00:00:02 Dobrý večer.
00:00:24 Dobrý večer.
00:00:34 Dobrý večer, zdravím diváky tady, v pražském divadle Semafor,
00:00:37 zdravím i naše diváky televizní!
00:00:39 Přátelé, dnes večer se společně ponoříme do světa výtvarného umění!
00:00:45 Rád bych hned na začátku řekl,
00:00:48 že pokud jde o výtvarné umění, mám nulový talent.
00:00:52 V tomto směru mně pán Bůh nenadělil skutečně vůbec nic!
00:00:57 Já umím namalovat akorát prase z profilu,
00:01:00 na rozdíl třeba od Jardy Uhlíře, kterej umí nakreslit prase zepředu.
00:01:04 Mimochodem o tom napsal i 1 písničku,
00:01:07 která se jmenuje právě takhle.
00:01:08 Umím prase zepředu.
00:01:10 Jinak neumím skutečně vůbec nic, ale musím říct,
00:01:12 že o to víc obdivuju každýho malíře,
00:01:15 každýho výtvarníka.
00:01:18 Snažím se dokonce i pochopit takový složitý tvůrčí procesy,
00:01:22 který se v každým odehrávaj, než namaluje nějakej ten obraz.
00:01:26 A opravdu respektuju takový věci, že třeba Vincent van Gogh
00:01:30 v rámci takovýho procesu rozervanosti umělecký,
00:01:34 že si uřízne ucho.
00:01:36 To jsem, když jsem se to učil
00:01:37 v dějinách umění, jako student, jsem žasnul!
00:01:39 Mimochodem, já nevím jestli jste narazili na tu informaci nedávno,
00:01:42 jak přišli nějaký německý badatelé, který dlouhodobým bádáním zjistili,
00:01:46 že on si nakonec to ucho neuříz sám,
00:01:49 ale že snad jeho kamarád Paul Gaugain,
00:01:51 v rámci nějaký hádky, že mu ho ušmik!
00:01:54 Já nevím, co to udělalo s váma! Mě to porazilo! Taková informace!
00:01:57 Ale to nechám zase nějakejm těm chytrejm badatelům.
00:02:00 My se dnes budeme bavit, jak říkám, o výtvarném umění.
00:02:03 A musím říct, že jsem velice rád, že pozvání přijal,
00:02:06 a to jistě mohu říct,
00:02:08 velice významný český malíř a taky grafik
00:02:12 pan Jiří Anderle!
00:02:26 Pane Anderle, jen tak na okraj,
00:02:28 měl jste už někdy takovej pocit rozervanosti,
00:02:31 že jste začal hledat břitvu?
00:02:33 Rozumíte, když jste maloval, že byste si i ublížil,
00:02:37 abyste ten pocit ze sebe nějak setřás?
00:02:41 To patří k profesi! Každej umělec musí bejt rozervanej!
00:02:46 Každej chce bejt, jak jste to říkal o tom Vincentu van Goghovi,
00:02:50 to je známá historie a Pepík Jíra říkal:
00:02:53 Vincent van Gogh chce bejt každej,
00:02:55 ale nikdo si nedokáže uříznout ucho!
00:02:58 Ale ta rozervanost, to svádíte bitvy s nějakou vizí.
00:03:05 Zápasíte s obrazem. Teď sledujete jak vám to roste pod rukama,
00:03:10 jak se vám nedaří
00:03:14 vtisknout do toho obrazu to co prožíváte.
00:03:18 Ten obraz klade odpor. Někdy. To jsou vzněty!
00:03:21 A teď mi řekněte,
00:03:22 když žijeme v dnešní době, která je plná vznětů,
00:03:26 to aby se člověk umaloval a uhroutil!
00:03:29 A zase hledá chvilky klidu, protože samozřejmě,
00:03:34 taky malířství je určitej druh soustředění, kontemplace.
00:03:40 Takový snahy o uchopení něčeho co všecky nás přesahuje,
00:03:47 jako je třeba Bachova hudba.
00:03:51 Proto já říkám, že nejabsolutnější umění není malířství, ale hudba.
00:03:56 Která k nám letí nehmotnými tóny, vtiskuje se nám do mysli
00:04:00 a vyvolává v naší mysli jakési...
00:04:03 Vzněty. Mně stačí, že říkáte, že ty vzněty ten malíř má.
00:04:05 Já tak jako jsem se jenom zamyslel, říkal jsem si,
00:04:08 když třeba někdy jsem kreslil to prasátko z profilu,
00:04:10 když jsme třeba dělal ten zakroucenej ocásek,
00:04:13 já dělám u prasátka zakroucenej ocásek.
00:04:15 To je úžasný. Mě to uchvátilo.
00:04:18 A víte, že jsem u toho měl asi 2 x vzněty?
00:04:24 Když dělám to očičko v trojúhelníku, to ani ne.
00:04:28 A když už to dokončuju a dělám ten ornamentální ocásek,
00:04:31 tak jako, vám mě to bere!
00:04:34 My, když jsme chodívávali kreslit v rámci studia
00:04:37 na Akademii výtvarnejch umění do plenéru,
00:04:39 tzn., chodili jsme kreslit krajinu,
00:04:42 to byla výuka úplně jiná,
00:04:45 než pravděpodobně dnes probíhá výuka
00:04:48 na vysokých školách uměleckého směru.
00:04:50 Že profesoři učí jak získat sponzora!
00:04:53 Kdežto nás učili, nás učili kreslit cibuli!
00:05:01 Kostku cukru bílou na bílý čtvrtce papíru!
00:05:04 Představte si to!
00:05:05 A tam chodili za náma ti vesničané,
00:05:09 kteří nás sledovali, jak to tam malujeme
00:05:12 a 1 taková maminka s děťátkem říkala, no to je umění!
00:05:16 Já nedokážu nakreslit ani rovnou čáru!
00:05:20 Kdežto vy jste génius! Neb dokážete prasátko!
00:05:24 A ještě bych vás naučil krávu jedním tahem!
00:05:27 -Krávu jedním tahem?
-Z en face!
00:05:30 To se takhle začne u jednoho ucha
00:05:32 a teď se přejede na ty nozdry i rohy atd.
00:05:36 -To si probereme. En face!
-Krávu zepředu!
00:05:42 Nebo vola zepředu.
00:05:51 Čekám, kdy řeknete, že stačí,
00:05:52 abych koukal do zrcadla a můžu malovat!
00:05:58 -Já věděl, že to bude složitý!
-Ne! Tohle je velice jednoduchý!
00:06:02 Dobře. Vy jste ale... Můžu vás zase vrátit trošičku?
00:06:06 Vy jste řek, že jste chodil na AVU.
00:06:08 Akademie výtvarných umění. Ano.
00:06:12 -To bylo v 60. letech?
-55 - 61.
00:06:16 To jste nekreslili jen cibuli!
00:06:18 Nebylo tam povinný, že studenti kreslili třeba i akty?
00:06:21 -Ano!
-V mnoha filmech jsem to viděl!
00:06:24 Přišla nějaká figurantka!
00:06:26 Kreslili jsme akty, to si vzpomínám naprosto přesně.
00:06:29 Jak jste to řek, tak mně vyvstal film.
00:06:32 -Vám vyvstal film!
-Ano, ano.
00:06:35 Tady v hlavě se zrodil,
00:06:36 ta vzpomínka, která se podobá útržku filmu.
00:06:40 Jak tam stojí taková kyprá modelka akt my jsme kreslili,
00:06:46 panák se musí stavět od nohy
00:06:48 a musí se do tý figury vejít 8 hlav.
00:06:52 A ta paní Blažková, ta modelka,
00:06:54 taková kyprá blondýna rubensovského...
00:06:56 Vám chodila paní Blažková stát jako modelka?
00:06:59 Představte si!
00:07:00 A my, teda adolescenti, protože nám bylo, kolik mi to bylo?
00:07:06 Nebylo mi ještě ani 20. Tak jsme kreslili.
00:07:09 A najednou ta modelka řekla:
00:07:15 Já se omlouvám, je to takový, no, je to realita!
00:07:18 Duševní soulož, to je hnus!
00:07:22 My jsme vyvalili oči, někomu upad i...
00:07:25 A zase stála tvrdě a zase se dívala
00:07:28 tak jako do toho nekonečna, do Stromovky,
00:07:33 na Tróju, na zámek.
00:07:34 Asi tam někoho viděla.
00:07:38 A my jsme dělili modelky na to,
00:07:41 která měla Tróju, a která neměla Tróju.
00:07:47 -Opravdu! To bylo zvláštní!
-To mně vysvětlete!
00:07:51 To mně vysvětlete, tomu nerozumím!
00:07:53 To spočívá v takovým detailu, že modelka stojí,
00:07:56 potom jsou nohy, kolena a potom vejš je, začíná trup.
00:08:03 A v tý mezírce, kde začíná ten trup,
00:08:07 potom je tam ještě významný místo ženy,
00:08:10 významný místo,
00:08:11 a tam se dala někdy, někdy tam nebylo vidět,
00:08:14 protože ty stehna byly uzavřený a někdy tam byla mezírka
00:08:18 a tam byla vidět ta Trója.
00:08:20 My jsme tam tu Tróju pochopitelně nekreslili!
00:08:22 Protože to by pan prof. nepochopil!
00:08:25 To by bylo už tenkrát velmi avantgardní!
00:08:28 Tenkrát se dělali úderníci, horníci se sbíječkama!
00:08:33 Takový ty ženský, který mají srpy a kladiva,
00:08:37 snopy obilí, smějou se, všecko!
00:08:40 Pan prof. Švabinský ještě byl na AVU
00:08:44 a my jsme k němu chodili do ateliéru a tam byl obraz žní.
00:08:48 Tam jsme se dívali
00:08:50 na ty kyprý tvary těch letících žen
00:08:53 a ten pan prof. Švabinský v tom baretu si zavzpomínal.
00:08:56 Říkal: To jsou ženy obryně. Dnes bych se takových žen bál.
00:09:07 To byly vaše studentský roky, ale já musím říct 1 důležitou věc.
00:09:12 Že vy jste, jestli se nepletu, jedinej českej umělec,
00:09:17 jehož dílo visí v newyorským muzeu.
00:09:22 -Je to tak?
-Ale no tak.
00:09:25 Nebuďte skromnej, teďka!
00:09:26 Já jsem na začátku 60. let vstoupil na výtvarnou scénu.
00:09:31 Takže jsem velice záhy začal vystavovat
00:09:34 na mezinárodních bienále, dokonce na benátském bienále
00:09:40 jsem vystavoval 2 x za sebou v centrální expozici,
00:09:43 což se doposud nikomu nepodařilo.
00:09:45 A potom, samozřejmě, ty muzea nakupovaly díla takovejch umělců,
00:09:50 kteří tzv. našli odezvu na mezinárodní scéně.
00:09:55 Někdo viděl někde váš obraz nebo vaši grafiku,
00:09:58 teď nevím co to bylo, a koupil to pro newyorský muzeum!
00:10:03 Ano, přesně tak. Přesně tak.
00:10:04 To musí bejt společnost, ve který tam visíte!
00:10:08 To jsem visel zrovna vedle toho chudáka van Gogha! Fakt!
00:10:13 Já jsem tam přišel, já nic netušil. A tam bylo:
00:10:16 Mistrovská díla kresby a grafiky pěti století.
00:10:20 Začalo to právě van Goghem.
00:10:21 A já jsem šel po tý zdi a najednou vidím svoji grafiku,
00:10:26 která se jmenuje Zavřené dveře.
00:10:28 Vy jste to dopředu nevěděl, že tam visíte?
00:10:30 Ne!
00:10:31 Vy jste tam šel náhodou? Gogh, Dürer...
00:10:35 Přesně! Mně spadly brýle a zůstal jsem jako tuhej.
00:10:41 A protože to pokračovalo Piccasem a opravdu na protější stěně,
00:10:45 teď to vypadá, že se chlubím, ale já líčím realitu!
00:10:49 Já tam stál jako Y a koukal jsem na tu grafiku,
00:10:56 kterou jsem dělal v r. 78
00:10:59 a ten zřízenec se na mě podívá a říká, to jste vy, že jo?
00:11:04 Protože on je tam můj autoportrét. Já jsem říkal, ano.
00:11:07 Byl byste tak laskav a moh byste mě před tím vyfotografovat?
00:11:11 A on byl taky tak zblblej z takovýho návštěvníka,
00:11:14 že vzal ten můj foťák
00:11:15 a i když se to nesmí, tak mě vyfotil.
00:11:17 Já jsem z toho muzea vypad!
00:11:19 Nevím, jak jsem se dostal do hotelu!
00:11:22 Tam jede autobus 82.
00:11:24 V hotelu jsem si uvědomil, že se tam musím vrátit,
00:11:27 že jsem tam nechal 2 igelitový tašky plný knih!
00:11:31 No úplný vokno!
00:11:32 Ale vy jste už zmínil, že ty 60. leta, to vy jste začínal,
00:11:36 to byla doba, kdy ta bohéma, kdy v tý Praze to žilo!
00:11:41 Já si tak představuju, že jste se scházeli někde!
00:11:43 Vy jste se kamarádil přece s Bohumilem Hrabalem!
00:11:45 -Je to pravda?
-To bylo krásný.
00:11:48 Vy jste drželi pohromadě? Taková ta pražská bohéma?
00:11:52 Já jsem kupodivu měl zvláštní osud.
00:11:55 Neboť, potkat ty správný lidi v ten správnej čas.
00:12:00 Celej můj osud, já měl bejt jézeďákem původně!
00:12:03 Protože jsem kluk z vesnice!
00:12:05 -Rodiče to chtěli?
-Ne!
00:12:07 Tenkrát byl předpis, v r. 55,
00:12:10 všichni kluci buď na horníka nebo do JZD!
00:12:14 A můj třídní, kterej založil kreslířskej kroužek
00:12:17 na rakovnický měšťance, říkal:
00:12:19 Ty půjdeš na malíře, já už jsem ti vyjednal zkoušky!
00:12:22 Na Grafické škole v Praze. Tak jsem šel do Prahy.
00:12:26 Absolvoval jsem Grafickou školu, AVU!
00:12:29 Jo, to byly ty 60. leta, jak jsme se scházeli!
00:12:32 Ale můj osud mně to nedopřál,
00:12:34 abych se scházel s klukama v hospodách, jako se to tady dělo,
00:12:38 protože přišel další osudovej člověk do mého života
00:12:42 a to byl Jiří Srnec,
00:12:44 kterej tenkrát zakládal novou skupinu Černýho divadla
00:12:47 a říkal, já tě vemu,
00:12:49 my jsme se znali z Grafický školy a hlavně z vojny,
00:12:52 kam jsme chodili na vojenskou přípravu.
00:12:54 Protože posluchači škol uměleckého směru
00:12:58 měli vojnu každou sobotu.
00:13:00 A tam se odehrála ta slavná příhoda,
00:13:02 kdy někdo zařval: Vojna dělá z lidí blbce!
00:13:07 A náš major Schraut řek: Kdo to řek?
00:13:10 A myslím, že to řek Honza Kačer, ten s náma byl na tý vojně, řek:
00:13:15 Balzac!
00:13:16 A ten plukovník zařval! Vojín Balzac vystoupí z řady!
00:13:25 Takže prostě Jirka Srnec zakládal Černý divadlo.
00:13:28 A vy jste vyrazil s Černým divadlem jako co? Herec?
00:13:31 Ne! Jako kulisák!
00:13:32 Já když se podívám tady, tak vím, jak je všecko napnutý, samety.
00:13:37 Já jsem dělal rekvizity atd.
00:13:39 Já jsem byl tzv. černá kůže u Černého divadla.
00:13:43 Až potom, mnohem později, to osud zase tak chtěl,
00:13:47 že mně byly svěřovány postupně mimické role Černodivadelního...
00:13:52 Takže já jsem vystupoval v Olympii pařížský!
00:13:56 Znovu se vracím k tomu, že od toho Černého divadla
00:13:59 mně nebylo dopřáváno sedět s klukama v hospodách,
00:14:02 protože já jsem jezdil po světě od Austrálie přes New York atd!
00:14:07 Ale přísun inspirací byl tak mocnej,
00:14:11 že já jsem moh kreslit a malovat
00:14:14 jen v divadelních šatnách nebo v hotelovejch pokojích.
00:14:18 Jak dlouho jste jezdil s tím Černým divadlem?
00:14:20 -8 let!
-8 let.
00:14:22 Já jsem 8 let byl na Akademii,
00:14:23 přitom jsem 8 let hrál s Dechovkou křivoklátskejch lesů!
00:14:27 -Což bylo fantastický!
-Jako muzikant?
00:14:29 Jako bubeník. A mezitím skončilo těch 8 let s Černým divadlem.
00:14:34 A tím jsem se jaksi odpojil od mejch spolužáků,
00:14:40 kteří se mnou studovali na Akademii.
00:14:43 Ale bylo to krásný.
00:14:47 Já bych si to znova dal ještě jenou.
00:14:49 -Jak jste přišel k tomu Hrabalovi?
-S Boganem jsem se potom...
00:14:54 Vy jste s ním jezdil snad i na dovolenou.
00:14:55 No jistě. To je story úžasná.
00:14:57 Já jsem navštěvoval malíře Jana Smetanu,
00:15:01 významného člena skupiny 42,
00:15:04 kterej bydlel kousek nad náma na Hradčanech.
00:15:07 A tam jednou sedí Bohumil Hrabal.
00:15:12 Což je teda génius. Co bysme si říkali.
00:15:16 A já tam, dobrý den.
00:15:18 A ten Bogan takhle koukal skrze mě
00:15:21 a najednou vyletěl a zařval:
00:15:23 Vy jste byl minulej čtvrtek na ruzyňským letišti!
00:15:27 A vítal jste tam nějakýho člověka, kterej přiletěl z Frankfurtu!
00:15:35 A já jsem říkal, no to jsem byl. A on říkal:
00:15:39 Víš jak jsem to poznal, ty kluku pitomá?
00:15:42 Protože jsi měl na hlavě tu čepici, kterou máš teď!
00:15:47 Ale ten pozorovací talent je obrovskej!
00:15:51 Potom jsme spolu jezdili na dovolenou a to byla škola,
00:15:55 škola, obrovská škola!
00:15:57 Jen ho poslouchat, když vypráví.
00:15:59 To prostě bylo fantastický.
00:16:01 Nosíte v hlavě nějakej projekt,
00:16:03 kterej byste rád chtěl v nejbližší době namalovat?
00:16:05 Nebo třeba řadu let ho nosíte v hlavě
00:16:07 a ještě na to nedošlo?
00:16:08 Já vím, že teď vám chystají nějakou velkou retrospektivu.
00:16:12 To je právě, teď jsem úplně vyšťavenej,
00:16:14 protože vlastně 11. června U zvonu
00:16:23 bude obrovská retrospektiva, kde často vzpomínám
00:16:27 na toho Bohumila Hrabala, který mně toho tolik dal!
00:16:31 Úžasnej člověk.
00:16:32 Vy jste říkal, že jste vyšťavenej. Jak tomu mám rozumět?
00:16:35 Že teď vůbec nemalujete, chystáte tu retrospektivu.
00:16:38 Naopak, dodělávám plastiky,
00:16:41 musím sepisovat seznamy vystavenejch prací,
00:16:44 pojišťovací cenu, což je papírová válka!
00:16:49 Já pro to nemám buňky!
00:16:51 Obrazy už jsou namalovaný, teď je všude strašnej binec!
00:16:54 Do toho řve papoušek, kterej řve třeba:
00:17:00 Mazlíčku, dej mi pusinku!
00:17:02 A já říkám, počkej, Žanynko, nemám čas.
00:17:04 Mám tě ráda, Jirko! Takhle!
00:17:09 Vy máte takhle mluvícího papouška?
00:17:11 No nádherně! Zase teď, když jsem odcházel, ona řekla:
00:17:14 Kam jdeš? Jsem říkal, neboj se, přijdu hned. Máš tady Miládku.
00:17:21 Jiří Anderle!
00:17:36 Víte, svět výtvarného umění není čistě malování a grafika,
00:17:41 jakou dělá Jiří Anderle.
00:17:44 Ten svět je mnohem pestřejší.
00:17:45 A proto jsem rád, že pozvání přijal i, řekl bych,
00:17:48 takovej multifunkční umělec, kterej je především scénograf,
00:17:54 ale je to i architekt, režisér, choreograf atd.
00:17:58 Šimon Caban!
00:18:09 Čili, vy nejste takovej klasickej, že byste stál před plátnem?
00:18:12 Vy jste, tuším, vystudoval architekturu.
00:18:15 Ano. Architekturu-scénografii, u prof. Svobody na Umprumce.
00:18:20 Takže to je trošku jinej obor!
00:18:22 Před plátnem jsem skutečně filmovým.
00:18:26 Ale scénografie je váš hlavní obor?
00:18:28 Dá se říct. Ale představuji se jako architekt-scénogarf.
00:18:32 Architekt-scénograf.
00:18:34 Tzn., že jako architekt jste byl předurčenej,
00:18:37 třeba, já nevím, i domy?
00:18:39 Ano, jsem schopen postavit i dům, vyprojektovat.
00:18:42 Ale to divadlo mě baví asi nejvíc.
00:18:47 Vždycky, když je toho moc,
00:18:48 tak se zase občerstvím u tý architektury.
00:18:51 A když zase mě ta architektura vyčerpá,
00:18:54 tak se zase občerstvím u divadla.
00:18:56 Takhle přeskakujete?
00:18:57 Já si myslím, že to není tolik přeskakování.
00:18:59 Já si myslím, že je to vzájemný vyvažování a doplňování.
00:19:04 Když bysme měli vyjmenovat veškerý ty vaše činnosti,
00:19:06 tak jste i režisér.
00:19:07 Ano, jsem schopen zrežírovat asi tak stejně,
00:19:11 jako jsem schopen postavit ten dům.
00:19:13 Já nikdy nemůžu tvrdit, že jsem.
00:19:15 To ať třeba řeknou jiní, jestli jsem nebo nejsem.
00:19:18 -Vy jste od všeho trošku.
-To je nebezpečný, že jo?
00:19:23 -Proč?
-Mě to baví a vyhovuje mně to.
00:19:26 Ale uvidíme, jaký bude ten účet potom.
00:19:28 Vy, mimochodem,
00:19:29 taky spolupracujete často se svým bratrem.
00:19:31 -Ano. Často a rád.
-Bratr je starší?
00:19:34 Bratr je starší. Ano. Já jsem vyšší, on je starší.
00:19:38 On má delší vlasy. Takhle se to dá...
00:19:41 Ale vy jste, mám dojem, začínali jako hudebníci.
00:19:45 Pan Anderle hrál v nějaký křivoklátský dechovce.
00:19:49 Vy jste taky s bratrem měli něco!
00:19:50 Měli jsme kapelu Fergusson Hot Traktor.
00:19:52 -Jak?
-Fergusson Hot Traktor.
00:19:55 -Fergusson?
-Ano, psáno s 2 s.
00:19:58 Pak jsme zjistili, že je to americkej traktor.
00:20:00 Vy jste tak pojmenovali svoji skupinu?
00:20:01 Vůbec nevím proč. Ale nějak to vzniklo...
00:20:04 Kdo ví? Někdo nám to poradil, nám to přišlo hrozně originální,
00:20:07 tak jsme začínali jako kapela.
00:20:10 -A co jste hráli?
-Hráli jsme všechno možný.
00:20:12 A hráli jsme především,
00:20:14 blížila se nám maturita na stř. škole, teda mně.
00:20:18 A byly půlnoční překvapení,
00:20:20 ze kterých jsme byli úplně zhrozený,
00:20:22 když jsme viděli u spolužáků co tam mají za tancovačky,
00:20:25 tak jsme říkali, to prostě nejde!
00:20:27 -Vás si objednali?
-To jsme se objednali sami!
00:20:30 Že si uděláme půlnoční překvapení!
00:20:32 Tehdy jsme ještě hráli jako kapela na pódiu, v Lucerně, mimochodem!
00:20:38 Což teda je hezký.
00:20:40 A ostatní spolužáci tančili. A to byla Baletní jednotka Křeč.
00:20:45 Tam vlastně vznikla Baletní jednotka Křeč.
00:20:47 My jsme měli nejdřív vymyšlený ty názvy,
00:20:49 jako Fergusson Hot Traktor, Baletní jednotka Křeč
00:20:51 a pak jsme teprve doplňovali tím obsahem.
00:20:53 Vy jste si napřed dali názvy a pak jste to teprve realizovali.
00:20:57 No jo, to musím říct, protože
00:20:58 Baletní jednotka Křeč byla poměrně slavná.
00:21:02 Navěky zachovaná i ve filmu Pražská pětka.
00:21:05 -Tak, tak.
-1 z těch povídek je věnovaná.
00:21:08 Jak jste na to přišli?
00:21:09 Vy jste měli nějaký předpoklady k tomu tancování?
00:21:11 Ne. Vždycky se nás ptali, kdo je naším vzorem
00:21:14 a my jsme nevěděli koho jmenovat,
00:21:17 protože jsme to nestudovali, prostě nám to bylo jedno!
00:21:21 Pro nás bylo důležitý, že hrála dobrá muzika
00:21:24 a hejbali jsme se, jak prostě ty klouby a svaly dovolovaly.
00:21:28 My jsme nestudovali nějaký,
00:21:29 že bysme potřebovali dát nohu za hlavu.
00:21:31 A žádný vzory choreografický jste neměli?
00:21:33 Ne. My jsme se tím nemínili zdržovat.
00:21:37 A tím jste si svůj styl asi vybudovali!
00:21:40 Asi jo! Chodili na nás spoustu lidí!
00:21:43 Ale je třeba taky říct, když už bysme nějaké ty úspěchy,
00:21:46 nebo na to se vás chci zeptat.
00:21:47 Vy jste se nějakým způsobem objevili
00:21:49 ve filmu Miloše Formana Amadeus.
00:21:50 Ano.
00:21:51 Co jste tam dělali, jak jste k tomu přišli?
00:21:53 No, my tam jsme k nepoznání.
00:21:54 Protože to je téměř finální scéna,
00:21:57 kdy ve Stavovském divadle Don Giovanni,
00:22:01 teda Mozartova opera Don Giovanni, ta premiéra
00:22:05 a tam jsou takoví ďáblové, který jsou zahalený v pláštěnkách.
00:22:08 -Na tom jevišti!
-Na jevišti.
00:22:10 Mimochodem, tu scénu dělal právě můj prof. Josef Svoboda.
00:22:13 A pro mě bylo jako studenta tehdy hrozně poučný
00:22:16 sledovat ty 2 velikány
00:22:17 jak se domlouvají jak ta scéna bude vypadat.
00:22:20 A tam byla nějaká balustráda a to panu Formanovi překáželo.
00:22:23 Říkal, nešlo by to dát pryč? On říkal: V žádným případě!
00:22:27 Tak jsem si říkal, aha, člověk musí bejt tvrdej.
00:22:30 -Takže jste se učil.
-Ale pak šla pryč ta balustráda.
00:22:33 -Stejně šla pryč.
-Jo, šla pryč.
00:22:35 Takže my jsme tam tančili
00:22:37 v těch černejch pláštěnkách s těma pochodněma
00:22:39 a tam byl asistent produkce Mike Hausman.
00:22:42 To byl skvělej člověk, kterej nás postavil na to jeviště,
00:22:45 tam bylo spousta pyrotechniky.
00:22:46 A říká, podívejte se, tohle je film.
00:22:49 Kdyby tady něco bouchlo, začali jste hořet,
00:22:51 nic se neděje, přerušíme natáčení, v pohodě.
00:22:54 A to byl takovej krásnej zážitek.
00:22:57 2. krásnej zážitek byl,
00:22:58 že ve foyer toho divadla byl catering.
00:23:01 Což v tý době vůbec u nás neexistovalo.
00:23:03 Nikdo nevěděl, co je catering.
00:23:04 Já to nechci podceňovat, jen vysvětlit...
00:23:07 Myslím si, že catering ani všichni nevědí.
00:23:10 Bylo to kafe zadarmo. Pro účinkující, samozřejmě.
00:23:13 To je catering. Až to budete hledat ve slovníku,
00:23:15 najděte si kafe zadarmo a tam najdete catering.
00:23:19 Nejenom kafe! Pak už toho bylo víc.
00:23:21 Ale šlo o to, že to se čepovalo do plastovejch hrnků,
00:23:25 který v tý době taky tady nebyly.
00:23:27 A my jsme si je brali domů a vymejvali jsme si je.
00:23:31 To byla jiná doba!
00:23:33 A 3. úžasná věc tam byla ta,
00:23:35 že Miloš Forman to měl tak dokonale připravený a zorganizovaný,
00:23:40 že před záběrem byl natažený tak ve 13. řadě a spal.
00:23:46 A všechno fungovalo!
00:23:47 Režisér ležel a spal?
00:23:49 Protože to měl perfektně připravený a měl skvělý lidi!
00:23:53 Ale když říkáte, že jste tam jako student účinkoval,
00:23:56 nebo účinkovali s bratrem.
00:23:57 Ano, s celou Baletní jednotkou Křeč.
00:24:00 Tak to vás možná inspirovalo, že jste natočili film,
00:24:05 kterej je trošku inspirovanej tímhletím, nebo se možná pletu.
00:24:10 To je ještě spojený s tím, to už bylo v 6. ročníku Umprumky
00:24:15 a já jsem měl jako diplomní práci inscenaci Dona Giovanniho,
00:24:19 hráli jsme v tom Donu Giovannim, v tom filmu Amadeus
00:24:24 a já jsem potom ještě s bratrem vymyslel ten scénář
00:24:28 a natočili jsme ten film Don Gio,
00:24:29 který právě už byl zasaženej tou komerční dobou,
00:24:33 po tý revoluci, jak to přišlo,
00:24:34 že všechno to klasický se musí prodat.
00:24:37 -Takovej experiment to byl!
-Takovej experiment.
00:24:39 -Já jsem ten film neviděl.
-To jste o moc přišel.
00:24:41 Fakt? Dávaj to ještě někde?
00:24:43 Ne, obávám se, že ne. Ani ČT, která, ne nic.
00:24:49 Jen to klidně řekněte! Co ČT?
00:24:51 Měli potom videopůjčovny
00:24:53 a ten jedinej titul tam nikdy nebyl!
00:24:55 A vy jste i v tom hrál, v tom filmu?
00:24:56 Ne, ne!
00:24:57 Ale, jako herec, to jsem vás já viděl např.
00:25:00 -Na velkým plátně.
-Jo? Kde?
00:25:02 -Tam ne!
-No tam ne!
00:25:04 Já říkám, že jsem ten film neviděl!
00:25:06 Ale v Pražský pětce, co třeba Michal vymyslel.
00:25:08 Ne, ještě Vorel natočil s váma! Jste hrál hlavní roli.
00:25:11 -Jo, jo.
-Nebuďte skromnej!
00:25:14 -No ano.
-Jak se film jmenoval?
00:25:16 -Ten se jmenoval Kouř.
-Kouř se jmenoval.
00:25:19 Tam jste hrál titulní,
00:25:20 teda ne titulní, to byste hrál kouř!
00:25:24 -To je pravda.
-Ne titulní, hlavní jste hrál.
00:25:29 Hlavní ne! To hrál Honza Slovák. To zase nesmíme mást.
00:25:33 -To by mně vyčetli potom.
-Tak 1 z hlavních.
00:25:36 Takovýho, co jste to tam hrál?
00:25:38 Já jsem hrál, jmenoval se Arnoštek, ta postava.
00:25:44 A byl to kulturní referent.
00:25:48 Ale hlavní vaše je scénografie.
00:25:50 Jak takovej ten proces, jak ono to vypadá?
00:25:53 Vy dostanete nějakej úkol. A co teďka?
00:25:57 Důležitý je, jestli autor je žijící anebo už mrtvý.
00:26:03 -Lepší je, když nežijící.
-No jasně.
00:26:05 Nekecá do toho.
00:26:07 A někdy je to dobrý. Ta diskuse je tam skvělá!
00:26:11 Tvůrčí. Když je tvůrčí, tak jo!
00:26:12 Ale vy máte radši Shakespeara třeba dělat. Jo?
00:26:15 Ne! Já jsem se vlastně k tý klasice dostal minimálně, pakliže vůbec.
00:26:20 Já spíš dělám taky dost muzikály a tyhle věci.
00:26:24 Což mě baví, protože on je to tanec, hudba, divadlo.
00:26:28 Říká se tomu nečistý umění.
00:26:30 To není tak čistý, jako dělá pan Anderle.
00:26:33 To je od všeho trochu.
00:26:35 -Tomu se říká nečistý umění?
-My jsme tomu tak říkali.
00:26:37 Já nevím, jestli se tomu tak říká.
00:26:39 Jak často děláte? Kolik se toho dá třeba za rok zvládnout?
00:26:42 Dá se toho zvládnout hodně, ale já nejsem ten případ,
00:26:46 co by každej měsíc měl někde premiéru.
00:26:48 To ne. Já mám tak jako 2, 3 věci.
00:26:51 A hodně s bratrem to děláte nebo sám? Scénografii.
00:26:54 No, to je právě to, co se do toho započítává.
00:26:57 S bratrem dělám vždycky tu výtvarnou složku
00:27:00 a těch věcí víc.
00:27:02 Ale těch čistejch divadelních záležitostí,
00:27:04 ty dělám ne sám, ale bez bratra.
00:27:07 Ale např. na tom Karlovarským filmovým festivalu,
00:27:11 to vy děláte už řadu let.
00:27:13 Takovou vizuální stránku toho festivalu děláte.
00:27:16 My tomu říkáme scénická režie.
00:27:19 Slavnostní zahájení a zakončení festivalu.
00:27:22 -To děláte pořád spolu?
-Ano.
00:27:23 -Kolikátej rok už?
-No já to dělám, myslím, 15. rok.
00:27:28 A bratr asi 11.
00:27:30 To musí být nervák, pořád něco novýho.
00:27:32 To nemůže být pořád stejný!
00:27:34 Nervák je to zase v tom smyslu, nápady stále přichází.
00:27:37 Ale to jeviště není nafukovací. Tam se to nevejde.
00:27:40 To není divadelní jeviště.
00:27:41 To je jen o něco hlubší než tady. Je to podstatně širší!
00:27:44 Podstatně vyšší, ale nahoře nic není!
00:27:46 Žádný tahy, žádná divadelní technologie!
00:27:48 -To je ta svízel.
-V tom Thermalu.
00:27:51 Ale vy určitě máte rád takový ty opravdu velký projekty.
00:27:55 Já si vzpomínám na ten, v kterým roce to bylo?
00:27:57 -V Paláci kultury.
-Show Tomáše Tracyho.
00:28:00 Show Tomáše Tracyho.
00:28:01 Show Tomáše Tracyho! Na tu dobu, tady u nás!
00:28:06 Z toho člověk 3 dni se vzpamatovával!
00:28:08 My taky.
00:28:09 My, odkojený malejma divadlama, jako je Semafor a Zábradlí!
00:28:11 Velká show!
00:28:13 Vy jste byli průkopníci, v týhletý věci!
00:28:15 Máte v hlavě třeba něco podobnýho,
00:28:17 na co máte sám nebo s bratrem spadeno?
00:28:20 Co byste chtěli zrealizovat?
00:28:21 -Máte?
-Pořád ještě.
00:28:23 -Co to je?
-Co to je?
00:28:24 Pořád takovýhle multimediální show.
00:28:26 To tady u nás pořád ještě, nějak si myslím, nikdo moc nedělá.
00:28:30 V čem je problém? Nejsou sponzoři?
00:28:34 Dalo by se to tak vyřešit.
00:28:36 Vy jste nechodil na školu, kde se učí shánět sponzory?
00:28:38 Já jsem to slyšel! Ale nevím! To mě nenaučili.
00:28:42 To skutečně neumím. To je pravda.
00:28:44 Ale zatím, zaplať pánbůh, máme co dělat.
00:28:48 Takže my se k tomu nemůžeme furt dostat.
00:28:51 To je hezký, zaplať pánbůh!
00:28:53 Ale kdybyste dělali něco zaplať sponzor,
00:28:55 tak přece, v čem je problém?
00:28:57 -Nejsou peníze!
-Udělejte co chcete!
00:28:59 Tady na to máte miliardu!
00:29:00 A nemusej se mi ty peníze vrátit! Nemusej třeba!
00:29:02 Jo. Jo. Ale já jsem přesvědčen, že by se vrátily.
00:29:07 Dobře. Přeju vám, ať se vám to jednou splní.
00:29:09 Šimon Caban!
00:29:21 Já to nechci nějak příliš zdůrazňovat,
00:29:23 ale už teď jste si možná povšimli,
00:29:25 že zatímco Jiří Anderle tady zastupuje takovou tu,
00:29:27 řekněme starší výtvarnickou generaci,
00:29:30 Šimon Caban, dalo by se říct, takovou tu střední,
00:29:33 tak máme to spektrum kompletní,
00:29:36 protože máme tady reprezentantku té nejmladší výtvarnické generace!
00:29:41 Je to malířka Martina Krupičková!
00:29:53 Dobrý večer.
00:29:54 Já musím hned na začátku říct,
00:29:56 protože diváci by si určitě kladli otázku,
00:29:59 jakým způsobem do této skladby jste se dostala vy, kdo vás vybral?
00:30:03 Rovnou říkám, já jsem vás vybral.
00:30:06 Protože jsem někde na internetu narazil na váš výraznej úspěch
00:30:09 a teď nebuďte skromná.
00:30:11 Protože vám se loni, tuším, povedlo něco,
00:30:14 co se, jestli se nepletu, z českejch malířů nebo výtvarníků
00:30:18 jen tak někomu nepovedlo.
00:30:20 A sice, že váš obraz byl vybrán do londýnský Královský galerie.
00:30:26 Jak se to přesně jmenovalo?
00:30:28 Je to Letní výstava Královské akademie v Londýně.
00:30:32 Letní výstava Královské akademie v Londýně!
00:30:36 -A tuším, že ze 12 000 obrazů!
-Zhruba 12 000, vybíraj 1 200.
00:30:42 -Jak jste se tam vy teda dostala?
-Náhodně.
00:30:45 No, já vím. Ale vy jste to plánovala?
00:30:48 Jste něco malovala s tím záměrem, že to tam pošlete?
00:30:50 Ne, ne, ne. Je to delší příběh.
00:30:55 Neboť tady ten obraz, který jsem nakonec vybrala,
00:30:57 vzniknul pro výstavu
00:30:59 ve Světlé n. Sázavou, odkud pocházím.
00:31:01 -Vy jste ze Světlý?
-Já jsem ze Světlý.
00:31:04 A tam jste namalovala nějaký obraz.
00:31:06 A tam jsem namalovala Posázavský pacifik.
00:31:08 -Posázavský pacifik!
-Přímo Posázavský pacifik.
00:31:11 -Přímo tu lokotku?
-Ano, takovou tu malou lokotku.
00:31:14 A vy jste si řekla, že Posázavský pacifik
00:31:16 by se moh líbit v Londýně?
00:31:18 No a pak posléze, rok na to,
00:31:20 přišel můj přítel, který je Angličan,
00:31:22 že bysme mohli zkusit tuhletu výstavu.
00:31:24 A ta se mně líbila, z důvodu,
00:31:26 že nemusíte mít za sebou vysokou školu.
00:31:29 -To každej se může zúčastnit?
-Ano, každej. I vy.
00:31:32 Myslíte?
00:31:35 Myslíte, že prasátko z profilu by tam...
00:31:38 Třeba byste uspěl!
00:31:42 A vy nemáte žádnou výtvarnou školu?
00:31:44 Já mám. Já mám střední průmyslovou školu textilní,
00:31:46 obor textilní výtvarnictví, podobor návrhář pletené módy.
00:31:52 Ale nicméně, vy jste se rozhodla
00:31:54 Posázavský pacifik poslat do Londýna.
00:31:57 Hlavní téma bylo Co udělal člověk.
00:32:00 Jak vás vůbec napadlo malovat posázavský pacifik?
00:32:02 Vy jste si sedla někam u trati a čekala jste až to pojede?
00:32:08 Já vlastně maluju z fotografií z mýho života.
00:32:11 Vy jste si vzala fotku Posázavskýho pacifiku?
00:32:13 Prakticky já chodím s foťákem pravidelně na procházky
00:32:18 nebo když cestuju a fotím.
00:32:21 Vy jste si vyfotila Pacifik.
00:32:23 Já jsem si vyfotila Posázavský pacifik,
00:32:24 když jsem zrovna jela na 1 výlet.
00:32:28 A jak dlouho se maluje takovej obraz?
00:32:30 Musíte každej šroubek.
00:32:33 Jak kterej.
00:32:35 Já musím říct, že třeba některý obrázky...
00:32:37 -Mě zajímá ten Pacifik.
-Ten Pacifik.
00:32:38 Ten Pacifik jsem zvládla zhruba za těch 14 dní.
00:32:40 Za 14 dnů.
00:32:41 A teď jste ho tam poslala a čekala jste co bude.
00:32:44 Já jsem tam poslala 2 obrazy, abych pravdu řekla.
00:32:47 Tam musíte zaplatit určitý poplatek,
00:32:49 který není zas tak vysoký.
00:32:51 -Za to se platí?
-Za to se platí.
00:32:52 Když tam pošlete obraz tak ještě za to zaplatíte.
00:32:55 A maximum obrazů, které můžete poslat, jsou 2.
00:32:58 -Co bylo na tom 2.?
-To byla Florencie.
00:33:00 A oni si vybrali? Ale to je prodejní výstava, ne?
00:33:04 To je prodejní výstava.
00:33:05 A je to výstava Královské akademie, kde se účastní 80 akademiků.
00:33:13 -To je porota?
-To je porota.
00:33:15 A tito akademici tam můžou přihlásit 4 - 6 svých děl.
00:33:19 To znamená, že z těch 1 200 děl
00:33:23 potom na ty další neakademiky zůstává pouze asi 800 děl.
00:33:29 Což si myslím, že je docela slušný.
00:33:31 Jak oni to vybírají? Skouknout takový množství!
00:33:34 -Ono to defiluje vlastně.
-Jak to defiluje?
00:33:37 -Ti 3 nebo 4...
-Zřízenci.
00:33:39 -Ano, zřízenci.
-A před očima jim nosej obrazy!
00:33:43 Ano, ano, ano.
00:33:44 -A akademici co?
-Akademici koukaj.
00:33:46 Koukaj a když se jim líbí, tak řeknou, ano, stop. Zastavěj.
00:33:52 A musí se to líbit 2 - 3 akademikům.
00:33:54 -Aby se to dostalo do 2. kola.
-A to tam nikdo jinej není?
00:33:58 -Autoři tam nejsou?
-Ne, ne.
00:33:59 To my vůbec o tom nevíme.
00:34:01 Že třeba byste tam někde stála v koutu
00:34:03 a šel Pacifik a vy...
00:34:07 To vy jste se až potom, ex post dověděla?
00:34:10 Já jsem se dostala do 2. kola a to ještě nemáte vyhráno!
00:34:14 To se můžete dostat do 2. kola, ale pak to jde dalším akademikům.
00:34:18 -Úplně jinejm než ty předtím?
-Zase úplně jiným.
00:34:21 A ty potom vybíraj, který zavěsej.
00:34:25 Takže vy můžete být vybrán, ale pak dostanete dopis,
00:34:28 ano, byl jste vybrán, ale ne na zavěšení.
00:34:34 -To pak je smůla, že jo?
-To je velká smůla.
00:34:36 -Bejt vybranej a nebejt zavěšenej.
-To je velká smůla.
00:34:39 Nebejt vybranej ještě tak nemrzí. Ale bejt vybranej bez zavěšení!
00:34:44 To je na uříznutí ucha, jak vás poslouchám.
00:34:47 To máte pravdu.
00:34:50 Ale vám se i tohle splnilo,
00:34:52 čili někdo rozhod, že budete zavěšená.
00:34:56 Je to prodejní, tzn., že tam pak lidi choděj.
00:34:58 Je to prodejní.
00:35:00 Koupil někdo Pacifik? Tím pádem asi jo.
00:35:01 -Hned ten 1. den.
-1. den!
00:35:03 Ono je to ještě jinak.
00:35:06 -Asi je to složitější.
-Je to složitější.
00:35:09 Vlastně předtím, než ta samotná výstava začne,
00:35:11 tak týden předtím, v pondělí, je tzv. varnishing day.
00:35:15 A je to 1. den, kam jsou pozvaný všichni výtvarníci.
00:35:19 A je to taková velká oslava, kde se kontrolují obrazy,
00:35:23 jestli jsou správně umístěný, jestli tam je ta správná cedulka.
00:35:28 Je tam k tomu ještě udělanej průvod,
00:35:31 jdete po Piccadilce, která se uzavře na chvilku.
00:35:35 -Průvod výtvarníků?
-Ano, průvod výtvarníků.
00:35:37 S prezidentem té Královské akademie.
00:35:42 -Obrazy taky jdou v průvodu?
-Ne, obrazy ne!
00:35:45 Jenom výtvarníci.
00:35:47 A dostanete se do blízkého kostela, kde začíná hodinová ceremonie,
00:35:53 kde zpíváte a kde je taková zase jiná oslava.
00:35:57 -Jak zpíváte?
-Vyfasujete vyloženě chór.
00:36:02 -Vy, jako malířka?
-Ano, všichni .
00:36:03 Jsme vyfasovali opravdu noty. A my jsme vážně zpívali!
00:36:08 Když zpíváte falešně, tak nebudete zavěšená.
00:36:11 To by byl zrovna můj případ!
00:36:14 Takováhle procedura je to?
00:36:16 Vy jdete v průvodu,
00:36:17 dojdete do kostela, tam zpíváte?
00:36:18 Tam hodinu zpíváme. Střídáme se s chórem.
00:36:21 Nejdřív zpívá chór, pak všichni výtvarníci vstanou,
00:36:25 zase zpíváme my pro změnu, zase si sedneme, zase zpívá chór.
00:36:29 -A zase zpíváme my.
-To je teda!
00:36:31 Vy zpíváte do zblbnutí!
00:36:34 A za hodinu to končí. Za hodinu se vracíte zpátky.
00:36:38 Zase na tu půdu tý Královský akademie,
00:36:40 kde začíná slavnostní zahájení oné výstavy.
00:36:44 A každej výtvarník dostává malej katalog.
00:36:49 Tam se samozřejmě rychle hledáte, jestli tam opravdu jste,
00:36:51 jestli tam je všechno správně zanešeno.
00:36:54 A každej výtvarník potom pomalinku jde
00:36:57 a stejně těká očima doprava doleva, jestli najde tu svoji věc.
00:37:02 Vy jste říkala, že ten váš se prodal hned 1. den.
00:37:04 A týden od tohohle varnishing day je 1. den zahájení,
00:37:10 ale to je pouze zase pro kupující.
00:37:13 A tam jsou pozvaní kupci,
00:37:14 kteří si už z dřívějších let koupili obrazy,
00:37:18 takže mají privilegium se dostat ten 1. den.
00:37:22 -A tam vy zase nesmíte?
-Tam můžem.
00:37:24 Dokonce si můžeme vzít i hosta sebou.
00:37:27 A vy jste koukala, jak někdo okukuje?
00:37:29 Já jsem tam přišla 2 hod. po otevření
00:37:32 a 80 % děl veškerejch už bylo zabukovanejch
00:37:36 i můj Posázavský pacifik.
00:37:38 Kdo to koupil?
00:37:39 Koupil to 1 člověk z Londýna přímo.
00:37:42 To jste mě překvapila! Víte o něm něco?
00:37:46 -Spisovatel.
-Spisovatel nějakej?
00:37:47 To je všechno co vím.
00:37:49 Sama sebe byste jako malířku, víme, že jsou různé styly malířské,
00:37:55 dá se říct, co jste vy?
00:37:56 Jakej reprezentujete styl?
00:37:58 -Jestli jste kubistka...
-Ne, ne. Spíš novoimpresionistka.
00:38:02 Novoimpresionistka! To znamená co?
00:38:06 Tzn. jakoby impresionismus v nové tváři.
00:38:12 Tzn. co?
00:38:16 Impresionismus tuším!
00:38:19 Maluju na černým podkladě, na černý plátno špachtlí
00:38:23 a hraju si vyloženě se světlem a se stínem
00:38:26 a dělám takový malinkatý...
00:38:28 -Špachtlí.
-Špachtlí.
00:38:30 -Špachtle je báječnej prostředek.
-Výbornej!
00:38:33 Když mně odpadne omítka!
00:38:36 -Barvy září krásně!
-Barvy září? Špachtlí?
00:38:40 To se dá. To je opravdu pěkný, no.
00:38:42 Jo?
00:38:44 To jsou třeba takhle malinký špachtličky.
00:38:46 To můžete udělat...
00:38:48 -Já mám takhle malou špachtličku.
-Čím se vám zprotivil štětec?
00:38:52 -Já mám ráda pastóznost.
-Cože máte?
00:38:54 -Pastóznost. Pastóznost.
-Pastóznost.
00:39:00 Co má ráda? Vydržte chvilku.
00:39:05 Barvy vyzařujou jinak, když jsou naředěný terpentýnem
00:39:08 anebo, když se maluje tou barvou hustou,
00:39:15 která se přímo vytlačí z tuby, na paletě se namíchá tón
00:39:19 a ten se tam nanese na to plátno špachtlí.
00:39:21 To má úplně jiný vyzařování, než když se to nanese štětcem.
00:39:26 Pastóznost je to proto, že to leze z pasty.
00:39:29 Ano. Pastóznost je to prostě,
00:39:31 že tam je ta pasta, ta hmota tý barvy.
00:39:34 Ta pasta!
00:39:36 Já jsem špachtlí začala dělat, když jsem zkusila svůj 1.
00:39:39 historický obraz olejem.
00:39:42 A to bylo v r. 1999,
00:39:45 kterej vzniknul jako dárek pro mého přítele.
00:39:49 -A co na tom obrazu bylo?
-Zlatá ulička.
00:39:52 Vy malujete hodně pražský zákoutí. Že jo?
00:39:54 -Jenom podle fotografií?
-Jenom podle fotografií.
00:39:57 -Vy si nesednete třeba...
-Ne! Ne.
00:39:59 Viděl jsem, šel jsem na vaše webovky...
00:40:03 Webové stránky www.martinakrupickova.com.
00:40:08 To jsem nemyslel takhle až reklamu, že byste...
00:40:11 Šel jsem na vaše webovky
00:40:13 a třeba Apolinářskou ulici jste nakreslila.
00:40:16 -Tu já dobře znám.
-Ano.
00:40:17 Dokonce z jedný i z 2. strany.
00:40:19 Nesmějte se! Tam je záchytka!
00:40:20 Oni hned se smějou, že ji znám proto,
00:40:23 že jsem tam byl drženej!
00:40:24 Ne! Je to hezká procházka okolo záchytky, víte, paní?
00:40:29 Tam je krásně!
00:40:31 Nechlastám! Miluju výtvarné umění! Rozumíte!
00:40:34 Z mnoha obrazů Martiny Krupičkové mě zaujala Apolinářská ulice.
00:40:38 Myslíte tu z dolní nebo z tý horní?
00:40:41 Já to kolikrát projdu zeshora dolů!
00:40:44 Vy jste ji namalovala zezdola, myslím.
00:40:45 Já jsem ji namalovala z obou stran.
00:40:50 -Na jednom obrazu!
-Ne! Tam je 1 pohled...
00:40:55 Tam je 1 pohled zhora a další pohled je zezdola.
00:40:59 A vy jste to namalovala z obou stran!
00:41:03 -Je to tak?
-Je to tak.
00:41:05 A vy třeba nikdy nesednete v Praze na ulici a nerozbalíte nádobíčko?
00:41:08 Ne.
00:41:10 -Se stydíte nebo co?
-Já na to musím mít klid.
00:41:12 A svoji vůbec náladu a harmonii a to mám doma.
00:41:16 Proč byste v Apolinářský např. neměla klid na namalování obrazu?
00:41:19 Kdo tam projde?
00:41:21 A další věc je to asi,
00:41:22 že já si hraju s tím světlem a stínem.
00:41:24 A když tam budu sedět hodinu,
00:41:25 tak najednou sluníčko mi zajde za mraky
00:41:28 nebo mi uteče úplně.
00:41:30 A co já tam budu dělat?
00:41:31 Sedět a čekat na další den?
00:41:35 Martina Krupičková!
00:41:42 Přátelé, to je pro dnešek všechno, děkuju vám za pozornost
00:41:45 a za týden na shledanou!
00:41:47 Skryté titulky Eva Svobodová
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma Čeští výtvarníci. Účinkují: Jiří Anderle, Šimon Caban a Martina Krupičková. Režie V. Polesný
Tentokrát jsme připravili díl s názvem „Čeští výtvarníci“ a pozvali světově uznávaného malíře a grafika Jiřího Anderleho, předního českého scénografa Šimona Cabana a nadějnou novoimpresionistku Martinu Krupičkovou.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 12
