Johnny Cash za zdmi vězení

Když Cash zpíval, vězni bouřili nadšením. Ve státu Tennessee v Nashville roku 1976 Johnny Cash už po několikáté vystoupil před vězeňským publikem. Jako hosty zde uvedl Lindu Ronstadt, Fostera Brookse a hlavně vlastní hity: Folsom Prison Blues, Sunday Morning Coming Down, Orange Blossom Special a závěrem A Boy Named Sue. Často v souvislosti s četnými koncerty Cashe ve věznicích a mnoha jeho písněmi s vězeňskou tematikou je chybně opakováno, že sám seděl za mřížemi; ve skutečnosti nikdy odsouzený nebyl. "Máme tu ve Folsomu kapli z šedýho kamení. / Dům víry v tomhle doupěti hříchu. / Ani by vás nenapadlo, že tady ve Folsomu Bůh má svůj kout. / Ale vždyť přinesl spásu do duše už nejednoho ztracenýho muže./" Cesta k opravdovému Cashovi není příliš složitá. Vždyť na trh se vracejí jeho nejlepší nahrávky včetně koncertních alb. J. Cash: "Kultura staletí se rozbije na kousky se zaklapnutím dveří cely za vámi. Život venku za vašimi zády okamžitě ztrácí svou realitu. Přestáváte se starat o jeho existenci. Vše, co s sebou máte, jsou holé instinkty zvířete. Za mřížemi, zamčeni před společností, jste napravováni a převychováváni tak, abyste v rámci programu izolace a potrestání litovali svých chyb a až vás propustí, odešli do světa, o kterém se dohadujete, že vás očekává a že vám odpustí. Ale může to fungovat? Vně vaší cely je zeď. Za touhle zdí je zeď další. Je vysoká dvacet pět stop a její žulové bloky jdou dál osm stop pod zem. Uvědomujete si, že jste tady, abyste tu zůstali a přesto se snažíte přežít a úplně nezblbnout. Poslouchejte pozorně tohle album a v pozadí zaslechnete kovový zvuk dveří, řezavý hlas píšťalky a řev chlapů - dokonce smích chlapů, málem se už zapomněli smát."