00:00:25 Dobrý večer.
00:00:28 Dobrý večer. Děkuji.
00:00:32 Dobrý večer milí diváci v hledišti pražského divadla Semafor.
00:00:37 Samozřejmě vítám i vás milí diváci televizní.
00:00:41 Jsou cestovatelé, kteří možná cestují i proto,
00:00:47 aby se o ty svoje cestovatelský zážitky podělili s námi ostatními
00:00:51 ve svých reportážích, já nevím, v knížkách
00:00:56 nebo v dokumentárních filmech. Musím říct, že jsem toho taky už
00:01:01 hodně procestoval, ale o své zážitky z cest
00:01:04 jsem se s nikým moc nepodělil. Není to, řekl bych, můj obor.
00:01:08 Ale cestovat jsem nepřestal a řeknu vám, jak já rád teď cestuju.
00:01:13 Já poslední dobou nejradši cestuju tramvají.
00:01:17 To jsou úplně jiný zážitky. Já kolikrát, a zvlášť
00:01:20 poslední dobou, když mám to MHD zadarmo, tak strašně rád vlezu
00:01:26 do té tramvaje a třeba nemám ani moc...
00:01:28 Ale já mám rád tu atmosféru.
00:01:30 Tam zažiju kolikrát věci, které bych třeba
00:01:33 na Novém Zélandu nezažil.
00:01:34 Pro mě to je radost poslouchat, co se tam kolikrát semele.
00:01:37 Mám nový cestovatelský zážitek. To vám když tak řeknu.
00:01:41 Taková poměrně plnější tramvaj byla.
00:01:44 A tam byl takovej dědek o holi.
00:01:47 A furt takhle tou holí bouchal o zem. Takhle furt.
00:01:51 A nějaká bába už to nevydržela, nerudná. A tak mu řekla: "Pane,
00:01:55 prosím vás nebouchejte furt tou holí." A on ji říkal:
00:01:59 "Paní, já tou holí bubnuju, abych nezapomněl, že jedu do Bubenče."
00:02:07 A ona mu říkala: "Heleďte se, já jedu na Malou Stranu
00:02:11 a taky kvůli tomu neučůrávám."
00:02:22 To by člověk nevymyslel. Proč o tom mluvím.
00:02:27 Ne v souvislosti s tou tramvají, ale s cestovatelstvím.
00:02:31 Protože naším dnešním prvním hostem je mladá cestovatelka.
00:02:35 Lucie Radová!
00:02:40 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:02:47 Já vás tady vítám. Musím říct, že shodou okolností
00:02:50 minule jsme tady měli taky cestovatele.
00:02:53 To je ovšem výhradní mořeplavec. Ten cestuje tedy jenom po moři.
00:02:59 A ten už toho tedy projel hodně. Jako objel myslím.
00:03:06 Víte.
-Já ho znám.
00:03:08 -Znáte ho?
-Ne osobně.
00:03:10 -Ano. Ano. Ale to mu je nějak přes 70.
00:03:13 Čili to je jasný, že už toho hodně procestoval.
00:03:16 Vy jste samozřejmě mladá, vy jste toho tolik nemohla.
00:03:20 Nebo kolik jste už toho, nebudu říkat projela, procestovala?
00:03:25 -Já mám takovou skvělou aplikaci ve svém chytrém telefonu
00:03:29 a ta mi říká 40 zemí. Takže není toho tolik, ale...
00:03:32 -Počkejte jak chytrou aplikaci? Ta vám to počítá? Ty cesty?
00:03:35 -Já mám ráda dělání si těch seznamů a odškrtávání si věcí a tak.
00:03:40 Tak vždycky, když se vrátím z nějaké cesty, tak...
00:03:42 -40 zemí máte za sebou?
-Jo.
00:03:45 -A říká vám aplikace, kolik jich vám ještě zbývá?
00:03:48 Co?
-Ano říká. A říká i procenta.
00:03:51 -I procenta?
-No.
00:03:53 -Procenta čeho?
-Toho zemského povrchu, který...
00:03:56 -Kde jste ještě nebyla.
-Ještě jsem nebyla.
00:03:59 -Prosím vás?!
00:04:01 A kolik procent zemského povrchu ještě máte před sebou?
00:04:04 -Asi tak 90.
-90.
00:04:07 Chytrá aplikace jste říkala. Chytrej telefon.
00:04:11 A řekněte mi, to cestujete sama, že se vracím k tomu mořeplavci.
00:04:14 Ten to má teda zvláštní. Vy říkáte, že ho znáte.
00:04:18 Krauschneider se jmenuje. Že jo?
-Ano.
00:04:22 -A on si staví lodě. Někdy se plaví sám.
00:04:25 Svěřil se tady, že někdy přibere i mladé děvče do lodi,
00:04:28 když je cesta dlouhá.
00:04:31 Jak to máte vy? Vy cestujete sama?
00:04:34 -Občas cestuju sama, občas s kameramanem, občas s manželem.
00:04:39 A teď jsem byla na té poslední cestě sama.
00:04:42 Já jsem se naštvala na manžela.
-Na manžela jste se naštvala?
00:04:45 Vy jste se pohádali?
-On mi zrušil plány na Silvestra
00:04:50 a nabídl mi jiný a já jsem s tím nesouhlasila a já jsem si říkala,
00:04:55 že ho musím nějak potrestat za to, že mi to zrušil.
00:04:59 Aby se to neopakovalo. A tak jsem přemýšlela,
00:05:02 co by ho bavilo nejvíc a to udělám a on to nebude moc dělat.
00:05:05 Tím ho potrestám vlastně.
00:05:08 -Čím jste ho potrestala?
-Tak jsem šla sama 250 km sama
00:05:11 v hrozným dešti do Santiaga de Compostela.
00:05:14 -A mrzelo ho to?
-Jo. Říkal, že mi to bude závidět.
00:05:18 Tak jsem si říkala: "Dobrý."
-A 250 km v dešti?
00:05:20 -Zrovna byly povodně. To jsme si nezjistila předtím
00:05:23 než jsem si koupila tu letenku.
-To musel být naštvanej, že tam...
00:05:28 Že tam s vámi není. Tak to je hezká metoda.
00:05:32 A máte už tu zkušenost. Co je lepší sama nebo s někým?
00:05:36 Neříkám zrovna s manželem. To jste čerstvě nějak vdaná, ne?
00:05:39 -Ano.
-Jo?
00:05:41 -Hm. Mě to baví oboje.
-Pardon.
00:05:43 To jste si vzala cestovatele?
-Ne.
00:05:46 -Ne. Někoho jinýho.
00:05:48 -On taky už docela rád cestuje.
-Jo?
00:05:50 Že jste ho to...
-Ano.
00:05:52 -Není náhodou pan manžel tady?
-Ano, je.
00:05:56 Je tady.
-Ano.
00:06:01 -Ale on to ví, s tím potrestáním. To je v pořádku.
00:06:03 -Neřekli jsme něco, co nechce slyšet? Dobře.
00:06:06 No a tak když sama. To je první, to se vás každý ptá.
00:06:09 A není to o strach?
00:06:11 -Jo. Strašně se bojím. Úplně strašně.
00:06:14 Když jsem, a to je Porto. A Portugalsko je bezpečný...
00:06:17 Já, když jsem tam přiletěla první noc a měla jsem ráno vyjít,
00:06:21 tak jsem skoro celou noc nespala.
00:06:23 Bolela mě nejdřív hlava, pak ruce, pak žaludek, to šlo do zad.
00:06:27 Úplně jsem měla z toho...
-Kde jste spala?
00:06:30 -Normálně v posteli, v jednom hostelu.
00:06:33 -V posteli, to je mi jasný.
00:06:36 Cestovatelka může spát taky pod širákem nebo tak.
00:06:38 -Tu první noc jsem vyšla z města.
-Bála jste se, když jste vylezla?
00:06:42 -Ano, bála jsem se. Bála jsem se hodně.
00:06:44 -A bylo někdy, že opravdu jste se bála důvodně?
00:06:47 -Ne, na té cestě nikdy. Ale já jsem...
00:06:50 -Já nemluvím o tom Portugalsku. Tak jste byla taky někde jinde.
00:06:52 Ještě 10% zeměkoule jste projela.
00:06:56 -Nikdy jsem se nebála o život.
00:06:58 Jenom jednou jsem se bála hrozně na Madagaskaru.
00:07:01 Tam jsem byla teda taky sama.
-Ano.
00:07:03 -A tam jsme jeli z hlavního města Morondavy do Antananariva.
00:07:08 To je takový přístavní město na druhé straně Madagaskaru.
00:07:11 -Nebyl jsem.
-Nebyl jste.
00:07:13 -A tam co?
00:07:16 -A tam právě... Madagaskar je hodně rozvojová země a hodně chudá země.
00:07:19 A já jsem se rozhodla, že přejedu takový přejezd 15 hodinový, v noci,
00:07:23 v takovým minivanu. Pro místňáky.
00:07:26 A do takového minivanu, který je normálně...
00:07:29 Oni to kupují v Evropě nebo různě, z Ameriky to přivezou.
00:07:32 -To je jako auto, minivan?
-No, to je takový minibus
00:07:36 a vždycky tam máte napsáno, třeba, že se tam vejde, já nevím,
00:07:39 8 sedících lidí a 2 stojící. A většinou vás tam jede třeba 20.
00:07:43 Oni vás tam prostě nacpou.
-Na tom Madagaskaru?
00:07:46 -No. Ale i v Latinské Americe se takhle cestuje. A tak.
00:07:49 -Jo. A tam jste se bála?
-Tam jsem se bála, protože...
00:07:51 -V tom autě?
-No, ale ne toho auta
00:07:54 nebo těch lidí, ale protože jsme jeli v noci a měli jsme už vyjet
00:07:57 asi v pět odpoledne. A bylo už půl šestý a já jsem furt říkala:
00:08:00 "Proč nevyjíždíme." A ten černoch vedle říká: "No, my čekáme
00:08:04 na ostatní." To bylo takový obrovský autobusový nádraží.
00:08:07 A já říkám: "Proč na ně čekáme. Vždyť jsme hotoví, zabalený."
00:08:09 Teď já tam úplně jako žížala jsem tam byla namačkaná a on: "No oni
00:08:12 totiž v prostředku cesty tam jsou Dahalové. Což jsou místní piráti.
00:08:18 A oni přepadávaj tahle auta a když nás jede víc,
00:08:21 tak se ubráníme." A já: "Hm, dobře. Tak jo."
00:08:26 A on pak říká: "Ale neboj se, oni berou jenom džíny a krávy."
00:08:32 Džíny jsem neměla.
00:08:38 -Ale to jste tam byla v nějaký partě.
00:08:40 Čili tak jako jste mladé a půvabné děvče.
00:08:47 A tak jako v noci, třeba, sama. Jako máte třeba nějakej fígl,
00:08:52 jak odradit nějakýho...? Rozumíte?
00:08:54 Já myslím, že stačí třeba předstírat demenci a že...
00:08:58 Že už si netroufnou.
-Máte pravdu.
00:09:01 Někdo to taky takhle dělá.
-Dělají to takhle?
00:09:03 -Ale já dělám, že jsem mnohem vyšší, a že přesně vím, kam jdu.
00:09:06 Většinou nevím. A jako jdu hrozně rázně.
00:09:09 A pouštím ze sebe zlost. Dělám zlost.
00:09:12 -No dobře. V noci není vidět, co pouštíte.
00:09:15 Znáte to, někde v těch asijských zemích, v noci.
00:09:20 -Tak v noci... Kromě tady toho, to je moje taktika.
00:09:24 A jinak buď v noci se snažím úplně nechodit.
00:09:28 -Jo.
-Nebo takhle, ono to je strašně
00:09:31 bezpečný ty země, já si myslím, že ta země je mnohem bezpečnější
00:09:35 než si myslíme. Až na takový ty opravdu kritický státy.
00:09:40 Možná Irák, Afghánistán. Já jsem nebyla, takže nemůžu říct,
00:09:44 jak to tam teď vypadá.
-Zatím tam nejezděte.
00:09:48 -Ale myslím si, že je to doopravdy bezpečné.
00:09:50 Já jsem se potom už nikdy nebála nebo neměla jsem problém.
00:09:54 -Jasně.
00:09:55 A říkala jste, že nějaký fígle existují.
00:09:59 A to vy víte? To si vy jako cestovatelky
00:10:01 řeknete mezi sebou? Co se používá za fígle?
00:10:04 -Já si myslím, že je strašně důležitý být asertivní,
00:10:07 vědět, co děláte. Nevypadat ztraceně.-Ano.
00:10:11 -Já jsem většinou byla ztracená, takže tohle umím hrát perfektně,
00:10:13 nebýt ztracená.
-Že jako víte, kam jdete.
00:10:17 -Pak se třeba vrátím a dělám, že vím, kam jdu.
00:10:19 To se mi stává často.
-Tak chodíte sem tam, ale rázně.
00:10:24 To je taková vaše obrana proti znásilnění, třeba, nedejbože.
00:10:30 Furt chodit tam a zpátky. On už si řekne: "To je nějakej
00:10:34 pošuk." A jde dál, že jo.
00:10:37 No ale máte aspoň nějakej
00:10:40 "vepřovej" sprej, pepřovej. Pardon, pepřovej sprej jsem...
00:10:45 -Ten mám.
-Máte?
00:10:47 Nosíte u sebe.
-Občas ho nosím i u sebe.
00:10:51 Většinou ho mám v batohu. To si vždycky vzpomenu hrozně pozdě.
00:10:53 -No, to by trvalo.
-A pak mám takovej malej
00:10:56 kapesní nožík, kterým, jsem přesvědčená, že bych se ubránila.
00:10:59 Já myslím, že to je hodně v hlavě. Že jako doopravdy, když jste
00:11:02 přesvědčen, že vám to půjde, že se vám nic nestane, tak...
00:11:06 -Tak, že to vyzařujete?
-Nevím. Možná to je nějaká...
00:11:09 Že to tak funguje. Prostě já to mám tak nastavený.
00:11:11 -Jak jezdíte? Jezdíte i po těch zemích stopem?
00:11:14 Nebo těma minivanama nebo taxíkama?
-Jezdím lokální dopravou.
00:11:18 -Takže stopem nejezdíte?
-Ne, já jsem totiž jednou měla
00:11:21 špatnou zkušenost stopem a už od té doby...
00:11:24 -Nepříjemnou vzpomínku.
-No.
00:11:26 -Tak to necháme.
-No, to nebudeme.
00:11:28 -A co se stalo? To jenom naznačte, když tak.
00:11:32 A to tady u nás?
-To bylo na Korsice.
00:11:37 -Na Korsice. Tam bych stopem nejel. Korsika. No a?
00:11:43 -To jsem stopovala s kamarádkou a my jsme měly takový fígl.
00:11:46 -Ještě s kamarádkou. Dvě holky.
00:11:49 -No. Dvě hezký holky. To bylo před 10 lety.
00:11:52 -Samozřejmě.
-A měly jsme fígl, že budeme
00:11:55 nastupovat jenom, když nám ten člověk bude oboum sympatický.
00:11:58 A když ne, tak jedna řekne: "Ne, nenastoupíme."
00:12:01 Tak tady ten pán nás vzal do auta.
-Kolik mu asi bylo?
00:12:05 -Mladej. Tak kolem 50, mladej byl.
-Korsičan.
00:12:15 -Korsičan.
00:12:18 -Takže on zastavil a vy jste si ho začaly prohlížet.
00:12:21 -My jsme byly nadšený, že nám někdo zastavil, tak jsme tam hned hupsly.
00:12:25 -Vy jste tam hupsly, aha.
-No. To byla chyba.
00:12:28 A tak jsme jely. A teď já vždycky jsem taková...
00:12:31 Já jsem hrozně podezřívavá. Pro mě je hned každý špatnej.
00:12:34 Takže já jsem přemýšlela, protože na Korsice, tam jsou
00:12:37 asi tak 3 silnice a my jsme jeli tou prostřední
00:12:41 a ta měla zatáčet doprava. Doopravdy, přes celý ostrov
00:12:43 jedna silnice, a ta měla zatáčet doprava k moři, kam jsme my chtěly.
00:12:46 No, ale on zatočil doleva. A to už mi připadalo
00:12:48 dost podezřelý.
00:12:51 -Přece jste mu řekly, že chcete doprava, ne?
00:12:53 -No, my jsme mu to řekly, ale on říkal, že to je v pohodě,
00:12:55 že nám něco ukáže. No, já to zkrátím.
00:12:59 Prostě nám to nebylo příjemný, tak jsme rychle vystoupily
00:13:01 za takových trošku dramatičtějších podmínek.
00:13:06 -Začal ukazovat?
-Ne, nestihl naštěstí.
00:13:09 A...
00:13:12 -To vy jste poznaly, že se chytá.
-Jo.
00:13:15 -Co?
-Jo. Byla to hloupost.
00:13:19 -Tak ufuněnej padesátník nějakej. Co?
00:13:23 Začal funět, tak jste za jízdy vyskočily? Co?
00:13:35 Já si to tak představuju, na Korsice. Co jste mohly čekat?
00:13:39 -Hm.
-Tak od té doby stopem ne?
00:13:42 -My jsme se musely vrátit, tak jsme jely stopem ještě zpátky.
00:13:46 -Ještě zpátky jste jely?
00:13:48 Čekaly jste, až pojede nějaká ženská? Co?
00:13:51 -Ne, no...
-Zase něco?
00:13:54 -Ne. Nic se nestalo.
-Jo takhle.
00:13:57 -Dva chlapi, a vzali nás, tak jsme dojely.
00:13:59 -A schylovalo? Povídejte. Schylovalo se zase?
00:14:03 No, na Korsice.
-Ne, v žádném případě.
00:14:05 -Zpáteční cesta byla v pohodě. No, dobře.
00:14:08 A teďka, když jezdíte sama. To jako musíte navazovat
00:14:12 nějaký kontakty. Přeci nechcete to jenom vidět a vyfotit,
00:14:15 ale tak jako kontaktujete to místní obyvatelstvo.
00:14:18 Na tohle to máte nějaký fígl? Že se ptáte na cestu nebo řeknete,
00:14:22 že máte hlad? Jak navazujete ty kontakty?
00:14:25 -Já přijdu a začnu se s nimi většinou bavit.
00:14:27 -A jako to si vyhlídnete někoho na ulici nebo do baráku jdete
00:14:30 rovnou nějakýho?
-Občas i do baráku, když to jde.
00:14:32 -Jo?-Když jsou otevřený dveře, tak zaklepu.
00:14:35 -Zaklepete, vejdete a řeknete něco?
-Jo. Řeknu...
00:14:40 Většinou takhle. To vzniklo vlastně tak,
00:14:44 já jsem tohle začala dělat a lidem to přišlo samozřejmě divný,
00:14:48 že je takhle kontaktuju. A tak jsem začala říkat, že jsem novinář.
00:14:52 -Dalo by se říct, že jste profesionální cestovatelka?
00:14:54 -Už jo.
-Už teďka jste?
00:14:56 Jo. Nebyla jste a už jste?
-Tak já myslím, že teď,
00:14:58 když už mi to vydělává peníze, tak jo.
00:15:01 -Jo. Takže vy to nějak popíšete, ty zážitky, reportáže?
00:15:05 Nebo knížky píšete?
-Knížky ne, ale natáčím
00:15:08 pro Objektiv České televize, takže do nich dáváme...
00:15:11 -Jo, pro ten pořad?
-Ano, pro pořad.
00:15:14 -Takže s sebou nějaký objektiv máte, kamerku. Jo?
00:15:16 -Hm.
-Chystáte se teďka
00:15:19 v nejbližší době? Máte v plánu nějakou cestu?
00:15:21 Kam se chystáte?
00:15:23 -Teďka do Kyrgyzstánu se chystáme, s manželem teda.
00:15:26 -A co vás tak jako láká na tom Kyrgyzstánu?
00:15:29 -Právě tím, že já natáčím, takže jako práce.
00:15:33 A manžel teďka, aby mohl být víc se mnou, a začalo ho to
00:15:37 taky bavit, tak vlastně tím, že ke své práci potřebuje jenom
00:15:41 počítač a internet, tak můžeme cestovat všude možně spolu.
00:15:45 Protože já mám ráda střední Asii a máme rádi hory,
00:15:48 tak jsme si řekli, že pojedeme...
-Tak jste si řekli: Kyrgyzstán.
00:15:52 -Že pojedeme do Kyrgyzstánu.
-To vám ještě aplikace...
00:15:54 -To tam nemám.
-To tam nemáte, takže to přibude.
00:15:57 A pak to bude třeba v Objektivu. To diváci České televize uvidí?
00:16:01 -Doufám, že ano.
-A kdy že vyrazíte?
00:16:03 -Kirgistán - v květnu.
-V květnu vyrazíte.
00:16:05 -Hm.
-Tak ať se vám cesta vydaří.
00:16:08 -Děkuji.
-Lucie Radová!
00:16:10 -Děkuju.
00:16:18 -Přátelé, naším dalším dnešním hostem je muzikant.
00:16:21 Je to zároveň i textař a je prakticky zakladatelem jedné,
00:16:26 řekl bych významné, dalo by se říct přední české kapely,
00:16:31 která se jmenuje Tata Bojs.
00:16:34 On si říká Mardoša!
00:16:39 Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:16:41 -Měl jste pozdravit...
-Pardon.
00:16:43 -Ne, v pohodě. Uklidněte se.
00:16:45 Sedněte si.
-Tady?
00:16:48 -To je moje. Tak.
00:16:51 Já vím, že vy si říkáte Mardoša. Ale předpokládám asi správně,
00:16:54 že v občance to nemáte, Mardoša. Tam máte svoje občanské jméno.
00:16:59 Že jo?
-Jo. Já mám teď novou občanku.
00:17:02 -Cože máte?
-Novou občanku.
00:17:04 -Novou občanku máte.
-Ale jméno mám furt starý.
00:17:06 Marek Huňát.
-Jakže?
00:17:08 -Marek Huňát.
-Marek Huňát se jmenujete.
00:17:11 Aha.
-A to je jakoby přezdívka.
00:17:13 -Marek Huňát je přezdívka?
-To Mardoša je přezdívka.
00:17:17 A je to přezdívka z dětství, která v podstatě je takový teď moje
00:17:23 umělecký jméno. Takový srandovní, ale já jsem na to zvyklej.
00:17:27 -Ale všude vás uvádí, jako kdyby každý měl vědět, co je Mardoša.
00:17:30 -Nevím, jestli by to každý měl vědět, ale tak od roku 1983, asi.
00:17:36 82, možná 82. Nevím jistě.
-Jo?
00:17:38 A to jste si sám vymyslel, tohle to?
00:17:40 -To my vymyslel Bublajs.
00:17:44 -Nevím, co je Bublajs.
-Milan Cais, kolega z kapely.
00:17:51 -Milan Cais a ten si zase říká Bublajs.
00:17:55 -To je složitější. Ty přezdívky se vlastně
00:17:57 hodně ujaly, jak jsme chodili do turisťáku.
00:18:00 Tak tam každý měl nějakou přezdívku.-Ano.
00:18:02 -Buď už s ní přišel, nebo se mu tam vytvořila.
00:18:06 A já jsem s ní přišel, protože...
-Třeba Bublajs?
00:18:10 -A ten vlastně, když tam přišel, protože ten přišel pozdějc.
00:18:13 Přivedli ho jeho spolužáci, jeho kamarádi.
00:18:15 A oni se ho rovnou ptali, Milana, jestli má nějakou přezdívku.
00:18:19 A on říkal: "No, ségra někdy, když..."
00:18:22 To neměl moc rád. "Že mi říká Mydlina." Jakože Milan Mydlina.
00:18:27 A že to nemá moc rád.
00:18:29 Oni ho špatně slyšeli, tak napsali Bublina.
00:18:32 Takže... Ale nějakým způsobem... A pak jsme to ještě
00:18:35 přetransformovali letama na Bublajs.
00:18:37 Takže někdy používá Bublajs někdy občanský jméno.-Ano.
00:18:39 Je třeba říct, já nevím, jestli všichni vědí, že ta vaše
00:18:43 kapela vznikla snad ještě na základní škole.
00:18:47 Že jo? Vy jste se s Bublajsem založili...
00:18:49 -Je to pravda.
00:18:51 My se známe sice od školky, ale tam jsme ještě nezakládali kapelu.
00:18:55 -Vy spolu s Bublajsem se znáte od školky?-Jo.
00:18:57 Na Červeném vrchu v 79., ale tam jsme se ještě tolik nekamarádili.
00:19:01 On byl v takový ostřejší partičce. A já jsem byl spíš
00:19:04 takovej ušláplej.
-Otloukánek.
00:19:07 -Mně nikdo neubližoval, ale já jsem se trápil i bez toho, takže...
00:19:21 -Ale znali jste se?
-Znali jsme se.
00:19:23 -Ve školce. A pak jste šli na stejnou základku.
00:19:26 -My jsme šli na stejnou základku a tam jsme se více začali kamarádit.
00:19:31 Taky právě, že jsme se znali od vidění z té školky.
00:19:34 A pak nás spojil zájem právě o hudbu.
00:19:37 Takže pak už jsme od té třetí třídy, že založíme kapelu.
00:19:40 Neměli jsme žádný nástroje ani jsme na nic neuměli.
00:19:43 Už jsme si to vymejšleli.
00:19:44 -Už ve třetí třídě? Vy jste ještě na nic nehráli?
00:19:47 -Na nic nehráli.
-Ale že budete mít kapelu.
00:19:49 -Že budeme mít kapelu. I jsme si vybrali ty nástroje.
00:19:52 Jemu se rovnou líbily bicí. Protože myslím, že jeho ségra,
00:19:55 on má starší sestru, já mám mladší. Takže jeho sestra starší chodila,
00:19:59 myslím v té době, s nějakým bubeníkem, tak mu imponovalo,
00:20:02 že má prostě ty paličky a dělá s tím rambajs.
00:20:05 Já jsem se zase tak díval na různé nástroje.
00:20:08 Tak mi přišlo, že sólová kytara, to už mi znělo moc složitě.
00:20:11 -Tam je moc strun.
-Doprovodná, to mně zase znělo,
00:20:15 doprovodná - jestli je tam vůbec potřeba, když je doprovodná.
00:20:17 A ta basa mě nějak zaujala, má míň strun.
00:20:20 Je to takovej pěknej nástroj.
-Já jsem taky na nic jinýho nehrál.
00:20:23 Jasně. To je nástroj pro machry.
00:20:26 Takže jste si vybral baskytaru.
00:20:28 Na tý základce už jste tu kapelu dali nějak dohromady?
00:20:31 Nějakej koncert jste první museli mít?
00:20:34 -Pak to začalo být takový vážnější v 7. třídě.
00:20:37 Tam jsem dostal k Vánocům 1987 první opravdickou baskytaru.
00:20:42 Já jsem od těch 10 chodil na kytaru jakoby klasickou.
00:20:45 To už jsem se trošku jako tak učil.
-Ano.
00:20:48 -Ale pak jsem dostal jako fakt tu basu elektrickou.
00:20:51 Basa 4, stará česká basa, kterou mám dodneška.
00:20:53 Nechal jsem si ji nedávno repasovat.
00:20:55 To byl velký posun, že už to byl fakt nějaký nástroj.-Ano.
00:20:58 -Už jsem ji zapojoval přes kazeťák a už to hrálo elektricky.
00:21:02 -Jako že jste šňůru strčil do kazeťáku?
00:21:04 -Musel jsme dát, jakože nahrávám.
-Cože?
00:21:06 -Musel jsme dát jakoby nahrávání, record. Musel jsem dát prst dozadu.
00:21:10 Tam bylo nahoře na kazetách takový, co se vyňouplo,
00:21:14 když člověk nechtěl, aby ji přehrál.
00:21:16 Takže tam v tom kazeťáku byl takovej...
00:21:18 Já vím, že tyhle výklady se pak asi vystřihujou,
00:21:23 ale že pak je tam takovej jako... Takovej ťuflíček, který zabraňuje
00:21:31 tomu nehrávání. Ale, když jsem ho podržel rukou,
00:21:34 tak mně to nezabránilo zapnout to nahrávání
00:21:37 a tím pádem jsem pak šel do beden.
00:21:40 -A ten první koncert školní vaší kapely, na to si vzpomínáte?
00:21:43 -To si vzpomínám.
-To byla nějaká vánoční besídka?
00:21:46 -Právě, že jsme si to zorganizovali sami,
00:21:48 předposlední den základní školy. Takže ještě na základce
00:21:51 v osmičce, 29. června 1988,
00:21:56 jsme si v tělocvičně zorganizovali...
00:21:58 My jsme vylepili plakáty - Hanspaulský festival
00:22:01 a že hledáme diváky a kapely. Teprve jsme to vymejšleli,
00:22:04 ale už jsme to inzerovali a ozvali se nám...
00:22:06 -To jste někde inzerovali?
-Pár plakátků jsme na stanici
00:22:10 vylepili a tak. Přihlásili se nám...
00:22:13 Dokonce se nám přihlásila kapela OTK, která dodneška hraje.
00:22:16 Jsou to naši souputníci. Takže jsme měli společný
00:22:18 první koncert. Plus oni ještě měli nějaký kamarády.
00:22:21 Takže jsme dali dohromady už 4 kapely.
00:22:23 Už to byl festival.
-Ano.
00:22:25 -Všechny takhle začínající. A když jsme to zorganizovali
00:22:27 v té školní tělocvičně a proběhlo to.-Jo.
00:22:30 -Teď v červnu to bude vlastně 28 let.
00:22:32 -Já nevím, jestli to děláte. Vy hodně na tom jevišti
00:22:35 se pohybujete? Skáčete a to. A to je spontánní
00:22:38 nebo vědomě děláte show? Protože ostatní, co jsme viděl,
00:22:44 tak stojí víceméně zapíchnutý. A vy to tam jediný rozpohybujete.
00:22:49 To musí být i fyzicky náročný, že jo?
00:22:52 -Je to fyzicky náročný, ale pro mě to je takový přirozený.
00:22:57 Mě to baví.
-Jo takhle.
00:22:59 -Mě baví hudba a mě baví i ta naše. A že mě baví nějakým způsobem
00:23:05 fyzicky to tak prožívat. Přitom jsem spíš
00:23:09 stydlivý člověk, ale vlastně mě to i částečně vlastně i pomáhá
00:23:14 spalovat takovou tu nervozitu, ten adrenalin.
00:23:16 A to že to je "show", to je druhotně, ale není to tak,
00:23:23 že bychom si museli vymýšlet něco, co by jako zaujalo.
00:23:26 Ono to stejně nefunguje, když to člověka nebaví, tak je to divný.
00:23:31 -Jasně. Já třeba jako žasnu,
00:23:33 že při tom vehementním pohybu, že trefujete struny.
00:23:38 To já bych už netrefoval.
-Na té base jsou tlustší a jej jich
00:23:43 tam míň, tak vždycky nějakou trefím.
00:23:56 -Teďka musím říct, že oceňuju, a vy tuhle tu odbornou otázku
00:23:59 oceníte taky, že vy hrajete trsátkem. Že jo?
00:24:05 Já jsem taky trsátkovej, ale tenkrát se ani jinak nehrálo.
00:24:09 Dneska ti frajeři hrajou těma prstama, já vůbec nevím jak.
00:24:13 Kdybyste hrál prsty, tak to trefíte, ale tím...
00:24:17 Já jsem hrál podle Pavla Chrastiny. Znáte to jméno?
00:24:20 -Ten hrál s Olympicem?
-S Olympicem, no jasně.
00:24:22 To jste ještě nebyl na světě. A já už koukal na Chrastinu
00:24:25 a on hrál s velkým rozmachem. Takhle. Jakoby pádloval.
00:24:28 A já jsem to kopíroval. Takže já jsem nemohl skákat.
00:24:31 Já už bych při druhém skoku netrefil, ale jsem taky trsátkovej.
00:24:37 A to vám zůstalo? Vy jste nikdy nepřešel...
00:24:40 Promiňte, že máme odbornou debatu.
00:24:44 Ale když se dva potkají, ze stejného nástroje, to víte.
00:24:49 Neříkejte, že s vámi někdo takhle odborně mluvil, ty rozhovory?
00:24:52 Že ne? Že jsem první?
-Ještě nikdy.
00:24:55 -Ještě nikdy!
-Ne.
00:25:03 -Já jsem rád, že vás potkávám.
00:25:05 Protože ještě jednu věc máme tak trochu společnou.
00:25:07 Všechno, o čem já mluvím, tak jsem dělal v pravěku,
00:25:10 ale taky jsem napsal pár textů a vy jste textař.
00:25:15 To mě velmi potěšilo, že jste baskytarista a píšete texty.
00:25:19 A to mě zajímá, jako jak vy na to jdete?
00:25:23 Jestli na začátku je nějaký slogan, to tak někdy bývá,
00:25:26 a od toho to odvodíte nebo tu inspiraci čerpáte z něčeho jinýho?
00:25:31 Rovnu vás pochválím za jeden moc hezkej slogan, kterej máte.
00:25:36 A říkám si, to byl asi zárodeční verš vaší písničky.
00:25:39 "Mám pocit, že nežiji ve své vlastní režii".
00:25:44 To se mi strašně líbí.
00:25:45 Já vám za to tleskám. Tedy, to je krásný.
00:25:49 Mám pocit, že nežiji... Napsal jste to doufám vy?
00:25:53 Abych nechválil někoho jiného.
-Já bych to případně vyřídil.
00:25:58 Tenhle text - Filmařská, tenhle text jsem napsal já.
00:26:02 -Píseň se jmenuje Filmařská?
-Píseň se jmenuje Filmařská
00:26:05 a tenhle text je z ní.
00:26:07 Vlastně ten způsob toho psaní je různej.
00:26:10 Vlastně nepíšu texty jen tak. Vlastně vždycky... Mám takový údobí,
00:26:16 kdy víc hrajeme a pak máme údobí, kdy víc tvoříme
00:26:19 a chystáme třeba další desku.
-Ano.
00:26:22 -A v těch mezidobích, kdy vyloženě netvoříme písničky, tak mám jenom,
00:26:26 že si zachytávám nápady, něco mě něco napadne...
00:26:28 -A někam si to značíte?
-Zapisuju si to a někdy...
00:26:31 Míval jsem diktafon třeba i u postele, protože někdy má
00:26:34 člověk takový nápady, když usíná. Třeba zajímavý. Nebo v tu chvíli
00:26:38 mu přijdou zajímavý.
00:26:41 Protože ty myšlenky si tak jako usedávaj.
00:26:45 Svým způsobem, něco tam vyplave. Měl jsem různé metody.
00:26:48 Nebo jsem měl zápisníček, ale zase jsem, když jsem
00:26:50 rozsvítil lampičku, tak mě to moc probudilo.
00:26:52 Když jsem nerozsvítil, tak se to nedalo přečíst.
00:26:55 To bylo ještě horší než ten zvuk toho rozespalýho zápisníku.
00:26:58 -To jsou tvůrčí problémy. Teda co?
00:27:03 -Jednu dobu jsem třeba zkoušel, jak mám pantofle u postele,
00:27:06 si dát do tvaru písmene od kterého to začínalo, ten nápad.
00:27:19 -Čili, co to bylo za písmeno?
-Ale moc to nefungovalo.
00:27:22 -Co to bylo za písmeno?
-"T" jsem mohl dát,
00:27:27 když mě napadlo něco od T. Ale vlastně I, tu druhou dát
00:27:30 stranou, že jenom I. A vlastně, já sám už ani nevím,
00:27:34 možná v tom rozespání jsem myslel, že to je dobrá metoda,
00:27:37 ale moc dlouho jsem ji nepoužíval.
00:27:41 -No, musím říct, že vím, že jenom nepíšete texty a hrajete
00:27:46 v Tata bojs na baskytaru. Ale vy jste teda napsal i nějaký knížky.
00:27:51 Přiznám se, že jsem ani jednu z těch dvou nečetl.
00:27:56 Jsou dvě, že jo?
-Jsou dvě.
00:27:58 Ta první se jmenuje - Cool v plotě.
00:28:01 -Jak?
-Cool v plotě.
00:28:03 Ale je to psaný jako cool-anglicky.
00:28:05 Jako, že je to prostě cool.
-Slovní hříčka.
00:28:09 -Ano. A ta je z roku 1995. A jsou tam zápisky
00:28:13 a to je ze dvou částí. První část jsou takový minipovídky
00:28:17 nebo prostě něco. A druhá část jsou takový ty zápisky. Jednovětý třeba.
00:28:22 Ty hříčky, já nevím co všechno.
-A co třeba?
00:28:26 -Třeba je tam - "Utři nádobí". Ale je to tam...
00:28:35 -To je všechno?
-Tam je ten vtip, že je tam U a 3.
00:28:40 Takže jsou tam takový různý jakoby...
00:28:45 -U3 nádobí, Cool v plotě. Ano, ano. Tyhle hesla jsou tam?
00:28:50 -V tý druhý půlce.
-V tý druhý půlce.
00:28:52 -A v tý první takový jakoby minipovídky
00:28:54 nebo prostě krátký příběhy, který většinou jsem psal jako
00:28:57 slohový úkol na angličtinu. A pak jsem je přeložil do češtiny.
00:29:01 Je to dost legrační.
-Jo?
00:29:04 -Nevím, jestli je to vtipný, ale úsměvný, řekl bych.
00:29:08 -A co je to? Prodává se to ještě?
00:29:11 -To je nesehnatelná už záležitost.
-To je nesehnatelná...
00:29:15 Tenhle Cool v plotě je nesehnatelnej?
00:29:18 -Vlastně první náklad byl 200 kusů, pak byl dotisk 500 kusů
00:29:21 a pak byl dotisk ještě 500 kusů.
-No to se rozjelo nakladatelství.
00:29:26 -Takže od roku 97 je to nesehnatelná rarita.-Ano.
00:29:30 -A pak vlastně je ta druhá knížka. Ta se jmenuje Nanobook.
00:29:34 Book jako kniha a nano jako zmenšenina.
00:29:37 A to je zase takovej koncept, že jsme měli v té době desku,
00:29:40 s Tata bojs, která se jmenovala Nanoalbum.
00:29:43 A vlastně to byl takový pokus o koncepční album, který vyprávělo
00:29:46 v těch písničkách příběh, jako se dělaly alba v 70. letech,
00:29:49 od začátku do konce s postavama. A vlastně já jsem potom ten příběh
00:29:54 té desky ztvárnil jakoby v knížečce a Bublajs dělal ilustrace,
00:29:58 protože je vystudovaný výtvarník. Takže se ještě ty naše jakoby
00:30:03 jiný způsoby tvorby potkaly ještě jinde než v Tata bojs.
00:30:07 Což bylo na tom taky zajímavé.
00:30:09 -Ony jsou nějaký nano technologie, že jo?
00:30:11 Já vůbec nevím, nano, to je asi něco mrňavýho, nebo co?
00:30:14 -Je to právě... To jsme vlastně tam vymysleli.
00:30:18 Nanogamie jsme vymysleli. Takovej termín.
00:30:24 -Jako je monogamie.
-To je zajímavý.
00:30:27 To s tím vůbec nesouvisí.
-Nesouvisí.
00:30:30 -To je jakoby od slova game. Ta druhá část je jako game.
00:30:36 A vlastně šlo o to...
-O co?
00:30:38 -My jsme si přečetli nějakej vědecko-fantastickej časopis.
00:30:41 Nebo spíš byl vědecko-naučně-populární nebo něco.
00:30:44 A tam bylo, že v budoucnosti, v takové budoucnosti,
00:30:47 která vlastně už je teď. Že můžou být tzv. nanoboti.
00:30:51 To jsme si nevymysleli, to jsme se tam dočetli.
00:30:54 -Nanoboti?
-Nanobot, to je taková
00:30:57 v rozlišení nano, což je malý, nějaká částečka, která může putovat
00:31:01 v organismu a může něco v těle spravit.
00:31:04 A může tam s nějakým úkolem třeba...
00:31:08 -To je nějaká vědecká vize?
-To už nějakým způsobem funguje.
00:31:11 -To už funguje?
-Nevím jak moc v praxi.
00:31:13 -Že si něco píchnete?
-Nevím, jestli až takhle.
00:31:15 Ale to je reálný.
00:31:17 -Chce to taky zasvěcence asi nějakýho?
00:31:19 -Já třeba technologii, tomu nerozumím.
00:31:22 Já jsem spíš používal jakoby fantazii.
00:31:25 Spíš je to fantastická než vědecká knížka.-Ano.
00:31:27 -Takže vlastně... To bylo zajímavý, že nás pak s Bublajsem pozvali
00:31:31 na půdu akademie kvůli tomu. Protože byli rádi, že my to
00:31:36 svým způsobem popularizujeme.
-Tu nano.
00:31:40 -To jsem si říkal - kdyby to viděl můj fyzikář.
00:31:42 Já jsem sotva prolejzal. A teď jsme tam seděli s těma kapacitama.
00:31:49 -Vy jste přednášel!
-Nebylo to vyloženě,
00:31:55 že bychom přednášeli. Spíš taková rarita, ale říkali,
00:32:02 že to opravdu popularizujeme.
-Tak to je zajímavý.
00:32:04 Máte něco v hlavě, tak nějako... Tak jsou zatím dvě.
00:32:07 -Od roku 99 píšu různý sloupky. Teď taky píšu někam.
00:32:11 To nemusím říkat.
-Ne. To už neříkejte.
00:32:14 -Já bych to... To bych nikdy neřekl.
00:32:18 Takže uvažuju s kamarádem Matějem, který by mi dokázal
00:32:23 něco zredigovat, že bychom z toho něco možná vybrali.
00:32:26 Protože už tam mám nashromážděno spoustu materiálu.
00:32:29 -Že by se z toho něco dalo knižně.
-Něco mohlo dát dohromady.
00:32:32 Tak to uvidíme.
-Možná i v tomto roce?
00:32:36 -2016? Možná, že jo.
-No, vidíte.
00:32:39 -Já nevím, kdy to bude vysílaný.
-Teďko už.
00:32:50 Tak to jste teďka trošku nalákal čtenáře.
00:32:53 Ale teďka vaše příznivce, teďka myslím Tata bojs.
00:32:56 Chystáte teďka v tomhle tom, jsme 2016.
00:33:00 Chystáte něco mimořádného pro své příznivce?
00:33:04 Vetší koncert, narozeninový? Víte, co myslím,
00:33:08 takovou mimořádnější událost než je normální řadový koncert.
00:33:11 -Nedávno jsme vlastně měli schůzku a říkali jsme si, že by to chtělo
00:33:14 udělat něco zase mimořádnýho.
00:33:15 Ale ještě jsme to pořádně nevymysleli.
00:33:18 My jsme měli hodně pilný loňský rok, že jsme vydali novou desku.
00:33:21 -Ano.
-My jak hrajeme dlouho,
00:33:23 tak ty desky nesekáme kdovíjak rychle, tak pro nás je to vždycky
00:33:27 velká událost.
-Kolik jich máte?
00:33:29 -9 řadových a pak je tam pár takových - občas živá deska a něco.
00:33:33 Ale 9 takových jako...
-A teďka máte čerstvou z loňska.
00:33:37 -A loni na podzim jsme vydali tu 9. Takže jsme loni dodělávali, vydali,
00:33:42 pak jsme měli turné.
00:33:44 -Ona se to nejmenuje Devátá?
-Byl to jeden z původních názvů.
00:33:47 Že by se jmenovala Devátá.
-Jo?
00:33:50 -Ale nakonec jsme ji pojmenovali A/B.
00:33:52 -Jak?
-A/B.
00:33:54 -To jsou ty vaše názvy.
-Je to zajímavý, že je to název
00:33:58 prostředku naší kapely, protože my to někdy píšeme s lomítkem.
00:34:01 Takakovej grafickej vtípek, takže to Tata bojs - A/B
00:34:05 dělá ten název, ale jako graficky jsme ztvárnili
00:34:10 po třech písmenkách, jakoby to bylo na rubikovce.
00:34:13 Že T A T A/B právě, O Y S. Protože na tý desce je ještě
00:34:19 písnička Rubik a Kubrick, takže tam je trošku napojení
00:34:24 na Rubikovu kostku.
00:34:27 -Myslím, že s tímhle vás pozvou zase na mat-fyz.
00:34:32 Kapela s lomítkama.
00:34:41 Čili nemáte ještě vyšpekulovanej koncert,
00:34:44 tu mimořádnější záležitost?
00:34:46 Ještě ne?
-Ještě ne.
00:34:48 Ale něco se rýsuje, ale to je ještě moc brzo něco říkat,
00:34:51 protože jsme to ještě nevymysleli přesně.-Ano.
00:34:53 -Každopádně teď ten začátek roku je takovej - moc nehrajeme.
00:34:56 Přes léto budeme mít festivalovou sezónu,
00:34:58 to docela bývá plný. Nebo alespoň ty víkendy.
00:35:01 A potom na podzim bychom chtěli něco speciálního udělat,
00:35:03 ale to je dál.
-Dobře.
00:35:05 Tak vaši příznivci jsou určitě... budou se už od teďka těšit.
00:35:09 Mardoša!
00:35:19 -Pardon. Jo, takhle.
00:35:29 -Naším dalším dnešním... Dobrý, dobrý.
00:35:35 Naším dalším dnešním hostem je herec a u něj se velmi často
00:35:39 zdůrazňuje, že i dabér.
00:35:43 Michal Pavlata!
00:35:49 Ahoj.
-Dobrý.
00:35:52 Seďte, miláčku! Seďte.
00:35:54 Vstávejte, až budu profesorem, což nehrozí.
00:35:58 -Posaď se u nás.
-Děkuju.
00:36:01 -Jenom jsi promluvil... Já musím začít tím,
00:36:05 někde jsem se dočetl, že ty jsi nedávno sklízel vavříny,
00:36:09 v takový, já nevím, jestli to je anketa.
00:36:12 -To je anketa, ano.
-Neviditelný herec.
00:36:16 Já nevím, jestli to je zrovna dobrý název.
00:36:18 -Člověče, je.
-Je?
00:36:20 Ono to vypadá, že je to anketa herců,
00:36:24 kteří zrovna nehrajou. Ale není to tak.
00:36:26 Neviditelný herec je rozhlasový herec, já bych to spíš nazval.
00:36:29 Nejlepší rozhlasový herci. Neviditelný.
00:36:32 -No a já jsem byl druhej.
-Otoč se trošku, prosím tě.
00:36:34 -Já jsem byl druhej.
00:36:36 -Tys byl druhej?
-Vyhrál to Luděk Munzar.
00:36:39 -Ano.
00:36:41 -Třetí byl Olda Kaiser. Bylo to mimochodem
00:36:43 za skvělou knížku, kterou všem doporučuji.
00:36:45 Kterou já jsem načetl do rádia
00:36:48 a jmenuje se: Stoletý stařík vykročil z okna a zmizel.
00:36:51 -Tak tvůj hlas, to je... Není ti to trošku líto, že vlastně,
00:36:56 především, když padne tvoje jméno, že si v první řadě lidi představí
00:37:00 ten tvůj hlas, anebo i herce, který ty jsi daboval.
00:37:04 Máš nějaký svý, přidělený, který ty jsi daboval?
00:37:06 -Nemám, Karle.
00:37:08 A když padne moje jméno, nikdo si nepředstaví nic. To zaprvé.
00:37:12 Zadruhé, já jezdím na zájezdy s tím Činoherákem,
00:37:16 který je samá hvězda. A my jedeme v sestavě Polívka,
00:37:22 Ivana Chýlková, Ondra Vetchý, Lála Dulava a já.
00:37:27 A teď se zastavíme u nějakého motorestu.
00:37:30 Já, protože nepiju, si dám kafe.
00:37:33 Oni si říkají: "To bude asi jejich šofér."
00:37:36 A teď já řeknu: "Dal byste mi prosím vás cukr?"
00:37:42 Ten personál zpozorní a říkají: "Vy dabujete filmy."
00:37:50 Ale podezíravě. Jako - ty darebáku.
00:37:53 Pak se mě ptají, kterýho jsem dělal.
00:37:56 Já jsem neměl nikdy zvláštní figuru, ale ono to pak pokračuje...
00:38:01 Mám krásný hlas...
00:38:04 Můj kamarád říkal: "Máš krásný hlas, až je to k poblití.
00:38:08 Šíleně to vyrušuje." Já říkám: "Proč?" To je kluk z Kroměříže,
00:38:12 my jsme tam hráli na zájezdě v týhle tý partě. Teď já vlezu
00:38:16 na jeviště a tam začnou ty lidi šustět tím programem: "Tenhle dělal
00:38:20 v tom Magnum." "Ne, ten dělal toho v Čelisti."
00:38:27 Tak se dlouho dohadujou a vlastně vyrušujou ty diváky.
00:38:31 -Jo takhle.
00:38:33 S čím jsi spojen nebo s kým si spojí ten tvůj hlas.
00:38:36 Ještě bych rád řekl. Rozhlasový herec, jako takový,
00:38:40 to není jenom četba na pokračování. To jsou i hry.-No.
00:38:44 -A tam se dá hrát leccos. Já nevím, jestli to je pravda,
00:38:47 ale někde jsem se snad dočetl, že jsi v rozhlasový hře
00:38:51 dokonce hrál tužku s gumou.
00:38:53 Je to možný?
-Tužku s gumou, ano.
00:38:56 -Jak se dá herecky ztvárnit tužka s gumou, to mi teda řekni?
00:39:00 -To je úplně jedno v rádiu. Já jsem měl takovej vyšší hlásek.
00:39:04 Poněvadž ta tužka byla dlouhá a měla tu gumu.
00:39:07 -Na konci.
-A já jsem jednou,
00:39:10 když jsem byl ještě na DAMU v té době, to byl tak 65. rok,
00:39:14 tak jsem volal domů, do Zásady u Jablonce nad Nisou,
00:39:17 do Podkrkonoší. A já jsem začínal věcma.
00:39:22 -Že jsi hrál věci?
-Nejdřív věci.
00:39:25 A potom zvířata. A teprve potom lidi.
00:39:29 A nestorem české pohádky je Karel Weinlich.
00:39:32 -Ano.
00:39:33 -A já, když jsem byl v tom druhém ročníku, tak jsem jednu
00:39:35 rozhlasovou pohádku nastudoval a taky se vysílala.
00:39:40 Tak jsem rychle volal domů.
00:39:42 Měli jsme v té době už telefon - 7423.
00:39:44 To si do dneška pamatuju, jablonecká síť.
00:39:47 Tak jsem jako... A říkám: "Dneska ve 13:30 budu v tom, v rádiu."
00:39:53 Tak si celá rodina sedla.
-Po obědě, v neděli.
00:39:56 -Po obědě. A teď tam bylo ohlášení.
00:39:59 Tak ta pohádka proběhla, tam byl takovej tajemnej spíkr,
00:40:03 který říkal: "Slyšeli jste pohádku V zelinářské zahradě.
00:40:06 Osoby a jejich představitelé: brukev - Alfréd Strejček,
00:40:12 mrkev - Konzola Morávková, zelí - Oldřich Janovský,
00:40:18 zlá ředkvička - Michal Pavlata.
00:40:31 -Tak to je pohádka, tam je možný všechno.
00:40:33 -To bylo úžasný.
00:40:35 -Pak jsi se propracoval.
-Pak jsem se propracoval k lidem.
00:40:37 A taky jednou se mi přihodilo, to bylo úžasný,
00:40:39 protože, já se přitom asi rozkašlu, protože už to moc neumím.
00:40:42 Já jsem šel okolo studia, kde jim nepřišel nějaký herec.
00:40:46 A oni říkali: "Musíme to natočit. Je to pohádka, hraješ v tom koníka.
00:40:50 Tak prosím tě, ani to nečti, vždyť je to jedna stránka.
00:40:53 Koník prostě." Tak proti mně stál Jirka Prager.
00:40:56 Hrál Žabáka a já Koníka.
00:41:01 A teď on říká: "Koníku, pojď. Poběžíme tady po louce.
00:41:04 Kva, kva, kva. A zase si přeskočíme palouček, kva, kva, kva."
00:41:08 Jsem si říkal: "Hergot, ten to hezky charakterizuje, toho žabáka."
00:41:11 Víš, jako že tam dává ty zvuky.
00:41:13 Tak jsem říkal: "To víš, že jo. Poběžíme, hííí, híííííí."
00:41:18 A ten režisér řekl: "Stop! Dočti si to do konce.
00:41:23 To je luční koník."
00:41:36 -Tak to jsme, kde používáš hlas,
00:41:38 jak tě tady slyšeli tady, jak jsi přišel,
00:41:42 určitě si říkali: "Ten hlas, to je..."
00:41:45 Ale hrál jsi samozřejmě v mnoha filmech,
00:41:47 ale nikdy jsem se tě na to neptal. Protože se známe nějakej pátek.
00:41:50 Jen nevím, jestli to byla tvoje jediná hlavní role.
00:41:53 A sice ve filmu, kde jsi hrál zpěváka...
00:41:57 -Vaška Neckáře.
-Vaška Neckáře, zpěváka pop music.
00:42:01 -Jakoby, jakoby.
-To tenkrát ale byla velká sláva.
00:42:04 -Byla, jenomže krátká. Protože tam taky vystupovala
00:42:07 Marta Kubišová, která v tom zpívala, nějaký záběry z Lucerny.
00:42:11 Ten film šel rychle do stoupy. Ale pozor, v době, kdy se tohle
00:42:16 natočilo, tenhle biják, tak to bylo v době těch
00:42:21 tří největších českých nových filmařských vln.
00:42:25 Čili tam točil Jireš, Schorm, Menzel, Chytilová, tyhle ty.
00:42:31 Starý Voloďa Čech udělal tenhle ten pokus o hudební komedii.
00:42:36 -On teda nebyl žádná nová vlna, Voloďa Čech?
00:42:39 -On byl stará vlna. Dokonce rudá.
00:42:42 -Ano.
00:42:46 Jak se ten film... Jak se jmenoval?
-Bylo čtvrt a bude půl.
00:42:50 -No to vy nemůžete ani pamatovat.
-Kameramani, bacha.
00:42:54 -Co?
-Kameramani, bacha, vstávám.
00:42:56 Bylo to takhle: Bylo čtvrt a bude půl...
00:42:59 Víš, toho Vaška, jak jsem tam...
00:43:02 Taky ty skoky. Na dva, seskok a tohle...
00:43:06 -Počkej, já si to nepamatuju.
00:43:08 Ty jsi hrál konkrétně, jmenovitě Vaška Neckáře?
00:43:09 -Ne. To byl původně Vaškův scénář, který on převyprávěl Dietlovi.
00:43:13 Dietl mu řekl, že to je blbost a napsal to sám.
00:43:15 -Ano.
-Já jsem to potom hrál.
00:43:19 Protože... Nevím, proč to nedali tomu Vaškovi.
00:43:24 Mohl to dělat klidně i on.
-A ty jsi to i zpíval?
00:43:26 -Ne. To dělal Angelo Michajlov, muziku k tomu.
00:43:29 Který mi řekl: "Dědku, ty bys to mohl zpívat,
00:43:31 ale já bych to nikdy neprodal."
00:43:34 -To byl Bulhar, Angelo Michajlov. Čili to zpíval ten Vašek?
00:43:39 -To zpíval všechno Vašek.
-To zpíval všechno Vašek.
00:43:41 -Playback, já tam mám jenom... Samozřejmě to je dneska
00:43:43 zanedbatelný biják.
-V kterým roce to bylo?
00:43:45 -Tak 67 nebo tak nějak.
-67.
00:43:47 -To jste ještě byli na houbách.
00:43:49 -Možná babička byla fanynka Michala Pavlaty?
00:43:52 -Určitě.
-Babička určitě četla i tu kritiku,
00:43:54 kterou na to jeden kritik napsal. On napsal,
00:43:56 já si to pamatuju dodneška, poněvadž to je dlouhá věta:
00:44:00 "Michalu Pavlatovi se podařilo vytvořit z hlavní postavy typ
00:44:02 nesympatického nadutce, s kterým mohou ostatní postavy
00:44:07 příběhu hovořit snad jedině proto, že si to přeje režisér
00:44:11 Vladimír Čech.
-Já si to pamatuju tak jako matně.
00:44:17 -Tam byl takovej pokus, že tam ta muzika jako šla.
00:44:20 -Takovýho frajera jsi hrál.
00:44:22 -No, frajírka, tam hrála skupina Juventus.
00:44:24 Karel Černoch, tehdy ještě rekvizitář na Barrandově,
00:44:27 s tím Juventusem tam zpíval.
00:44:29 -Já nevím, že dokonce v nějakém divadle vymysleli,
00:44:32 ty jsi byl tak populární díky tomuto filmu,
00:44:35 že někdo vymyslel slogan: Holky bušej na vrata...
00:44:41 -Holky bušej na vrata, hraje Míša Pavlata.
00:44:44 -To se opravdu asi fanynky dobejvaly do divadla, kde jsi hrál.
00:44:47 To jsi zažil teda hvězdnou...
-Asi tak roční.
00:44:51 -Roční.
-Potom to zase nějak potemnělo.
00:44:54 -Potom jsi hrál něco jinýho?
-Pak už jsem nehrál skoro nic.
00:44:57 Moje filmografie je samozřejmě velice ubohá.
00:45:00 Ale já myslím, že český film o nic nepřišel.
00:45:03 -Ale hlavní roli, pak už jsi v ničem...
00:45:05 -Ale jo. Zlá noc se to jmenovalo. Detektivka.
00:45:08 To byl takový příběh vraha.
-Neznám.
00:45:11 Příběh vraha?
-Příběh vraha, domnělého.
00:45:13 On si myslí, že zabil a přitom vlastně to není on.
00:45:15 Pak jsem ještě dělal Svatbu bez prstýnků, což je Otčenášek.
00:45:18 Takovej přepis. S Janou Preissovou, krásnou.
00:45:20 Pak jsem točil v Žertu. To bylo bezvadný, to mě bavilo.
00:45:23 -Ano. A to už nebyly hlavní figury?
00:45:26 -Ne, ne.
00:45:28 -Možná bych rád zmínil, že ty jsi neustále... no tak neustále.
00:45:31 Jsi dlouholetým členem Činoherního klubu.
00:45:35 Několikrát jsem tě tam viděl. To je tvoje domovský divadlo
00:45:38 už mnoho let.
-Přes 20 let.
00:45:41 -To se možná ví. Ale možná se tak úplně neví,
00:45:44 že ty jsi taky, Mardoša říkal, že je sloupkař, že píše sloupky.
00:45:49 Ale ty jsi takovej, jak bych to řekl, latentní novinář.
00:45:52 Taky píšeš.
-Já jsem pokus o fejetonistu.
00:45:55 Spisovatel 40řádkových textů, pane kolego.
00:46:00 -To je limit. To ti řeknou?
-No, to ti řeknou.
00:46:02 -Napiš 40 řádků?
-Ne. Já to dřív počítal jako blbec
00:46:06 na ty řádky, tam na tom počítači.
00:46:09 Já potřebuju napsat 3000 úderů včetně mezer.-Jo?
00:46:14 -No. To tam je, člověče. A já vůl vždycky to počítal
00:46:18 včetně mezer a přitom tam takhle cvakneš a ono ti tam
00:46:21 vyběhne - 2983, což je akorát, že jo.
00:46:25 -A píšeš.
-A píšeš.
00:46:27 -A jako těch tvých profesí je víc. Já nemůžu nezmínit, že,
00:46:32 a nevím kolik let, učíš také mladé herce na DAMU.
00:46:35 -Hm. To je hodně velká troufalost, ano.
00:46:38 Ne od tebe, ale ode mě.
00:46:41 Protože teď zrovna skončilo zkouškové období.
00:46:44 Ty jsi tady měl nedávno docentku Salzmannovou, že jo?
00:46:47 -Ano. No, tak ty učíš mladé herce a ptal
00:46:50 jsem se na to i paní docentky.
00:46:53 Jedeš podle nějakých osnov? Nebo máš svoje vlastní metody,
00:46:56 jak ty herce... Tak já jako jsem se jí poptával
00:46:59 na ty etudy, mně to nikdy moc...
00:47:02 To nechápu - hrát pohozenou židli na smetišti.
00:47:06 -Dlažební kostku.
-Máš svoje vlastní osnovy?
00:47:09 -Ony na to nejsou žádný skripta, ani osnovy na to nejsou.
00:47:13 Salzmannka je má, protože je zkušený pedagog a umí s těma dětma
00:47:17 opravdu výborně zacházet.
00:47:19 To je jeden z nejlepších pedagogů na tý DAMU.
00:47:22 -Ale ptám se na tebe.
-Já mám jednu velkou kliku,
00:47:25 teď se dostáváme ke mně. Moje akademická funkce je
00:47:27 odborný asistent, ale někteří ti žáci mi říkají pane profesore.
00:47:33 Oni jsou z konzervatoře, jsou na to zvyklí.
00:47:36 Já se vždycky ohlížím, koho myslí. A já mám jednu velkou kliku,
00:47:40 že když od 10:00 do 14:00 v Činoherním klubu trénuje Smoček,
00:47:46 tak já to od těch 14:00 do 15:00, než dojdu na tu divadelní fakultu,
00:47:49 nezapomenu a chci po těch dětech to samé, co on po mně.
00:47:55 Takže to se nemůžu splést.
00:47:57 -Tví žáci nevědí, že nejsi profesor a říkají ti tak?
00:47:59 -Oni mi tak říkají ze zvyku, z té střední školy.
00:48:02 -No, pozor jako, nebuď skromnej. Protože to i já vím,
00:48:05 že jedním z tvých žáků je mimo jiné i Tomáš Klus.
00:48:10 -No, tak toho jsem nenaučil vůbec nic.
00:48:14 -No - prince hraje.
00:48:17 -Jasně, ale on to všechno uměl už tohle to.
00:48:19 -Jo takhle to chceš říct.
-Takhle to chci říct.
00:48:22 -Že on přišel na DAMU a všechno už uměl.
00:48:24 -Oni ho chtěli furt vyhodit.
-Že hodně zpíval.
00:48:27 -Že je to nepoužitelný, že to je k ničemu.
00:48:30 A my jsme s Mirkou Pleštilovou, což je kolegyně,
00:48:33 s kterou tam učíme, říkali pořád Jarce Adamový, což byla naše taková
00:48:37 šéfová učitelka.
00:48:40 Už je na pravdě boží. Dej jí pámbů věčnou slávu.-Ano.
00:48:43 -Tak jsme jí říkali: "Jarunko, nech ho, nech ho.
00:48:47 Na toho kluka budou stát fronty. Holky, budou prostě na něj stát
00:48:50 fronty. Nechte ho vystudovat."
00:48:53 No tak potom nakonec jako to dopadlo.
00:48:55 A Tomáš Klus je úžasněj chlap. To je docela dobrý.
00:48:57 -No, tak ale učil jsi ho.
-Učil a jsme spolu kamarádi.
00:49:00 -Nebuď skromnej.
-No to ale není moje zásluha.
00:49:03 My máme tady kliku, protože já jsem tam 10 let.
00:49:06 Čili jsme vychovali dva ročníky. No vychovali,
00:49:09 dovedli k tomu magisterskému titulu.
00:49:13 A vlastně skoro všichni se chytili v angažmá. Což je dneska zázrak.
00:49:17 -A učit se dá donekonečna, anebo to je limitovaný třeba věkem?
00:49:23 -Člověče, dokud tam dolezu, dokud mě tam pustěj,
00:49:27 tak tam asi budu chodit.
00:49:29 -Budeš učit?
-Protože mně to hrozně pomohlo
00:49:33 v určitý fázi mého života, kdy jsem osiřel a ovdověl.
00:49:36 Mohl jsem chodit prostě do té školy k těm dětem a strašně mě to tam
00:49:41 jako lidsky láká, protože já se u nich tak trošku ohřeju.-Ano.
00:49:45 A ty teďka žiješ život jako osamoceného barda?
00:49:49 -No, já bych to viděl takhle. Já si nechci dělat žádné inzeráty,
00:49:52 ale já jsem dobře situovaný důchodce s dvěma pracovními poměry.
00:50:05 -Nebudu se tě teďka ptát, i když to je moje taková obligátní otázka.
00:50:09 Ptám se herců, v čem tě v nejbližší době můžou vidět.
00:50:12 Tebe se i zeptám, kde tě můžou slyšet v nejbližší době?
00:50:17 Jako ten tvůj nosný hlas? Na čem teďka pracuješ?
00:50:20 Nebo nějaká premiéra se chystá?
-Já se dostávám teďka do situace
00:50:23 Oldřicha Nového, u kterého jsem kdysi hrál.-Ano.
00:50:27 -A ty, jako člověk, který jsi začínal v operetě,
00:50:29 jestli se nepletu, v Ostravě.
-Jako dítě, ano.
00:50:32 -Jako dítě. Tak já jako mladý chlapec jsem hrál Oldřicha Nového.
00:50:36 -Ano.
00:50:37 -A jednou jsem mu položil otázku - co chystá a co bude dělat?
00:50:42 Říkal jsem mu: "Mistře, já končím divadelní fakultu, kdybyste náhodou
00:50:46 zakládal nějakou hudební komedii, já bych o to měl velký zájem."
00:50:51 A on mi řekl: "Milý příteli, já už nebudu zakládat nic.
00:50:56 Jedině požár.
00:51:01 Bouřlivý rok 1948 přerval veškeré moje, a tedy i vaše naděje."
00:51:16 Takže tím jsem vlastně, Karle, odpověděl, že nebudu dělat
00:51:19 už vůbec nic.
-Ano.
00:51:21 -Jedině požár.
-Michal Pavlata!
00:51:32 Můžeš si zase sednout.
-Já si sednu.
00:51:35 Mně se blbě sedá.
-Jen si sedni.
00:51:40 Přátele, samozřejmě pro dnešek je to všechno.
00:51:43 Takže já vám už jenom na závěr děkuju za vaši pozornost
00:51:47 a samozřejmě především chci poděkovat dnešním hostům,
00:51:51 kterými byli: Lucie Radová,
00:51:58 Mardoša a Michal Pavlata.
00:52:02 Na shledanou.
00:52:04 Skryté titulky: Alena Fenclová 2016
Dnešními hosty K. Šípa jsou cestovatelka Lucie Radová, frontman kapely Tata Bojs Mardoša a herec Michal Pavlata, který by letos oslavil 75. narozeniny (2016). Režie V. Polesný
V dnešním díle přivítáme herce Michala Pavlatu, cestovatelku Lucii Radovou a frontmana kapely Tata Bojs Mardošu.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 2
