poslechnout.
00:51:08 Třeba můj děda hraje cimbálovou hudbu.
00:51:11 A má to něco do sebe. Je to krásný.
00:51:13 Takže doporučuju si zajít na nějaký takový vystoupení.
00:51:18 -Ale vás tam nejspíš neuvidíme.
-Mě ne.
00:51:22 Monika Bagárová!
00:51:36 Přátelé, pro dnešek je to všechno, já vám děkuju za vaši pozornost.
00:51:39 Nejenom vám, děkuji za pozornost i na Floridu,
00:51:43 ale i do Banské Bystrice a do Žiliny.
00:51:45 Abych tu cizinu tak nějak rozšířil.
00:51:49 Specielně děkuji i dnešním hostům, kterými byli: Tomáš Vorel,
00:51:58 David Prachař, Monika Bagárová!
00:52:03 Na shledanou!
00:52:04 Skryté titulky Eva Svobodová
Herec David Prachař, který v těchto dnech oslaví 60. narozeniny, v zábavné talkshow Karla Šípa (2016). Další hosté T. Vorel a M. Bagárová. Režie V. Polesný
Dnešními hosty budou herec David Prachař, režisér Tomáš Vorel a zpěvačka Monika Bagárová.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
