00:00:32Dobrý večer, ano, děkuju vám.
00:00:35Děkuju a zdravím naše diváky v pražském divadle Semafor,
00:00:39samozřejmě vítám u obrazovek i vás, milí televizní diváci.
00:00:43Jedním z mnoha problémů naší současnosti
00:00:46a v tom mi určitě dáte za pravdu, je přebujelá administrativa.
00:00:51Takovejch těch úředníků v státní správě
00:00:53je strašný množství a nejenom to!
00:00:54Každej určitě máme svoje zkušenosti s těma úředníkama za přepážkama.
00:00:57S jejich kolikrát pomalostí, s jejich nevstřícností,
00:01:01arogancí, někdy i hrubostí.
00:01:04Celej ten stav, myslím, hezky vystihuje
00:01:071 úsměvná úřednická historka.
00:01:10Tu vám teda řeknu.
00:01:12Do jednoho takovýho úřadu nastoupil novej vedoucí,
00:01:15svolal si všechny ty podřízený úředníky a říká jim:
00:01:18Ode dneška tady najedu na zcela novej týdenní pracovní pořádek.
00:01:26A sice: Pondělí, odpočinek po pracovním volnu,
00:01:31úterý, příprava na pracovní den, středa, pracovní den,
00:01:36čtvrtek, odpočinek po pracovním dnu,
00:01:39pátek, příprava na pracovní volno a sobota, neděle víkendové volno.
00:01:45A jeden ten úředník se přihlásí a říká:
00:01:47A v tu středu tady budeme strašit do kolika?
00:02:00Na tuhle historku jsem si vzpomněl jen proto, že bejvaly doby,
00:02:04kdy si člověk na ty věci,
00:02:05na ty úředníky, na ty úřady, neměl kde stěžovat.
00:02:08Dokonce si pamatuju na takovou okřídlenou větu, která,
00:02:10když někdo si chtěl stěžovat, tak se řeklo:
00:02:13To si můžeš jít stěžovat maximálně do lampárny na hlavním nádraží.
00:02:16Nevím, čím si lampárna na hlavním nádraží vysloužila to,
00:02:19že tam každýho posílali, aby si tam šel stěžovat.
00:02:22Proč o tom mluvím. Dneska už je kde si postěžovat.
00:02:26Protože zhruba asi 12 let existuje úřad,
00:02:31jehož nejvyšším představitelem je tzv. ombudsman.
00:02:34Naším 1. hostem je současný ombudsman,
00:02:38dr. Pavel Varvařovský!
00:02:53Pane dr., jen mi řekněte,
00:02:56stěžovat si lidi můžou samozřejmě u vás, ale jen písemně?
00:03:00Anebo taky někdo může do vašeho úřadu přijít
00:03:03a někdo ho přijme, nebo vy ho přijmete?
00:03:05A řeknete, tak, co máte na srdci, já vám pomůžu?
00:03:08Já ho nepřijmu,
00:03:10protože 8000 lidí za rok bych nezvlád,
00:03:13ale může přijít kdykoliv, jakkoliv, může podat elektronicky...
00:03:18Když se ohlásí dopředu, tak si uděláte čas?
00:03:21Choděj k vám lidi osobně, nebo jen řešíte papíry?
00:03:25Chtěj mi to vyložit, ale byla by to ztráta času.
00:03:28Já mám na to lidi! Protože ti to musí sepsat!
00:03:34Někdy přijde člověk, víte, s takovou věcí, že,
00:03:37to se snad ani nedá!
00:03:39-To řekněte! S čím za váma choděj?
-S hroznejma blbostma někdy.
00:03:44Ale nechci urazit.
00:03:46My máme 60% věcí, co nám patří, zbytek, co nám nepatří.
00:03:53A je to tak, že my se snažíme každému vyhovět,
00:03:57jsme otevřený úřad.
00:03:59Pane Šíp, když přijedete do Brna a budete mít nějaký pocit,
00:04:05že vám veřejná správa ublížila,
00:04:09vejděte hlavním vchodem, tam se vás někdo ujme,
00:04:12tam má vždycky někdo službu, sepíšou to s váma...
00:04:15-A zase mě pošlou pryč.
-Ano!
00:04:18A my se na to podíváme,
00:04:19jestli na tom je, nebo na tom něco není.
00:04:22-A za rok mně dáte vědět.
-Zhruba do měsíce vám dáme...
00:04:27Do měsíce to vyřizujete.
00:04:29No, nevyřídíme, ale dáme vám vědět jestli...
00:04:40To mě uklidnilo, že budu vědět!
00:04:42Abychom si rozuměli!
00:04:44Dáme vám vědět např., že váš spor s vaší rodinou o dědictví
00:04:49my řešit nebudeme.
00:04:53Čili, vy přesně víte co můžete a co nemůžete!
00:04:57Měli bychom to vědět.
00:04:59-Víc je určitě toho, co nemůžete!
-Obráceně.
00:05:02Asi 60 % můžeme, asi 40 ne.
00:05:05Z těch 8000 věcí, zhruba, co za rok dostaneme,
00:05:09vynásobte si to, 60 % ombudsman ano,
00:05:1440, ale nevyhodíme vás!
00:05:16To by ještě tak scházelo, pane doktore!
00:05:20My vám poradíme, kam můžete se obrátit,
00:05:23dáme vám poučení, dáme vám, řekl bych, informace,
00:05:26za který by si advokát řekl spoustu peněz a u nás to máte,
00:05:30jak říká moje holandská dcera, "chrátys".
00:05:34Vy máte holandskou dceru?
00:05:36Já mám dceru, žijící dlouho v Holandsku.
00:05:38Takže ona má takový, g a ch se jí plete.
00:05:42Vykradli jim auto u nás a ten policajt říká, českej,
00:05:46říká jí, jak se jmenujete?
00:05:48Ona říká Chrévrs. A on jí říká, jak se to píše?
00:05:53A ona říká normální ch a myslela g.
00:05:59A on jí opravdu auto vykrad nějakej chauner, že jo?
00:06:10To máte celou budovu, pane dr.? Nebo jen nějaký patro?
00:06:13-Myslíte to, kde nás vykradli?
-Myslím v tom Brně!
00:06:18Ten ombudsmanskej úřad.
00:06:19Máme, to už dr. Motejl zařídil, máme barák, ano.
00:06:24-Kolik tam je úředníků?
-My nejsme úředníci.
00:06:28My jsme, já říkám, my jsme lidoví advokáti.
00:06:31Je nás tam asi 110 a z toho je 70 právníků.
00:06:36A vy všecko musíte podepsat. Jinak to dál nejde.
00:06:39Bez vašeho podpisu.
00:06:40Ten závěrečný výstup podepisuju já, což je strašný.
00:06:45-Vy si to musíte taky přečíst!
-Snažím se.
00:06:48Anebo to tam hodíte, že věříte podřízenejm!
00:06:50Ne, ne! Zatím ne!
00:06:52Ale pokud to takhle bude narůstat,
00:06:55tak já nemám tu náturu, že bych to podepsal rovnou.
00:06:58Tak asi bych rezignoval. A bude to chtít nějakého smělce.
00:07:02Co jste to řek? Že byste rezignovala?
00:07:04-Fakt jsem řek rezignovala?
-Vy jste řek rezignovala.
00:07:05-To se omlouvám.
-Vy s tímhle máte nějakej problém?
00:07:07To jsem nechtěla! To jsem nechtěla!
00:07:16Já si myslím, že většinou, to bude asi problém vašeho úřadu,
00:07:21že lidi asi moc nevědí, co všecko vy můžete a co nemůžete!
00:07:25Veřejný ochránce práv, nebo, chcete-li, onbudsman,
00:07:28působí na poli, kterému se říká veřejné právo.
00:07:32Tzn., problémy, co mají lidé s úřady.
00:07:36Nikoli, co mají lidé mezi sebou.
00:07:40Tzn., já vemu trošku školní příklad.
00:07:44Vy dostanete, to by taky možná šlo, doměření daně.
00:07:51A vy budete říkat, to jste mě vzali na hůl,
00:07:53tak se odvoláte k tomu finančnímu ředitelství.
00:07:57-A zase ne, tak to je moje parketa.
-To je vaše parketa.
00:08:00Tam můžu. Ale např., budete názoru, že zastupitelstvo městské části
00:08:10změnilo územní plán a vám se to nelíbí,
00:08:14to je výkon tzv. samostatné působnosti obce, tam já nemůžu.
00:08:20Pane doktore, ale já myslím, že jsou věci,
00:08:22který třeba nikdo konkrétně stížnost nepodá,
00:08:25ale vy sám zarergistrujete nějaký problém
00:08:27a snažíte se to řešit.
00:08:29Já jsem si nedávno si někde přečet, že vám tak leží v žaludku,
00:08:34že nezaměstnaný se musej pravidelně,
00:08:38snad několikrát tejdně hlásit na poštu.
00:08:41A vy proti tomu něco děláte, že jo?
00:08:43No, já dělám, ale obávám se, že zatím to mé snažení je k ničemu.
00:08:48Proč musej lidi chodit na poštu? Tam je práce nějaká?
00:08:51To se musíte zeptat pana ministra v demisi. Já nevím.
00:08:57Jo, toho! Ten mi toho řekne!
00:09:02Ten má šišku takovouhle a ještě se bude zabejvat mejma...
00:09:09Stížnostma!
00:09:13To je tak! Ta myšlenka není špatná. Aby lidi...
00:09:18-Chodili na poštu?
-Ne, počkejte!
00:09:20Tady v Praze vám to tak nepřijde. Tady máte poštu na každým rohu.
00:09:24Tak. Ale ta myšlenka byla taková,
00:09:27že úřady práce, zejména u nás, jsem venkovan,
00:09:30na venkově jsou daleko!
00:09:32Takže se přiblíží těm lidem ta státní správa.
00:09:36Tzn., budou tzv. kontaktní místa.
00:09:39Ergo, od nás z vesnice
00:09:41nebude nutno jezdit na pracák, jak se říká, do Prostějova,
00:09:46bude to blíž.
00:09:47Pak byste čekal, že na těch místech vám poskytnou servis.
00:09:51Že to, co je na tom pracáku bude někde blíž!
00:09:56-Na tý poště!
-Počkejte!
00:09:58Ještě poštu nechte stranou!
00:10:01Čili představíte si,
00:10:02že bude někde, v menší obci, v městysu,
00:10:06bude nějaké místo, tam bude nějaká úřednice,
00:10:10bude říkat, pane Šíp, vidíte,
00:10:11nemusel jste vážit cestu do Prostějova, tady to máte kousek,
00:10:15dojel jste na kole, my vám tady poradíme, pomůžeme,
00:10:18všechno tady vyřídíte.
00:10:20Jenomže, když vymysleli, že to bdue dělat pošta,
00:10:24tak když si otevřete webové stránky pošty,
00:10:27tak tam se dočtete, když si kliknete "donez"
00:10:31od nás nečekejte žádné služby.
00:10:34-Počkejte, co je to "dones"?
-To je docházka nezaměstnaných.
00:10:41-To by mě nenapadlo teda!
-Mě taky ne! Mě taky ne!
00:10:45Donez! Čili z na konci!
00:10:50My, než jsme začli,
00:10:51tak jsme se domluvili, že jsme stejný ročník.
00:10:54Takže jsme, chodili jsme na vojnu...
00:10:57-Zkratky!
-No jasně!
00:10:58Já si pamatuju, že PTK je protitankový kanon.
00:11:03Takže, když bylo to donez, jsem říkal, was heisst?
00:11:06Docházka nezaměstnaných. Takže ta idea je...
00:11:10A ještě abych řekl.
00:11:12Má to být opatření proti nelegální práci.
00:11:17Čili, představa toho mozku, který to vymyslel...
00:11:30Je taková, že když vy musíte
00:11:33v předem určenou dobu přijít na poštu,
00:11:38tak vlastně nemůžete dělat načerno.
00:11:42Jo proto se musej hlásit na poště!
00:11:46On tam přijde ten člověk, ta bába za tím okýnkem mu nepomůže,
00:11:51řekne, pane Novák, pane Šíp, jste tady, klik,
00:11:56vyjede jí ten systém, pokud to funguje.
00:12:03Takto vyjede lísteček, dneska máme, co máme dneska?
00:12:08-To je jedno!
-Pondělí!
00:12:10Ne, já abych vám nastínil ten praktickej projekt.
00:12:13-Mimochodem, dneska máme pátek.
-Pondělí 8.
00:12:18Dneska máme, pane doktore, pátek!
00:12:25Ale to je vedlejší. To je vedlejší!
00:12:27To jste mi neřek, než jsme začli.
00:12:31Já jsem vám měl říct, že je dneska pátek, pane dr.?
00:12:36-A já bych se nad sebou zamyslel.
-Ale já jsem vás přerušil.
00:12:43Rozumíte, ten systém je natolik, natolik zvláštní,
00:12:48že vám se nedostane žádné,
00:12:51podívejte, tady máme volné místo, támhle, onde,
00:12:54to by vám mohlo vyhovovat.
00:12:56Pouze vás odkliknou, že ještě žijete, že jste přišel.
00:13:00A dostanete lísteček, že máte přijít pozítří v 13 hod.
00:13:05Příklad. Vy řeknete, ale já pozítří ve 13 hod. jdu k zubaři. Nezájem.
00:13:13Prostě přijdete a když nepřijdete,
00:13:15tak ten úřad vás má právo
00:13:19z té evidence nezaměstnaných vyřadit,
00:13:21se všemi důsledky z toho plynoucími.
00:13:24A já jsem se snažil,
00:13:26argumentace ministerstva je taková, že je to bezvadný,
00:13:32protože od nového roku, nebo od kdy to platí,
00:13:36už vlastně z té evidence se nechalo vyškrtnout,
00:13:40nebo bylo vyškrtnuto, já teď to číslo neřeknu!
00:13:43Já jsem říkal, no dobře,
00:13:44protože každej člověk,
00:13:45který má nějaký smysl pro vlastní hrdost,
00:13:49tak řekne, víte co, než já bych tohleto, tak nazdar!
00:13:55Vybavil byste si, pane doktore, opravdu nejkurioznější případ,
00:13:59kterej vám přistál na stole?
00:14:01Dostal jsem dopis:
00:14:03Jste moje poslední naděje, už po 3. reklamaci
00:14:07mi stále bliká kontrola airbagu.
00:14:21-Co s tím ale!
-Právě!
00:14:22Pane dr., vaše funkce je nějak časově omezená?
00:14:25Že jen po určitou dobu můžete funkci vykonávat?
00:14:29Je omezená 6 lety, což se mi zdá dlouho teda.
00:14:36Když si to tak srovnám,
00:14:37ve starém Římě byli tzv. tribuni lidu
00:14:41a tam dobře věděli co to obnáší, takže to limitovali na 1 rok.
00:14:45Protože si říkali,
00:14:46že dýl to žádnej normální člověk nemůže vydržet.
00:14:50-Vy už jste jak dlouho ve funkci?
-Já jsem 2 a kousek.
00:14:53Ale už mi ubývá sil.
00:15:02Vy třeba to můžete, je to ze zákona možné, abyste to položil?
00:15:07Je to jediné, řekl bych, takové světlé místo,
00:15:12protože tam se říká, že funkce, kromě jiného,
00:15:16jako kdybych se třeba dopustil trestného činu, nebo pod.,
00:15:20že zaniká také den po té, kdy předsedovi,
00:15:23předsedkyni v našem případě, poslanecké sněmovny sdělím,
00:15:28že na svoji funkci rezignuji.
00:15:30Takže není tam žádná výpovědní doba.
00:15:33-2. den.
-No...
00:15:35-To položíte.
-Tak!
00:15:37Když to donesu ručně, tak zejtra.
00:15:39Co může bejt důvodem? Že jste unavenej?
00:15:41Tam není důvod žádný. Tam prostě, mně je 67,
00:15:46já prostě řeknu, že už nevládzem, jak říkají kamarádi Slováci.
00:15:52Mimochodem, kdybyste tam napsal: Už jsem unavená,
00:15:54tak vás sprostěj funkce...
00:16:03Já mám spíš tak, vy budete taky pamětník,
00:16:06pan Vodňanský měl takový drobný veršíky
00:16:10a já bych spíš si troufla teda napsat:
00:16:15Ani cele, ani zpola, nemíním vám dělat vola.
00:16:21A zatím jste v situaci že byste těch 6 let dosloužil
00:16:24anebo přemejšlíte potajmu...
00:16:26Já teď mám takový soukromý mezník,
00:16:29já jsem vlastně za pana dr. Motejla.
00:16:33A pan dr. Motejl, kdyby mu dal pánbůh zdraví,
00:16:37tak by to svoje služební 6tileté období skončil,
00:16:42ono je to jedno, 15. 12. letos.
00:16:48Já, když jsem se tam s tím seznámil a s tím, co tam chodí,
00:16:52tak, víte, kdybych měl, jak je to v pracovním poměru,
00:16:55to lidi znaj, že máte 3měsíční zkušební dobu, už bych byl pryč!
00:17:00Já neměl tu hrůzu, že půjdete do důchodu!
00:17:04Já v důchodu 6 let byl.
00:17:06Já jsem šel do předčasnýho důchodu, v 59, bylo mi dobře,
00:17:10četl jsem si, psal jsem.
00:17:13Pak jsem souhlasil s tou kandidaturou.
00:17:16Mezi náma teda, já měl za to, že mě nezvolí.
00:17:19Tak jsem si říkal, že bude menší problém, říct jo
00:17:22a oni mě nezvolí, já řeknu nazdar!
00:17:25Já jsem tenkrát, mně to nedalo, čeština je květnatý jazyk,
00:17:27můžete říct, děkuji vám pěkně a můžete říct, což jsem řek já,
00:17:30tak vám teda pěkně děkuju.
00:17:36Uvidíme, jak to dopadne,
00:17:38každopádně, ať to dopadne tak, nebo tak,
00:17:40vám přeju klidnej důchod!
00:17:42-Já vám taky.
-Pavel Varvařovský!
00:17:54Naším dalším hostem je, řekl bych, mladý filmový režisér
00:17:59David Ondříček!
00:18:09Tady, tady. Posaďte se, dobrý večer.
00:18:13Já musím říct, že mám trošku mezeru jaksi v kulturním vzdělání,
00:18:19protože jsem nestihnul shlédnout váš poslední film,
00:18:22který se jmenuje Ve stínu,
00:18:24ale zase jsem stačil zaregistrovat,
00:18:26že už bude soutěžit o americkýho Oscara.
00:18:31Je to váš sen?
00:18:33Nebo aspoň dílčí sen, mít toho Oscara?
00:18:38Určitě. Tak já nevím, já myslím,
00:18:40že každýho filmaře to neurazí, kdyby náhodou.
00:18:45To ne, ale může někdo o tom snít, jako o nejvyšší metě filmařský.
00:18:50Anebo taky ne.
00:18:51Já myslím, že kdo se filmem zabejvá, snaží se ho nějak dělat,
00:18:54tak ví, že člověk sní spíš, že udělá ten film.
00:18:59A pak když je ten film jakkoli oceněnej,
00:19:01komukoliv se líbí, tak je to vždycky úžasný.
00:19:04Samozřejmě, Oscar je skvělej, nebo byl by skvělej,
00:19:08ale zároveň, když vám někdo řekne, že ten film se mu líbil,
00:19:11tak je to taky úžasný.
00:19:12Vy jste ze slavný filmařský rodiny,
00:19:15váš tatínek slavnej kameraman Miroslav Ondříček.
00:19:182 x, jestli se nepletu, byl na toho Oscara nominovanej,
00:19:21ale nikdy ho nedostal.
00:19:22Je to i trošku to, co v tom hraje roli,
00:19:25že byste přece jen byl rád, aby ve vaší domácnosti,
00:19:27nebo v rodině Ondříčků 1 ten Oscar přistál?
00:19:31Víte, že asi jo? Možná, že jo, vlastně.
00:19:34Vlastně by to bylo hezký,
00:19:35že bych toho tátu takhle přetrumfnul.
00:19:39-Takhle vy to berete!
-Že bych se moh na něj vytahovat.
00:19:43Tam to bylo takový hrozně...
00:19:45On když jel podruhý na toho Oscara, to bylo za Amadea, jemu bylo 50,
00:19:50všechno mu vycházelo, tam je ještě taková věc,
00:19:55že vlastně vám nejdřív dají cenu kameramani,
00:19:59za asociaci kameramanskou.
00:20:01A vlastně za 50 let se stalo jen 1 x,
00:20:04že by někdo dostal tu kameramanskou cenu
00:20:06a pak by nedostal Oscara.
00:20:08Takže on dostal tu kameramanskou cenu
00:20:11a teď tam zavolal maminku, do Ameriky, tak tam šli spolu
00:20:16a táta je takovej pověrčivej, spíš katastrofista,
00:20:19ale tentokrát si myslel opravdu, že to dostane, toho Oscara.
00:20:23A on ještě špatně slyší.
00:20:26Takže tam seděli, na tom Oscarovi, teď rozbalili tu obálku,
00:20:30přečetli to jméno, táta vstal, ještě říkal,
00:20:36Evičko, co tam mám říct?
00:20:39Já to teda musím takhle veřejně říct, jak to bylo
00:20:41a on jako neslyšel, že to dostal vlastně jeho kamarád,
00:20:45kterej ani nepřijel a pak mu telefonoval,
00:20:47že vlastně vůbec nepočítal s tím, že by to moh dostat někdo jinej.
00:20:51A je pravda, že třeba pan Forman předtím říkal,
00:20:54tak 1 Oscara máme jistýho, Mirek to dostane za kameru.
00:20:59To je jako jistý. Ale nevyšlo to.
00:21:03Mimochodem, řekněte mně, váš tatínek kameraman,
00:21:06vy jste režisér, vy jste nikdy nechtěl následovat tatínka v tom,
00:21:10že byste se stal taky kameramanem?
00:21:12No chtěl vlastně, jo. Já jsem přemýšlel o kameře
00:21:17a vlastně jsem se připravoval na FAMU, že bych dělal kameru,
00:21:21fotil jsem každý týden
00:21:23a dělal jsem si různý cvičení kameramanský.
00:21:26A táta se mi díval na ty fotografie
00:21:30a těsně předtím, než jsem se přihlásil na FAMU,
00:21:33tak si mě zavolal k sobě do pracovny,
00:21:36on mi nikdy moc nerozkazuje,
00:21:39ale tam mi vysvětlil, že na tu kameru nemám jít.
00:21:43Fakto, jo? Měl rozložený vaše fotky před sebou na stole,
00:21:47ještě ke všemu?
00:21:48Ne, tak takhle potupný to nebylo. Ale měl tam několik důvodů k tomu.
00:21:55On říkal, že vlastně nikdy nechtěl jít na kameru,
00:21:58že vlastně chtěl být filmař, protože on byl filmový laborant
00:22:03a takovou náhodou se k tý kameře vlastně dostal.
00:22:05Že ho zajímalo dělat film.
00:22:07Že kamera je, když to řeknu úplně stručně,
00:22:09strašně práce za málo peněz.
00:22:11Takhle mi to divně rozmluvil.
00:22:15Zároveň ještě říkal, že já jsem takovej dominantní typ,
00:22:20že lepší bude, když budu dělat tu režii.
00:22:23Vodil vás tatínek třeba na plac, když točil?
00:22:25-Abyste nasál nějakou...
-Právě, že jo.
00:22:27Já jsem měl tu výhodu,
00:22:29za 1. jsem hrál jako malej ve filmech,
00:22:33protože maminka mě vodila na castingy.
00:22:37-V čem jste hrál?
-Hrál jsem v šílenejch kravinách.
00:22:44Hrál jsem v Bakalářích třeba, se Stellou Zázvorkovou,
00:22:46to byla taková moje největší role.
00:22:48-Jako malý dítě?
-Jako 7miletej.
00:22:50Vůbec mi to nešlo, si myslím, ale nějak jsem to uhrál.
00:22:56Pak jsem hrál s panem Bartoškou,
00:23:00jsem hrál, tam jsme se vlastně seznámili, když mi bylo 7.
00:23:04To jste hrál jeho dítě nějaký?
00:23:06Ne, to jsem hrál takovýho spratka, kterej ho udá vlastně.
00:23:11Ale dítě jsem hrál, samozřejmě. To nešlo hrát nic jinýho v 7.
00:23:19A čet jsem takovej dopis,
00:23:23on hrál Nerudu a balil Karolinu Světlou,
00:23:26myslím že to takhle bylo a já jsem tam objevil ten dopis,
00:23:29kterej jsem přečet nahlas v nějaký společnosti
00:23:31a byl z toho takovej průšvih.
00:23:32Takže jsem ho vlastně udal.
00:23:34Mimochodem, Davide, váš kolega Hřebejk,
00:23:36jestli se nepletu, točí tak 1 Đ 2 filmy za rok.
00:23:39To vy si dáváte dost na čas.
00:23:41Vy kolikrát máte 3, někdy i 6 let pauzu,
00:23:44než natočíte nějakej další film.
00:23:47-Co v těch pauzách děláte?
-No připravuju ten film.
00:23:52Takhle. Já jsem dotočil film Grandhotel
00:23:55a myslel jsem si, že film Ve stínu natočím za 2 roky.
00:23:58Ale ten film stál 71 miliónů,
00:24:01bylo to hrozně složitý, je to dobovka,
00:24:05sháněli jsme s Kryštofem Muchou, producentem, strašně dlouho peníze,
00:24:09takže se to odsouvalo a pořád bylo co dělat.
00:24:13Přiznám se, že ještě mám vlastní produkční společnost
00:24:15a živím se vlastně reklamama,
00:24:17protože filmem bych se nemohl živit.
00:24:19To bych umřel hlady.
00:24:21Jinak připravuju vždycky nějaký ještě další filmy.
00:24:24Protože oni ne zcela všechny filmy vyjdou, co připravujete.
00:24:27Nebo aspoň já to tak mám.
00:24:28Že třeba připravuju teď, já nevím, 3 věci a jen 1 vyjde.
00:24:33Mimochodem, když jste říkal,
00:24:36že jste hrál nějakýho malýho udavače,
00:24:40byly časy, kdy díky tomu,
00:24:42že váš tatínek jezdil točit s Formanem do Ameriky,
00:24:45kdy i po týhle stránce jste to asi neměli jednoduchý.
00:24:48Já jsem se tatínka doteďka na to nikdy nezeptal.
00:24:51Nebylo by pro vaši rodinu jednodušší,
00:24:53kdybyste zůstali někde v Americe, jako zůstal ten Miloš Forman?
00:24:56Asi jo. Já jsem to nikdy takhle neříkal, nebo nepamatuju,
00:25:01my jsme vlastně tam zůstali, jednu chvíli.
00:25:03Teď už snad se nám nic stát nemůže, když to řeknu.
00:25:06Já myslím, že ne.
00:25:09Kdybyste měl problémy, tak ombudsman.
00:25:12-Ne, ne!
-Tohle neuměj.
00:25:15Uvidíme ještě po volbách.
00:25:18Prostě jsme tam zůstali,
00:25:21táta se rozhod, že tam bude pracovat
00:25:24a my, že tam zůstaneme jako rodina.
00:25:26Akorát udělal 1 chybu, mně bylo 8 let
00:25:29a maminka se mi pořád ptala, jestli se mi nebude stejskat.
00:25:34A já jsem samozřejmě říkal, no bude, po babičce a tak.
00:25:37A oni se tím zabejvali, hodně vlastně, tím mým názorem,
00:25:40což si myslím, že je chyba.
00:25:43Teda, tenkrát byla.
00:25:46Dát na názor 8miletýho kluka? Takhle to myslíte?
00:25:48Přesně tak.
00:25:50A ještě pak tátovi umřel táta, tak jsme se rozhodli,
00:25:53nebo táta se rozhod ze dne na den, že se vrátí
00:25:56a zorganizuje ten pohřeb.
00:25:58A vrátili jsme se a pak už jsme neměli odvahu.
00:26:01-Na to nepřišla řeč už potom.
-Ne, no.
00:26:02Já si ale myslím, že možná i proto tatínek se nedostal k řadě filmů,
00:26:08i který točil Forman,
00:26:10který by nepochybně točil, kdybyste v tý Americe byli.
00:26:13To je pravda.
00:26:14Jenom namátkou, vím, že nedělal ten Přelet přes kukaččí hnízdo,
00:26:18což byla obrovská škoda.
00:26:20Myslím, že dodneška ho to mrzí, protože ten film má strašně rád,
00:26:24jako spoustu lidí a já taky.
00:26:26To vlastně bylo v době, kdy nemoh jezdit do Ameriky.
00:26:28On točil mj. nejen s Milošem Formanem,
00:26:32ale s režisérem George Roy Hillem a přišel vlastně o film Podraz,
00:26:36což je neuvěřitelnej film.
00:26:39Tak to byly takový 2 rány,
00:26:41který až zpětně si uvědomuje, jak byly obrovský.
00:26:45Co vy? Zajímalo by vás točit něco právě v tom Hollywoodu?
00:26:52Já vím, že řada mladejch filmařů tady o tom přemejšlí.
00:26:56-Máte takový myšlenky?
-Jako dřív jsem měl, to se přiznám.
00:27:01Ale když jsem měl tu příležitost tam nějak zůstat,
00:27:05tak vlastně jsem nenatočil ještě nic tady,
00:27:07takže to by bylo strašně těžký se tam prosadit.
00:27:12Teď by mně nevadilo, úplně bych se nezhroutil,
00:27:15kdybych tam nikdy nic nenatočil, ale na 2. stranu, proč ne?
00:27:20Právě teď, když je ta možnost, že tam pojedeme,
00:27:23tak znovu se pokusím třeba tam navázt nějaký kontakty.
00:27:26Nejsem člověk, kterej by pohrdal americkou produkcí.
00:27:30I když v poslední době se ty nůžky jakoby rozevřely,
00:27:34mezi tím filmem, kterej mě zajímá, což je spíš nezávislej film
00:27:39a mezi absolutní komercí, která už mě zajímá třeba míň.
00:27:42Protože teď se točí šíleně filmů pro děti.
00:27:45-V Americe?
-No, rodinnejch filmů.
00:27:47Mě šokovalo, když jsme začínali, Ve stínu mělo 1. týden,
00:27:53tak jsem se podíval,
00:27:54samý ty filmy vedle nás byly buď pro děti, nebo to byl Batman,
00:27:57nebo něco takovýho.
00:27:59Ale vlastně, řeknu to možná blbě, ale nebyl tam žádnej normální film.
00:28:03Že by prostě lidi tam mluvili mezi sebou, tak to tam jako...
00:28:09O něčem to asi vypovídá!
00:28:10Asi už nechoděj normální lidi do kina.
00:28:12-Choděj, ale...
-Choděj?
00:28:14Jo, určitě! Ale choděj s dětma.
00:28:16Řekněte mně, vy jste říkal, že teď máte v přípravách něco,
00:28:19že tak uvažujete o 3 filmech.
00:28:22Kterej vypadá tak nejnadějnějc a co to je za žánr?
00:28:24Protože vím, že vy se nějak, pokud jde o žánry, nevyhraňujete.
00:28:28Ve stínu je údajně thriller a 1 ruka netleská bylo něco jinýho,
00:28:33Samotáři, zase něco jinýho.
00:28:35Na co teď máte spadeno? Nebo chuť! Na jakej žánr?
00:28:38Já bych byl rád, kdyby to byla komedie,
00:28:41nakonec ten scénář.
00:28:42Což zatím se tomu směju.
00:28:45A kdyby to nějak nedopadlo, tak to bude drama, nebo něco.
00:28:48To už máte nějakej konkrétní nápad?
00:28:50Pracuju s Petrem Kolečkem, což je výbornej scénárista,
00:28:53kterej napsal Okresní přebor.
00:28:55-Tady seděl, je výbornej.
-Ten je skvělej.
00:28:57Akorát je jediná nevýhoda, že fandí Spartě, ale to nevadí.
00:29:03U něj mi to nevadí.
00:29:06Tak s tím bych rád, kdyby vyšla taková komedie,
00:29:07která se odehrává na Slapech, na Slapský přehradě.
00:29:10Protože se přiznám, že po těch 6 letech,
00:29:13kdy jsem vlastně žil v těch 50. letech, jakoby,
00:29:16protože když to připravujete a pak to točíte,
00:29:18tak na vás ta tíseň padne, v každým případě,
00:29:22tak bych si chtěl odpočinout u nějakýho lehčího žánru.
00:29:26-To bych chtěl dělat.
-Tak ať to klapne!
00:29:27David Ondříček!
00:29:39Naším dalším, tedy 3. hostem je mladá,
00:29:43řekl bych nadějná herečka, Marika Šoposká!
00:29:53Vítám vás, dobrý večer, dobrý večer.
00:29:58Já jsem říkal mladá nadějná.
00:30:01Mladých hereček je poměrně hodně, čili konkurence je velká.
00:30:05A víte, co mě zaujalo?
00:30:07Vy jste se někde nechala slyšet, jenom takovej titulek jsem zahlíd,
00:30:10že jste řekla, mladá herečka to má dneska těžké.
00:30:15Ale už jsem se nedověděl proč a v čem?
00:30:17-V čem to má dneska...
-Vy jste nečet ten článek!
00:30:22To jsem nečet! Jen titulek!
00:30:23Šoposká, mladý herečky to maj dneska těžký!
00:30:26No tak prostě, mají to těžký, jako všichni začátečníci.
00:30:30Proč zrovna herečky?
00:30:31Já bych řek, že to maj všecko lehký.
00:30:33Jo? Aha!
00:30:35No tak, jdete na casting, mladý režisér se na vás podívá.
00:30:38Byla jste na castingu už někdy u pana Ondříčka?
00:30:40-Nebyla.
-Zatím ne.
00:30:44-A chodíte na castingy?
-Chodím, no jasně.
00:30:47Chodím. To chodí asi všechny mladý herečky.
00:30:50A konkurence je prostě velká, všichni jsou šikovný.
00:30:56A ještě si myslím, že člověk,
00:30:58tím, že nemá tolik zkušeností na začátku, tak je limitovanej
00:31:03a lidi se k němu mnohdy nechovaj úplně slušně
00:31:07a dovolej si k němu věci,
00:31:08který by si třeba ke starším, ostřílenějším hercům, nedovolili.
00:31:13Vy musíte mít nějakou špatnou zkušenost!
00:31:15-No, úplně špatnou nemám.
-Kdo se k vám choval ošklivě?
00:31:19Třeba mi nechtěli podat bundu, když mi byla zima!
00:31:22-Nebo něco takovýho!
-Dá se to řešit, tohleto?
00:31:31To vy už berete jako ústrk!
00:31:32Vám je zima, že máte husí kůži až třeba!
00:31:36-No, jo.
-A von vám nikdo nepodá bundu.
00:31:40Ne, já jsem to nemyslela takhle, samozřejmě. To byla legrace.
00:31:43Ale myslela jsem to tak,
00:31:44že prostě člověk je bezbrannej, na tom začátku.
00:31:51Mimochodem, vám je 22, to můžu říct.
00:31:54Jo, můžete.
00:31:55V tomto věku se dá říct věk. Dá se říct, že jste na začátku.
00:32:00Na mladé herečky jsou často kladeny kolikrát těžké úkoly,
00:32:04by se dalo říct.
00:32:05Kterej doteď byl,
00:32:07dejme tomu před kamerou, ten nejtěžší?
00:32:08S čím jste měla největší problém?
00:32:10Já mám teď v živý paměti dost silnej zážitek pro mě,
00:32:14kterej se mi stal asi před týdnem.
00:32:17Protože teď točím seriál v ČT, kde hraju cirkusačku
00:32:23a musela jsem hrát s 20tikilovou krajtou.
00:32:26Já jsem ji měla na krku.
00:32:27A předtím jsme na hada v životě ani nešáhla!
00:32:30A dost se jich bojím.
00:32:33Takže se ke mně ten pán, co chodí s těma zvířatama,
00:32:35komu ten had patří, tak ke mně nenápadně přišel
00:32:39a začal mi nenápadně říkat, ať si ji pohladím.
00:32:42Už to pro mě byl na začátku naprosto nepředstavitelnej zážitek,
00:32:44že bych na ni vůbec měla šáhnout, na tu krajtu!
00:32:48Tak teda, nakonec jsem to zvládla a on,
00:32:50když viděl, že jsem ji pohladila, tak mi ji dal rovnou na krk.
00:32:52Načež já jsem chytla takovej menší hysterák.
00:32:56-Jo? To vy umíte?
-Ono to šlo samo v tu chvíli.
00:33:04Ale myslela jsem si, že už nemám tyhlety dětský reakce,
00:33:07ale začla jsem si normálně regulérně klekat na zem
00:33:11a kopat nohama!
00:33:14-Čili, klasická hysterka prostě!
-No, no, přesně tak!
00:33:17Čili, polili vás studenou vodou, ne?
00:33:19-A točilo se dál.
-To ne.
00:33:21Ale musím říct, že na mě kladli takový dost tichý nátlaky,
00:33:26jako že kolem mě chodili a říkali mi jako,
00:33:29no ale, pohladíš ho, viď?
00:33:30A já, no jo, no dobře, tak ho pohladím.
00:33:33To je ve scénáři, pohladit hada?
00:33:36Ve scénáři prostě bylo, že s tím hadem vyrůstám,
00:33:38žiju s ním, takže mi ten had vůbec nevadí!
00:33:41Takže nakonec, nakonec jsme to nějak natočili a zvládla jsem to.
00:33:45Ale myslím si, že vůbec se ten můj strach nezmenšil.
00:33:49A kdybych to dneska měla točit,
00:33:50tak mám úplně stejnej strach, jako předtím.
00:33:52A ona byla nějak, to byla ochočená nějaká?
00:33:56Ona krajta, oni škrtěj, jestli to nevíte!
00:33:59Ona, ne, že by lezla a štípla vás!
00:34:02-To normálně utáhne!
-No právě!
00:34:04-Oni škrtěj!
-Škrtěj! Ta se obtočí!
00:34:07-Když jste jí sympatická! Co?
-No.
00:34:11A ještě mi ten pán od těch zvířat říkal právě,
00:34:14prosím vás, hlavně, když vás kousne,
00:34:16tak nesmíte cuknout!
00:34:19Já jsem říkala, aha! A co mám dělat?
00:34:21Mít tu ruku v tý tlamě? A on, no, no!
00:34:25Říkám, aha, no, tak to určitě vydržím.
00:34:29Krajtě se vejde vaše ruka...
00:34:30Ne, ono šlo o to, že když ten had skousne,
00:34:32tak ty zuby, kdybyste mu vyškub tu ruku, což je reflex každýho,
00:34:36to by udělal každej!
00:34:37Tak mu vyrvete ty zuby
00:34:38a ty zuby vám zůstanou zapíchaný v tý kůži.
00:34:41Kdežto když neucuknete, což podle mě nejde
00:34:45a je to nadlidská reakce,
00:34:46tak on za chvíli ten stisk povolí a vyndá si ty zuby,
00:34:52zuby mu zůstanou, vám zůstane ruka.
00:34:57To se hezky radí.
00:34:58A můžete se rozejít v klidu a v poklidu s hadem.
00:35:01A to byl váš nejdramatičtější zážitek?
00:35:03Nebo jen proto, že to bylo před tejdnem,
00:35:05jste si na to vzpomněla?
00:35:06Teď to tak vnímám, že to byl můj nejstrašnější zážitek.
00:35:08A musím říct, že i v tu chvíli jsem si říkala,
00:35:10když jsem měla toho hada na krku,
00:35:12tak jsem si říkala, že bych nejradši točila
00:35:14všechny erotický scény na světě radši,
00:35:16než tady mít toho hada na tom krku!
00:35:23Vy už jste nějakou takovou, že tak o tom mluvíte, že radši...
00:35:26-No, no, no.
-Jo, něco takovýho už?
00:35:29To jsem točila pak o 3 dny později.
00:35:32-Takže jsem tomu neunikla.
-Už jste měla zkušenost s hadem!
00:35:38A vy jste točila 3 dni na to, furt jako cirkusačka,
00:35:41nějakou lechtivou scénu?
00:35:42-Jo.
-Prosím vás!
00:35:44No. I cirkusáci dělaj takovýhle věci.
00:35:58Mimochodem, musím říct,
00:35:59že jestli v něčem máte opravdu zkušenost,
00:36:02tak jsou to princezny.
00:36:03Máte spočítáno kolik už jste hrála v pohádkách princezen?
00:36:06-Tak 5, 6 možná.
-Že jo?
00:36:09No.
00:36:10Dá se vůbec hrát princezna třeba pokaždý jinak?
00:36:13Nebo furt rozněžnělý, třeba zamilovaný oči?
00:36:17Ne, řekla bych, že ne.
00:36:18Mě to ze začátku samozřejmě hrozně bavilo,
00:36:20protože to bylo 1. moje natáčení.
00:36:23To byla která pohádka?
00:36:241. moje pohádka byla Boháč a chudák,
00:36:27se Zdeňkem Zelenkou.
00:36:28-To byla taková moje úplně 1.
-Režisérem Zelenkou.
00:36:31-Tam jste hrála princeznu.
-Jo.
00:36:33A pak v tom jste dělala, což si i já pamatuju,
00:36:35jak se jmenovala? Mucimutr?
00:36:36-Micimutr.
-Micimutr! Mucimutr!
00:36:38To byla vlastně moje poslední taková pohádka
00:36:41a pak už mě nikdo neoslovil na princeznu.
00:36:45Že už jste okoukaná, jako princezna?
00:36:47Myslím si, že určitě už jsem okoukaná z princezen.
00:36:51Tak, myslím si, že už jsou asi i mladší.
00:36:58Taky si třeba ráda zahrajete úplně opačnej typ?
00:37:01Třeba nějakou potvoru, nebo něco? Láká vás to, jako herečku?
00:37:04Že vás ty princezny trošku už nuděj?
00:37:07Musím říct, samozřejmě, že po 6 princeznách,
00:37:10už je to trošku stereotyp.
00:37:12A přesně jak jste říkal,
00:37:14všechny princezny prostě nejde hrát jinak.
00:37:16Jsou to furt princezny.
00:37:19A já jsem právě těsně po tý pohádce Micimutr, co jsem dotočila,
00:37:23tak jsem začala točit film Poupata,
00:37:25kde hraju vlastně úplně opačnej charakter.
00:37:28Za 1. to je současnost, docela drsná současnost,
00:37:33takže tam hraju...
00:37:35-Co tam hrajete? Nějakou feťačku?
-Ne, feťačku úplně ne.
00:37:38Ale hraju tam holku, který je 18 a nechtěně otěhotní
00:37:41a žije v takovým ne úplně příjemným prostředí životním.
00:37:45Je to jako na periferii
00:37:47a teď ona ani neví moc s jakým klukem to dítě má.
00:37:52-Tak to vás bavilo, tohleto!
-Jo! Po tý princezně mě to bavilo.
00:37:56Že to je vlastně něco úplně jinýho.
00:37:58Já jsem se někde dočet, že se točí, nebo má točit,
00:38:02to mě když tak opravte, film o Olze Hepnarové.
00:38:08To je ta, která neslavně proslula tím, že tady na Letný v tom autě
00:38:13srazila na refýži těch 8 lidí.
00:38:15A poslední vlastně, kdo dostal trest smrti.
00:38:17Co tam hrajete? Tu Hepnarovou přímo?
00:38:20Ne, ne, ne. Já nehraju Hepnarovou, ale hraju tam holku,
00:38:25do který se vlastně zamiluje ta Olga.
00:38:28-To už je natočený?
-Ne, není.
00:38:30Ale četla jsem ten scénář.
00:38:32Není to nic strašnýho, nic, do čeho bych nešla.
00:38:36Je to tam spíš naznačený,
00:38:38než že by se tam odehrávaly nějaký věci.
00:38:41Ale ten samotnej příběh je docela síla.
00:38:43Četla jste to, asi jste o tom moc nevěděla.
00:38:46Ten případ jste neznala?
00:38:48Já jsem předtím, než jsem dostala ten scénář,
00:38:50tak jsem vůbec nevěděla, kdo to byl.
00:38:52A musím říct, že ti 2 režiséři, kteří to dělají,
00:38:58mi vyprávěli spoustu historek o tom,
00:39:01že tím projektem se táhne taková, že každej, kdo do toho vstoupí,
00:39:06do toho projektu, má nějakej, špatnej prostě zážitek.
00:39:11Že mají pocit, že je to nějakým způsobem prokletý,
00:39:14ta Olga Hepnerová i ten celej její příběh.
00:39:17Mně se teda nestalo zatím nic strašnýho,
00:39:20ale můžu říct, že když jsem si to přečetla,
00:39:23tak se mi o tom ještě tu noc zdálo.
00:39:27-O celým tom případu.
-Ne o celým.
00:39:30Ale zdálo se mi, že jsem se v tom snu
00:39:33setkala s tou Olgou
00:39:34a vlastně to ve mně zanechalo dost negativní zážitky pak ráno.
00:39:39Že jsem si říkala, ono to nebude tak samo sebou.
00:39:41To, co mi říkali o tý pověsti toho projektu!
00:39:46Ale uvidíme, jak to dopadne! Snad to přežiju.
00:39:48Sen jste měla strašidelnej, by se dalo říct.
00:39:51Vy, jestli se nepletu,
00:39:52jste vystudovala konzervatoř, nikoliv DAMU.
00:39:55Ano, konzervatoř pražskou.
00:39:56Často herci, kteří projdou školou, ať už konzervatoří nebo DAMU,
00:40:01sentimentálně vzpomínaj na pedagogy,
00:40:03který jim dali ty základy.
00:40:05Máte někoho takhle, kdo vás učil na tý konzervatoři
00:40:09a kdo vám dal ty základy?
00:40:11Vzpomínáte na svý pedagogy?
00:40:13Já samozřejmě budu taky sentimentálně vzpomínat.
00:40:18Mě učila Jana Preissová a pan Satoranský.
00:40:22A já myslím, že každej, kdo prošel jejich rukama,
00:40:25nebo je trochu zná...
00:40:27-Rukama pedagogickejma.
-Ano, pedagogickejma, samozřejmě.
00:40:30Tak prostě o nich nemůže říct nic špatnýho.
00:40:33Protože to jsou úžasný lidi, úžasný pedagogové,
00:40:37který odučili už vlastně, myslím, že bych řekla,
00:40:40víc generací herců a dělají to prostě tak,
00:40:46že k těm lidem,
00:40:48který na tu školu přijdou v 15 letech
00:40:51a jsou v podstatě ještě děti, tak oni si k nim opravdu vytvořej
00:40:54takovej až jako rodičovskej vztah.
00:40:57Vy hrajete, myslím, v kolika divadlech současně?
00:40:59Dneska to je taková běžná věc!
00:41:00Já, jako starší, se tomu dost divím.
00:41:03Vždycky to bylo angažmá v 1 divadle.
00:41:04A dnes herečka nebo herec hraje třeba ve 3 divadlech najednou.
00:41:08-Ano, já hraju ve 3 divadlech.
-Pochlubte se. V Národním.
00:41:12V Činoherní klubu a v Divadle v Celetný!
00:41:15Marika Šoposká!
00:41:22Přátelé, to je pro dnešek všechno!
00:41:25Vám děkuju za pozornost, vám také děkuju za pozornost!
00:41:28Snad už ani nemusím říkat, že přesně za týden,
00:41:31tedy v pátek večer, jsme tady opět!
00:41:35Na shledanou!
00:41:37Skryté titulky Eva Svobodová
Dnes K. Šíp přivítá ombudsmana P. Varvařovského, herečku M. Šoposkou a režiséra a producenta D. Ondříčka, který letos oslavil významné životní jubileum (2012). Režie V. Polesný
Tentokrát Karel Šíp přivítá v divadle Semafor Veřejného ochránce práv – ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského, herečku Mariku Šoposkou a producenta a režiséra Davida Ondříčka.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2020 | English | 13
