Spi, má lásko
Americký režisér německého původu Douglas Sirk (1900-1987) přišel do Hollywoodu ve druhé polovině třicátých let jako jeden z mnoha uprchlíků před nacismem. Uplatnil se tam především v padesátých letech jako přední tvůrce zručně natočených a divácky úspěšných melodramat (např. Nádherná posedlost a Napsáno ve větru s Rockem Hudsonem či Ženy na rozcestí s Lanou Turnerovou). Během druhé světové války a těsně po ní se několika snímky připojil k tehdy populární vlně černých filmů (film noir). Nejlepším z nich je Spi, má lásko (1947), natočený podle románu Lea Rostena, který vypráví příběh ženy terorizované vlastním manželem tak důkladně, až začne (podle plánu) ztrácet rozum. Znalcům hollywoodské kinematografie se v této souvislosti hned vybaví jedno z klasických děl žánru Plynové lampy (1944), jehož děj je podobný. Spi, má lásko sice nedosahuje jeho úrovně, ale určitě patří k nadprůměrným ukázkám poválečného amerického filmu, jednak vysokou výtvarnou kulturou (která patřila k základním znakům Sirkovy tvorby) a pak hereckým obsazením. Nebohou manželku ztvárnila známá hvězda Claudette Colbertová (kterou jsme v těchto dnech viděli i v jejím nejslavnějším snímku Stalo se jedné noci) a jejího intrikujícího manžela s gustem ztělesnil známý americký herec italského původu Don Ameche.