Sebevražda není žádná legrace, ale někdy je to docela sranda. Hrají: M. Táborský, V. Freimanová, M. Pavlata a další. Scénář M. Sovják. Kamera M. Schinabek. Režie I. Chaun
00:01:48 Co je?
00:01:50 Středa. Mám mít kluka.
00:01:55 Zapomněla jsem. Je u babičky.
00:01:58 Vždycky když ho mám mít já, tak je u tchyně.
00:02:02 -Moje máma není žádná tchyně.
-No, naštěstí už ne.
00:02:06 Ale tohle já si nenechám líbit. Připravila jsi mě o všecko,
00:02:10 ale o kluka mě, Evo, nepřipravíš.
00:02:13 A co ty jsi mi vzal? Vzal jsi mi život, štěstí, ideály!
00:02:19 Ty šmejde!
00:02:28 Tak!
00:02:58 Micinko, pojď domů! Pán je opilý. Je fuj. Pojď!
00:04:57 Sbohem, zkurvenej světe!
00:05:01 Tak jsem se snažil.
00:05:43 Sakra!
00:05:47 Ty vole! Chlape, co mi to tady děláš?
00:05:54 Ty ses zbláznil, nebo co? Ty vole, kdo ti to dovolil?
00:06:00 Ty vole, kdo tě sem pustil?
00:06:05 Počkej, ty vole!
00:06:22 Žiješ, chlape?
00:06:25 Jak by se ti líbilo, kdybych já přišel k tobě do obejváku
00:06:28 a věšel se ti tam?
00:06:31 -Promiňte.
-No, promiňte...
00:06:36 -Ale kdo se vás o to prosil?
-Hele, mně je tvůj život ukradenej,
00:06:40 ale já tě tu nemůžu nechat oběsit. Promiň, ale přijeli by policajti
00:06:45 a já bych musel vysvětlovat, proč ses oběsil zrovna tady
00:06:49 a co s tím mám společnýho.
00:06:51 Co si myslíš, ty vole? Se mnou se nikdo nemazlí.
00:06:58 Dáš si pivo, mladej?
00:07:09 Tak co je? Dáš si to pivo?
00:07:17 Jsem tu autem.
00:07:23 Co ti vlítlo do kebule, že ses chtěl...
00:07:27 Ále! To byste nepochopil.
00:07:34 Lidi si myslej, že když svět byl stvořenej z ničeho,
00:07:37 že za nic nestojí. A že život taky za nic nestojí.
00:07:41 A to je pěkná blbost, víš?
00:07:45 Lidi dělaj hrozný kraviny.
00:07:48 Co já už viděl. To by ses divil, hochu.
00:07:53 Život nemá cenu, Aspoň ten můj určitě ne.
00:08:00 Mě už to prostě dál takhle nebaví.
00:08:03 Děláš chybu, chlape.
00:08:06 Život tady není proto, aby tě bavil, ale abys ho žil.
00:08:12 To mám rád, takový moudra.
00:08:15 ZVONÍ MOBIL Promiň.
00:08:19 Čau, vole! Ne, mám návštěvu. No, spíš takový obchodní jednání.
00:08:25 Jakej kabel? Měděnej, jo?
00:08:29 No to víš, že jo. Jasně. Večer. Tak zdař bůh!
00:08:35 -Byznys.
-A byl bych rád, abyste mi vykal.
00:08:42 A co mi dáte za to, že jsem vás zachránil?
00:08:45 Nic, protože jste mi to zkazil.
00:08:50 Něco bych vám možná dal, kdybyste mi pomoh s tím vším skoncovat.
00:08:54 No to je zajímavej nápad.
00:08:58 Jako že bych vám pomoh...
00:09:03 Vždyť já už zkusil skoro všechno, ale pokaždé mi to překazili.
00:09:07 Sežral jsem prášky, vypumpovali mi žaludek.
00:09:10 Pustil jsem si plyn, zastavili hlavní přívod kvůli nějaký havárii.
00:09:14 Skočil jsem z mostu, vytáh mě z vody pitomej labrador.
00:09:18 A teď jsem se zkusil pověsit, a vy jste mě odříz.
00:09:20 Tak mi řekněte, do prdele, co mám dělat?
00:09:23 To je opravdu pozoruhodný výčet.
00:09:26 Copak vás nenapadlo, že se vám to prostě nemá podařit?
00:09:30 Že si to tam nahoře nepřejou?
00:09:33 Nebo si myslíte, že to je všechno opravdu jen náhoda?
00:09:37 Jako tam nahoře, jo?
00:09:42 No a co myslíte? Že jsme na to tady sami?
00:09:47 Naivko!
00:09:49 Heleďte, s tímhle na mě nechoďte. Neblbněte mi hlavu.
00:09:53 Já na boha nevěřím. A když, tak si ho představuju
00:09:57 jako vyléčenýho alkoholika. Nebo ekologickýho aktivistu.
00:10:05 Z Greenpeace! Radši mi řekněte, jestli mi pomůžete, nebo ne.
00:10:11 Otázkou zůstává, co z toho budu mít, když vám helfnu.
00:10:16 -No, všechno, co po mně zbude.
-Jestli něco zbude.
00:10:24 Tak vám děkuju za to pivo. Já si vezmu provaz a půjdu.
00:10:28 Věšení už dneska není v módě. To už se nedává ani za trest.
00:10:34 A znáte lepší způsob?
00:10:38 Co vám poradím, to je tutovka. To se prostě nedá přežít.
00:10:46 Ale není to tady. To bychom museli někam zajet.
00:10:50 Kam?
00:10:53 Na jeden dálniční přejezd.
00:10:55 A co tam?
00:10:57 Uvidíš. Teda uvidíte.
00:11:07 Když už jsme našli k sobě takovej intimní vztah,
00:11:12 nemohl byste mi říct něco o sobě?
00:11:17 Ále! Na mně není nic zajímavýho.
00:11:20 Ale jdi ty! Na každým je něco zajímavýho.
00:11:24 Třeba já. Podívej. Řekl bys, že mám čtyři semestry filozofie?
00:11:32 Mně jste hned připadal nějakej chytrej.
00:11:37 To víš.
00:11:41 Tak jasně, nebyl jsem vždycky tady.
00:11:44 A co ty? Co děláš? Vypadáš jako nějakej manažer.
00:11:49 Manažer? Ve starým favoritu? To si děláte srandu.
00:11:55 Já jsem knihovník. Pojízdný.
00:11:59 Jezdím ve starým autobuse a na kraji města půjčuju babičkám
00:12:04 romány a kuchařky.
00:12:06 No tak je to taky práce, ne? Já taky chodím do knihovny.
00:12:11 Chodím si tam nabíjet mobil.
00:12:14 Ale i z toho mě chtějí vyhodit.
00:12:17 Kolikrát mě vyhodili. A nejenom z knihovny. Už to ani nepočítám.
00:12:22 Žena mi utekla i s klukem.
00:12:26 Ale ženil jsem se z lásky.
00:12:30 To je smutný. Ale není to beznadějný.
00:12:34 Hele, kluk dospěje a jednoho dne pozná pravdu.
00:12:40 Jakou pravdu?
00:12:43 Že jeho táta byl charakter.
00:12:46 Heleďte se, slíbil jste mi dokonalou sebevraždu
00:12:49 a já jsem vám slíbil za to odměnu, tak mě tady neutěšujte.
00:12:55 Já už to chci mít rychle sebou a bez zbytečnejch keců.
00:13:01 Už to nebude dlouho trvat.
00:13:11 No jo.
00:13:15 Tak pojďme. Myslím, že nastala ta pravá chvíle.
00:13:22 Pravá chvíle nastala, už když jsem se narodil.
00:13:26 Já jsem totiž takovej pětačtyřicetiletej omyl.
00:14:32 Pojď!
00:14:35 Tohle je mý oblíbený místo.
00:14:39 Tady vždycky stojím a říkám si: Kam ti všichni blbci jedou?
00:14:44 Asi domů. Nebo z domova.
00:14:49 Já kdybych měl domov, nikam bych nejezdil.
00:14:54 Domov je tam, kde na vás někdo čeká.
00:14:58 -Svítí hezky sluníčko.
-Jo.
00:15:01 Hele, víš, že podle jedný východní teorie je život smrtelná choroba
00:15:07 šířící se pohlavním stykem, nebo, chceš-li, milostným aktem?
00:15:13 -Tak kde je ta vaše tutovka?
-No tady přece.
00:15:18 Dole se rozmázneš a navíc tě rozmašírujou ty auťáky.
00:15:23 Vysoko to zrovna není. Na Nuseláku to bylo jiný kafe.
00:15:31 Je tohle možný, ty vole? Hele, ale buď v klidu.
00:15:34 Buď v absolutním klidu. Tohle se prostě nedá přežít.
00:15:37 -Za to ručím.
-Tak já to prubnu.
00:15:40 No počkej! Moment! Co odměna?
00:15:44 Jo. Tady je peněženka, mobil a hodinky.
00:15:53 Tak díky. Ale občanku si nech kvůli identifikaci.
00:15:56 -Aby tě mohli identifikovat.
-Jo.
00:16:00 No člověče, nic moc.
00:16:05 Jste jedinej, kdo se ke mně choval tak jako lidsky.
00:16:11 Tak děkuju.
00:16:17 Drž se, hochu.
00:16:20 Drž se, chlapče, jo?
00:16:22 Nechtějte mě rozbrečet.
00:16:27 Neboj. Jsem tu s tebou.
00:16:35 Jo, PIN na tom mobilu jsou čtyři nuly.
00:16:42 -A neskáču z blbýho místa?
-Do protisměru nemůžeš.
00:16:45 Viděli by ti do ksichtu a vyděsil bys je.
00:16:52 Tak zlom vaz!
00:18:31 Haló, Lído, jsi tady?
00:18:42 Já už jsem tady!
00:18:44 Sakra!
00:18:47 Lído! Mám hlad.
00:18:57 Já se na to vykašlu.
00:18:59 Jsi tady někde?
00:19:39 Ty neumíš uvařit ani blbou polívku!
00:19:42 Můžeš mi vysvětlit, co to v tom plave?
00:19:46 Nudle. Sama jsem je dělala.
00:19:53 Možná že to tam nepatří,
00:19:56 ale já jsem je uválela, nakrájela, usušila...
00:20:00 Jak můžeš dát do bramboračky nudle?
00:20:06 Nedovařený!
00:20:09 Já nevím. Tak chceš nějakou polívku z pytlíku?
00:20:13 -Hráškovou, gulášovou...
-Zešílelas?
00:20:16 Z pytlíkovejch polívek je rakovina. Psali to v novinách.
00:20:19 Ježišmarjá, o čem se tady bavíme?
00:20:21 Tak já postavím barák, k nohám ti snesu všechno, co chceš,
00:20:24 a ty mně budeš vařit pytlíkový polívky. To ti pěkně děkuju!
00:20:29 Já jsem vůbec nic nechtěla, Karle. A rakovina není z pytlíku.
00:20:33 Rakovina je z toho tvýho kouření. Ty zemřeš, protože moc kouříš.
00:20:38 Já v týhle rodině chcípnu dřív hlady
00:20:42 než na rakovinu z toho hnusnýho žrádla.
00:20:45 Víš, co já udělám? Já půjdu někam, kde mně dají najíst.
00:20:48 Kde mně dají normálně najíst. Protože ty jsi parodie na ženskou!
00:20:54 Jdi si! Nikdo tě tady nedrží.
00:20:58 Ženská, která neumí uvařit polívku, stojí za hovno!
00:21:01 Jen mě ponižuješ a urážíš. To se nedá vydržet.
00:21:13 Kašlu na tebe!
00:21:19 Nic neumí!
00:21:22 Blbá je jako štoudev.
00:21:25 Ty tvoje nedovařený těstoviny můžeš rovnou házet do hajzlu!
00:21:29 Na to nepotřebuješ drtičku odpadu za dvacet tisíc.
00:21:32 Všechno hoď do hajzlu!
00:21:57 Mistr světa. Co si o sobě myslí?
00:22:00 Buran!
00:22:07 Ale tentokrát to udělám. To bude čučet.
00:22:12 Karlíček. I ta jeho veselá Martička.
00:22:35 Pane bože, pomož mi. Teda i když v tebe moc nevěřím.
00:22:39 Ať to nebolí a ať to mám rychle za sebou.
00:23:19 Karle!
00:23:22 Karle?
00:23:27 Proboha, kdo jste? Co tady děláte? Ne! Hlavně mě nezabíjejte.
00:23:31 Vemte si, co chcete, ale jděte pryč.
00:23:34 Ne, ne, já nejsem zloděj.
00:23:39 -Tak co tady chcete?
-Víte, váš manžel mě sem hodil.
00:23:45 -Ale on o tom neví.
-Aha. Neví.
00:23:50 Jo tak! Vy jste odněkud utek?
00:23:53 No jo. Já taky občas beru prášky na hlavu,
00:23:57 takže asi vím, jak se cítíte. A už jsem byla taky ve cvokhausu,
00:24:00 když jsem chtěla... Chápete?
00:24:03 Nádhera!
00:24:06 A taky jsem jim utekla.
00:24:09 Víte, mně je trochu blbě. Já jsem byl na střeše.
00:24:16 Dlouho.
00:24:18 Na střeše?
00:24:21 No jo, no. Kde jinde se dá v tomhle pitomým světě žít než na střeše?
00:24:33 Heleďte, tohle už jsme taky zkoušel, ale plyn je drahej.
00:24:37 Oni kvůli tomu zdražili i v krematoriu.
00:24:42 Víte, mě to zajímá. Já mám za sebou taky pěknou řádku sebevražd.
00:24:49 Teda pokusů.
00:24:52 Neúspěšnejch.
00:24:55 A teď jste chtěl skočit ze střechy? Proč z naší?
00:25:00 Ale ne. Já jsem naopak na střechu dopadl.
00:25:06 Jako seshora? Z nebe?
00:25:10 Ale ne. Abyste tomu rozuměla, já jsem skákal z dálničního přejezdu
00:25:16 a zrovna v tu chvíli jel pode mnou váš manžel.
00:25:20 Dole.
00:25:24 Vy jste dopad...
00:25:27 No. Já jsem dopad.
00:25:32 Já nějak vždycky dopadnu takhle trapně.
00:25:40 -Kruci!
-Co je?
00:25:43 Vaše sebevražda, moje sebevražda.
00:25:49 Sám chcete skončit se svým pitomým životem a mně to překazíte.
00:25:53 -Copak to se dělá?
-Já jsem vám nic nechtěl překazit.
00:25:57 -Já jsem tady omylem.
-To jsme asi všichni.
00:26:01 Vypadněte. Jděte odsud. Já vás tady nechci. Jděte pryč.
00:26:05 Já bych šel, ale počkejte. Já si musím na chvíli sednout.
00:26:10 Je mi blbě. A hlavně taky nevím, kam mám jít.
00:26:17 No domů. Někde bydlíte, ne? Odkud jste?
00:26:23 No z Prahy. To jo. Ale já nevím, kde jsem.
00:26:30 Aha.
00:26:34 To se vám bude líbit.
00:26:41 To byste se divil. Jmenuje se to tu Andělská Lhota.
00:26:51 Já mám hroznej hlad.
00:26:58 Já jsem celej den nic nejedl.
00:27:01 Vy byste to jedl?
00:27:04 Tak si vemte. Ale pak hned odjedete!
00:27:09 Ne, to ne! To nejezte. To je po něm.
00:27:13 Já vám dám čistej.
00:27:29 -Děkuju.
-Prosím.
00:27:34 Já se moc omlouvám, že jsem vás předtím strčila,
00:27:39 ale mně ujely nervy po tom všem. Chápete?
00:27:44 No. Mě kdyby ve vlastním baráku zachránil
00:27:47 nějakej nesympatickej blbec, tak mně by taky ujaly nervy.
00:27:52 Ale vy vůbec nejste nesympatickej. Ani blbec.
00:27:58 Náhodou jste zajímavej. A takovej lidskej.
00:28:10 Je skvělá! Fakt skvělá. Je tam majoránka, že jo?
00:28:19 Copak?
00:28:21 Ne. Já se jenom ráda dívám, když někomu chutná. Vemte si.
00:28:28 Já moc příležitostí nemám, víte? Nevadí vám to?
00:28:36 Ale vemte si taky.
00:28:37 Ne. Já nemůžu. Já předtím nikdy nejím.
00:28:40 Já bych byla tlustá jako bečka.
00:28:43 Já teda zase potom mám vždycky hroznej hlad.
00:28:48 To já taky.
00:28:57 Já jsem si ty ruce měl umejt před jídlem.
00:29:00 Já jsem taky taková. Dovolíte? Všecko dělám obráceně.
00:29:05 Jau! Teda!
00:29:09 Ty žíly jste si řezala tady?
00:29:12 No. To mi poradil můj psycholog.
00:29:17 Mě teda psychologové děsí.
00:29:20 On si dělal srandu, ale já jsem to vzala vážně.
00:29:23 Ale teď to mám vymyšlený. Koupím si pistoli
00:29:27 a střelím se rovnou do palice. To prej je stoprocentní jistota.
00:29:31 Já jsem slyšel, že to některý přežili.
00:29:35 Vystřelili si polovinu mozku a zůstali nadosmrti mrzáky.
00:29:39 -Nemáte leukoplast?
-Jo, jo.
00:29:43 S polovinou mozku žije spousta lidí. Třeba můj Karel.
00:29:46 A nikdo si toho ani nevšimne.
00:29:53 Máte to tu moc pěkný.
00:29:56 Obkladačky, baterie. Máte vkus.
00:30:03 To všechno on. Když jsme dělali tenhle barák,
00:30:07 tak jsem si nemyslela, že to bude moje vězení.
00:30:12 Jak jsem si mohla vzít takovýho tyrana?
00:30:16 Jedině smrt je vysvobozením.
00:30:18 No! To je to, co mě drží při životě.
00:30:23 Ta naděje, že se mi to jednou povede.
00:30:26 Dokonalá sebevražda, to je umění. K tomu se člověk musí propracovat.
00:30:32 To si neberte. To je jeho. Ale musí se to vypilovat.
00:30:39 Kdo to nezažil, vůbec netuší, o čem to je.
00:30:43 Karel vždycky říkal: Kdybys do tý trouby místo tý svý palice
00:30:48 strčila husu, to bysme se měli!
00:30:53 Chápete to? Chápete to, jak je přízemní?
00:30:57 Primitiv. Ten to nikdy nepochopí. Sebevraždu.
00:31:09 Jste ženatej?
00:31:11 Rozvedenej. Čerstvě.
00:31:15 Aha.
00:31:19 To se máte.
00:31:25 Taky bych se rozvedla, kdyby to šlo.
00:31:28 -Proč to nejde?
-Karel je z jižní Moravy
00:31:31 z katolický rodiny. My jsme měli na svatbě 200 lidí.
00:31:34 -200 katolíků?
-Jestli katolíků, to nevím.
00:31:37 Vypadali příšerně. Smrděli slivovicí a pořád juchali.
00:31:43 Já jsem chtěla utýct, ale už to nešlo. Už bylo pozdě.
00:31:46 -No tak utečte teď.
-Ten by si mě vždycky našel.
00:31:53 Nějak se mi točí hlava.
00:32:00 Dobrý?
00:32:10 Co se na mě tak díváte?
00:32:13 Jak?
00:32:15 No tak.
00:32:18 Jak tak?
00:32:21 No tak. Intimně.
00:32:25 Vždyť se vůbec neznáme.
00:32:28 Promiňte.
00:32:30 Já jen že vám to v tý troubě moc slušelo.
00:32:41 Co je na mně pěknýho? Karel vždycky říká...
00:32:44 Ale Karel, Karel... Vidlák z Řepákova.
00:32:49 Promiňte.
00:32:52 Vy na něj žárlíte?
00:32:57 Spíš mu závidím.
00:33:04 -A dělal jste to někdy ve dvou?
-Co jako?
00:33:08 -No sebevraždu přece.
-Ne, ale s vámi bych do toho šel.
00:33:13 -Fakt?
-Fakt.
00:33:15 Fajn! Ale musíme odsud vypadnout. protože kdyby se vrátil Karel,
00:33:21 překazí mám to. Ten by nás zabil oba.
00:33:27 Já znám jedno místo, kde už skončilo se životem spousta lidí.
00:33:32 Borovice, skály, řeka. Nádhera!
00:33:36 Já jsem taky romanticky založenej.
00:33:38 -A vezmeme si tohle.
-Ne! Tím jsem přijel.
00:33:41 Jo. To je jeho miláček. S tím začínal podnikat.
00:33:45 To ho klepne, až zjistí, že tady není. Pojďte!
00:33:50 Ne!
00:34:24 Tak! A máme tři možnosti.
00:34:33 Tohle nasadíme na výfuk, tohle hodíme do auta,
00:34:36 nastartujeme a jsme hotový.
00:34:38 No, to se mi nelíbí. Já nesnáším výfukový plyny.
00:34:43 Dobře.
00:34:51 Tak tohle je dost dlouhý pro nás pro oba.
00:34:54 Ne, to ne! To už jsem dneska zkoušel.
00:34:57 -Jako oběšení?
-No.
00:35:00 -Já myslela, že jste...
-Z přejezdu jsem skákal až potom.
00:35:04 Aha!
00:35:07 Takže vy jste to dneska prubnul už dvakrát?
00:35:14 -No.
-To je úžasný.
00:35:17 To jste fakt dobrej. To si vás vážím.
00:35:20 Ale já bych řekl, že jsem spíš smolař.
00:35:23 Nevadí.
00:35:29 Do třetice všeho dobrýho. Se mnou to musí vyjít.
00:35:35 -Není tady nádherně?
-No je.
00:35:38 Ale jaká je ta třetí možnost? To se chcete utopit v tom potoce?
00:35:42 Ne. Koleje. Lehneme si na koleje.
00:35:48 To jsem ještě nezkoušel.
00:35:51 To se vám bude líbit.
00:36:06 Nádherný místo! Cítíte tu pozitivní energii?
00:36:19 No, něco cejtím.
00:36:23 Ale víte, já jsem před tím vždycky tak přecitlivělej,
00:36:27 že já nepoznám, jestli to, co cítím, je jako ve mně,
00:36:32 nebo v tý přírodě okolo.
00:36:37 Nemohli bychom si tykat?
00:36:40 Lukáš.
00:36:44 Luky pro tebe.
00:37:23 Pojď!
00:37:26 Támhle to je! I kdyby nás zahlíd mašinfíra,
00:37:30 neubrzdí to. Musí přes nás.
00:37:34 -To zní povzbudivě.
-Jednou už jsem tam ležela.
00:37:38 Ale chytla mě strašná křeč do nohy, takže...
00:37:42 Nešlo to vydržet. Bohužel.
00:37:45 Pojď!
00:38:05 A tohle jsem vzala, kdyby měl vlak zpoždění.
00:38:10 Ty myslíš na všechno.
00:38:19 Oplatky, čokoláda, termoska.
00:38:33 Hele, máš taky vždycky takovej jako mystickej pocit,
00:38:39 když se rozhodneš, že se vším skončíš?
00:38:45 No, jednou jsem měl už klinickou smrt.
00:38:51 Teda! To musí bejt zážitek na celej život.
00:38:56 No. Do smrti na to nezapomenu.
00:39:01 A hele, je to opravdu takový, jak píšou v knížkách?
00:39:05 Najednou prudký světlo a ty vidíš sám sebe jako seshora?
00:39:12 No, já měl spíš tmu jak v p...
00:39:16 Teda naprostou.
00:39:18 A furt mi do toho někdo kecal.
00:39:21 Ale nevím, jestli to byl doktor nebo bůh. Čert ví.
00:39:27 HOUKÁ VLAK
00:39:30 Už jede. Natáhneme se.
00:39:37 Počkej. Tak.
00:40:04 Jel po vedlejší koleji.
00:40:14 Tomu nerozumím.
00:40:17 Počkáme na další.
00:40:25 A kdy jede ten další vlak?
00:40:30 Jezdí každou hodinu.
00:40:33 Tak pojď. Odpočineme si.
00:40:37 Luky, nejsme na pikniku! To jsem vzala jenom pro případ nouze.
00:40:42 No, ale ten právě nastal.
00:40:47 Pojď, najdeme si tady pěkný místo.
00:40:52 -Myslíš, že o nás napíšou do novin?
-A co?
00:40:57 Že na železniční trati našli dva lidi -
00:41:01 muže a ženu - oba mrtvý.
00:41:04 A všichni se budou domýšlet, proč jsme to vlastně udělali.
00:41:08 A Karel bude zuřit, že jsem někoho měla a že to nevěděl.
00:41:13 No. To by bylo moc prima, kdybys kromě Karla někoho měla.
00:41:20 Hele, nech toho.
00:41:23 Myslíš, že nevím, na co pořád myslíš? Nejsem pitomá.
00:41:27 Lído, já ti musím něco říct.
00:41:32 Od prvního okamžiku, co jsem tě viděl v troubě,
00:41:37 tak se mnou se něco stalo.
00:41:41 Se mnou taky.
00:41:45 Já jsem dneska potkal takovýho zvláštního člověka.
00:41:50 On mi říkal, že život je smrtelná choroba,
00:41:55 která se rozmnožuje milostným aktem.
00:42:00 Nebo tak nějak. A taky říkal, že není pravda,
00:42:04 že svět by byl stvořenej z ničeho, a proto že za nic nestojí.
00:42:10 Protože ty stojíš za hřích.
00:42:18 Potom se zabijeme.
00:42:24 Lukáši, ty mě dokážeš naplnit takovou krásnou beznadějí.
00:42:38 -Ne! Já nemůžu.
-A proč?
00:42:42 Karel. Já ho všude vidím.
00:42:45 Ale není tady. Šohaj. Jsem tu jenom já.
00:43:04 Co je zas?
00:43:09 Panebože, to je blbec!
00:43:14 Ne. To je ženská.
00:43:18 A velká ženská.
00:43:22 Ale co sem leze, nána pitomá, na naše místo?
00:43:26 Já jí nakopu zadek! Takhle nám to zkazit.
00:43:31 Taková mladá.
00:43:34 A vypasená. Takhle vypadaj ty, co žerou hamburgery a popcorn.
00:43:42 -Ona ještě dejchá.
-Ale to se ti zdá.
00:43:46 Nezdá. Musíme ji sundat!
00:43:49 Tak počkej! Dělej!
00:43:56 -Odřízni ji!
-A čím?
00:43:59 -Tak jí zkus povolit smyčku!
-Ježiš, jak?
00:44:02 Dělej! Vždyť je těžká jako prase.
00:44:12 -Lído, jsi v pořádku?
-Jo.
00:44:17 -Vstávej, holka, dělej!
-Prober se! No tak!
00:44:20 Co je?
00:44:24 Proč jste mě nenechali?
00:44:31 Sakra, kdo se vás prosil?
00:44:34 Chovej se slušně! My jsme tě zachránili.
00:44:37 -Co blbneš tady?
-Celej život máš před sebou.
00:44:40 -Dejte mi pokoj!
-Jak, dejte mi pokoj?
00:44:44 Života si člověk musí vážit. Život je přece krásnej. Že jo?
00:44:49 Ano!
00:44:50 Tomu vy nemůžete rozumět. To vy nepochopíte.
00:44:55 Takoví dva krásní lidi jako vy dva, vy mě nemůžete pochopit.
00:45:01 Vy nemůžete pochopit můj žal. Moje neštěstí.
00:45:08 Já bych se chtěla o někoho starat, pečovat o něj, vařit mu.
00:45:13 Vždyť já umím spousty receptů. Obě babičky mě naučily vařit.
00:45:17 Ale jsem na světě úplně sama. Vždyť já mám jen tuhle kytaru.
00:45:23 Nechcete zahrát?
00:45:26 Ne. To není potřeba. Určitě jste rozrušená ještě.
00:45:36 Cibuli...
00:45:40 nakrájíme na kostičky.
00:45:44 Cibuli nakrájíme na kostičky.
00:45:50 Cibuli nakrájíme nadrobno.
00:45:55 Ona je ještě v šoku, ne?
00:45:58 Třeba si myslí, že je mrtvá.
00:46:01 Tralalá!
00:46:03 VÝBUCH
00:46:06 -Co to bylo?
-Já nevím. Asi výbuch v kamenolomu.
00:46:13 Ale tady žádnej kamenolom není.
00:46:36 Hej vy! Vezměte si tu dcerunku stranou!
00:46:39 Nevidíte, že tu jezdí vlaky!
00:46:45 To mluví na nás?
00:46:50 -Myslíš, že vypadáme jako...
-Taťka s mamkou?
00:47:15 Copak? Rodinka z vejletu? Pokladna už je otevřená.
00:47:20 -My nepotřebujeme jízdenky.
-My jsme sebevrazi.
00:47:27 No jasně. Skočíte pod vlak jako Anna Karenina?
00:47:33 Vy jste ji četl?
00:47:36 Na železniční škole to byla povinná četba.
00:47:39 Anna Karenina, Anna proletářka a Ostře sledované vlaky.
00:47:44 Promiňte, neznáme se odněkud?
00:47:49 Je to možné. Svět je malý.
00:47:53 Ale já tady v Andělské Lhotě sloužím už skoro třicet let.
00:47:57 Promiňte, nevíte, co to tady dneska někde něco bouchlo?
00:48:02 Třeba jsi zapomněla zavřít tu troubu.
00:48:09 Ta detonace? Ano, bouchnul plyn dole ve vesnici.
00:48:13 Srovnalo to se zemí jeden z těch nových domů u rybníka.
00:48:17 To je ten jeho pitomej zvyk zapalovat si cigáro hned ve dveřích
00:48:21 Myslím, že s tím pitomým zvykem definitivně přestal.
00:48:26 Ne, ne, ne! Ten muž žije. Přijela pro něj hned záchranka.
00:48:31 Je popálený, v šoku, ale žije.
00:48:36 -Děkujeme. Pojď honem. Díky!
-Na shledanou.
00:48:43 No a co ty tady? Ty k nim nepatříš?
00:48:49 -Patřím.
-No tak.
00:49:09 A tresku po italsku, pane Karle, znáte?
00:49:12 To se na olivovém oleji opraží tři stroužky česneku jemně nasekaného,
00:49:16 K tomu přidáte oloupaná rajčátka, rozmačkáte a dusíte je pět minut.
00:49:22 Rozumíte? V širším kastrolu. Potom přidáte osolené ryby.
00:49:29 K tomu bazalku, možná petrželku. Podle toho, co máte rád.
00:49:34 A dusíte pět až sedm minut. A jako příloha bílý chléb.
00:49:42 Bílý chléb mám nejradši.
00:49:45 Je to dobré, jednoduché a rychlé. Uvidíte.
00:49:53 Slečno, na tenhle recept si budete muset počkat, až se pacient zotaví.
00:50:01 Teď prosím odejděte, protože návštěvy skončily.
00:50:06 Pro dnešek.
00:50:14 Děkujeme, pane...
00:51:54 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize, 2006
Sebevrah se málokdy sejde se sebevrahem, ale když už se to podaří – je to hezké setkání. Mohou si otevřeně, bez příkras a zbytečných konvenčních úvodů svobodně promluvit o svých zpackaných životech. Nemusí lhát, nemusí mlžit, nemusí se snažit udělat na druhého dojem. Vždyť teď už je to stejně jedno, za chvíli to budou mít oba za sebou. Oba jsou zkušení, vědí o co jde – vždyť už to několikrát zkoušeli. Nikdy se to sice nepovedlo, ale teď to vyjde, jsou na to přece dva. A kdoví, protiklady se přitahují a v blízkosti smrti se může objevit i láska.
Režisér Igor Chaun nahlíží ve své trochu zvláštní a trochu pohádkové komedii vážné téma z úplně nečekané strany a Miroslav Táborský s Veronikou Freimanovou mu v tom s chutí pomáhají.
