00:00:32 Dobrý večer, ano, děkuju vám.
00:00:35 Děkuju a zdravím naše diváky v pražském divadle Semafor,
00:00:39 samozřejmě vítám u obrazovek i vás, milí televizní diváci.
00:00:43 Jedním z mnoha problémů naší současnosti
00:00:46 a v tom mi určitě dáte za pravdu, je přebujelá administrativa.
00:00:51 Takovejch těch úředníků v státní správě
00:00:53 je strašný množství a nejenom to!
00:00:54 Každej určitě máme svoje zkušenosti s těma úředníkama za přepážkama.
00:00:57 S jejich kolikrát pomalostí, s jejich nevstřícností,
00:01:01 arogancí, někdy i hrubostí.
00:01:04 Celej ten stav, myslím, hezky vystihuje
00:01:07 1 úsměvná úřednická historka.
00:01:10 Tu vám teda řeknu.
00:01:12 Do jednoho takovýho úřadu nastoupil novej vedoucí,
00:01:15 svolal si všechny ty podřízený úředníky a říká jim:
00:01:18 Ode dneška tady najedu na zcela novej týdenní pracovní pořádek.
00:01:26 A sice: Pondělí, odpočinek po pracovním volnu,
00:01:31 úterý, příprava na pracovní den, středa, pracovní den,
00:01:36 čtvrtek, odpočinek po pracovním dnu,
00:01:39 pátek, příprava na pracovní volno a sobota, neděle víkendové volno.
00:01:45 A jeden ten úředník se přihlásí a říká:
00:01:47 A v tu středu tady budeme strašit do kolika?
00:02:00 Na tuhle historku jsem si vzpomněl jen proto, že bejvaly doby,
00:02:04 kdy si člověk na ty věci,
00:02:05 na ty úředníky, na ty úřady, neměl kde stěžovat.
00:02:08 Dokonce si pamatuju na takovou okřídlenou větu, která,
00:02:10 když někdo si chtěl stěžovat, tak se řeklo:
00:02:13 To si můžeš jít stěžovat maximálně do lampárny na hlavním nádraží.
00:02:16 Nevím, čím si lampárna na hlavním nádraží vysloužila to,
00:02:19 že tam každýho posílali, aby si tam šel stěžovat.
00:02:22 Proč o tom mluvím. Dneska už je kde si postěžovat.
00:02:26 Protože zhruba asi 12 let existuje úřad,
00:02:31 jehož nejvyšším představitelem je tzv. ombudsman.
00:02:34 Naším 1. hostem je současný ombudsman,
00:02:38 dr. Pavel Varvařovský!
00:02:53 Pane dr., jen mi řekněte,
00:02:56 stěžovat si lidi můžou samozřejmě u vás, ale jen písemně?
00:03:00 Anebo taky někdo může do vašeho úřadu přijít
00:03:03 a někdo ho přijme, nebo vy ho přijmete?
00:03:05 A řeknete, tak, co máte na srdci, já vám pomůžu?
00:03:08 Já ho nepřijmu,
00:03:10 protože 8000 lidí za rok bych nezvlád,
00:03:13 ale může přijít kdykoliv, jakkoliv, může podat elektronicky...
00:03:18 Když se ohlásí dopředu, tak si uděláte čas?
00:03:21 Choděj k vám lidi osobně, nebo jen řešíte papíry?
00:03:25 Chtěj mi to vyložit, ale byla by to ztráta času.
00:03:28 Já mám na to lidi! Protože ti to musí sepsat!
00:03:34 Někdy přijde člověk, víte, s takovou věcí, že,
00:03:37 to se snad ani nedá!
00:03:39 -To řekněte! S čím za váma choděj?
-S hroznejma blbostma někdy.
00:03:44 Ale nechci urazit.
00:03:46 My máme 60% věcí, co nám patří, zbytek, co nám nepatří.
00:03:53 A je to tak, že my se snažíme každému vyhovět,
00:03:57 jsme otevřený úřad.
00:03:59 Pane Šíp, když přijedete do Brna a budete mít nějaký pocit,
00:04:05 že vám veřejná správa ublížila,
00:04:09 vejděte hlavním vchodem, tam se vás někdo ujme,
00:04:12 tam má vždycky někdo službu, sepíšou to s váma...
00:04:15 -A zase mě pošlou pryč.
-Ano!
00:04:18 A my se na to podíváme,
00:04:19 jestli na tom je, nebo na tom něco není.
00:04:22 -A za rok mně dáte vědět.
-Zhruba do měsíce vám dáme...
00:04:27 Do měsíce to vyřizujete.
00:04:29 No, nevyřídíme, ale dáme vám vědět jestli...
00:04:40 To mě uklidnilo, že budu vědět!
00:04:42 Abychom si rozuměli!
00:04:44 Dáme vám vědět např., že váš spor s vaší rodinou o dědictví
00:04:49 my řešit nebudeme.
00:04:53 Čili, vy přesně víte co můžete a co nemůžete!
00:04:57 Měli bychom to vědět.
00:04:59 -Víc je určitě toho, co nemůžete!
-Obráceně.
00:05:02 Asi 60 % můžeme, asi 40 ne.
00:05:05 Z těch 8000 věcí, zhruba, co za rok dostaneme,
00:05:09 vynásobte si to, 60 % ombudsman ano,
00:05:14 40, ale nevyhodíme vás!
00:05:16 To by ještě tak scházelo, pane doktore!
00:05:20 My vám poradíme, kam můžete se obrátit,
00:05:23 dáme vám poučení, dáme vám, řekl bych, informace,
00:05:26 za který by si advokát řekl spoustu peněz a u nás to máte,
00:05:30 jak říká moje holandská dcera, "chrátys".
00:05:34 Vy máte holandskou dceru?
00:05:36 Já mám dceru, žijící dlouho v Holandsku.
00:05:38 Takže ona má takový, g a ch se jí plete.
00:05:42 Vykradli jim auto u nás a ten policajt říká, českej,
00:05:46 říká jí, jak se jmenujete?
00:05:48 Ona říká Chrévrs. A on jí říká, jak se to píše?
00:05:53 A ona říká normální ch a myslela g.
00:05:59 A on jí opravdu auto vykrad nějakej chauner, že jo?
00:06:10 To máte celou budovu, pane dr.? Nebo jen nějaký patro?
00:06:13 -Myslíte to, kde nás vykradli?
-Myslím v tom Brně!
00:06:18 Ten ombudsmanskej úřad.
00:06:19 Máme, to už dr. Motejl zařídil, máme barák, ano.
00:06:24 -Kolik tam je úředníků?
-My nejsme úředníci.
00:06:28 My jsme, já říkám, my jsme lidoví advokáti.
00:06:31 Je nás tam asi 110 a z toho je 70 právníků.
00:06:36 A vy všecko musíte podepsat. Jinak to dál nejde.
00:06:39 Bez vašeho podpisu.
00:06:40 Ten závěrečný výstup podepisuju já, což je strašný.
00:06:45 -Vy si to musíte taky přečíst!
-Snažím se.
00:06:48 Anebo to tam hodíte, že věříte podřízenejm!
00:06:50 Ne, ne! Zatím ne!
00:06:52 Ale pokud to takhle bude narůstat,
00:06:55 tak já nemám tu náturu, že bych to podepsal rovnou.
00:06:58 Tak asi bych rezignoval. A bude to chtít nějakého smělce.
00:07:02 Co jste to řek? Že byste rezignovala?
00:07:04 -Fakt jsem řek rezignovala?
-Vy jste řek rezignovala.
00:07:05 -To se omlouvám.
-Vy s tímhle máte nějakej problém?
00:07:07 To jsem nechtěla! To jsem nechtěla!
00:07:16 Já si myslím, že většinou, to bude asi problém vašeho úřadu,
00:07:21 že lidi asi moc nevědí, co všecko vy můžete a co nemůžete!
00:07:25 Veřejný ochránce práv, nebo, chcete-li, onbudsman,
00:07:28 působí na poli, kterému se říká veřejné právo.
00:07:32 Tzn., problémy, co mají lidé s úřady.
00:07:36 Nikoli, co mají lidé mezi sebou.
00:07:40 Tzn., já vemu trošku školní příklad.
00:07:44 Vy dostanete, to by taky možná šlo, doměření daně.
00:07:51 A vy budete říkat, to jste mě vzali na hůl,
00:07:53 tak se odvoláte k tomu finančnímu ředitelství.
00:07:57 -A zase ne, tak to je moje parketa.
-To je vaše parketa.
00:08:00 Tam můžu. Ale např., budete názoru, že zastupitelstvo městské části
00:08:10 změnilo územní plán a vám se to nelíbí,
00:08:14 to je výkon tzv. samostatné působnosti obce, tam já nemůžu.
00:08:20 Pane doktore, ale já myslím, že jsou věci,
00:08:22 který třeba nikdo konkrétně stížnost nepodá,
00:08:25 ale vy sám zarergistrujete nějaký problém
00:08:27 a snažíte se to řešit.
00:08:29 Já jsem si nedávno si někde přečet, že vám tak leží v žaludku,
00:08:34 že nezaměstnaný se musej pravidelně,
00:08:38 snad několikrát tejdně hlásit na poštu.
00:08:41 A vy proti tomu něco děláte, že jo?
00:08:43 No, já dělám, ale obávám se, že zatím to mé snažení je k ničemu.
00:08:48 Proč musej lidi chodit na poštu? Tam je práce nějaká?
00:08:51 To se musíte zeptat pana ministra v demisi. Já nevím.
00:08:57 Jo, toho! Ten mi toho řekne!
00:09:02 Ten má šišku takovouhle a ještě se bude zabejvat mejma...
00:09:09 Stížnostma!
00:09:13 To je tak! Ta myšlenka není špatná. Aby lidi...
00:09:18 -Chodili na poštu?
-Ne, počkejte!
00:09:20 Tady v Praze vám to tak nepřijde. Tady máte poštu na každým rohu.
00:09:24 Tak. Ale ta myšlenka byla taková,
00:09:27 že úřady práce, zejména u nás, jsem venkovan,
00:09:30 na venkově jsou daleko!
00:09:32 Takže se přiblíží těm lidem ta státní správa.
00:09:36 Tzn., budou tzv. kontaktní místa.
00:09:39 Ergo, od nás z vesnice
00:09:41 nebude nutno jezdit na pracák, jak se říká, do Prostějova,
00:09:46 bude to blíž.
00:09:47 Pak byste čekal, že na těch místech vám poskytnou servis.
00:09:51 Že to, co je na tom pracáku bude někde blíž!
00:09:56 -Na tý poště!
-Počkejte!
00:09:58 Ještě poštu nechte stranou!
00:10:01 Čili představíte si,
00:10:02 že bude někde, v menší obci, v městysu,
00:10:06 bude nějaké místo, tam bude nějaká úřednice,
00:10:10 bude říkat, pane Šíp, vidíte,
00:10:11 nemusel jste vážit cestu do Prostějova, tady to máte kousek,
00:10:15 dojel jste na kole, my vám tady poradíme, pomůžeme,
00:10:18 všechno tady vyřídíte.
00:10:20 Jenomže, když vymysleli, že to bdue dělat pošta,
00:10:24 tak když si otevřete webové stránky pošty,
00:10:27 tak tam se dočtete, když si kliknete "donez"
00:10:31 od nás nečekejte žádné služby.
00:10:34 -Počkejte, co je to "dones"?
-To je docházka nezaměstnaných.
00:10:41 -To by mě nenapadlo teda!
-Mě taky ne! Mě taky ne!
00:10:45 Donez! Čili z na konci!
00:10:50 My, než jsme začli,
00:10:51 tak jsme se domluvili, že jsme stejný ročník.
00:10:54 Takže jsme, chodili jsme na vojnu...
00:10:57 -Zkratky!
-No jasně!
00:10:58 Já si pamatuju, že PTK je protitankový kanon.
00:11:03 Takže, když bylo to donez, jsem říkal, was heisst?
00:11:06 Docházka nezaměstnaných. Takže ta idea je...
00:11:10 A ještě abych řekl.
00:11:12 Má to být opatření proti nelegální práci.
00:11:17 Čili, představa toho mozku, který to vymyslel...
00:11:30 Je taková, že když vy musíte
00:11:33 v předem určenou dobu přijít na poštu,
00:11:38 tak vlastně nemůžete dělat načerno.
00:11:42 Jo proto se musej hlásit na poště!
00:11:46 On tam přijde ten člověk, ta bába za tím okýnkem mu nepomůže,
00:11:51 řekne, pane Novák, pane Šíp, jste tady, klik,
00:11:56 vyjede jí ten systém, pokud to funguje.
00:12:03 Takto vyjede lísteček, dneska máme, co máme dneska?
00:12:08 -To je jedno!
-Pondělí!
00:12:10 Ne, já abych vám nastínil ten praktickej projekt.
00:12:13 -Mimochodem, dneska máme pátek.
-Pondělí 8.
00:12:18 Dneska máme, pane doktore, pátek!
00:12:25 Ale to je vedlejší. To je vedlejší!
00:12:27 To jste mi neřek, než jsme začli.
00:12:31 Já jsem vám měl říct, že je dneska pátek, pane dr.?
00:12:36 -A já bych se nad sebou zamyslel.
-Ale já jsem vás přerušil.
00:12:43 Rozumíte, ten systém je natolik, natolik zvláštní,
00:12:48 že vám se nedostane žádné,
00:12:51 podívejte, tady máme volné místo, támhle, onde,
00:12:54 to by vám mohlo vyhovovat.
00:12:56 Pouze vás odkliknou, že ještě žijete, že jste přišel.
00:13:00 A dostanete lísteček, že máte přijít pozítří v 13 hod.
00:13:05 Příklad. Vy řeknete, ale já pozítří ve 13 hod. jdu k zubaři. Nezájem.
00:13:13 Prostě přijdete a když nepřijdete,
00:13:15 tak ten úřad vás má právo
00:13:19 z té evidence nezaměstnaných vyřadit,
00:13:21 se všemi důsledky z toho plynoucími.
00:13:24 A já jsem se snažil,
00:13:26 argumentace ministerstva je taková, že je to bezvadný,
00:13:32 protože od nového roku, nebo od kdy to platí,
00:13:36 už vlastně z té evidence se nechalo vyškrtnout,
00:13:40 nebo bylo vyškrtnuto, já teď to číslo neřeknu!
00:13:43 Já jsem říkal, no dobře,
00:13:44 protože každej člověk,
00:13:45 který má nějaký smysl pro vlastní hrdost,
00:13:49 tak řekne, víte co, než já bych tohleto, tak nazdar!
00:13:55 Vybavil byste si, pane doktore, opravdu nejkurioznější případ,
00:13:59 kterej vám přistál na stole?
00:14:01 Dostal jsem dopis:
00:14:03 Jste moje poslední naděje, už po 3. reklamaci
00:14:07 mi stále bliká kontrola airbagu.
00:14:21 -Co s tím ale!
-Právě!
00:14:22 Pane dr., vaše funkce je nějak časově omezená?
00:14:25 Že jen po určitou dobu můžete funkci vykonávat?
00:14:29 Je omezená 6 lety, což se mi zdá dlouho teda.
00:14:36 Když si to tak srovnám,
00:14:37 ve starém Římě byli tzv. tribuni lidu
00:14:41 a tam dobře věděli co to obnáší, takže to limitovali na 1 rok.
00:14:45 Protože si říkali,
00:14:46 že dýl to žádnej normální člověk nemůže vydržet.
00:14:50 -Vy už jste jak dlouho ve funkci?
-Já jsem 2 a kousek.
00:14:53 Ale už mi ubývá sil.
00:15:02 Vy třeba to můžete, je to ze zákona možné, abyste to položil?
00:15:07 Je to jediné, řekl bych, takové světlé místo,
00:15:12 protože tam se říká, že funkce, kromě jiného,
00:15:16 jako kdybych se třeba dopustil trestného činu, nebo pod.,
00:15:20 že zaniká také den po té, kdy předsedovi,
00:15:23 předsedkyni v našem případě, poslanecké sněmovny sdělím,
00:15:28 že na svoji funkci rezignuji.
00:15:30 Takže není tam žádná výpovědní doba.
00:15:33 -2. den.
-No...
00:15:35 -To položíte.
-Tak!
00:15:37 Když to donesu ručně, tak zejtra.
00:15:39 Co může bejt důvodem? Že jste unavenej?
00:15:41 Tam není důvod žádný. Tam prostě, mně je 67,
00:15:46 já prostě řeknu, že už nevládzem, jak říkají kamarádi Slováci.
00:15:52 Mimochodem, kdybyste tam napsal: Už jsem unavená,
00:15:54 tak vás sprostěj funkce...
00:16:03 Já mám spíš tak, vy budete taky pamětník,
00:16:06 pan Vodňanský měl takový drobný veršíky
00:16:10 a já bych spíš si troufla teda napsat:
00:16:15 Ani cele, ani zpola, nemíním vám dělat vola.
00:16:21 A zatím jste v situaci že byste těch 6 let dosloužil
00:16:24 anebo přemejšlíte potajmu...
00:16:26 Já teď mám takový soukromý mezník,
00:16:29 já jsem vlastně za pana dr. Motejla.
00:16:33 A pan dr. Motejl, kdyby mu dal pánbůh zdraví,
00:16:37 tak by to svoje služební 6tileté období skončil,
00:16:42 ono je to jedno, 15. 12. letos.
00:16:48 Já, když jsem se tam s tím seznámil a s tím, co tam chodí,
00:16:52 tak, víte, kdybych měl, jak je to v pracovním poměru,
00:16:55 to lidi znaj, že máte 3měsíční zkušební dobu, už bych byl pryč!
00:17:00 Já neměl tu hrůzu, že půjdete do důchodu!
00:17:04 Já v důchodu 6 let byl.
00:17:06 Já jsem šel do předčasnýho důchodu, v 59, bylo mi dobře,
00:17:10 četl jsem si, psal jsem.
00:17:13 Pak jsem souhlasil s tou kandidaturou.
00:17:16 Mezi náma teda, já měl za to, že mě nezvolí.
00:17:19 Tak jsem si říkal, že bude menší problém, říct jo
00:17:22 a oni mě nezvolí, já řeknu nazdar!
00:17:25 Já jsem tenkrát, mně to nedalo, čeština je květnatý jazyk,
00:17:27 můžete říct, děkuji vám pěkně a můžete říct, což jsem řek já,
00:17:30 tak vám teda pěkně děkuju.
00:17:36 Uvidíme, jak to dopadne,
00:17:38 každopádně, ať to dopadne tak, nebo tak,
00:17:40 vám přeju klidnej důchod!
00:17:42 -Já vám taky.
-Pavel Varvařovský!
00:17:54 Naším dalším hostem je, řekl bych, mladý filmový režisér
00:17:59 David Ondříček!
00:18:09 Tady, tady. Posaďte se, dobrý večer.
00:18:13 Já musím říct, že mám trošku mezeru jaksi v kulturním vzdělání,
00:18:19 protože jsem nestihnul shlédnout váš poslední film,
00:18:22 který se jmenuje Ve stínu,
00:18:24 ale zase jsem stačil zaregistrovat,
00:18:26 že už bude soutěžit o americkýho Oscara.
00:18:31 Je to váš sen?
00:18:33 Nebo aspoň dílčí sen, mít toho Oscara?
00:18:38 Určitě. Tak já nevím, já myslím,
00:18:40 že každýho filmaře to neurazí, kdyby náhodou.
00:18:45 To ne, ale může někdo o tom snít, jako o nejvyšší metě filmařský.
00:18:50 Anebo taky ne.
00:18:51 Já myslím, že kdo se filmem zabejvá, snaží se ho nějak dělat,
00:18:54 tak ví, že člověk sní spíš, že udělá ten film.
00:18:59 A pak když je ten film jakkoli oceněnej,
00:19:01 komukoliv se líbí, tak je to vždycky úžasný.
00:19:04 Samozřejmě, Oscar je skvělej, nebo byl by skvělej,
00:19:08 ale zároveň, když vám někdo řekne, že ten film se mu líbil,
00:19:11 tak je to taky úžasný.
00:19:12 Vy jste ze slavný filmařský rodiny,
00:19:15 váš tatínek slavnej kameraman Miroslav Ondříček.
00:19:18 2 x, jestli se nepletu, byl na toho Oscara nominovanej,
00:19:21 ale nikdy ho nedostal.
00:19:22 Je to i trošku to, co v tom hraje roli,
00:19:25 že byste přece jen byl rád, aby ve vaší domácnosti,
00:19:27 nebo v rodině Ondříčků 1 ten Oscar přistál?
00:19:31 Víte, že asi jo? Možná, že jo, vlastně.
00:19:34 Vlastně by to bylo hezký,
00:19:35 že bych toho tátu takhle přetrumfnul.
00:19:39 -Takhle vy to berete!
-Že bych se moh na něj vytahovat.
00:19:43 Tam to bylo takový hrozně...
00:19:45 On když jel podruhý na toho Oscara, to bylo za Amadea, jemu bylo 50,
00:19:50 všechno mu vycházelo, tam je ještě taková věc,
00:19:55 že vlastně vám nejdřív dají cenu kameramani,
00:19:59 za asociaci kameramanskou.
00:20:01 A vlastně za 50 let se stalo jen 1 x,
00:20:04 že by někdo dostal tu kameramanskou cenu
00:20:06 a pak by nedostal Oscara.
00:20:08 Takže on dostal tu kameramanskou cenu
00:20:11 a teď tam zavolal maminku, do Ameriky, tak tam šli spolu
00:20:16 a táta je takovej pověrčivej, spíš katastrofista,
00:20:19 ale tentokrát si myslel opravdu, že to dostane, toho Oscara.
00:20:23 A on ještě špatně slyší.
00:20:26 Takže tam seděli, na tom Oscarovi, teď rozbalili tu obálku,
00:20:30 přečetli to jméno, táta vstal, ještě říkal,
00:20:36 Evičko, co tam mám říct?
00:20:39 Já to teda musím takhle veřejně říct, jak to bylo
00:20:41 a on jako neslyšel, že to dostal vlastně jeho kamarád,
00:20:45 kterej ani nepřijel a pak mu telefonoval,
00:20:47 že vlastně vůbec nepočítal s tím, že by to moh dostat někdo jinej.
00:20:51 A je pravda, že třeba pan Forman předtím říkal,
00:20:54 tak 1 Oscara máme jistýho, Mirek to dostane za kameru.
00:20:59 To je jako jistý. Ale nevyšlo to.
00:21:03 Mimochodem, řekněte mně, váš tatínek kameraman,
00:21:06 vy jste režisér, vy jste nikdy nechtěl následovat tatínka v tom,
00:21:10 že byste se stal taky kameramanem?
00:21:12 No chtěl vlastně, jo. Já jsem přemýšlel o kameře
00:21:17 a vlastně jsem se připravoval na FAMU, že bych dělal kameru,
00:21:21 fotil jsem každý týden
00:21:23 a dělal jsem si různý cvičení kameramanský.
00:21:26 A táta se mi díval na ty fotografie
00:21:30 a těsně předtím, než jsem se přihlásil na FAMU,
00:21:33 tak si mě zavolal k sobě do pracovny,
00:21:36 on mi nikdy moc nerozkazuje,
00:21:39 ale tam mi vysvětlil, že na tu kameru nemám jít.
00:21:43 Fakto, jo? Měl rozložený vaše fotky před sebou na stole,
00:21:47 ještě ke všemu?
00:21:48 Ne, tak takhle potupný to nebylo. Ale měl tam několik důvodů k tomu.
00:21:55 On říkal, že vlastně nikdy nechtěl jít na kameru,
00:21:58 že vlastně chtěl být filmař, protože on byl filmový laborant
00:22:03 a takovou náhodou se k tý kameře vlastně dostal.
00:22:05 Že ho zajímalo dělat film.
00:22:07 Že kamera je, když to řeknu úplně stručně,
00:22:09 strašně práce za málo peněz.
00:22:11 Takhle mi to divně rozmluvil.
00:22:15 Zároveň ještě říkal, že já jsem takovej dominantní typ,
00:22:20 že lepší bude, když budu dělat tu režii.
00:22:23 Vodil vás tatínek třeba na plac, když točil?
00:22:25 -Abyste nasál nějakou...
-Právě, že jo.
00:22:27 Já jsem měl tu výhodu,
00:22:29 za 1. jsem hrál jako malej ve filmech,
00:22:33 protože maminka mě vodila na castingy.
00:22:37 -V čem jste hrál?
-Hrál jsem v šílenejch kravinách.
00:22:44 Hrál jsem v Bakalářích třeba, se Stellou Zázvorkovou,
00:22:46 to byla taková moje největší role.
00:22:48 -Jako malý dítě?
-Jako 7miletej.
00:22:50 Vůbec mi to nešlo, si myslím, ale nějak jsem to uhrál.
00:22:56 Pak jsem hrál s panem Bartoškou,
00:23:00 jsem hrál, tam jsme se vlastně seznámili, když mi bylo 7.
00:23:04 To jste hrál jeho dítě nějaký?
00:23:06 Ne, to jsem hrál takovýho spratka, kterej ho udá vlastně.
00:23:11 Ale dítě jsem hrál, samozřejmě. To nešlo hrát nic jinýho v 7.
00:23:19 A čet jsem takovej dopis,
00:23:23 on hrál Nerudu a balil Karolinu Světlou,
00:23:26 myslím že to takhle bylo a já jsem tam objevil ten dopis,
00:23:29 kterej jsem přečet nahlas v nějaký společnosti
00:23:31 a byl z toho takovej průšvih.
00:23:32 Takže jsem ho vlastně udal.
00:23:34 Mimochodem, Davide, váš kolega Hřebejk,
00:23:36 jestli se nepletu, točí tak 1 Đ 2 filmy za rok.
00:23:39 To vy si dáváte dost na čas.
00:23:41 Vy kolikrát máte 3, někdy i 6 let pauzu,
00:23:44 než natočíte nějakej další film.
00:23:47 -Co v těch pauzách děláte?
-No připravuju ten film.
00:23:52 Takhle. Já jsem dotočil film Grandhotel
00:23:55 a myslel jsem si, že film Ve stínu natočím za 2 roky.
00:23:58 Ale ten film stál 71 miliónů,
00:24:01 bylo to hrozně složitý, je to dobovka,
00:24:05 sháněli jsme s Kryštofem Muchou, producentem, strašně dlouho peníze,
00:24:09 takže se to odsouvalo a pořád bylo co dělat.
00:24:13 Přiznám se, že ještě mám vlastní produkční společnost
00:24:15 a živím se vlastně reklamama,
00:24:17 protože filmem bych se nemohl živit.
00:24:19 To bych umřel hlady.
00:24:21 Jinak připravuju vždycky nějaký ještě další filmy.
00:24:24 Protože oni ne zcela všechny filmy vyjdou, co připravujete.
00:24:27 Nebo aspoň já to tak mám.
00:24:28 Že třeba připravuju teď, já nevím, 3 věci a jen 1 vyjde.
00:24:33 Mimochodem, když jste říkal,
00:24:36 že jste hrál nějakýho malýho udavače,
00:24:40 byly časy, kdy díky tomu,
00:24:42 že váš tatínek jezdil točit s Formanem do Ameriky,
00:24:45 kdy i po týhle stránce jste to asi neměli jednoduchý.
00:24:48 Já jsem se tatínka doteďka na to nikdy nezeptal.
00:24:51 Nebylo by pro vaši rodinu jednodušší,
00:24:53 kdybyste zůstali někde v Americe, jako zůstal ten Miloš Forman?
00:24:56 Asi jo. Já jsem to nikdy takhle neříkal, nebo nepamatuju,
00:25:01 my jsme vlastně tam zůstali, jednu chvíli.
00:25:03 Teď už snad se nám nic stát nemůže, když to řeknu.
00:25:06 Já myslím, že ne.
00:25:09 Kdybyste měl problémy, tak ombudsman.
00:25:12 -Ne, ne!
-Tohle neuměj.
00:25:15 Uvidíme ještě po volbách.
00:25:18 Prostě jsme tam zůstali,
00:25:21 táta se rozhod, že tam bude pracovat
00:25:24 a my, že tam zůstaneme jako rodina.
00:25:26 Akorát udělal 1 chybu, mně bylo 8 let
00:25:29 a maminka se mi pořád ptala, jestli se mi nebude stejskat.
00:25:34 A já jsem samozřejmě říkal, no bude, po babičce a tak.
00:25:37 A oni se tím zabejvali, hodně vlastně, tím mým názorem,
00:25:40 což si myslím, že je chyba.
00:25:43 Teda, tenkrát byla.
00:25:46 Dát na názor 8miletýho kluka? Takhle to myslíte?
00:25:48 Přesně tak.
00:25:50 A ještě pak tátovi umřel táta, tak jsme se rozhodli,
00:25:53 nebo táta se rozhod ze dne na den, že se vrátí
00:25:56 a zorganizuje ten pohřeb.
00:25:58 A vrátili jsme se a pak už jsme neměli odvahu.
00:26:01 -Na to nepřišla řeč už potom.
-Ne, no.
00:26:02 Já si ale myslím, že možná i proto tatínek se nedostal k řadě filmů,
00:26:08 i který točil Forman,
00:26:10 který by nepochybně točil, kdybyste v tý Americe byli.
00:26:13 To je pravda.
00:26:14 Jenom namátkou, vím, že nedělal ten Přelet přes kukaččí hnízdo,
00:26:18 což byla obrovská škoda.
00:26:20 Myslím, že dodneška ho to mrzí, protože ten film má strašně rád,
00:26:24 jako spoustu lidí a já taky.
00:26:26 To vlastně bylo v době, kdy nemoh jezdit do Ameriky.
00:26:28 On točil mj. nejen s Milošem Formanem,
00:26:32 ale s režisérem George Roy Hillem a přišel vlastně o film Podraz,
00:26:36 což je neuvěřitelnej film.
00:26:39 Tak to byly takový 2 rány,
00:26:41 který až zpětně si uvědomuje, jak byly obrovský.
00:26:45 Co vy? Zajímalo by vás točit něco právě v tom Hollywoodu?
00:26:52 Já vím, že řada mladejch filmařů tady o tom přemejšlí.
00:26:56 -Máte takový myšlenky?
-Jako dřív jsem měl, to se přiznám.
00:27:01 Ale když jsem měl tu příležitost tam nějak zůstat,
00:27:05 tak vlastně jsem nenatočil ještě nic tady,
00:27:07 takže to by bylo strašně těžký se tam prosadit.
00:27:12 Teď by mně nevadilo, úplně bych se nezhroutil,
00:27:15 kdybych tam nikdy nic nenatočil, ale na 2. stranu, proč ne?
00:27:20 Právě teď, když je ta možnost, že tam pojedeme,
00:27:23 tak znovu se pokusím třeba tam navázt nějaký kontakty.
00:27:26 Nejsem člověk, kterej by pohrdal americkou produkcí.
00:27:30 I když v poslední době se ty nůžky jakoby rozevřely,
00:27:34 mezi tím filmem, kterej mě zajímá, což je spíš nezávislej film
00:27:39 a mezi absolutní komercí, která už mě zajímá třeba míň.
00:27:42 Protože teď se točí šíleně filmů pro děti.
00:27:45 -V Americe?
-No, rodinnejch filmů.
00:27:47 Mě šokovalo, když jsme začínali, Ve stínu mělo 1. týden,
00:27:53 tak jsem se podíval,
00:27:54 samý ty filmy vedle nás byly buď pro děti, nebo to byl Batman,
00:27:57 nebo něco takovýho.
00:27:59 Ale vlastně, řeknu to možná blbě, ale nebyl tam žádnej normální film.
00:28:03 Že by prostě lidi tam mluvili mezi sebou, tak to tam jako...
00:28:09 O něčem to asi vypovídá!
00:28:10 Asi už nechoděj normální lidi do kina.
00:28:12 -Choděj, ale...
-Choděj?
00:28:14 Jo, určitě! Ale choděj s dětma.
00:28:16 Řekněte mně, vy jste říkal, že teď máte v přípravách něco,
00:28:19 že tak uvažujete o 3 filmech.
00:28:22 Kterej vypadá tak nejnadějnějc a co to je za žánr?
00:28:24 Protože vím, že vy se nějak, pokud jde o žánry, nevyhraňujete.
00:28:28 Ve stínu je údajně thriller a 1 ruka netleská bylo něco jinýho,
00:28:33 Samotáři, zase něco jinýho.
00:28:35 Na co teď máte spadeno? Nebo chuť! Na jakej žánr?
00:28:38 Já bych byl rád, kdyby to byla komedie,
00:28:41 nakonec ten scénář.
00:28:42 Což zatím se tomu směju.
00:28:45 A kdyby to nějak nedopadlo, tak to bude drama, nebo něco.
00:28:48 To už máte nějakej konkrétní nápad?
00:28:50 Pracuju s Petrem Kolečkem, což je výbornej scénárista,
00:28:53 kterej napsal Okresní přebor.
00:28:55 -Tady seděl, je výbornej.
-Ten je skvělej.
00:28:57 Akorát je jediná nevýhoda, že fandí Spartě, ale to nevadí.
00:29:03 U něj mi to nevadí.
00:29:06 Tak s tím bych rád, kdyby vyšla taková komedie,
00:29:07 která se odehrává na Slapech, na Slapský přehradě.
00:29:10 Protože se přiznám, že po těch 6 letech,
00:29:13 kdy jsem vlastně žil v těch 50. letech, jakoby,
00:29:16 protože když to připravujete a pak to točíte,
00:29:18 tak na vás ta tíseň padne, v každým případě,
00:29:22 tak bych si chtěl odpočinout u nějakýho lehčího žánru.
00:29:26 -To bych chtěl dělat.
-Tak ať to klapne!
00:29:27 David Ondříček!
00:29:39 Naším dalším, tedy 3. hostem je mladá,
00:29:43 řekl bych nadějná herečka, Marika Šoposká!
00:29:53 Vítám vás, dobrý večer, dobrý večer.
00:29:58 Já jsem říkal mladá nadějná.
00:30:01 Mladých hereček je poměrně hodně, čili konkurence je velká.
00:30:05 A víte, co mě zaujalo?
00:30:07 Vy jste se někde nechala slyšet, jenom takovej titulek jsem zahlíd,
00:30:10 že jste řekla, mladá herečka to má dneska těžké.
00:30:15 Ale už jsem se nedověděl proč a v čem?
00:30:17 -V čem to má dneska...
-Vy jste nečet ten článek!
00:30:22 To jsem nečet! Jen titulek!
00:30:23 Šoposká, mladý herečky to maj dneska těžký!
00:30:26 No tak prostě, mají to těžký, jako všichni začátečníci.
00:30:30 Proč zrovna herečky?
00:30:31 Já bych řek, že to maj všecko lehký.
00:30:33 Jo? Aha!
00:30:35 No tak, jdete na casting, mladý režisér se na vás podívá.
00:30:38 Byla jste na castingu už někdy u pana Ondříčka?
00:30:40 -Nebyla.
-Zatím ne.
00:30:44 -A chodíte na castingy?
-Chodím, no jasně.
00:30:47 Chodím. To chodí asi všechny mladý herečky.
00:30:50 A konkurence je prostě velká, všichni jsou šikovný.
00:30:56 A ještě si myslím, že člověk,
00:30:58 tím, že nemá tolik zkušeností na začátku, tak je limitovanej
00:31:03 a lidi se k němu mnohdy nechovaj úplně slušně
00:31:07 a dovolej si k němu věci,
00:31:08 který by si třeba ke starším, ostřílenějším hercům, nedovolili.
00:31:13 Vy musíte mít nějakou špatnou zkušenost!
00:31:15 -No, úplně špatnou nemám.
-Kdo se k vám choval ošklivě?
00:31:19 Třeba mi nechtěli podat bundu, když mi byla zima!
00:31:22 -Nebo něco takovýho!
-Dá se to řešit, tohleto?
00:31:31 To vy už berete jako ústrk!
00:31:32 Vám je zima, že máte husí kůži až třeba!
00:31:36 -No, jo.
-A von vám nikdo nepodá bundu.
00:31:40 Ne, já jsem to nemyslela takhle, samozřejmě. To byla legrace.
00:31:43 Ale myslela jsem to tak,
00:31:44 že prostě člověk je bezbrannej, na tom začátku.
00:31:51 Mimochodem, vám je 22, to můžu říct.
00:31:54 Jo, můžete.
00:31:55 V tomto věku se dá říct věk. Dá se říct, že jste na začátku.
00:32:00 Na mladé herečky jsou často kladeny kolikrát těžké úkoly,
00:32:04 by se dalo říct.
00:32:05 Kterej doteď byl,
00:32:07 dejme tomu před kamerou, ten nejtěžší?
00:32:08 S čím jste měla největší problém?
00:32:10 Já mám teď v živý paměti dost silnej zážitek pro mě,
00:32:14 kterej se mi stal asi před týdnem.
00:32:17 Protože teď točím seriál v ČT, kde hraju cirkusačku
00:32:23 a musela jsem hrát s 20tikilovou krajtou.
00:32:26 Já jsem ji měla na krku.
00:32:27 A předtím jsme na hada v životě ani nešáhla!
00:32:30 A dost se jich bojím.
00:32:33 Takže se ke mně ten pán, co chodí s těma zvířatama,
00:32:35 komu ten had patří, tak ke mně nenápadně přišel
00:32:39 a začal mi nenápadně říkat, ať si ji pohladím.
00:32:42 Už to pro mě byl na začátku naprosto nepředstavitelnej zážitek,
00:32:44 že bych na ni vůbec měla šáhnout, na tu krajtu!
00:32:48 Tak teda, nakonec jsem to zvládla a on,
00:32:50 když viděl, že jsem ji pohladila, tak mi ji dal rovnou na krk.
00:32:52 Načež já jsem chytla takovej menší hysterák.
00:32:56 -Jo? To vy umíte?
-Ono to šlo samo v tu chvíli.
00:33:04 Ale myslela jsem si, že už nemám tyhlety dětský reakce,
00:33:07 ale začla jsem si normálně regulérně klekat na zem
00:33:11 a kopat nohama!
00:33:14 -Čili, klasická hysterka prostě!
-No, no, přesně tak!
00:33:17 Čili, polili vás studenou vodou, ne?
00:33:19 -A točilo se dál.
-To ne.
00:33:21 Ale musím říct, že na mě kladli takový dost tichý nátlaky,
00:33:26 jako že kolem mě chodili a říkali mi jako,
00:33:29 no ale, pohladíš ho, viď?
00:33:30 A já, no jo, no dobře, tak ho pohladím.
00:33:33 To je ve scénáři, pohladit hada?
00:33:36 Ve scénáři prostě bylo, že s tím hadem vyrůstám,
00:33:38 žiju s ním, takže mi ten had vůbec nevadí!
00:33:41 Takže nakonec, nakonec jsme to nějak natočili a zvládla jsem to.
00:33:45 Ale myslím si, že vůbec se ten můj strach nezmenšil.
00:33:49 A kdybych to dneska měla točit,
00:33:50 tak mám úplně stejnej strach, jako předtím.
00:33:52 A ona byla nějak, to byla ochočená nějaká?
00:33:56 Ona krajta, oni škrtěj, jestli to nevíte!
00:33:59 Ona, ne, že by lezla a štípla vás!
00:34:02 -To normálně utáhne!
-No právě!
00:34:04 -Oni škrtěj!
-Škrtěj! Ta se obtočí!
00:34:07 -Když jste jí sympatická! Co?
-No.
00:34:11 A ještě mi ten pán od těch zvířat říkal právě,
00:34:14 prosím vás, hlavně, když vás kousne,
00:34:16 tak nesmíte cuknout!
00:34:19 Já jsem říkala, aha! A co mám dělat?
00:34:21 Mít tu ruku v tý tlamě? A on, no, no!
00:34:25 Říkám, aha, no, tak to určitě vydržím.
00:34:29 Krajtě se vejde vaše ruka...
00:34:30 Ne, ono šlo o to, že když ten had skousne,
00:34:32 tak ty zuby, kdybyste mu vyškub tu ruku, což je reflex každýho,
00:34:36 to by udělal každej!
00:34:37 Tak mu vyrvete ty zuby
00:34:38 a ty zuby vám zůstanou zapíchaný v tý kůži.
00:34:41 Kdežto když neucuknete, což podle mě nejde
00:34:45 a je to nadlidská reakce,
00:34:46 tak on za chvíli ten stisk povolí a vyndá si ty zuby,
00:34:52 zuby mu zůstanou, vám zůstane ruka.
00:34:57 To se hezky radí.
00:34:58 A můžete se rozejít v klidu a v poklidu s hadem.
00:35:01 A to byl váš nejdramatičtější zážitek?
00:35:03 Nebo jen proto, že to bylo před tejdnem,
00:35:05 jste si na to vzpomněla?
00:35:06 Teď to tak vnímám, že to byl můj nejstrašnější zážitek.
00:35:08 A musím říct, že i v tu chvíli jsem si říkala,
00:35:10 když jsem měla toho hada na krku,
00:35:12 tak jsem si říkala, že bych nejradši točila
00:35:14 všechny erotický scény na světě radši,
00:35:16 než tady mít toho hada na tom krku!
00:35:23 Vy už jste nějakou takovou, že tak o tom mluvíte, že radši...
00:35:26 -No, no, no.
-Jo, něco takovýho už?
00:35:29 To jsem točila pak o 3 dny později.
00:35:32 -Takže jsem tomu neunikla.
-Už jste měla zkušenost s hadem!
00:35:38 A vy jste točila 3 dni na to, furt jako cirkusačka,
00:35:41 nějakou lechtivou scénu?
00:35:42 -Jo.
-Prosím vás!
00:35:44 No. I cirkusáci dělaj takovýhle věci.
00:35:58 Mimochodem, musím říct,
00:35:59 že jestli v něčem máte opravdu zkušenost,
00:36:02 tak jsou to princezny.
00:36:03 Máte spočítáno kolik už jste hrála v pohádkách princezen?
00:36:06 -Tak 5, 6 možná.
-Že jo?
00:36:09 No.
00:36:10 Dá se vůbec hrát princezna třeba pokaždý jinak?
00:36:13 Nebo furt rozněžnělý, třeba zamilovaný oči?
00:36:17 Ne, řekla bych, že ne.
00:36:18 Mě to ze začátku samozřejmě hrozně bavilo,
00:36:20 protože to bylo 1. moje natáčení.
00:36:23 To byla která pohádka?
00:36:24 1. moje pohádka byla Boháč a chudák,
00:36:27 se Zdeňkem Zelenkou.
00:36:28 -To byla taková moje úplně 1.
-Režisérem Zelenkou.
00:36:31 -Tam jste hrála princeznu.
-Jo.
00:36:33 A pak v tom jste dělala, což si i já pamatuju,
00:36:35 jak se jmenovala? Mucimutr?
00:36:36 -Micimutr.
-Micimutr! Mucimutr!
00:36:38 To byla vlastně moje poslední taková pohádka
00:36:41 a pak už mě nikdo neoslovil na princeznu.
00:36:45 Že už jste okoukaná, jako princezna?
00:36:47 Myslím si, že určitě už jsem okoukaná z princezen.
00:36:51 Tak, myslím si, že už jsou asi i mladší.
00:36:58 Taky si třeba ráda zahrajete úplně opačnej typ?
00:37:01 Třeba nějakou potvoru, nebo něco? Láká vás to, jako herečku?
00:37:04 Že vás ty princezny trošku už nuděj?
00:37:07 Musím říct, samozřejmě, že po 6 princeznách,
00:37:10 už je to trošku stereotyp.
00:37:12 A přesně jak jste říkal,
00:37:14 všechny princezny prostě nejde hrát jinak.
00:37:16 Jsou to furt princezny.
00:37:19 A já jsem právě těsně po tý pohádce Micimutr, co jsem dotočila,
00:37:23 tak jsem začala točit film Poupata,
00:37:25 kde hraju vlastně úplně opačnej charakter.
00:37:28 Za 1. to je současnost, docela drsná současnost,
00:37:33 takže tam hraju...
00:37:35 -Co tam hrajete? Nějakou feťačku?
-Ne, feťačku úplně ne.
00:37:38 Ale hraju tam holku, který je 18 a nechtěně otěhotní
00:37:41 a žije v takovým ne úplně příjemným prostředí životním.
00:37:45 Je to jako na periferii
00:37:47 a teď ona ani neví moc s jakým klukem to dítě má.
00:37:52 -Tak to vás bavilo, tohleto!
-Jo! Po tý princezně mě to bavilo.
00:37:56 Že to je vlastně něco úplně jinýho.
00:37:58 Já jsem se někde dočet, že se točí, nebo má točit,
00:38:02 to mě když tak opravte, film o Olze Hepnarové.
00:38:08 To je ta, která neslavně proslula tím, že tady na Letný v tom autě
00:38:13 srazila na refýži těch 8 lidí.
00:38:15 A poslední vlastně, kdo dostal trest smrti.
00:38:17 Co tam hrajete? Tu Hepnarovou přímo?
00:38:20 Ne, ne, ne. Já nehraju Hepnarovou, ale hraju tam holku,
00:38:25 do který se vlastně zamiluje ta Olga.
00:38:28 -To už je natočený?
-Ne, není.
00:38:30 Ale četla jsem ten scénář.
00:38:32 Není to nic strašnýho, nic, do čeho bych nešla.
00:38:36 Je to tam spíš naznačený,
00:38:38 než že by se tam odehrávaly nějaký věci.
00:38:41 Ale ten samotnej příběh je docela síla.
00:38:43 Četla jste to, asi jste o tom moc nevěděla.
00:38:46 Ten případ jste neznala?
00:38:48 Já jsem předtím, než jsem dostala ten scénář,
00:38:50 tak jsem vůbec nevěděla, kdo to byl.
00:38:52 A musím říct, že ti 2 režiséři, kteří to dělají,
00:38:58 mi vyprávěli spoustu historek o tom,
00:39:01 že tím projektem se táhne taková, že každej, kdo do toho vstoupí,
00:39:06 do toho projektu, má nějakej, špatnej prostě zážitek.
00:39:11 Že mají pocit, že je to nějakým způsobem prokletý,
00:39:14 ta Olga Hepnerová i ten celej její příběh.
00:39:17 Mně se teda nestalo zatím nic strašnýho,
00:39:20 ale můžu říct, že když jsem si to přečetla,
00:39:23 tak se mi o tom ještě tu noc zdálo.
00:39:27 -O celým tom případu.
-Ne o celým.
00:39:30 Ale zdálo se mi, že jsem se v tom snu
00:39:33 setkala s tou Olgou
00:39:34 a vlastně to ve mně zanechalo dost negativní zážitky pak ráno.
00:39:39 Že jsem si říkala, ono to nebude tak samo sebou.
00:39:41 To, co mi říkali o tý pověsti toho projektu!
00:39:46 Ale uvidíme, jak to dopadne! Snad to přežiju.
00:39:48 Sen jste měla strašidelnej, by se dalo říct.
00:39:51 Vy, jestli se nepletu,
00:39:52 jste vystudovala konzervatoř, nikoliv DAMU.
00:39:55 Ano, konzervatoř pražskou.
00:39:56 Často herci, kteří projdou školou, ať už konzervatoří nebo DAMU,
00:40:01 sentimentálně vzpomínaj na pedagogy,
00:40:03 který jim dali ty základy.
00:40:05 Máte někoho takhle, kdo vás učil na tý konzervatoři
00:40:09 a kdo vám dal ty základy?
00:40:11 Vzpomínáte na svý pedagogy?
00:40:13 Já samozřejmě budu taky sentimentálně vzpomínat.
00:40:18 Mě učila Jana Preissová a pan Satoranský.
00:40:22 A já myslím, že každej, kdo prošel jejich rukama,
00:40:25 nebo je trochu zná...
00:40:27 -Rukama pedagogickejma.
-Ano, pedagogickejma, samozřejmě.
00:40:30 Tak prostě o nich nemůže říct nic špatnýho.
00:40:33 Protože to jsou úžasný lidi, úžasný pedagogové,
00:40:37 který odučili už vlastně, myslím, že bych řekla,
00:40:40 víc generací herců a dělají to prostě tak,
00:40:46 že k těm lidem,
00:40:48 který na tu školu přijdou v 15 letech
00:40:51 a jsou v podstatě ještě děti, tak oni si k nim opravdu vytvořej
00:40:54 takovej až jako rodičovskej vztah.
00:40:57 Vy hrajete, myslím, v kolika divadlech současně?
00:40:59 Dneska to je taková běžná věc!
00:41:00 Já, jako starší, se tomu dost divím.
00:41:03 Vždycky to bylo angažmá v 1 divadle.
00:41:04 A dnes herečka nebo herec hraje třeba ve 3 divadlech najednou.
00:41:08 -Ano, já hraju ve 3 divadlech.
-Pochlubte se. V Národním.
00:41:12 V Činoherní klubu a v Divadle v Celetný!
00:41:15 Marika Šoposká!
00:41:22 Přátelé, to je pro dnešek všechno!
00:41:25 Vám děkuju za pozornost, vám také děkuju za pozornost!
00:41:28 Snad už ani nemusím říkat, že přesně za týden,
00:41:31 tedy v pátek večer, jsme tady opět!
00:41:35 Na shledanou!
00:41:37 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnes K. Šíp přivítá ombudsmana P. Varvařovského, herečku M. Šoposkou a režiséra a producenta D. Ondříčka, který letos oslavil významné životní jubileum (2012). Režie V. Polesný
Tentokrát Karel Šíp přivítá v divadle Semafor Veřejného ochránce práv – ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského, herečku Mariku Šoposkou a producenta a režiséra Davida Ondříčka.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
