00:00:24 Dobrý večer.
00:00:30 Dobrý večer.
00:00:32 Kromě našich diváků, tady v divadle Semafor,
00:00:35 samozřejmě zdravím i naše diváky televizní.
00:00:39 Přátelé, veřejnost se často zajímá o to,
00:00:43 co jejich oblíbení herci a zpěváci dělají ve volném čase.
00:00:47 Jaké mají koníčky, záliby, čemu se věnují.
00:00:51 Myslím, že ta otázka je vždycky na místě, takže díky tomu my víme,
00:00:55 že třeba Woody Allen, kromě toho, že je to skvělej filmař,
00:01:00 hraje slušně na saxofon s džezovou partičkou.
00:01:04 Víme například, že Jan Werich byl vášnivej rybář.
00:01:07 Musím říct, že rybařina je poměrně rozšířený koníček.
00:01:10 Mě to tedy nikdy nepotkalo. Já se nikdy nepokoušel něco chytit.
00:01:13 Mám ale rád řeč rybářů.
00:01:16 Tu jejich rybářskou latinu, jak se trumfujou, jak přeháněj.
00:01:19 Jednou jsem byl u takový debaty v hospodě,
00:01:22 kdy se po celodenním chytání sešli tři rybáři
00:01:25 a začali si říkat, co kdo chytil.
00:01:28 Ten první říkal: "Já jsem, pánové, dneska chytil tříkilovýho kapra."
00:01:32 Ten druhej říká: "To nic není. Já jsem chytil pětikilovou štiku."
00:01:36 Ten třetí říká: "To vůbec nic není."
00:01:39 "Já jsem chytil desetikilovýho sumce."
00:01:41 A ten první říká: "Že já vůl začal první."
00:01:50 V některejch případech koníček člověka zcela pohltí,
00:01:54 že ho to poznamená třeba i v profesi nebo v občanským životě.
00:01:59 Já za sebe můžu říct, že mám rád sport.
00:02:02 Především fotbal a tenis, aktivně i pasivně.
00:02:06 Rád na to koukám, rád to hraju, ale nejsem takovej šílenec,
00:02:09 kterej by tím jenom žil a neviděl nic jinýho, ale znám takový.
00:02:13 Někdy poslouchat ty fotbalový fandy je opravdu šílený.
00:02:17 Jednou za mnou takovej přišel, zarytej Slávista, a říká mi:
00:02:21 "To jsem si zase jednou užil. Byl jsem na fotbale, bylo derby."
00:02:26 "Hráli jsme se Spartou, a představ si, že po tu dobu,
00:02:30 co jsem seděl na tribuně, mi volala manželka, že nám chytil barák."
00:02:35 Já říkám: "A jak to dopadlo?" A on: "Vyhráli jsme 3:1."
00:02:47 To jsou samozřejmě skutečný fanatici.
00:02:50 Nevím, do jaký míry koníček pohltil mého prvního hosta,
00:02:54 ale myslím si, že u něj to bude fifty fifty,
00:02:58 protože on se dal na fotografování, konkrétně fotografuje vážky.
00:03:03 Zpěvák Dan Bárta.
00:03:08 -Dobrý den.
-Dobrý večer.
00:03:11 Dobrý večer.
00:03:14 Dane, vy jste těma vážkama dost známej, ale já doteďka nevím,
00:03:18 jak jste k vážkám přišel. Už jste předtím fotil něco jinýho?
00:03:23 -Ne.
-A došel jste k vážkám, nebo jak?
00:03:26 Já jsem nefotil vůbec nic, až když jsem poprvně v životě
00:03:30 odjel do tropů, tak jsem si vzpomněl na svoje
00:03:33 dětský záliby a řekl jsem si, že bych se k tomu mohl vrátit.
00:03:37 Nebo že bych s tím mohl znovu začít, abych se tam nenudil.
00:03:40 -Tak jste si vzal foťák?-Jo.
-Nevěděl jste, co nafotíte.-Ne.
00:03:44 Akorát jsem věděl, že asi budu fotit přírodu
00:03:47 a asi pravděpodobně hmyz, protože mě to nejvíc bavilo.
00:03:51 -Takže jsem si cíleně vzal makro.
-Už tady vás bavil hmyz?-Ne.
00:03:54 Jenom v dětství, že jsem to sbíral a napichoval. 10 let.
00:03:58 -Potom takovej záchvat v šestnácti.
-Brouky, motýly.-Taky.
00:04:01 -Kvůli holkám, co?
-To ani ne.
00:04:04 -Já si jednou koupil napíchaný a pověsil.-Je to jednodušší.
00:04:09 -Velký, barevný.
-Aby bylo na co lákat.
00:04:12 To ne. Já sbíral mrňky. Když přišlo předjaří,
00:04:16 tak mě to chytlo a odvalil jsem pár kamenů.
00:04:19 Jel jste do tropů. Jak došlo k uhranutí vážkou?
00:04:23 -Nějakou jste viděl a cvaknul ji?
-No.-Jo?
00:04:27 Vlastně, když se nějakým způsobem pohybujete pralesem,
00:04:32 a dostanete se mimo stezky, cesty, silnice,
00:04:36 tak ujít 3 metry v pralese s báglem na zádech je strašná práce.
00:04:40 Všechno je to zarostlý. Musel byste sekat mačetou
00:04:44 od rána do večera a nic byste si neužil,
00:04:48 takže jednodušší je pohybovat se vodou.
00:04:51 V pralese jsou ve vyšších polohách
00:04:55 říčky a řeky běžný a stejný jako naše potoky,
00:04:59 -30 čísel hluboký, metr široký.
-Že nezahučíte.
00:05:04 Takhle se to vine, tak to člověk používá jako cestu.
00:05:07 Nedá se zabloudit. Po proudu, proti proudu.
00:05:10 -A nad vodou lítaj vážky.
-Vážky jsou vodní živočichové,
00:05:14 -takže jich tam bylo nejvíc, tak...
-Tak co?-Tak jsem zaměřil.
00:05:17 Čekám na okamžik, kdy jste padnul do vody a řekl:
00:05:21 -"Ta je nádherná!"-Nepamatuju si, že bych se u toho hroutil.
00:05:25 Fotil jsem vlastně všechno, co lezlo, co lítalo.
00:05:30 Bylo to pro mě úplně nový, takže každá kytka byla zajímavá.
00:05:34 Jakýkoliv prostředí lesa, ještěřička támhle, spadlej kokosák.
00:05:39 -Ale kouknul jste se na to až doma.
-Doma jsem to vyvolal.
00:05:43 -Všecko bylo rozmazaný.
-Takhle velkou vážku?
00:05:46 -Ne, takovejhle štos fotek.
-Jo takhle.
00:05:50 Udělal jsem Večerníčka, nic tam nezbylo,
00:05:54 tak jsem si řekl, že bych to mohl dělat líp.
00:05:58 Pak jsem to dva roky nedělal a pak jsem to postupně zvedal.
00:06:02 V podstatě takovej největší nákop přišel,
00:06:06 když jsem v 99. vyfotil poprvně někde v Mexiku
00:06:11 v deltě jedný řeky tři fotky, který byly docela obstojný.
00:06:15 Našel jsem si na internetu chlápka,
00:06:17 tehdy jsem byl připojenej asi 14 dnů poprvý v životě,
00:06:21 kterej se jmenuje Dennis Paulson,
00:06:23 což je americkej odonatolog, tak jsem zjistil, že když dám...
00:06:26 -Vy jste o něm věděl dopředu, že je tak dobrej?-Ne.
00:06:29 -Co jste zadal za klíčový slovo?
-Odonata.
00:06:32 -To je latinskej název vážky.
-Vážka je latinsky Odonata.
00:06:36 Odonata, enter,
00:06:38 tam vyběhlo sto lidí a tenhle tam byl nejvíc.
00:06:41 Tak jsem na něj našel e-mail poslal jsem mu ty tři fotky:
00:06:44 -"Tohle jsem vyfotil nedávno v horách."-Co on na to?
00:06:47 -Velmi rychle odepsal.
-Pochválil?
00:06:50 Za 14 dní, a napsal akorát: "Vaše fotky jsou..."
00:06:54 Určil mi druhy, což jsem vlastně ani nechtěl.
00:06:58 -Určil mi druhy a bylo.
-Jo takhle. Žádná pochvala.
00:07:01 -"Hezký fotečky, pane Bárta."
-Ne, vůbec.-Jen jak se jmenujou.
00:07:06 Vy jste se do tý doby v encyklopediích o vážky nezajímal?
00:07:09 -Moc ne.-Ne?
-Ne.-Vážka jako vážka.
00:07:12 Já jsem to nevěděl. Vzhledem k tomu, že to byl asi
00:07:16 první kontakt se zahraničím, kterej jsem pomocí e-mailu navázal,
00:07:20 a hned takovýho střelce, tak jsem si říkal, že tohle chci.
00:07:24 A začal jste se o vážky zajímat. Kolik je vůbec druhů vážek?
00:07:28 -Asi kolem pěti tisíc.
-Kolem pěti tisíc?
00:07:32 -A nafocenejch jich máte?
-Nevím. 200, 250, 300.
00:07:36 Tak to je ještě pěkná porce, jestli...
00:07:39 Když vidíte nad vodou vážku, poznáte, co je za druh?
00:07:43 -Druh ne, ale do čeledi už to trefím.-Do čeledi?
00:07:47 -Ono je víc čeledí vážek?
-No.
00:07:50 -Já bych řekl, že je jen šídlo a vážka.-To ne.
00:07:54 -To jsou dvě...-Je rozdíl mezi šídlem a vážkou?-Je.-Jakej?
00:07:59 Šídlo je větší, má jinak postavený oči,
00:08:03 jinak postavený kopulační orgány, jinak...
00:08:07 Šídlo má jinak postavený kopulační orgány?
00:08:10 Má jinak udělaný přívěsky. Je to odhadnutelný samo o sobě.
00:08:15 Já myslel, že šídlo je sameček a vážka samička. Tak to není?
00:08:19 -To je i vážák jako samec?
-Jinak by to nešlo.-Fakt?-No.
00:08:24 -Že to má ženský jméno. Ta vážka.
-A to šídlo.
00:08:27 -Že by bylo oba.
-A to šídlo.
00:08:30 Cestujete po světě, ale vlastně jenom za vážkama.
00:08:34 -Jezdíte taky jenom sebou praštit na pláž?-To ne. Mě to nebaví.
00:08:39 Kolik zemí jste kvůli šídlům a vážkám navštívil?
00:08:43 -Hodně.-Deset. Patnáct.
-Ale samý exotický.-No.
00:08:48 Taky Evropu. Já vlastně ani nevím.
00:08:51 Střední Ameriku třikrát. Asii čtyřikrát, pětkrát.
00:08:55 -Afriku třikrát.-Dopředu zjistíte, kde se vyskytujou.-No.
00:08:59 Teď by mě zajímalo, jako to konkrétně děláte.
00:09:04 Vlastně je to svým způsobem lov. Jdete fotit vážky.
00:09:08 -To si někam lehnete a čekáte?
-Na hlavu si dám mech.
00:09:13 A čekáte.
00:09:15 Jako fotěj jeleny, tak taky čekaj dlouho, než vyjdou.
00:09:19 Vážky nejsou plachý, nad vodou lítaj furt.
00:09:23 Nebo je třeba soumrak nebo je pro ně lepší ráno? Kdy?
00:09:27 Nebo páření, kdy nic nevnímaj a nechaj se fotit?
00:09:32 Vážky jsou organizmy,
00:09:35 který přijímaj sluneční teplo, aby mohly fungovat.
00:09:40 -Takže vrchol aktivity je uprostřed dne.-Jo?
00:09:44 To znamená poledne. To je zase blbý světlo,
00:09:47 takže lepší je to před dvanáctou a po druhý.
00:09:51 -Ale pro zpěváka poledne ideální doba.-Dobrá.
00:09:54 -Našinec ráno vstane, jde na místo.
-Tak v deset.
00:09:58 Vemu foťák, vlezu do potoka, chodím tam a zpátky
00:10:01 a pozoruju, co tam je, až se mi to líbí.
00:10:04 Ležíte schovanej za křovíčkem, aby o vás nevěděly?
00:10:08 Vážky se na oblíbený místo až tak nevrací. Nemaj paměť.
00:10:12 Tak dvě tři hodinky na jednom fleku vydržej.
00:10:16 Jak jste zjistil, že vážka nemá paměť?
00:10:19 Protože na to nemá dostatečně hmotnou hlavu.
00:10:23 Jo, jo, jo. Takovej blbej větší komár.
00:10:26 Říká se tak 10 tisíc neuronů.
00:10:29 -Vážky asi nejsou nebezpečný.
-Vůbec.
00:10:32 -Nemaj žihadlo?
-Vůbec. Ani jedna.
00:10:36 -Ani jedna nemá žihadlo? Můžete to vzít třeba do ruky?-Jo.
00:10:39 -Udělal jste to někdy?
-X-krát.-A nic?
00:10:43 Proč žiju od dětství v tom, že šídlo, když mě píchne, tak umřu?
00:10:47 -To jste asi myslel takový to šídlo.-Ševcovský.
00:10:51 Ne. Bál jsem se toho, jako velkýho komára.
00:10:55 Je to stvoření, který je do jistý míry erbovní.
00:10:58 Že ho člověk v dětství zaznamená třikrát a pak si ho pamatuje.
00:11:02 Není na světě moc lidí, kterým by člověk řekl "vážka".
00:11:06 -Oni by říkali: "Co?" To moc ne.
-Teď mi řekněte,
00:11:10 jestli je to drb nebo pravda, někde jsem na to narazil,
00:11:14 -že by se nějaká vážka jmenovala podle vás?-Je.
00:11:17 -A kdo ji tak pojmenoval?
-Dennis Paulson.-Ten chlápek?
00:11:22 -My jsme spolu byli v Peru na výpravě.-Co ho to napadlo?
00:11:26 -Pomohl jsem mu s tím ji chytit.
-Do tý doby neměla jméno?-Ne.
00:11:31 -Ne? A to on ví, jo?
-On to zná skoro všechno.
00:11:34 Když ji na místě držel, tak dostal nápad:
00:11:37 "Mohla by se jmenovat po tobě."
00:11:41 Když to opublikovával, ospravedlňoval pojmenování,
00:11:45 zavedení novýho druhu, tak tam je kapitolka,
00:11:48 která se jmenuje Odvození jména, od čeho to je,
00:11:52 tak tam je, že je to podle českýho fotografa vážek
00:11:56 a zpěváka Dana Bárty, kterej měl dostatečně dlouho síť
00:11:59 a dostatečnou mrštnost, aby pomohl s odchycením.
00:12:03 -Taková legenda v encyklopedii?
-Je to časopis.
00:12:07 Odnatologika. Časopis pro světový vážkaře.
00:12:10 -Jak se přesně ta vážka jmenuje?
-Gina Canta Barta.
00:12:14 -Gina Canta Barta?
-Bartaj.
00:12:17 Gina Canta Bartaj? Dan už se tam nevešel.
00:12:20 Mohl by to bejt Gina Canta Dan Bartaj.
00:12:24 -Máte tuhle vážku taky vyfocenou?
-Mám.
00:12:27 Fotil jsem ji tam, kde jsem ji chytil.
00:12:30 -Jsou i vtipnější odvozeniny.
-Neřekl jsem, že tahle je vtipná.
00:12:35 Je zajímavá, že se jmenuje podle českýho zpěváka.
00:12:39 -To jsem nevěděl.-Chlápek, kterej se zabejvá střevlíkama
00:12:44 chytil někde v Číně druh střevlíků z podobnýho rodu,
00:12:47 myslím, že se jmenuje Trachycarabus
00:12:51 a ten je popsal tak, protože hodně brouků se určuje,
00:12:55 když jsou si podobný, podle tvaru penisu, to se tak dělá.
00:12:59 -Já nevím, že se to tak dělá.
-Jeden ho měl takovej...
00:13:03 -Počkej, jak on to měl.
-Může to mít zahnutý nebo rovný.
00:13:07 -Jsou tam různý tvary.
-Jo?
00:13:10 -Tady bych se na chvilku zasekl.
-Už se chystám.
00:13:14 U takhle malýho tvora jako je vážka nejrůznější tvary?
00:13:19 -Proč?-Aby to bylo kompatibilní.
-Kompatibilní se samičkou?-No.
00:13:24 To je tak a to tam musí přesně zapadnout jak klíč do zámku.
00:13:29 -Jeden ten Trachycarabus...
-Trachycarabus mě zajímá.
00:13:34 -Jeden ten Trachycarabus má penis jakoby jemně vykrouženej.-Jděte.
00:13:39 -Tak to je Trachycarabus Džentlmen.
-Jmenuje se Džentlmen?-Džentlmen.
00:13:45 Jeden se jmenuje... Jeden ho má hodně zmohutnělej
00:13:49 s různejma výčnělkama, tak to je Trachycarabus Casanova.
00:13:54 Stane se, že samec si chce začít s vážkou a evidentně jí nepasuje,
00:13:59 že ona má jinej zámek, než on má klíč?
00:14:03 -Stane se to?-Občas.
-Jo?-No.
00:14:12 Občas samci tak harašej,
00:14:15 že jdou po všem, co se pohybuje v jejich okolí.
00:14:18 -A kam se vejde, tam zůstane.
-Někdy se stane, že se pod tíhou
00:14:23 okolností o kopulaci pokusí, ale samozřejmě se to nedaří a...
00:14:28 Nedaří. A je pro smích hejnu, že jo?
00:14:32 "Blbeček, on neví, že ona má jiný..."
00:14:35 Tím, a to je vlastně vtipný, že to nerozezná,
00:14:39 tak sám sebe zdržuje
00:14:42 a geny pro to nerozeznání tý správný klíčový dírky
00:14:46 nepředává dál, takže oni se navzájem učej
00:14:50 a furt to krásně probíhá a tyhle mátohy zůstávaj vzadu.
00:14:54 A i kdyby se trošku zasekl, tak z toho vznikne stejně blbá vážka.
00:14:59 -Z toho zřejmě nevznikne nic.
-Byl na palaci.
00:15:03 Nepoznal, že ta samička z něho...
00:15:06 Fotil jste někdy i páření?
00:15:08 -To musí bejt docela veselej akt, jak to vyprávíte.-Fotil.
00:15:12 -Fotil jste páření?
-No.-Vážek?
00:15:15 -Samec přiletí na lokalitu.
-Povídejte.
00:15:20 -Na lokalitu, jo?
-Tak na stanoviště.
00:15:23 -Nevím, jak se tomu mezi vážkama říká.-Dobře, na lokalitu.
00:15:28 Jde se mrknout, jestli tam není nějaký řezivo.
00:15:32 Vzadu má takový klíšťky.
00:15:35 Těma klíšťkama uchopí samici za hlavou,
00:15:38 chvilku ji vláčí, táhne, podle druhu a chování.
00:15:42 -Někam si ji táhne do křoví?
-Většinou.-Jo?
00:15:45 Nebo jí jenom ukazuje, jaká je kolem krajina.
00:15:48 Ostatní samci po něm jdou, protože chtěj taky.
00:15:52 Za určitejch okolností tam jsou urputný boje.
00:15:55 -Tam je jedna samička?-Většinou.
-A tisíc samců?
00:15:59 Samice se pohybujou od vody, protože samci maj dva typy chování.
00:16:03 Buď lověj potravu nebo hlídaj, jestli někde není nějaká samice.
00:16:07 -Když je někde samice, tak po ní hned jdou.-Celý hejno.
00:16:11 Teď se strkaj, kdo... Jo? A vyšťuchujou jeden druhýho.
00:16:15 -Ten ji chytne, letí s ní.
-Ten, kdo ji drží, vyhrál?
00:16:19 -Většinou.
-To je dobrá metoda.
00:16:22 Chytnout ji pod krkem, nepustit a hotovo.
00:16:28 Ona se jako prohne a svým zámkem si najde jeho klíč.
00:16:32 Dojde k přesunu pohlavních buněk, chvilku setrvaj, aby se to usadilo.
00:16:37 On ještě většinou samici doprovází na místo kladení vajíček.
00:16:42 Tam ji hlídá, aby měl jistotu, že je to jeho.
00:16:46 A to má ještě vlastně v podstatě...
00:16:49 A to má ještě potom vlastně v podstatě
00:16:53 v přídavným kopulačním orgánu takovou pochystávku,
00:16:57 takovej vědomě ovládanej háček, kterým vlastně z tý samičí bulvy
00:17:02 vyškrábne spermatéku z předchozí kopulace,
00:17:06 pěkně si to vyčistí,
00:17:09 aby ty ostatní chlápci neměli šanci.
00:17:13 -Pak to tam umístí a jde...
-To je hezkej proces.
00:17:17 Jde to ohlídat a vyhání všechny ostatní
00:17:21 nebo ji drží za krkem, dokud vajíčka nevyklade.
00:17:34 To bych neřekl, že sexuální život vážek je tak pestrej a bohatej.
00:17:38 Teď už chápu, proč vás baví fotit vážky.
00:17:41 Taky vyrazím do Kostariky nafotit si nějaký vážky.
00:17:44 Máte sponzory? Ty cesty musej bejt drahý.
00:17:48 -Všecko si platíte ze svýho?
-No.
00:17:51 Vyzpíváte si korunky jen na to, abyste mohl jet fotit vážky?
00:17:56 -Ještě, abych si mohl koupit foťák.
-Ale to je váš největší koníček.
00:18:01 Vydáváte nějaký knížky s vašima fotkama?
00:18:05 Teď jsme udělali jednu knížku s Alešem Dolným, kamarádem,
00:18:10 Vážky České republiky.
00:18:13 Je to bichle. Monografie řádu. 672 stran, 75 tisíc údajů a fotky.
00:18:18 -Je tam taky kapitola Páření vážek?
-Je tam lehce zmíněná.
00:18:22 -Je tam zmíněná?-Je tam.
-Půjdu si ji koupit. Dan Bárta.
00:18:27 Díky.
00:18:37 Mým dalším hostem je, a teď si nejsem jistej,
00:18:41 jestli mám říct herečka nebo výtvarnice,
00:18:44 protože pokud vím, ona to má padesát na padesát.
00:18:48 Nicméně ji určitě znáte jako herečku. Jana Krausová.
00:18:52 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:19:01 Co si myslíte, že jste víc? Herečka nebo výtvarnice?
00:19:05 Ani jednomu nedávám přednost před druhým.
00:19:09 A jako to tedy máte? Kdy se věnujete víc tomu a víc tomu?
00:19:13 Já jsem studovala malířství.
00:19:16 Nejdřív jsem dělala střední školu, pak vysokou akademii
00:19:22 a prošla jsem skoro dvaceti lety studiem výtvarna
00:19:26 a nakonec jsem začla dělat divadlo, který jsem dělala v průběhu školy.
00:19:32 -Chtěla jste bejt odmalička výtvarnice?-Ano.
00:19:36 Chtěla. K herectví jste se dostala jak?
00:19:39 To hraní, to jsem tak jako... S tím jsem...
00:19:43 -Tatínek byl herec a dělal s loutkama.-Ano.
00:19:47 Musíme říct, že vaším tatínkem byl Josef Pehr, dlouholetý člen
00:19:51 -Národního divadla. Je to tak?
-Učil loutkoherectví.-Pepíčka.
00:19:55 Jako dítě pamatuju, že byl břichomluvec.
00:19:58 -Nebyl?-Nebyl.
-Ne? Ale vypadalo to tak.
00:20:02 -On se za něj šikovně schovával.
-Co?-Že se schovával.
00:20:06 -Mluvil malinko.-Jako dítě jsem si myslel, že je břichomluvec.
00:20:11 Myslím, že to bylo jenom jeho šikovností.
00:20:15 -Uměl to zakamuflovat.
-Ano. Takže herecký geny tam byly.
00:20:19 Já jsem vlastně za ním chodila do divadla.
00:20:23 Říkala jsem si, že herectví je takový, že je tam konkurence.
00:20:28 Chodila jsem do hereckýho kroužku k paní Jiřině Stránský.
00:20:32 Tam jsem si všimla,
00:20:35 že už malý děti jsou k sobě nevraživý
00:20:39 a říkala jsem si, že bych tohle vůbec nesnesla.
00:20:43 Když jsem se rozhodovala, jestli jít na DAMU nebo na herectví,
00:20:48 protože jsem se připravovala a nevěděla jsem,
00:20:52 mezi čím se rozhodnout, a od dětství jsem malovala,
00:20:57 tak jsem si říkala, že v malování je větší svoboda.
00:21:01 Pak jsem se rozhodla a šla na střední školu,
00:21:05 pak na vysokou, ale s divadlem jsem koketovala pořád při tom.
00:21:10 I s filmem, ne? V kolika jste hrála prvně ve filmu?
00:21:14 -Ve čtrnácti.
-Tatínek vás někam přivedl?
00:21:18 Ne, ve škole. V lavici si mě vybrali jako dítě
00:21:23 do filmu Jiřího Hanibala Malé letní blues.
00:21:26 Tam hrála Andrea Čundrlíková, tenkrát krásná slečna,
00:21:31 a já tam hrála spratka.
00:21:34 Pak jsem s Kachyňou dělala mládežnický filmy.
00:21:39 Byla jsem v hereckým barrandovským seznamu.
00:21:44 Takže jsem to dělala pořád, i při škole.
00:21:48 Musím říct, že já jako divák
00:21:51 jsem vás prvně zaregistroval v Dietlově seriálu,
00:21:55 to v tý době byla vaše nejslavnější role.
00:21:59 -Tak jsem hrála leklou rybu.
-Leklou rybu?
00:22:02 Tam jsem moc nemluvila. To byl devítidílnej seriál o přírodě.
00:22:06 -Já tam hrála zápornou postavu.
-Mluvíme o stejným seriálu?-Jo.
00:22:10 Já jsem zradila hlavního hrdinu Pavla Novýho.
00:22:14 -Mně tenkrát nechtěli v krámě ani prodat housku.-Proč?
00:22:17 -Jako potvora.
-Jo, potvora.
00:22:21 -A začala jsem se tím živit.
-Výtvarnem?-Ne. Herectvím.
00:22:26 -A výtvarno jste dělala jako koníčka?-Jako koníčka.
00:22:31 Taky mi to tak vyhovuje. Je hrozně nepříjemný prodávat svoje obrázky.
00:22:35 -Já to neumím.
-A děláte to?-Dělám.
00:22:38 -Neprodávám.
-Neprodáváte?-Ne.
00:22:42 Já maluju pro sebe nebo to pak dám jako dárek.
00:22:45 -Nebo třeba udělám výstavu.
-Teď mi řekněte,
00:22:49 někde jsem na to narazil a doteď jste se o tom nezmínila,
00:22:53 a já jsem čekal, jestli se o tom zmíníte.
00:22:57 Dělala jste něco na náhrobek zpěváka Mikiho Volka?
00:23:01 -Dělala jsem jeho hlavu.
-To byla vaše vlastní iniciativa?
00:23:04 -Nebo jste se s ním znala?
-Znala jsem se s jeho kamarádem.
00:23:08 S Miki Volkem jsem se znala taky dobře.
00:23:11 Když už na tom nebyl úplně dobře,
00:23:14 tak jsem mu nechávala klíč od ateliéru, aby tam šel.
00:23:19 Jeden čas na tom nebyl dobře ani v tom, že nevěděl, kde bydlí.
00:23:23 Nebo neměl kde bydlet. On pak měl poslední koncerty.
00:23:28 Takový, že pro něj někdo udělal to, že mu uspořádal koncert.
00:23:33 -To už tenkrát nedopadlo moc dobře.
-Já vím.
00:23:37 Pak lidi, který se mu snažili pomoct...
00:23:41 -Za váma přišli.
-Přišli za mnou.
00:23:44 Řekli, jestli bych mu neudělala...
00:23:48 Tak jsme našli velkej kámen
00:23:51 a k tomu kameni jsme položili keramickou hlavu.
00:23:55 Měli jsme problém s hrobem.
00:24:01 Sehnali jsme místo na Olšanech.
00:24:04 Vedle byla rodina, která se vzbouřila,
00:24:08 že nechce vedle Mikiho Volka.
00:24:11 -Tak jsme museli všecko vyndat.
-Kristepane. Zpěvák.
00:24:15 Museli jsme urnu vykopat a kámen s náhrobkem dát jinam.
00:24:21 Že je to rebel, a že oni mají vedle sebe samý slušný sousedy.
00:24:28 Předpokládám, že vy byste si lehnul vedle Mikiho.
00:24:32 Já bych si lehnul kamkoli.
00:24:40 Nakonec se to podařilo a našli jsme dobrý místo.
00:24:44 -Podle čeho jste ho dělala?-Podle fotografií.-Podle fotky.-Víc.
00:24:49 Mluvili jsme tu o vašich hereckých genech,
00:24:53 abysme herectví neodsunuli dozadu, ale vy jste nevyrůstala v rodině
00:24:59 s vaším tatínkem Josefem Pehrem, ale měla jste otčíma.
00:25:03 -Nebo se pletu?-Ano.
-A otčímem byl?-Vladimír.
00:25:07 -Vladimír Dvořák.
-To jsem byl překvapenej.-Jak to?
00:25:11 (potlesk) Podívejte.
00:25:17 Tam se o genech nedá mluvit, když to nebyl váš pokrevní tatínek.
00:25:21 -Byl to člověk plnej humoru.
-Vychovával mě od pěti let.
00:25:26 -Být s Vladimírem Dvořákem to asi bylo doma veselo?-Bylo.
00:25:31 Poznamenalo vás to, že byste se na svět dívala veselejc?
00:25:36 Já nevím, jakej byl v soukromí.
00:25:39 Jestli navenek, a na druhý straně byl spíš zádumčivý. To nevím.
00:25:44 -Vladimír byl zádumčivej. Hodně.
-Říkala jste mu "tatínek"?
00:25:48 -Ano, říkala jsem mu "táto".-Jak jste říkala panu Pehrovi?-Taky.
00:25:53 -Nerozlišovala jste to?-Ne.
-Sešli se někdy oni dva?-Sešli.
00:25:57 -Na mý svatbě.-A jak jste jim říkala? Tatínku?-Tati.
00:26:01 -To se otočili oba.
-V ten moment jsem byla diskrétní.
00:26:06 -Jinak to pro mě bylo přirozený.
-Oba tatínkové.
00:26:10 Nepřemejšlela jsem o tom.
00:26:13 S ním byla velká legrace, ale zádumčivej byl
00:26:17 a ať se to nezdálo, protože jeho humor byl někdy sarkastickej,
00:26:22 ale ve svý podstatě byl hodně jemnej a citlivej.
00:26:26 Někdy až moc.
00:26:28 Na začátku jsme řekli, že s výtvarničinou to máte půl na půl.
00:26:33 Co vás teď čeká jako herečku a co máte rozpracovanýho?
00:26:38 To diváci rádi vědí.
00:26:40 Co máte rozpracovanýho jako sochu, obraz, grafiku?
00:26:44 -Máte svůj ateliér?
-Už doma.
00:26:47 -Ateliér jsem musela pustit.
-Máte místnůstku, kde pracujete.
00:26:51 -Jo, to jo.
-Necháte působit inspiraci?
00:26:54 -Třeba si dáte vínečko.
-Ráda si pouštím rádio.
00:26:58 -Jo?
-Moc ráda.
00:27:01 Co teď děláte? Chystáte výstavu jako výtvarnice?
00:27:05 Měla bych mít výstavu se svým kamarádem.
00:27:08 Je to František Švancar, keramik.
00:27:11 S tím bysme měli mít dohromady výstavu v Mníšku. Krásný místo.
00:27:15 -Jmenuje se to tam na Svatým kopečku.-Jana Krausová.
00:27:27 Mým dalším hostem je vášnivá sběratelka zpěvačka Lucie Bílá.
00:27:34 Dobrý den.
00:27:37 Ahoj.
00:27:42 Ahoj. Vím, že jsi sběratelka. To jsem dopředu řekl.
00:27:46 -Vzdáleně tuším, co sbíráš, ale sbíráš toho víc.-Ano.
00:27:51 -Vím, že sbíráš knoflíky.-Sbírám všechno, od čeho mám tři kousky.
00:28:00 -Přinesla jsi svoje knoflíčky?
-Ne.
00:28:02 Protože moje sbírka knoflíků je plná knoflíků od lidí,
00:28:06 od přátel, od starožitníků, což támhle vidím.
00:28:09 -Potom ti k tomu něco řeknu.
-Dobře.
00:28:12 Aby lidi viděli, že v tom mám opravdu pořádek
00:28:15 a že si těch dárků vážím, tak jsem přinesla ukázat důkazy.
00:28:18 -To jsou knoflíky Lucie Bílé.
-Tohle je například dřevěná sbírka.
00:28:22 -To jsou jenom dřevěný knoflíky.
-Jenom dřevěný.
00:28:26 Mám v tom pořádek. Ono to jenom vypadá,
00:28:29 že mám nepořádek v životě, mám pořádek ve všem, i v životě.
00:28:32 Kdybys měla ve všem pořádek jako v knoflíkách,
00:28:35 -to by to jinak vypadalo.
-Neboj se. V životě to přijde.
00:28:41 -To je kov.
-Tyhle jsou stříbrný.
00:28:44 Nejdřív jsem dávala stříbrný a zlatý dohromady,
00:28:46 ale pak jsem zjistila, že už se mi to nevejde.
00:28:49 -Jsou opravdu stříbrný? Ne.
-Jako.-Vypadaj jako stříbrný.
00:28:54 Tady vidíte stříbrný a to jsou zlatý.
00:28:58 -Nejsou zlatý, to je z uniforem.
-Jak získáváš knoflíky z uniforem?
00:29:03 Jdeš kolem hradní stráže a ušmikneš.
00:29:06 Nebo jde kolem tebe rota a ty uděláš...
00:29:10 Třeba tyhle jsou úžasný. Pak ti řeknu, jak k tomu přicházím.
00:29:13 -Ty jsou skleněný.
-Jenom sklo.-Samý sklo.
00:29:17 Ty jsou zase kožený.
00:29:20 Tady mám keramický. Máš to všechno? Stíháš to?
00:29:24 Keramický.
00:29:26 Tyhle jsou perleťový. To je úplně úžasný.
00:29:30 Protože perleťových je spousta, tak různé tvary.
00:29:33 -Kulaté. Tady jsou kytičky.
-To jsou, prosím pěkně, perleťový.
00:29:37 Nesmějte se. To není žádná legrace.
00:29:39 -Ty jsou z Jablonce. -Na dálku poznáte, že jsou z Jablonce?
00:29:44 -Je tam továrna.
-Jabloneckejch mám spoustu.
00:29:48 -Zajdeš si třeba i do fabriky?
-To ne. Jsou z různých materiálů.
00:29:52 Z kostí. Taky jsou tam z parohů, rohů a tak.
00:29:56 -Z parohů se taky dělají knoflíky?
-Taky.
00:30:00 To je moje sbírka. A aby lidi viděli,
00:30:03 že to nemám jen tak v krabicích, tak z toho třeba dělám šperky.
00:30:07 Například tady mám krásnej prstýnek. Koukej.
00:30:11 -Nebo tady mám náramek.
-Ze samejch knoflíků.
00:30:15 Ano. Ještě mám knoflíkama pošitý šaty a boty.
00:30:18 Dělám z toho obrázky a dávám to lidem pro radost.
00:30:22 To je hezký, ale jak to získáváš? Buď ti to lidi posílaj...
00:30:26 Já si říkala, že já blbec neřekla do novin, že sbírám brilianty.
00:30:31 -Rozumíš. Blbec řeknu knoflíky.
-Třeba ti choděj poštou, jo?
00:30:36 Samozřejmě, že mám radost. Protože třeba tady,
00:30:39 kdybys byl tak hodný, ať se nemusím nahýbat,
00:30:41 protože bych mohla přepadnout.
00:30:46 Třeba tady mám nádherný secesní knoflíky
00:30:50 a to mám od přátel starožitníků, který mi je posílali.
00:30:54 -Nebo starý mince.
-To už jsou vzácnější kousky, co?
00:30:58 Jsou vzácný. Třeba tady. Nosím to jako prstýnek.
00:31:02 -Když něco dělám, tak pořádně. Když prstýnek, tak teda...-Jo.
00:31:06 -Takže to používáš. Ne, že ti to doma leží.-Ne.
00:31:10 Třeba největší poklad. Ukážu. Tady mám udělaný náušnice.
00:31:14 To bude takovejch 300 let určitě. A třeba tenhle je největší.
00:31:19 -To je náušnice?
-Vrátíš?
00:31:22 -Dá se to vůbec na ucho?
-No.-Fakt jo?
00:31:25 -Tenhleten má 600 let.
-Tohleto?-No.
00:31:29 To je největší poklad, kterej mám. To je z doby, kdy...
00:31:32 Teď je to tak, jako když máte v pořádku zuby,
00:31:35 tak je vidět, že jste bohatej, dřív to bylo o knoflíkách.
00:31:39 -Čím větší knoflík...
-Jak víš, že je starej 600 let?
00:31:42 To mám od starožitníků, který mi k tomu dávaj proslovy.
00:31:45 -Nějakej certifikátek?
-Tady k tomu mám.
00:31:48 -To je muselo táhnout k zemi, ne?
-Když byl bohatej, ať se s tím dře.
00:31:52 Ono není jednoduchý bejt bohatej. Není. Není.
00:31:59 Jestli měl takovejch knoflíků 20, tak už šel trošku takhle.
00:32:04 Ale byl bohatej. Ukázal, že na to má.
00:32:08 Jednu zlatou cihlu do batohu a to se vyvážilo, ne?
00:32:12 -Nebo dva dopředu a dva dozadu.
-Ano.
00:32:15 Přemejšlela jsem, proč ty sbírky.
00:32:19 Mám doma sbírku krásnejch sošek koní,
00:32:23 sbírku Komárkovejch obrazů, krásnou sbírku kominíků.
00:32:27 -Sbíráš kominíky?
-Mám spoustu kominíků.
00:32:31 -Oni přijdou čistit a ty ho zavřeš?
-Jasně.
00:32:35 Mám je v kleci, oni protestujou, ale...
00:32:38 -Kominíci jsou krásný.
-Pro štěstí.-Pro štěstí.
00:32:43 Mám krásnou sbírku krásnejch starejch šperků,
00:32:47 ve stříbře i ve zlatě, českejch motivů.
00:32:51 Kněžnu Libuši, Přemysla Oráče, Pražský hrad.
00:32:55 Mám náramky s českou hymnou. Jsou tam dokonce i noty.
00:32:59 Hraju si a odvádím si pozornost od zmatku, ve kterým žiju.
00:33:03 Ona to totiž není žádná legrace. Musím se svěřit.
00:33:07 Nesnáším maily, telefony a mám 2002 neotevřenejch mailů.
00:33:12 -Jsem z tý školy...
-Z toho jenom 500 ode mě.
00:33:17 Ale jsem tady.
00:33:22 Já hrozně nerada telefony, maily, já mám radši poštu.
00:33:26 Hele, jak je to romantický. Žijeme v divný době.
00:33:29 -Poštu papírovou, jo?
-Ano.
00:33:32 Představ si ten klid a harmonii. Vezmeš papír. Napíšeš, co chceš.
00:33:36 Dáš to do obálky, nalepíš známku, odneseš to na poštu, mám to kousek,
00:33:41 a pak čekáš, jestli do schránky přijde odpověď.
00:33:44 To je přece tak hezký. Prostor pro fantazii, klídek.
00:33:48 Teď ti nějakej člověk napíše 3 SMS a už máš rande. To je hrozný.
00:33:52 -To nejde.
-Je to rychlejší.
00:33:55 -Šetří to čas.
-Nemáš čas na to si věci uvědomit.
00:33:59 Takže já si odvádím pozornost od zmatku.
00:34:02 Teď mám novou radost.
00:34:06 Jak už vědí, tak se smějou.
00:34:08 Oni nevědí. Já taky nevím. Oni se smějou, protože tušej.
00:34:13 Když jsem byla malá, tak nám vykradli sklep
00:34:17 a bráchovi vzali kolo a mně štos časopisů Čtyřlístek.
00:34:20 -Víš, co je Čtyřlístek?
-Samozřejmě.
00:34:23 -To není takovýto zelený.-Ne. Dětskej časopis Čtyřlístek.
00:34:28 Léta jsem jenom náhodně, ale teď jsem zjistila,
00:34:31 že do toho potřebuju šlápnout a tak po tom jdu.
00:34:35 Na internetu si hledám na různejch aukcích a dražbách Čtyřlístky.
00:34:38 Teď mám novej poklad číslo 3 z 69. roku.
00:34:42 Já sedím, těším se a mám sešítek, ve kterým mám napsáno,
00:34:45 který mi chybí, který už mám objednaný,
00:34:48 který už jsem zaplatila a který mi přijdou.
00:34:51 A když mi přijdou, tak si k tomu sednu a přerovnávám si to a říkám:
00:34:55 -"Ha, devětadvacítka, zas nic."
-Čteš si v tom taky?
00:34:59 Některý znám a mám ještě pod kůží z dětství.
00:35:02 Čtyřlístky jsou úžasný. Mám dokonce i podpis od pána, co to maluje.
00:35:06 Mám od něj namalovanej obrázek.
00:35:10 Mám ráda takový ty věci, kdy se člověk může něčeho chytit.
00:35:13 Něčeho stabilního, jak se mi to furt mění, víš?
00:35:17 Něčeho takovýho, co je nafurt. Takže mám
00:35:20 jednu gramofonovou společnost, u který vydávám už 16 let,
00:35:24 jednoho manažera 11 let, vizážistku 11 let
00:35:28 a svoji nejlepší kamarádku 40 let, tak už jsem velká.
00:35:31 -A to se nemění, to je stabilní, a ty máš ráda změnu.-Nemám.
00:35:36 -Nemáš. Aha.-Mám ráda věci, který si můžu jako chytit.
00:35:41 -Proto sbíráš knoflíky?
-Já ti to říkala na začátku.
00:35:45 Řeknu ti to ještě jednou. Odvádím si tady těma...
00:35:50 -Někdo může říct, že jsem blázen.
-Mě to zajímá konkrétně.
00:35:54 Máš sbírku a jak si jí užíváš?
00:35:57 Jdeš a mazlíš se s knoflíčkem, když máš volno?
00:36:01 Nebo počítáš, kolik jich máš? Jak si sbírky užíváš?
00:36:05 Podívej se, jak je to nádherný. To už jsou šperky.
00:36:09 Od doby, co se dělaj zipy, sucháče. Rozumíš, jo?
00:36:15 A teď knoflíky. Taková radost. Vždyť si to pochovej.
00:36:19 -Různý knoflíky z mincí. Všelijaký.-Dobře.
00:36:23 A děláš to, že se s těma věcma mazlíš?
00:36:26 Podívej tu radost. Promiň! Teď jsem tě bouchla.
00:36:30 -Podívej se na tu radost.
-Kvůli tomu mě nemusíš do brňavky.
00:36:34 Ale mě zajímá doma, když seš sama. Dítě už spí a ty řekneš:
00:36:39 "Jdu se pomazlit s knoflíkama nebo s jedním kominíčkem."
00:36:44 Řekneš: "Filípku, spi, jdu se pomazlit s kominíčkem."
00:36:48 Já to řeknu takhle. Povedlo se mi něco, co jsem vůbec nečekala.
00:36:53 Povedlo se mi postavit dům, kterej je velkorysej.
00:36:57 Má jenom tři materiály. Potřebuju klid, jak žiju ve zmatku.
00:37:01 Samozřejmě, že jsem blázen, to bych nelezla před lidi, že jo?
00:37:06 Potřebuju se uklidňovat,
00:37:09 tak se mi povedlo udělat čistý rovný plochy.
00:37:12 Nic přeplácanýho. Jenom tři materiály.
00:37:16 Kámen, pohodovej beton, dřevo, navíc jeden styl dřeva.
00:37:20 -Je tam taky místnost...
-Je tam jedna místnost.
00:37:23 -To jsem tušil.
-A ta teda je.
00:37:26 -Všude samej kominík, sošky.
-Jenom sběratelská místnost, jo?
00:37:30 Taková sběratelská radost. Mě to baví.
00:37:34 Mám ráda hezký věci.
00:37:36 -Ještě sbírám starý medvídky.
-Cože?
00:37:39 -Ještě sbírám starý medvídky.
-Starý medvídky?
00:37:42 Chodím do starožitnictví
00:37:45 a takovejch obchůdků, kterej bych jednou jeden takovej chtěla mít.
00:37:48 Vetešnictví. Jak je tam toho hodně, všechno to má nějakej příběh.
00:37:51 Medvídky zachraňuju a pak je doma pucuju.
00:37:54 Čtyřlístky taky. To víš, že je to roztrhaný.
00:37:57 -Před čím zachraňuješ medvídka?
-Je zaprášenej.
00:38:01 -Nemá oči tak mu je přišiju.
-Ty doma luxuješ medvídky?
00:38:04 -Nebo je peru.-Počkej, počkej.
-Musím je vyprat dřív, než maj oči.
00:38:09 Protože když maj oči, tak už je to člověk.
00:38:13 -Napustíš vanu.
-A říkám: "Pojď, zaplavem si."
00:38:17 Řekneš: "Budeme koupat medvídky", a nahážeš medvídky do vany, jo?
00:38:21 Neboj se, je nějakej systém.
00:38:24 Aby se to nepletlo, ještě sbírám starý panenky.
00:38:27 Ve starožitnictví je maj většinou nahatý,
00:38:30 takže jim háčkuju šaty a čepičky a tak.
00:38:33 Fakt, jo? Přineseš si nahatou panenku.
00:38:36 Přinesu si nahatou panenku a řeknu jí: "Neboj."
00:38:40 -A oblíknu ji.
-A doma ji oblíkneš.
00:38:43 To musí sežrat času uháčkovat panence obleček.
00:38:47 Ne nadarmo jsem švadlena. Mě ruční práce hrozně bavěj.
00:38:52 Třeba teď jsi viděl Miss.
00:38:55 Tam jsem ty hanbatější holky oblíkla do plavek.
00:38:59 -To musíme ukázat.
-Ukaž.
00:39:02 -Heleďte se, tohle je podprsenka.
-To jsou plavky.-Tak plavky.
00:39:06 -A to není podprsenka?
-Dobře, ale ty to tak řekneš.
00:39:10 -Obráceně.
-Máš to obráceně.
00:39:13 -Ukaž.-Já to nedržel v ruce ani nepamatuju.
00:39:17 -Takhle se to drží?-Je pravda, že holkám to moc slušelo.
00:39:21 Trvalo mi asi 14 dní to našít. Každej knoflík je zvlášť.
00:39:26 Tohle jsou opravdu 300 let starý knoflíky.
00:39:30 K tomu jsem dělala náušnice. Měla jsem k tomu pro holky náramky.
00:39:35 Vypadalo to hrozně hezky. Je to i na spoďárech.
00:39:39 -Cože?
-Ukaž, já si to taky pochovám.
00:39:44 -Takhle.
-Takhle se to drží.
00:39:47 -Tohle jsou nějaký penízky.-Ano.
-Mince.-Ne, to jsou knoflíky.
00:39:52 Taky knoflíky? To vypadá jako mince.
00:39:56 -Jsou to knoflíky z mincí.
-Koukám, za cos to přišila.
00:40:10 Hele, chodíš taky na sběratelský burzy?
00:40:14 Jenom na internet a tam se jinak jmenuju,
00:40:18 protože když někde řeknu, že jsem Bílá, tak už v tom lítám.
00:40:22 Mohla bys živě anonymně jít na nějakou... Ale jak anonymně?
00:40:26 -Přijít a dát si něco na hlavu.
-Jednou jsem chtěla.
00:40:29 Přemejšlela jsem nad tím, jestli bych si nezkusila
00:40:33 nějakou dražbu a jednou se mi to povedlo.
00:40:37 Je to zvláštní. Jak se všichni hlásej a myslej si,
00:40:40 že je to legrace a pak už se nikdo nehlásí a ty už v tom seš sám.
00:40:44 To se mi stalo, takže mám doma úžasnýho Josefa Jíru.
00:40:48 -Jako obraz, jo?-Ano.
-Zůstala jsi s rukou nahoře jediná.
00:40:52 -Nebudu říkat...
-Ne, to neříkej.
00:40:55 Když jsme u obrazů,
00:40:58 tak jsem posedlá malířem Vladimírem Komárkem,
00:41:01 kterej maloval ticho a bezbranný lidi.
00:41:04 Mám od něho asi 22 opravdu nádhernejch obrazů, který miluju
00:41:09 a ke kterým jsem přizpůsobila i dům a veškerej nábytek.
00:41:13 Jestli tam něco dominuje, tak jsou to jeho obrazy.
00:41:17 -Myslím, že je tam se mnou furt.
-Lucie Bílá.
00:41:32 Přátelé, to je pro dnešek všechno. Děkujeme vám za vaši pozornost
00:41:37 a těšíme se na shledanou opět za týden. Mějte se hezky.
00:41:59 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2009
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma „Koníčky slavných“ (2009). Hosté: L. Bílá, D. Bárta a J. Krausová. Režie V. Polesný
| Zajímá vás, co dělají známí lidé po práci? Lucie Bílá sbírá knoflíky, Dan Bárta fotografuje vážky, Jana Krausová se věnuje keramice a všichni tři přijali pozvání do dílu s názvem „Koníčky slavných“. |
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
