00:00:35Dobrý večer, dobrý večer, vážení televizní diváci.
00:00:39Společně s diváky se vám hlásíme z pražského divadla Semafor.
00:00:44To, že my jsme tady v divadle a zároveň u vás v televizi
00:00:48zdůrazňuju záměrně,
00:00:49protože právě televize, jako fenomén,
00:00:51je naším dnešním tématem.
00:00:54Všichni 3 dnešní hosté jsou to, čemu se říká televizní tváře.
00:00:59A každému z nich vlastně ta televize
00:01:02v určitém čase určila životní osud.
00:01:05Dneska je televize rozšířený fenomén.
00:01:07Plní nejrůznější funkce, já nevím, vzdělávací
00:01:11a někdy i docela nečekaný!
00:01:13To jsem se dověděl a docela mě to překvapilo.
00:01:15Nějakej televizní reportér, investigativec,
00:01:18šel točit nějaký reportáže někam do věznice.
00:01:21Dělal tam ty rozhovory, točil s těma vězněma.
00:01:23A taky se toho jednoho vězně zeptal:
00:01:26Umožňujou vám tady taky dívat se na televizi?
00:01:29Ten vězeň říkal, jo, na televizi se díváme jen ve dne.
00:01:32A potom večer jsme zamčený v těch našich temných celách.
00:01:35Ten reportér říkal,
00:01:36to je ale hezký, že koukáte na televizi aspoň ve dne.
00:01:39Ten říkal: Jak hezký?! To je součást trestu!
00:01:44Pátral jsem, kterými programy jsou vězňové trestáni nejvíc.
00:01:49To jsem se už nedověděl, tak jsem si říkal,
00:01:51třeba existuje Všechnopárty 2 roky nepodmíněně!
00:01:54To jsem si tak jako říkal!
00:01:57Ale říkám, ta televize plní spoustu věcí výchovných třeba!
00:02:00Ale ani tam se to tak 100%ně nedaří!
00:02:02Někdy se to vymkne! I ta výchovná složka televize.
00:02:06To mně zase říkal 1 kamarád,
00:02:08že svojí 8miletý dcerušky se zeptal,
00:02:10co by chtěla k narozeninám.
00:02:12A holčička řekla, tampón!
00:02:15On byl zaraženej, říkal, tampón? A ty víš, co to je?
00:02:18Holčička říkala, nevím, ale v televizi říkali,
00:02:19že se na tom dobře jezdí na kole, dobře plave, hraje tenis!
00:02:32Nejsledovanější disciplínou, to bylo vždycky a je to i dneska,
00:02:35je televizní zpravodajství.
00:02:36Tak jako v jinejch pořadech to může být uvolněnější
00:02:40a prominou se tam ty různý přebrepty,
00:02:42víte, politický zpravodajství, tam je to přísně sledovaný!
00:02:45Tam nic takovýho možný není! Vidíte, přesto se občas stane!
00:02:50Nedávno proběhlo klasický hlášení zpráv,
00:02:54nějaký hlasatel hlásil zprávy.
00:02:56A to jste určitě taky viděli, že taková horká aktualita,
00:02:59se během toho zpravodajství
00:03:01tomu hlasateli položí papír na stůl
00:03:03a on to přečte jako horkou aktualitu.
00:03:05A to se taky stalo,
00:03:06on přečet ty zprávy, který měl připravený,
00:03:09přišel někdo, položil mu papír na stůl, on vzal ten papír a říkal:
00:03:12Teď tady mám horkou aktualitu!
00:03:14A přečetl: Mezi zubama ti zůstalo kus špenátu.
00:03:28Přátelé, dovolte, abych přivítal 1. hosta.
00:03:31Paní Kamila Moučková!
00:03:48Kamilo, ale já musím divákům říct, ale vy nejste háklivá...
00:03:51Já nejsem háklivá vůbec!
00:03:53Televize, jestli si dobře pamatuju, u nás začala vysílat v r. 53.
00:03:58A já myslím, že už 3 r. poté
00:04:01vy už jste se na tý obrazovce objevila!
00:04:03Čili 3 r. po vzniku televize!
00:04:05To jste se objevila na tý úplně, to byly ty prťavý obrazovčičky?
00:04:08-Prťavý.
-A jak jste se k tomu dostala?
00:04:11Jste dělala konkurz? Tenkrát asi ne.
00:04:13No, já jsem snad ani nedělala konkurz. Já jsem přišla z rozhlasu.
00:04:17-Vy jste hlásila v rádiu předtím.
-Já jsem byla od 52. r. v rádiu.
00:04:21Jako zpravodajská hlasatelka.
00:04:24A potom, protože do televize
00:04:25přišli do zpravodajství novináři z rozhlasu,
00:04:30tak mě lanařili, samozřejmě sebou.
00:04:33Takže ta 1. vlna šla asi z toho rádia tenkrát!
00:04:35Ano. Ano.
00:04:37Helejte se, já jsem nastoupil do televize pozdějc než vy, teda.
00:04:42V r. 63. Tak to nebylo zase o tolik pozdějc. Mně bylo 18 let.
00:04:47-A tenkrát...
-Nevytahujte se tady!
00:04:53Kolik mu mám říct, že mně bylo, když on tvrdí, že mu bylo 18?
00:04:57Já jsem se neptal na věk!
00:04:59Ty letopočty, to ať si každej spočítá sám!
00:05:02To ještě nevíte, na co se chci zeptat!
00:05:04Tenkrát, mně bylo 18!
00:05:05Vy jste byla už tenkrát zářivá televizní hvězda!
00:05:07-Ano!
-To byl pojem! Kamila Moučková!
00:05:10Když jsem vás na chodbě viděl, když jsem táhnul ty krabice,
00:05:12tak jsem se tak klaněl, jako, vy jste si mě ani...
00:05:15Ale tenkrát se říkalo, to byly asi pomluvy, se říkalo:
00:05:18Ona ta Moučková, ona vypadá v tý televizi seriózně,
00:05:21ale ona si pro nějaký to ostřejší slovíčko
00:05:23nejde moc daleko.
00:05:24-To byly pomluvy, že jo?
-Ne.
00:05:26Že byste...
00:05:27Nebyly. Protože já jsem byla jediná ženská daleko široko.
00:05:31My jsme to dělali, ty začátky byly neuvěřitelný,
00:05:34na koleně, asi ve 12 lidech, celý zpravodajství.
00:05:37A byla jsem mladá pěkná holka,
00:05:40každej kdo přišel, tak to na mě zkoušel.
00:05:42To nestačilo je poslat do prčic.
00:05:47Potom, když už jsem si namluvila Richarda Honzoviče,
00:05:49kterýho jsem přetáhla z rozhlasu...
00:05:51Vy jste chodila s Honzovičem?
00:05:54To byl můj milovanej parťák celej život!
00:05:56Jako partner anebo jako... Chodila jste s ním?
00:06:01-Ne do práce!
-Do práce jsem s ním chodila!
00:06:05-Řekla jste "chodila"!
-Ne, ne!
00:06:09Teď už to můžete! Tak co? Kamilo, co jsme si, to jsme si!
00:06:15Na mou duši, ne.
00:06:17Vy to teď zafírujete! Chodila jste s Honzovičem!
00:06:19On měl krásnej hlas, vy taky!
00:06:20Vy, když jste někde promluvili najednou, to se bouraly zdi! Co?
00:06:24Ne. Ale on vždycky říkal:
00:06:25Na ni to nezkoušejte. Ona je monogamní.
00:06:28Vždycky všecky vodstrčil. Říkal, na Kamču to nezkoušejte.
00:06:31Jak, že to na vás zkoušeli? V tý televizi? Nebo na ulici?
00:06:35-Šli po vás, chlapi!
-Zas to nebylo až tak.
00:06:39Hvězda! Jedna z prvních televizních hvězd jste byla!
00:06:42Jste přehnaně skromná, nebo už si to nepamatujete.
00:06:46Spíš to druhý.
00:06:52Já myslím, že většinou veřejnost ví,
00:06:55že ten váš osud byl opravdu složitej.
00:06:57Že potom v r. 68 jste musela nuceně z tý obrazovky zmizet.
00:07:04-Na 21 let.
-Na 21 let.
00:07:07To jste si asi nemyslela tenkrát, že to bude tak dlouho.
00:07:09Ne!
00:07:10Kolik jste tak tipovala? Tak 2 roky?
00:07:12My jsme si nejdřív říkali, to jim vydrží tak rok, 2.
00:07:15A pak už to začalo bejt hodně zlý.
00:07:18-A co jste dělala?
-Myla jsem schody.
00:07:22Prodávala jsem kafe
00:07:23v Komorním divadle v Hybernský ulici, hercům,
00:07:27v uzavřeným klubu.
00:07:28Nesměla jsem na veřejnost, coby zločinec.
00:07:31Co jsem ještě dělala? Lepila jsem pytlíky.
00:07:33Já myslel, že pytlíky se lepěj jen v kriminále.
00:07:36Doma! Doma!
00:07:39To je taková 50 kg role těžká, igelitu.
00:07:42Je to takovej středověkej maslostroj.
00:07:45Tam šlapete a tím se roztaví ten drát.
00:07:50A teď tu 50 kg roli, když je nová, takhle táhnete
00:07:53a na určitý míry to pře... přeříznete tím drátem.
00:08:00Vy jste se bála to slovo říct!
00:08:04-To jste si ten stroj pořídila?
-To mi půjčili.
00:08:08Taková firma pro nějaký invalidy, nebo to. Náhodou.
00:08:13Já už jsem nevěděla ze zoufalství co.
00:08:15-Kolik jste měla od 1 pytlíku?
-Já už nevím.
00:08:19Vím, že jsem si mohla vydělat asi 820 korun měsíčně.
00:08:23A já jsem tu normu splnila za tejden. A pak co se mnou?
00:08:26Ty 3 neděle. Já celej život, která má vrtuli u zadku!
00:08:30Já neumím sedět v klidu! Já potřebuju pracovat.
00:08:33Nebyla to žádná sranda.
00:08:36Ale pak jste vařila v divadle kafe, jste říkala?
00:08:39-Ze začátku!
-Ti herci vás museli znát!
00:08:42-Jak se k vám chovali?
-Fantasticky.
00:08:44Vašek Voska, kterej třeba je absolutně nejmíň šikovnej člověk,
00:08:49kterýho v životě znám, miláček, tak ten vždycky v sobotu,
00:08:51když byly 2 představení, volal Evě, svý ženě, říkal:
00:08:54Já tady musím zůstat, já musím Kamče pomoct s nádobím.
00:08:58Umejt. Všecko rozbil. Samozřejmě. Ale byl skvělej. Ota Sklenčka!
00:09:02Takhle se mu klepaly ruce už do 40!
00:09:05Já říkám, prosím tě, jdi od toho dřezu!
00:09:08Ať mám do čeho nalejvat hercům kafe a pivo!
00:09:12Všichni se k vám tak hezky chovali?
00:09:14Ale no ne! Takoví 1, 2 lidi tam byli takoví...
00:09:18Ale, víte, řeknu vám 1 věc.
00:09:20Šmejdi zůstanou šmejdi, ať je jakákoliv doba.
00:09:24Ať je zlá nebo dobrá!
00:09:25A ty vy jste hned poznala, takže s nima jste moc...
00:09:27Ale jinak byli fantastický!
00:09:29I šmejdům jste ale kafe dělala, ne?
00:09:31-Taky.
-Jo?
00:09:32No jistě, ale nerada. Spíš bych to...
00:09:36Bryndu nějakou spíš!
00:09:38Spíš bych jim to přes ten pult ráda házela!
00:09:42Já samozřejmě nechci rozebírat, ta doba byla složitá atd.
00:09:47Ale já vám řeknu, co mně osobně nejde do hlavy.
00:09:50Už tenkrát jsem to nepochopil.
00:09:51Jak vy jste se tak mohla
00:09:53diametrálně v názorech rozejít se svým vlastním tatínkem?
00:09:57Kterej byl přeci přesvědčenej komunista!
00:10:01Že to ve vás nevypěstoval!
00:10:03Někde jsem si přečet, že dokonce jste měla krásný zážitek,
00:10:07že vás na svých kolenou houpal Klement Gottwald!
00:10:09Mě houpat Gottwald, tak už budu gottwaldovec do smrti!
00:10:15Tak houpal nebo nehoupal? Nebo to je zase nějaká ideová...
00:10:18On, když přespával v Ostravě, můj tatínek dělal noviny,
00:10:22komunistickej deník v Ostravě, on tam jezdil,
00:10:25neměli prachy ty komunisti tenkrát!
00:10:27Byli chudý! Ne jak potom teda! Tak u nás spávali tak různě.
00:10:33Gottwald u vás spával?
00:10:35Já jsem dokonce měla 1 fotku a dlouho jsem ji opatrovala.
00:10:38Jak mě jako malou holku takhle na kolenou drží ten Klement.
00:10:42-Jo!
-To jste měla dlouho schovaný? Jo?
00:10:45No, byly chvíle, kdy jste to mohla vytáhnout!
00:10:58Já bych se nežinýroval zase!
00:10:59Čili, váš tatínek byl ortodoxní, přesvědčenej komunista
00:11:03a ve vás se mu to nepodařilo nějak vypěstovat?
00:11:05Nepodařilo. A dokonce pak to dopadlo tak,
00:11:08že jsem ve 40 letech,
00:11:10oproti vám, mně bylo 40 v 68.
00:11:13Tak jsem dostala 2 přes hubu, poprvé v životě od tatínka,
00:11:17že jsem dubčekovec!
00:11:19Když jsem mu šla v květnu takhle gratulovat
00:11:21s flaškou a kytkou k narozeninám!
00:11:23Dal mi 2 facky a ať vypadnu
00:11:25a ať už se nikdy přes ten rodinnej práh nevracím.
00:11:29Takže jsme spolu 10 let vůbec nemluvili.
00:11:3110 let! A došlo potom k nějakýmu usmíření?
00:11:34Pochopil o co šlo?
00:11:35On už potom byl takovej, že tesknil a senilní.
00:11:38To byl neobyčejně vzdělanej pán.
00:11:40Já dodnes si nedovedu představit, jak on k tomu úrazu přišel.
00:11:47On zakládal na Českomoravský vysočině partaj!
00:11:51Já musím říct, že vlastně váš tatínek se jmenoval Nový.
00:11:54-Takže vy jste za svobodna Nová?
-Ano. Kamila Nová.
00:11:58Ale už vás znají jako Moučkovou. To jste vyvdala to jméno Moučková?
00:12:02Moučková jsem vyfasovala sňatkem s dr. Moučkou.
00:12:08Já jsem si myslel, že možná
00:12:09něco s tím hercem Jaroslavem Moučkou?
00:12:11Ne! Vůbec! To je náhoda! To je shoda jmen!
00:12:15Ježíšmarjá! Nedávejte mně ještě...
00:12:17Komunistickýho tatínka a ještě komunistickýho Moučku!
00:12:21To už teda opravdu!
00:12:27A v době, kdy jste byla nucená lepit pytlíky,
00:12:30furt jste byla s Moučkou?
00:12:33-V tom 68., myslíte?
-No.
00:12:35Ne, to jsem byla se Zahajským.
00:12:38Aha.
00:12:41Od 62. jsem byla asi 31 let se Zahajským.
00:12:45Ten taky se, když už jste ho zmínil,
00:12:47zachoval naprosto fantasticky,
00:12:49protože těch 21 let mě opravdu podržel.
00:12:52Byl báječnej.
00:12:54Prosím vás, já si tady teď udělám trošku to...
00:12:57Já jsem právě dopsala životopis.
00:12:59Vyjde teď 12. května ten životopis můj.
00:13:02A myslím si, všichni známí, co to četli,
00:13:05tak říkaj, že to bude bomba.
00:13:06Protože já jsem zatím nikdy o svým soukromí nemluvila.
00:13:10Až teďka! V tom životopise.
00:13:12Vlastík Ježek říká, hele, babo! Kdy už chceš teda přiznat barvu?!
00:13:17Dyť je ti tolik kolik ti je! Tak na co čekáš?
00:13:20Já jsem opravdu spokojená, stará ženská.
00:13:22Já jsem se trošku bála,
00:13:25až přestanu dělat tu Svobodnou Evropu,
00:13:27to rádio a ty Barvy života,
00:13:29co jsem dělala ten pořad pro seniory v televizi,
00:13:33že se zblázním, že si umřu, jak říkám.
00:13:36A já nevím, kam dřív skočit!
00:13:38-Máte toho dost!
-Je to bezvadný!
00:13:40Čí to byl nápad?
00:13:42Vám svěřili moderování pořadu pro seniory Barvy života.
00:13:46Ne, to jsem si vymyslela já!
00:13:48Já jsem si to vymyslela, protože já jsem předtím byla,
00:13:51jeden čas, jedno volební období zastupitelkou na Praze 1.
00:13:58V rámci toho jsem oddávala na Staroměstské radnici.
00:14:01A tam potom,
00:14:03že bydlím 60 let snad nebo 58 v jednom baráku,
00:14:08stejným, velkým, kde bydlej starý lidi,
00:14:11tak ty chodili a říkali, paní Moučková, prosím vás,
00:14:13kam mám jít, když si chci zažádat o předčasnej důchod?
00:14:17Mám platit támhle u doktora tohle nebo tohle?
00:14:20A já jsem si říkala, hergot, ty lidi potřebujou pomoc!
00:14:24Potřebujou radu.
00:14:26Tak vy jste si to vymyslela, tak já to nemůžu 2 x kritizovat,
00:14:29ale já jsem si kolikrát říkal, proč zrovna pořad pro seniory
00:14:32musí moderovat, s odpuštěním, senior?!
00:14:35Proč to nedělá třeba někdo, komu je 20?
00:14:37A vás bych tipoval na Medúzu!
00:14:44Ty kontrasty trošku vyniknou!
00:14:47Pro mladý já bych to dal vám! Nový šlágry a hitparády.
00:14:51To by byl pěknej guláš! To je blbost!
00:14:54Proč?
00:14:55Já si myslím, že když jsem sama senior,
00:14:57že těm seniorům rozumím daleko víc,
00:14:59než třeba mladá holka by jim rozuměla.
00:15:02Dělá to kromě vás někdo mladší?
00:15:04Teď to dělá Vladimír Čech, podle mýho názoru velice dobře.
00:15:08-Ale žádnej pionýr to není!
-No!
00:15:12Je to taky starší člověk.
00:15:13Je tam nějakej věkovej limit, kdy už člověk může moderovat...
00:15:19Je tam nějaká spodní hranice? Kdy tam už ho pustíte mezi sebe?
00:15:23No ne, ale mě už, nás tam nepustili s tou Olinkou Čuříkovou,
00:15:26že jsme starý!
00:15:28Najednou, tak začali zdvořile, já už jsem to zažila...
00:15:31-Vy už to neděláte?
-Ne!
00:15:33-Já myslel, že pořád to děláte.
-Já jsem v životě nepucovala kliky!
00:15:37Já budu ve 82 pucovat kliky u pana ředitele?
00:15:41Ne, oni se usnesli, že jsme starý s tou Olinkou Čuříkovou,
00:15:44tak jsme odpochodovaly.
00:15:46Víte co, já jsem tak zvyklá na vyhazovy, na hodinový! V 68!
00:15:55Já jsem trénovaná, Karle!
00:15:57Ale tak, stejská se vám po tom moderování?
00:16:02Zamoderujete si třeba doma u zrcadla nebo jen tak?
00:16:06Nemoderuju!
00:16:07-Nemoderujete?
-Ne!
00:16:09Myslela jsem si, myslely jsme si obě,
00:16:12že jsme to mohly ještě nějakou chvilku dělat.
00:16:14Ale prostě, oni usoudili, my jsme tedy odpochodovaly a konec.
00:16:19Ale já opravdu, já si vůbec nestěžuju.
00:16:21Já opravdu jsem, znovu opakuju, spokojená, stará ženská.
00:16:25Teď jsem napsala takovuhle bichli.
00:16:27Jezdím za seniorama si do domovů důchodců na besedy.
00:16:32Já jsem začala i jezdit do škol, ale to kvůli 68. roku,
00:16:36protože oni se to ty děti neučej ve školách.
00:16:39A já si myslím, že by to měly vědět, co se stalo.
00:16:41Pro budoucnost.
00:16:44Nejdřív jsem nechtěla.
00:16:45Jsem říkala, Jéžíš, co oni budou říkat,
00:16:47co ta baba nám tady začne vykládat za blbosti?
00:16:50A oni opravdu naslouchají, jsou bezvadný.
00:16:54Vždycky kolem mě udělají vosí hnízdo,
00:16:56vždycky, když přestanu povídat a ptají se.
00:17:00Jsou hrozně fajn, ty mladý.
00:17:01Takže to není pravda,
00:17:03že ta mladá generace je úplně nějak mimo.
00:17:05Je to jako v každý době.
00:17:08Samozřejmě, že vždycky se někde neurodí trošku něco.
00:17:13Tak to vidíte! Tím, že pořady pro seniory pravidelně nesleduju,
00:17:16takže mně uniklo, že v televizi už neděláte nic.
00:17:20V televizi se neobjevujete vůbec? By se dalo říct?
00:17:23Dá se říct, že 3 roky už se neobjevuju vůbec.
00:17:27Kromě Všechnopárty!
00:17:28Já jsem tím pádem chtěl říct,
00:17:30že jsem rád, že jste se tím pádem dneska znovu divákům objevila!
00:17:33Děkuju! Kamila Moučková!
00:17:46Přátelé, naším dalším hostem
00:17:49je rovněž jednoznačně známá televizní tvář!
00:17:53Dlouholetá tzv. denní televizní hlasatelka.
00:17:57Milena Vostřáková!
00:18:12Já jsem to musel trošku rozlišit.
00:18:13Protože Kamila Moučková hlásila zprávy
00:18:18a vy jste byla, řek jsem to dobře?
00:18:19-Denní hlasatelka.
-Ano, udělal jste správně.
00:18:22Vy jste nastoupila až po Kamile.
00:18:26Ano já jsem udělala konkurz v r. 1957.
00:18:31-Vy jste dělala konkurz?
-Já už jsem dělala konkurz!
00:18:34Ale to vy jste asi ještě chodil v dupačkách, ne?
00:18:37-Ne? 57.
-I punčocháče jsem nosil.
00:18:45Čili vy jste šla na konkurz! Vidíte, Kamila, ta tam šla rovnou!
00:18:48Já jsem šla na konkurz.
00:18:49-Hodně vás tam bylo?
-Strašně!
00:18:52Opravdu nepřeháním, já myslím, že tam bylo asi tak 300 dívek.
00:18:56Protože to byla nová profese! To bylo úžasný!
00:18:59Všechny slečny tenkrát chtěly být buď letuškami,
00:19:02protože se nikam člověk nedostal, nebo televizními hlasatelkami.
00:19:07No a já se vychlubím! Já jsem byla vybraná jediná!
00:19:11Jediná z toho konkurzu?
00:19:12Čili vy jste byla 1. denní hlasatelka!
00:19:14Ne, ne, ne! Byly jsme 3.
00:19:17Byla Heda Čechová, Kamila Mou..., pardon!
00:19:21Jarmila Šusterová a já.
00:19:24-Vy jste byly ta 1. várka.
-Ano, ta 1. várka. Přesně.
00:19:27-Ale to byly dřevní doby.
-Dřevní doby!
00:19:31Já když přijdu na Kavčí hory,
00:19:33nemůžu uvěřit, jak jsme tenkrát začínali!
00:19:38Kamilo, vzpomínáš?
00:19:39To byl ve Vladislavově ulici 1 velký sál
00:19:45a odtamtud se vysílalo úplně všechno!
00:19:47V jednom koutě byly Televizní noviny,
00:19:49v 2. koutě Nedělní chvilka poezie.
00:19:52Já si vzpomínám, že jsme jednou vysílali Knížete Igora,
00:19:55kde bylo 150 účinkujících, pár koní,
00:19:59Televizní noviny, hlasatelka, všichni jsme se tam vešli.
00:20:01Pár koní!
00:20:05-Prolejzalo to někdy?
-Ano!
00:20:07Třeba to bylo tak, že skončilo,
00:20:10já nevím, hra Othello, zatmívačka a režisér křiknul,
00:20:15Desdemona z postele! Vostřáková do postele!
00:20:18Já jsem si sedla,
00:20:19během té zatmívačky jsme se vystřídaly.
00:20:22Vy jste hlásila třeba z postele taky?
00:20:24-No ano! Teď to říkám!
-Že jste byla braná jenom takhle?
00:20:27Samozřejmě!
00:20:28A vy jste odhlásila to, co bylo předtím!
00:20:30-Ano, odhlásila jsem co bylo.
-A do toho se ozvalo třeba: íhááá!
00:20:37Ale ty kobyly už odvedli mezitím.
00:20:40Ale vzpomínám si,
00:20:41že tenkrát jsem dostala odněkud zvenku blůzu.
00:20:45Krásnou halenku, byla taková bílá s černým proužkem.
00:20:50Zapínala se ke krku na veliké černé ozdobné knoflíky.
00:20:54-Pamatuješ si na to?
-Ano.
00:20:56Vy si pamatujete na její blůzu!
00:21:00Já jsem totiž skončila Televizní noviny
00:21:02a ona nastupovala ohlásit pořad!
00:21:04A já jsem najednou koukla na ten monitor, říkám,
00:21:07Ježíšikriste, Milena je nahá, jen v podprsence!
00:21:13-Kamila to řekla za mě.
-Takže vám vzala...
00:21:15Teď jste jí vzala pointu!
00:21:19Na tohle si pamatujete!
00:21:20Že jste chodila s Honzovičem si nepamatujete!
00:21:24A blůzu Vostřákový si pamatujete!
00:21:35Kamila má pravdu,
00:21:36protože ta kamera tu blůzu úplně smazala.
00:21:40Takže já jsem řekla asi větu a půl a ta kamera zhasla.
00:21:45Tak my jsme se vyděsili v tom studiu, co se stalo.
00:21:49Ale už běželi všichni z režie a říkali, Mileno,
00:21:54ty jsi se objevila na obrazovkách v podprsence,
00:21:57v průhledné podprsence a s černými ozdobnými knoflíky!
00:22:04Takže zatímco na obrazovkách byl titulek:
00:22:07Omluvte poruchu ve vysílání, tak mě převlékli.
00:22:11Tam byla na tom vysílání ještě 1 žena.
00:22:14Jak vidíte z přiloženého obrázku, jsem malá drobná,
00:22:17ta dívka byla 2metrová, korpulentní!
00:22:19Ale měla šaty! Tak jsme byli rádi,
00:22:21že mám v čem odvysílat celý ten zbytek večera,
00:22:25který byl před námi!
00:22:26Zase si vemte, že vy, hlasatelky, jste tenkrát určovaly tu módu!
00:22:29Ano!
00:22:30Si představte ty baby, který vás viděly!
00:22:32Táto, kup mi taky 1 podprsenku jenom s knoflíkama!
00:22:36Jako to má ta Milena!
00:22:39Ty lítaly po Darexu, nebo jak se ty krámy jmenovaly!
00:22:42-To je pravda.
-Vostřákovku chceme!
00:22:44Dejte nám podprsenku Vostřákovka!
00:22:48Je to pravda, protože se opravdu podle nás oblékaly a česaly
00:22:53a byly jsme takové...
00:22:54Ano, je to tak.
00:22:55A vám to určoval kdo? Vy jste měly nějaký...
00:22:56Teď jsou vizážistky.
00:22:58No, ale musím říct, že nám dávali šít šaty
00:23:02a měly jsme samozřejmě maskérku, platili nám kadeřníka.
00:23:07Ale to oblečení myslím! Šili přímo na vás?
00:23:10Ano, ano. V předních salonech. To tedy musím říct, že...
00:23:15Vy jste v tý době, tak Kamila už si na nic nevzpomněla,
00:23:21těch ctitelů jste musela mít hodně.
00:23:24Vybavujete si to určitě. Chodily vám psaníčka.
00:23:28Kamila to skromně přešla. Ale opravdu, tak chodily.
00:23:32Psaníčka chodily.
00:23:34Za všechny ty psaníčka řeknu 1.
00:23:36Ten pořad není nafukovací, já to zkrátím.
00:23:39Na tohleto je času naopak dost!
00:23:42Já jsem vám měla 1 ctitele,
00:23:44který mně psal rok a půl denodenně expres.
00:23:47Vždycky to strašně spěchalo. Láska - páska. No prostě vyznání.
00:23:52Expresní psaní? Aby to přišlo rychle!
00:23:55To by nebylo zajímavý, takových chodilo dost.
00:23:58Ale z každého toho dopisu vypadlo 10 korun.
00:24:04Představte si, on mi posílal, asi měl pocit, že si mě vydržuje!
00:24:08Já nevím!
00:24:10A to trvalo rok a půl a vždycky tam bylo jen jméno Vsetín.
00:24:16A já jsem to neměla komu posílat zpátky.
00:24:19Tak potom jsme si zařídili takovou pokladničku
00:24:21a pak jsme měli velkej mejdan.
00:24:23A některý ty desetikoruny mám ještě schovaný.
00:24:26A on potom jednou mi napsal:
00:24:28Promiňte, že vám posílám 5 korun. Já teďko pracuju jen na 1 směnu.
00:24:45A pak se na mě vykašlal! Už pak nic neposlal!
00:24:48-Nikdy jste se s ním nepotkala?
-Ne, ne.
00:24:50Vy jste v tý době už byla vdaná?
00:24:52Že jste mu neodpovídala, nereagovala jste.
00:24:56Počkejte, já jsem vlastně
00:24:57si toho 1. manžela namluvila v televizi.
00:25:01-Já se ráda vdávám!
-To je váš koníček!
00:25:09Teď jsem zažertovala. Já jsem jen 2 x vdaná.
00:25:12Poprvé jsem ovdověla.
00:25:13Tak, abych to přivedla na správnou míru.
00:25:16Takže, já když jsem dělala ten konkurz,
00:25:17tak tam byl taky můj muž, byl režisér.
00:25:20-Budoucí muž!
-Budoucí muž.
00:25:22A asi si mě tam vylíd,
00:25:24protože jsme se velmi krátce po tom konkurzu potkali na chodbě.
00:25:28A on říkal, já připravuju takový přehled pořadů týdenní.
00:25:33A chtěl bych, aby to bylo zase jinak, než se to dělá.
00:25:36A tak bych si představoval, že by tam byl kouzelník
00:25:39a ty programy tahal z klobouku.
00:25:43Chtěla byste to konferovat? Kdo by nechtěl! Že jo!
00:25:47To vás hezky balil! To musím říct!
00:25:49Že vás utáh na nějakej specielní pořad!
00:25:51No a já jsem, musím říct, všecko zkazila.
00:25:55Protože, já jsem byla zvyklá, já tam byla pár týdnů,
00:25:58jen na tu 1 kameru!
00:25:59A najednou tam byly 3 kamery!
00:26:01Takže já jsem buď k tý kameře stála zády,
00:26:04nebo jsem mluvila úplně na 2. stranu.
00:26:06-No prostě hrozný!
-Ale on vám to odpouštěl!
00:26:08No jo, ale taky chudák za to dostal.
00:26:10Ale já myslím, že tohle neštěstí nás spojilo
00:26:13a tak jsme spolu začli chodit.
00:26:15A on potom za 2 měsíce říkal,
00:26:17mohli bychom spolu jet do Tater na dovolenou, já tam mám kamaráda.
00:26:22No tak, to se mi líbilo.
00:26:24Vám se líbilo, že tam má kamaráda?
00:26:26Ne, že pojedu do Tater!
00:26:28A přišla jsem domů a tatínek říkal, no tak to nepadá v úvahu!
00:26:35O 9 let starší, rozvedenej, režisér, to by se mu hodilo!
00:26:40Nic takovýho!
00:26:41Tatínkovi vadilo, že je o 9 let starší?
00:26:44-Ano. Tenkrát se to nenosilo.
-Dneska by měl žít!
00:26:49Tak já jsem zase přišla na to rande
00:26:51a říkala jsem, víš, oni mě rodiče nepustí.
00:26:53A víte, nikdy to nezapomenu,
00:26:55šli jsme kolem Slovanského domu a on řekl:
00:26:58Tak to nevadí, tak se do tý doby vezmem.
00:27:02Tak já jsem přišla domů a řekla jsem, no tak my se vezmem.
00:27:06A rodiče se lekli a chvilku se radili a pak řekli:
00:27:09Tak radši s ním jeď.
00:27:13-Zkousli těch 9 let! Co?
-Ano, zkousli to.
00:27:16A pak jsme spolu chodili 4 roky
00:27:19a řekli jsme si, že bychom spolu chtěli mít dítě a vzali jsme se.
00:27:23Krásná romantická, ryze televizní láska.
00:27:29Byla mezi váma, hlasatelkama, nějaká konkurence?
00:27:32-Jako myslím, řevnivost nějaká?
-A víte, že je zvláštní...
00:27:35Nebo jste byly takovej ten kolektiv...
00:27:37Byly jsme opravdu kolektiv, který drží při sobě.
00:27:39To víte, že sem tam něco bylo. To zas jako bych přeháněla.
00:27:44Ale myslím si, že jsme se měly rády.
00:27:46A víte, tenkrát, ono vždycky, když něco začíná,
00:27:50všichni mají snahu, aby to bylo co nejlepší.
00:27:52My jsme si přály.
00:27:54Já, když jsem pak přišla do rádia v r. 1993
00:27:59a to rádio začínalo, tak to byla ta samá situace.
00:28:03Prostě jsme chtěli, aby to bylo úžasný a dobrý!
00:28:06Asi jste tu profesi nějakým způsobem milovaly!
00:28:08No samozřejmě! Ráda na to vzpomínám!
00:28:12Já vám řeknu, proč to říkám!
00:28:13Protože na křesle, na kterým právě sedíte,
00:28:15před nějakým časem seděla vaše bývalá kolegyně
00:28:18Jaroslava Panýrková
00:28:19a ta se mně tady přiznala, v tomhletom křesle,
00:28:22že ona zas tu práci tý hlasatelky 2 x ráda neměla!
00:28:25To mě překvapilo.
00:28:26Já jsem to neviděla, ale když to takhle říkáte,
00:28:28tak asi ona chtěla říct, že taky moderovala
00:28:32a nejen byla před tou kamerou.
00:28:35-Dělala více věcí.
-Redaktorskou práci.
00:28:37Ale to my jsme dělaly taky.
00:28:39Já jsem např. mimo televizi uváděla
00:28:42Filmové festivaly v Karlových Varech.
00:28:44Protože to vyplynulo z té práce.
00:28:47A i v té televizi jsem dělala spoustu besed.
00:28:50Já jsem třeba dělala rozhovor s Frantou Šťastným,
00:28:55s Emilem Zátopkem, s Martinem Fričem.
00:28:59-Nebylo to jen to odhlašování.
-Ne, ne, ne.
00:29:04Ty texty jste si tenkrát mohly nějak upravovat?
00:29:06-Kdepak! To bylo dané!
-Přesně napsaný dopředu!
00:29:09-Naučit zpaměti!
-Všecko zpaměti.
00:29:10-Nebylo čtecí zařízení.
-Nebylo! Kdepak!
00:29:13-Zpaměti!
-Ano, zpaměti!
00:29:14A já už jsem vám měla tak vypěstovanou paměť,
00:29:17že mně stačilo si jednou přečíst tu půlstránku
00:29:21a já jsem byla schopná ji z fleku říct.
00:29:24Ani jednou jste to nezvorala?
00:29:26To víte, že asi párkrát jsem to zvorala.
00:29:28Ale lidi nás měli tak rádi! Všechno nám odpustili!
00:29:31Ale chci říct, že kdybyste se mě na to zeptal třeba za půl hod.,
00:29:34tak už jsem to nevěděla.
00:29:37Dobře, ale tak je vidět, já nejsem profesionální lichotník,
00:29:41ale jste ve skvělý kondici, jak fyzický, vidím, že i psychický.
00:29:46Takže jste asi to moderování nepověsila na hřebík.
00:29:49Určitě.
00:29:50Čemu se věnujete z hlediska téhle profese?
00:29:52Tak já jsem pak zároveň s tou televizí
00:29:56jsem se vrátila do rádia, do soukromého rádia.
00:30:01Pak jsem dostala nabídku Český rozhlas 2 - Praha,
00:30:04tak tam jsem taky nějakou dobu,
00:30:06moderuju, už sporadicky, nicméně stále.
00:30:09A vydáváme kalendář s recepty a ještě máme takový pořad,
00:30:14Saskia Burešová, Mařenka Tomsová a já,
00:30:17jmenuje se to Hlasatelky v akci,
00:30:20je to komponovaný pořad, je to zájezdový.
00:30:23-Jezdíte po republice?
-Jezdíme a myslím, že se to líbí.
00:30:26Chodí lidi a smějou se. Myslím, že jsou spokojení.
00:30:30Tak to je dobrá zpráva! Děkuju. Milena Vostřáková!
00:30:45Naším dalším hostem je rovněž známá televizní tvář,
00:30:48ale je to muž!
00:30:50Alexander Hemala!
00:31:03Sašo, já mám pocit,
00:31:04že dlouhou dobu tady bylo to hlasatelství, výsada ženskejch!
00:31:09Pletu se? Tys byl 1. chlap, kterej hlásil?
00:31:13Ne, ne! 1. byl Miloš Frýba! Takovej blonďák.
00:31:19To byl Miloš Frýba,
00:31:20já jsem nastoupil asi až 3, 4 roky po něm.
00:31:23Ale ty jsi nastoupil jako velmi mladej.
00:31:25Já se na to samozřejmě pamatuju.
00:31:27-Kolik ti bylo?
-Opravdu málo. Asi 20 let.
00:31:31Jako zajíc! Jak tě přijaly ty ženský?
00:31:35Koukal jsem jako Puk ze začátku! Byla to taková situace...
00:31:41Paní Dvořáčková tam byla, takový krásný dámy.
00:31:44-Kromě Frýby samý ženský!
-Kromě Frýby samý ženský.
00:31:47-To jsi věděl do čeho jdeš, ne?
-Tak asi jo.
00:31:50Jak asi?
00:31:51Já jsem chodil do školy, to je zajímavý,
00:31:52já jsem chodil na střední ekonomickou školu
00:31:55a byl jsem sám kluk ve třídě.
00:31:5740 holek. Tak já jsem tak nějak byl zvyklej.
00:32:00-Na ten babinec!
-Na ten babinec zvyklej.
00:32:03Tak mi to ani tak nepřišlo.
00:32:04-Proto sis to vybral?
-Já nevím.
00:32:07-Furt se ženskejma jsi byl.
-Tenkrát mě tam přihlásila máma.
00:32:09Protože já jsem nastoupil
00:32:11do podniku zahraničního obchodu Motokov.
00:32:13A tam mě ta práce, ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře,
00:32:16tak jsem věděl, že tam nemůžu vydržet.
00:32:18To byla taková práce nemastná, neslaná, nezajímavá.
00:32:22-Nic akčního to nebylo.
-A maminka...
00:32:24A maminka věděla, že nějak trpím tam jako zvíře,
00:32:27tak poslala takovou vyretušovanou fotografii,
00:32:29aby mě neodmítli hned v úvodu.
00:32:32A probíhalo to, jak tady Milenka vzpomínala.
00:32:34Takový ty konkurzy a tak. Vybrali mě.
00:32:36Vím, že jsem poprvé sloužil v r. 73 na Mikuláše,
00:32:39což byl od nich nádhernej dárek.
00:32:42Mě posadili do toho studia, teď se rozsvítila ta červená.
00:32:45Ze mě šla jen horká pára, já koukal, ten režisér, pan Laňka,
00:32:50ten pochopil záhy, že ze mě nic nevypadne,
00:32:53tak to stáhnul.
00:32:55A děti říkaly, hele, čert!
00:32:59Já jsem se měnil! Z čerta v anděla, v Mikuláše!
00:33:03Neuvěřitelnej pro mě!
00:33:04Takže tam dal nějakej diák, vlítnul tam a říkal,
00:33:07člověče, co blbneš, tady nejsme kvůli tobě!
00:33:09Tady musíme odvysílat Večerníček, Televizní noviny!
00:33:11Vytáhni ty desky, přečti to! Přiznej, že jseš úplnej vůl!
00:33:17Kde objevila maminka v tobě ty sklony?
00:33:20Ale my jsme se v tom trošičku pohybovali,
00:33:23to ty možná ani nevíš,
00:33:24ale tvůj táta, můj táta, byli kolegové.
00:33:26Byli dokonce kamarádi, jsem zjistil, na starý kolena.
00:33:29Můj táta hrával v Městských divadlech pražských
00:33:32a tenkrát, když mě tam máma přihlásila,
00:33:36tak ten táta na mě neměl nervy!
00:33:38Já si pamatuju, že jsem říkal,
00:33:41tak mně pojď to trošku aspoň vysvětlit.
00:33:43Ty dikce a tohle.
00:33:44A vždycky praštil s tím a říkal, ježíšmarjá, ten je blbej!
00:33:47To není možný, aby to byl můj syn! A utekl!
00:33:50A jednou tam přišel Boba Švarc, to je takovej, dělal dabing,
00:33:55Boba měl nádhernej hlas.
00:33:57Říkal, mladej, co tady děláš?
00:33:59A já říkám, já jsem se přihlásil na ten konkurz, tak to zkouším.
00:34:02Počkej, ukaž! Tam byla nějaká věta, říkal:
00:34:04To musíš říct: "Láďa přišel domů pěšky!"
00:34:08A šel pryč! Tím to skončilo.
00:34:11A kdykoli, to je 40 let,
00:34:13kdykoli se s tím Bobou potkám, tak on mě poplácá a říká:
00:34:15No, ale skvěle jsem tě připravil!
00:34:24Už máme takovej kolorit, to takhle vždycky musí proběhnout.
00:34:30Říkám, jasně, Bobo, jedinečný.
00:34:33Samozřejmě, v době, kdy ty jsi nastoupil do televize,
00:34:35to už jsme tady s Milenou probírali,
00:34:37to byla jiná televize, technicky, vším!
00:34:40Jak na ty časy vzpomínáš?
00:34:41To byly opravdu dřevní doby, kdy se to dělalo všecko na koleně.
00:34:46Taky se stala spousta věcí!
00:34:48Samozřejmě. Ale tady, jak jsem poslouchal vzadu Milenku,
00:34:52ta to tak krásně řekla, jakej jsme k tomu měli vztah.
00:34:55Ale mně se vždycky strašně líbilo jezdit na natáčení.
00:34:59To byl zážitek.
00:35:00Protože dneska, když se jede na natáčení,
00:35:03tak je to strašnej kalup!
00:35:04Vlastně jde o vteřiny, o minuty, čas!
00:35:07Dneska, kdyby se jelo natáčet do Ostravy,
00:35:09ráno se jede, přes den se to natočí,
00:35:10v noci se vrátí.
00:35:11Není co řešit.
00:35:13Tenkrát se jelo den předtím. Taky, ono se jelo!
00:35:17Jestli si ještě pamatuješ, to byl půlený robur.
00:35:20-Samozřejmě, pamatuju!
-To byl dvoutakt východoněmecký!
00:35:23Tam teda soudruzi z NDR neudělali chybu!
00:35:27To byl zázrak techniky!
00:35:30Půlka seděli lidi a půlka ty světla!
00:35:32Tak, tak! To se to tam mlátilo!
00:35:35Když to jelo z kopce, tak jsme s cyklistama závodili.
00:35:41Na rovince to začalo kašlat
00:35:43a do kopce už to mělo astmatický záchvat.
00:35:46To už traktory nás předjížděly!
00:35:48Ale nádherný bylo to, jak tam tenkrát nikdo nespěchal!
00:35:51To, co se dneska zvládne za 1 den, tak to byl víkend,
00:35:56od kterýho jsem si tolik sliboval!
00:35:59-Řidiči, byla samostatná kapitola!
-Ty byli úžasný!
00:36:02Já jsem nastoupil do televize jako asistent produkce.
00:36:05Čili na ty exteriéry tím půleným roburem
00:36:07jsem jezdil taky!
00:36:09Připomněl jsi mi jen 1 jedinou věc! Kralický Sněžník!
00:36:11To je nějaká hora! Exteriér, tam jsme natáčeli, vraceli jsme se!
00:36:16Byla tam nějaká oslava, trošku se popilo.
00:36:19A ten řidič jel, v noci jsme se vraceli do Prahy
00:36:22a stojíme na šraňkách, já nevím, už půl hodiny.
00:36:27Tak to víš, všem to bylo víceméně jedno.
00:36:29A když už jsme stáli 3 hod. na šraňkách...
00:36:34Se začali ošívat.
00:36:36Tak někdo z tý osádky řek tomu řidičovi,
00:36:39já nevím jak se jmenoval, Pacička se mu říkalo.
00:36:40Pacičko, proč tady stojíme? On říkal, stojíme na šraňkách!
00:36:43Tak ten vystoupil, aby to domluvil s tím nádražákem.
00:36:46To byl tirák a svítily mu jen ty koncový světla!
00:36:51A on za ním stál! Řidič chrápal a my za ním čekali, až se to...
00:37:03-Dodnes jste tam mohli bejt!
-No jasně!
00:37:06Říkám, dřevní doby.
00:37:08Ale ty jsi, shodou okolností, to musím tady zdůraznit, Sašo,
00:37:11když už jsme tady zmiňovali takovou věc,
00:37:14že vlastně denní hlasatelky i hlasatelé jednoho dne skončili,
00:37:18ta profese zmizela,
00:37:20ty jsi byl, myslím, poslední, kdo odhlásil a zhasnul!
00:37:25A strčil klíč pod rohožku.
00:37:27-Opravdu?
-No, opravdu.
00:37:29-Jak to bylo? Co to bylo?
-To byl Silvestr. Silvestr 2005.
00:37:34A v r. 2006 už jsme vlastně nebyli.
00:37:37Takže na Silvestra jsem měl poslední službu,
00:37:40protože jsem byl nejdéle sloužící hlasatel v Čechách
00:37:43a tím pádem i poslední hlasatel v Čechách.
00:37:46Tak mně tam napsali tu službu, takže já jsem se vlastně,
00:37:49to už byly zase doby, kdy se to všechno předtáčelo.
00:37:52Takže já jsem si to v 8 hod. předtočil, ty vstupy.
00:37:56-To už jste měli čtecáky!
-Byly čtecáky. 2005.
00:38:05A teď jen si vzpomínám,
00:38:08že jsem se teda rozloučil za tuhle profesi
00:38:11a šel jsem, zhasnul jsem tam, klíč a odešel jsem středem.
00:38:16No, tak se to stalo.
00:38:17-Byl jsi dojatej?
-No, dojatej.
00:38:21Milenka mně to potvrdí,
00:38:22že my jsme měli nádhernou místnost, prosklenou, kterou jsi se díval,
00:38:27Vyšehrad, Vltava, Hradčana, všechno!
00:38:31A tam, když bylo krásný počasí, tak byl i Říp vidět.
00:38:35Tak to si vždycky pamatuju, že tam jsem se vždycky rád...
00:38:38Po tom výhledu se mně stýská!
00:38:41Čili tahleta práce pro tebe,
00:38:43tím ukončením tý profese těch hlasatelů, asi neskončila.
00:38:46Čili, věnuješ se teď tomu moderování?
00:38:49Co děláš?
00:38:50Zůstal jsem na 1/2 úvazku jako režisér toho denního vysílání.
00:38:53Mě tam tak jako nechali,
00:38:54takže já tam občas do tý televize docházím.
00:38:58A co režíruješ? Já nevím, že se režíruje den!
00:39:02Všechno se musí zrežírovat!
00:39:04Naším úkolem je vlastně
00:39:06udržet to vysílání v těch mantinelech.
00:39:09Aby to odpovídalo časově.
00:39:10-Natáhne se tenis!
-To je nejhorší! No jistě!
00:39:15Protože nevíš, jestli skončí za 2 hod. nebo za 8 hod.!
00:39:18Davis cup, to nikdo nechce!
00:39:20Jak hrál Štěpánek! Jak to hrál dlouho s tím Chorvatem?
00:39:225, 6 hodin!
00:39:24-Tak je to taky nervák ale!
-Trošku.
00:39:26Máš to zapotřebí ve svým věku?
00:39:29Tak je člověk zvyklý,
00:39:30tak ten adrenalin trošku k tomu životu patří.
00:39:34Já jsem se už tady u dam zmiňoval, u tebe se taky musím.
00:39:37-Tys byl miláčkem těch ženskejch!
-Ale, prosím tě!
00:39:41Ale je stále!
00:39:43Mě to dokonce zajímalo tak dalece,
00:39:45že jsem na internetu zjistil, že máš svůj fanklub.
00:39:48A máš tam zaregistrovanejch 12 fanynek! Přísahám!
00:40:00-12!
-Kdo to dneska má?
00:40:02Co do počtu...
00:40:04-Jaký je průměrný věk?
-To nevím.
00:40:07Jenom ti řeknu, někdo to sleduje, co do počtu,
00:40:11je udělanej žebříček, co do počtu fanynek
00:40:14a ty jseš s 12 fanynkama na 1563. místě!
00:40:21-To je přeci hezký!
-To je paráda!
00:40:23To víš, že mě ťuklo, kolik jich mám já! 34!
00:40:34Já jsem 1315.!
00:40:37Musím nějaký tetičky vybudit!
00:40:39-A tys to ani nevěděl?
-To jsem nevěděl!
00:40:42Děti mně občas hlásí, že někde něco o mně viděli.
00:40:46Ale to je hezký! Ještě 1 dopis na dokumentaci toho,
00:40:49co ti ti lidi píšou!
00:40:52Když třeba zareagujou na tu práci. Přece jen trošku bylo vidět.
00:40:56A 1 spokojená divačka mi napsala,
00:40:57to si pamatuju, protože to bylo opravdu hezký.
00:41:00Mi napsala: Vážený pane Hemalo, až někdy pojedete kolem,
00:41:04bydlím v Újezdě na Vysočině, tak se u mne stavte na kefír!
00:41:08Doufám, že se po něm nepo..., jako já z vašich pořadů!
00:41:16Saša Hemala!
00:41:28Přátelé, to je pro dnešek všechno! Já vám děkuju za pozornost.
00:41:32A jsem rád a věřím, že i vy jste rádi,
00:41:35že jsme si dneska připomněli tyhlety slavné a nebojím se říct,
00:41:39legendární televizní tváře!
00:41:42Mějte se hezky a na shledanou!
00:41:44Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa na téma Televizní průkopníci. Jedním z hostů je moderátorka Kamila Moučková, která v těchto dnech oslavila významné životní jubileum (2010). Dále účinkují M. Vostřáková a A. Hemala. Režie V. Polesný
Televize je fenomén se zajímavou historií. Zavzpomínáme na její nelehké začátky s bývalými hlasateli Milenou Vostřákovou, Kamilou Moučkovou a Alexandrem Hemalou v díle s názvem „Televizní průkopníci“.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 9
